tak.normal komentáře u knih
(SPOILER) Když čtu hodnocení, mám pocit, že jsem četla jinou knížku. Četla jsem to pod tlakem, na xkrát, protože se to nečetlo lehce, a nemyslím kvůli námětu. Ten byl bezesporu drsnej. Ale ono bylo dost jasné poměrně brzy, kdo je tam největší zlo. Možná být tam aspoň jedna postava, se kterou by šlo trochu sympatizovat..
Hmmm, ne. Takhle ne. Od začátku do konce ne. Já jsem nikomu nevěřila ani pozdrav, jak to bylo přitažené za vlasy. Předchozí Fabianovky se mi líbily, ale tady bohužel velké zklamání.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že číst upoutávky a výkřiky na obalu knihy je blbost. Brada mi rozhodně nespadla, myslím, že nikomu, kdo umí číst ;-) Ale dočetla jsem do konce a chvílema to umělo krásně vtáhnout do děje. I když to bylo místy překombinované.
Bavilo, až do konce. A nechci spát spoilery, ale jinak mi to nejde, tak bude muset hodnocení 4 hvězdiček :-)
Ne, že by to bylo špatné, to se říct nedá. Ale přišlo mi to asi tak trochu jako několik jiných knížek dohromady, které už znám. Nic nového. Překvapení nikde.
Rozečteno a s hrdinkou ne a ne mít sebemenší soucit, jakoukoliv sympatii. Už od začátku mi zní v hlavě otázka, proč muži bijí ženy. Odpověď, protože se to osvědčilo. Takže tady nejsme u bití, ale psychického týrání, ale prostě si o to říká.
Čtivé, líbilo se mi to moc. A překvapivě jsem si dlouho nebyla jistá, o co tam jde, nebo spíš o koho. Anebo jsem spíš tomu nechtěla věřit, protože fénix mi byl sympatický a v jeho kůži jsem se cítila podezřela doma...těším se na další knížku.
Přemýšlím, zda mě rozčilovalo víc takové to nedobové puritánství (kvůli Tiffany), anebo to umělé natahování. Nejezdit denně tramvají, určitě bych ji nedočetla.
Předvídatelné víc než Manželé odvedle. Takový román pro ženy s pokusem o napětí. Přečteno bez obvyklého zájmu, v podstatě jen proto, že jsem knihy zvyklá dočítat...
Takové to bylo, jak to říct, jednoduché. I kdyz hrdina s disociativní poruchou byl fajn, další postavy mě rušily a bohužel od jisté chvíle bylo (skoro) všechno jasné. Takže zhruba od půlky.
Většinu času jsem byla utopená v množství postav. Krutě předvídatelné, místy hezké popisy.
Tak váhám, mezi tři a čtyři. Neumím asi přesně říct, co se mi nelíbilo, prostě mi tam něco nesedělo. Asi to bylo na mě moc propojené, i když reálný život je jedna velká náhoda, tady jich na mě bylo až moc.
Četlo se to hezky. Ale bylo to předvídatelné, ba přímo a úplně jasné.
O polovinu kratší a třeba by to bylo za víc. Nemám ráda, když z knížky tolik čiší, jestli je autor muž nebo žena. Tady to bylo bolestivě zjevné a pro mě zjevně bolestivé. Místy to bylo hodně nudné a já se držela, abych stránky místo čtení nescannovala. A žádná sympatická postava. Škoda, začátek moc dobrý, ale nápad se nepodařilo vytěžit.
Jako takhle, četlo se to dobře, psáno lidsky a celkem jednoduše. Málo postav. Žadné přehnané popisy ani charakteristiky. Ale snaha o zvraty vedla podle mého jen k tomu, že to bylo extrémně průhledné a nepřekvapující.
Dala bych tři a půl. Knížky s Hallerem mi přijdou takové strojenější, míň přirozené, než ty s Boschem. Bylo to navíc takové předvídatelné a nekonalo se žádné velké překvapení, což je škoda. A díky Obhájci už v duchu vidím Hallera jen jako McConagheyho a nejsem si jistá, jestli je to dobře nebo ne.
Zase jednou absolutně dokonalý HB. Bez supermanských výkonů a navíc v kombinaci s MH, to já ráda, doporučuji.
Dobrá zápletka. Ale protože nemám ráda takřka božské hrdiny, tak mě tahle knížka vlastně hodně zklamala. Pro mě bohužel nejslabší od DB, kterou jsem četla.