TaťkaMF komentáře u knih
Nevím, jestli se těšit z Čapkovy geniality, nebo truchlit z toho, že se společnost téměř za sto let v podstatě vůbec nezměnila.
Skvělá sbírka příběhů HPL. Musím znovu konstatovat, že jsem byl uchvácen velmi sofistikovaným slohem a skvěle vystavěnou temnou atmosférou. V horách šílenství se ihned dostalo mezi moje nejoblíbenější Lovecraftovy počiny.
My lidé bohužel v životě potřebujeme neštěstí a smutek. Bez nich by totiž štěstí a radost byly jen prázdné pojmy, uměle se vznášející ve vzduchu. I tak si dokážu představit spoustu lidí, kterým by se tato budoucnost líbila. Já mezi ně nepatřím. Život dokáže ublížit, ale bolí nás to proto, že jsme zažili něco opravdu krásného.
Klasika, ke které se rád a často vracím vlastně už od maturity.
Po dlouhé době jsem se konečně vrátil na cestu k Temné věži. Výsledek byl.. dobrý. Po Třech vyvolených a Pustinách to je určitě velké zatáhnutí za brzdu v dobře rozjetém psychicky narušeném vlaku, ale možná to je tak dobře. Musím se přiznat, že jsem asi v půlce knihy chtěl přestat. Předem jsem věděl, že nám bude představena část Rolandovy minulosti, ale pro mě to nebylo úplně ono. Čekal jsem více Gileadu a pistolníků a místo toho dostal romantiku a hlavně velkou a trošku moc úchylnou nálož sexu. Nic proti tomu, u Kinga je to poměrně normální záležitost, ale místy jsem si říkal, jestli je nutné u každé postavy a v jakékoliv situaci popisovat proudění krve, tvrdnutí, vlhnutí a další a mnohem barvitější tělesné procesy. Bylo to skoro až pubertální (což asi mělo být vzhledem k Rolandově věku? Spíš asi ne) a u mnoha krátkých poznámek o něčím rozkroku jsem jen protočil očima. Možná mi to i trošku pokazilo obrázek romantického vztahu, který u mě prostě nefungoval na 100%. A nebo možná zkrátka nejsem romantik. Četl jsem ale dál a jak se situace začala ostřit, znovu jsem se do děje pořádně dostal a konec je parádní jízda. Dostaneme čaroděje i sklo. Putujeme dál.
PS: Mohl bych někde začít petici proti užívání slov "baže" a "klisnička"? Děkuji za návrhy.
Tenhle Masarykův životopis určitě stojí za pozornost. Už jsem jich pár četl, ale tento přesto nabídl několik nových informací a hlavně příjemně překvapil svou formou. Jde za tím vidět spoustu práce, ale i tak si zachovává příjemnou hladinu čtivosti.
Souhrnný úvod do herních studií, která se v českém prostředí bohužel ještě zcela neujala. O to víc je tato knížka důležitější pro ty, které studium videoher zajímá a nechtějí sahat po velkých knihách v cizím jazyce.
Místy opravdu trošku těžší čtení, ale jinak velmi dobrá a skvěle strukturovaná esej o disidentu a lidské identitě v post-totalitním režimu.
Souhlasím s většinou, že Čapkova část byla lepší a svižnější, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se u Scheinpflugové nudil. Celkově je to hezké a úsměvné čtení, které i člověka divadlem nepolíbeného zanese atmosférou velmi blízko na prkna, které znamenají svět. Sám mám, jak by označila Olga, divadelní zkušenost z "venkova" a musím říct, že v mnohém to je vše stejně zmatené a komické. Jen je k tomu zapotřebí daleko méně lidí.
Možná se už z lidské pohodlnosti a naivnosti nad moderním pokrokem tolik nezastavujeme. Možná se ani nechceme zamýšlet nad následky vědeckého pokroku a raději se necháváme bavit nejrůznějšími typy moderní zábavné technologie. Snad se nám zdá chování postav v Rossumově továrně cizí, ale "nic není člověku cizejšího než jeho obraz."
Klasika, nadčasovost, genialita. Bratři Čapkové mě asi nikdy neomrzí. Je neskutečné, jak i po sto letech dokáže jejich dílo zasáhnout a pohnout "moderní" lidskou myslí.
Pokud chce člověk poznat Masaryka o něco více, než co je psáno ve školních učebnicích a nestojí zrovna o podrobné bichle, je tato kniha skutečně velmi dobrým začátkem.
"Pověz mi, co si myslíš o Masarykovi, a já ti řeknu, kdo jsi."
Povedená sbírka o našem novinářském velikánovi.
Skvělá kniha o druhé světové válce.
Robert Kvaček patří mezi špičku českých historiků a umí také velmi poutavě vyprávět události, které by možná někdy vyzněly i nudně.
Válka z pohledu diplomatů, předních politiků a dalších možná někomu nezní tak zajímavě jako posouvání vojáčků a vyrábění letadýlek, ale tato kniha by mohla jeho názor změnit. V konečném důsledku to byli právě tito staří, nemocní muži, kteří rozhodovali o směru kormidla dějin.
Poslední díl životopisu o TGM. Líbilo se mi, že se nejednalo jen o strohé popisování všedních dnů, ale autor se pokusil i nastínit myšlenkový svět a životní filozofii Masaryka. Křivého slova proti československému prezidentovi zde nenaleznete, ale je to psané jazykem hezkým a čtivým. Jen díky tomu přehlédnu i docela časté překlepy.
Ke knize jsem se dostal přes Čtenářskou výzvu a nečekal jsem upřímně vůbec nic. Byl jsem příjemně překvapen. Velmi čtivé, zábavné, až mi bylo líto, že příběh nebyl delší. Ale tak snad v dalších dílech. Možná jsem objevil svého dalšího oblíbeného autora.
"Kristus? Ty fakt existuješ?"
"Proč bych kurva neměl existovat?"
Kratší popis politického života jednoho z nejvýznamnějších zakladatelů Československa. Jedná se opravdu jen o politický profil Antonína Švehly, proto se dozvíme méně osobních informací a spíše poznáme zákulisí agrárnické strany a Švehlovo vůdcovské schopnosti.
Kniha se čte velmi dobře. Život Antonína Švehly je rozdělen do mnoha kratších kapitol, které následují také krátké kapitoly o jeho osobnosti a vztahu k jiným politickým osobnostem.
Autor byl omezen užším množstvím pramenů, ale i tak dokázal Švehlovu politickou kariéru představit a vyzdvihnout opravdu dobře. Publikace Evy Broklové je ale pro mě osobně stále nejlepší.