Svářeč Svářeč komentáře u knih

☰ menu

Vlčice a staré plemeno. Svazek 2 Vlčice a staré plemeno. Svazek 2 Zdeněk Žemlička

Tak nic, první část docela ušla a na konci se slibně rozjela, ale v druhé části Žemlička všechno nadějné spolehlivě pohřbil několika náhodnými polodemetními zvraty ve stylu „Mysleli jste si, že to bylo takhle, ale ve skutečnosti to bylo takhle…“ nebo „Mysleli jste si, že to bylo takhle, ale já jsem vám nějakou důležitou informaci neřekla, protože proto…“ Hned na začátku např. dojde k poměrně zásadnímu zvratu, jehož následkem se z ultimativních záporáků, jejichž moc, zlo a hrůznost jsou celou dobu pečlivě budovány, stane banda neschopných nýmandů, z nichž si hlavní hrdinové dělají v podstatě dobrý den. Celá linie s Prvorozenýmy je odsunuta na vedlejší kolej a uzavře se již někde za polovinou a místo ní se řeší… něco. Týká se to nějakých kleteb a proroctví, ale bylo mi to úplně jedno a nebavilo mě to. Posledních 50 stran jsem již jen toužebně vyhlížel konec, který stále nepřicházel. Mimochodem, musím se trochu omluvit autorovi, že jsem příběh v komentáři k předchozí části nazval „vycucaným z prstu“, v doslovu totiž autor uvádí jako zdroj inspirace např. Bibli a křesťanskou nebo židovskou mytologii. Přesto bych byl ale radši, kdyby byl příběh zasazen do trochu reálnějšího rámce skutečných historických událostí, jako např. bitva v Teutoburském lese ve Vlčici a Mandragoře. Tyhle biblické nesmysly, které tady zejména v druhé polovině dost prosakují, mi fakt nejsou moc po chuti. No nic, musím se zopakovat, první Vlčice byla výborná, ale pokračování jsou úplně zbytečná a další již prosím ne.

05.09.2016 2 z 5


Tajemství Morie Tajemství Morie Vladimír Šlechta

Zvědavost mi nedala a nakonec jsem si taky pořídil tuhle kontroverzní knihu mého oblíbeného autora. A jak to dopadlo? No, krčím rameny. Nevidím důvody pro nějakou nenávist, ale nadšený nejsem, vlastně ani spokojený moc ne. Jako „dekonstrukce Tolkienova mýtu“ (autorova slova) je to vcelku o ničem. Jednak nejsem znalec původní trilogie, takže mi mnoho věcí nic neřeklo, navíc autor vcelku vaří z vody. Než aby opravdu vytahoval na světlo nějaké nesrovnalosti, spíš prostě jen divoce spekuluje, případně se zabývá maličkostmi (jména elfů začínají na „G“, a co?) nebo vytahuje věci, které se na internetu diskutují již pěkných pár let (orli). Jako příběh je to už lepší, postavy jsou celkem sympatické, a musím říct, že jsem určitě neměl problémy to dočíst, ale i tak je to jen průměrná putovací fantasy, které bych normálně dal tak tři hvězdy. Vzhledem k té nepovedené omáčce kolem samozřejmě musím jít níž. Celkově mám trochu pocit, že autor si napsal knihu sám pro sebe a kvůli nedostatku sebereflexe se ji rozhodl nabídnout nakladateli, který ji z nějakého důvodu přijal. Autor má holt za sebou období experimentů, některé se povedly (Emma, Havran), tenhle ne.

17.12.2015 2 z 5


Válečníci Válečníci Jaga Rydzewska

Hodně zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je esencí nejčistšího utrpení, autorka si vymyslela zajímavý, ale strašlivě složitý svět a na prvních desítkách stran zavalí čtenáře doslova stovkami jmen a pojmů, z nichž některé dokonce i vysvětlí! Úplně absurdní mi v tomto ohledu přišla kapitola 4, kde jsou na několika stranách nudně a zmateně představeni někteří členové triády, z nichž většina se už nikde později v knize nevyskytuje. Každopádně mi bylo líto knihu odhodit, tak jsem se zatvrdil a četl dál a ejhle, ono to najednou začalo být zábavné a čtivé! Autorka má zajímavé nápady, postavy jsou nejednoznačné, s těžko čitelnými motivacemi a charaktery, ale v zásadě sympatické, příběh napínavý. Takže zatímco začátek jsem protrpěl, postupně jsem se do knihy začetl a nakonec už jsem se od ní nemohl odtrhnout. Bohužel Válečníci mají stejný problém jako Prstenec prozření od Novákové – končí v nejlepším, zrovna ve chvíli, kdy se příběh trochu rozjede a nabere jistý směr. Tak snad na další díly nebudeme čekat dlouho.

12.12.2015 4 z 5


Vlčice a Mandragora. Část druhá Vlčice a Mandragora. Část druhá Zdeněk Žemlička

O něco lepší než první část. Příběh už není tak chaotický, i když pořád mi přijde dost divné, že kniha má vlastně dvě zcela nesouvisející dějové linie, jen velmi volně spojené Kroanou. Každopádně čte se to dobře, postavy sympatické, člověk pak knize odpustí hodně věcí :) Body nahoru za vynikající vylíčení bitvy v Teutoburském lese. Celkově dobrá oddechovka, ale oproti první Vlčici o třídu níže.

26.10.2015 4 z 5


Prstenec prozření Prstenec prozření Julie Nováková

Velmi dobré a klobouk dolů před autorkou (naprosto mě šokovalo, že je jen o dva roky starší než já!). Kniha opravdu není jednoduchá, obsahuje spoustu vědeckých termínů (které jsou většinou skutečné), je vidět, že autorka je hodně chytrá a psaní knihy předcházel rozsáhlý průzkum. Jinak i přes složitost je kniha velmi čtivá, střídá se několik dějových linií. Nejzábavnější je asi ta s trojicí vědců na útěku, protože je nejakčnější a nejdobrodružnější. Nicméně k dokonalosti tomu pořád něco chybí, především je místy až příliš těžké držet nit příběhu a několikrát se mi stalo, že jsem si při vystřídání dějových linií nevybavoval, co se v nich vlastně dělo naposled. Ale i tak se to čte dobře a na druhý díl jsem zvědavý.

26.10.2015 4 z 5


Kronos Kronos Jeremy Robinson

Čte se to dobře, ale béčkovost z toho tryská na každé stránce. Asi jako kdybych sledoval dejme tomu nějaké "Čelisti 7: Pomsta z hlubin" - zhruba tak jsem se při čtení téhle knihy cítil. Vážně, ta kniha obsahuje snad každé klišé, co si vybavím. Oceánolog s brutální vojenskou minulostí (a SEAL výcvikem, čehož je v knize samozřejmě hojně využíváno), který nedávno tragicky ztratil manželku a jeho vztah s revoltující dcerou není zrovna ideální. Šílený miliardář s chováním puberťáka a jeho ještě šílenější osobní strážce. Geniální podvodník, který obejde každý bezpečnostní systém. A samozřejmě taky nějaká ta osudová femme fatale. Jo, a málem bych zapomněl - samozřejmě tuny velkých bouchaček a kvanta výbuchů. Až mám pocit, že celý ten motiv obrovské nestvůry je vlastně jen vedlejší - vždyť autor vlastně ani nijak uspokojivě nevysvětlí její původ - a slouží pouze jako záminka k tomu, aby autor mohl do knihy nacpat vše výše zmíněné. Ale bez mučení přiznám, že mám podobný styl - jak ve filmu, tak v literatuře - celkem rád a Kronos mě popravdě docela bavil, i když je to nehorázné béčko. Navíc za těch 69,- z Levných knih, co víc chtít než "jen" dobrou zábavu... Takže za tři.

17.10.2015 3 z 5


Perunova krev II. Perunova krev II. František Kotleta (p)

V podstatě stejné jako první díl. Hodně krve, akce, hlášek, nula psychologie atd... Chvíli jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale nakonec ne, protože té akce mi přišlo až příliš, že mě to ke konci už přestávalo bavit. Jako mě je jasné, že od knihy podobného typu nelze čekat nic jiného než jednu bitku za druhou, ale ty scény mi často přišly úplně zbytečně dlouhé, jako třeba souboj s Jastaricou. Kdybych to měl nějak shrnout, je to fajn oddechovka, ale kult z toho nebude a Kotleta je podle mě hodně přeceňovaný. Pokud se o Moudrém svého času říkalo, že je Kulhánkovou kopírkou, tak nevím, jak označit Kotletu...

17.10.2015 3 z 5


Příliš dlouhá swingers party Příliš dlouhá swingers party František Kotleta (p)

O něco lepší než Perunova krev. Tenhle formát kratších povídek, kde je letmo načrtnuta zápletka, která je vzápětí nějak brutálně uzavřena, se k tomuhle stylu hodí víc než delší příběh, kde se furt dokola někdo mlátí. Akorát už mi to občas přišlo na hraně dobrého vkusu, hlavně ve druhé povídce. Ne že bych to vzhledem k názvu a obálce nečekal, ale kdybych chtěl porno, koupím si Fifty shades of grey :) Jo a ještě co se týče obálky - nakladatel by mohl být trochu ohleduplnější ke čtenářům, kteří se s ní chlubí v MHD :) Jinak ale dobré a klidně bych si dal druhý díl.

23.09.2015 4 z 5


Rok Havrana Rok Havrana Vladimír Šlechta

Zvláštní kniha. Není to jednotný příběh, ale povídkový román, kde na sebe povídky částečně navazují. Ne že by mi to vadilo, ale možná by bylo záhodno to někde v anotaci uvést. Jinak ke kvalitám knihy samotné. Logiky to moc nepobralo, ale když nad tím člověk moc nepřemýšlí a bere to jako oddechové čtivo, tak OK. Postavy taky nejsou nijak zvlášť sympatické (což je u Šlechty docela překvapivé) – Skočdopolová je prostě otravná a Havran je vylíčen jako nezranitelný superman, který bez mrknutí oka sám vystřílí desítky nepřátel, a vlastně k němu nejde nic cítit ani se s ním nějak ztotožnit. Havranovi „superschopnosti“ jsou sice na konci knihy vysvětleny, nicméně celé finále je naprosto ulítlé a v podstatě nesouvisí s ničím, co se předtím v knize dělo (ale líbilo se mi). Jinak je to ale typicky Šlechtovsky čtivé a zábavné. Šlechta prostě umí, zatím jsem od něj nečetl nic, co by mě nebavilo.

Na druhou stranu ale chápu rozčarované reakce (viz koment podemnou) na autorovu tvorbu z posledních cca dvou let a těším se na dalšího Oggerda a Pohraničí. Těch experimentů už opravdu bylo dost.

23.09.2015 4 z 5


Emma z umírajícího města Emma z umírajícího města Vladimír Šlechta

Mnohem lepší než jsem čekal. Oggerdův svět mi nikdy nepřirostl k srdci tak jako Pohraničí, navíc tohle mě na základě ohlasů zrovna dvakrát nelákalo. Nakonec se z toho vyklubala velice chytlavá a promyšlená oddechovka, přesně jak to Šlechta umí. Začátek trochu pomalejší, ale pak už jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svět sice v něčem působí lehce nelogicky, ale je velice zajímavý. Škoda velkého množství explicitních scén, které mi přišly úplně zbytečné a celé to trochu shazují. Nicméně Emmu jsem si docela oblíbil a kdyby se jí autor v budoucnosti dál věnoval, rozhodně bych nebyl proti.

06.07.2014 4 z 5


Sex, drogy & cyb'n'roll Sex, drogy & cyb'n'roll Petr Heteša

Po slabší Ruské ruletě zase kvalita, na jakou jsem od Heteši zvyklý. Ale v první cca třetině až polovině to moc dobře nevypadalo. Ten svět byl sice zajímavý, hrdina dobrý, ale příběh slabší - Jerry jenom někam chodil a... tak nějak nic víc. Naštěstí autor uměl zabavit i tak. Nicméně jakmile se už příběh rozjel a jednotlivé díly skládačky začaly zapadat do sebe, už jsem se od toho nemohl odtrhnout. A zajímavý autorův doslov byl příjemnou třešničkou na dortu. Nemohu si pomoci, Heteša je nejlepším tuzemským autorem akčního žánru.

05.07.2014 5 z 5


Dračí zloději Dračí zloději Jana Rečková

Dračí zloději se tváří jako další samostatná kniha z dračího světa, ale evidentně se jedná o první díl menší či větší série. Takže doufám, že se dočkáme pokračování :) Ale jinak v podstatě nemám, co bych vytknul. Dračí svět je zajímavý, postavy sympatické... V podstatě si to přenáší všechny klady předchozí knihy a navíc je tahle oproti Dračímu moru více akčnější a epičtější, což jsem osobně docela uvítal. Hvězdu strhávám, protože už tady samozřejmě nebyl ten moment překvapení, takže mě to neodrovnalo jako jednička.

05.07.2014 4 z 5


Koruna Élladu Koruna Élladu Veronika Válková

Přiznám se, že si nejsem úplně jistý, jak hodnotit. Kniha má v podstatě stejnou formu jako původní Wetemaa (v první polovině vypráví prostřednictvím povídek, jak se jednotliví rytíři dostali do družiny krále Ana, v druhé polovině pak máme samotný příběh), takže se přímo nabízí srovnání a v něm Koruna Elládu prohrává na celé čáře. Prvním problémem jsou postavy: rytíře jsem si ani zdaleka neoblíbil tak, jako družiníky z Wetemaai. Někteří jsou vysloveně nesympatičtí (Egil), o dalších moc nevím, co si myslet (Saro) a především většina z nich nedostává dostatek prostoru - všichni v podstatě jen přicmrdávají Wannovi (dobře známému ze ságy o Wannovi), který je tady tou hlavní postavou a společně s panošem Skyrnetem taky jedinou postavou, kterou jsem si dokázal oblíbit. A přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč autorka věnovala rytířům celou první polovinu knihy, když jejich role v následujícím příběhu je skutečně jen podřadná. Další věcí je samotný příběh, který mi přišel takový rozháraný, nejednotný, v podstatě se jedná o sled různých příhod Wanna a rytířů. V jeho průběhu se dokonce úplně změní hlavní zápletka. Nicméně i přes tyto nedostatky se kniha čte neuvěřitelně lehce a přečetl jsem ji za dva dny. Čtyři hvězdy jsou tak akorát, do dokonalosti původní Wetemaai má Koruna Elládu daleko, ale stejně se jedná o výbornou knihu.

05.07.2014 4 z 5


Legendy: Prokleté knihovny Legendy: Prokleté knihovny Michael Bronec

Stejně jako Legendy: Draci je tohle hodně povedený sborník. Bandžuch, Žlebek a Medek zaslouží absolutorium, pak je zde mnoho vynikajících prací těsně pod vrcholem (Antonín 2x, Dobiáš 2x, Rečková, Tučka, Apollyon, Müllerová, Pavlovský) a to už máme nadpoloviční počet povídek, z nichž většina patří mezi delší a stěžejní práce sborníku... Zbytek převážně průměr, ale stále dobrý. Samozřejmě zde jsou i slabší povídky placající se ve vodách podprůměru, ale to jsou opravdu spíše ty kratší kusy. Když to shrnu, tak je to, myslím, více než slušné skóre na devítisetstránkový sborník českých autorů, z nichž mnoho je stále docela neznámých. Zprůměrovat hodnocení povídek, je to tak zhruba na čtyři hvězdy, ale stejně jako u Draků zde rád tu pátou přidám - je to opravdu obdivuhodný počin, navíc zpracování je vysloveně luxusní. Vedle Draků se to v knihovně vyjímá parádně :)

05.07.2014 5 z 5


Po dračím ohni Po dračím ohni Jan Dobiáš

Z této sbírky mám dost rozporuplné pocity. Po skvělých autorových pracích z obou Legend jsem čekal rozhodně více... A nakonec je většina povídek v této knize veskrze průměrná. Nelze jim sice upřít vcelku dobré nápady, ale člověk je dočte, řekne si "Hm, dobrý..." a prostě čte dál, aniž by v něm právě dočtený kousek zanechal výraznější dojem, narozdíl právě od autorových prací ve zmíněných antologiích. Některé texty pak vybočují, ať už k lepšímu nebo horšímu, těch prvních je naštěstí o něco více... Většina povídek mě tedy docela bavila, knize jako celku ale zkrátka více než tři hvězdy dát nemohu.

05.07.2014 3 z 5


Ostrov Ostrov Vladimír Šlechta

Mno, nemohu si pomoci, ale tahle pentalogie mohla být klidně o knihu nebo klidně i dvě kratší. V prvních dvou dílech se to strašně pomalu rozjíždělo, a teď mám zase pocit, že autor zbytečně natahuje. Není to špatné, Šlechta umí čtivě psát, prostředí poloopuštěné vesmírné stanice, izolované od post-apokalyptické země je zajímavé, ale člověk se prostě občas nemůže zbavit dojmu nastavované kaše. Navíc jak už jsem dříve řekl, Gowery a Oggerd fungují skvěle jako dvojka, když jsou spolu. V této knize se Oggerd prakticky vůbec a citelně chybí. Gowery sám o sobě jako postava není moc zajímavý ani zábavný. Nicméně na závěrečný díl jsem samozřejmě zvědavý.

03.06.2024 3 z 5


Tajemství černé dámy Tajemství černé dámy Kateřina Loučková

Poutavá pseudohistorická fantasy ze středověkých kulis, s nádechem detektivky. Hlavní postavy vám přirostou k srdci, autorka čtenáře neustále drží v napětí, hrdinové jdou z průšvihu do průšvihu a neustále jim hrozí nebezpečí. Těch 500 stran uteče jako voda, ale i tak jsem se občas nemohl zbavit pocitu zbytečné rozvláčnosti, místy je kniha až zbytečně popisná a podrobná (opravdu není potřeba psát několik stránek o tom, jak hrdinové prochází lesem, atd.). Další věc, co trochu zamrzí, je trochu nedostatečně popsaný a vykreslený svět, který je těžké nějak rozumně uchopit (ta náhodná směska německých, polských a dalších jmen bije do očí). Jinak se nezapře, že to napsala žena, zápletka se točí okolo dvou zamilovaných párů, ale vysloveně červenou knihovnou bych to nenazval, kniha je v pohodě stravitelná i pro mužské publikum.

03.06.2024 4 z 5


Stínoví lovci Stínoví lovci Christie Golden

Už Prvorození se četli skvěle. Natož pak Stínoví lovci, v nichž je snad všechno ještě lepší! Méně flashbacků, méně vaty, více akce. Navíc Christie Golden potvrdila, že postavy jsou její silnou stránkou - tady je to navíc vidět o to víc, že od knihy podle PC hry by propracované charaktery čekal málokdo. Zatím se tahle trilogie vyvíjí skvěle, tak doufám, že třetí díl bude pokračovat v kvalitativním růstu. Byla by škoda, kdyby to Christie nějak zazdila, protože dosavadní dva díly patří mezi nejlepší knihy podle PC hry, co jsem zatím četl (a nebylo jich málo)...

02.01.2018 5 z 5


Tanec ve stínech Tanec ve stínech Alexej Pechov

Na konci první dílu to už vypadalo, že dvojka bude standartní putovací fantasy. Jenže není... První dvě třetiny se opět odehrávají ve městě, poslední třetina na cestě. Tudíž vlastně stejný model jako u jedničky, což ale vůbec nevadí. Proč měnit zaběhnuté pořádky, když stále mají co nabídnout? Navíc když to znamená, že Tanec ve stínech patří mezi nejlepší klasické fantasy poslední doby. Knihu táhnou zejména sympatické postavy a humor, kterého je zde vážně hodně (možná občas až příliš), příjemný je také rozsah - na kl. fantasy docela malý - takže příběh pěkně odsýpá bez sebemenšího klopýtnutí. Jak jsem řekl - oproti prvnímu dílu žádný posun, mě to však nevadí ani v nejmenším. Těším se na ukončení trilogie.

02.01.2018 4 z 5


Dědičné právo Dědičné právo Richard A. Knaak

Obrovské zklamání, po kterém už od Knaaka vážně nebudu nic čekat. Hlavní hrdina je vysloveně nesympatický venkovský balík, který hovoří otravnou nespisovnou mluvou (o některých jeho nelogických myšlenkových pochodech se radši ani nebudu zmiňovat), vedlejší postavy jsou taky dost nevýrazné (jejich osud mě nechával zcela chladným). Příběh je vlastně obyčejná road story, plná šíleně předvídatelných zvratů, postrádá jakýkoli náboj nebo atmosféru. Pointu odhalíte asi tak po první třetině (spíš dřív). Prostě miliontá variace na téma "skupina hrdinů putuje změnit svět". Subjektivně mám pocit, že ta kniha má nejmíň 500 stran, protože takhle se vlekla. Druhý díl už snad ani nebudu kupovat...

02.01.2018 2 z 5