teramacek komentáře u knih
Boží knížka. Tedy téma nijak radostné, ale styl a použité podklady... ach. Každý milovník tohoto druhu literatury musí zaplesat. Celé to vyznívá taky trochu jako detektivka. Zkrátka nudit se nebudete. Chválím, plesám.
Není to úplně veselé čtení, ale zajímavé, poučné a taky trochu depresivní bezesporu. Navíc skvělý popis různých typů osobností, ve kterém člověk najde sebe i své blízké, aniž by měl/měli závislost na čemkoliv.
Smutný příběh. To, co jsem z něj celou dobu cítila asi nejvíc, byla stísněnost. Bezvýchodná. Všechno, co se v knize dělo, mě tiše děsilo, asi proto, že nebylo tak těžké si představit, že něco takového se některým lidem (a dětem) může stát. Žádná oddechovka. Ale rozhodně si chci přečíst i další autorčiny knihy.
Kniha se mi moc líbila, vyobrazení hlavních hrdinů, nevšední (velmi pevný a přitom tak křehký - promiňte mi to klišé :)) vztahy... Četla jsem ji už před pár měsíci, ale pořád na ni vzpomínám.
Já vám nevím, mně to nějak za srdíčko nevzalo (ani ho nezlomilo, jak se psalo v citacích na zadní straně obálky :)). Přišlo mi to celé předvídatelné, dlouho jsem čekala na nějaký zvrat, ale tak lehce za půlkou knihy jsem si uvědomila, že nic takového se zjevně konat nebude a víceméně jsem to dočítala jen kvůli rozhodnutí to dočíst. Nebyla to úplná nuda, to zas nemůžu říct, ale že by to ve mně zanechalo jakýkoliv výrazný pocit... to ne. Možná jsem už po přečtení mnoha kilogramů knih necitlivá hyena :)
Knížku jsem dostala k Vánocům, sama bych si ji asi díky nálepce "Edice světový bestseller" nikdy nekoupila, protože to mi přijde v oblasti knih obdobně důvěryhodné jako restaurace v centru Prahy pro turisty - taková "past na cizince" :) Musím ale přiznat, že mě moc příjemně překvapila. Líbil se mi styl, jakým byla napsaná, i příběh, který nebyl jen detektivní, ale měl hodně vrstev, co se vztahů mezi jednotlivými hrdiny týče. Přečetla jsem knížku za tři dny a myslím, že se za ni autorka určitě nemusí stydět :)
Nedávno jsem si slíbila, že budu míň předpojatá a kritická. V rámci toho předsevzetí jsem dnes otevřela tuto knihu - i přesto, že mi autorka není moc sympatická, asi i díky tomu, že Richarda Krajčo a jeho obří ego nedávám už vůbec. Ale co, říkala jsem si, nesuď knihu podle obalu, spisovatelku podle manžela. A fakt jsem se snažila... a na straně 92 se dosnažila. Totální milostné klišé, předloha pro americký film kategorie D (tohle by fakt nebylo ani céčko). Kdyby to napsala patnáctiletá holka pod vlivem první lásky, tak asi fajn, ale tohle bohužel není ten případ. Boha jeho, taková ztráta času a plýtvání papírem. No nic, předpojatá nechci být i dál, ale na instinkt bych asi měla brát ohled pořád. A v tomhle případě jsem ho, přiznávám zahanbeně, sakramentsky podcenila.
Přečetla jsem ji dnes za dvě hodiny, což tak trochu naznačuje, že se mi kniha poměrně líbila :) Mám ráda styl, jakým Jaroslav Rudiš píše, pěkně mi ten čas/to čtení plynulo, zlehka jsem se usmívala a chvílemi mi bylo taky trochu úzko, protože jsem v jedné postavě viděla jednoho ze svých blízkých a nebyl to zrovna radostný pohled. Za mě celkově příjemná knížka, nečekala jsem od ní velké moudro, prostě jsem si chtěla o nedělním zasněženém dopoledni klidně počíst, něco milého, lidského... A to jsem udělala, to mi knížka dala. Takže za mě fajn, užila jsem si to :)
Pro mě to byla knížka o tom, že není všechno tak, jak se může zdát, ani lidi a už vůbec ne jejich pocity, vztahy. Že si často o věcech a lidech (i nejbližších) myslíme něco... a jsme úplně vedle. Ale vždycky můžeme začít znova.
- Kdyby to nebylo poznat, moc se mi ta kniha líbila. Ze spousty důvodů, které ani neumím pořádně popsat. Celé je to skvělý, chvílemi i napínavý příběh, který se dotknul nějakého místa hluboko ve mně. Teď jen musím přijít na to proč. "Jen" ;)
Nakonec to byla vlastně fajn detektivka :) Řekla bych, že reklama na knížku dost těží z úspěchu seriálu (skvělého, mimochodem), i když s ním vyjma názvu a jmen většiny postav má pramálo společného. Podtrženo sečteno: Bezva knížka, ale pění ód si asi nechám pro jiné tituly :)
Knížku jsem začala číst v sobotu večer, odložila ji v jednu ráno, vzbudila se v půl desáté a v deset měla dočteno. Taky jsem si už cca v polovině čtení koupila audioknihu. Tím bych chtěla zlehka ilustrovat to, jestli a jak se mi líbila :) Knížky o osobním rozvoji znám, mám, snažila jsem se už dříve číst, tak v 90 % byla ta koupě vyhozením peněz a ztrátou času. Tak často opakované mantry o tom, jak máme být pozitivní, snažit se, dělat měsíc tohle a pak díky tomu budeme smíření se vším a všemi, bohatí, krásní a cítit se báječně do konce života, na mě prostě nefunguje. Nevěřím to, cítím tak určitý tlak a taky dost silně to, že když ho nezvládnu, když nebudu ta osvícená, selhala jsem a měla bych se stydět. To člověku moc sebevědomí nepřidá. Takhle knížka pro mě byla naprosto jiná. Nenabádá, abyste se snažili - vlastně rádi úplný opak. Nemusíte být výjimeční - proboha, je přece úplně OK být průměrný, když se tak cítíte fajn. Pro mě ohromně osvěžující. Moc se mi líbí Mansonův styl psaní, jasně, sem tam sprosté slovo (tváří v tvář názvu knihy jsem to nebrala jako velké překvapení), ale co, prostě píše jako normální člověk, který něčím prošel, něco zažil, něco si o tom přečetl, něco z toho pro sebe vyvodil a protože by to mohlo pomoct i ostatním, tak hele, tady to máte. Možná to není nijak převratná kniha, nevím, asi jak pro koho; pro mě ale určitě byla a je. Fakt jsem nadšená a hodlám si to ve své průměrnosti udržet :)
Je to brutální? Je. Ale je to skvělý? Je. To se prostě nedá svítit. Carter umí. Drsně, ale umí.
Poslední díl Geniálních přítelkyň se mi líbil z celé série nejvíc. Líbil, taky děsil, mnohokrát rozesmutnil, vyvolal v žaludku nepříjemný pocit "tohle by se nemělo dít", rozbolavěl... A i když jsem tu popsala převážně neveselé pocity, považuji tuhle knížku za skvělou. Krásnou.
Pro mě zatím nejlepší kniha z celé série. Asi i proto, že jsem právě ve věku hlavních hrdinek :), ale určitě i kvůli spoustě významných událostí, které je potkávají. Intimní, hodně vzrušující příběh - ve všech možných výzkumech toho slova. Vztah Lily a Lenu je zvláštní, většinou jsem nechápala, jak se právě z nich dvou mohly stát takové přítelkyně, ale to asi ani ony :) Už se těším na velké finále!
Tak jo, tak jo, tak jo. Ronda mi dle rozhovorů apod. není dvakrát sympatická, ale tahle knížka je skvělá. Dala by se nazvat motivační, což normálně není nic moc pro mě (příliš tomu nevěřím), ale Můj boj/Tvůj boj je napsaná fakt skvěle a během/po přečtení máte chuť se sebou něco dělat, něco dokázat. Četla jsem jedním dechem, přiznávám bez mučení.
Úžasná kniha, úžasný překlad! Byla jsem dojatá, smutná, lehounce nejistá, plná naděje... prostě mi to dalo všechno, co by silná kniha měla.
Taková ta knížka, u které tušíte, že všechno dopadne strašně špatně, protože všechno probíhá špatně... a ono fakt jo. Těžké, smutné. Přesto skvělé. A úžasný překlad!
Stísněnost. To mě provázelo celou knížkou. Vztahy s rodiči... těžká věc. Snaží se, jasně, minimálně většina z nich, dělají všechno pro dobro svých dětí a pak najednou (najednou?!) už to nemůžou ty děti snést a unést. Silná knížka, i když ne překvapivá. Ale vlastně možná i proto... Všechno očekáváte, ale vyrovnat se s tím, to už jde hůř. Skvělá kniha.
Strašně dobrý! Reklamní hantýrkou: VÍC NEŽ DOBRÝ! Skvěle napsané, četla jsem, jak nejrychleji jsem dokázala a zároveň na sebe byla naštvaná, že tak rychle postupuju... ke konci. Neuvěřitelně zajímavý život Escobara, odporný člověk, zároveň vynalézavý, všechny jeho útěky byly velká verneovka. Na základě téhle knihy jsem začala příběh Pabla Escobara sledovat mnohem víc, číst další knížky, konečně (asi jako poslední na světě, no jo no) viděla Narcos... Vážně skvělé.
Na začátku jsem si říkala, že je to fajn, ale vlastně taková průměrná knížka a cca od poloviny jsem jí úplně propadla - a posledních pár desítek stran probrečela. (Nutno dodat, že na trajektu; těch cca 100 lidí kolem si asi myslelo něco neuctivého o mém duševním zdraví.) Je to krásná, citlivá knížka. A Oveho nesnesitelnost si skoro nejde nezamilovat :)