steppen-wolf komentáře u knih
Ano, tohle Conan v dokonalé formě, sword and sorcery v krystalicky čisté podobě. Krátké dobrodružné povídky, ve kterých mohl vyniknout Howardův mimořádný smysl pro atmosféru světa, napínavý děj, dravou akci a přímo přetékající heroičnost a chlapáctví. Především první a poslední zmíněný rys postavily Howardovy povídky vysoko nad běžnou pulpovou produkci své doby.
I přes silnou atmosféru si však nelze nevšimnout opakujících se syžetů a schematičnosti povídek, vše ale vynahradí nesmírně živé obrazy dávného neskutečného světa, kde muži byli ještě muži, ženy byly krásné, smyslné a žádoucí a politikům se bez milosti sekaly hlavy a páraly břicha. :)
Na rozdíl od pozdější Hodiny draka se tolik na malém povídkovém prostoru neukázaly autorovy nedostatky a omezení jeho tvůrčích schopností.
Povídky o Conanovi jsou brak, který se časem stal klasikou. Jeden ze základních kamenů žánru fantasy.
V podstatě braková fantasy, napsaná však s velikou láskou k žánru, zdravě amatérským nadšením a obrovskou radostí z vyprávění. Tyto vlastnosti Eragona a jeho pokračovaní povyšují nad všechny ty rutinní Hickmany, Salvatory a Brookse. Její úspěch je samozřejmě věc reklamy a marketingu, ale to je případ i mnohem lepšího Harryho Pottera. I když si to někteří uživatele nemyslí (třeba Gattermayerová - viz její komentář). kniha je obšlehnutý Pán prstenů, kromě něj ještě silně vykrádá Hvězdné války - ty možná ještě víc - což je u podobných knížek obvyklé. Nemyslím si ale, že se jedná o záměr, alespoň v prvním díle ne: klučina prostě coby nadšený fanoušek psal a psal jak mu zobák narost a spontánně do svého dílka vepsal vše, co měl rád.
Jako dětská fantasy pro začínající čtenáře celkem fajn.
Klidně plynoucí, komorní, jemně poetický příběh o všedním životě na současné Srí Lance. Hlavní hrdina pochází z dobře zajištěné střední vrstvy (ano, i takoví lidé se ve Třetím světě vyskytují), takže žádný Milionář z chatrče. Pro podrobnější hodnocení bych si musel knihu přečíst znovu ( jsou to léta, co jsem se do ní pustil a příběh přece jen není natolik silný, aby se mi jeho jednotlivé momenty dostaly hlouběji pod kůži) dodnes mi však z ní zůstal dojem klidného odpočinku a jemně nasládlé tropické vůně...
Čekal jsem román ve stylu beat generation a dostal jsem porno. Nicméně musím uznat, že porno účinné - úvodní erotická scéna je fakt horká a hromadné lesbické scény na univerzitních kolejích jsou jako vystřižené z nejlepších videopéček 80. let.:) Jako masturbační fantazie pro osamělé večery nás starých mládenců je to fajn. Vše ostatní (vztahy, "hledání svého místa mezi lidmi" atd.) je jen záminka pro scény otevřeného sexu.
Chcete-li sexuálně otevřenou knihu, která není jen o sexu, sáhněte po osvědčeném Millerovi, Lawrencovi, Bukowském . atd.
Mohl bych v podstatě zkopírovat to,co jsem napsal o Sloupu ohně. Některé povídky si přehnaně pilný Mistr mohl klidně odpustit (Mám pro vás čokoládovou tyčinku). Nevyrovnané, náhodně vybírané, perly se zde setkávají s průměrem i bahnem. (Nicméně, třeba takový titulní Mráz a oheň, nebo Noční hovor na účet volaného jsou pecky !!)
Ale stále platí: je to Bradbury' :)
Komentář navazuje na můj komentář ke knize Věčný oheň (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/zaklinac-vecny-ohen-13877), která v originále tvořila jednu sbírku povídek pod názvem Miecz przeznaczenia. Jedná se o druhou polovinu povídek ze kterých je již cítit autorovu přípravu na následující Ságu. ´Trošku se obětovat´ je ještě samostatná povídka, byť je více "vztahová" a méně akční, než třeba povídky v první sbírce, druhé dvě mají jsou již přímými prology k nadcházející Sáze. V ´Meči osudu´se Geralt poprvé setkává s Ciri - svým osudem (vztah těchto dvou postav pak žene celou Ságu dopředu) a Něco víc´ se odehrává již bezprostředně před událostmi popisovaných v prvních kapitolách Krve elfů - během první války s Nilfgaardem (kdo nechápe, přečte, pochopí:-) ).
Jinak, o autorově stylu platí vše, co jsem napsal ve Věčném ohni, snad jen dodám že v této knize je ještě o něco propracovanější a vypsanější, postavy a vztahy mezi nimi jsou hlubší a celkově je znát přenesení důrazu z akce na podrobně zpracovaný, složitý svět a psychologii postav v něm se pohybujících. Což jsou rysy pro následující Ságu naprosto typické,
Podle mého názoru se tady Lem teprve učil. Je obdivuhodné, co dokázal napsat a ještě při tom studovat, ale kniha působí už v dnešní době nezáživně. Chybí typický Lemův humor a další charakteristické znaky jeho unikátního stylu. Kniha se snaží čtenáře uchvátit pomocí "sense of wonder" z vesmírných letů, ale to už v dnešní době po Hvězdných válkách atd. moc nefunguje. Chápu ale, že v 50. letech to stačilo.
Kniha ve mě nechala pocit zmatku, o kterém dodnes netuším, zda vznikl mojí, či autorovou vinou.
Jedna z mála knih, co jsem četl jako dospělý znovu a měl jsem pocit, že se mi líbí. Jako dítě jsem četl třikrát, srdcová záležitost. :) Díky jsem s nadšením jednu dobu zajímal o Války růži
Na tuto knihu se dá napsat jen: :-).
čistě nostalgicky za ***********.
Vyvrcholení ságy bylo jak má být: napínavé a monumentální. Příjemná fantasy oddechovka. * * * 1/2-
Jedna z těch lepších psudotolkienovských fantasy, co se mi líbily jako mladému. Tolkiena zas tolik nevykrádala, nechyběla jí dávka svébytnosti a pěkně se četla. Žádný Sapkowski to samozřejmě nebyl. Při správné náladě bych si jí ale přečetl znovu.
* * * 1/2
Mě se to líbilo hodně. Humor mohl být klidně ještě o něco černější a troufalejší, ale klackovitá vzdorovitost, s jakou "to" Sheila dává sežrat matince, papínkovi a celé té new yorkské smetánce, ze které sama pochází, je fajn. Pěkná kniha o generační vzpouře, ve které jde zdánlivě pouze o vdavky.
Spíše thriller kombinovaný s detektivkou než horor. Oceňuji, že se autorovi podařilo udržovat tajemství skoro do konce, navíc se kniha tvářila jako určitý druh fantastického hororu, aby pak následně nastal náhlý obrat a vše bylo překvapivě jinak. Jinak nic výjimečného: postavy jednoduché, syžet tradiční, styl vyprávění nepřesahující standardní úroveň žánrového řemesla.
Pro mě příjemně odpočinkových 65%
Po řemeslné stránce dobré, čtivé, ale nic výjimečného. Nesmírně temné, ponuré, cynické a depresivní - přesně v trendu současné zábavné fantasy.
Českými redaktory vybrané a vydané povídky Mistra v průřezové sbírce, která zdaleka nedosahuje kvalit brilantního Kaleidoskopu. Vynikající povídky (Kosa, Strýček Einar, Dubnová čarodějka), se tu potkávají s průměrnými (Muž shora, Žila byla stará žena) i slabšími (Skleněná nádoba). Navíc část povídek již vyšla v jiných knihách, a to zrovna těch lepších. Povídky navíc v rozporu s výše uvedeným nepřekládal jen Petr Caha, ale celkem pět překladatelů, což úroveň knihy také ovlivnilo.
Jenomže i tak... je to Bradbury...
Zase jedno z hodnocení, které dávám spíše za literárně historickou hodnotu. Na začátku padesátých let to byla první SF kniha (tenkrát vlastně ještě sci-fi) napsaná na sociální téma, konkrétně o utlačování výrazné společenské menšiny většinou. Onou pronásledovanou skupinou je v knize rasa lidí - mutantů (v té době také celkem neotřelé téma, bylo to dávno před X-meny :-), jež jsou románem do určité míry inspirováni); metafora soužití jednotlivých ras v reálném je však evidentní. Knížka se dobře čte i dneska, v kontextu současné SF se však jedná "jen" o standardní dobrodružný příběh.