tamara1351 komentáře u knih
Veskrze aktuální, vtipné,melancholicko-magické.
"A žít ve světě bez příběhů,bez příběhové kauzality,znamená utopit se v moři úzkosti."
Tak tohle byl krok mimo.Kniha je plná motivačních řečí, které na vás vykouknou v každém druhém ženském časopisu.Sem tam se objeví nějaké filozofické moudro,ale jako celek to jen klouže po povrchu, stejně jako samotní "kluzáci"(návštěvníci svých paralelních životů)
Knihu jsem přečetla poměrně rychle,je čtivá,graficky velmi hezky zpracovaná.Téma vyrovnání se s úmrtím blízké osoby je citlivě zpracováno.Střídání dvou rovin,snové a reálné dodává knize kouzlo,ale někdy je tam všeho až příliš, příliš zbytečných postav, příliš opakujících se motivů, točení se v kruhu a náhlé prozření,že je třeba věřit,ale možná jsem jen taky dokonale nepochopila pointu.
A já četla a četla:)V té knize je všechno,napětí.láska,špionáž,vydírání,pokus o vraždu....Je v ní prostě vše,co mají i desítky současných románů,které proletíte a brzy nevíte,že jste je četli. A tady přichází ten podstatný rozdíl,zde je mnohem víc,tahle kniha je poctivá,postavy jsou plastické,žijí svým vlastním životem,atmosféra doby je skvěle vystižená spolu se zajímavým prostředím internátní školy pro bohaté.Příběh lásky je uvěřitelný a sentimentu je zde tak akorát.
Knihu jsem četla bez větších očekávání.Povídky nejsou moje top,ale tyto mě neskutečně bavily.S každou další se moje nadšení zvyšovalo a k poslední povídce nemám slov.Mistrně vystavěné,jazykově vytříbené,v celkovém vyznění značně znepokojivé.
Smíchejte alkohol s kapkou nostalgie,přidejte pořádnou dávku humoru a Opilé banány jsou tu.Konzumujte v jakémkoliv množství, rozhodně neškodí.
Krásná kniha o pravé víře, odpuštění a boji za svobodu.
Že opravdové člověčenství,lidskost a pomoc bližnímu v nouzi je to pravé křesťanství a že bezhlavé lpění na dogmatech ho jen devalvuje.A pak taky, že Boží mlýny melou pomalu , ale jistě.
Nadčasové, vtipné, zdánlivě v jednoduchém stylu,a proto geniální.Přístupné všem.A tak aktuální:).
"Každej to myslí náramně dobře s lidstvem,ale s jedním každým člověkem,to ne.Tebe zabiju,ale lidstvo spasim.Svět bude zlej,pokud nezačnou lidi věřit v lidí"
(SPOILER) Můj Murakami mi rozumí:). Nádherné čtení,čisté, krystalické a přímé,bez mnoha odboček.Takové poklidné,ale velmi čtivé,vtipné i dojemné.
Závěr,to je dokonalost sama.Střezte se své třinácté komnaty nebo vás pohltí nadobro.
Dobrá kniha k tomu,abyste si ucelili obraz o Janu Mikuláškovi.Paměti jsou čtivé,otevírá se před vámi kus historie od Rakouska -Uherska,přes první i druhou sv.válku a počátky budování socialismu.Zda se dá všemu věřit , nevím,ale od pamětí očekávám subjektivní pohled na věc, takže za mě spokojenost.
Karika mě zkrátka baví.Jeho postavy jsou opuštěné,uvrhnuté do centra nepředvídatelných událostí a jejich strachy a pohnutky jsou pro mě velmi uvěřitelné.Nejinak je tomu i v téhle knize,kde se autorovi podařilo rozjitřit mé smysly a napnout nervy k samé hranici snesitelnosti.
Tak tohle bylo po letech trochu rozpačité a trapné setkání.Děj se vleče a nabírá obrátky až těsně před koncem.Vztahové linky princezen jsou kýčovité, není v nich žádná energie.Magie v díle působí jako berlička pro vysvětlení různých jevů i Taitových myšlenkových pochodů.Je vidět, že tenhle námět už autor dávno vyčerpal .
Námět je výborný,ale vlastní setkání dvou značně narušených jedinců,mě nijak nezaujalo.Možná šokující,ale zdlouhavé a vlastně i nudné.Konec obstojný,ale výsledný dojem nula,jako bych hlavní hrdiny sledovala nezúčastněně,nedostali se mi vůbec pod kúži.
(SPOILER) Jsem ohromena.A opět za to může Murakami. V knize se vzájemně prolínají dvě linie.Jedna je poměrně akční,napínavá i vtipná,s vědecko-fantastickým nádechem a ta druhá je absolutně snová,tvořena "Městem".Město je obklopené zdí,ve městě žijí lidé a každý má svůj úkol.Město je dokonale,město je zvrácené.
Obě linie se postupně propojují a je jasné, že jeden svět bude muset zaniknout.
"Uzavřel jsem svoje slova,uzamkl jsem svoji duši.Ty opravdu nejhlubší smutky jsou totiž takové,že je nejde změnit ani na slzy"
Tak tohle bylo psycho.Parádní jízda.Smršť v horách,smršť v autě,smršť v lidech...........a to si pak řeknete,že si třeba jen tak vyjedete na krátký výlet.Nečekaný filozofický závěr a velmi uvěřitelný popis stavu blízkého smrti vyšvihly tenhle příběh o laťku výše.
Myslím, že tato kniha se právem zařadí k těm, které dokáží ovlivnit můj život.Uljická píše stylem, který je mi velmi blízký a židovské téma je pro mě důležité vzhledem k původu mojí babičky.
Kniha je tvořena úryvky dopisů, výstřižků,je to barvitá mozaika postav i lidských osudů,jejich postojů k víře a náboženství.Jednoznačná kritika jakékoliv netolerance a bezmyšlenkovité lpění na dogmatech, vedoucích až k tragédii,je hlavním motivem knihy,tak aktuálním v dnešním světě.
Tak toto byla opravdu výzva!Kniha vyžadující vaší maximální pozornost,stovky postav,desítky příběhů, jeden tajemný Archimboldo.
Musím přiznat, že některé části byly méně záživné a o to náročnější,ale výsledný dojem stojí za to.Pátá část je dokonalá a mnohé objasňuje a propojuje.Velmi neobvyklý počin, který v literatuře snad nemá obdoby.
Myslím, že předchozí detektivky byly,co se týče atmosféry, hutnější,ale přesto se jedná o nadstandard.Autorka zde rozehrává spíše psychologickou hru založenou na tom,že každý žijeme ve svém světě,ve své bublině a že je zkrátka prospěšné ji někdy opustit a podívat se na sebe z jiné perspektivy,ať už jsme oběť,pachatel ,detektiv nebo svědek.
Sága rodu Alterů je opravdu povedené dílko.Hlavní postavy jsou sice nesympatické,jak už někdo psal přede mnou,ale neprojevují se jen jako horší části našich já?Jsou nezodpovědní,sebestřední,hysteričtí,ufňukaní,někdy protivní až na půdu.....,ale nakonec sebereflexí dojdou vykoupení a stanou se alespoň trošku lepšími.A tak to má s lidmi ,ale i s romány být:).
Tak nakonec jsem i slzu uronila,ale můj šálek kávy to není.Po knize jsem sáhla spíše ze zvědavosti.Téma genetických pokusů, hledání původu lidské inteligence,kdo byli Adam a Eva,pravda nebo fikce, otázky k zamyšlení,to vše bylo čtivé a pro mě velmi zajímavé,ale bohužel postavy v sobě neměly žádnou energii,byly absolutně ploché.Jedinou vyjímku snad tvoří Baako a Kowalski.Takže za mě stačilo.