Svářeč komentáře u knih

Opět skvělá kniha, stejně jako Zasraná pošta, akorát mají obě knihy nepříjemně podobnou zápletku. Že by se mistr Pratchett na stará kolena začínal vykrádat?

02.01.2018

Tahle kniha se mi velice líbila. Je dost odlišná od ostatních knih ze série Warcraft, ani moc nedokážu říct proč. Není tak temná jako předchozí Warcrafty. Každopádně je to velmi zajimavá kniha a já ji přečetl na dva zátahy. Dějová linka je v pohodě, postavy jsou dobře prokresleny a sympatické.

02.01.2018

Ujde to. Postavy jsou sympatické, příběh nic moc, ale oproti Stínovému hřebci se to aspoň čte celkem snadno. Nic světoborného, ale jako zábava na odreagování, proč ne.

02.01.2018

Obří nuda. Děj a postavy jsou nevýrazné, velmi špatně se to čte a já se do toho celou dobu nedokázal začíst. Posledních 50 stran už jsem si z nudy trhal vlasy, ale bylo mi proti srsti knihu odložit.

02.01.2018

O třídu lepší než předchozí díl. Celý příběh je mnohem promyšlenější, celé je to čtivější a kratší rozsah tomu taky prospívá. Jenom škoda, že se hlavní postavy nedaly dohromady :)

02.01.2018

Dobrá kniha. Příběh i nápad jsou poměrně slibné, bohužel je vidět, že je to autorova prvotina. Zábavné pasáže střídají hluché, v nichž se moc neděje a tak to jde v podsatě až do konce. Hlavní postavu jsem si docela oblíbil, stejně jako vedlejší. Celkově je to dobrá kniha, ale těch nudných pasáži je tam bohužel trochu moc.

02.01.2018

V podstatě dost tuctová military scifi. Asi tři čtvrtiny knihy se věnují výcviku, který je sice stokrát omletý, nicméně napsaný velice poutavě a já si při něm ani jednou nenudil. Poslední čtvrtina knihy pak popisuje akci na odlehlé planetě, na které mají hlavní hrdinové vypatrát ztroskotance z vesmírné lodi. Celá tato část se odehrává v džungli, takže má velice zajimavou a hustou atmosféru, která je místy až hororová. Celkově bych řekl, že jde o velice čtivou knihu, která nesmí chybět v knihovničce žádného fanouška military sci-fi.

02.01.2018

Musím trochu nesouhlasit s přeechozím komentářem. Postava je sice drsňák, ale to je tak všechno. Jakékoli emoce nebo zajímavost se jí vyhýbají velikým obloukem. Naopak autorem vytvořený svět se mi docela líbil. Příběh také není špatný a celé je to velice čtivé. Nijak převratný, ale povedený kousek.

02.01.2018

Přijemné počtení. Kupodivu poměrně originální, jehož největším kladem jsou sympatické a dobře prokreslené postavy, zejména hlavní hrdinka. Děj nám taky představí několik menších sympatických epizodních postav, které jsou též velice zajimavé. Bohužel je to celé trochu předvídatelné a taky mě trochu štvalo několik rádoby šokujících odhalení (Ten motýl byl ...!)

02.01.2018

Musím tak trochu souhlasit s tím, že je to asi nejslabší díl celé série. Ale rozhodně ne o moc. Každopádně Hrútvang je v jednom aspektu lepší než Andresovi pozdější knihy z Wetemaai. Totiž že pořád má takovou severskou drsnou, ale přesto poetickou mytologickou atmosféru. Toto je něco, co Rytíři kněžny Rhonwen a Sága o Wannovi (Ságu o Halldorovi jsem nečetl) naprosto postrádají.

02.01.2018

Vladimír Šlechta: Prokletá dýka - dobrá povídka, ale od Vladimíra Šlechty bych čekal ještě něco krapet zábavnějšího a promakanějšího. V kontextu celého sborníku spíš podprůměr.

Jan Šlechta: Cena dohody - nenáročná oddychovka, trochu řezničina, jedna z lepších věcí ve sborníku.

Z. Holub: Zvěstovatelé konce - Opět taková krátká oddychovka, nemám co bych vytknul, ale ani co bych vyzdvihl. Průměr sborníku.

J. Čenis Galeta? Oživlá minulost - Jo, tak tohle se mi líbilo a to tak, že hodně. Opět spíše "oddechovka". Po Antonínově závěrečné novele asi nejlepší povídka ve sborníku.

L. Lukačivičová: Co uči nevidí - Není to špatná povídka, ale... Problém téhle povídky je v tom, že zatímco u předchozích věcí v románu nemusíte moc přemýšlet, tak tady už musíte. Na několika místech jsem se musel dokonce vrátit. Velký podíl na tom má to, že hlavní postava v povídce je tak trochu blázen. Neříkám, že je to špatné, ale po čtyřech oddechovkách jsem čekal další oddechovku a dostal tohle... Podle mě asi nejhorší práce ve sborníku, čímž nechci říct špatná.

M. D. Antonín: Druhá věta - tak tady je celkem zbytečné něco psát, jedním slovem prostě nářez. Přečet jsem to skoro na jeden zátah a dočetl jsem to až ve tři v noci. Jediné co mi to trochu zkazilo jsou ty otevřené konce, co se týče všech postav. Otevřené konce nesnáším, ale to je můj subjektivní problém. Hrozně mě zajímají další osudy postav... Vadí mi to ale zvlášť u jedné z postav, u které by se ještě hodila nějaká povídka, která by nám řekla jak to s ní nakonec dopadlo. Kdo knihu přečetl, zřejmě bude vědět koho tím myslím...

Celkově mohu označit město přízraků za velmi povedenou knihu a zatím asi nejlepší z celé řady...

Kdybych měl texty seřadit od nejlepšího k nejhoršímu, asi bych to udělal takto:
1.- M. D. Antonín - Druhá věta
2.- Jan Čenis Galeta - Oživlá minulost
3.- Jan Šlechta - Cena Dohody
4.- Zbyněk Holub - Zvěstovatelé konce
5.- Vladimír Šlechta - Prokletá dýka
6.- Lucie Lukačovičová - Co oči nevidí

02.01.2018

Sračkou bych to nenazval jako tady kolega, ale i tak jsou moji dojmy značně rozpačité. Ještě jsem snad nečetl knihu, která by mě vlastně bavila a přitom se četla tak těžce. Autorčin styl mi vůbec nesednul. Dlouhé, neživé popisy, místy až „stěny textu“, u nichž je těžké udržet pozornost, jindy jsou zase důležité informace a údálosti odbyty ledabyle uprostřed věty a je snadné je přehlédnout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se v textu ztratil a musel se vracet o pár odstavců dál, abych zjistil, co mi uniklo. Naštěstí to vyvažuje epický, poutavý příběh s osudovým nádechem a sympatické postavy, byť se nezapře, že to napsala žena. Bez těch popisů ztepilých, ladných těl a neustálých projevů náklonosti jeden k druhému bych se klidně obešel… Nicméně první díl jsem navzdory těžkopádnému stylu přečetl s chutí. Bohužel s druhým dílem to jde citelně dolů, příběh se rozplizne, odněkud se vynoří další postavy a na stránkách románu začne být poněkud „přeplněno“. V milostných trojúhelnících až mnohoúhelnících jsem se začal ztrácet a přišlo mi, že se postavy náhodně zamilovávají jedna do druhé a některé snad nemají jiný účel, než se stát součástí milostného trojúhelníku. V třetím díle se pak příběh totálně rozpadne, musel jsem se do čtení nutit. Postavy chodí nekoncepčně z místa na místo, o hlavním motivu knihy, nezdejších, se prakticky nic nedozvíme. Ústřední příběh vyšumí do ztracena a za finále knihy je vydáváno řešení jedné vedlejší zápletky. Kdybych musel hodnotit každý díl jednotlivě, první je za čtyři hvězdy, druhý za dvě a třetí za jednu. Škoda, v prvním díle to mělo slušně nakročeno, ale místo aby autorka s tím poteciálem něco udělala, tak se jí to vysloveně rozpadlo pod rukama.

29.12.2017

Když nad tím přemýšlím, tak tři astry mi přijde jako zoufale málo, ale dát tomu čtyři zase s čistým svědomím nemůžu. Subjektivně mi to trochu připomnělo Algor (intriky, milostné zápletky, militantní civilizace s diktátorem v čele, atd.), ale tak dobré to rozhodně není. Především postavy nejsou ani zdaleka tak sympatické a zajímavé a na konci jsem si uvědomil, že nad jejich osudem jen krčím rameny a jsou mi v podstatě ukradené. Rovněž jsem se nemohl ubránit pocitu, že toho "vesmíru" v téhle vesmírné opeře moc není, jelikož se o něm skoro nic nedozvíme. Padnou jména nějakých planet, ale na nějaké detailní informace si čtenář musí nechat zajít chuť. To samé pak platí i pro popis společenství a techniky. Dozvíme se, že tady jsou nějaké dvě civilizace, autorka zmíní základní technické vymoženosti (transportní bubliny, arvelský transfer), které autorka dokonale vytěží a využije, ale vše ostatní zůstává záhadou a já jsem se během čtení nemohl ubránit pocitu, že o tom světě vlastně vůbec nic nevím. Autorčina nezkušenost se space operou se pak projeví zejména v popisu vesmírné bitvy, kdy se prostě nějaké anonymní lodě neznámých proporcí navzájem likvidují a úplně to postrádá nějaké napětí nebo měřítko. Přes všechny výtky ale zase nemohu upřít, že mě to docela bavilo a i přes můj nezájem o postavy jsem byl z nějakého důvodu docela napjatý, jak to dopadne. Takže co s tím, čtyři hvězdy moc, tři málo, nu což, jsem v dobrém rozmaru, tak tomu trochu přisadím :)

13.09.2016

Honza Dobiáš je bezpochyby skvělý povídkář, jen pro něj bohužel neplatí, že „co slovo, to perla“ a na každou jeho vynikající povídku připadá několik průměrných až podprůměrných. Do antologií jako obě Legendy se pochopitelně dostane jen to nejlepší, ale v tomto autorském sborníku (podobně jako v Po dračím ohni) se tento nešvar projevuje v plné nahotě. Takže tady máme dvě excelentní povídky, které by obstály v libovolné konkurenci (Kobliha a Ples příšer), několik nadprůměrných a poté bohužel mnoho průměrného až podprůměrného balastu, který kdyby nikdy nespatřil světlo světa, nic by se asi nestalo. Celkově převládají spíše rozpačité pocity.

09.09.2016

Vzhledem k tomu, jak mizerný byl předchozí díl, mě první část Starého plemena docela příjemně překvapila. Zatímco v Mandragoře a zejména Dětech noci mi připadalo, že postavy se nekoncepčně pohybují z místa na místo a řeší romantické nesmysly, tady je příběh mnohem jasnější a cílevědomější, dokonce i ty citové výlevy jsou tady značně omezené. Bohužel mnoho neduhů ale přetrvalo. V prvé řadě má jít o histotrickou fantasy, ale tu historii tam moc nevidím. Autor příběh zasadil do atraktivního období, které v literatuře moc zpracované není, ale místo aby pro příběh využil skutečných historických událostí a reálné mytologie, tak si vymyslel jakousi báchorku o prastarém božstvu a z prstu vycucaných proroctvích a kletbách, jaké jsme už mnohokrát četli jinde. V podstatě by stačilo změnit jména a mohlo by se to odehrávat v nějaké smyšlené zemi. Vůbec mi taky nesedí autorem vytvořený systém magie, přijde mi, že to nemá vůbec žádný řád, což je u fantasy dost problém. Pořád se objevují nějaké nové kletby, zaklínadla, hrdinové cestují do jiných světů, a absolutně během čtení nemáte představu, co může přijít příště – může to být doslova cokoliv a v rámci Žemličkou nastaveného vnitřního (ne)řádu by to dávalo smysl. Postupem času mi taky vadily čím dál častější „vize“ hlavních hrdinů (nevím, jak jinak ty pasáže nazvat), plné abstraktních popisů, které jsem zejména ve druhé polovině už jen zběžně prolítával, jestli v nich není něco důležitého, protože jinak nedávaly moc smysl. V knize se také vyskytuje mnoho postav z předchozích dílů, ale stojí jaksi podivně v pozadí a vystupují sotva na pár stránkách, i když jejich úloha je vlastně docela důležitá. To je holt nebezpečí toho, když si autor v průběhu série naseká mnoho postav a najednou neví, co s nimi. Nicméně navzdory výtkám se to čte mnohem lépe než předchozí díl a pro druhou část je příběh nastaven docela slibně, tak uvidíme.

04.09.2016

Ještě zbytečnější pokračování než Vlčice a Mandragora. Hlavní hrdinové se skoro nikam neposunou, příběh prakticky neexistuje a celé to působí spíš jako telenovela, kde se pořád řeší, kdo koho miluje, komu zahýbá, atd. Hodně mi také na této sérii vadí naprostá historická neautentičnost, např. hrdinové se často baví jako současní lidé a vůbec Žemlička naprosto selhává v navození nějaké dobové atmosféry. Když čtu např. Červenáká, tak mám pocit, že mi ta doba ožívá před očima, to mi tady úplně chybí. Nebýt občas nějakého známého jména, tak by se to klidně mohlo odehrávat v nějaké úplně smyšlené zemi. Fantastické prvky mi přijdou velmi neobratně naroubované na skutečné pověsti a mytologii, navíc to zdejší pojetí magie na mě působí až příliš fantasmagoricky. Např. když zhruba v polovině knihy jedna postava vypráví, co se jí stalo, zní to jako nějaké uhozené podobenství z Bible, ale tady to má být pravda. První Vlčice byla parádní historická fantasy, ale pokračování jsou fakt úplně o ničem a zbytečná.

04.09.2016

Vynikající sbírka, která baví celou dobu a neobsahuje jedinou povídku, u níž byste si říkali, že tam nemá co dělat. Snad jedině u JWP jsem občas zíval nudou. Potěšily hlavně moji oblíbenci Heteša a Šlechta, ale i ostatní (mě převážně neznámí) autoři přispěli velmi dobrými povídkami a nalákali mě na svoji tvorbu.

20.11.2015

Tak jsem asi četl jinou knihu než ostatní. Neoriginální klasická fantasy, zoufale nenápaditá, s nudným příběhem, nezajímavými postavami, světem bez atmosféry, atd. takhle by šlo pokračovat dál. Přečetl jsem to na jeden zátah při cestě vlakem, ale strašlivě jsem se u toho nudil a dočetl jsem to jen ze zvědavosti, jestli je to tak strašné až do konce. Naštěstí je to celkem krátké, ale i tak mi subjektivně přišlo, že to má snad tisíc stran, jak jsem u toho trpěl. Ten styl se spoustou popisů a sáhodlouhých odstavců klidně přes půl stránky mě doslova ubíjel a ke konci už jsem přeskakoval celé věty. Kdybych na tu knihu narazil tak o sedm let dřív v době, kdy jsem začínal číst fantasy, možná by se mi to líbilo víc, ale teď už ani náhodou, fakt sorry.

Kniha se čte velmi lehce, lépe než předcházející dva díly. Všechno je v plném proudu, člověk už se neztrácí v postavách, válečná pasáž cca v polovině je výborná. Že bych ale byl spokojen se říci nedá. Především zamrzí totální nevyužití mých nejoblíbenějších postav Tilde, Lennoxe a Arthura, kteří se v knize vyskytují doslova na pár stranách, zatímco mnoho dalších nudných a nezajímavých postav dostává mnohem více prostoru. Dále autorka totálně nezvládla složitý příběh a místo aby všechny dějové linie ke konci umně propletla a smysluplně uzavřela, tak většina v podstatě vyšumí do ztracena (aniž by se v nich stalo něco podstatného) a vše nakonec rozhodne dost neobratný „bůh ze stroje“. Navíc prostě nesnáším špatné konce, vždy mám potom pocit, že jsem vše četl vlastně zbytečně. Celkově mám z celé trilogie dost rozpačité pocity. Nebylo to špatné, většinu času jsem se nenudil, přesto mi zůstala na jazyku pachuť, že z toho šlo vytěžit mnohem více. Ambiciózní projekt, kde bohužel zůstalo jen u těch ambicí…

29.10.2015

Po vynikající jedničce docela zklamání. Poutavé prostředí a sympatické postavy bohužel táhne dolů dost chaotický příběh. Kniha má sice jen 150 stránek, ale kdybych teď měl zreprodukovat děj, který se na nich odehrává, tak nemám šanci. Postavy jen nekoncepčně chodí z místa na místo, náhodně se potkávají, dějí se jim nepravděpodobné náhody, což občas vede k dost absurdním situacím. Navíc je to tak trochu Vlčice bez vlčice, Kroana totiž na prostředních několika desítkách stran nejen chybí, ale ani se o ní nemluví. V podstatě mi ani nepřišlo, že by měla být hlavní postavou. Uvidím, co druhý díl.

26.10.2015