suezie komentáře u knih

Já prostě knížky Laurenta Gounella zbožňuju ... A tato není výjimkou. Užila jsem si ji od první do poslední strany a vím, že si ji ještě mnohokrát přečtu. Miluju to spojení příběhu s filozofií či psychologií v jeho knihách. Bavíte se a zároveň se dozvíte jeho pohled na svět, který mě pokaždé inspiruje. Nevím, co víc k ní lze říct, nejlepší je, se do ní ponořit a naplno s těmi Indiány prožít každou minutu...

4 28.01.2016

Chápu, že tento příběh vyvolal v minulém století velké ohlasy. V té době bylo dost odvážným činem napsat něco takového. Poprvé zobrazit pravdu.
Téma druhé světové války, koncentračních táborů a gulagů mě docela zajímá a tak jsem se na tuto knížku relativně těšila. A nemůžu říct, že je špatná. To bych si rozhodně nedovolila. Spíš to je asi mou leností soustředit se na "těžší" literaturu a jazyk. Právě proto si myslím, že tato kniha zaujme spíš historiky, kteří se tímto úsekem dějin podrobně zabývají. Většina veřejnosti ji, řekla bych, nedokáže plně docenit...

4 23.01.2016

Tak tohle opravdu nechápu. Jak mohl někdo vytvořit pouze pomocí emailů tak reálný příběh s dokonale vykreslenými postavami? Pořád mám v hlavě tu představu Emmi a Lea... Říkám si, že snad ani nemůže být pravda, že jsou vymyšlení. Vážně neexistují... ? :)
A ten konec .... Daniel Glattauer je fakt frajer.

4 19.01.2016

Co k ní napsat? Prostě se mi líbila. Dovede vás k zamyšlení nad tím, jestli žijete život naplno a pokusí se vás nasměrovat. A dál už musí každý sám... :)

4 03.12.2015

Naprosto souhlasím s vyvodkou, taky mě kniha nijak zvlášť nezaujala. Ke čtení jsem se musela nutit a ani jsem se nedokázala příliš soustředit. Podle mě "obyčejná kniha". Čekala jsem víc. Nejen kvůli dnes už téměř nic neznamenajícímu označení Světový bestseller, ale taky díky komentáři Stephena Kinga ze zadní obálky. Kniha se šíleně tááááááááááááááhla. Jednoduše zklamání. Jediné, co je pravda je, že byla psycho...

4 21.10.2015

Je to kniha, která ukazuje pohled na válku dětskýma očima. Bez jakéhokoli zdráhání zde autorka líčí vše, co se dělo. Líbí se mi, že je příběh vyprávěn od samotného začátku- mobilizace, okupace... Ne všechny knihy totiž toto obsahují. A je to škoda, protože dnes téměř všichni ví o koncentračních táborech, ale o detailech, které předcházely a následovaly po válce, se moc neučí a ani nepíše. Kniha mi byla bližší i díky tomu, že jsem Terezín navštívila a dokonce viděla i samotnou autorku. Vždycky, když čtu knížky na téma 2. sv. války, cítím se zničeně, je mi líto, že se toto dělo a umíraly tisíce lidí. Říkám si, že jsem nevděčná a nevážím si věcí tak, jak bych měla. Jenže v tom je ten klíč. Čtěme!!! Poučme se...Už nikdy nedopusťme, aby se něco takového dělo. Vždyť ta doba, kdy bylo s lidmi zacházeno tak, jak by si nikdo nezasloužil, tu byla před pouhými sedmdesáti lety...

4 21.09.2015

Na mě docela těžká četba, takže jsem se občas musela do čtení nutit. Ale je to klasika...tudíž jsem ráda, že mám tuto položku odškrtnutou. ;)

4 15.05.2015

To je prostě tak, když máte takové to "české" období. Nechce se vám číst o žádném Noahovi, Emilly ani Abigail a potulovat se po slavných newyorských ulicích. Toužíte po venkově, jménech jako Karel, Bára, Tomáš a toulkách po té naší malé republice.
A kdyby vám náhodou byl náš státeček malý, tak nezoufejte, potkáte se s Mongolkou, dvěma Podněsterci a dokonce i párkrát překročíte hranice- a to nejen ty státní...

3 07.01.2017

Čekala jsem absolutně něco jiného. Ale absolutně!

Od Márqueze jsem zatím četla jen Lásku za časů cholery a tak jsem očekávala, že toto dílo bude v podobném stylu. Asi jsem se zmýlila.

Jak jsem byla z Lásky za časů cholery nadšená, tak jsem z této knihy zklamaná. Nevím proč, ale dost mi to připomínalo Dostojevského Zločin a trest. Příliš depresivní, příliš surové, až moc naturalistické.

Nechci to hanit, protože to není můj styl. Myslím si, že to skvěle popisuje egoistickou, sebestřednou společnost a dýchne to na vás odporem.

Překvapilo mě, že jeden autor napsal dvě tak odlišné knihy. Úsměvná, humorná a milostná Láska za časů cholery X depresivní, naturalistická Kronika ohlášené smrti ?

3 26.08.2016

Tahle knížka je tak sladká, až se bojím ji nějak zkritizovat...(Ale upřímně...zaslouží si to)
Jako letní čtení ano. Zmrzliny, léto, slunce, moře, sexy Ital... co víc si přát? Oddechovka u které vypnete a máte chuť dát si pořádnou zmrzku.
Ale... je to strašně naivní, povrchní a šíleně předvídatelné.
Takže, pokud se do tohoto dílka pustíte, raději moc nemyslete...

3 06.07.2016

Uff.. konečně jsem to dorazila. Trvalo mi to děsně dlouho. Ani nevím, čím to bylo. Možná tím, že některé části byly opravdu hooodně natahované? Až jsem se divila, že to tak vůbec natáhnout jde...
Ale zpět k příběhu. Ten podle mě stojí zato. Je to propracované co se týče jak postav, děje, tak i trochu té politiky a boje o moc. Nepřišlo mi, že by kniha byla až moc vyfantazírovaná. Občas jsem i věřila, že by se mohlo něco takového klidně stát. Proč ne?
No, každopádně je to dobrodrůžo. A kdo nemá rád nepředvídatelnou Amazonii, prales se spoustou smrtících potvor, přestřelky a hlavně okamžiky napětí, kdy jde vašim oblíbencům o život?

3 07.03.2016

Naprosto souhlasím s již uvedenými komentáři, že kniha by mohla výt skvělá. Mohla, ale bohužel není. Ten potenciál tématu se kterým se v této knize pracuje je obrovský. Mohlo z toho být mnohem víc. Chtělo by to však mnohem detailněji vykreslit charaktery postav. Jo, chtěla bych mít ten pocit, že je znám, že o nich vím i jejich nejtajnější představy. A to, že se autor rozhodl popsat postavy pomocí příběhů z minulosti mi osobně úplně nesedlo a nemyslím si, že to byl dobrý krok. Škoda, že se autor nezaměřil víc na popisy toho, jak se závisláci bez drogy cítí, na psychické, ale i fyzické projevy. Taky by tam chtělo vložit trochu nějakého stylu a osobnosti. Bylo to ... nijaké. Věřím, že kdyby si tento námět vzal do parády třeba Tomáš Zářecký, mohla to být úplně jiná jízda...

3 26.01.2016

V první řadě bych chtěla vyjádřit obdiv panu spisovateli. To, co dokázal určitě stojí za přečtení. Je pravda, že peníze se dnes stávají centrem všeho. Ale vzdát se jich je pro mě momentálně nepředstavitelné. I přesto je pro mě tato kniha inspirací. Jediné, co bych možná trochu vytkla, je překlad. Občas jsem některým větám příliš nerozuměla.

3 29.12.2015

Ze začátku jsem hlavní hrdince nevěřila ani slovo... Ta její posedlost vražděním mi přišla absolutně nereálná a uhozená. Prostě holka, která se snaží být něčím zajímavá. Chvílemi jsem měla chuť knihu odložit. Postupem času mě však příběh zaujal a rozhodně jsem se nemusela do čtení nutit...

3 13.11.2015

Jeej.. co na to říct ?? Zprvu jsem se těšila, že to bude něco nového, "zakázaného". Jenže uplynulo 20 stran a najednou jsem se toho "přejedla". Už mě to nebavilo...
Přečetla jsem, ale trvalo to..

3 08.09.2015

Jak už zde bylo zmíněno, i mně Alex připomínal některé postavy z dříve čtených knih. Především to byl Christopher z knihy Podivný případ se psem a Don z Projektu manželka. Celkově to je sympaťák. Vžila jsem se do jeho postavy... skoro jako bych ho i znala, jako kdyby byl mým reálným kamarádem.
Bez něj bych nevěděla, kdo je Kurt Vonnegut, jaký je rozdíl mezi meteoroidem, meteorem a meteoritem a Geschwindigkeitsbegrenzung by bylo španělskou vesnicí. I z toho důvodu musím říct, že mi ta kniha něco dala. Nejen fakta..
Nejvíce mě zaujalo asi posledních 80 stran, kdy se rozvíjí ten smutný příběh s panem Petersonem. Nevím, jak ostatním, ale mně se tento příběh četl strašně pomalu, táhl se, i přesto na něj však budu vzpomínat jen v dobrých barvách ;)

3 04.07.2015

Za mě je tahle kniha jednou z nejlepších v tématu 2.sv. války. Byl to příběh, který obsahoval vše, co v něm být mělo- utrpení, pravda, láska.. a ještě něco navíc. Dostal mě.. Nevím jak ostatní, ale já jsem měla Maxe ráda i přesto co dělal, nějak se mi tento příběh vtiskl do srdce... Když jsem tuto knihu četla, jako by jsem ani nežila náš pozemský život. Spíš jsem létala někde nad Varšavským ghettem...

3 28.06.2015

Kvůli jedné jediné básničce mi stálo za to přečíst celou sbírku...

2 27.01.2017

Pozor! Obsahuje víc cukru než coca-cola! (a to je teda co říct...)

2 26.09.2016

Plešatá zpěvačka mě v knižní podobě nadchla víc. To ale rozhodně neznamená, že by Židle nebyly skvěle napsané absurdní drama se vším, co k tomuto žánru patří.
Rozhodně působivější by bylo vidět tuto hru na prknech, co znamenaj svět...

2 22.09.2016