swon komentáře u knih

Skoda, ze v knizce nebylo vic o devadesatkach. Protoze to, co tam Maruska Dolezalova zminila, ve mne fakt vyvolalo obrovskou vlnu nostalgie. Jak jsme s holkama skakaly pres gumu, jak se pres klepace na sidlisti hrala prehazka nebo se clovek totalne vyzvykal z hubabuba :-) Ach jo, je mi tricet a jsem fakt pametnik.
Diky, mne se to libilo. Zavzpominala jsem si a pro sichr vygooglila, jak to ted vypada se Spice Girls :-D

27.12.2018

Ma to vtip, ma to spad, ma to poselstvi. Smekam pred princem Ladikem a diky za knizni pohlazeni na dusi.
Taky chci verit, ze lidi na svete jsou dobri vlastne ze sve podstaty.
Z policky uz vytahuju dalsi peskopis :-)

7 07.11.2018

Tohle je opravdu literatura vsedniho dne...konce 18.stoleti. Ta vecna nuda, nekonecne navstevy a plneni vsech spolecenskych ocekavani. Prehnane kvetnata mluva, kdy se nejspis teprve po 20 minutach konverzace dostanete k meritu veci...
Dekuji, ze ziju ve 21.stoleti. Zpusob zivota hrdinek v Rozumu a citu by me totiz jiste zabil :-)

4 30.10.2018

Moje posledni kniha od pani Mornstajnove, zaroven jeji prvotina. A jde to znat...Jak uz mnoho lidi psalo: neni to Hana, coz povazuju za jeden z nejsilnejsich pribehu, co jsem kdy cetla.
Ctete o osudech obycejnych lidi v blbych casech. A myslim, ze dost z nas by se tam poznalo. Ono ta zada asi obcas ohnul kazdy (s argumentem, ze to bylo pro rodinu). Nevim, komunisty jsem nastesti nezazila, a tak radsi nesoudim. Ani fiktivni, ani skutecne charaktery, byt je mi z mnohych nanic.

1 23.10.2018

Borisi Johnsonovi o objektivite ve skole moc nerekli :-) Jeho obdiv k politickemu velikanovi 20.stoleti je nekriticky. Obcas tedy v knize nejakou snahu projevil, aby ji vzapeti hned negoval a vsechno spatne analyticky vyvratil.
Co uz...jenze ja Churchilla proste uctivam (i se vsemi seky, ktere nadelal). A vlastne i toho euroskeptickeho blondyna na kole snesu :-)

19.10.2018

Tohle byla nuda s nulovým poselstvím. Dobře situovaný padesátník, který do určité doby žije s pocitem, že může všechno. A pak se to vymkne a na každého jednou dojde a tedy dobře mu tak.
Absolutně nic výjimečného, ta knížka mě nezaujala v ničem.

1 11.10.2018

Ac to bude v listopadu 100 let od konce prvni svetove valky, diky teto knize nam nedava zapomenout hruzy zakopu. Misty mi bylo az zle, Remarque je casto velmi popisny a cloveka jima des, kdyz se snazi jen si predstavit, co vojaci zazivali.
Na zapadni fronte klid je smutnym svedectvim nesmyslne zakopove valky, pri niz vojaci z obou taboru umirali denne po tisicich. Somma, Verdun, Amiens...netreba pokracovat dale.
O to smutnejsi a tragictejsi je nepoucitelnost vedouci k nejstrasnejsi valce o 20 let pozdeji.

10 07.10.2018

Narodila jsem se v Novém Jičíně a polovina mé rodiny bydlí ve Valašském Meziříčí. Obě města znám jako svoje boty a jsem poprvé opravdu zaražená z toho, co se tam před necelými 80 lety odehrávalo...Až v této knize se to celé zhmotnilo: moje rodné město bylo z velké části německé, je tam synagoga, ze které je dnes archiv. Prostě mě celý ten příběh zasáhl víc, protože pocházím přímo z místa děje.
Kniha je skvělá, děsivě smutná a s puncem povinné četby pro studenty. Moje druhá Gerta Schnirch...
Chtě nechtě musím zopakovat to tolikrát omílané klišé: važme si toho, co dnes máme, jak žijeme a jaké bezpečí nás všude kolem obklopuje. Není to tak dávno, co takové věci nebyly samozřejmostí.

16 04.10.2018

Spousta mých kamarádek mi řekla, že tuhle knížku musím do porodu přečíst - to jsem tedy nestihla. Hlavně mi ale všechny tvrdily, že je fakt super a člověku otevře oči, protože najednou zjistí, kolik chyb nasekali rodiče při výchově a čemu všemu bychom se měli vyhnout my...
No, za sebe musím říct, že knížka Marka Hermana z nás skvělé rodiče neudělá. K tomu je určitě zapotřebí víc než pár kapitol a víceméně velmi obecných tvrzení, u kterých po přečtení vlastně zjistíte, že to přece všechno víte. Na druhou stranu nepopírám, pro některé z nás jistě není na škodu si některé odstavce přečíst a zamyslet se. Já se k ní už nejspíš ale nevrátím. Budu se snažit být dobrý rodič, ale už teď bohužel vím, že i já s mým mužem nějaké chyby uděláme a zpětně budeme kvůli tomu na sebe naštvaní. Neexistuje perfektní člověk, neexistuje tedy ani perfektní rodič.

2 01.10.2018

Je zcela na miste ocenit jiz samotny napad, se kterym autor prisel a knihu napsal.
Jinak z ni ovsem mrazi v zadech...Vtip takrka postradam (az na par drobnych momentu) a spise se zas a znova neprestavam divit tomu, ze Němci by beztak znovu otrocky poslechli a propadli nestydate propagande.
Knizka neni literarni veledilo, ale myslim, ze ctenare neurazi. Pokud se nekdo zajima o moderni dejiny, nebude zklaman.

1 01.10.2018

Zas a znova musím ocenit práci, kterou si Kateřina Tučková dala se sbíráním všech podkladů a na knize je vidět, že s rešeršemi a se všemi zdroji pracuje velmi pečlivě. Zároveň opět jí musím vyjádřit obdiv, protože je to pořád mladá autorka, přičemž její styl psaní je z mého pohledu velmi vyspělý.
Nicméně, jako čtenáře mě Žítkovské bohyně nebavily. A není to tím, že je kniha špatně napsaná. Jde spíše o to, že téma prostě není můj šálek čaje. Byly momenty, kdy jsem se opravdu začetla, ale moc jich nebylo.
Nebyla to pro mě Gerta Schnirch, kterou považuju za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

3 26.09.2018

Povinná četba pro všechny (cestovatele minimálně)!
Není, myslím, potřeba se zas a znova opakovat a psát o H+Z/Z+H jako o vzorech a inspirací pro všechny - se všemi lidskými chybami, které měli i tito dva všemi dnes obdivovaní cestovatelé (které neváhali přiznat).
Je nutné mít také stále na paměti, v jaké době a s jakou technikou dosáhli svého cestovatelského vrcholu a s jakou precizností jej pak byli schopni předat posluchačům, čtenářům divákům...
Rovněž skládám poklonu pánům Horkému, Náplavovi a Krocovi, bez nichž by grafickým zpracováním (použitím křídového papíru, ...) nevznikla tato kniha - byť jsou o 1,5 generace mladší než pan Hanzelka, dokázali jeho myšlenky zpracovat velmi zdařile a být mu rovnocennými partnery.
Je to skvělý pocit, že ještě stále existují Češi, ze kterých si lze vzít příklad. Lidé jako pan Hanzelka jsou více než schopni mnohé předat i mladé generaci (mě nevyjímaje - jsem ročník 1988).

6 19.08.2018

Druhý díl ságy mě zaujal mnohem více než první knížka. Je to určitě i dáno tím, že mám témata obou světových válek ráda v literární i filmové podobě. O to víc jsem potěšena, že se děj odehrával v Německu a bylo možné si alespoň občas přečíst, jak válku vnímali obyčejní Němci.
Co se týče příběhu samotného, pořád mi tam něco chybělo. Autorka se snažila popsat osud každé postavy, která se tam objevila, ale u žádné nešla dále, aby ji aspoň více otevřela či dovršila její příběh. Poslední kapitoly tak na mě působily kvaltem - rychle dopsat, aby čtenář dostal nějaký konec. Pak se ale stalo, že o některých tak nevíme zhola nic (jak skončil doktor Moebius??) a z mého pohledu to byly často ty zajímavé postavy. Uvidíme, co přinese závěrečný díl.
Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdičkami - ale zájem o historii a potěšení, že se autorka do tohoto historického období pustila, mě přesvědčily :-)

2 08.08.2018

Panský dům je naprosto průměrná kniha, která nevybočuje z řady sobě podobných románů. Považuji ji za oddechové čtení a jsem si jistá, že už ji nikdy znova číst nebudu. Mám nachystaný i druhý díl a od něj očekávám děj, který bude více strhující vzhledem k době, ve které se bude odehrávat.
Ačkoliv jsem čekala více, knížka se přečíst dá, ale všeobecné nadšení u čtenářů prostě nedokáže vyvolat.
Navíc, zde tak časté přirovnávání k seriálu Panství Downton pokulhává - scénář seriálu je rozhodně lepší a postavy propracovanější než v knize Anne Jacobs.

2 01.08.2018

Rovnou předesílám, že v případě této knížky byla chyba podívat se dříve na seriál z dílny HBO. Tímto se neskutečně okradete o to, jak příběh graduje a končí. Já jsem tu chybu udělala, přesto jsem si čtení užila a představa Celeste jako Nicole Kidman mi vlastně vůbec nevadila :-)
Oceňuji zdařilé vykreslení střední a vyšší střední třídy a všech žabomyších sporů, do kterých jsou lidi ochotní jít. Nemusíme se bavit o Austrálii, myslím, že to dovedeme i my v Česku. Občas jsem si připadala trochu jako u Zoufalých manželek, ale neštvalo mě to.
Doporučuji přečíst, možná se v tom některé poznáte a zastydíte se, že řešíte nesmysly v rodině, s dětmi či s kamarádkami a že OPRAVDU není všechno zlato, co se třpytí. Mluvte s přáteli, mluvte s dětmi a v prvé řadě poslouchejte. Člověk pak často zachytí věci, které mu dříve unikaly.

6 22.07.2018

Nemohu se bohužel připojit ke všeobecně sdílenému nadšení z knihy Gejša. Děj se mi často velmi vlekl, čekala jsem zvrat, vyvrcholení...a ten se nedostavil.
Zajímavým prvkem byla jistě naprosto odlišná kultura a myšlení, než známe ze západního světa. A i přesto, že se gejši velmi ohrazují proti tomu, že by byly prostitutkami, nemohu zcela souhlasit. Nebyly jistě těmi, které by postávaly na ulici a lákaly muže do nějaké zaplivané místnosti. Ale troufám si tvrdit, že byly luxusními společnicemi, které své donátory stály hodně peněz. A většina z nich nebyla mladými přitažlivými muži.
Nicméně, za sebe můžu být ráda za to, kde a v jaké době žiju.

4 28.06.2018

Ach tak tato kniha byla opravdu slaďárna. Nečekejte super šťastný konec, ale splňuje to takřka všechny atributy milostných příběhů přetnutých válkou, katastrofou či nešťastným vztahem, ze kterého v určitých dobách nebylo úniku.
V tomto případě je četba oddechovou záležitostí, stránky ubíhají jedna po druhé. Další z řady, kde se protíná současnost a dnešní společenské strasti s minulostí. V tomto ohledu mi to velmi připomnělo knihy J. Moyes. Zjevně mají Angličanky zálibu ve spojování minulého s dnešním.

3 25.06.2018

Fakt muzou dva lidi zazit za tak kratkou dobu tolik zivotnich karambolu? Nemuzu tomu moc uverit. Na druhou stranu nepopiram, ze obe strany knihy jsou ctive a clovek u toho zrelaxuje. Deji jako takovemu jsem ale neverila. Bylo tam toho proste moc. A pri docteni Jachyma mi to prislo o to vic. Takove nahody se v zivote nedeji. Mimochodem, presto pred jeho postavou se sklanim. S takovou sestrou bych to nevydrzela. Je totiz fakt, ze jeji strana vypraveni vyzniva ponekud jinak.

1 23.06.2018

Tak trosku limonada, ktera vas neurazi, ale ani nenadchne. Typicky oddechovy roman pro zeny, ktery ale rozhodne nema ten presah a nenuti vas se tak zamyslet jako v pripade Nez jsem te poznala.
Pro me nejvetsi favorit rozhodne zachranar Sam.
Cetla jsem v anglictine, je to velmi schudne, clovek se u toho nemusi trapit se slovnikem v ruce.

17.06.2018

Uff, mam to za sebou. Moje prvni a s nejvetsi pravdepodobnosti posledni kniha od Milana Kundery. Neni to tim, ze ten roman neni dobry. Cele je to o tom, ze jeho styl intelektualne nezvladam ja. A nebavi me se trapit takrka od zacatku do konce. Jistotou behem cetby je ale obrovska nechut, kterou clovek pociti k hlavni postave. Totalne sebestredny, bezohledny jedinec s neuveritelne nevyvinutou sebereflexi.

1 07.06.2018