Taralcielle komentáře u knih
Hezké básničky a aforismy, u některých se zasmějete, jiné vás donutí k zamyšlení.
Velmi silný příběh, čtivé, napsáno moc hezky. Zanechala ve mně silný dojem. Ráda si kdykoliv přečtu znovu.
Super oddechovka, zábavný příběh, milé čtení :)
Bohunka je na zabití, hlášky všech členů z rodiny, včetně babičky, jsou k zasmání klidně i po třetím přečtení.
Jako oddechovka a nenáročné počtení je to dobré, ale jednička je nesrovnatelně lepší. Tohle je už takové umělé pokračování.
výborná kniha!!! Přečetla jsem jedním dechem :) Konec mě opravdu dojal.
Hodnocení ( !pozor poodhaluje část děje ! ):
5*
Líbí se mi, jak se postupně se odkrývá Oveho příběh, dozvídáme se, že má svaté právo být morous a naštvaný na život - maminka mu umřela, tatínek pak zemřel v 16 letech, byl nucen hned začít pracovat, aby mohl bydlet v rodinném domě. Dům, který svépomocí, pouze vlastními silami, v potu tváře, zrekonstruoval, poté shořel. Byl obviněn z krádeže v práci, jenom proto, že nebyl zvyklý žalovat. Když poznal svou ženu Sonju, jeho život dostal nový směr a konečně se pro něj rozsvítilo světlo. Velmi jí miloval, celých 40 let, co byli spolu. Přišla však další rána osudu. Ove se však nevzdal a své ženě přizpůsobil celý dům i svůj život.
Sonja je ale teď mrtvá. V té situaci zastihneme Oveho, který je opuštěný, smutný a sám. Chce spáchat sebevraždu, aby se s ní znovu setkal, ale zoufale se mu to nedaří. Provaz, na kterém se chce oběsit,se přetrhne, když se chce otrávit výfukovými plyny z auta, bouchá na dveře nová sousedka, když se chce zastřelit otcovou pistolí, vpadnou k němu dva opilí chlapci a chtějí od něj pomoc s tím, zda by jeden z nich u něj nemohl přespat... Ovemu zkrátka je souzeno ještě nějaký čas na tomto světě zůstat a pomáhat ostatním. Dokázat jim, že není jenom morous, ale i velmi zručný řemeslník, nejen že umí opravit cokoliv okolo domu, ale také téměř jakékoliv auto.
Román Fredrika Backmana popisuje řadu známých situací, do jakých se dostáváme se staršími lidmi. Občas jsou nesmyslně protivní a hádaví, občas skvělí a jejich rady a pomoc jsou nad zlato. Vypráví i o tom, jak moc se svět změnil od té doby, kdy oni byli mladí.. Ove je zásadový a tyto změny nechápe. Nevěří internetu, nerozumí tomu, jak mohou lidé pracovat z domova a už vůbec nechápe, jak si někdo může koupit BMW!
Ano, Ove je právě takový morous jako Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude, či Evžen Huml z Chalupářů. Jeho spory se sousedem mi připomínají hádání Waltera Matthau a Jacka Lemona ve filmu Dej si pohov, kámoši ( Grumpy Old Men ).
úžasné povídky, které jsem přečetla jedním dechem! Nejednou.
Havran je úžasné dílo! Doporučuji číst v angličtině.
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Některé ano, některé ne. Celkově velmi pěkné čtení. Četla jsem nejen v rámci povinné četby.
Opět mi tuhla krev v žilách. Znovu musím říct, že tyhle thrillery nejsou můj šálek, ale pan Nesbo psát umí. Konec takový hodně nahuštěný, až překombinovaný, ale celkově dobré a napínavé.
Moje první setkání s Alenou Mornštajnovou. Četlo se opravdu samo, lehce, ani jsem nevěděla jak a byla jsem na konci knihy.
Nemá cenu srovnávat s jinými příběhy od ní, každý je jiný, samostatný celek.
Moc pěkný příběh. Viděla jsem i filmové zpracování.
Kniha se četla skvěle. Jen mě štvala postava Ralpha, že dával stále přednost Bohu...
Klasika z dětství, četla jsem si s babičkou a později sama, rozhodně víckrát :)
Moje první setkání s Kingem - Čtyři po půlnoci.
Nejvíc se mi líbí Časožrouti. Zhlédla jsem i filmové zpracování.
Nejslabší ze všech 4 povídek je pro mě Skryté okno.
Moje první setkání s Kingem - Čtyři po půlnoci.
Policajt z knihovny a Sluneční pes jsou zajímavé příběhy, u obou jsem se bála až do konce. Nicméně nejvíc se mi líbí Časožrouti.
Horory od Kinga ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu. Řbitov zviřátek patří k těm nejlepším. Jinak nejsem úplně příznivkyní tohoto žánru, ani na horory nekoukám v televizi. Nicméně King píše tak, že se opravdu bojíte, i když to třeba nechcete přiznat.