stavlamich komentáře u knih

První srpnová přečtená knížka a zrovna taková blbost. Ale nějak jsem potřebovala nějakou blbost. Škoda, že tam bylo tolik překlepů. Taky vtipný to moc nebylo, většinou to šlo fakt zbytečně na sílu. Ale jinak dobrá parodie, taková peprnější a ne moc korektní, ale ušlo to.

1 02.10.2021

Tohle je tak kouzelná knížka. Samozřejmě, ilustrace Marie Brožové jsou samy plné příběhů, dívat se na jeden obraz je jako číst pohádkovou knížku. Pohádky, které z nich vybrala a sepsala Jana Ruthová, jsou milé, plné dobra a úsměvů, vhodné pro děti i pro dospělé. Poučné, hravé, plné fantazie, zároveň však obsahují i ponaučení. Líbí se mi, že to nejsou úplné "pitomosti", že tahle fantazie je něžná, spojená s přírodou, počasím, barvami a dětskou představivostí. Venku chumelilo a já si četla o sněhu, mrazu, sluníčku a větru. Krásné to odpoledne.

1 12.02.2021

To bylo tak krásné... pohlazení po duši. Nemám ráda, když se mi říká, jak má vypadat láska, zvlášť od médií a umění si to nerada nechávám říkat, protože mi vždycky přišlo, že všechny ty lásky, o kterých jsem slyšela, jsou úplně jiné než ta moje. A přece - tahle knížka se snaží ukázat tolik různých druhů lásky. Nesnaží se vás přesvědčit, že milovat někoho nebo nějakým způsobem nebo z nějakého důvodu je správné. Protože každý jsme jiný a každý milujeme jinak, což ostatně ty desítky dopisů od Fulghumových čtenářů dokazují. Přemýšlím, jaký příběh mě zasáhl nejvíc, ale bylo jich několik a v podstatě každý dopis mi něco dal. Úvahy o lidech, charakterech, o lásce k věcem, o lásce a přátelství, o lásce a sexu, o tom, má-li být láska krásná nebo bolestivá zkušenost... Jo, místy to bylo trochu hořkosladké, ale vždy maximálně upřímné a opravdové. K dokonalosti tomu možná chybělo to, že mě sice všechny příběhy svým způsobem zasáhly, ale vlastně ve mně nezpůsobily nic hlubšího. Pousmála jsem se. Zasnila jsem se. Pobavila jsem se. Některé příběhy byly i dost smutné. Problém s o/Opravdovou láskou možná v tomto případě je v tom, že nejdůležitější je pro mě ten můj osobní příběh a historky neznámých lidí, které ani nemám šanci hlouběji poznat, prostě nedokážu uchovat, navíc prostě neznám jejich pocity a nemohu jakýmkoliv způsobem soudit jejich lásku. Dává to smysl?

1 24.01.2021

Chtěla jsem rok 2020 zakončit něčím velkolepým. Něčím, co mě určitě zasáhne. Díky Městské knihovně v Praze a jejich digitalizaci literárních děl jsem se mohla seznámit trochu blíže s tvorbou Josefa Čapka. Divadelní hra Země mnoha jmen z roku 1923 mi vzala dech. Je to příběh o... no, vlastně o všem. Nadčasový, jak je u bratří Čapků zvykem. (Mimochodem, nejspíš bych nepoznala, jestli je dílo z pera Josefa nebo Karla.) O nové zemi, nových nadějích, nových vyhlídkách. O lidské povaze. O válce. O prozření. O tom, jak jedinec může využít dav. O tom, jak dav může podlehnout myšlence kohokoliv, je-li dobře prezentována. Hodně jsem v tom viděla paralely týkající se kolonizace Ameriky, zlatých horeček, první světové války, "současného" společenského dění... Líbilo se mi poselství, že můžeme náš současný svět proměnit v něco lepšího. Že je to v našich silách, že nemusíme hledat něco nového, nepolíbeného, nedotčeného. Připadá mi to jako dobrá paralela také do mezilidských vztahů, o nichž je ostatně ve hře také "řeč". Člověk své minulosti neuteče. A i když se snaží, nezmění ji a nejspíš ani sám sebe, bude-li se snažit potlačit ji. Myslím, že lepší knižní závěr roku 2020 jsem si nemohla přát.

1 27.12.2020

Vlastně jsem k tomu přistupovala trošku skepticky, začátek mě neoslovil. Ale pak se začalo všechno prolínat a nějak mě začalo bavit poznávat minulost a prožívat přítomnost, tak jako Adam a Mia. Líbí se mi, že tímhle dílem (stejně jako If I stay) prostupuje tolik hudby, že se tam míchá rock s klasikou, zážitky šťastné i traumatické, emoce. A buď se za ty dva roky od prvního dílu moje angličtina o něco zlepšila, nebo mi prostě víc vyhovoval Adamův pohled na věc. I když se přikláním spíš k tomu prvnímu, protože Miu mám radši. :D

1 19.12.2020

Jakkoliv mi Jillian Michaels a její BODY SHRED videa na youtube pomohla ke zhubnutí (od června cvičím minimálně obden a zhubla jsem 12 kilo), tahle knížka byla vlastně spíš ztráta času. Jillian mi neřekla nic moc nového, což není asi její chyba, protože o zásadách zdravého životního stylu toho vím hodně už několik let, jen jsem si na to prostě zvykla až v posledním půlroce. Ale to by nevadilo, chápu, že spoustě lidem mohly ty informace pomoci. Ale štve mě Jillianino peskování, její honba za kaloriemi, příjmem a výdejem, za shazováním kil a bytím sexy. To je fakt hloupost a špatný přístup. Slibuje vám, že bez bolesti a přemáhání zhubnete klidně i kilo týdně. Jo, možná na začátku. Ale pak už to není o kilech. Ani o centimetrech. Je to o tom, jak se cítíte. A nejdřív se možná budete cítit mizerně, že si nemůžete (respektive nechcete) dát ten chlebíček, dortíček, já nevím co. Ale je to o tom, přijmout ty zásady, udělat si z nich radosti. Je to o tom, vybrat si, jestli si dám mísu salátu nebo řádek čokolády. Rozhodně nemusíte jíst jenom celozrnné a bio věci a já nevím co všechno speciálního, abyste zhubli. A rozhodně byste se neměli motivovat jen tím pitomým číslem na váze, která navíc může být rozbitá. A proboha, být hubený neznamená být sexy. Sexy a přitažliví budete, když budete sebevědomí a budete si vážit sebe sama. To jsem už stihla pochopit. Jo a taky by to chtělo zapracovat na úpravě pro českého čtenáře, protože tohle je fakt knížka pro typického Američana - Češi mají zase jiné potíže, nemáme ani tak fastfoody a XXL porce, ale zase tradiční tučnou kuchyni a spoustu piva a jiného alkoholu (což není můj problém, ale měla jsem jiné závislosti). A fakt je mi k ničemu, že vím, jaké značky si můžu koupit v USA, kam chodit do restaurace v New Yorku a jaká fitka mají v LA. Jo a uvádění cen v dolarech je taky vtipný.
No nevadí, aspoň jsem konečně přesvědčená o tom, že tuhle knížku doma nepotřebuji a že ji mohu poslat dál, třeba někomu něco dá a pomůže mu nastartovat cestu za lepším já.

1 19.12.2020

Tak jako se knihy ze série Hraničářův učeň čtou jako po másle, stejně tak dobře se poslouchá i Bratrstvo. Na Youtube to přidal nějaký neprofesionál, ale je to docela fajn. A ačkoliv mi to přijde trochu šablonovité a už ne tak dobré jako HU, pořád to má něco do sebe a je to relax. Tři hvězdičky, abych byla spravedlivá k jiným knihám. :)

1 19.12.2020

Krásné vydání, oceňuji, že latinsko-české s doslovem. Latinský originál jsem si pochopitelně přečíst nemohla (ale třeba to někdy zvládnu!), ten český pro mě byl místy náročný (ty zbožné pasáže), místy zajímavý (hezky to zapadá do sebe, když ono historické pozadí, o němž Karel IV. píše, znáte) a místy objevný (protože spoustu věcí jsem přese všechno nevěděla). Takže jsem ráda, že jsem se odhodlala si tuhle autentickou klasiku přečíst. Bude se mi hodit jak na literaturu, tak na dějepis. :)

1 19.12.2020

Ač se mi čte Čechov dobře, nejsem z jeho her už tak nadšená, protože mi přijde, že jsou pořád stejné. Ne nezajímavé nebo bez závažné zápletky, ale... Je to trochu monotónní.

1 19.12.2020

Skvělá, trefná, pečlivě ozdrojovaná a velmi detailní e-kniha o Miloši Zemanovi v roli prezidenta České republiky. Jen škoda, že končí v listopadu, budu si pak muset přečíst i ty aktualizace. Už dlouho jsem se do něčeho takhle neponořila. Když vidíte takhle souhrnně události posledních pěti let, je to zajímavé i děsivé zároveň. Zajímavé i proto, že tehdy ve svých třinácti jsem se o volbu prezidenta zajímala jen tak letem světem, protože se o tom všude mluvilo, a děsivé, protože si dneska asi trochu lépe uvědomuji, co těchto pět let znamenalo, co se Zemanovi "podařilo" a co všechno se může s Českou republikou dít v dalších měsících a letech.

1 19.12.2020

Zavřete okna plná hluku a poslouchejte. Tak zakončuje doslov překladatel Písně písní. Tahle úzká publikace přeložená Seifertem a Stanislavem Segertem a doplněná kresbami Jaroslava Šerýcha, mě okouzlila. Nedokáži to popsat. Už při čtení jsem si některé části opsala a budu se k nim nejspíš vracet. A taky si konečně musím udělat čas na Fráňu Šrámka, Heinricha Heineho a další básníky. Poezie je krásná. Poezie je částečnou potravou pro duši. Poezie je hudba ve slovech. A můj obdiv mají překladatelé poezie. A pisálci poezie. I když to už mluvím spíš hodně obecně a ne ke knize samotné...

1 19.12.2020

Já jsem vlastně nikdy Pinocchia nečetla (znám ho jen z Once Upon A Time, kde je to ovšem trochu zkreslené, že jo :D ), ale je to moc hezký příběh. Třeba jednou budu umět italsky natolik, abych si přečetla originál. Úroveň A11/A2 mě ale mile překvapila - asi to není úplně na komunikaci, ale pasivně číst bych zvládla. Nesmím na tu italštinu tolik kašlat. Slibuju, nebudu! ♥

1 19.12.2020

Tak to mě dost zklamalo. Jasně, nečekala jsem, že se dozvím něco nového, zvlášť když tahle knížka vznikla po vydání šestého dílu (a zjevně ještě nebyl přeložený do češtiny), ale i tak. Jo a ta korektura, děs a běs. Harry mimochodem bydlí v přístřešku pod schody a Brumbál nezemřel, protože jsme v jeho hrobce neviděli tělo.. :D

1 19.12.2020

První knížka na dějepisnou olympiádu přečtena. Karel Kaplan má svůj styl, kterým dělá z knih přehledné a obsáhlé publikace, které se zároveň dají číst.

1 19.12.2020

Geniální! :)

1 19.12.2020

Trochu se stydím, že jsem tuhle audioknihu poslechla tak rychle, v podstatě během jednoho večera a jednoho půldne. Může za to i to, že jsem si ji trochu urychlila, protože když se na poslech soustředíte, nemusí to být (v případě Flanaganových knih) tak pomalé. Druhý díl se mi líbil víc než první, asi proto, že jsem si už zvykla na postavy, nebo už se možná přestaly chovat tak hloupě... ale vlastně to mělo celé úplně jinou atmosféru. Autor se dopouští pořád stejných "chyb" - stejné popisy, stejné zápletky. Ale zároveň to má i přesto něco do sebe. Ach jo, jsem prostě zaujatá.

1 19.12.2020

Pověst o Iásonovi a Médeie ze Starých řeckých bájí a pověstí si náhodou pamatuji, jako jednu z mála, protože mě prostě zaujala. Když jsme nedávno v literatuře začali Euripida probírat a já zrovna chyběla na první část hodiny, nijak mě to nezajímalo, ale náhodou jsem na Médeiu narazila v knihovně, a tak jsem se dostala k příběhu, který se mi líbil a zpříjemnil mi dvě odpoledne. Tedy, tragédie hezky podtrhla mé špatné období. Doporučuji... :)

1 19.12.2020

Musím uznat, že je to moc pěkně udělané. Nečetla jsem to ani tak kvůli svým problémům se sebedisciplínou jako za účelem pomoci ostatním, když něco nebudou zvládat. Tak uvidíme, jaké to bude mít účinky.

1 19.12.2020

Masaryk nebyl bezchybným člověkem, ale zajímavou osobností ano. Někým, ke komu můžeme s odstupem času právem vzhlížet, protože dokázal něco neuvěřitelného. Vždycky mě bavilo si o něm číst, chodit do muzeí a koukat na filmy a seriály, kde hrál nějakou roli. Loni jsme s přítelem byli v kině na dokumentu "Hovory s TGM", kde Karla Čapka hraje Budař, a bylo to neuvěřitelně skvělé. První republiku jsem zpracovávala v seminární práci, fascinuje mě i přes mnoho svých much, a jen se dozvídat o té politice, myšlenkách a idejích, které před sto lety trápily českou inteligenci, to mě prostě baví. Masaryk žil v zajímavé, přelomové době a sám ohýbal dějiny. A dokonce žil v Lipsku, to jsem nevěděla! Jak říkám, Hovory s TGM stojí za pozornost, ať už v knižní, audio nebo filmové verzi. Není to úplně beletrie, protože ač Masaryk vypráví příběh svého života, hodně do toho plete politiku, náboženství a filozofii a tak, ale prostě jsem ráda za každou informaci, kterou o něm můžu zhltnout. Plus Čapek je prostě Čapek.

1 19.12.2020

Uf, dočteno! Musela jsem hodně přemáhat únavu - ale to není rozhodně tím, že by mě kniha nudila. Ba právě naopak. Ne každou z těch padesáti myšlenek jsem pochopila, ale myslím, že minimálně nad třiceti jsem se docela zamýšlela. Tahle knížka o filosofii mi dala víc než výklad ve škole, který jsme dosud v hodinách občanky absolvovali. Příště si zkusím z téhle edice přečíst třeba fyziku nebo podobné věci, kterým vůbec nerozumím. Třeba něco pochytím. :D

1 19.12.2020