tatjana1737 komentáře u knih

!!! POZOR SPOILERY !!!

Hned po začtení se mi obočí vylétlo vzhůru a řekla jsem si, že autorky se s tím tedy nepářou - hlavní hrdinové na to vlítnou hned v první kapitole a to bez předehry, pokud nepočítám jejich devítiměsíční vzájemnou nenávist a slovní útoky. A s drobnými výjimkami v tomto trendu pokračují až za polovinu knihy; v podstatě lze říci, že co kapitola, to vzteklý, ale hříšně skvělý sex. Překvapivě tyhle pasáže mne bavily podstatně víc, než když se Bennet a Chloe začali sbližovat, zamilovávat a pokoušet o vztah. Ačkoli celou dobu jsem si lámala hlavu nad tím, co hrdinka dělá se vším tím reprodukčním materiálem vzhledem k tomu, že to pokaždé dělali bez ochrany... "Křečkování" roztržených a nošených kalhotek je pak kapitolou samo o sobě :-). Zajímavý nápad pro mne bylo střídání kapitol z ženského a mužského pohledu, po jiných knihách to bylo docela osvěžující. I když ten rychlý přerod z arogantního parchanta na zamilovaného hošíka nebyl moc uvěřitelný - nebo jen moc rychlý. Celkově hodnotím třemi hvězdami, i když ještě o polovinu hvězdy výš by Božský bastard utáhl. Nicméně nesouhlasím s tím, že mezi podobné knihy patří Nabíječ, ten je pro mne ve zcela jiné lize a postrádá prvek dominantního poněkud tvrdšího sexu (díkybohu), naopak obsahuje mnohem více vtipu a nadsázky.

"Co mi to děláte?" zeptal se tiše.
Usmála jsem se a odfoukla si ofinu z očí. "Jsem si vcelku jistá, že jsem to dělala sobě."
Jeho obočí se nadzvedlo. "To je pravda."
Zvedla jsem se a znovu si uhladila sukni na stehnech. "Pokud to bude všechno, pane Ryane, ráda bych se vrátila ke své práci."

3 29.01.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Mno... na druhé čtení se mi to líbilo víc, přestože můj názor na hlavní postavy se více méně nezměnil a děj mi i nyní přišel poněkud slabší a zmatečný. Při opětovném čtení, kdy už jsem znala zápletku knihy, jsem se ale v dějových zvratech a postavách orientovala lépe. Škoda, že si autor i více nepohrál se zákulisím náboženského sporu mezi šlechtou a stavy, ale chápu že tak daleko jeho ambice nesahaly. Steina i nadále považuji na mrzouta, který mi moc sympatický není, lidských stránek mnoho neukazuje. Naproti tomu Barbarič jich místy má až příliš (neustále líčení toho, jak před bojem potřebuje + popisů jeho zvracení už mám trochu dost - prosím tímto autora, aby se notář trochu víc v dalších dílech otrkal :-)). Stejně jako jiní/jiné i já jsem pod vlivem kaprálova literárního kouzla, ačkoli intimní zážitek s ním bych si asi odpustila. Kdyby mi chtěl jen tak lehce naplácat, tak proč ne, ale něco mi říká, že u lehkého a natož plácání bychom neskončili.

Zatím nejvíce se mi líbil třetí díl, čtvrtý jsem nečetla, takže kdybych měla sestavit žebříček, aktuálně by to bylo: Ohnivé znamení, Mrtvý na Pekelném vrchu, Krev prvorozených. Nicméně co oceňuji jsou samotné názvy románů, nemluvě o úvodech k jednotlivým kapitolám, které jsou samy o sobě nicneříkající a netušícího čtenáře někdy svedou na mylnou stopu. Baví mne číst si je na začátku kapitol a poté po jejich přečtení, kdy je již zřejmé, co přesně se pod neurčitými formulacemi ukrývá. Ovšem úvod k Báthorymu zatím série S+B+J nepřekovanala ("Hlava první, v níž padne hlava první...").


Z lesa potácivě vyběhl maskovaný muž - křičel, jako by měl za patami samotné peklo.
Ve skutečnosti to byl Jaroš.

!!! POZOR SPOILERY (a to i z kpt. Báthoryho) !!!

Kapitán Mrzout, jeho úchylný poskok a kurevník... Pozor, to není můj názor, takto hlavní hrdiny charakterizují jiné postavy v knize! A ta se mi na druhé počtení líbila mnohem víc. Při prvním čtení jsem ji totiž hodnotila plná dojmů z Báthoryho (a hlavně toho sexy černokněžnického vezíra ze dvojky, kterému na konci vytekly oči, když bojoval se svatým Jiří), kterýmžto historickým počinem si mne Červeňák opět získal (jedničku Bohatýra mu - po skvělé sérii o Černokněžníkovi - doteď nemohu zapomenout).

Děj je relativně prostý a odehrává se v Bánské Štiavnici, kterou jsem navštívila sice před hodně lety (a balil mne tam takový hodně divný klučina), zůstala mi však v paměti jako hodně pěkné město, a po přečtení mám chuť se do ní znovu vypravit. Je pravda, že podezření stíhá podezření a kapitán Stein si počíná nesmlouvavě a jako slon v porcelánu. Vlast je v ohrožení, a tak koná bez ohledu na dobré mravy a elementární mezilidskou slušnost. Samotná postava kapitána mi je z celého trojlístku nejméně sympatická. Po přečtení dalších knih sice čtenář tuší, že za jeho drsnou fasádou není tak drsný vnitřek, horlivý obhájce jediné pravé víry a rodinných hodnot však do svého nitra moc proniknout nenechá. Proto jsem mnohem více sympatizovala s Barbaričem, který sice působí trochu jako bábovka, ale ukáže se, že i on pod módním dubletem a okružím skrývá tvrdé jádro. A ze všech postav je vykreslen nejvíce lidsky - se všemi slabostmi, ale i se smyslem pro humor, kterým vyvažuje kapitánovu uzavřenost a mrzoutství a některé okamžiky trefnými glosami zlehčuje. Nu a kaprál Jaroš? Při čtení komentářů k dalším Červeňákovým knihám této série nabývám dojmu, že získává poměrně slušnou fanouškovskou, ale i fanynkovskou základnu. Mladý, dobře rostlý, dlouhé tmavé vlasy (co na tom, že mu v jedničce kulka utrhla ucho, vlasy nechá rozpuštěné a nic nebude vidět!), když bosý běhá v dešti a tiše a neúprosně kosí hajduky, je to velmi působivé. A čtenářka by mu i odpustila to, že se vyzná v katovském řemesle a nevadí mu jíst u mrtvoly na zkrvaveném stole... Co na tom, povolání jako povolání, že. Ale on je opravdu poněkud úchylný. To není žádný Severus Snape se zálibami Christiana Greye. Při čtení si ho sice mohu idealizovat a budou se mi z něj podlamovat kolena, v reálu ale prosím pana notáře se sklenkou vína a sladkými slovíčky na rtech!

Před dvěma dny jsem dočetla trojku a dala si znovu i první dva díly, které se mi nyní líbily mnohem více. Jistě, srovnání s Báthorym se nabízí, ale na rozdíl od něj toto je čistě historický žánr bez prvků fantasy. Je to jiné, ale líbí se mi to. Jediné, co mi vadí - ale to je obecně problém autora, protože je to ve VŠECH jeho knihách - je jistý naturalismus v líčení násilí a velmi častý výskyt narážek na koule, p*dele apod. Kdysi jsem v časopise Maxim četla typologii národů podle nadávek, tedy které národy nadávají se sexuálním podtextem (fuck) a které s fekálním (do pr..., h*vno, ...). Červeňák nezapře, že patří mezi ty druhé, protože jen první kapitola se hemží detailními popisy napichování na kůl, zmínkách o koulích přimrzlých na severu k židli, hrdinové často klejou a posílají své protivníky do končin, kde záda ztrácejí své místo... Nedělám si iluze, že se ve vojenském prostředí hovoří latinou, ale na mne je toho zkrátka trochu moc a méně by bylo více.

Jinak je ovšem Červeňák mezi mými oblíbenými autory a i když se snažím nové knihy nekupovat, do těch jeho (zatím) pokaždé půjdu.

A proč čtu dál? Jak řekl Barbarič: "Nic ve zlém, kapitáne, ale nelákají mě další krvavá dobrodružství po vašem boku. Na druhou stranu mě sžírá zvědavost, co za tím vším je. Nenechám si utéct odhalení dalších souvislostí."

22 20.01.2017

Přečteno znovu kvůli Čtenářské výzvě, v odstupu asi tří týdnů, a líbilo se mi to možná víc než při prvním čtení. Jen ta pokérovaná hrdinka mi nějak nesedí... A mimochodem: když užívala antikoncepci, jak mohla mít půl roku po prvním sexu buben? Kdyby autorka alespoň napsala "za nějaký čas" a ne "půl roku na to" :-).

3 17.01.2017

Přečteno znovu pro Čtenářskou výzvu 2017 a potvrzuji kladný dojem. Jen Caroline mne štvala trochu víc a ani mi tak nevadilo óčko, jako "drobné kroužky" :-).


!!! POZOR SPOILER!!! Aneb Jak k jídlu, tak k dílu!

"Ó můj bože, to je slast", kňourala jsem a se zavřenýma očima se oddávala pocitům.
"Věděl jsem, že to oceníš, ale netušila jsem, že to budeš takhle prožívat," zašeptal Simon a se zaujetím na mě hleděl.
"Nemluv, zkazíš mi to," zasténala jsem a protáhla se. Nadchlo mě všechno, co mi Simon nabídl.
"Chceš ještě?" zeptal se, když se zvedal na loktech.
"To bych se zítra už nepohnula."
"Ale no tak, odvaž se. Zasloužíš si to. Já vím, že to chceš, Caroline," škádlil mě, nakloněný blíž.
"Dobře," polevila jsem a otevřela znovu pusu. Zavřela jsem oči, zaslechla Simona štrachat a pak mi to strčil dovnitř. Jak jsem to ucítila, musela jsem vzdychnout. Semkla jsem kolem toho, co mi nabízel, rty.
"Ještě jsem neviděl ženskou, která by si toho dokázala vzít tolik," žasl a sledoval, jak zase taju.
"No jo, ale taky jsi nikdy nepotkal ženskou, která by zbožňovala masový kuličky tak jako já," rozplývala jsem se nad dalším soustem.

7 17.01.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Z dosavadních knih o Steinovi, Barbaričovi a Jarošovi se mi tahle líbila nejvíce. Asi to bylo dané tím, že ty předchozí dvě si pamatuji jen matně - což hodlám hned po obědě napravit a začít číst od začátku. O identitě vraha dívek jsem neměla nejmenší tušení a ani náznak v podobě dvou dam, které notář potkal při odchodu z dvorce jsem netušila. Nicméně opomenutí hrdinů podívat se do Burgu považuji za trestuhodné, hned z první zmínky o tom, že je budova opuštěná a že v ní straší, bylo jasné, že to nebude jen tak. Detaily z Jarošovy minulosti se mi úspěšně podařilo vytěsnit, takže v této knize za něj opět palec nahoru. Barbarič je mi sympatický od začátku, Steina považuji za suchara, ale možná mu opětovným čtením a 4. dílem přijdu na větší chuť. Mimochodem, neví někdo z místních, zda se opravdu čepuje pivo s jeho jménem?

"Daj si kousek pečenýho koňskýho, pane?"

12 17.01.2017

Oproti druhému dílu, který mne nezaujal, hodnotím třetí poměrně vysoko. A to zejména kvůli popisům zákulisí showbusinessu, ze kterého občas mrazí a občas je člověku špatně. Jak uznává sama hrdinka, už nikdy nebudu na rozhovory s celebritami koukat stejnýma očima. Možná, že kdyby Claytonová nebyla primárně autorkou erotických romantických příběhů, mohla z toho být výborná psychologická sonda do života a psychiky začínající hvězdy.

Přestože v druhém díle je Briťák ten dospělejší, v trojce jsem s povděkem kvitovala, že Grace vyrostla a dostala rozum. Oproti tomu Jack se choval na svůj věk a nechce se mi věřit, že by přísavku Adama neodhalil mnohem dříve - ale což, nějakou zápletku to mít muselo. Prokládání úryvky z tisku a bulváru mě bavilo a dobře dokreslovalo děj. A potěšil mne i vztah Holly a... nebudu prozrazovat koho ;-).

8 07.01.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Znám příliš špatných obálek na dobrých knihách, takže se snažím nesoudit knihu podle obálky. Obálka Zrzky se mi ovšem líbí, na rozdíl od obsahu. A to mi zrzky obvykle evokují Emmu Stone, kterou nesnáším za to, že se už v několika filmech miliskuje s Ryanem Goslingem, se kterým bych se chtěla miliskovat já. Ou jé!

Nečetla jsem první díl, takže těžko knihu soudit jako pokračování série. Nicméně děj je především šňůrou popisu sexu mezi hlavními postavami, který je tak skvělý a multiorgastický, až je nereálný a nudí. Kdyby autorka tyto scény vypustila, zbyl by cca třicetistránkový lehce předvídatelný příběh. Možná, že číst tu knihu před dvěma dekádami, byla bych z ní mnohem víc odvařená. Viděla jsem ale příliš mnoho amerických romantických filmů, komedií a přečetla příliš milostných příběhů, aby mě ten Gracein nějak překvapoval a něčím obohacoval.

Uznávám, že asi na vteřinu jsem přemýšlela, jestli s Michaelem skončí (z části kladu vinu tomu, že jsem nečetla jedničku), jinak to ale bylo velmi předvídatelné. A scény, v nichž Grace šílí a dělá trapasy mne vyloženě iritovaly. Ne, že bych jí odsuzovala, sama jsem párkrát vyšilovala a vnímala realitu pokřivenou optikou svého duševního stavu, ale u Grace toho bylo nějak moc. Tu scénu na premiéře Jackova filmu bych asi skousla, ale když chystala večeři, spadla u toho na zem, zapálila utěrku apod., to už bylo krapet přehnané.

Oproti Nabíječi, který se Claytonové opravdu povedl, byla pro mne Zrzka spíše zklamáním.

P.S.: Nevím, zda šlo o chybu v překladu, ale v jedné scéně měla Grace na sobě těsné kalhoty, aby jí vzápětí její protějšek vyhrnoval sukni,. A jinde se neustále mluvilo o tom, že na sobě má Jackovo tričko, aby jí vzápětí rozepínal košili... :-/

P.P.S.: Knihu aktuálně prodávají Levné knihy cca za 70,-.

3 07.01.2017

Hezké zpestření pro milovníky filmu. Na jednotlivých stránkách jsou situace z filmu, do kterých se vlepují samolepky vložené uprostřed sešitu, případně scénky, které čtenář samolepkami dotvoří podle svého. Sešit s aktivitami je určen spíše pro starší děti - náš dvouletý syn ho zatím nedocenil, na samostatné nalepování nemá motoriku a aktivity ho zatím nebaví. Věřím ale, že pokud odolám nutkání hrát si s knížkou sama, potěší ho, až bude starší.

1 31.12.2016

Knížka mne na první pohled úplně neuchvátila, ale po asi 10tém přečtení od včerejška jsem změnila názor. Je tvořena především celostránkovými ilustracemi s minimem textu (proto "první čtení" ;-)), který je jednoduchý a snadno zapamatovatelný. Jména postav vycházejí z filmu (oproti knižnímu přepisu filmového děje Davida Lewmana) a kniha končí příchodem Barona do Maxova života. Osobně bych ocenila delší zpracování příběhu, to je asi jediné, co bych knize vytknula. Chlapečkův nejoblíbenější moment - když Leonardův páneček odchází z bytu a Leonard přepne muziku.

2 31.12.2016

Protože syn na tomto filmu doslova ulítává (od nějaké doby na něj koukáme MINIMÁLNĚ jednou denně), přinesl mu Ježíšek několik knížek s tématikou Tajného života mazlíčků. Tato knížka má v anotaci "Na motivy úspěšného animovaného filmu" a opravdu téměř do detailu kopíruje děj. Co mi ovšem vadilo je to, že překlad se odlišuje od českého dabingu (např. morče Fanda namísto Normana, nebo že by Mel snědl pilulku, kdyby byla v burákovém másle - namísto paštiky apod.). Příběh je navíc místy až doslovným přepisem toho, co se děje ve filmu, takže pro někoho, kdo zná film téměř zpaměti, je to docela otrava číst. Mrzí mne i to, že obrázky jsou až na konci knížky, kdyby byly ilustrace přímo v textu, bylo by to lepší.

!!! POZOR SPOILERY !!!

No já nevím... budu se opakovat, ale pro mne měly všechny další knihy po Nabíječi sestupnou tendenci. Poslední výkřik mi přišel tak trochu výkřikem do tmy. Co se názvu týče, odpovídalo by spíše "poslední hovor" nebo "telefonát", aby to mělo vazbu na zápletku knihy a čtenáře to trochu vyděsilo. Takhle jsem se o Simona ani nebála, protože jsem věděla, že se vše v dobré obrátí.
Celá kniha mi přišla trochu nedotažená a nedodělaná. Alarmující už byla samotná útlost hřbetu. Připadá mi, že Claytonové trochu došel dech a že všechen prach si vystřílela u předchozích dílů. Vedlejší linie se daly mnohem líp a víc rozpracovat: Sophiino rodičovství, Mimiina svatba, do děje mohly mnohem více vstoupit postavy z Hřebce a Samce, tzn. Viv a Clark, Chloe a Lucas. Caroline očividně zapomněla na to, že Chloe zná, protože se s ní viděla v baru (a nevěřím, že by se Viv, se kterou se nadále vídaly, zapomněla zmínit, že ona krásná neznámá, s níž byl Clark na večeři, byla jeho sestřenice), ačkoli spíše na to zapomněla sama autorka. Zápletka se Simonovou nehodou byla sice dramatická, ale přečtená za chvilku a se šťastným koncem, ani na vteřinu jsem nepochybovala o tom, že Simon bude v pořádku a že se nakonec vezmou. Takže i v tomhle ohledu jsem si připadala trochu okradená. A svatba jako taková? I tu šlo rozepsat - ve srovnání s Posledním výkřikem třeba Spoutaný od Chaseové líčí svatební den hrdinů velmi pěkně (o to víc, že je psaný z pohledu muže).
Celkově jsem spíše zklamaná než nadšená. Knížka byla i nadále psaná svěže, byly v ní vtipné momenty, u kterých jsem se pousmála, ale šlo z ní vytěžit víc.

Co se názvu týče, když jsem knihy začala číst a přemýšlela, které mám ještě před sebou, zcela vážně jsem si najednou nebyla jistá, zda jde o výkřik nebo Poslední výstřik. A v tomhle ohledu si špatně titul knihy přečetl i můj manžel, který ihned zpozorněl, o čem to čtu :-).

4 31.12.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!

Kdybych nečetla všechny knihy série chronologicky, asi by mne Samec sebral víc. Nabíječ však dal laťku hodně vysoko a zatím se žádný další díl nevyrovnal jeho kvalitám. Navíc název tohoto a předchozího dílu už mi v českém překladu přijde opravdu za vlasy přitažený. Nabíječ byl vtipný, Roštěnka ušla a další názvy? Hřebec? To jako proč? Samec? Kvůli jedné větě, kterou Chloe řekne? Nebo kvůli jeho mackovi?? No nevím...
Přestože jde o další nový příběh, toužení a svádění mi nějak chybělo, náboj mezi hrdiny jsem úplně necítila. Asi zrzci nejsou můj kryptonit (i když strýček Řehoř namalovaný Adolfem Bornem, hmmm). Navíc mi příběh přišel slabší, předvídatelný, jak z amerického romantického filmu (kdyby to bylo zfilmované, možná bych se bavila víc). O pitbullech nic nevím, ale moje předsudky hlavní hrdinka nevyžehlila. A scéna na letišti béčková... Navíc se mi nechce věřit, že kdyby spolu hrdinové strávili takovouhle noc, že by on jen tak beze slova odletěl... Taky mi nevím proč vadila další brantracovsko-sestřenická souvislost. Tahle RUSOVLASÁ souvislost mi tedy vůbec nedošla. A Sophia je pro mne nejvíc nesympatická ženská postava série.

5 29.12.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!

Po ne moc zdařilé Roštěnce jsem se opět bavila a culila. Kvalit Nabíječe Hřebec sice nedosahuje, ale potěšil - zjistila jsem totiž, že od tohoto typu literatury očekávám jiskření mezi hrdiny, postupné prohlubování jejich vztahu a narůstající touhu - než dojde na první a samozřejmě dokonalý a dechberoucí sex. Všeho jsem se v Hřebci dočkala (a po přečtení Samce si říkám, že autorka je hodně ujetá na orální sex). Nicméně hvězdu ubírám za hlavní hrdinku, která mi nesedla. Sice je líčena jako dospělá a vydělávající žena, její popis a chování mi však připomínaly nedospělou puberťačku. To už mi Caroline seděla víc, a že taky proti ní mám výhrady. Rozčilovalo mne už jen to, jak slintala z Hanka, přestože celou knihu bylo jasné, že je to vůl a jeví o ni zájem jen když je u toho Clark. Takže nejen Caroline a Jessica, ale i čtenář už dávno ví, s kým Viv nakonec skončí. Hlavní hrdina by sbalil i mne (aprobace Historie - Archivnictví se nezapře), ačkoli jsem si vždy musela odmyslet tu část popisu, která se týkala tvídového saka a záplat na loktech (strkám si prst do krku!). Na rozdíl od Vivian vím, co je to balustráda, a i když mne na ni nikdo nesklátil, od Clarka bych si dala říct :-). Ačkoli, ta hvězda dolů je i za jeho brýle, nemám zájem, aby na mne v posteli někdo krátkozrace zíral :-).

Za mne nejlepší moment = když Clark Viv přiznal, že jí stoprocentně olíznul nohu :-).

7 29.12.2016

Budu opakovat předchozí komentáře, ale Roštěnka má velkou chybu, a totiž že jde o druhý díl. Ztrácí proto punc něčeho nového a nečekaného, čtenář už ví, do čeho jde a má svá očekávání, erotické scény už nemají svůj náboj. Asi jsem vadná, ale ve filmech i knihách z Červené knihovny mne nejvíc bere, než se hrdinové dají dohromady, jejich narůstající touha a očekávání. Přestože vždy toužím se k nim ještě vrátit a číst o nich dál, klasický vztah už je trochu nuda, přestože zažívají tuny skvělého sexu. Když jsem si v knihovně půjčovala všech pět knih ze série a četla si jejich anotace, po rozečtení Nabíječe mi bylo líto, že třetí a čtvrtý díl jsou o někom jiném. Po přečtení Roštěnky už mě to vůbec netrápilo.

Ne, že bych nějakému páru nepřála sex, kdykoli se na sebe podívají, natož dobrý sex a s mnohonásobnými orgasmy. S nejlepšími kamarádkami si dokonce tu poslední položku již tradičně vzájemně přejeme k svátku, narozeninám i pod stromeček. Ale Caroline se Simonem to dělali tak často, že se to trochu omrzelo. Claytonová píše vtipně a scény samy o sobě nebyly řemeslně napsány špatně, ale prostě už chyběl moment překvapení a něčeho neznámého. A dobře, taky hraje roli i moje osobní závist, ale tu ponechme stranou :-).

Děj byl sám o sobě hodně jednoduchý, prokládaný tunami sexu (ano, ano, Simon to na začátku Nabíječe na Caroline křičel přes zeď bytu, ačkoli se mýlil v tom, že pro ni nic nebude) a vedlejšími liniemi příběhů Jillian a Benjamina (jak to sakra bylo s tím Mnichovem a Vídní??!) a Sophie s Neilem (fakt si myslím, že jen jedna pusa, navíc přiznaná, se nepočítá za nevěru). Ale už to prostě nebylo ono... Netvrdím, že si knihu nikdy nepřečtu znovu, jako oddychovka je to pořád zábavné a ne úplně pitomé čtení, ale z hlediska nějaké síly příběhu je jednička lepší. Aktuálně mám rozečtenou trojku a zatím nic moc... Alespoň za mne. Netvrdím, že někoho jiného kniha nechytne ;-).

Btw: Nebylo v 1. díle řečeno, že je Clive vykastrovaný? Ke kastrovanému kocourovi mi moc nesedí harém - ačkoli odkaz na Simonovy milenky pobavil.

Autorce děkuji za odkaz na píseň Look a Lot Like Christmas (Johnny Mathis), kterou jsem neznala :-).

7 27.12.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!

Rodiče mne včera vzali na nákup a předtím se maminka chtěla zastavit v knihovně. Nechtělo se mi sedět v autě v podzemní garáži, takže jsem šla s ní a nakoukla do ženské sekce, jestli už se nevrátila Chaseová, na kterou mám rezervaci. Když jsem viděla název knihy Alice Claytonové, pobaveně jsem si ji vytáhla z regálu a přečetla anotaci. A co, půjčila jsem si rovnou všechny díly. Začetla jsem se ještě ten den a nyní hlásím, že jsem úspěšně dočetla. A přestože ještě nebyly Vánoce, tahle kniha byla hodně podařený dárek, který jsem si mohla nadělit. A i když je většina mých knih z kapacitních důvodů hermeticky zabalená a uložená na půdě (manželův kolega, když jsem sháněla palety, na které jsem pak krabice s knihami uložily, se mi posmíval, že se asi bojím, že mi knížky nastydnou), jsem rozhodnutá, že až dorazí rodičák za leden, Nabíječe si koupím. A pokud budou další díly stejně dobré, tak jdu do nich taky!

Rozhodně to nebylo jen tím, že jsem se četbou tohoto typu literatury strefila do období ovulace, ale Claytonová to prostě napsala dobře. Obvykle jsem skeptická k upozorněním "nejvtipnější kniha roku", ale musím přiznat, že tentokrát jsem se culila skoro celou dobu, co jsem četla, a kdyby vedle mě nespalo dítě, chechtala bych se některým momentům nahlas (mazlení s houskami?? LOL). Příběh nebyl sice ultra originální (on a ona se seznámí za okolností, při nichž si nemohou být sympatičtí, ale jiskra přeskočí a zažehne plamen, nejprve se hašteří, ale co se škádlívá, to se rádo mívá, i přes erotické napětí se skamarádí, skoro k něčemu dojde, vzájemné vztahy zrozpačití, aby nakonec zjistili, že jsou pro sebe stvořeni), ale slovní přestřelky hrdinů a některé obraty byly napsány tak vtipně, že jsem to autorce odpustila. Hlavní hrdina je samozřejmě od pohledu frajer a sympaťák, hlavní hrdinka je nevtíravě pěkná, sebekriticky se umí oglosovat, ví, co od života - včetně toho postelového - chce, a má správňácké kámošky, které děj posouvají dopředu - a jak nepředvídatelné, dají se do kupy s Nabíječovými kamarády. Přestože se Carolin chvílemi chovala spíše jako puberťačka, než jako rozumná pracující žena, oběma hrdinům jsem fandila a dělalo mi velký problém knihu odložit.

Moje maminka si knihu ode mne asi nepůjčí, protože zhrdne samotným názvem, natož příběhem, který jí bude připadat až moc americký, já jsem ale byla spokojená. Spolu se Zapleteným Emmy Chaseové jde o dobře napsanou oddychovku, která se ani opakovaným čtením neomrzí.

... Moje top scéna je kapitola v autě cestou z Tahoe. A přestože poslední podkapitolka mi ke knize úplně neseděla, poslední větou Claytonová příběh úžasně korunovala.

Myslím, že tvrdé dárky v podobě knih (vzhledem ke slovním přestřelkám hrdinů jsem považovala za nutné dodat to "v podobě knih"), které na mne zítra budou čekat pod stromečkem, odložím pro další díly. V dohledné době na mne prosím nemluvte, budu číst. A doufám, že stejně jako u Nabíječe se i smát.

7 23.12.2016

Protože po emotivním zážitku s "Mukukášem" vyhledává chlapeček adrenalin, vytáhla jsem z knihovny Pět báječných strýčků s nádhernými Bornovými ilustracemi čertů. Pod záminkou, že budeme číst o bubákovi, jsem se ponořila do četby knihy o Mince a pěti kamarádech jejího tatínka, kteří jí krátí pobyt na horách vyprávěnkami o tom, jaké hrdinské skutky vykonali. Dítko se kupodivu nechalo opít rohlíkem a delší prohlížení čertovských obrázků mu stačilo, takže neprotestoval proti zcela jiné dějové lince. A já jsem se opět pobavila. Přestože jako dítě jsem sama z téhle knížky byla odvařená mnohem víc (s bratrem jsme si nadávali do apenďourů a vyžadovali od rodičů sekané potrubí), nebránilo mi to si ji po letech (ne poprvé a ani ne naposledy) vychutnat z pohledu dospělého čtenáře. Nepil umí - a když si čtenář odmyslí některé drobnosti, které napovídají, kdy se kniha odehrává (např. účast závodníků z NDR na lyžařských závodech, popř. odkaz na konkrétní osoby ve stejném příběhu), mohlo by klidně jít o příběh nějaké současné holčičky - a Born je prostě frajer (do ilustrace strýčka Řehoře jsem platonicky zamilovaná, takže pokud, pánové, některý z Vás vypadá jako on, pošlete mi prosím své foto, budu se na něj se zalíbením koukat). Mezi mé top momenty patří nejen očerňování ostatních strýčků při každém vyprávění, ale i pták Noh odnášející si rytíře Bruncvíka.

14 14.12.2016

!!! POZOR SPOILERY pro ty, co nečetli !!!

Mráz nepřichází z Kremlu, ale z Osla... A to jsem tam před pár lety byla s kamarádkou na dovče a vypadalo to tam ták nevinně! Můj první Nesbo - všichni říkali, že je to nejlepší díl, tak jsem si řekla, že jím načnu detektivní žánr. Začala jsem číst před třemi dny a zrovna začal padat sníh... Začalo to pomalu a plíživě. Sice žádné vyžívání se v naturalistických popisech mrtvol, ale i tak na to čtenář musí myslet a je poněkud znepokojen. Obzvláště pokud spí sám v ložnici (protože manžel se chodí vyspat do jiné místnosti), nemůže usnout, venku pochmurně a tiše padá sníh. A babička se dopoledne kasala, že chlapečkovi u nás na terase uplácala huhuláka. A na terasu se jde právě z ložnice... Jediné, co ve mně živilo naději bylo to, že naše dítě je stoprocentně manželské :-). Kdybych neměla knížku půjčenou od kamarádky, strčila bych ji na chvíli jako Joey do mrazáku. Což by vlastně bylo vzhledem k titulu knihy stylové :-).

SPOILER:
Nebylo to špatné, ale vraha jsem si vytipovala poměrně záhy. Protože - ruku na srdce - byl příliš sladký a dokonalý (přitom neměl chuť na sex, což je samo o sobě podezřelé!), měl dědičnou vadu na kráse (a na začátku knihy je jistá zmínka o sochách) a ochotně dával policii tipy. Když si člověk položí otázku z dopisu, kde se vzal Sněhulák, a podívá se na data některých kapitol, začne uvažovat, kdo že byl chlapec na začátku knížky, proč nebyl jmenován, že onen moment je asi důležitý pro zrod Sněhuláka, a že vrahem tedy bude muž... Do nebe volající bylo samo o sobě to, že když Harry zjistil, že se Idar nemohl zabít sám, netrklo ho, proč mu Mathias dával tip na ochromující lék, který po něm Idar chtěl...
Ocenila bych delší protahování napětí, trochu si pohrát s psychologií vraha (že třeba ne každá žena, která má "nemanželské" dítě, nemusí být děvka - viz ta nebohá znásilněná - jak by se třeba popasoval třeba s tímhle zjištěním).
A ocenila bych i to, kdyby tím špatným chlapcem byl plísňař a mrtvoly byly v Harryho zdech :-).

Ale i tak. Ono napsat fikci o vraždách, které se nestaly, tak, aby si čtenář říkal, že se tohle dít může, není jednoduché. A četlo se to dobře; kdyby mě neustále neotravovalo dítě, že si chce hrát s plastelínkou (aby ji pak vztekle zadupávalo do koberce, že pořád čučím do knihy), měla bych to přečtené dřív. Na Olafa z Ledového království se už nikdy nepodívám stejnýma očima

!!! POZOR SPOILERY !!!

Je pravda, že míra dobrodružství v této knize je až příliš vysoká a množství zvratů v ději značné, což - na rozdíl od předchozích popisů poměrů u dvora - nepůsobí moc uvěřitelně. Angelika z každé nástrahy díky přátelům, svému rozumu a odhodlání, a velkou měrou i díky značné dávce štěstí, unikne. A že Středozemní moře skrývá nástrah skutečně ažaž. Jen když člověk čte úvahy Osmana Ferradžiho o tom, že nelze uniknout vlastnímu osudu, je mu za hrdinku trochu smutno, obzvláště když ví, kam některá rozhodnutí vedla a že její cesta opět nebyla přímá, ale vydala se do slepých uliček a odboček... Nicméně všechna tato dobrodružství jsou pro zformování osobnosti hlavní hrdinky potřebná:

Do paměti se jí vtíraly Desgrezovy skeptické předpovědi. Jak ji Joffrey de Peyrac po tolika letech přijme? Po letech, která se nad nimi přehnala a poznamenala je na duchu i na těle. Každý prošel jinými úskalími, jinými zkušenostmi... měl jiné lásky... Bude to těžké shledání.
Ona měla ve světlých vlasech šedý pramen. Ale byla v rozkvětu mládí, ještě krásnější než v době své svatby, protože tehdy se jí v rysech ještě nezračila celá její osobnost, její tělo ještě úplně nerozkvetlo a její chůze ještě nebyla tak vznešená, občas až znepokojující. Ta přeměna se odehrála daleko od očí Joffreye de Peyrac a jeho vlivu. To ruka tvrdého osudu ji v její samotě modelovala.

Když jsem četla Cestu do Versailles, říkala jsem si, jak Angelika stráví všechny muže, kteří udělali tu chybu, že si ji zamilovali. A že jediný, kdo ji mohl zvládnout byl Joffrey. V Nezkrotné Angelice mi tuto úvahu potvrdil Osman Ferradži:

Ach, Firuzé," vykřikl téměř bolestně, "vzpomínáš si, co jsem ti řekl? Nelze znásilňovat osud. Když vás hvězdy upozorňují, nesmíme jimi pohrdat. Zvláštní znamení toho muže ti kříží cestu a... nemůžu vidět všechno, Firuzé. Musel bych vykonat nekonečné výpočty, abych rozluštil z hvězd nejpodivnější příběh, který jsem v nich kdy četl. Vím jen to, že ten muž je stejný typ jako ty..."
"Chcete říci, že je Francouz?" zeptala se bojácně. "Údajně je Španěl nebo spíš Maročan..."
"Nevím... chci říci... Je typem, který ještě nebyl stvořen, jako ty..."
(...)
"Proč jsi uprchla Rescatorovi?" vydechl nakonec. "Byl to možná jediný dost silný muž, jenž by se s tebou mohl spojit... a možná i Mulaj Ismail, jenže... jestli to není daleko větší riziko. Přineseš smrt těm mužům, kteří se s tebou spojí... Tak je to."
Vykřikla a sepjala prosebně ruce.
"Ne, Osmane Ferradži, to neříkejte..."
Jako by ji obviňoval, že vlastní rukou zabila manžela, jehož milovala. Sklopila hlavu jako vinice a násilním zavřela oči, aby zahnala obraz dalších tváří, vynořujících se z minulosti.
"Ano. Přinášíš jim smrt nebo porážku nebo utrpení, které jim bere chuť k životu. Je třeba být výjimečně silný, aby ti bylo lze uniknout. A to vše proto, že míříš tvrdohlavě tam, kam tě nikdo nemůže následovat. Ty, kteří jsou příliš slabí, necháváš ležet na cestě. Síla, kterou do tebe Stvořitel vložil, ti nedovolí zastavit se dřív, než dorazíš na místo, jež je ti určeno."
(...)
"Neplač, Firuzé. Není to tvá vina. Je to mimo tebe. Ty nepřinášíš neštěstí. Přinášíš štěstí. Jiné osoby jsou však příliš slabé, aby unesly tíhu jistých pokladů. (...)"

Jak říkal starý farář Colinu Paturelovi: Žena je plamen, chlap je koudel a ďábel fouká :-). A že Angelika je podle všeho sakra hořlavá směs!

V závěru knihy opět důkaz toho, že Angelika je postavou, která do své doby zcela nezapadala, a mírný nástin toho, co bude v dalších dílech:
Proboha, copak nelze na tomto světě stvořit kout, kde by takový Breteuil neměl právo pohrdat Colinem Paturelem, kde by se Colin Paturel nemusel cítit ponížený neuskutečnitelnou láskou k vznešené dvorní dámě?
Nový svět, kde by ti, kdo jsou dobří, odvážní a moudří, stáli vysoko a dolů klesli jen ti, kdo tyto vlastnosti nemají?
Není někde panenská země, jež by přijala všechny lidi dobré vůle. Kde je taková země, Pane?... Kde je taková země?

9 18.11.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!

Filip du Plessis se chce své nechtěné ženušky zbavit, ale ona tak vytrvale bojuje, že se u dvora udrží i bez něj a získá pevnou pozici. A taky královy sympatie a možná více než to... Vztah mezi Angelikou a Filipem je velmi komplikovaný a moc mne mrzelo, že když už si k sobě konečně našli cestu, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Tak trochu si říkám, zda ho král do první linie neposlal úmyslně... Každopádně Filip zde již vyznívá jako podstatně kladnější postava, jeho neschopnost a neochota milovat je jen dána bezútěšným dětstvím a zážitky, které musel jako pohledný jinoch vytrpět, aby po kariérním žebříčku mohl vystoupat nahoru. Přestože je líčen jako velký švihák nosící růžovou, bledě modrou apod., jeho postava vůbec nepůsobí zženštile - naopak scény výhozu či vlčího honu byly velmi působivé. A to, jak Filip postupně začne roztávat a nemotorně dávat najevo svoji lásku, nebo když vypráví o tom, jak pouze jednou byl zamilovaný... ach! ;-) Čtenář tak Angelice odpustí i to, že vlastně "zradila" svého prvního muže. A v mých očích jí i to i trochu rehabilitovalo - oproti tomu, jak v předchozím díle bezskrupulózně využila každého muže, z něhož mohla mít prospěch, se nyní stala pokornou a milující ženuškou. Takže by se dalo říct, že alespoň oba své manžely Angelika milovala.

Zajímavě je líčen vztah hrdinky ke králi, kterého vnímá stále jen jako muže a nikoli jako KRÁLE se svými výsadami a postavením, které jej staví nad ostatní smrtelníky. Angelika se sice dostala na výsluní, je však patrné, že stále balancuje jednou nohou nad propastí, protože její svéhlavost, neústupnost a hrdost z ní dělá nejen ženu žádoucí, ale též nebezpečnou...

Oceňuji to, že milostné scény jsou zde popisovány velmi lyricky a malebně, žádné konkrétní kdo sahal komu a na co či kam. Čtenář si tak může jen domýšlet, jeho fantazie pracuje a výsledný dojem je o to silnější. Ovšem ta jinotajnost mne zmátla v případě pana de Lauzun, kdy z popisu milostné scény není patrné, zda byl akt dovršen či nikoli, přestože Lauzun pak na Filipa volá: "Pane, udělal jsem z vás paroháče!"

P. S.: Zrovna jsem si říkala, co se asi stalo s panem d'Andijos, a on se objevil opět na scéně. Na webu jsem se pak dočetla, že i v tomto případě se jednalo o reálnou historickou osobnost, která skutečně vedla povstání proti panovníkovi. Na tomto díle se mi líbí propracovanost historických detailů, popis poměrů u panovníkova dvora i výjevy přepychu Versailles.

11 09.11.2016