TaNya_ komentáře u knih

Jedna z prvních knížek, co jsem četla v němčině. Vždy mi to přišlo jako trochu morbidní humor :D.

Asi jako každýmu to na mě dýchlo vzpomínku na 1984. Tam sice jako mučení použili krysu, ale tady se asi každýmu čtenáři dělá zle z toho ohně.

Dozvěděla jsem se, co je to ambigram, kdo je to vlastně camerlengo, že existuje něco jako antihmota a že i papež nemusí být úplně svatý. Je to perfektní knížka a Dan Brown už nastupuje v plné formě. Můžu mu poděkovat i za pěkný horor z "iluminátů" kdy jsem v noci chodila po baráku jenom s rožnutým světlem.

A tady začala moje opravdová láska ke sci-fi. Už dřív jsem něco málo přečetla, ale Daneel a Elijah se pro mě stali srdcovou dvojicí. A Asimov si nádherně pohrává s myšlenkou xenofobie.

Ten konec jenom tak nezapomenu. Agatha je královna!

Po prokousání se Hyperionem a pochopením celého světa se mi toto četlo jak po másle. Naprosto jsem si vrněla blahem a nemám co vytknout. Není to předvídatelné, autor se neopakuje a jeho myšlenky dávají s postupem stránkami naprostý smysl. Nejradši bych zapomněl, že jsem druhý díl četla abych si jím mohla projít znovu se stejným nadšením.

Snad ještě odvážnější než první svazek a myslím, že mě Sandman naplno chytnul. Víc jsem tady ocenila ilustrace, takže jsem se musela nutit číst pomaleji. U Cereal Convention jsem se opravdu pobavila, to mě regulérně rozsekalo.

Čekala jsem to asi trochu vyspělejší, alespoň po tom nadějném začátku. Jenže jak jsem si všimla, kniha patří do young adult literatury, takže v tom se ten průběh nezapřel. Chyběla tomu větší propracovanost postav a i když se jedná o děti, tak se všichni nemuseli chovat tak povrchně. Na druhou stranu fotografie v knize byly skvělé.

Tolikrát zfilmovaná a různě zpracovaná klasika a stejně člověk musí pokaždé žasnout, že ona to napsala a vymyslela. Smekám královno!

Tak jsem si zde zase odškrtla jednu klasiku a tentokrát opravdu zaslouženou. Nápad se zápisy do deníku je brilantní a myšlenka velmi mrazivá. Sledovat všechno očima Charlieho, jeho styl psaní a měnící se pohled na svět je přesně to, co nutí člověka knihu neodkládat. Silný příběh spěje k nevyhnutelnému konci, který zabolí a zároveň zahřeje u srdce.

Jsem spokojená. Marcova linka byla opět lepší než ta policejní, nevadí už jsem si zvykla.

Ukamenujte mě, ale u filmu trpím. Knížky se mi na druhou stranu líbily!

"Stůj střebo nelím!" Alespoň tak to říkáváme doma. Betty je ohromně vtipná a vynalézavá žena. Obdivuji jak její trpělivost v životě, tak schopnost jej humorně popsat.

Vlastním i německé vydání. Nedám na to dopustit!

Ajajaj, dostavilo se zklamání. Laťka byla nejspíš moc vysoko a tady se záporák/záporáci už tolik těm předchozím nevyrovnali. K přemýšlení mě to donutilo ale pan AI mě na*ral a konec mi přišel přetažený.

Mistrovské dílo. Četla jsem ještě na střední, poznamenávám si abych si to přečetla znovu. Ale teď už v originále :).

Bylo to trošku horší než první seznámení s Carlem, navíc mě trochu zklamalo závěrečný vypořádání se s těma bastardama. Bylo to moc náhod najednou. Na druhou stranu se pořád jedná o čtivou knížku.

(SPOILER) Yeh yeh yay! Cesta k Dark tower tady začíná a s posledním dílem i vlastně končí. Mistrovské dílo vzešlé z nekonečné fantazie. Roland si nezaslouží sympatii a přitom jej lidi zbožňují.

Měla jsem chuť knížku na začátku odložit, ale jsem strašně ráda, že jsem to neudělala. Už jenom kvůli tomu, že první díl je takový úvod do naprosto precizního světa a myšlenek v pokračování. Stálo to trochu námahy se začíst, no odměnou mi byla slast v Fall of Hyperion. Jednotlivé životní příběhy jsou hodně odlišné, nejvíc mi sedl Silenius a Brawne Lamia.

Moc pěkná a zajímavá knížka. Nemůžu mluvit o pravdivosti, protože netuším jak takový chlapec může myslet, ale já si jeho příběh užila.