Taklamakan komentáře u knih

Asi nejlíp je této poezii v tom překrásném lidském okamžiku: mačkání DELETE a přání si, aby nikdy nevyšla.

12.02.2022

Skutečně nevkusná obálka, trapná snaha rádobyšokovat. Slečny se minuly s tématem asi o 150 let. Cca v éře královny Viktorie by ještě byly přínosnými průkopnicemi. Dobrá literatura bohužel žádá o padesát parníků více.

Malování

Pomezí. Někdy je tak uklidňující
být mezi
jako je mezi
sklo okna pokusného ústavu
které sdílí úzkost zvířat uvnitř
s mrazivou, čistou noční krajinou

někdy je tak uklidňující

že stíny lidí
ve frontě na hřbitov
mají stejnou barvu
jako stíny stromů.

1 08.03.2021

Zábranský se pouští na pole politické grotesky. Grotesknosti odpovídá už jazyk novely, namísto filozofování svižná čtivost, nadsázka, absurdita. Ačkoli vychází z dění na Slovensku, Kuciakovy vraždy, bouřím proti vládě Smeru, volby Čaputové prezidentkou, líčí tyto (poněkud posunuté a poupravené) události jako panoptikum, obraz Hieronyma Bosche. Asi hlavní tezí je vymezení vůči domnělé vševědoucnosti novinářského stavu. Zábranský sám v textu odsuzuje rychlokvašené politické "analýzy", které nám v knihách toho kterého "zasvěceného" novináře ukazují jedinou a neotřesitelnou pravdu. Palec nahoru. A sám volí text, který je - jak řečeno - satirou, groteskou. Vylíčení všech postav jako víceméně záporných hajzlů je další plus, stejně jako snaha v zásadě zlidštit postavu premiéra, o jehož pád jde. Zbytek už ale ztrácí a můžeme se ptát, jestli Zábranskému definitivně přeskočilo v kouli, nebo má dojem, že je třeskutě vtipný a nenapodobytelný glosátor. Sem tam utrousí něco rádobychytrého, aby jeho dílo vypadalo jako sofistikovaný Viewegh. Své teze ale nikdy nedovede dál, než k podivnému úšklebku, za nímž se skrývá prázdno. Je hezké na obálce zmiňovat environmentalismus, střety generací, ženské hnutí, nebo v knize vegetariánství a Gretu Thunbergovou, když se reálně o všechno jen otře. Schválně, neuniká vám při čtení Zábranský jako autor? Co vlastně o těchto jevech soudí? Zesměšňuje je? Přijímá? Reflektuje? On sám ví, ale neřekne, aby se neshodil. Autorský alibismus. Děj se rozpadá, s žádnou postavou nezůstaneme déle. Klíčové části děje jsou v podstatě přeskočeny. Najednou "jsme hodně někde" v ději, kde je naznačeno, že se mezitím řada věcí stala. Ty věci ale nepopisuje. V podstatě je kronikářem marginálního. Orámování absurdní historkou s přihrádkou v autě můžeme číst jako metaforu, nebo se zcela po právu ptát, jestli je Zábranského poslední opus náhodně zachyceným signálem z hodně vzdáleného a hodně jiného vesmíru.

4 29.11.2020

Vyzrálá a hlavně zábavná antologie. Výhodou je, že povídky už byly dříve otištěny jinde (v Pevnosti), takže jsou lety prověřené. Za mě super poslední text od Jarmily Kašparové, výborní Bareš, Bandžuch i E. Pocha. U Dana Tučky jsem se dost nasmál. Friedrich měl solidně našlápnuto, ale jako by kvapně zkracoval text z nějakého většího celku. A Merglová píše tak dětsky: jako nadšená šestnáctka, která se právě zamilovala do fantasy. Její příběh ale také není špatný. U Kotouče, který umí psát, mám problém s žánrem. Při dlouhých bojích pravidelně vypnu hlavu a začnu přeskakovat. Takhle se dá přeskočit celá povídka, i když by to nakonec byla škoda. Celek je ale větší než součet částí. Díky relativně krátkým povídkám a formátu (e-kniha) ideální pro cestování do práce nebo čtení před spaním.

26.10.2020

Příjemně napsaná a čtivá kniha, při které dostanete žízeň a chuť "na jedno."

3 30.12.2019

Nádherně potemnělé zpracování lužickosrbského příběhu o Krabatovi. Mnohovrstevnatý příběh, který v knize vynikne ještě lépe než v (jinak vynikajícím - ještě teď si u něj koušu nehty) animovaném filmu Karla Zemana.

8 24.07.2017

Škoda, škoda, že kniha naplňuje sliby z anotace až od oddílu , po němž je pojmenována. Těšil jsem se na nádherně podvratnou asambláž, výsledek je ale trochu jiný. Pár úvodních básní v próze je OK, pak ale následuje obrovsky nudný cestovní deníček s chabými pokusy o pointu. Třetí část - Hra na vraha - už ale přináší to, kvůli čemu jsem si Atwoodovou půjčil. Krásné hrátky s obsahem i formou, znejišťování čtenáře i mazání ostrých hran mezi ním, knihou a spisovatelem. Ve čtvrtém oddílu jako by se protla forma počáteční části s rafinovaností předposlední. Ne všechny texty jsou ale stejné úrovně, knihu trápí nevyrovnanost. I tak si ale myslím, že současné nízké hodnocení na DBK je zbytečně podstřelené. Chce to jen přistoupit na hru a nepředstavovat si, že dostávám standardní povídkovou sbírku. Nedostávám, protože nemám dostat.

5 24.07.2017

Když nepočítám dramatizaci Nemesis, moje první setkání s Harry Holem. Polovina nudná, dozvídáme se množství informací, které k ničemu nepotřebujeme. Pak se to rozjede, závěr baví, ale vše vyustí takovým klišoidním finále. Celkově to není špatný počin, dal bych tak 70 procent.

3 24.07.2017

Existují komiksy, kde se organicky protíná popkultura s filosofií. Tenhle Superman to ale rozhodně není. Vysloveně nádhernou kresbu, z níž by si nejeden obraz zasloužil samostatně vyvěsit na zeď, kazí zoufale nudný syžet plný rádobychytrých dialogů. Myšlenky, které by stály za zaznamenání, jsem v celém dvoudílném kompletu našel jen dvě (ani jedna nebyla přehnaně originální, ale pořád jde o pupkulturu, že?). Biblické odkazy? Jako ten "dáme tam chlápka, co bude mít na krku jmenovku Francis Assisi a všichni se poserou blahem" - vážně? Navíc děj postrádá logiku. Nechci spojlovat, takže jen v náznaku - proč proboha Superman stvoří něco, co pak pošle do světa, aby to našel kdejaký pablb? A proč tu věc může vzít a odnést ji dovnitř té samé věci? WTF?

2 24.07.2017

Máloco z klasické poezie mě osloví. Vzpomínám, jak jsem kdysi trpěl o Sonetů Lauře (a všechny slovní hrátky s vavříny to jen zhoršovaly). Michelangelo obdivuji jako sochaře i malíře, proto jsem se rád seznámil s jeho méně silnou stránkou. Potěšily mne básně, které se nějakým způsobem dotýkaly Michelangelových hlavních činností. Třeba ta o malování Sixtinské kaple. Dobrá třetina textů by mohla sloužit jako názorný podklad pro diplomovou práci "Vliv klinické deprese na literární tvorbu." Právě ty považuji za silné vzhledem k jejich existenciální naléhavosti (i když kdovíjak vynalézavé také nejsou). Z milostné poezie mě zaujalo jen něco. Celkově si myslím, že výběr mohl být kratší a tím i v konečném důsledku silnější. Zajímavý je závěrečný oddíl dopisů, za ten si kniha zaslouží pár procent nahoru.

2 24.07.2017

Vynikající náhled do dějin jedné z kapitol studené války. Příběh Adolfa Tolkačeva ani nemůže být lepší, než ho napsala historie. Sám o sobě je dostatečně napínavý, Hoffman navíc připojuje velké množství detailů o fungování tajných služeb. Některé technické vychytávky by mi ve filmu přišly šíleně přitažené za vlasy, oni s nimi ale pracují skuteční špióni. Dozvěděl jsem se hodně nového, což je u literatury faktu vžycky plus. Někdy ale bylo informací až příliš - to je dle mého skromného soudu taková nemoc angloamerické non-finction. Podobně jako ve Vesmírném blues nebo Zelené zóně se i v Hoffmanově knize o téměř každé (i v zásadě vedlejší) postavě dozvíte detaily, které se samotnými událostmi knihy nesouvisí a zbytečně zdržují.

3 24.07.2017

Pro mě velice příjemné překvapení. Přiznám se, že jsem dosud neměl s hradem Kostkou žádné zkušenosti, proto nemohu říci, nakolik se autor opakuje, jak naznačují některé komentáře. Líbil se mi humor, který není vyloženě k popukání, ale po většinu knihy nutí k úsměvu. Jako odpočinková kniha na léto proto Aristokratka na koni funguje velmi dobře. Co dělá zážitek o level lepším, je vynikající přednes Veroniky Kubařové v audioknize. Za mě palec nahoru.

3 24.07.2017

Chtěl bych být slepicí.

2 22.01.2017

Oddychová střílečka, jak má být. Nekomplikovaný děj, který bez zádrhelů plyne vpřed, lemuje řada čerstvých mrtvol. Český text bohužel zabíjí otrocky špatný překlad a snad nulová redakční práce. Nevýhodou originálu jsou ploché postavy. Vlastně i na samotném konci mi byla celá jednotka ukradená. Nicméně autor - bývalý SEAL - boduje tím, jak nic neidealizuje a takřka v každém člověku najde něco špatného. A to včetně hlavních hrdinů, čímž jde proti proudu až-do-morku-kostí-skvělých-amerických-hochů z jiných akčňáren.

2 16.11.2016

Vynikající. Krásně bezvýchodná atmosféra, která takovým příběhům sluší. Škoda jen, že jde o ikstou variaci na Kafku a všechny řeší podobná, ne-li přímo stejná témata, vztahy, myšlenky. Podobných textů jsem už četl hodně, můžu doporučit třeba Music of Chance od Paula Austera. Vyšlo to i česky, jen si nevzpomínám na název. Vyústění je ale v podstatě stejné.

2 16.11.2016

Příjemné překvapení. Moje první setkání s panem Sichingerem a hned povedené. Určitě neunikne srovnávání s jiným bytostně jihočeským autorem - Jiřím Hájíčkem. Podobně jako jemu mu jde drobná kresba situací, míst, nálad a postřehů. Sichinger ale tolik nepsychologizuje, staví před nás spíše jakousi středoevropskou variaci na post-habsburský western. Kniha opravdu příjemně plyne, nutí k zamyšlení a přitom zbytečně nezdržuje. Některé momenty mi ale přeci jen přišly schématické a možná trochu násilné. Každopádně si od Sichingera s chutí přečtu i další knihy.

3 16.11.2016

Mohla to být krásná pocta všem pokleslým příběhům. Svět ale nedrží pohromadě, postavy mě za celou dobu nedonutily, abych k nim cokoli cítil, a skutečná zápletka v podstatě neexistuje. Knihu táhnou jen sáhodlouhé popisy - a i ty akční začnou poměrně rychle nudit. JWP umí napsat geniální povídky, tyhle klukovské příběhy ale patří spíše do sklepa jeho autorské tvorby.

2 16.11.2016

Když vidíte, jak po světě sílí nacionalistické tendence a nenávist ke všemu jinému, jsou Kamenné sny velice aktuální a důležitý román. Když se svým zájmem jdete za doprovodný text, z reakcí Ázerbájdžánců na jeho vydání vás i v letním parnu musí mrazit. Zvláště, když si připomenete, že s prezidentem Alijevem se rád kamarádí i náš nejvyšší představitel. A chtě nechtě si vzpomenete i na současné upevňování režimu v Turecku. Vlastně jsou to z velké části právě "vnější" okolnosti románu, které z něj dělají tak silné dílo a z Akrama Ajlisliho kandidáta na Nobelovu cenu. Jinak je to místy groteskní, snová, bukolická próza, která nezapře, že spisovatel je autorem venkovských románů. A že do svého rodného jazyka uvedl Marquéze či Ajtmatova. Otiskne se do vás. Upřímností snahy vylíčit "nepřátelský" národ jako skutečné lidi a ne boschovské zrůdy zplozené koly propagandy. Popisem vykořeněnosti lidí, kterým životy přervaly dvě genocidy a charaktery zkazilo (nebo naopak vytříbilo) období nadvlády Velkého bratra SSSR.

8 21.07.2016

Vcelku zábavná telenovela s nádhernou malbou, roztomilými vizuálními nápady, naprosto neoriginálním dějem a vesmírnými raketami! :-)

2 08.06.2016