tanuki komentáře u knih

Nitky se začínají spojovat. Hrdinové jsou zpočátku rozdělení, každý dlí někde jinde, daleko od sebe, ale přitažlivost příběhu je začíná pozvolna přibližovat k sobě. Mizení Prachu negativně ovlivňuje bezezbytku všechny paralelní světy, co jich jen existuje, a naši hrdinové dělají všechno proto, aby Prach nezmizel úplně, protože by to mělo tragické důsledky pro veškerý život. Všichni projeví značný díl hrdinství a paní Coulterová si přes všechny své zamotané a nepřehledné intriky nečekaně uvědomí své priority. Velmi se mi líbily postavy maličkých Galivespianů. Andělé mi lezli na nervy, protože jejich rozpolcenost mezi duchovními bytostmi, které lze zničit hmotnými prostředky, se mi nezdála uvěřitelná. Účel světa mrtvých se mi ztratil někde mezi řádky a svět Mulefů byl tuze krásný.

Pullman v tomto díle dokončuje svou kritiku církve. Radí nám, ať se nevzdáváme radostí života vezdejšího kvůli příslibu ráje nebeského. Měli bychom žít tady a teď, ne doma na gauči, ne před displeji a obrazovkami, ale někde venku. Potkávat se s lidmi, zažívat příhody, dobrodružství, milovat, trápit se, přemýšlet, být v pohybu, být aktivní. Protože až nás jednou budou harpyje doprovázet na druhou stranu, tak od nás budou chtít slyšet příběhy a byla by velká škoda, kdybychom jim neměli co vyprávět.

27 20.08.2019

S velkou mírou fantazie vyprávěný příběh z jednoho z 1000 možných paralelních světů, kde všechno je podobné a zároveň všechno jiné. Výběr hlavní postavy v podobě neohrožené, chytré a nesmírně odvážné mladé dívky, které při jejích dobrodružstvích vždy přeje štěstí (i když to na první pohled nemusí být zřejmé), dává tušit, že kniha je určena především starším dětem, nicméně i dospělí si zde najdou něco navíc, co děti zřejmě neodhalí.
Dvanáctiletá Lyra se rozhodne vzbouřit proti silné, utajované a dobře organizované instituci, která v zájmu vědeckého výzkumu začne unášet děti, což Lyru pořádně nakrkne a donutí jednat. Řídí se především svou intuicí a ta ji provede všemi možnými protivenstvími. Postupně získává důležité spojence a stane se nenahraditelnou součástí buňky odporu. Postavy nejsou vždy jasně čitelné a některé činy mohou s postupem času získávat odlišné výklady a dimenze, než se nejdříve zdálo. A to je dobře, protože právě ta nejednoznačnost je prvek, který v tomto žánru často schází.
Konec je přesně takový, aby čtenáře navnadil na další díl, takže nečekat, nelelkovat a rychle shánět...

27 23.04.2019

Vyprávění pro dětského čtenáře, čemuž odpovídá struktura i jazyk. Příběhu vlastně nic nechybí. Čtyři děti se snaží zachránit podivuhodný sněhem zavátý svět. Ne že by chtěly, ale jsou do toho natlačeny vlivem okolností. Proroctvím, ze kterého se nejde vymanit. Sledujeme přátelství, statečnost, obětavost, ale i zradu a odpuštění. Ze zlých postav jejich špatnost sálá na míle daleko. Oproti tomu hrdinové jsou dokonale chrabří a čestní. Svět je rozpoznatelně rozdělený na dvě části. Aspoň že dětští hrdinové v sobě mají ždibet rozporuplnosti. Po přečtení jsem byl mírně zklamán, ale po následných diskuzích u sepisování synova čtenářského deníku hodnocení zvyšuju. Budeme pokračovat dalším dílem. :o)

26 30.10.2020

Kdo si oblíbil Rychlopalbu, tak může směle naskočit do rozjetého vlaku a pokračovat po stejných kolejích. Můžete si být jistí, že hlavní hrdina se opět připlete do pořádného maléru, který svým konáním bude neomylně celou dobu pouze zhoršovat až do chvíle, kdy se dostane na samé dno - a to doslova. Naštěstí nechybí cynicky vtipné glosování každé průšvihové situace, nadhled a naděje, že cokoliv se podělá, může se zase spravit. Styl vyprávění opět dokonalý a i když se detektivkám vyhýbám obloukem, tak doufám, že se s touhle partou zoufalců z vysočanského oddělení ještě někdy setkám.

26 15.07.2020

Nalákán naprosto dokonalým prvním dílem jsem zběsile uháněl do knihovny pro pokračování. Přinesl si ho domů, pohodlně se usadil a pln očekávání se pustil do čtení. Čtu a čtu, ale pořád to není ono. Dobře, některé úvody bývají zdlouhavé, stačí si počkat, vydržet a ono se to rozjede. Žádný spěch. Strana 100, 200, 300, 400, 500 a pořád je to neuvěřitelně utahané. Jediná světlá linka příběhu zatím tkví v ukázce toho, jak revoluce požírá své vlastní děti, jak dlouho očekávaná změna režimu nakonec vede k rozčarování, vystřízlivění a nespokojenosti. Systém je na zhroucení, k městu přitáhly tři armády, postavily si stany a všichni vyčkávají na první tah těch druhých. Mezitím Ona se trápí tím, jestli je pro Něj dost dobrá. On se hrabe ve stovkách knih, aby z nich vyčetl (poměrně neúspěšně), jak být dobrým a uznávaný králem. Samozřejmě i On stráví desítky stran hloubáním nad tím, jestli se s Ní k sobě hodí. Všichni příčinlivě něco čtou, přemýšlí, radí se, kujou pikle, 500 stran. A nic se děje, ani lísteček na stromě se nepohne. Občas stojatou hladinu rozčeří drobná událost, historka, souboj, ale je to příšerně PO....MA....LÉ... Závěrečné kapitoly konečně dostávají sílu a atmosféru prvního dílu, události se rozletí vpřed, čtenář zapomene na všechny své dosavadní výhrady a nechvává se strhnout napínavým vyprávěním. Škoda, že musel před tím vytrpět tolik duchaplné nudy...

26 13.03.2020

Příběh z reálné větve Murakamiho tvorby. Sice neobjevíme žádné paralelní světy, ale jako obvykle je hrdina podivnínský outsider se slabostí pro whisky a vážnou či jazzovou hudbu, který poměrně složitě hledá sám sebe a své místo ve světě. Snaží se odhalit podstatu bolestné ztráty z minulosti, aby mohl s čistou hlavou pokračovat ve vztahu, který se jeví velmi perspektivně. Tentokrát mi bohužel vadila ta odtažitost a chladnost psaní. Dialogy, které zní příliš literárně, hrdinové, kteří neustále analyzují sebe i ostatní s jistým odstupem, zpozvdálí a nezúčastněně. Chyběla mi tam aspoň troška temperamentu a větší emocionální síla. Je to ale Murakami, takže pořád dobrý. :o)

26 05.03.2020

Kniha o nedokonalosti paměti a o tom, že každý vnímáme svůj vlastní životní příběh přes tlusté sklo času, které ho mění, pokřivuje a zkresluje. Taky trochu detektivní pátrání po událostech, které se staly kdysi dávno a nyní začínají neochotně a pomalu vyplouvat na světlo. Spousta z nás si při pohledu zpět myslí, jak jsem se chovali hezky a sympaticky, ale mohou se objevit srozumitelné důkazy o tom, že jsme byli odporní a hnusní. A to pak dost bolí. Naštěstí je možné s věkem zmoudřet a i přes odpor vlastní paměti věci pochopit ve správném světle a souvislostech.

26 02.05.2019

Tahle kniha mi dala pocit, že stojí za to číst. A ten mne celý život neopustil.

26 19.01.2015

Bezpochyby kniha na vysoké jazykové úrovni. Obdivuji autorku, že dokázala napsat 240 stran příběhu, ve kterém se lautr nic neděje. Postarší pán si koupí psa. Je to podivín a se psem se po jistých peripetiích vydává na cestu, autem, a na té cestě mu popisuje všechno, co vidí, co ho napadne, na co si vzpomene. Samozřejmě má v životě schovaného kostlivce, jehož dostávání ven ze skříně je tím jediným aspoň trochu zajímavým, co se tam děje. Leze to z něj ale příšerně pomalu, snaží se čtenáře ukolébat vleklou monotónností vyprávění, aby pak ta rána více pleskla a o to více probrala člověka z letargie.

Pro zapřísáhlé lyriky a vyznavače nekonečných popisů vnitřních pocitů a neusměrňovaného proudu volně plynoucích myšlenek asi dobré. Já ale trochu skřípal zubama. :o)

25 27.02.2019

(SPOILER) Jsme v Anglii. Těžko říct, v jaké přesně době, ale někdy hodně dávno. Existují ještě lidé, kteří pamatují krále Artuše. Aspoň nějaké vodítko. Axl s Beatricí dospěli do věku, kdy už jim společenství ostatních obyvatel vesnice nechce ani svěřit svíčku, aby náhodou neúmyslně nezaložili požár. Je to pro ně potupné, sedět po večerech ve tmě svého příbytku. Ponižující. Smutné. Co už jim z toho života zbývá? Jen tvrdá práce a podřízení se okolí. Tedy žádné nadějné vyhlídky. Rozhodnou se tedy vydat se na cestu za svým synem. Dokud je ještě čas. Dokud je nohy unesou.

Je to zvláštní putování. Syrové, místy mystické, zahalené mlhou zapomnění, která je děsivě nepřirozená a která se zavírá nad každou událostí jako hladina vody nad vhozeným kamenem. Lidé bloudí ve vlastních životech, jsou si nejistí věcmi předešlými, nemají na čem stavět pro činy budoucí. Jaký to má důvod, je to dobře či špatně? Spousta otázek a žádné jednoznačné odpovědi.

Ač dvojice starých manželů pouze hledá svého syna, který kdysi dávno odešel z vesnice, tak se zároveň stávají téměř hlavními hybateli mocné změny, která má přijít. Cestou potkávají saského bojovníka Wistana, posledního Artušova rytíře sira Gawaina, podivným zvířetem zraněného kluka Edwina a dokonce na vlastní oči zří kdysi mocnou saň Querig. Celé to podivně zamotané klubko se pozvolna rozmotává, ale nikdo si není jistý, jestli tím správným způsobem, jestli vše nemělo zůstat tak, jak to kdysi velký čaroděj Merlin vymyslel a zařídil.

Nakonec je to ale především příběh lásky na sklonku života. Příběh dvou lidí, kteří už mají jen sami sebe. Kteří při sobě stojí, podporují se, dodávají si odvahu a odpouštějí si. Kteří nezlomně věří, že až je převozník jednoho dne dopraví na druhý břeh, tak budou zase spolu.

25 16.12.2018

Malazská říše je nenasytná. Za dobu své existence si podrobila spoustu národů a ohromné území, ale každá expanze má své meze. My se v ději ocitáme zřejmě velmi blízko tomuto zlomovému bodu. Dobývání ještě pokračuje, ale v soukolí říše už to začíná skřípat. Do hry je zapojeno velké množství postav a každá má své vlastní cíle. Kromě lidí se v tomto světě nachází další zajímavé rasy a národy. Do děje se zapojují dokonce sami bohové, tvorové zdánlivě nesmrtelní, či alespoň nezvykle dlouhověcí, s výraznou magickou mocí, kteří už ve všem dělají ale úplný guláš.

Čtenář zpočátku tápe, protože ho nečeká žádný pozvolný úvod, ale hned je konfrontován se všemi podivnostmi a specifiky tohoto světa. Nějaký mocný násilnický šmejd se vtělí do mladé nevinné rybářky, čarodějové císařské armády zkouší pod tlakem experimenty s převtělením duše do loutky, vojáci elitního oddílu se snaží zachovat věrnost říši, která domněle nenápadně usiluje o jejich eliminaci. A že někde někoho zabijí? To ještě nic neznamená. Existuje mnoho způsobů, jak se vrátit zpět na zem...i když některé mohou být pro integritu vaší duše poměrně devastující.

Takže, co vlastně sledujeme? Boj jednoho města o svoji záchranu před rozpínavostí mohutné říše. Vnitřní intriky tohoto města, intriky uvnitř říše, do toho všeho nevyzpytatelné jednání bohů a snahu obyčejných lidí zachovat si vlastní tvář a nezradit své přesvědčení. K tomu všemu se událostmi proplétá ohromné množství magie, tajných dohod, zamlčených pohnutek a nevyslovených plánů. Když pochopíte pravidla této hry, když na ně bez hlubších šťouravých připomínek přistoupíte, čeká Vás velké a napínavé dobrodružství v zajímavě pojatém světě.

25 25.01.2017

Kdo má rád napětí a tajné agenty zachraňující svět před blížící se katastrofou, ten si může být jistý, že ho Poutník nezklame. Těch 700 stran nemá téměř žádné hluché místo a postupem času musí čtenář sám sebe velmi důrazně přemlouvat, aby po dočtení jedné kapitoly ihned nezačal s další a neskončil po pár dnech na kapačkách z důvodu naprostého vyčerpání. Velkým kladem příběhu je věrohodný popis myšlenkových pochodů jednoho džihádisty, který chce prospět své víře. Ta je pro něj nejvyšší autoritou, ale také nejcitlivější slabinou.
Kniha bohužel překvapí i několika nedokonalostmi. Především se snaží uměle skloubit dva nezávislé příběhy do jednoho celku tím, že jejich vyústění umístí do jednoho Tureckého letoviska, takže náš tajný agent může oba případy řešit najednou. Opravdu těžko uvěřitelné. Taky klišé, že každý současný vyšetřovatel by měl mít nějaké temné stránky či závislosti (adopce, drogy) snad v tomto příběhu nemusely zaznít. Drogy se k našemu hrdinovi přece vůbec nehodí. I schopnosti osamělého teroristy ve výrobě zmutované biozbraně jsou až udivující (kam se hrabou všechny světové výzkumné týmy - stačí jen být MUDr. a umět používat Google :o)
Nad těmito neduhy lze ale přivřít oči, protože jinak se jedná o velmi čtivý a napínavý příběh.:o)

"Jak se říká - chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu, že máte nějaké plány" - str. 88

25 16.06.2016

Japonsko na přelomu dvou století. Zahalené v deštích, horku a uzavřenosti. Protokol a předpisy jsou všudypřítomné. Dedžima je jediné místo střetu japonského a evropského světa. Leží za branami říše a její obyvatelé jsou odkázáni na japonské překladatele, úředníky a špehy. Holandská východoindická společnost spěje nezadržitelně k zániku a její zaměstnanci se snaží na ní přiživit, co to jen jde. Japonský svět je již dvě století zakonzervovaný, evropský se překotně mění. Jacob de Zoet má strávit v Dedžimě rok, který se ale významně protáhne. Pozná vzdělanou japonskou dívku Orito Aibagawa a i když ví, že navázat s ní vztah je téměř nemožné, stejně se svým citům neubrání. Nemůže se nepokusit. Ale Orito zmizí proti své vůli v podivném klášteře knížete opata Enomota, jehož schopnosti, dlouhověkost a kontakty vyvolávají spoustu otázek a ještě více obav. Je nutné se vypořádat také s nečekaných příchodem Angličanů. Je nutné se vypořádat s vlastními pochybnostmi, vinami, nenaplněným touhami a ztrátami. Jacob celý život ztrácí to, co miluje. Nebo to vůbec nedostane. Je to bolavé. Je to krásné.

"Oheň stravuje dřevo a čas stravuje nás" - str. 193

25 21.11.2015

Po psychedelickém Pistolníkovi se hned od začátku rozjíždí přímočarý příběh, který má již podle názvu jasný směr a cíl. Jde o tři vyvolené, které musí pistolník kontaktovat a zapojit je do svého počínání, které ho má dovést k Věži. Samozřejmě nemá ponětí, kdo jsou ti tři zač a co s nimi bude nutné provést. Je to dechberoucí a napínavé dobrodružství. Tři dveře a tři různí lidé. Každý svým způsobem vyšinutý, každý něčím zvláštní a neobvyklý. Je těžké se zorientovat, je náročné odhalit, co je potřeba udělat. Pistolník často tápe. Nerozumí, co se po něm chce, často musí jednat rychle a intuitivně. Ve světě, který je pro něj cizí a neznámý. Gangsteři, feťáci, narušené osobnosti, neznámé psychické poruchy - opravdu na něj nečeká trojice kladných postav. Nicméně pistolník má za sebou cenné životní zkušenosti a výcvik jako nikdo jiný. Ač je to mnohdy na hraně, umí si poradit. Lítost nad sebou samým či ostatními je mu prakticky neznámá. Důležitý je cíl. Svět se hnul a on jediný může zjistit, jak to napravit.

24 29.12.2022

Pokud se vydáte na vesmírnou misi a v kosmické lodi je místo jen pro jednoho, tak si můžete být jistí, že během té dlouhé cesty stihnete popřemýšlet nad všemi aspekty svého života. Vezmete to ze všech směrů a ze všech úhlů, které Vás jen napadnou. Vrátíte se do svého zpackaného dětství, které mohlo být vlastně celkem hezké, kdyby se nezačaly lámat řetězy starého režimu. Co pro některé bylo završením cesty ke svobodě, mohlo pro jiné znamenat katastrofu. Ale mladý člověk se dokáže vyrovnat se vším, vzpamatovat se a jít dál. Najít si lásku, užívat si života, věnovat se zajímavé práci.

Daleko od domova však i to hezké začne dostávat nepříjemné trhliny. Gravitace přestává působit nejen na statky hmotné, ale i záležitosti citové, a kde se kdysi nacházely sotva znatelné trhlinky, tam se najednou tvoří krátery a propasti. Půjde přes ně ještě někdy přejít, přeskočit je, postavit most? Jakub by chtěl. Chtěl by strašně moc. A to chtění se pro něj stává jediným smyslem života, posedlostí a svého druhu prokletím - především pro ty, co se mu snaží pomáhat.

Občas fantasmagorické, občas příliš se pitvající ve vlastních pocitech a bolestech, s krátkými výpady do české historie a filosoficky neopodstatněnými vsuvkami, které nejsou natolik originální, aby měly v knize své opodstatnění. Autor vystudoval tvůrčí psaní a jistá akademičnost je tu znát. Ale co jednoho nudí, může druhému přijít zajímavé, záleží na našem vnitřním založení...

24 04.04.2021

Oproti předchozím dílům ne tak nabité dějem a akcí. Průběh minulé knihy byl natolik adrenalinový, že nyní si museli autoři a s nimi i postavy jejich příběhu vzít oddechový čas. Všichni se snaží vzpamatovat z prožitých a přežitých dobrodružství, srovnat si v hlavě myšlenky, vyléčit si šrámy a odřeniny nejen na těle a následně se strategicky rozmístit do postavení, které umožní další pokračování příběhu. Ne že by se zde nestalo vůbec nic, opět se dozvíme pár zajímavých střípků, párkrát se hrdinové dostanou do ohrožení, ale cítíme, že nyní k ničemu převratnému nedojde. Nicméně figurky na šachovnici jsou rozestavěny v nové pozici a příští partie bude určitě zajímavá.

Kniha s úžasnými ilustracemi, jejíž příběh mírně pokulhává. Má být zřejmě poučný, odrazovat od nesmyslného násilí, od hraní počítačových her, kde se střílí, boří a zabíjí všechno, co se pohne. Klade si za cíl děti naučit, že ničit je mnohem jednodušší, než něco vytvářet. Nebo nabádá, že kdykoliv se v životě může stát něco naprosto neočekávaného. Snaha sdělit dětem tyto věci je ale utopená v podivných událostech. Dětský hrdina bloudí městem, které předtím zničil, má neviditelného průvodce, chodí ulicemi, potkává dospělé i děti, kteří dělají věci, kterým moc nerozumí on sám, ani čtenář. Jako by se něco dělo jen proto, aby se něco dělo, než dojde na hlavní pointu. Město je zvláštěně rozdělené na dvě části, bez bližšího náznaku či vysvětlení, jestli to má nějaký hlubší význam. Z dospělých nevypadne kloudná věta, děti jsou spíše nesympatické, nehmontý průvodce ufňukaný (ano, ten má aspoň ke své skleslosti pádný důvod) a když konečně dojde k finálnímu rozuzlení, můžeme si oddechnout, že je to za námi. Při diskuzi se synem, který je cílová skupina, jsem si pár věcí ujasnil, nicméně celkové průměrné vyznění knihy to nijak nezměnilo. Pro dětského čtenáře je příběh hůře uchopitelný a býval by si z něj mohl odnést mnohem více.

24 20.04.2020

Komorní drama jedné rodiny a jedné smrti. Na 250 stranách se autorka velmi dopodrobna pitvá v traumatech jednotlivých dospělých i dětských členů rodiny a naložila jim jich na bedra opravdu pořádný ranec. Manželka se celý život snažila ze všech sil vyniknout, manžel zase ze všeho nejvíc toužil zapadnout. Ona byla hezká blondýnka, on přistěhovalecký číňan druhé generace. Ani jednomu z nich se jejich přání nesplnilo a tak je přenesli na děti, nebo spíše na jedno z dětí, a to v takové míře, až to hraničilo s psychickým týráním, i když oni sami si mysleli, že dělají jen to nejlepší. Všichni jsou napjatí, nespokojení, podráždění, nervózní a děti platí za nenaplněné ambice svých rodičů.
Je těžké uvěřit, že svatba smíšeného páru mohla být někdy v Americe takovým frustrujícím problémem. Amerika přece platí za tavicí tyglík národností, ale možná v šedesátých letech ještě nebylo pod kotlem pořádně zatopeno.
Občas se mi to celé zdálo trochu vykonstruované a přál jsem si, ať se už něco stane, ať se autorka věčně jen bolestínsky nešťourá špejlí v té hnědé smradlavé hromádce. Nakonec se přece jen něco dít začne, ale to už zapácháte od hlavy k patě. Asi to byl umělecký záměr, abyste na tuto knihu jen tak nezapomněli. :o)

24 04.01.2020

Ve Finsku se pustili do sociálního experimentu a pokusili se vytvořit společnost, ve které budou všichni šťastní. Jak už to tak bývá, má tento systém slabiny a ne každý se v něm šťastný cítí. Především ti, kteří si své vlastní štěstí představují jinak, než jim předepisují zákony a striktní nařízení. Vanna se snaží maskovat a nevyčnívat, nějak se protlouct a přežít. Přitom všem chce ale zajistit to nejlepší pro svou sestru Mannu a jejich babičku, nicméně se to celé jednoho dne zvrtne a Vanna se rozhodne přistoupit k radikálním činům.

Parafráze na totalitní režimy všeho druhu. Tentokrát s využitím genetiky a vměšováním se do osobních životů jednotlivců, které s sebou nese ztrátu soukromí a nadřazenost jedněch nad druhými. Svět stvořený muži pro muže. Svět, kde se může stát cokoliv...cokoliv špatného a zlého...a taky se to děje. Vanna je ale bojovnice a co může vypadat jako její slabina, se nakonec stane její nejsilnější zbraní. Jádro slunce. Žár, který spálí duši a uvolní ji z okovů. Žár, který nikdo jiný nesnese, ale Vannu osvobodí a z popela jako Fénix povstane nový člověk.

24 21.01.2019

Naši hrdinové dospěli na konec své pouti. Světlo věčné nechť jim svítí. Někomu na tomto světě a jinému zas na onom. Jsou možná i tací, kteří setrvají v nekonečné temnotě, ze které není cesty ven. Každý dle svých činů a zásluh. Bylo to putování komplikované a náročné. Přeplněné postavami, které se mnohokrát příběhem jen mihly, pronesly pár slov a nenávratně zmizely. Někdy ani na ta slova nedošlo. Vystačilo by jich na malou vesnici. Možná i trochu větší. Latinář musel plesat, zapálený historik zase s potěšením odhalovat ukryté odkazy a souvislosti. Běžný čtenář dozajista mnoho věcí nezachytil, nebo nepochopil, nebo přehlédl. Bůh ze svého stroje lezl tak často, až to ubíralo na napínavosti. Každopádně to byl zajímavý výlet do časů, kdy jedna skupina vyznavačů milosrdného Krista krutě vyvražďovala skupinu druhou, ve jménu víry, míru a nastolení pravého království Božího na zemi. V Bibli je totiž možné snadno najít ospravedlnění pro jakýkoliv lidský čin. Proto má člověk místo slov duchovních vůdců naslouchat především sám sobě. A k tomu nám dopomáhej Bůh.

24 03.03.2018