suezie komentáře u knih

Ta kniha pro mě má takový uklidňující efekt.
Mnohdy mám pocit, že na sebe samé všichni moc tlačíme. Chceme po sobě velké výkony a když to náhodou nevyjde, tak jsme ze sebe zklamaní, cítíme očekávání ostatních. Bojíme se, že nás ostatní budou mít kvůli naší chybě méně rádi, že si nás přestanou vážit. A naopak, kdo z nás se pochválí za to, co se mu daný den povede? A pokud tvrdíte, že se nemáte za co chválit, tak lžete. Každý den zvládnete a překonáte spoustu věcí, ale kolik z vás si je uvědomí? Kdo z vás místo té spousty úspěchů přemýšlí nad tou jednou jedinou chybičkou?

Čím to je, že jsme u nás tolik zaměřeni na selhání a chyby?

Když si připustíte myšlenku, že máte právo na chyby a neúspěchy, tak vám to neskutečně zjednoduší život.

Nejhorší na tom ale je, dívat se na těch deset tisíc uhynulých javorů a přesto neztratit sílu pokračovat...

21 06.02.2017

"Co tomu řeknou lidi?"

Tak si říkám, jak je to hodnocení u knížek nevypovídající... Spousta lidí dá na názory ostatních a když vidí pod 80%, tak to rovnou zavrhnou.
Jenže... podle čeho hodnotíte knížky vy?
Většina lidí podle toho "jak se jim líbila", "jak je bavila"... a to souvisí s tím, jak vám je autorovo vidění světa blízké. Málokdo dokáže ocenit, když autor myslí jinak. Málokdo si dokáže říct: "Hm, sice na to mám jiný názor, ale tohle stojí za úvahu, tohle mi něco dalo." Většina prostě jen zkonstatuje, že takhle to prostě není.
Takže to potom mnohdy dopadá tak, že všichni čtou to, co čtou všichni. Všichni myslí stejně. A když náhodou někdo něco vidí jinak, tak "hele, on je trochu mimo, ne?".
Žádný progres, protože já přece nemůžu dopustit to, abych změnila názor. To by totiž podle většiny znamenalo, že ten názor předtím byl špatný. A pak to bude vypadat, že jsem jako dřív byla blbá nebo co. "Co tomu řeknou lidi?"

9 06.02.2017

Rozhodně knížka pro ty, kteří zažili socialismus. Ti mladší, kteří punkem zrovna nežili- jako třeba já- tomu dost možná úplně neporozumí, ale především to v nich neprobudí vzpomínky. To je podle mě tím nejdůležitějším, co tato kniha přináší. Ten vztah, který k tomu příběhu můžete mít, pokud jste jím v mládí žili... Já jsem nemusela snášet fackování od StB ani se skrývat na hranicích. V životě jsem nejedla soljanku, neposlouchala punk, nezažívala bolest v krku z Černobylu...
.. Já patřím k jiné generaci, která žije v jiným světě. Ve světě "biomrkví, biobanánů a biochlebů z předraženejch bioobchodů", "hypoték, stavebních spoření, životních pojistek, akciových fondů a dividend", "vydyzajněných obchodů", "prázdných kydech o meditacích, rodině, ekologii, toleranci a trvale udržitelným rozvoji", "barbínovejch tévé moderátorek s umělejma kozama".

7 05.02.2017

Kvůli jedné jediné básničce mi stálo za to přečíst celou sbírku...

2 27.01.2017

Tohle je hodně kontroverzní záležitost. Chápu, že pro nás to v dnešní době není jednoduché čtení. Ale to snad neznamená, že když se mi to hůř čte, tak že je ta knížka špatná, ne? Ani já jsem z některých scén nebyla dvakrát moudrá a docela by se hodilo, kdyby mohl vedle mě sedět Mácha a vysvětlit mi, jak určité pasáže myslel...

Já osobně jsem se nesoustředila až tak zvlášť na děj, který stejně většina zná buď z filmu nebo z hodin literatury. Spíše jsem poslouchala se zavřenýma očima a představovala si- pozdní večer, první máj, lásky čas, růže, slavík, jezero, háj... Já nevím, jak vy, ale mě tahle slova vnáší do úplně jiného světa, kde si na chvíli odpočinu od problémů a povinností.
Jsou to jen slova, jejich zvuk a moje fantazie. K tomu, aby jste si to užili nepotřebujete rozebírat každý verš...

18 23.01.2017

Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.

Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.

Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).

14 23.01.2017

I KDYŽ TO JE O BĚHÁNÍ, TAK TO PARADOXNĚ O BĚHÁNÍ ZASE TOLIK NENÍ...


Celkově mě mrzí, že má tato kniha oproti jiným autorovým dílům tak nízké hodnocení. Jenže všechno je to v očekáváních. Pokud to někdo začne číst s tím, že se jedná o "typického" Murakamiho, tak je pravděpodobně zklamaný. A pokud se náhodou jedná o běžce nebo člověka, který hledá návod, jak začít psát, tak se dle mého názoru zklamání taky nevyhne, neboť instrukcí k tomu, jak dobře psát nebo běhat, se nedočká. A pro koho teda tato knížka je? Pro ty, kteří mají k Murakamimu vztah a nevadí jim jiná forma, než je pro autora obvyklá.

Kdo chce, tak toho z popisu běhu dokáže o autorovi vyčíst opravdu mnoho.

5 19.01.2017

K rutý
R ozporuplný
C ynický
H ouževnatý
O tevřený
V zpurný
S existický
K reativní
Ý ...

14 15.01.2017

Ještě před pár minutami jsem jen civěla s otevřenou pusou...
ČAROKRÁSNÉ, NADOBLAČNÉ, NEBESKÉ.

5 15.01.2017

To je prostě tak, když máte takové to "české" období. Nechce se vám číst o žádném Noahovi, Emilly ani Abigail a potulovat se po slavných newyorských ulicích. Toužíte po venkově, jménech jako Karel, Bára, Tomáš a toulkách po té naší malé republice.
A kdyby vám náhodou byl náš státeček malý, tak nezoufejte, potkáte se s Mongolkou, dvěma Podněsterci a dokonce i párkrát překročíte hranice- a to nejen ty státní...

3 07.01.2017

OBDIV a RESPEKT. Tato dvě slova vyjadřují pocity, které vířily mou hlavou v průběhu čtení.

"Vezměte si třeba takový pražský mezinárodní maraton. Na startu se sejde deset tisíc lidí a všichni poběží na vítězství. Jak tohle dopadne? No jak by to mohlo dopadnout- v cíli bude jen jeden jediný šťastný a devět tisíc devět set devadesát devět běžců pod staroměstským orlojem bude nešťastných, zkroušených a mrzutých. A teď si zkuste představit, že všech deset tisíc lidí poběží pražský maraton pro radost. A bum! V cíli máte deset tisíc šťastných lidí."

A jak se na svět díváš TY?

5 02.01.2017

Tak si konečně přečtu jedno z nejznámějších děl magického realismu!
→ Už se těším... Márquez... co víc dodat?
→ Je tady sice více jmen, než jsem očekávala, ale já to zvládnu!
→ No co, však nemusím vědět, jestli ten člověk, o kterém právě čtu je tamten Arcadio nebo jiný Arcadio.
→ Kašlu na to... prostě si budu užívat ten zbytek- prostředí, situace...
→ A co když to nepřečtu? Ale ne, tobě se přece magický realismus vždycky líbil, to musíš přečíst!!!
→ Tak teď si sedneš a dáš aspoň 10 stránek! .... To nemá cenu... Mě to nebaví.
→ A o čem jsem to vlastně teď četla...?
→ To nezvládnu...
→ Zvládneš!!!
→ Nebylo by jednodušší to odložit...?
→ NE!! Prostě to dočteš!
→ Kolik mi ještě zbývá..?
→ Proč zrovna já musím být tak komplikovaná a mám potřebu dočítat knížky i když se mi nelíbí?


A co na tom všem bylo nejtěžší? Přiznat si, že Márquez není takový, jak jsem si ho vysnila a že ne všechny knížky od něj se mi musí líbit.

Jak těžké je opustit myšlenku! Jak těžké je změnit názor...

18 26.12.2016

Co je náš život? Soubor milionů malých i velkých rozhodnutí.
... udělám to, udělám tamto, udělám to tím způsobem, kdy to udělám, neudělám to...
A co když jedno z té obrovské množiny rozhodnutí, které se na první pohled jeví naprosto obyčejně, běžně a naivně, naprosto změní můj život?
Jak velkou zodpovědnost za sebe i za ostatní máme, když si uvědomíme, že i to nejbanálnější rozhodnutí může způsobit obrovské změny...
Tenhle příběh vás nemá přivést k tomu, abyste se ode dneška báli rozhodovat... NE!
Řiďte svůj život směrem, jakým si myslíte, že chcete, aby se ubíral. Rozhodujte se podle sebe a nenechte, aby vám jednu z možností, kterou svoboda přináší, vzal někdo jiný. Příliš nepřemýšlejte, někdy se rozhodněte vystoupit ze své každodennosti a udělat něco, co byste jinak neudělali, možná budete překvapeni...

A co dělá holka, jejíž jednou z hlavních vlastností je nerozhodnost, když opravdu neví?
Řídí se tímto citátem:
"Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí.. Ne proto, že by měla rozhodnout za Tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu - a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš."

18 27.10.2016

Nikdy jsem neměla ráda otevřené konce, prostor pro fantazii, vícero možností, jak si knížku, film či třeba představení v divadle vyložit.
Až dokud nepřišel Murakami.
Tady toho totiž bylo tolik, že mě snad i začalo bavit vymýšlet všemožné interpretace daného textu.
Líbí se mi, že každý pochopí Kafku jinak. Možná že i jeden člověk ji při každém čtení pochopí jinak. A v tom je to kouzlo, ne? Je to jedna kniha, která však může mít stovky řešení....

16 22.10.2016

Pokud hledáte knížku u které si odpočinete, zapomenete na své problémy, pobavíte se, pak je tato kniha právě tou, která tyhle tři aspekty rozhodně splňuje. Díky ní si uvědomíte, že váš život není tak tragický, jak si zrovna myslíte a že se lidem dějí mnohem horší věci. Poznáte také různé lidské charaktery. Je to však i kniha, která odpovídá svému názvu. Takže nic pro zapřísáhlé odpůrce erotiky a puritány.
Místy jsem se zasmála, nenudila jsem se, ale nic, na co budu vzpomínat. Nicméně Hartl má prostě svůj osobitý styl, který rozhodně nesedne každému.
A neodpustím si srovnání s předchozí autorovou knížkou. Asi budu v menšině, ale já se rozhodně víc bavila u Prvoka...

7 21.10.2016

A co když je každý z nás takovou loutkou? Přemýšlíme nad tím, co kdy a jak říct, abychom se neztrapnili, neurazili někoho, abychom byli zdvořilí a milí... V každé situaci volíme dle uvážení to "já", které se v danou chvíli hodí. Před kamarády, před cizími lidmi, v práci, ve škole, s rodinou... Vlastně se skládáme ze spousty "já"... Ale které "já" jsem JÁ?

6 28.09.2016

Pozor! Obsahuje víc cukru než coca-cola! (a to je teda co říct...)

2 26.09.2016

Plešatá zpěvačka mě v knižní podobě nadchla víc. To ale rozhodně neznamená, že by Židle nebyly skvěle napsané absurdní drama se vším, co k tomuto žánru patří.
Rozhodně působivější by bylo vidět tuto hru na prknech, co znamenaj svět...

2 22.09.2016

Mám problém... nutně potřebuji do divadla...!!!

4 22.09.2016

Kam se řadím já?

Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je děj "o ničem".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je jen "o tom".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože se na tuto knížku museli soustředit víc, než na knihy, které píší autoři dnes. (Ale to vám neřeknou, protože by se styděli... )
Ne k těm, kteří ji považují za dokonalý literární skvost, jež nemá obdoby.

Já patřím k těm, kteří ví, že v ní něco je. Jen to něco zatím nenašli...

20 19.09.2016