t_gon komentáře u knih

Vyprávění příběhu formou deníkových zápisku a telegramových vzkazů z pohledu několika aktérů, způsob mluvy archaický, gentlemanský a starý téměř jako hrabě sám, způsoby a společenské mravy času dávno minulých a hrdinství čistší, než český křišťál. Spolu s poctivou detektivní prací, kdy si hrdinové pomocí tehdejších výdobytků doby musí poradit s téměř všemocným nepřítelem, který staletí plánoval svůj návrat na „výsluní“, kdy jeden z mnoha jejich nepřátel je vzdálenost a čas, který potřebují informace k putování mezi postavami a hrají tak do karet hraběti. Mrazivá a tíživá atmosféra, kdy víte, že česnek, kříže, hostie ani největší modlitby možná nebudou dost proti absolutnímu zlu. Nejen tohle jsou základní ingredience, které z nesmrtelné klasiky dělají netradiční čtenářský zážitek. Jen škoda toho klidného a velmi komorního finále, které jakoby „postrádalo účast“ samotného Drákuly. Po takhle strastiplné cestě jsem přeci jen čekal větší katarzi. Všehovšudy však úchvatný počin.

55 let je úctyhodný věk, kdy mnoho věcí zraje, nebo naopak stárne a ztrácí kouzlo své doby. Tenhle „trend“ lze pozorovat u mnoho nejen tištěných děl. Duna je však pravý opak a mistr Herbert by měl být na sebe pyšný za to, co stvořil. I po tolika letech je Duna neskutečně přitažlivá, čtivá s perfektně napsanými postavami a funkčním světem (respektive vesmírem), kde míra a rozsah intrik směle konkuruje nejen oblíbené sáze GoT, a kde je příběh od začátku těžce předvídatelný a nachystá nejedno překvapení. I při tak velkém rozsahu knihy děj neztrácí tempo, ba naopak ke konci zrychluje, což je možná škoda, protože vyústění děje přijde vcelku rychle a ne všechny linky a postavy měly v tom tempu dost času pro svůj part v plné parádě. Snad se brzy dostanu k pokračování děje, byť mi i takhle uzavřená kniha dává satisfakci k celému příběhu, který by se bez pokračování snad obešel.

Oproti audioknize jsou v knize skvělým doplňkem velmi bohaté přílohy (ekologie, náboženství, motivy Bene Gesseritu, terminologie Duny, geografie a další…), které udělají radost každému, kdo touží kromě klasického příběhu dostat i něco navíc. Zmínku si zaslouží také péče Baronetu, kdy se tomuhle klenotu věnují v pravidelných intervalech a vydávají různé edice (dárkové s ilustracemi, k 50. výročí…). Jen škoda, že zrovna v té dárkové se vydaly pouze první dva díly a teď se začne v nové edici.

Audio: skvělý nápad pro dva hlasy u vypravěče děje a princezny Irulán. Hlas Jany Strykové dodává až nádech orientu při poslechu a do toho kontrast v podobě "přímého a pevného" hlasu Marka Holého, dělá z poslechu opravdu pěkný zážitek. Výborný přístup k této klasice.

16 22.07.2020

Začít novou edici (Jiné světy) takhle zářivou hvězdou, která nestudí, ale hřeje u srdce každého sci-fistu, to se Epoše náramně povedlo. Obsahem bohatá, příběhově košatá, různorodá na všechny aspekty vesmírných dálav a každým coulem depresivní, často až do posledního kvarku v těle. Víceméně každá povídka nechá čelist vykloubenou do kořán s dírou větší, než aktuální "po-covidový" státní schodek a dá anotaci nový význam - tady bychom opravdu s účastníky neměnili. Ne všechny povídky byly excelentní a držely si stejnou kvalitu, ono taky v přeskakování mezi filozofickými úvahami o směrování vývoji lidstva a nerovném hororovém pekle s vetřelci, se to dalo čekat, ale i tak je to trefa vyloženě do černého. Snad se edice dočká brzy dalšího přírůstku, nekonečné dálavy hlubin vesmíru toho jistě nabízí mnohem více…

15 02.02.2022

Hlad po dalších střípcích skládačky k Temné věži mě vedl rovnou do Salemu, abych si doplnil mezery k otci Callahanovi a jeho temné minulosti před tím, než se stal členem Ka-tet. Upírská tématika v rukou Kinga byla dalším lákadlem, takže hurá do Lotu. Po načtení více Kingových prací mi připadá, že King má takový menší grafomanský nešvár/talent – dokáže psát vyloženě o hov**, ale tak poutavě, květnatě a košatě, že byť je to super a zábavné, tak je to pořád o hov**. Aneb je schopný vycákat litry inkoustu třeba na popisu servírky v bufetu, jak má upravenou zástěru, kolik špíny se ji drží na jmenovce, co má v kapse, proč má mašli nakřivo a s kým jela ráno autobusem na šichtu po té, co ráno přemýšlela o dceři v kuchyni u okna, kde poslouchala, jak sousedce děcko řve na celý barák (že ho mlátí, se dočteme o dvě kapitoly později), ale to vše je absolutně nepodstatné pro příběh. Jak říkám, čte se to skvěle a nevidím to takto „dobře podáno“ nikde jinde, ale po čase to unaví a koncentrace při četbě jde do háje. Takto je schopný „vatovat“ 2/3 knihy, aby pak nabral grády a vyloženě dodal krasojízdu plnou zmaru, deprese a neštěstí. Upíři jsou zde vykreslení jako děsiví nepřátelé, proti kterým není šance vzdorovat, natož vyhrát, což je den ode dne jasnější a vše směřuje k tragickému konci, protože jejich plány se vedou desítky let bez povšimnutí okolí. Jejich historie a původ je dobře promyšlena a celkově vše dobře působí jako „pokračování“ Drákuly (víceméně průběh, postavy a samotné zúčtování proběhlo v podobném duchu). Další malý černý puntík pro mne, je scéna, která se na otci Callahanovi podepsala nejvíce a kterou známe z věže, tak zde byla… „krátká“? Možná jsem měl velká očekávání, ale příběh Callahana mi přišel komplexnější ve věži, než zde, kde určitě otec nepatřil mezi hlavní postavy a jeho prostor v ději nebyl příliš velký a tak některé střípky zmíněné ve věži nejsou nijak rozvinuty či zmíněny. Škoda, což však na samotný příběh nemá vliv a ten je po rozjetí i po těch dekádách skvělý a během čtení víme, proč jsme se „kdysi“ upírů tak báli. King dodal děsivý příběh s monstry, kterých je nutno se bát (ne jako těch světélkujících hošanů z jiné ságy).

Bylo nás pět a šli jsme nakopat prdel peklu a skoro zpět. Jiná variace na peklo, jiná zápletka a typ úkolu pro naší ústřední pětku a opět neskutečná zábava. Kuffenbach a jeho banda, to nejsou jen tak obyčejní žoldáci, kteří skáčou, jak anděl píská. Kdeže, na to jsou hoši jinak stavění, aby své staré kosti nechali dobrovolně jako základy nové magistrály v pekle. A když už, tak se rozloučí ve velkém Rambo stylu, že se z toho peklo dlouho nevzpamatuje. Celý tým funguje na jedničku, jako perfektně promazaný stroj. Žádný charakter neruší, je skvěle příběhově vybarven pro potřeby akční řeže a funguje i díky vnitřním monologům, které jsou častější než požáry v Kalifornii, na jedničku. Kniha často působí jako skvělá buddy komedie v pekelných kulisách. Nejen čas, ale i odporní záporáci, v čele s ďábelský skvělým Chorozonem, zatápí pod kotlem týmu brutálním způsobem a tahle cihla přeplněná adrenalinem, perfektními hláškami a akcí uteče rychleji než jednání vlády o snížení valorizace důchodů. Skvost!

*** Holofaust kopne do dveří. Hody hody doprovody, hajzle! Ve jménu Ježichova zombievstání! Otevři! Gestapo! Vy jste se snad úplně posra-, začne démon a pak jeho žlutý pohled zčistajasna ze špehýrky zmizí a nahradí ho jiný, zelený. Heslo. IDDQD. ***

11 15.03.2023

Vaněk je zmr*, Gerhard sympatická mašina na zabíjení, „křehčí“ (což ve spojení s upírským šrotem v krvi definuje křehkost v novém světle) část Slovanské rodiny je k zulíbaní (všechny slova na oje*** už vypotřeboval Janek) no a samotný Tobi… tedy Jan Pozemek je na roztržení mezi držením palců a vražením pěsti. Jako by se nemohl známý Bruntálský řezník rozhodnout, zda je to opravdu staletím bitev, chlastáním a przněním všemožných evropských selek neskutečně zkušený historický Rambo stroj (tedy žádný programátor ze Štvanice), nebo opravdu Český Honza, který ani chleba v prackách neudrží.

*** „Jste banda vylízaných čuráků, a proto vás odsuzuji k trestu smrti. Nějaký dotaz?“ ***

Beru to nicméně tak, že se série rozjíždí a žádný zkušený krvesaj z operačního stolu nespad. Samotný příběh je povedený, po vzoru Kulhánka zde do tradičního trojúhelníku přimícháme orientální koření (zde však místo pekelné dimenze sáhneme do hlubin kosmu) a zamícháme starodávnou klasickou dobrou zradou. Příběh jak řemen, který se prožene nejen naší kotlinou, přibere zajímavé figurky (vysmažený Uhřík válí) a nastíní zajímavou genezi vzniku krvesajů, aby příběh ukončil relativně krásným endingem v záři zapadajícího atomového hřibu. Kulhánek to není, ale tahle Kotleta přišla kure*** k chuti. Sem s nášupem.

*** „Herr Bezemek , myslím, že je to začátek krásného přátelství“ ***

10 18.08.2020

Není peklo jako peklo a je fajn, že z našich domácích luhů a háj(zl)ů máme perfektně zpracované různé verze těhle zábavných parků pro hříšníky každého věku a dějin času. Burešova verze je v podstatě idylka. Zvrácená a pro dobytek, tedy hříšníky, ne příliš radostná, ale prostě idylka. Tahle variace na reality show „Farmář (v knize pekelník) hledá ženu“ říznutá pěknou porcí rachotu z protitankových kanónů ustupujícího Reichu před spojenci odsýpá rychleji, než rychlovlak do Inferia. Chvíli trvá, než se člověk zorientuje v pravidlech a fungování pekelné dimenze sousedící s tou naší, ale jakmile se věci vysvětlí a hloupý farmář (pekelník) vystrčí rohy do špatné plynové komory, začne to pravé peklo. Takové, jaké umí jen SS rozpoutat a ze kterého si i Lucifer, toho jména 23., sedne na prdel a strachy stáhne oba ocasy. Perfektní myšlenka obrátit role a vlastně z těch špatných (pokud neberu v potaz jejich zemědělský segment) udělat ty „dobré“, kteří se vlastně mohou strachy podělat z oblečeného dobytka.

Akční část knihy je perličkou za romantickým úvodem o hledání své rohaté nevěsty (ideálně po několikadenním swingers bálu), ve kterém vlastně člověk chvílemi neví, komu držet palce, byť čísla mluví jasně (a velice lituji toho plynu, který mohl děj hodně okořenit). Tohle se Burešovi povedlo neskutečně a budu doufat, že se do Inferia ještě někdy podíváme. Velice by mě zajímalo, jak se Satanovi s jeho pobočkou „VŠB - Technické univerzity Inferium“ podařilo dohnat jejich technologickou zaostalost a zároveň jak si Rónan vede v roli táty Tarzana. A kdyby se do děje zapojili „andělé“ (mimochodem pěkné svině to jsou), tak bych se už vůbec nezlobil.

Poznámka pod čarou: rozhodně je knize dobré se vyhnout, pokud někdo trpí arachnofobií, protože pekelníci divné „ovčáky“ na hlídání stáda maj…

10 23.07.2020

(SPOILER) Ubohému malému Šninklovi naložili Hamme s Rosińskim na hrb osud celého Daaru (Světa) a aniž by mu řekli, jak s tou moci a zodpovědnosti naložit a kudy se vydat, tak ho vykopli na dlouho a strastiplnou pouť. Pouť po světě, který se motá mezi biblickými obrazy, Morií, Temným krystalem, Willowem, Výpravou za ptákem času a spoustou jiných, kde se od nepaměti v nekonečných krvavých střetech vyvražďují armády tří nesmrtelných bytostí. V tomto světě kdysi svobodný národ Šninklů, nyní v otrockých okovech, čeká věky na vyvoleného, který tomu všemu má utnout tipec a nastolit mír. Bude to právě „U´nem“ vybraný J´on (Frodo), jehož představa o nově nabité svobodě vypadá rozhodně jinak? J´on putuje světem a nepřeje si nic jiného, než spokojeně a v klidu žít s milovanou G´wel (a možná i konečně strávit společnou noc), ale tlak světa ho nutí jít jinou, strastiplnou, a utrpením dlážděnou cestou. Na jejímž konci se dá bolestí, steskem a depresí snadno zalknout. Sice dle Hamma se jedná jen o skutečnou pravdu, žádný pesimismus či negativní konec v tom není, ale je jen na nás, co si z toho vezmeme. Rosińského kouzlení s obrazy a Grazino barvení vyloženě vtáhne do děje, nakrmí naši mysl veškerými pocity, které na vlastní kůži zažívá J´on a nechá nás žasnout nad tímto dílem. Je úchvatné, jak obrazy dokáží přenést takovou dávku pocitů, jako nadšení, touhu, chtíč, naději a mnoho jiných. Další perfektní kousek v MDEK řadě, kde však o to více při zkoumání jednotlivých oken zamrzí, že tohle nemá skutečně impozantní formát po vzoru polských edic, které si právě Šninkl beze sporu zaslouží. Skvostná kniha, kterou uzavírají rozhovory s tvůrci. Tohle by mělo patřit do komiksových knih povinně....

9 15.04.2022

Chápu rozporuplné komenty tady kolem. Jako mou prvotinu od "Číny Mývala" jsem možná nezvolil úplně dobře, protože prokousat se první třetinou knihy, která byla nezáživná a prostě zvláštní (což je vzhledem k zasazení do světa Kolejmoří asi účelné), byl běh na hodně večerů. Když však člověk dostane pod kůži některé postavy, svět se rozšíří i mimo koleje a začne vyprávět mytologii světa na pozadí honby za pokladem, začne to být pořádně zajímavé. Ano, Mýval míchá všechny funkční ingredience klasických románů, ale okořeňuje to vše originálním "KolejoSvětem", který začne být hodně zajímavý a čtenář si s chutí užívá dobrodružnou jízdu ve skrytu parních a fúzních lokomotiv, které často končí na jídelníčku okolních zvířecích obyvatel "meziKolejí". Skvěle dobrodružství, kterému trvá, než nabere dech, okořeněné prvky hororu a hlavně obrovskou imaginací autora navozuje ten správný klukovský "feeling" při čtení. Zvláštní závěr (ve smyslu "zaplaťte dluhy vašich otců zdegenerovaným redneckům“) nijak knize neuškodil a navodil myšlenky, zda by takto mohla dopadnout někdy Země, nebo naše vzdálená kolonie tam ve hvězdách. Moc bavilo, znaky v abecedě si člověk rychle osvojí, číže četbu neruší a za zmínku stojí jistě překlad p. Žáčka, který si zde musel zažít spoustu lámaní jazyka. Tahle honba za krtkem sedla.

9 03.06.2021

Alchymie je skvělá věc, takové bylinkářství, kdy se házením různých přísad do kotle čeká na výsledek. Ten může být otřesný, někdy však výtečný. A Tony je díky hadovi pán Alchymista, který z mnoha ingrediencí neudělal paskvil, ale bravurní dílo, jehož "kontury" vyzdvihuje impozantní kresbou, jejíž disproporce umocňují vizuál nad ostatními komiksy. Tahle surrealistická cesta Malého Prince do Faunova Labyrintu, kde jej očekává věrné komando obránců (jako vystřižené z mangy Claymore), jež je připraveno bránit pravoplatného krále do posledního zubu (vyloženě) by měla nadchnout každého milovníka netradičních děl. Tohle byla laskomina, která bude cortex cerebri trápit po dočtení stejnou měrou, jako káča na konci Nolanova Počátku. Zpracování knihy v podání CC do podoby kolosální semišové nádhery, by si zasloužilo ocenění samo o sobě. Skvost a pohlazení po duši náročnějšího čtenáře.

9 21.03.2021

Pokud bych měl knihu hodnotit optikou "hard-scifisty" tak se člověk pohybuje kolem absolutní nuly. Ten malý kluk, odkojený "ABíčkovskými" komiksy by šel zase s hodnocením až za horizont. Je tedy fajn, že se po 5 průletech skrz Sagittarius oba dohodly na průměru a svým způsobem si četbu užili oba. Není vůbec nutné znát předchozí eskapády posádky, protože decentní poznámky doplní mezery a to, kde logika a skoky v ději (prázdné a zbytečné kapitoly nemá smysl řešit) drhnou, tak vše vynahradí skvělá kresba (místy škoda jejího rozložení, např. v morovém období vazba knihy celkem zakryje to nejdůležitější), již by slušel důstojnější formát. Nicméně tohle skákání galaxií je při dobrém rozpoložení ideální pro ztrápenou mysl, která si chce odpočinout od všech těch relativit a kvantových mechanik a nechat se chlácholit čistokrevnou dětskou idylkou.

9 21.03.2021

*** „Himmel Herr Gott, Herr Bezzemek, ani nevíte, jak rád vás vidím. Jsme totiž až po krk v parádních sračkách a s námi celá tahle planeta.“ ***

Gerhard pravdu dí, neb kartoni se do toho pořádně opřeli a v závěru trilogie si už nechtějí nechat srát na skafandry. Tak po vzoru starých osvědčených STB praktik rozjíždí bratrovražedné práskání na jakýkoli odboj, na kterém by se skinhead Fred Johnson mohl se svým vercajkem vyřádit. Prostoru, tajných skrýší a spojenců „Lidové frontě…“ ubývá a není čas na malicherné akce. Je potřeba pořádně kopnout do vrtule a jednou provždy vzkázat vesmíru, že Země už své pány má.

*** Je na čase, aby malí žlutí zmrdi poznali na vlastní kůži blahodárné účinky jaderného štěpení. ***

Je si toho vědom jak Herr Pozemek, tak i Kotleta, který „jako by dospěl“ a rozhodl se konečně, kam se která postava posune. Dostaneme tedy menší porci „Bravíčkovského koitusu“, méně „tepláren“, které by brzdili příběh a naopak nám postavy dospějí a začnou se chovat skutečněji vzhledem k jejich dosavadní cestě. Za to velký potlesk, protože v závěru trilogie vše konečně sedne na své místo a člověk tak ví, zda postavě držet pracky (pokud ji nějaké zbyly) nebo chtít propleskat ideálně knihou samotnou. To se pak mnohem lépe pracuje i s emocemi, které nás v knize čekají mnohokrát. A další pochvala za menší zvrat v polovině děje, kdy je konec tak trochu neočekávaný (tedy alespoň cesta, jak se k němu dojde).

Závěr trilogie za mě řádně epický, drsný, místy srdceryvný… ano, tohle lze směle zařadit na výsluní vedle krále Kulhánka. Kotleta je king… Jo a Vaněk je stejně zmr*.

*** „Budiž jim vesmír lehký,“ dodal Gerhard a ze všech vrávoravých sil vyrazil za mnou ke dveřím. ***

9 26.10.2020

Po ohňostroji v severním Polsku si zbytek „vampýrů“ hraje na schovku s Kartony v Brazílii a volné chvíle si krátí pozorováním místní komunity. Růžové komunity. A nejen díky počasí a komunitě v sukni jim bude sviňsky teplo. Naštěstí se díky pečlivě plánované akci, která zahrnuje demolici komunikační základny žluťásků (ne, Číňani to nejsou) se lodí vydáme na objevování nejen Albánské pohostinnosti. Což je skvělé, protože ten přiteplený úvod se velmi dlouze a nezáživně táhl.

*** „Stejně vypadáte jako idiot, Herr Generál“, prohlásil jsem. „A vy zase jako někdo, kdo je spíš sám transvestita, než kdo je sem přišel balit, Herr Bezemek,“ odfrkl si vztekle. ***

Po prvním útoku, menších ztrátách a pořádných jatkách už následuje klasicky skvělá jízda, která kromě rozšiřování odbojové základny (Lidová fronta pro osvobození planety Země od kartanské okupace potřebuje nové členy jak sviňa drbání) taktéž rozšíří mytologii kolem geneze upírů, jejich komunity a také doplní nudné hodiny dějepravy o podstatné detaily ze života Českých králů.

*** A vedle něho stáli pánové Dino a Piero. Slovo „kurva“ v mé mysli zaznělo snad tisíckrát. Ale tady bylo na místě. Tady by kurvoval i papež. Co papež, sám Buddha by křičel: Mrdat všechny zasraný egyptský zmrdy do prdele ostnatým drátem! ***

Kotletovy jde sypání hlášek a sarkastických rýpaní výtečně, málokdy utne slovem vedle, jen ten detailní koitus v některých pasážích bych čekal spíše v Bravíčku v sekci „Ona hledá sebe a řádně ji jebe“. Příběh má pořádný spád, repetetivnost obsazování základen a haluze, kterou Pozemek má v rukávu taky zatím neomrzela plus výprava Sagot slibuje velké věci do budoucna (taková Kotletovská Cesta krve). Takže zatím skvělé a pojďme do finálního aktu…

*** „Změřili jste mu teplotu?“ řekl mutant. ***

9 19.08.2020

Dávno před tím, než Jake Sully bojoval na Pandoře za domácí tým šmoulů proti militantnímu plukovníkovi Quaritchovi a bránil mu v těžbě drahých šutrů (Unobtainium) a zhruba ve stejné době, kdy John Rico prvně vytáhnul proti vesmírným broukům ve Hvězdné pěchotě je Han Solo… tedy Jason dinAlt naverbován do týmu Quari… tedy Pyrrana Kerka k „vyrabování“ jackpotu Kasína na planetě Cassylia. Pohybujeme se totiž v době, kdy zmapovaná Galaxie má přes 30.000 obyvatelných planet. No a právě Han… tedy Jason může výhrou ve výši 3 miliard pomoci Kerkovi nakoupit potřebně zbraně. Jen ty dělí všechny na Pyrru od jisté smrti z kusadel a drápů všech místních brouků a krásných kytiček. A jsou to pořádné kytky, protože prostředí planety Pyrrus je neskutečně drsné a vražedné a díky podmínkám zde přežijí jen fyzicky zdatní Supermani (doslova). Ve velmi rychlém úvodu na téma jak oblbnout kasino a utéct z planety ve velkém stylu, si Jack, který je přesvědčen o své jedinečnosti a fyzické dokonalosti, domluví s Kerkem výlet na Pyrrus, aby viděl supermany schopnější než on na vlastní bulvy. A přitom zůstal na živu a v mezičase vyřešil problém, co se s planetou vlastně děje.

Zápletka velmi jednoduchá kombinující to nejlepší z jiných světů, obsahující to pravé dobrodružství, akci, napětí i „studený“ kus romantiky. Navíc vzhledem k době psaní je zde i mnoho dnes již úsměvných sci-fi prvků, které dokáži pobavit a zamyslet se nad tím, jak ten vývoj letí. Bude jednou stejně úsměvný Problém tří těles v porovnání s fyzikou a technikou doby řekněme za stejných 60 let? To už se asi nedovím, ale vím, že výlet na smrtící planetu byl výborný, svižný a dokázal po dlouhé době chytit a nepustit až s poslední stránkou. Za mě parádní a vzhledem k anotacím na další pokračování, nevidím moc důvodu se do nich pouštět, když se kniha skvěle uzavřela a problém vyřešila. První planeta je zaslouženě v mistrovských dílech Sci-fi.

9 06.05.2020

Výborná pocta a poklona starším generacím a jejich práci, kterou vytvořily (hudba, hry, filmy…). Jako někdo kdo byl odkojen v 80´ si tohle užívám o řád výše, než lidé tou dobou nepolíbeni. Perfektní narážky na vše možné (R. E. Howardův odkaz neskutečně potěšil) a živoucí a funkční svět OASIS rozplesal mé hráčské srdíčko. Kvalitu a zejména tempo lovu občas sráží kapitoly s vysvětlováním situace kolem Parzivala a jeho až šíleným hackerským kouzlením, díky němuž se ze všeho hladce dostane, ale jako celek to působí uceleně, funkčně a výborně to doplňuje filmové zpracování, které nešlo tak do hloubky s vysvětlením fungování reálného světa, za to však první dva questy zpracovalo mnohem dynamičtěji a filmověji. Společně se však perfektně doplňují. Tohle by měla být povinná četba pro všechny geeky.

Audio: Skvělá změna intonace a hlasu při různých charakterech, perfektně sedlo ke hře, jen ten Aech mi občas kroutil ušima. Vcelku však skvělé.

9 18.02.2020

Dracula je pojem a silná osobnost, která se z knih dostala i do jiných médii a zpracování. I v komiksu se již objevil mnohokrát, mám tedy důvod sáhnout po dalším zpracování? Mohl by komiks dobře zachytit podstatu příběhu, způsob chování, mluvy, tradic, izolovanosti vzdálených koutů světa v dané době a další prvky? George Bess se o to pokusil a naservíroval téměř výborný počin. Už jen způsob původního románu by šel velmi těžce převést do grafické podoby (deníky, telegramy, chronologická roztříštěnost), proto došlo k určité redukci děje, způsobu vyprávění a taky menšímu upravení závěru, kdy dojde na splacení dluhu se samotným hrabětem. Nutno říci, že tenhle konec mi přišel možná lepší/efektivnější vzhledem k obrázkům, než v původní knize. Nicméně to, kde Bess exceluje a dodává neskutečně mistrovské věci, jsou jednoznačně exteriéry (Karpaty, plavba Deméthera, hřbitovy), kde mistrně míchá gotické prvky s melancholií a vše podtrhuje fantasy podkresem (doporučuji při četbě pustit Nox Arcanu, to je četba úplně jinde). V komorních scénách už je to trochu slabší, nicméně pořád nadstandard, kdy je schopen perfektně vykreslit do detailu i nejmenší emoce postav. Zkrácení některých pasáží zamrzí (plavba), protože zde bych více panelů uvítal, ale co už je horší a co neskutečně kazilo kochání z panelů je "vynikající" nápad "orámovávat" panely. Což úplně hyzdí ty pompézní výjevy (př. epický přechod dvojstrany s lebkou na str. 23 a pak prasácké linky přes hřbitov str. 12 - 13). Tohle rozhodnutí by se mělo trestat, protože při prvním uvědomění si těchto linek, je člověk do konce knihy nepustí. I tak se však kniha povedla a i díky velikosti se dá příběh Draculy vychutnat do syta i tam, kde jsou barvy úplně zbytečné.

8 03.06.2021

Anotace nevím proč naladila na depresivní epickou sci-fi z konce věků. Tu jsem v knize víceméně nenašel, ale zato jsem byl odměněn mnohem více. To co Tchaikovský servíruje je mistrovská krmě o nespočtu chodech. Z počátku mi trvalo přijmout pravidla, která vedla ke stavu světa a zániku toho, co považujeme za "Zemi". Žádný posun směrem ke hvězdám, kam od pradávna vzhlížíme, nýbrž převážně pod zem a pod stromy, což je s počtem ubývajících stránek víc než jasné a tíha tohoto konce na čtenáře relativně dost dopadá. Anti utopie diriguje poslední město, degradace základních lidských vlastností a schopností, devastace lidí z pohledu fyzického "inženýrství" (pokud se těm vylepšením v knize dá takto vůbec říkat), diskriminace založena na kastovním systému a předání štafety "pánové zbylého tvorstva" za stěny měst nejen Macatharům, to jsou základní stavební kameny. Přidejme k tomu stěžejní část knihy z dob nevolnictví a "trpěné" rebelie v podzemí a máme rozumně a logicky vystavěny svět, ve kterém je radost sledovat počátek konce lidského rodu. Tohle vše podává Adrian neskutečně poutavým způsobem z pohledu hybatele děje Stefana, jemuž zdatně sekundují ostatní charaktery, kdy i ten největší parchant pod sluncem, je vykreslen do posledního puntíku a působí tak lidštějí, než bych kdy očekával (Gaki a Maršál si zaslouží knižního Oskara). Neskutečná lahoda, kterou nijak neruší spousty nezodpovězených otázek a načrtnutých linek, i když spin-off se Sergejem a jeho putováním bych si dal hned. P9 se s provedením knihy taky pořádně vytáhla, i když ten těsnopis by zvládl o trochu větší formát knihy. Depresivní vyhlídka na budoucnost, kdy ne všechny cesty ke hvězdám končí kolonizaci Solu, ale mohou znamenat zpětný chod proti Darwinismu…

8 21.03.2021

Shindo vystihl podstatu příběhu svými pocity víc než trefně. Samuraj není příběh určen pouze milovníkům dálného východu, ale i všem těm, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku procesu šíření křesťanství mezi „barbary“ z východu, kteří víc než na duchovnu lpí na materiálně založeném bytí a pro všechny, jež vzhlíží k tomu ošklivému ukřižovanému muži, mají jen pohrdavé úšklebky. Příběh točící se kolem historické postavy samuraje Cunenagy Hasekury z počátku oslavuje Japonskou mentalitu a jejich tradiční způsob života na počátku 17. století. Jakmile však započne samuraj diplomatickou misi s otcem Velascem v rámci otevření Japonska světu, jejímž cílem se stane samotný Vatikán, začnou se pohledy na druhou stranu a životní situace jednotlivých postav přehazovat na „miskách vah“ a nejeden charakter si projde vnitřní proměnou, kdy ušlechtilé způsoby a cíle, nebudou tak jasné jak se zpočátku zdály a tradiční dělení (dobro/zlo, bílá/černá) se otřese v základech. Neskutečně dlouhá cesta z pohledu dnešních měřítek (samotné putování z jednoho konce na druhý se táhne roky) dokáže totiž rozvrátit pod tíhou zážitků a životních zkušeností i to nejsilnější přesvědčení, vžité způsoby života a tradic a dokonce i náboženské vyznání. Navíc dokáže vnést do pohledu milovníku historie země vycházejícího slunce další smítko na jejich ušlechtilou minulost a opět jen potvrdit, jak rozdílná je tahle kultura vůči okolnímu světu. I tradiční milovníci Japonska, jejich historie a zejména hodnot budou často na vážkách, zda si historické Japonsko přeci jen moc neidealizují.

Jakmile se diplomatická cesta začla vracet zpět k domovu a chýlit se tak ke svému konci, bylo mi těch postav líto, za vše, co museli během cesty vykonat a zažít a zejména pak za to, jak se jejich osudy blížili k cíli, který nemohli nijak ovlivnit. Závěr jen podtrhne to, co je z děje patné a zakončí tak příběh velmi silnou tečkou.

Endó napsal neskutečně silný příběh, který dá člověku vcelku emočně zabrat. Ale zároveň ho odmění silným zážitkem, skvělými postavami, barvitým popisem Japonska, detailním popisem plavby mezi kontinenty a dalšími lokalitami. A náhled pod pokličku neshod mezi Pavlovci a Petrovci, jež měli šířit křesťanství, byl pro mě novým zjištěním, který jsem neznal a který vnesl do příběhu další skvělý element. Úžasné dílo.

*** „Co bylo před čtyřmi lety považováno za dobré, se musí, pokud to dnes není k užitku, považovat za špatné. To je ušlechtilá cesta vládnutí!“ ***

Audio: nejpříjemnější audio na poslech, co jsem doposud slyšel. Hlas střídmý, klidný, vyrovnaný, podtrhuje melancholii celého příběhu, který bravurně doplňují tematické hudební podkresy na konci kapitol. Ba dokonce místy krákorají racci, či vrže lanoví. Tohle umocňuje poslech a při plném soustředění „přenáší“ posluchače téměř na palubu k posádce. Neskutečná paráda.

8 20.02.2021

*** „To mě podrbej na koulích ocelovým kartáčem…“ ***

Petr Mlejnek to je sekáč a neskutečný sympaťák, od kterého bych se dobrovolně drbat nenechal. Ono v budoucí Praze se drbání vylepšenými lidmi většinou neslučuje s životními funkcemi, proto je lepší se jim vyhýbat a ty, kteří mermomocí drbat někoho chtějí (ideálně pak do kompletního vydrbání xichtu na kost) je potřeba poslat na rekreaci za katr. Jenže co když se lidé vrací hromadně z takových rekreací, i ti, kteří by měli být vyrekreování na total a začnou dělat ještě větší maras, něž kdysi, navíc vše se sadistickým úsměvem na rozkošné tvářičce a „legálně“? To by v tom byl upgrade těla zakopaný, aby si na ně Mlejnek s pořádným arzenálem neposvítil a ve společnosti věrné družiny (klasická sestava „ajťáckých geekovských špiček“ a sexy „teenek“) nezlikvidoval půl Prahy v honbě za mrtvými super teroristy. Zápletka originální a svěží jak citrón v podání Kotlety má říz jako kapalný dusík, údernost větší než kdejaký Nářez a uteče rychleji, než Spider z vykradené banky. Mlejnek je holt frajer a nezlobil bych se za jeho další výlet mezi super padouchy, aby se jim pohrabal nejen ve střevech. I když…

*** Ten chlap má na prdeli díru velikosti Mexika a kdoví, co ho pan superpadouch naučil za rošťárny“ ***

8 20.12.2020

***A pak ty děti. Jednomu z nich ležela hlava snad pět metrů daleko od těla. Dalšímu, už venku, žádná hlava nezbyla…. Podobně na tom byla ta žena, pokud se vůbec dalo ženou nazvat cosi, co smrdělo jako týden stará krabička mléka. Willis zavrtěl hlavou. Kurva, zničehonic se octl na bojišti hned vedle bunkru. Někomu tady pořádně jeblo. ***

A to by náš hloupý Honza, než se králem stal, pořádně čuměl, jak se dělá taková „Sekerová polívka“ v Maine. Aneb receptář prima nápadů na člověčinu, podle „klasických“ receptů zdegenerovaných Rednecks na jedné straně (tedy za plotnou) a v roli hlavního chodu se bránící tlupa nesympatických hrdinů s Vietnamem (Nick) v čele. A to by v tom byl Magnum zakopaný, kdyby tihle degeneráti nepoznali význam slova Saigon.

Jak bylo zmíněno, v táhlém a nezáživném úvodu se nic moc neděje a prostor dostane hlavně seznamka s castingem aspirující na hlavní chod, dle standardní šablony slasher hororů o vypatlaných kanibalských rodinkách (Hory mají oči, Masakr motorovkou, Pach krve…), ale také se sympatickou posádkou místní policie, kde jejich šéf stříhá metr do důchodu. Než však předá obušek a brokovnici, rád by dořešil nejeden případ ztracených osob v okolí jeho města.

*** Ale to už bylo příliš pozdě; to už sekera odťala ruku v lokti. Když se vyzvracela, v útrobách pořád ještě něco zůstalo. ***

Jakmile se figurky na šachovnici rozestaví, začne ve třetí části přesně v 0:02 po krátkém peep-show nefalšované peklo pro obě strany (Rednecks proti Vietnamu), protože tihle lidožraví degeni nečekali ani v nemenším, že se jim „dušenina“ bude takhle bránit. A než si stačí vzrušení z takového lovu užít, začnou vzduchem lítat nejen dětské palice. Třetí akt je naprostá lahůdka pro milovníky hororu a je to přesně ta část, kde by se lidé s problémem udržet obsah kufru měli odvrátit a knihu již neotvírat. To s jakou precizností, hravostí a detailností Ketchum popisuje probíhající masakr a „erotické“ pasáže (erotiku v nich lze najít snadno, pokud je vaše nejroztomilejší zvířátko Critters a sex symbol slintající polymorf, nikoli Samantha Fox), jsem ještě nečetl a má to mnohem větší sílu, než filmy z podobného ranku. Navíc tempo je vražedné (hlavní děj, tedy polovina knihy se odehrává na ploše 5 hodin, což by ani Semir z Kobry 11 neudýchal) a nenechá jednoho spát, dokud nebude mít jistotu, že všichni dojdou „ke šťastnému konci“. Tahle část je famózní.

Doslov a další doslov skvěle umocní zážitek, když odkryjí genezi vzniku téhle necenzurované verze. Díky Laseru za tohle. Poznámku si zaslouží i perfektní překlad a decentně častované nadávky a sarkasmus, které zážitek ještě více umocní. Výživná četba.

*** Palbu na něj spustilo zároveň šest brokovnic, a to, co z něj zbylo, nenaplnilo ani jednu středně velkou nákupní tašku. ***

8 05.08.2020