SugarDolly komentáře u knih
Tohle jsem si půjčila jako čtení na víkend u mámy. A dobrý. Moyesová fakt psát umí.
Nebezpečně čtivá kniha, napsaná originálním, neotřelým způsobem. Ženskej příběh z pohledu muže-autora je vždycky sázka do loterie, ale tohle má rozhodně zajímavý nápady a postřehy. Taky se mi líbí, jak je ten děj vystavěnej, začíná to jako úryvky z legračního deníku, ale pak to nabere úplně jinej směr a tempo jako blázen. A přitom to pořád působí přirozeně, nenásilně, na vypravěčskym stylu se nic nemění. Napínavý je to až do konce a o překvapivý zvraty neni nouze.
Napínavý, ale takový povrchní čtení. Podobnejch příběhů jsem četla už x. Nebavilo.
Přečteno na doporučení. Není to úplně špatné, ale chvílema nuda. I ta citová zápletka je taková předvídatelná. No, čekala jsem víc.
Jako nevím, asi jsem divná, ale fakt nechápu, proč jsou lidi z týhle knihy tak urvaný...
Ač poezie není můj prioritní žánr, musím uznat, že tenhle básnický sborník mnou neuvěřitelně rezonuje - také díky nádherné synergii slova obrazu (kniha je ilustrována autorovými fotografiemi z Orlických hor a okolí).
Název knihy mě zaujal a rovnou i trochu pobavil - a taky přednasměroval, protože jsem čekala určitě cosi jiného, než co jsem pak četla. Ale rozhodně nejsem zklamaná. Další velice čtivé příběhy tohoto nenápadného autora mě doslova přikovaly lampičce. Nejvíc mě dostala prostřední povídka "Příliš blízko slunci" - vtipná, nostalgická, dojemná, a pochopitelně i napínavá, jak už to tak u Raichla bývá.
Ach jo, všechny tyhle "trháky" jsou na jedno brdo. Bohužel, nic originálního jsem v této knize neobjevila.
Četla jsem všechny tři dosud vydané knihy tohoto autora a musím říct, že každá další je o chlup lepší než ta předešlá. Ani v novém nášupu nechybí kousavý sarkasmus, strhující děj a obratné hrátky s češtinou, podpořené bohatou slovní zásobou. Hlavní částí knihy je jakýsi zkrácený román psaný z ženského pohledu: musím smeknout před pisatelovou schopností ponořit se do holčičího prožívání.
Kniha se mi dostala do ruky tak trochu náhodou. A moc se mi do ní nechtělo, protože příběhy z doby holocaustu se v posledních letech valí v hustém proudu. Ale tohle je fakt moc dobře napsané... líbilo ...
Fantasy není můj oblíbený žánr, ale Naslouchače jsem si přečetla na doporučení, že prý P. Stehlíková je v tomto oboru špička apod. Možné to je, ale můj subjektivní dojem lze definovat takto: nestačím se divit, co všechno dneska vychází tiskem ...
Mé první setkání s L. Lanczovou a zřejmě i poslední. Dovedu si představit užitečnější způsob trávení času, než je čtení knih, co mě příliš nebaví.
Moc nechápu, co by se mi mělo na téhle knize líbit. Přijde mi, že paní spisovatelka začíná žít pouze ze svého věhlasu. Ať napíše cokoli, vždy se najde houf čtenářů, kteří to pochválí, protože to přece musít být dobré, když to napsala autorka Hany ... Omlouvám se všem, koho Nudné roky nadchly, ale mě příliš nezaujaly.
Zajímavý nápad s oboustranným vyprávěním, ale ani tímto kouskem mě Hartl nijak neuchvátil ...
Přečteno na doporučení. Znovu jsem se utvrdila, že tento žánr není pro mě. Nic proti této knize jako takové, napsaná je asi v rámci pravidel fantasy dobře, ale mně to pro prostě nic neříká ...
Vtipná, roztomilá knížka, nejen pro děti ... ráda se k ní vracím.