teramacek
komentáře u knih
Pouta
Delphine de Vigan
Smutný příběh. To, co jsem z něj celou dobu cítila asi nejvíc, byla stísněnost. Bezvýchodná. Všechno, co se v knize dělo, mě tiše děsilo, asi proto, že nebylo tak těžké si představit, že něco takového se některým lidem (a dětem) může stát. Žádná oddechovka. Ale rozhodně si chci přečíst i další autorčiny knihy.
Kříďák
C. J. Tudor
Knížku jsem dostala k Vánocům, sama bych si ji asi díky nálepce "Edice světový bestseller" nikdy nekoupila, protože to mi přijde v oblasti knih obdobně důvěryhodné jako restaurace v centru Prahy pro turisty - taková "past na cizince" :) Musím ale přiznat, že mě moc příjemně překvapila. Líbil se mi styl, jakým byla napsaná, i příběh, který nebyl jen detektivní, ale měl hodně vrstev, co se vztahů mezi jednotlivými hrdiny týče. Přečetla jsem knížku za tři dny a myslím, že se za ni autorka určitě nemusí stydět :)
Loutkové divadlo
M. W. Craven
No hurá! Tímhle jsem si po knihách Řetěz a Ve vlastním stínu spravila chuť.
Námět skvělý, napětí neubývalo, žádné složité konstrukce, prostě to celé fungovalo jako fajn příběh. A ještě to mělo (minimálně pro mě teda) sympatické hlavní představitele.
Nějaké mouchy bych našla, ale daly se vybít několika ranami plácačkou :)
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
A tak jako jo, šlo to. Četla jsem to na dovolené jako pátou knížku v řadě, už jen na doťuknutí, a neurazilo mě to :)
Podivné počasí v Tokiu
Hiromi Kawakami
Prostě mě to nechytlo. A teď si asi po půl roce, kdy to mám v sekci Právě čtené, říkám, že je na čase to přesunout. Někam dozadu do knihovny. Nebo do bazaru.
Poslední pes na Zemi
Adrian J. Walker
Mě to prostě a jednoduše bavilo. Mnohokrát jsem se (i nahlas) zasmála, ale taky mi bylo (docela tiše) úzko. Člověka, který není oddaný milovník psů, by to možná tolik nedostalo, ale to já nedokážu posoudit. Vzhledem k tomu, že mám doma dva chlupaté zvířecí exempláře. V tom příběhu pro mě byla spousta lásky, odvahy, strachu, emocí celkově. A ty já ráda. Skoro stejně jako ty psouny :)
Zhouba Londýna
Paul Cornell
Byla to sranda, bylo to napínavý, bylo to poměrně drsný, bylo to ZLEHÝNKA absurdní, ale hlavně, podtrženo sečteno: Bylo to zábavný. Knížku jsem přečetla za den a půl na dovolené, usmívala jsem se a párkrát samu sebe i překvapila slzou v oku (jo, až tak!). Přehrála jsem si to v sobě jako film a koupě vstupenek nelituju :)
Za sny
Karin Krajčo Babinská
Nedávno jsem si slíbila, že budu míň předpojatá a kritická. V rámci toho předsevzetí jsem dnes otevřela tuto knihu - i přesto, že mi autorka není moc sympatická, asi i díky tomu, že Richarda Krajčo a jeho obří ego nedávám už vůbec. Ale co, říkala jsem si, nesuď knihu podle obalu, spisovatelku podle manžela. A fakt jsem se snažila... a na straně 92 se dosnažila. Totální milostné klišé, předloha pro americký film kategorie D (tohle by fakt nebylo ani céčko). Kdyby to napsala patnáctiletá holka pod vlivem první lásky, tak asi fajn, ale tohle bohužel není ten případ. Boha jeho, taková ztráta času a plýtvání papírem. No nic, předpojatá nechci být i dál, ale na instinkt bych asi měla brát ohled pořád. A v tomhle případě jsem ho, přiznávám zahanbeně, sakramentsky podcenila.
Miluju Tě, protože mě živíš
David Llorente
Úžasná kniha. Chvíli jsem si zvykala na styl psaní a po té chvíli začala autorovi závidět, jak mu to neobvykle myslí. Je to drsné, ale (bohužel?) uvěřitelné. Smutné, mrazivé a (konec konců) lidské. Čtu hodně, ale tuhle knížku stavím fakt vysoko nad vše, co prošlo mýma rukama, natož očima :)
Deník šílenství
Veronika Saforková
Přiznávám, jsem teprve v polovině a už hodnotím; dovoluji si to, protože pocity z knížky mám od začátku až doteď naprosto stejné, spíše se potvrzující a nezlepšující.
Dávám tři body, a z toho jeden čistě za odvahu se k tomu veřejně přiznat. Literárně je to prostě deníček mladé holky, nic víc. Navíc mám pocit, jako by to slečna psala s velkým uvědoměním, že to bude číst její rodina, a proto se mi tam některým pasážím popisujícím vztahy, vděčnost za rodinu apod. těžko věří. Čím víc se v tomhle ohledu tlačí na pilu (mnohokrát zdůrazňovaný úzký vztah s matkou, potažmo láska k sestrám), tím víc se mi pochybovačně zvedá obočí. Pasáže se často opakují, pokud je něco uvedeno jako deníkový zápis, nevím, proč je třeba to plus minus stejně uvést o chvíli / pár stran později jako popis situace. Chápu, že se z toho slečna chtěla vypsat, to je super, od toho deníky jsou. Jestli je nutné je pokaždé vydat, to je asi druhá věc.
Zmizení Stephanie Mailerové
Joël Dicker
Na čtení jsem se těšila, protože předchozí dvě knihy daného autora moji knihy milující duši vyloženě potěšily. A ne, že by tahle byla špatná, to se říct nedá, jen... Je tam nějak moc postav, takže jsem měla co dělat, abych v nich, jejich osudech a vlivech na hlavní dějovou linku neměla zmatek. Některé postavy mi byly nesympatické, jiné těžko uvěřitelné, což mi to čtení taky drobně komplikovalo. Tedy podtrženo, sečteno: ne, že by mě ta knížka nebavila – bavila. Ale na plný počet hvězdiček to bohužel nestačilo.
Napsáno krví
Chris Carter
Cartera mám opravdu, skutečně, velice a moc ráda. Takže i na tuhle knížku jsem se moc těšila a s chutí si ji přečetla. Musím ale přiznat, že pro mě byl konec už trochu zdlouhavý, trochu zbytečně (pro mě) se to protahovalo. Což ale nic nemění na tom, že to jako každá jeho detektivka převyšuje ostatní minimálně o půl hlavy :)
Jak přežít léčení – Veselé čtení o bolestech
Radkin Honzák
Když to je těžký, já jsem velká fanynka pana Honzáka, tudíž tohle nemůže být objektivní recenze. Subjektivně ale můžu s klidným srdcem napsat, že je to skvělá knížka. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Může se to hodit.
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Tuhle knížku miluju. Dočetla jsem ji před pár minutami, podruhé v životě - už tím je (pro mě) výjimečná, protože do opakovaného čtení se mi chce málokdy. Znovu jsem si vzpomněla, jak silně ke mně kdysi kniha promluvila a zase se to všechno vrátilo, s novou silou, asi že jsem už stará :) Co o ní napsat, jak ji přiblížit... Myslím, že každý v ní vlastně najde něco jiného. Pro mě je o tom, že život je neuvěřitelně pestrý a může Vás překvapit, i když si myslíte, že ho znáte a že překvapení nepotřebujete. Že nejsou pro Vás. O tom, že lidi nejsou vždy takoví, jakými se zdají a že stojí za to zkoumat jejich slova, jejich činy, důvody proč je dělají. O tom, že nikdy není pozdě poznat sám sebe. Ale je tam toho stokrát víc. Čistá nádhera.
Oheň a hněv
Michael Wolff
Sice jsem teprve v půlce, stát se ještě může ledacos, ale už teď můžu napsat, že se mi tak knížka fakt líbí, protože jsem se dlouho tak nezasmála. Teda takhle: Ono je to vlastně strašně smutný, že taková obskurní figurka stojí v čele tak velkého státu, co dělá, říká a jak se chová, ale celý je to tak neuvěřitelný... ten člověk a všichni kolem něj žijí a živí svůj vlastní sitcom! :D
Tak šel můj život
Jane Fonda
Ta knížka je moc dobrá. A přesto, že mi na Jane Fondové něco vadí, je mi něčím nepříjemná, takovou zvláštní urputností, umíněností, těžko to pojmenovat jedním slovem, její život, volby a názory jsou rozhodně setsakra zajímavé. Knížku jsem začala číst na základě totální a fatální adorace seriálu Grace a Frankie, a nelitovala jsem ani chvíli a ani stránku :) Asi s ní není lehké žít, ale zas si člověk nemůže stěžovat, že by to byla nuda :)
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Honza Vojtko je velký sympaťák, navíc profík a to, jak pěkně, uvolněně píše, je už "jen" takový bonus. Knížku jsem přečetla za jeden den a zase jsem se o sobě naučila trochu něco víc. Teda doufám :)
Závislost
Heinz-Peter Röhr
Není to úplně veselé čtení, ale zajímavé, poučné a taky trochu depresivní bezesporu. Navíc skvělý popis různých typů osobností, ve kterém člověk najde sebe i své blízké, aniž by měl/měli závislost na čemkoliv.
Malý život
Hanya Yanagihara
Kniha se mi moc líbila, vyobrazení hlavních hrdinů, nevšední (velmi pevný a přitom tak křehký - promiňte mi to klišé :)) vztahy... Četla jsem ji už před pár měsíci, ale pořád na ni vzpomínám.
