t_gon
komentáře u částí děl
Dobrý námět, kdy se k mezihvězdnému cestování nepoužívají tradiční červí díry, ale černé (Ginungagap), které fungují na nové, tajemné technologii. Tu firma Bell-Sandia získala od nových spojenců – pavoukovitých mimozemšťanů, kteří jsou na rozdíl od nás založení na bázi síry, nikoli uhlíku. A to kromě různých omezení (např., cestování černou dírou) přináší i zajímavá témata, třeba v logice, či různých technologických směrech. Tam kde my jsme zaostalí, pavouci jsou světelné roky vpřed, ale například optiku nezvládají a jsou nadšeni z našich technologií. Nicméně střet a spolupráce těchto dvou „Světů“ přináší zajímavé myšlenky a kolize, které ke konci překvapí. Námět by se dal rozhodně využít na plnohodnotný román, který mohl být na konci mnohem údernější a ne pouze takto „pacificky objevovatelský“. Ale i tak vydařená povídka.
John Delgano se jako první astronaut roku 1989 zúčastní projektu, který ho má za cíl poslat do budoucnosti. NE nijak vzdálené, pouze trošičku. Co by to byl za pokus, kdyby se něco ošklivě nezvrtlo, krátce po odeslání Johna dojde k událostem „dne nula“ a ta ukončí věk techniky a pošle lidstvo zpět do doby kamenné. A mezitím se John vrací z desítky tisíc let vzdálené budoucnosti do svého domova. Ten však není na stejném místě jako v době, kdy ho opouštěl. Netradiční cestování časem, jež bere v potaz neustálý pohyb všech těles a tedy problémy, které s tím souvisí. Skvěle míchání pohledu návratu domu Johnem a zároveň lidmi, kteří přežili holocaust, je funkční a dodává Johnovu rychlému návratu epický rozsah přesahující věky. Skvělá povídka.
Jestliže se člověk, nebo jiný tvor dostane na technologickou úroveň, kdy je schopný teraformovat planety, může to udělat libovolně a bez jakýchkoli zábran? Kde leží morální hranice, kdy je to v pořádku a kdy nikoli vzhledem k původním obyvatelům, pro které tento proces znamená jistou záhubu? Skvěle zpracované téma a myšlenka na vlastní domov, který ale přichází za určitou cenu. Kdo je schopný ji zaplatit a co to znamená pro ty, kteří si tu strašnou cenu uvědomí? Výborná povídka, která díky tématu bude vždy aktuální.
Vynikající zakončení excelentní domácí sbírky, kde se skloubí hard sci-fi s těžkou military akcí, která není jen o bezhlavé řežbě, ale i o vydařené taktice, technice a politice. Tohle byla neskutečná nálož a dostat pod ruky rozmáchlou trilogii o vládcích, prvním kontaktu, budování společenství a následném tažení za vyhlazením "hrozby", jež by eskalovala jinou "časovou linií" bez krvavé bohyně, to by byla naprostá fantazie. Zasloužený král této sbírky.
Zajímavé zpracování pořekadla naděje umírá poslední. Krátké napínavé se zajímavou myšlenkou a poselstvím. Povídka dodržuje standard celé sbírky a loučí se smutnou tečkou
Na Hromnice o smrt více, aneb jak si bolestivě neužívat vykrádání hrobek. Z téhle povídky docela zamrazilo a dle slibu anotace bych rozhodně s vojáky neměnil. Jakmile se začne blížit rozuzlení příběhu, bude vám mariňáku víc než líto...
Tom Cruise tentokrát bez endoskeletu zachraňuje Zemi zítřka. Ve válce, která vypadá dávno ztracená. Víceméně film s Cruise zasazen do blízké budoucnosti se spoustou společných prvků, avšak s jedním překvapením. To by mělo, předpokládám šokovat, avšak v kontextu celé povídky působí úplně zbytečně a ne logicky.
Mix skvělé Alastairovy povídky Beyond the Aquila Rift a částečně filmu Horizont událostí. Smícháním těchto ingrediencí vznikne nápaditý sci-fi horor, který pro mě originálním způsobem propojí dvě dějové linie a v závěru tak trochu šokuje. Skvělá práce se čtenářem.
Nápad křížení sci-fi prvků s duchařinou, je osvěžující, stejně tak detektivní práce, která je zde slušně zakomponována avšak ten závěr mohl být zpracován mnohem lépe. Jak píši kolegové, tak těch nesmyslů je tam celkem dost a i když jsem si závěr představoval trochu jinak (zbraň a posednutí Hermanem), tak s tímhle závěrem se dá smířit.
Tohle byla paráda. Velice si užívám příběhy, které mapují budoucí vývoj a postupnou degradaci lidstva. Člověk často cítí stud hlavní postavy a bojí se, že bychom takto jednou mohli dopadnout. Aneb když lidstvo zahubí jeho touha odprostit se od emocí a zároveň je nám vesmír malý. Konec došel mé představy o vyvrcholení sice jinou cestou, ale o to smutnější. Skvělé a netradiční zpracování vývoje lidstva.
Nepodávejte černému slizu pomocnou ruku, nebo vám ji ufikne. Nebo vás pomocí vašich sexuálních představ přefikne? Toť existencionální otázka, na kterou bude muset Arthur na konci vesmíru v osamoceném majáku přijít. Takhle má vypadat parádně depresivní povídka z chladného temného vesmíru.
Poznámka. Zajímalo by mě, jak by vypadalo propojení téhle povídky a lovci vraků, které se mohou klidně odehrávat ve stejném vesmíru.
Jednoduché pořekadlo, že chodíme slepí a nevidíme krásy kolem nás, se zde vytěžilo na maximum. Aneb v jednoduchosti je síla a ne na každý problém musí mít složité a sofistikované řešení. Zdá se světlo na konci tunelu stane spásou či nikoli, to už je na naší představivosti.
Když na první planetu smrti dopadne Trosečník a potkal Carpenterovu věc. Pointa jasná zhruba v polovině povídky, nic extra se vlastně nestalo, avšak jako úvod celé sbírky funguje dobře a zároveň sděluje čtenáři, jakým směrem se budou povídky a příběhy hrdinu ubírat. Aneb tato dobrodružství nebudou z veselého ranku…
Závěr knihy přivádí Conana do ztraceného města a v patách jsou mu neúprosní vojáci. Ale jejich chvástající řeči nejsou nic ve srovnání s tím, co na Conana a kapitána stráží čeká ve skrytém městě. A není to jen přátelství v časech potřeby a dávných časů, co dostaneme v závěru knihy. Akční a úderné zakončení, které rozhodně nezklame a navnadí na další knihy.
*** „Zazpívám ti jednu píseň Gundermane… krátkou píseň svištícího meče“ ***
Druhý příběh, který dle mě zejména ve druhé polovině trpěl pod tíhou černé a detaily příběhu se tak ztrácely v nepřehlédnu. Což je opět škoda, neb tohle bylo to pravé ořechové, které se u Conana očekává. Žádná zbytečná omáčka kolem, prostě ihned po procitnutí z předchozí povídky je Conan vhozen do děje, kde během několika nádechu dojde k vyrabování mauzolea, povraždění hromady lidí Stygijským překvapením, krátkým setkáním s Thoth-Amonem a nakonec Conan standardně s dírkou v kapse prchá a prchá. Mělo to říz, ale zub času zde způsobil větší bordel, než dárek uctívačů Seta.
Hříšný Shadizar, hospodská bitka, tajuplná žena, poctivá zlodějina, tajemný kult a pradávný bůh… esence Conanovek jak řemen s rychlým spádem a „duchaplnými“ myšlenkami. Parádní jednohubka, které čb provedení dává ten správný říz. Uteče rychleji, než Jenna se zlatým srdcem.
*** „Džbán vína by mi v tom mohl udělat jasno“ ***
Velice příjemná jednohubka, která svižným krokem přejde z věže slona do blízké vesnice. Tohle úderné setkání Conana postaví nejen před jedno z mnoha osudových setkání s překrásnou dívkou, ale zároveň také dodá nerovný souboj s démonem a mocným kouzelníkem. Navíc ta věštba panečku dojde k naplnění. Moc příjemné čtení vycházející z kratičké Howardovy básně.
*** „Ale dost… lepší je počítat zlato…“ ***
Klasická Howardovka, která zde doplácí na kresbu. Asi jediný příběh, kde snad „inker“ usnul a všechny linky a obrazy jsou šíleně přetaženy, čímže se ztrácí detail obrazů a celá povídka tak ztrácí na ostatní. Což vzhledem k originálu zamrzí. A srovnávat originál hýřící barvami zde nemá smysl, protože to by bylo další plivnutí do zkyslého mléka. No nic, zbourat věž a jde se dál.
*** „Ještě nikdy brythunská čepel tak netížila Conanovu silnou paži…“ ***
*** „Nastává vybírání těch, jež jsou hodni… Do křiku dávno mrtvých hrdinů se v prázdnotě ozývá volání zapomenutých bohů.“ ***
Sympatické zakomponování severské mytologie, kdy náhodné setkání Conana a seveřanského boha války Borriho dodá smutnou tečku za umírající legendou. Neb, nezbude nikdo, kdo by vzpomínal… skvěly „námět“, ale zpracování zde pokulhává, dle mě v nejslabší povídce sbírky. Kresba obřích armád je zde šílená a nepřehledná, příběh velmi zkratkovitý a jednání postav je dost mimo. Je to škoda, neboť ten příběh a jeho pozadí si zasloužil více.
*** „Mně už taky někdo říkal, že budu král… Zapomněl jsem kdo.“ ***
Další výborná povídka, která vystihuje Conanova nezkrotného ducha, jež má pouze pohrdavé pohledy pro muže ochotně přijímající otroctví, co by jediné možnosti způsobu života. I kdyby ho to mělo stát život, tak se s nožem v ruce celému podzemnímu království běsů postaví. A poteče při tom mnoho krve. Skvělá cesta temným podzemím, která potěší a nenudí.
