tenax
komentáře u knih

Tahle kniha je jednou z nejobtížnějších k nějakému komentáři, protože vždy bude hodnocení ovlivněno tragickým osudem autora. Na jednu stranu očividně ještě dětský přístup k námětu, na druhou zdařilé napodobení jazyka a stylu Julese Vernea, které je obdivuhodné u třináctiletého autora. Kdyby měl možnost v dospělosti rukopis upravit, nejspíš by mnohé přepracoval a rozvinul, možná napsal úplně jinak, ale i tak jsem vděčný za možnost přečíst si něco tak zajímavého.


Druhý díl trilogie je stejně dobrý, ne-li lepší než první. Navíc se zde do osudů hlavních postav více promítají dějinné události a komplikované vztahy mezi Anglií a Walesem v první polovině 13. století. A tak to mladý Harry, rodem Angličan a vychováním Velšan, vůbec nemá jednoduché. Jeho vztah s Ralfem Isambardem osciluje mezi nepřátelstvím a respektem, a Harry postupně vyzrává v muže stejně čestného a zásadového, jako byl jeho otec.

Typický úvodní díl série, který představuje hrdiny a jejich schopnosti, prostředí a svět magie. Nepatřím ke skalním fanouškům tohoto žánru, ale tahle knížka mě pobavila a těším se na pokračování. Skvělé hlášky, napínavý a svižný děj, poněkud bizarní hrdinové, co víc si přát od tohoto typu literatury…


Další příjemné čtení, na rozdíl od předcházejících dílů je hlavní postavou skutečně hejtman Ambrož. Skvěle popsaná ponurá atmosféra panského sídla a hornického městečka, klasická detektivní záhada „zamčeného pokoje“, nečekané vyústění příběhu – co víc si přát? Snad jen další pokračování série.


Rozhodně zajímavý mix detektivky, fantasy, napětí, akce a humoru. Chvílemi jsem měl dojem, že ta fantasy složka je nadbytečná, také se ani moc neprosazuje, že by úplně stačila detektivní linka, ale takhle mají příběhy větší šťávu. Líbilo a těším se na pokračování.


V podstatě zbeletrizovaná učebnice dějepisu, kde se nedostávalo ověřených historických faktů, tam nastoupila autorova fantazie. Trochu náročné na orientaci v postavách a jejich rodové příslušnosti. Zajímavé je také dobové chápání cti, věrnosti, práva a mezilidských vztahů. Na rozdíl od učebnic ale jde o poutavé vyprávění, které láká na pokračování v četbě.


Kdo má rád bratra Cadfaela, inspektora Felse, detektivky nebo historické romány vůbec, a kdo má zájem dozvědět se něco víc o autorce, ten určitě nebude zklamán. Velice čtivým způsobem jsou zde popsány její životní osudy, vztah k rodnému kraji, ze kterého čerpala inspiraci, ale i ke vzdálenému Československu, její názorové postoje jsou ilustrovány výňatky a obsahy většiny jejích knih (samozřejmě aniž by byly prozrazeny pointy a řešení detektivních zápletek).
Sympatické je také celkové řešení knihy, které odpovídá celé sérii o bratru Cadfaelovi v 1. vydání Mladé fronty.


Velice zajímavá knížka, atraktivní námět. Některé autorovy vývody jsou asi trochu přitažené za vlasy, zvlášť když stejná fakta vysvětluje jednou vysvětluje cestováním v čase a v jiných publikacích zásahem mimozemšťanů. Přesto je to téma znepokojivé a inspirativní. Zvlášť oceňuji práci překladatelky, která v poznámkách značně doplňuje a rozšiřuje faktografii některých událostí a věcí (např. strojek z Antikythéry, mayské problematiky, Leonarda da Vinci apod.). Stálo to za přečtení.


Tady autor osvědčuje důvěrnou osobní znalost prostředí trampské a country hudby, protože je evidentní že Fortna = Porta, Fortnýř = Portýr apod. A také to, že Fink je jakési alter ego autora včetně jeho minulosti, názorů, postojů a stylu života (věk, původní povolání, znalost místopisu Prahy i jiných prostředí románů, způsob myšlení atd.).

Přehledně napsaná kniha, plná paleontologických informací. Zachycuje stav poznání dinosaurů až do současnosti. Pro zběžnou orientaci v problematice je těch informací až dost, ale dobře se to čte a nenudí. Výtečné ilustrace v burianovském stylu a přesné kresby koster jen zvyšují informační hodnotu knihy. Rozhodně stojí za pozornost.


CHUDÁK GARDNER. Typická masonovka, i když zápletka je dost násilná a nevěrohodná, ale dobře by se četla. Ovšem překlad je příšerný. Nejen že Mason v jednom odstavci Delle Streetové tyká i vyká, Paul Drake oslovuje Masona třeba „Ty stará svině“ apod., vyskytují se zde i takové zhovadilosti jako „Řekněme tomu, že…“ místo „Dejme tomu, že… a mnoho dalších. Překladatel možná ovládá angličtinu (údajně jde o pseudonym herce, režiséra, filologa! a anglisty! Ondřeje Davida), ale čeština je mu velmi cizí. I redakčně je kniha odfláknutá, je v ní spousta překlepů, které přímo bijí do očí. Nakladatelství má sice „světové“ jméno, ale nejspíš šlo o nějaké podnikavce, kteří jen konjunkturálně těžili ze zájmu o Gardnerovy detektivky. Na hodnocení takových knih by chtělo zavést kategorii Odpad na druhou.

Nedělat si pořádek v knihovně, asi bych se k přečtení této knihy nikdy nedostal. A byla by to škoda. Jsou to tři nenáročné – literárně i dějově – povídky, odpočinkové čtení, které nenadchne, ale ani neurazí, kde všechno dobře dopadne a dobro zvítězí nad zlem, jak to má ve správných pohádkách být.


Když se najde člověk, který miluje svůj obor, tedy botaniku, ale neustrne u něj, nýbrž dohledává k předmětu svého zájmu i informace z jazykovědy, historie, meteorologie, architektury a dalších zdánlivě nesouvisejících oborů, navíc to umí podat krásným jazykem a s vtipem, je radost jeho knížky číst.
Proč mě při čtení Větvičkových fejetonů vždycky napadne jediné slovo – člověčina?


Tristní čtení.
Soubor několika studií o cenzuře literatury v období protektorátu, letech pokvětnových (1945-1948) a poúnorových (1948-1951). Na základě obdivuhodně rozsáhlého studia archivních fondů, zápisů z jednání, pozůstalostí a dobových článků z novin a časopisů autor dokládá obecně fungování a zásahy různých dohlédacích komisí a orgánů na literaturu, zejména na tzv. lidovou četbu (označovanou jako škvár, brak, kýč). V některých případech ještě podrobně rozebírá zvlášť příznačné jevy určitých období – Rodokaps, přerod autora Eduarda Kirchbergera v Karla Fabiána, počáteční vývoj edice Románové novinky jako pokračování rodokapsů apod. Jako přílohy jsou přidány některé zápisy z jednání nejrůznějších komisí a autentické texty některých zákonů.
A tristní čtení je to proto, že dokumentuje, jak snadno a lehce se i v literatuře z katů stávají oběti a naopak z obětí kati.


Dva nezávislé příběhy, které spojuje společné téma – nindžové a jejich umění. Děj obou je celkem předvídatelný, nepříliš komplikovaný, zajímavá je hlavně spousta dobových reálií z Japonska v 17. století. Vzhledem k tomu, že autor je japanolog, zdá se, že jsou celkem věrohodné, a to je asi hlavní přínos téhle knížky.
Velmi oceňuji stylový ilustrační doprovod, který vypadá velice dobře, navzdory novinovému papíru, na kterém je tištěn.


Kupodivu, o co méně je v tomto pokračování Sharpových dobrodružství bitev, o to více je zde akce. Na pozadí boje se zkorumpovanou armádní byrokracií je nádherně a věrohodně popsán systém a podmínky rekrutace vojáků do britské armády v době napoleonských válek. I v tomto boji jde Sharpovi o život a kariéru, přestože tentokrát musí používat spíš hlavu než pušku a palaš. Samozřejmě nechybí krásné ženy, neschopní a intrikánští důstojníci i věrní přátelé, to vše vyprávěno nenapodobitelným Cornwellovským stylem. A samozřejmě nezbytná závěrečná vysvětlující historická poznámka. A tak Sharpe se seržantem Harperem potáhnou dál, protože Napoleon ještě není poražen…


Kdo se chce dozvědět něco o Saladinovi a křižáckých válkách, pro toho tato kniha moc není. Jde o vyprávění jeho fiktivního židovského životopisce a důvěrníka, písaře Ibn Ja´kúba, které se ovšem zabývá spíš soukromým životem sultána a lidí kolem něj. A tak se mísí pikantní historky ze Saladinových paláců a harému s osudy písaře, dozvíme se hodně o erotice u muslimů a křižáků, ale o Saladinových taženích a skutečném životě málo. Jako zábavné exotické vyprávění ano, jako historický román ne, skutečné historie je v knize minimum.


Jsou to vlastně historické detektivky, odehrávající se v první polovině 20. století, protože vycházejí ze skutečných událostí a kriminálních případů americké historie. Jak sám autor píše: „Ač dějinné události jsou vylíčeny víceméně přesně (do té míry, jak to umožnil časový odstup a vzájemně si odporující literární prameny), fakta, dohady a představivost se tu zcela volně mísí, historické osobnosti tu vystupují vedle postav přetvořených i zcela vymyšlených – a ty všechny jednají a mluví tak, jak si autor zamane.“
A tak se tu vedle románových postav objevují třeba Eliot Ness, Erle Stanley Gardner, Ian Fleming nebo někteří známí chicagští gangsteři. Skvělé jsou charakteristiky postav, prostředí i dobové atmosféry. Závěrečné poznámky vysvětlují, co jsou fakta a co autorská licence, a svádějí k vyhledávání dalších informací o jednotlivých případech. Samotný Nathan Heller je typický soukromý detektiv, inteligentní, vtipný, trochu cynický, ale v každém případě sympaťák. Výborné oddychové čtení.


Dokončení přehledu francouzských korzárů, těch známých, méně známých i zcela neznámých, plavících se pod plachtami. Dát to dohromady vyžadovalo asi studium obrovského množství historických podkladů a dokumentace. Podle tiráže přeloženo z rukopisu, čili ani originál celého cyklu vlastně ještě knižně nevyšel. O to větší zásluha českého vydavatele. A již potřetí lituji vlastně nedůstojné formy vydání, tahle třídílná kniha by si zasloužila pevnou vazbu, velký formát a křídový papír na všechny doprovodné ilustrace, pak by to byl klenot knihovny každého fanouška této problematiky. A jen proto ubírám jednu hvězdičku celkového hodnocení.


Jako kdysi nadšený divák seriálu Strážce duší jsem uvítal možnost seznámit se s fakty, hypotézami i záhadami, na jejichž základě byl vytvořen. Tato kniha je stejně zajímavá, ne-li zajímavější než seriál. Z různorodého spektra zmiňovaných záhad vyplývá, jak mnoho ještě o naší historii nevíme a asi nikdy s určitostí vědět nebudeme. A když to někdo umí podat takovým způsobem jako Arnošt Vašíček, vznikne přinejmenším zajímavé, ale také inspirativní a zneklidňující čtení.
