stju komentáře u knih

Na knihu jsem byla docela hodně zvědavá, koupila jsem si ji, protože mě zaujala její prezentace v e-shopu, která však moc nekorespondovala se zdejším hodnocením. Ale byla to jedna z výhodných akcí nakupování knih, tak jsem to zkusila.
Musím říci, že koupě nelituji, začátek mi sice připadal rozvláčnější, ale čím dál víc mě lákalo zjistit tajemství kapitol "Tehdy". Protože se postupně v příběhu začalo zvyšovat napětí, na další čtení jsem se těšila a začala jsem chápat úlohu vzpomínek jedné z důležitých postav. Na rozdíl od některých hodnocení mi Corinne i Ashley byly sympatické, takže jsem s nimi soucítila a prožívala jejich osobní problémy, starosti i radosti. Trochu mě zklamal, za mne, takový nějak ukvapený závěr, ale samotný příběh mě opravdu zaujal a knihu bych pro čtení na odreagování určitě doporučila.

5 12.11.2021

Moje pocity z knihy jsou... zábavná, vtipná, přesvědčivá, místy překvapivá.
Po dost tradičním úvodu pokračuje příběh spíše netradičně formou dopisů, novinových článků i filmového scénáře. Líbil se mi způsob, jak autor dokázal podávat jednotlivé postavy tak, aby vynikly rozdíly charakterů v popisu jejich chování, jednání, řeči, ale především v myšlenkách. Nejvíc mě to zaujalo v případě Philipa, který vymýšlel způsob, jak oznámit Hilary svoji nevěru - bylo to až dojemné.
Takže bych knihu doporučila tomu, kdo se chce pobavit, má rád Jane Austenovou a nevadí mu, že si závěr příběhu musí sám domyslet.

5 19.11.2020

Knihu z mého pohledu vnímám jako nostalgické, příjemné připomenutí pro ty, kteří viděli televizní seriál. Kniha i filmové zpracování se, podle mého názoru, minimálně liší a to myslím nejen v obsahu, ale i v kvalitě. Těžko mohu posoudit hodnocení knihy od někoho, kdo seriál neviděl, takže se jen domnívám, že by příběh asi víc oslovil toho čtenáře, kterému je prostředí tehdejšího učňovského školství blízké a má s ním osobní zkušenost. Protože to není můj případ, doporučuji knihu pro vcelku příjemné, ne příliš náročné, spíše odpočinkové čtení.

5 28.10.2020

Knihu, která nás přenese do doby viktoriánské Anglie, bych charakterizovala spíše než jako detektivku, romantickým příběhem s tajemstvím. Nechybí zde sice bezohledný a ziskuchtivý zlosyn - pachatel a nevinné oběti jeho nekalých intrik, ale na druhé straně hraje v odhalování jeho činů velkou roli nejen obětavá láska sesterská, ale i láska milostná, která navzdory všem překážkám (včetně odhalení tajemství ženy v bílém) dojde šťastného naplnění.
Nicméně díky atmosféře, která celý příběh provází, považuji čtení této knihy za příjemný zážitek, kterých v současné době koronaviru neni nikdy dost.

5 11.05.2020

Stejně, jako mnozí v komentářích, oceňuji rozdělení knihy na tři části. Přikláním se ke čtenářům, které nejvíc zaujala poslední část - Olžiny dopisy, protože podle mne odhalily nejvíc z její povahy, myšlenek, pohnutek k činům, vysvětlily její smrt. Pro mne je Olga obdivuhodně silná, nesobecká žena, která prožívá celoživotní lásku k muži, který ji v zásadě zklamal, protože podřizoval v životě vše, tedy i jejich vztah, jen svým představám a ideálům. A Olga přesto u syna, který zdědil mnohé z otcovy povahy, přiznává svůj podíl viny na jeho osudu tím, že mu v dětství ukazovala otcův idealizovaný obraz. Obdivuhodné...

5 11.10.2019

Zpočátku mě příběh velmi zaujal, přemýšlela jsem nad neuvěřitelně slabošským a nezodpovědným chováním Václava jako otce, který slíbí malé dceři to, co nedodrží a očekává, že jí vše vynahradí penězi. V pokračování se však jeho chování k Daně i dalším lidem dostalo do stadia, kdy z něj nemám jiný pocit, než znechucení. Zasloužená pomsta dcery mi připadá značně vykonstruovaná a nepravděpodobná, přestože má logiku - opět jsou ve hře peníze.

5 18.09.2019

Připadá mi, že touto knihou Monyová, slovy hlavní postavy, ukázala, čím jí osobně vlastně psaní bylo. Cituji z knihy: "Mně je souzeno o tom svém (o lásce) jenom snít. Anebo psát! Jen jsem doufala, že výsledek bude mít větší cenu než pouhý výkřik do tmy, větší cenu než deník jedné staré kozy. Příběhy frustrovaných ženských ve středním věku ještě pořád docela frčí. A víš proč? Jsou nás totiž mraky..."

5 01.09.2019

Sice jsem knihu ještě nedočetla, ale vzhledem k tomu, že ji nemám v ruce poprvé, ráda se k oblíbeným knihám vracím, hodnotím ji jako jednu z mých stálic. Na ni nejvíc oceňuji to, co bylo tak výrazné ve filmu-dělení knihy na kapitoly podle příběhů jednotlivých spoluvězeňkyň. Nemyslím si, že film předčil knihu, ale spíš měli tvůrci filmu šťastnou ruku při obsazování jednotlivých rolí a knižnímu příběhu neublížili.

5 15.08.2015

Tuhle knihu bych si dokázala představit číst při lenošení u bazénu nebo při jiné relaxační činnosti, kdy se nechci zabývat ničím náročným a vlastně jen odpočívat. Při náročnějších požadavcích by mi příběh připadal dost zdlouhavý a trochu jako modernější červená knihovna - včetně šťastného konce pro všechny.

4 13.06.2024

Podle mne úžasně zpracovaný příběh, který patří do literatury faktu, ale i umělecké. Královskou rodinu poznáváme spíš civilně, jako "normální" lidi s jejich pocity, city, potřebami, sny, ale vše svázané protokolem a tradicemi. Co mi ale nejvíc imponuje, je morální stránka - oni musí být silné osobnosti, zodpovědné, rozhodli se pro život ve "firmě" a tomu vše podřizují, to je obdivuhodné. Nevím, jestli je to geny nebo výchovou, ale bohužel právě ta morální stránka, podle mne, většině současných politiků chybí.

4 06.11.2022

V úvodu musím přiznat, stejně jako mnoho ze zde komentujících, že mne k přečtení této knihy přesvědčil jak její pro mne atraktivní titul, včetně motta, tak také krásná ilustrace na obalu.
Zpočátku jsem nerozuměla Anninu smutku a odevzdanosti, později mi jí bylo pochopitelně velmi líto, jako každé milující matky, která přijde o dítě. Přesto mi však její chování a situace s dalším pokračováním příběhu připadaly takové "divné ". Začnu Vojtou - jeho problematický rodinný život s Adélou a později Tamarkou byl sice velmi smutný, pro samotný příběh matky, která přišla o vytoužené, bohužel postižené, dítě, trochu zbytečný. Ale hlavně Oliver (samotná jeho postava byla pro mne dost odtržená od reality, především jeho bydlení nad zdevastovaným přízemím vily) - nepochopila jsem, jak mohla Anna, po tak drsné zkušenosti s mužem v minulosti, vstoupit do nejistoty vztahu s ním. Stejně podivný byl pro mne objev dvou koster, přišel mi v příběhu celkem zbytečný. No, a konec příběhu s dědictvím, považuji víc za červenoknihovnové, než opravdu reálné. Musím však dodat, že trio Zuzka, Lída a Anna mi bylo sympatické a jejich úsilí pomoci dětem (a rodičům) s Downovým syndromem, bylo pro mnohé čtenáře určitě zajímavé nebo dokonce inspirující.

4 22.09.2022

Měla jsem chuť na knihu, která by byla opravdu čtivá, tak, abych se do ní dokázala začíst natolik, že bych se příjemně odpoutala od všech současných starostí a problémů. Zkrátka, abych si zas jednou pořádně, u ne až tak náročného čtení, "zarelaxovala" :-). A to se příběhu Seleny a její rodiny opravdu podařilo. Takže jsem se vždy těšila na svoji denní dávku napětí, spletitých vztahů, tajemství, která postavy ukrývaly, nečekaných zvratů v příběhu a nakonec rozpletení záhad a vcelku optimistický závěr.
Musím proto konstatovat, že kniha Lisy Unger mi tentokrát dala přesně to, co jsem právě potřebovala - dík :-)!

4 21.07.2022

Nejsem si jistá, jestli tato kniha bude patřit k těm, ke kterým se opakovaně budu vracet, tak moc mě asi nezaujala, ale rozhodně jí nelze upřít, že mě přivedla k zamyšlení.
1. Autorka trpkou první zkušenost hlavní hrdinky s muži podává tak autenticky, že není pochyb o tom, že čerpá z osobního prožitku, bohužel včetně jeho zpracování - stud, strach, obviňování sebe samé, popírání a také nulová pomoc nebo pochopení blízkých.
2. V druhé části knihy mě opravdu zaujal Sářin pobyt v psychoterapeutickém kurzu pod sopkou Stromboli. Trošku mám zkušenost s podobnou aktivitou, takže mi líčení Sářina prožívání, pocitů, ale i vnímání "gurua" Jense připadalo zajímavé a i hodně pravdivé.

4 17.09.2021

Nejsem vůbec znalec poezie, přiznám se, že jsem si tuto knihu v současné době uzavřených knihoven stáhla zde na DK, abych pokračovala v plnění výzvy. Ale nevím, zda to byla dobrá volba nebo jen tento typ poezie nikdy nebude můj šálek kávy...
Asi nejvíc mě dostalo, kromě příkladů uvedených Jaruš7:

"To už jsme byli ve vzduchu
i přivolal jsem letuchu "

4 25.04.2020

Nechci opakovat, co zde již bylo přede mnou napsáno, takže krátce: opravdu velmi nekvalitní překlad, včetně krkolomných slovních spojení a výrazů. Co se týká příběhu, tak mi hlavní postava Hany připadá, vzhledem k tomu, co její muž prováděl nejen jí, ale dokonce i synovi, neadekvátně tolerantní. Spíš se hodí divné slovo "taková omlouvací ". A opakované její pojmenování manžela v každé situaci "můj Branko" mi přijde opravdu už za hranou, dokonce až, vzhledem k tomu, co si nechala od něj líbit, pro ni ponižující.

4 10.10.2019

Přečetla jsem dost knih od Monyové, takže kdybych to nevěděla, tak tuto knihu bych na ni netypovala. Je zřejmé, že jde o autorčinu prvotinu, jednoduchý, předvídatelný příběh o Popelce+...a byla svatba a žili šťastně až do smrti. Nekritizuji, ale chci konstatovat, že jak šel se spisovatelkou život, tak se v jejích knihách objevovala podstatně jiná témata. Ale to je asi spíš smutné...

4 01.09.2019

Zpočátku mě velmi nalákal Viktoriin tajemný zážitek - první setkání s Černookou a očekávala jsem, že příběh bude ve stejném duchu i pokračovat. Bohužel se ale děj po většinu knihy "táhl", přibyly zdlouhavé pasáže, kdy se prakticky nic zásadního nedělo, příběh se nikam neposunoval, byl na můj vkus příliš rozvláčný. Až v závěru děj nabral spád, objasňování tragické události bylo opravdu napínavé a vyřešení vážně nečekané.
Kniha mě ale přivedla k zamyšlení, jak strašné může být "onemocnění duše", které může postihnout každého z nás. Ráda bych potom věřila, že péče o psychiatrické pacienty s tak děsivou minulostí a diagnózou je opravdu tak ideální, jak ho líčí spisovatelka v epilogu. V žádném případě nejsem odborník, ale nevím...

4 19.06.2019

Nedovolím si ohodnotit, protože jsem se do knihy vůbec nemohla začíst a opravdu jsem ji vrátila do knihovny nedočtenou. Vzhledem k mnoha kladným komentářům je možné, že knize v budoucnu dám ještě šanci.

Kniha trochu připomíná "Pretty woman" po česku. Ale proč si nedopřát docela čtivý příběh se šťastným koncem. Moc se mi líbil vkusný obal s jemnou kresbou ulit.

4 10.12.2018

Protože knihu čtu nyní, hodnotím kladně romanticky laděný příběh a barvitý popis exotické havajské přírody. Doporučuji určitě jako vhodné čtení na dovolenou. Nechci tím ale příběh odsoudit jako povrchní. Rozhodně mě zaujaly reálie ze života původních obyvatel a následně změny, které přinesli nejen misionáři, ale i ostatní přistěhovalci. Byla mi velmi sympatická i Anna/Tereza, především obdivuji její vnitřní boj, který musela svést, když se snažila dostát své ušlechtilé touze pomáhat potřebným a přitom se vyrovnat s postupným poznáním vlastního vztahu k náboženství.

4 07.08.2018