TaLu komentáře u knih
Velmi rychle jsem si zvykla na povídkové zpracování příběhu. První strany jsou věnované minulosti. Bylo zajímavé se více seznámit s rodiči Maxona a snad i něco pochopit z pozdějšího jednání krále. Vidět pak dál Selekci tolika různými pohledy a zároveň vnímat příběh, jak se postupně odvíjel a zasáhl hlavní i vedlejší postavy bylo překvapující. Ony se vlastně vztahy postav nedají označit za "vedlejší", protože v každém tom odstínu jde především o život a ten má tolik barev ! Toto pokračování rozhodně není jen nějakým nastavovaným dílem, ale opravdu příjemným doplněním.
„Až mi bude tak sto deset, přijde Bůh a zmáčkne RESET...“
.....a netřeba NIC dodávat
Odložila jsem rozečtené knihy a přečetla si knihu Koruna přednostně. To o něčem svědčí. Těšila jsem se na završení příběhu a završen byl. Stránky znovu ubíhaly velmi rychle a nedělní odpoledne šumělo téměř hmatatelným pohybem královských šatů a atmosféry. Přidávám nižší hodnocení, protože tento díl, když nepočítám vydařené finále, byl pro mne nejslabším článkem v celé sérii. Se selekcí "naruby" jsem se hůře sžívala již v minulé knize. Přišlo mi, že mužští uchazeči o princeznu si se svými rolemi nějak nevědí rady a celkově to moc nefungovalo. Když si vybíral mezi dívkami princ, tak to bylo mnohem uvěřitelnější.
Dospělá role původních hrdinů je jiná, než jak jsem si je zvykla vnímat. Škoda, mohlo to být mnohem lepší, kdyby America a Maxon zůstali stejní. To samé bych řekla, že platí o všech hrdinech z původního příběhu - proměnila se atmosféra jejich života tak, že se mi vzdálili a to mi vadilo, byli mi totiž blízcí.
Přečetla jsem pro zajímavost, protože čtu sérii
Will Trent a zajímalo mne, jak to bylo s hrdiny dříve. Kniha je autorčinou prvotinou a nedivím se, že zaujala hned širokou čtenářskou veřejnost. Strhující příběh. Odhalení minulosti Sáry jsem přečetla ráda, mnohé se tím vysvětlilo a také Lena se díky této knize pro mne stává sympatičtější hrdinkou, dosud jsem ji neměla příliš v oblibě.
Knihy autorky musím číst a nepromítat si je do skutečnosti, protože ty hrůzy, co člověk dokáže způsobit člověku by měly zůstat jen v knihách. Kéž by tomu tak bylo. Ovšem pokud díky přečtení jejích knih s živým dějem, dokážeme více bojovat za život a lidství, pak je to jen dobře.
Autorku mám moc ráda, v jejích knihách se děj plynule odvíjí, zápletka jako vždy zajímavá, překvapení na konci nechybí, i když to čtenář většinou uhodne. Postava Alvirah je fajn, ani se tentokráte moc nepletla do vyšetřování, spíše projevovala lidskost a soucit s hlavní hrdinkou.
Příjemný čas trávený nad knihou v nedělním odpoledni.
Doporučuji.
Autorova prvotina, ve které představuje Jacka Reachera.
Jsem ráda, že jsem začala číst od této knihy. Hlavní hrdina mi chvílemi připomínal agenta 007, kterého opravdu nemusím ( fanoušci doufám prominou), zároveň ( a to z větší části), jsem v něm viděla Ramba, a pro toho mám opravdu slabost, takže to čtení bylo sečteno a podtrženo velmi strhující zábavou.
Na jiný styl vyprávění jsem si rychle zvykla a určitě si přečtu i další knihy ze série.
Po dočtení jsem si pustila film podle knihy Výstřel, ovšem Toma Cruise jsem moc neocenila, nějak jsem mu to ztvárnění nevěřila. Jacka si představuji jinak. Jako většího drsňáka s přímým nepokřiveným charakterem. Tuláka.
Sírie Bridgertonových patří k mým oblíbeným a autorku mám velmi ráda, proto jsem si s velkou radostí přečetla příběh o tom, jak to v rodině vypadalo dříve.
Romantické, vtipné.
V rámci žánru rozhodně tato kniha patří k tomu, co mohu doporučit. Bavila jsem se hlavně v první polovině knihy, kdy slovní přestřelky hlavních hrdinů vyvolávaly nejen úsměv, ale opravdu smích nahlas. Stačilo si představit scénu na střeše :o)
Těším se na další díly série, doufám, že se dozvíme o dalších sourozencích.
Přečteno do čtenářské výzvy.
Nejprve jsem přečetla doslov a pak chvíli váhala, zda budu vůbec číst. Nakonec jsem si říkala, že posoudím, zda nebude mít větší spád, aby se dala jednou číst vnukům. Přesto věřím, že se jednou raději pustíme do klasických verneovek. Z doslovu jsem se dozvěděla, že se Neff rozhodl přepracovat závěrečný boj tak, aby děti vynechal ze zabíjení nepřátel. Musím říci, že přesně ta pasáž je nejslabší z celého příběhu. Přišla mi směšná a ne dramatická. Vzpomínala jsem na dětství, kdy jsem vnímala, jaká těžká rozhodnutí musejí tito dospívající chlapci dělat a rozhodně jsem nevnímala, že by bylo v pořádku zbavit druhého člověka života, jen že se někdy můžeme dostat do situací, kdy se doslova rveme o život.
Co by autor udělal s hlavními hrdiny z knihy Pouští a pralesem ? To by otrokáře raději zabil slon, nebo co? Konflikt svědomí u Staše je tam silnou, emotivní a svým způsobem nezbytnou částí díla.
Není původní, neupravená verneovka lepší, než třeba počítačová hra, kde děti střílí po lidech naprosto bez zábran ??
Moje hodnocení přidávám za ilustrace, které jsou na této knize opravdu to nejlepší ! Vždy jsem měla pro Zdeňka Buriana slabost.
Záměrně jsem si dosud nepřečetla žádný komentář. Když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, zda ji "dám" a byly i dny, kdy jsem četla něco jiného. Zřejmě to bylo způsobeno hlavně tím, že jsem se v nedávné době sama potýkala se zážitkem, který mi ukázal, že z nemocničního okna i hvězdy vypadají jinak….
Že přes všechno, čemu a komu věříme, v nás zůstává úzkost z toho, co bude dál. Zvláštním způsobem mě uklidňovalo to množství lidí, kteří se kdysi i teď narodili, žijí a umírají. To za nás nikdo neodžije a v tom si jsme tak rovní - všichni !
Autorka měla velkou odvahu pustit se do tématu umírání - příběhy lidí diktujících své dopisy, se vzájemně proplétají a čtenář skrze emoce ( bez emocí tuto knihu číst nelze), zjišťuje, že touto cestou půjdeme sice každý sám, ale kolem nás nemusí být prázdno. Mohla bych se tu rozepsat obšírněji o tom, jak jsem žasla nad jednotlivými příběhy, obdivovala stále více autorku za různorodou, a přesto vždy velmi opravdově a jedinečně zpracovanou dějovou linku jednotlivých lidí, jako by jim všem rozuměla.
Jak to dokázala takto popsat ?
Nevím.
Ale lépe to snad ani nešlo.
Snad jen konec mi malinko zaskřípěl, což je zvláštní, když to byl konec víceméně šťastný. Pokud jde o mne, já tu ryzí naději cítila někde uprostřed tohoto díla, v těch nejtíživějších momentech, když jsem si uvědomila, že to jediné, co opravdu budeme mít je láska, kterou se nám podařilo dát. A to je pro mne také poselství této výjimečné knihy.
Přečetla jsem si znovu i třetí díl ze série. Kdysi mi asi nevadilo, že knihu napsal někdo jiný, byla jsem vděčná za završení příběhu.
S odstupem mnoha let si uvědomuji, že první dva díly z pera James Oliver Curwooda zrály léty jako víno.
Třetí díl má sice dobrodružný příběh, ale mnohem více jsem vnímala ten rozdíl. Původní autor popisuje přírodu krásně a zároveň drsně a syrově a celé je to tak opravdové, jako bychom měli položenou ruku na zasněženém zázraku.
Autorka popisuje jinak - nemyslím to nijak zle, ale zkrátka je tam hodně vidět ten ženský prvek ( příhoda s kachnou).
Jak já bych si chtěla přečíst, jak by celou sérii završil původní autor !
Přečetla jsem kdysi dávno a utvrdilo mne to v tom, že se za minulého režimu občas podařilo nějakými pěšinkami protlačit do tisku opravdu kvalitní knihu. Sám příběh o putování chlapců mi nikdy nevymizel z paměti, ale plánuji si knihu přečíst znovu.
Snad místo sáhodlouhého hodnocení postačí ten fakt, že tuto knihu jsem zařadila do knihovničky všech našich dětí. Lidské hrdinství podané jako naprosto normální život. Naprosto normální život vyznívající jako čisté hrdinství.
Romantický příběh okořeněný dobrodružstvím a hlavně atmosférou konce 19. století, kde nechybí muži, kteří nosí kolty nízko.
Ze salónů se ozývá opilecký zpěv i občasná střelba a po ulici dojdete k bílému domu, kde v okně svítí do sněhové vánice červená lucerna.
Takže ano, romantika jak má být a ještě něco navíc.
Od autorky mám ráda všechny knihy, jen by jich mohlo být víc.
Romantický příběh podaný v psychologickém zabalení.
A to zabalení je rozhodně plus. Přibližuje to postavy, které se stávají vícevrstevné, než by tomu bylo, pokud bychom je poznávali jen skrze romantickou stránku. Stránku za stránkou ubíhá tento román velmi příjemně, pro mne, asi jako pro mnohé další, byl silnější ten příběh z minulosti. Celá kniha připomínala Dívku, již jsi tu zanechal, ale nechci tato dvě díla srovnávat, protože tento román je opravdu více romancí.
Jak často se hrdinství lidí z válečného období stane pro budoucí generace tajemstvím - i když mi přišlo trošku divné, že ani děti neznaly příběh rodičů. Ovšem válka vždy rozbíjí nejen válečná pole venku, ale se stejnou silou ničí i nitro lidí. Někdy pak na dlouhou dobu vznikne poušť, na které se jen pozvolna uchytí nový život. Při čtení jsem si znovu připomněla cenu míru a to rozhodně není málo. Doporučuji.
Jak kniha, tak opakovaně sledovaný film určitě v dětství formovaly můj pohled na přátelství. Spolu s Rychlými šípy. Když uvážím, čím vším si moje generace musela za totality projít, tak alespoň některé vzory byly hodny následování - Bohu díky za to.
Seriálové i filmové zpracování je pro mne pohlazením po těžkém dnu. Často si pouštím alespoň kousek, aby mi bylo lépe. Myslím, že i autorce by se líbilo, že její překrásná slova neutrpěla převedením na filmové plátno. Ona uměla svými slovy vytvářet obrazy, my již i to zobrazení můžeme vidět. Přesto při čtení jejích knih vidím dívky té doby, které potichu a často tajně čtou o hrdinkách, které uměly vzít rozum do hrsti a ovlivnit svůj život. A tyto silné hrdinky v silně zpracovaných příbězích podle mne dokázaly dodat odvahu a pozvednout hlavu čtenářkám tehdy i teď. Vždyť i v současné přetechnizované době chceme věřit, že na nás někde čeká pan Darcy.....
Jedna z těch čistě romantických knih od autorky. Já se více bavím u těch s detektivní zápletkou a nemohu se zbavit dojmu, že i autorka se u psaní baví víc. Ale jako oddechové romantické čtení na jedno odpoledne, proč ne?
Jedna z mála knih, pokud ne jediná, kde filmové zpracování mám raději. Ovšem samozřejmě to, kde hlavní roli vytvořil Jean Marais. Jeho filmy měly pro mne naprosto kouzelnou atmosféru a jako dívka jsem byla doslova nosem nalepená na malinké televizní obrazovce .....,
Bez počítačů a bez jiných informací, které nepronikaly za železnou oponu, jsem tenkrát nevěděla, že romantické scény byly opravdu pouze výsledkem hercova umění. Ale kdo by pitval vzpomínky z mládí a přeměňoval je postupně získanými informacemi. To kouzlo tam zkrátka stále je.
Nevšední příběh, přečtený kdysi dávno a nezapomenutelný. Těším se, až vnoučci povyrostou, že budu číst i jim. Rozhodně tato kniha na pomyslném seznamu, který si již v duchu vytvářím, nebude chybět.
Jak já těm holkám fandila, aby to se všemi dobře dopadlo a jejich plán se zdařil!
Přečetla jsem již dávno, pamatuji si, že nejvíce jsem se smála, když Bridget psala vánoční pohledy v podroušeném stavu a pak je odeslala :o)) Nevím, v kterém je to díle, ale podle mne tato scéna ve filmech chybí. Filmy má ráda moje dcera, ty jsem viděla opakovaně a určitě se na ně podívám znovu.
Ale kniha mne bavila rovněž.
Překvapilo mne, že tady nemá vyšší hodnocení.