tatruszka komentáře u knih
Musela jsem si nechat několik dní na to, abych si v hlavě utřídila myšlenky a zjistila, jak na mě kniha zapůsobila. Protože po přečtení jsem cítila jen tíhu nesvobody a uvědomění si, že nás od takového osudu opravdu dělilo jen velmi málo. Člověk si hned uvědomí vděk za to, že můžeme žít tak, jak žijeme.
Po skoro dvou letech, kdy jsem doma s dcerou jsem přečetla knížku jedním dechem za pár dní. Líbilo se mi stupňovaní vážnosti příběhu a konečné očištění a uvolnění po náročnosti příběhu. Příběh mě o to víc zasáhl, protože se jedná o můj kraj.
Příběh zachycujíci život několika generací jedné rodiny. Žádné super napínavé čtení, ale prosté čtení ze života, které popisuje, jak se rodina popasovala s různými nástrahami života. Kniha o rodinných i mezilidských vztazích, spletitých a pro nezúčastněné často nepochopitelných. Čtivá a propracovaná.
Už dlouho jsem nepřečetla knížku za jeden den, za mě příjemné čtení.
Já se teda zasmála dokonale, příjemná a oddechová četba. Poslední dobou jsem se ke čtení moc nedostala, takže to pro mě byla příjemná změna.
Určitě knihu doporučuji přečíst každému, kdo se chce něco dozvědět o životě v Severní Koreji. Samozřejmě snad každý ví, že tam není život pod diktaturou jednoduchý, ale tohle je opravdový náhled do jejich opravdového života.
Krásná kniha, příběh, který chytí za srdce. S jakým krutým realistickým stylem autor popisoval vše okolo války, prostě jenom jakoby informativně. Strašně mě naštvalo, jak se vyvinul příběh "po válce", moc jsem se těšila na poválečný happyend, ale jako u většiny takové literatury jsem se ho nedočkala v takové míře, v jakou jsem doufala.
Jako všechny knihy od téhle autorky, i tahle byla naprosto skvělá opět téma, které mě naprosto pohltilo.
Tohle byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla. Příběh ukazuje, jaké neuvěřitelné kouzlo mají pohádky ve světě dětí, jak se pomocí pohádek smiřují s realitou. Rozhodně doporučuji přečíst.
Já se teda před spáním četbou této knihy opravdu velmi bavila... To ani jinak nešlo. Opravu příjemný humor, chvílemi jsem se absurditou situace nemohla nabažit :-)
Jsem učitelka v mateřské škole, možná to byl důvod, proč jsem si knihu přečetla, proč mě zaujal název. Cítila jsem z příběhů malé denní radosti, na které mnoho lidí zapomíná, radosti, které děti vidí. Krásná kniha :-)
Tohle byla moje první kniha od Agathy Christie, a rohdoně není poslední :-)
Zajímavý příběh, poutavý, přečtený jedním dechem.
Po dočtení knihy mám hodně rozporuplné pocity - nevím, zda pro mě příběh skončil dobře nebo špatně. I přes to musím smeknout před autoem, děj byl promyšlený, ani chvíli jsem se nenudila, pořád se to posunovalo dopředu, žádná mrtvá místa :-)
Po 10 minutách dalšího uvažování jsem na to přišla - může za to Harry Hole, který všechno přežil, byl skoro jako nějaký superhrdina, kdežto Šimon superhrdina nebyl a Sonny taky ne. Proto jsem asi očekávala podobný konec, jako tomu bylo u HH.
Tato kniha mě nejvíce zaujala případy, které Ben Carson popisoval. Nejsem křesťansky založená, ale líbilo se mi, s jakou vírou pracoval a jak se snažil najít svou duševní sílu právě ve víře. Také mě dost zaujal popis, jak jej jeho matka povzbuzovala k dalšímu a dalšímu zdokonalování a jak toho nakonec dosáhnul. Tuto knihu jsem měla přečtenou asi za dva dny a hned jsem ji půjčila kamarádce, která k tomuto tématu tíhne více. Jsem spokojená.
Agatha Christie mě nikdy nezklame. Vždycky vymyslí něco, co se mi líbí. Nebyl to sice úplně nejsilnější příběh, ale jako vždy byl vrah úplně někdo jiný, než jsem si myslela. Jen prostě nikdy nevím, jak na to ten Poirot přijde.
Mám knihy tohohle žánru moc ráda, jsou napínavé a dobře se čtou, tady mi ale trochu vadilo to zdlouhavé hledání na videu, hrozně se to táhlo. Nicméně konec knihy se rozjel a četla jsem jedním dechem. Byla to první kniha z této série, kterou jsem přečetla.
Z téhle knihy mám rozporuplné pocity, jsem zvyklá na propracované děj, tahle kniha vyšla opravdu jenom proto, že se objevila v HP.
Další osvětimský příběh, který jsem přečetla a zase jsem se dozvěděla něco nového, co jsem nevěděla. Tyhle příběhy "osvětimských osobnosti" mě moc baví, protože nám umožňují zase víc nahlédnout do hrůzného života, jaký museli tito lidé vést.