teramacek
komentáře u knih
Život naruby
Demi Moore
Je mi to líto, ale já jí to prostě nevěřím. Ona se tak strašně pořád snažila, myslela víc na ostatní než na sebe (to tam doslova je), ale stala se jí spousta těžkých věcí – samozřejmě vůbec ne její vinou. Kvůli prarodičům, rodičům, mužům… Nevím no. Přišlo mi to jako takové sebestředné kňourání a neschopnost přiznat, že se možná fakt chovala špatně, nevhodně, a že by nebylo od věci zkusit místo obviňování ostatních říct „promiňte, to jsem posr*** já sama a vidím to.“ Takhle to je jen takový nadávání na osud, který k ní byl nespravedlivý = vlastně se nemohla chovat jinak. Smutný no.
Dobří sousedé
Sarah Langan
Mě to teda moc příjemně překvapilo. Nečekala jsem nic moc, dostala jsem dost.
Ten příběh je vlastně dost temný, jako byste měli v ložnici záclonu pohybující se ve větru, jenže Vy víte, že ten pohyb není způsobený větrem… ale bojíte se, že když s ní pohnete, najdete tam něco zkaženého a zlovolného. A že už pak nikdy nic nebude jako dřív.
Loutkové divadlo
M. W. Craven
No hurá! Tímhle jsem si po knihách Řetěz a Ve vlastním stínu spravila chuť.
Námět skvělý, napětí neubývalo, žádné složité konstrukce, prostě to celé fungovalo jako fajn příběh. A ještě to mělo (minimálně pro mě teda) sympatické hlavní představitele.
Nějaké mouchy bych našla, ale daly se vybít několika ranami plácačkou :)
Řetěz
Adrian McKinty
Téma super; teda v reálu samozřejmě děs, ale na papíře originální a s velkým potenciálem mrazivě napínavého příběhu. Přičemž si ale nejsem úplně jistá, jestli byl ten potenciál naplněn. Myslím, že se dalo to napětí vystupňovat nějakým nečekaným zvratem, který se nekonal.
Do toho ten milostný příběh jak z červené knihovny… ten mi tam nějak neseděl. Ale kolik lidí, tolik chutí.
Ve vlastním stínu
Eliza Maxwell
Rádoby tajemný příběh, který ta tajemnost kouše do zadku. Překombinované, zamotané; na konci jsem si přišla už jako u Cimrmana:
Muž 1: „Nedělej si výčitky, milý synu. Nejsem totiž tvůj otec. Jsem tvůj… syn. Tatínku..„.
Muž 2: „A maminka?“
Muž 1:„ Je tvá babička.“
Akorát že tam to dávalo snad dokonce i smysl :)
Jestli jste na nudné dovolené a tohle je jediná kniha v dosahu 100 km, přečtěte si ji, ale žádné velké wow nečekejte.
Zlá krev
John Carreyrou
Knížka super, vlastně neuvěřitelný příběh. I když samozřejmě víme, že Amerika je země neomezených možností :) Dívala jsem se po přečtení na pár videí s hlavní aktérkou a nějak mi hlava nebere, že tuhle ženu považovalo okolí za "velmi charismatickou". Mně přišla spíš takovým lehce až těžce znepokojujícím způsobem zvláštní :) Rozhodně ovšem podnikavé děvče, to bezpochyby.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Nebudu objevovat Ameriku – ta kniha je prostě skvělá. Navíc ji Dicker napsal tak mladý – sakra, jak já mu závidím. Zdravě ale, přejícně (píše se to tak, doufám, jinak moje sebevědomí klesne pod úroveň dna moře).
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Knížku jsem doslova zhltla za tři dny. Už před mnoha lety jsem viděla film a matně si – ano, i díky anotaci samozřejmě – pamatovala obsah, ale na takovou stísněnost jsem stejně nebyla připravená. Každé otočení stránky slibovalo „hele, to lepší nebude, tady čeká jen něco ještě víc ponurého, z čeho Ti bude ouvej kolem žaludku”, a rozhodně to nebyly plané sliby. Sama nejsem matka, přesto na mě zejména ten vztah „Eva – Kevin” zapůsobil mocně. Samozřejmě bylo od začátku jasné, že tohle nemůže mít šťastný konec, přesto pro mě závěr knihy překvapivý byl. Možná nejvíc v tom, ať už to zní jakkoliv paradoxně, že ve mně pořád žila nějaká malá naděje, že to třeba nedopadne tak úplně blbě, nešťastně, zlomeně. Nu, vybrala jsem si to na dovolenou sama, tak si nestěžuju. Jen zlehýnka rozechvěle konstatuji, že to pro mě byla docela díla. Asi i díky té formě dopisů. Asi jsem zralá na nějakou dětskou knížku o štěňátkách :)
Deník šílenství
Veronika Saforková
Přiznávám, jsem teprve v polovině a už hodnotím; dovoluji si to, protože pocity z knížky mám od začátku až doteď naprosto stejné, spíše se potvrzující a nezlepšující.
Dávám tři body, a z toho jeden čistě za odvahu se k tomu veřejně přiznat. Literárně je to prostě deníček mladé holky, nic víc. Navíc mám pocit, jako by to slečna psala s velkým uvědoměním, že to bude číst její rodina, a proto se mi tam některým pasážím popisujícím vztahy, vděčnost za rodinu apod. těžko věří. Čím víc se v tomhle ohledu tlačí na pilu (mnohokrát zdůrazňovaný úzký vztah s matkou, potažmo láska k sestrám), tím víc se mi pochybovačně zvedá obočí. Pasáže se často opakují, pokud je něco uvedeno jako deníkový zápis, nevím, proč je třeba to plus minus stejně uvést o chvíli / pár stran později jako popis situace. Chápu, že se z toho slečna chtěla vypsat, to je super, od toho deníky jsou. Jestli je nutné je pokaždé vydat, to je asi druhá věc.
Dopisy z podzimu 1938
Jaroslav Ježek
Útlá knížka, ale plná citu. Krásné čtení, i když dost smutné.
Nehoda
C. L. Taylor
Zřejmě i proto, že jsem v mládí měla svého vlastního psychopata (a že vím, že není moc o co stát), dokázala jsem se do příběhu poměrně dobře vžít, tudíž to na mě dýchlo o to víc stíněně. Celkově se mi ten příběh líbil, velmi slušná detektivka.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Teda to zas byl pekelný vhled do polámané lidské psychiky. Nechápete mě špatně, ta knížka je skvělá, zhurta napínavá a jakmile s ní jednou začnete, budete mít problém přestat číst. Jen mě z toho napadlo, že něco tak znepokojivého, s tolika poměrně drastickými detaily (přiznávám, že u části popisující psí zápasy jsem musela přeskakovat řádky) může asi napsat jen někdo, kdo v sobě má poměrně slušný kousek temna. Nu nic, asi se bych si měla pro zklidnění přečíst Pipi dlouhou punčochu :)
Zlomené srdce
Tim Weaver
Díky panu Carterovi mám trochu vysokou laťku, co se detektivek týče, ale přesto (nebo díky tomu?) můžu s klidným svědomím prohlásit, že tohle se četlo hodně dobře. Vlastně jsem to dala během dvou dní – a bylo to teda vyčerpávající ležení na pohovce :) Ta filmová tématika tomu asi dost pomohla, ale celkově to pro mě bublalo dost příjemným tajemnem a ani chvíli jsem se nenudila.
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Už z její první knížky mi bylo tak nějak tíživě, nepopsatelně úzko a teď to pokračovalo. Focení mrtvých zvířat (snad to není spoiler) mi přišlo takovým těžko vysvětlitelným způsobem smutně nepříjemné. Vlastně všechno, co se linulo tou knihou. Nedokážu říct úplně přesně proč, ale tenhle kus si mě zkrátka moc nezískal. Asi jsem se s tou hlavní postavou nedokázala sžít, pochopit ji.
V říši hladových duchů
Gabor Maté
To téma mě svým způsobem fascinuje, obecně se ráda rýpu v tom, proč se lidi chovají tak, jak se chovají, a to zejména pokud je to nějakým obdobně zhoubný způsobem. Ale do téhle knížky jsem se prostě nějak nedokázala začíst... a dočíst ji. Přiblížit se osobám, které jsou v ní načrtnuté. Je mi to vlastně trochu líto, ale holt to nešlo lámat přes koleno. Kdo ví, třeba jí dám šanci ještě v budoucnu a zhltnu ji za den.
Zmizení Stephanie Mailerové
Joël Dicker
Na čtení jsem se těšila, protože předchozí dvě knihy daného autora moji knihy milující duši vyloženě potěšily. A ne, že by tahle byla špatná, to se říct nedá, jen... Je tam nějak moc postav, takže jsem měla co dělat, abych v nich, jejich osudech a vlivech na hlavní dějovou linku neměla zmatek. Některé postavy mi byly nesympatické, jiné těžko uvěřitelné, což mi to čtení taky drobně komplikovalo. Tedy podtrženo, sečteno: ne, že by mě ta knížka nebavila – bavila. Ale na plný počet hvězdiček to bohužel nestačilo.
Napsáno krví
Chris Carter
Cartera mám opravdu, skutečně, velice a moc ráda. Takže i na tuhle knížku jsem se moc těšila a s chutí si ji přečetla. Musím ale přiznat, že pro mě byl konec už trochu zdlouhavý, trochu zbytečně (pro mě) se to protahovalo. Což ale nic nemění na tom, že to jako každá jeho detektivka převyšuje ostatní minimálně o půl hlavy :)
Jak přežít léčení – Veselé čtení o bolestech
Radkin Honzák
Když to je těžký, já jsem velká fanynka pana Honzáka, tudíž tohle nemůže být objektivní recenze. Subjektivně ale můžu s klidným srdcem napsat, že je to skvělá knížka. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Může se to hodit.
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
A tak jako jo, šlo to. Četla jsem to na dovolené jako pátou knížku v řadě, už jen na doťuknutí, a neurazilo mě to :)
Nikdo není doma
Tim Weaver
Nebylo to zlý, to ne. Ale na můj vkus nějak složitý. Moc postav, děsně spletený... Určitě to není tak, že bych se nudila, ale zkrátka mi to přišlo už trochu překombinované.
