TerapieKNIHOU komentáře u knih

"No matter how we came to be, we were and still are. You stole my heart, and you let me love you with it, and you made damn sure I knew where its home was."

Nemám slov. Měla jsem za to, že konec Exodusu byl pro mě dostačující. Omyl tohle byl konec, co jsem potřebovala a ani o tom nevěděla. Po čem moje srdce v hloubi duše prahlo!

Od začátku, kdy se Tobias objevil jsem věděla, že je to ON Jeho úhel pohledu jsem si neskutečně užívala, flashbacky i současnost. To, jak sváděl boje se svými vnitřními démony, jeho pocity, pohled na vznik bratrstva a jejich jedinečného pouta, všechny ty události odehrávající se na pozadí, ale hlavně způsob jakým miluje Cec.

"Ma chatte. Mon corps. Ma femme. Mon coeur. Ma vie."

Prostě všechno, co se skrývalo za tímhle osamělým Francouzem, který se vzdal svého života, aby chránil ostatní, a konečně našel jedinou věc, která mu přináší útěchu - JI. Silná, sebevědomá, výbušná a emocionální Cec, která mě na konec hodně překvapila, a hrozně se mi líbilo, jak za sebe bojovala!

"Im glad that you loved him, and Im glad he knew what it felt like to be loved by you before he died, and its because of the way you love, Cecelia."

Naprosto chápu, že díl byl pro někoho zbytečný, zdlouhavý a bez zvratů. Sama jsem občas měla pocit, že se děj táhne anebo, že mi vypadl odstavec a nevím, co se děje. Ale musím to přehlédnout, protože celou sérii ZBOŽŇUJU a bude v mém srdci navždy.

Jsem vděčná, že autorka knihu nakonec napsala. Poskytla mi naprosto všechno. Lásku, přátelství a takové to uzavření a ukončení série, kdy je vše řečeno. Miluju, že jsem se k nim všem mohla vrátit. Prožít všechny ty okamžiky s Havrany.

---Mon trésor---

3 02.06.2023

Po konci minulého dílu jsem se těšila na to Pokračování příště, ale tohle Přiznávám se bez mučení - knihu jsem 2x odložila, než jsem ji dočetla. Jak mě minulý díl bavil a přišel mi v poměru děj/sexuální scény vyvážený, tak tady se kromě sexu v podstatě nic nedělo. Odvařená z toho nejsem...

Díl je o Payton pro kterou je její práce v privátním klubu v podstatě koníčkem. Poslední dobou však mívá pocit, že ji chybí vzrušení z toho, co dělá, nebo ji spíše chybí to, co mají mezi sebou Evie s Loganem. Nikdy ji ani ve snu nenapadlo, že by mohla najít chlapa, který s ní bude držet krok a hned od prvního setkání ji obrátí svět naruby. A přesně to, se podaří Dominikovi. Fešákovi, co se v klubu ocitne spíše shodou okolností. Za noc s Payton zaplatí astronomickou částku, ale ve výsledku si chce spíš popovídat a nebýt sám. Už od první chvíle však nabourá a poruší všechna její pravidla a Payton poprvé ucítí náznak něčeho skutečného.

Musím říct, že z Payton jsem měla v 1. díle daleko lepší pocit, bavila mě a na její příběh jsem se těšila, ale tady.. Dominika je taky jeden velký otazník, měla jsem z jeho chování smíšené pocity na jednu stranu červenající se stydlín, jehož nejlepší kámoškou byla skoro rok jen levačka a na tu druhou borec, co se nebojí BDSM a důrazně si umí říct, co chce.

Už od začátku mě kniha prostě nechytla, děj byl hrozně předvídatelný, bez napětí, vývoj vztahu mezi postavami strašně rychlý. Ne, že by se kniha četla špatně, ale něco mi tam chybělo, a sex to rozhodně nebyl. A zlatý hřeb - orgasmus na povel?! to na mě působilo vyloženě absurdně

02.06.2023

Na tyto detektivky jsem ve směs slyšela jen samou chválu. Takže když jsem po delší době zašla do knihovny, byla to jasná volba. Severská tématika = sázka na jistotu opak byl pravdou a kniha mě zrovna neoslnila. Možná to bylo způsobeno tím, že od spojení severu a detektivky automaticky očekávám určitou míru surovosti a brutality, a to tady prostě nenajdete.

Jak už anotace napovídá, norská vesnička na konci světa, kde dávají lišky dobrou noc, skrývá nejedno tajemství. A to se rozhodne rozluštit český kriminalista Bergman, který zde tráví dovolenou. Ta se mu ale trochu vymkne z rukou, když při rybaření náhodou narazí na mrtvolu mladé ženy. Policejní instinkt se v něm nezapře, a přestože si chtěl od všeho odpočinout, pomalu z počátku nevědomky začíná pátrat.

Už od začátku knihy jsem se nedokázala ztotožnit se stylem psaní autorky. Místo detektivky to bylo takové vyprávění s detektivní zápletkou. Nápad jako takový by možná zajímavý byl, ale to by knihu nesmělo tvořit 70% sáhodlouhých popisů přírody a okolního prostředí, osudů tamních obyvatel a jejich vzájemné vazby a v neposlední řadě zdlouhavé myšlenkové pochody. Ne, že by na tom bylo něco špatného, ale co se mě týče, s detektivkou to mělo pramálo společného.

Žádný drive, napětí, a hrozně předvídatelný vývoj zápletky a místy trošku nereálný. Opravdu český kriminalista na dovolené vyřeší vraždu dřív než tým kriminalistů? A to jen na základě povídání?

Celkově bych knihu zhodnotila ve stylu neurazí, ale ani nenadchne. Bergman mi po 1. knize také nějak zvlášť k srdci nepřirostl, takový nemastný, neslaný. Nicméně autorce dám ještě šanci a přečtu si něco z prostředí českých luhů a hájů.

8 22.05.2023

Again Helen Fields a její mistrovský talent. Ona je takový Christ Carter v sukních, a to já můžu. Knihu jsem pro oživení děje opět poslouchala jako audioknihu a znovu musím pochválit pana Šťastného. Skvělý přednes, intonace, změny hlasů u jednotlivých postav jednoduše perfektní.

Inspektoři Luc a Ava jsou zpět, a tato kniha je ještě děsivější a brutálnější než ta první. V tomto díle nás autorka nechá nahlédnout za oponu dark webu, který se sám o sobě považuje za temné místo, ale hra odehrávající se na pozadí tohoto webu je daleko temnější a zvrácenější, než si dovedeme představit.

Úroveň brutality a násilí je tady na zcela jiné úrovni. V ulicích Edinburghu se rozjede doslova vražedná horečka. Na hudebním festivalu je všem na očích rozpáráno břicho mladíka, takovým způsobem až mu vypadnou vnitřnosti. Pachatel, jemuž Luc přezdívá vrah profesionální úrovně však nezanechá sebemenší stopu a místo činu je samo o sobě forenzní kalamitou. Tu samou noc je Ava povolána k nálezu ženy, jež byla doslova rozdrcena komodou a náš drtič toho po sobě kromě brutální spouště taky nezanechá o moc víc. Těmito případy však zvěrstva nekončí, vražedné řádění pokračuje a i zkušení vyšetřovatelé jsou při pohledu na oběti vyvedeni z míry, a to se mají pramálo čeho chytit.

Fuha, hodně intenzivní vyšetřovací jízda když už si člověk myslí, že zná pachatele, ocitnete opět na mrtvém bodě a zjistí, že byl naprosto vedle. Zápletka opět dokonale promyšlená do nejmenších detailů, napínavá, brutální, mraziváPokud se Vám však zajídají popisy provedení vražd a pitev, tak tuto knihu ani raději neotvírejte. Pro ty, kteří milují detektivní žánr a napětí, je ale tato kniha rozhodně perfektní volbou.

10 17.05.2023

"To the stars who listen and the dreams that are answered."

S čistým svědomím můžu napsat, že od knihy jsem se absolutně nebyla schopná odtrhnout a v určité části mě naprosto pohltila. M I L U J U. A vůbec mi nevadilo, že má bez mála 700 s. - Give me more

Ten příběh, jenž se mi zdál na začátku 1. dílu celkem nudný, dostal zcela jiný rozměr. Ta propracovanost do nejmenších detailů, vývoj postav a jejich dynamika.

Hltala jsem každou stránku. Budování magického světa a vše kolem něj, získávání ucelenějšího obrazu o Prythianu, objevování dalších dvorů a zákulisních pletich, ale hlavně seznámení s Mor, Amren, Azrielem, Cassianem.

U Feyre se mi líbilo, jak se její postava pozvolně vyvíjela, zpracovávala důsledky svých činů a učila se používat své schopnosti. Určitě se emocionálně posunula. Ale to ustavičné zvracení a dávení bych vynechala :D A ten Tamlin, achjo jestli mi nebyl v minulém díle moc po chuti, tak tady mě vyloženě vysíral. Od Luciena bych také očekávala víc.

To nejlepší nakonec - Rhys - s jeho postavou si autorka neuvěřitelně pohrála. Ta tajemství, která jsou nám postupně odkrývána. Oblíbila jsem si ho už v prvním díle, ale tady jsem si ho zamilovala.

Určitě musím vyzdvihnout a dát 1* za nenapodobitelnou chemii mezi Feyre a Rhysem. Neskutečně jsem si užívala ten pozvolný vývoj jejich vztahu, to jiskření a škádlení, vzájemné porozumění, ale především to odhalení s přesahem! Z toho jsem si sedla na prdel.

Mohla bych toho napsat tolik...Neskutečně závidím těm, co knihu ještě nečetli, ikdyž napodruhé byla taky skvělá. Všímala jsem si i sebemenších detailů, které jsem třeba ani nepostřehla.

6 17.05.2023

Ještě předtím, než se do této knižní série pustíte nebo nad ní byť jen zauvažujete, je třeba si uvědomit, že se jedná o erotické romány. A v rámci tohoto žánru je budu i hodnotit. Sexu a celkově erotiky je v nich pochopitelně hodně a na různé způsoby. Pokud jste zastánci klasické vanilky se zhasnutou lampičkou, neberou Vás experimenty nebo Vám je například trojka vyloženě proti srsti ruce pryč.

Ale už k příběhu, ústřední dvojící je Evelyn a Logan. Evie se v práci dostane do průšvihu, na jehož vyřešení bohužel nemá peníze. Z téhle situace se rozhodne vybruslit, tím, že se na jednu noc stane řekněme luxusní prostitukou po vzoru její nejlepší kámošky Payton. Ta pracuje v soukromém klubu, který si potrpí na určitou dávku anonymity, a při práci má tak zavázané oči. To samé teď čeká Evie, až na to, že její klient ji sundá pásku z očí a rozjede tak tím koloběh událostí

V rámci žánru, mě kniha mile překvapila, prostředí soukromého erotického klubu je za mě rozhodně zajímavá myšlenka. Od tohoto druhu knih nikdy neočekávám nic duchaplného nebo bůhvíjakou zápletku. Nicméně jak Evie, tak Logan mi byli sympatičtí a jejich interakce jsem si užívala - byl to ve směs zajímavý příběh o vývoji vztahu dvou lidí za ne úplně tradičních okolností. Autorka píše velice čtivě a sexuální scény na mě nepůsobily v žádném případě lacině. Taková erotikou nabitá oddechovka.

Jen prosím všechny překladatele ne všechno je třeba přeložit doslovně nebo jo? slovo "spoďárky to snad ani nikdo neříká, ne? a už vůbec ne v erotickém románu.

4 17.05.2023

Na tuhle knihu jsem v knihkupectví koukala nespočetkrát, ach - jak mě lákal ten žloutkový věneček s cukrovou polevou na titulní stránce, který ve mně evokoval romantický příběh z cukrárny...ale pokaždé jsem ji tam díky anotaci a hypu okolo knihy nechala. Tento žánr a obecně české autory ve většině případů nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že kniha nebude nic pro mě. Jak jsem byla blbá. Po přečtení bych Hanu od brilantní Aleny Mornštajnové zařadila do povinné maturitní četbyprotože odkaz této knihy by měly mít na paměti všichni.

Nezapomenout a hlavně neopakovat.

Zřejmě jsem musela do knihy dozrát, a tak jednoho dne při objednávce z @knihobot.cz skončila u mě v košíku. Přečetla jsem ji za den a s čistým svědomím můžu říct, že lepší knihu jsem dlouho nečetla, jestli vůbec. Žádná kniha ve mně nikdy nevyvolala takový hluboký zážitek a emoce, nikdy jsem u knihy neuronila ani slzu u Hany se mi to povedlo už před 40 stránkou, a to nemluvím o závěrečné kapitole, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy Už ani nevím, kolikrát mi při čtení přejel mráz po zádech nebo jsem se jen tak zarazila a přemýšlelao minulosti, budoucnosti, zkrátka o životě jako takovém. Celý zážitek z knihy jen umocňuje to, že autorka čerpala ze skutečných událostí.

"Neměla jsem proč žít, ale neuměla jsem umřít."

Těžko říct, jestli by mě kniha pohltila stejně i v mladším věku, kdo ví... ale teď, ve svých 28 letech můžu s určitostí říct, že zážitek z této knihy ve mně zůstane dlouho troufnu si říct i napořád. Tolik hlubokých myšlenek, které mi z hlavy jen tak nezmizí, na pouhých 300 stránkách. Každý den bychom si měli připomínat, jak se vlastně máme dobře, protože to, co bereme v dnešní době, jako samozřejmost byla v minulosti pouze výsada.

Nečekejte knihu o II. světové válce, holocaustuprotože tím Hana opravdu není. Je to příběh židovské rodiny mapující život a osudy 3 generací, zejména Hany. Příběh o hrůzách, lidské krutosti, nepřízni osudu, neopětovaných citech, ale také o naději, víře a lásce. Ve třech časových rovinách se prolínají osudy jednotlivých postav a celý příběh získává postupně ucelený obraz.

36 17.05.2023

Tato kniha mě na první pohled zaujala svoji obálkou a i dle anotace jsem se na ni těšila. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se budu při čtení spíš trápit. Molly mi od začátku nesedla, nenadchnula mě, do čtení jsem se musela spíš nutit a rozhodně to pro mě nebyla zběsilá jízda emocí, jakou jsem ještě nezažila. Spíš jsem žádné emoce necítila a ani jsem si k postavám nebyla schopná vytvořit nějaký vztah.

S Molly se život zrovna nemazlil, smrt jednoho z rodičů, otec ve vězení, vyrůstání v náhradní rodině a dětském domově. To člověka poznamená. Molly se s tím, co ji život naložil, vypořádává po svém - užívá si života a nic moc neřeší. S nejlepším kamarádem Robsonem, který je do ní btw platonicky zamilovaný, vymetá bary, kradou peněženky a občas si i vypůjčí nějaké to fáro. Tenhle její neřízení lifestyle ji naruší náhodné setkání se spořádaným sympaťákem Viktorem - známým z dětství, kterého s Molly spojuje tajemství z minulosti. Hlavní hrdinka mi vyloženě lezla na nervy. Chovala se někdy až otřesně, jako neřízená střela. Viktor na mě naopak působil jako její pravý opak, rozvážný, klidný, měl to v hlavě srovnané, ale ve vztahu k Molly jsem si často říkala, co na té holce vůbec vidí a proč se na ni nevykašle

,,Já žiji jen tím, co je dneska. Zítřek ještě není a možná ani nebude"

Chemie mezi hlavními hrdiny téměř nulová, sexuální scény plytké. Co se týče děje ze začátku hrozně natahovaný, předvídatelný, plný klišé momentů. Konec mi naopak přišel jak z rychlíku, všechno hrozně hrc prc Abych však nebyla úplně kritická, ke konci se naše hlavní hrdinka výrazně posunula, dospěla. Zakončení se mi líbilo a hodně celkovému hodnocení pomohlo.

Podtrženo sečteno příběh neurazil, ale ani nenadchnul. Určitě se ale nenechte odradit. Molly si své čtenáře našla a určitě i do budoucna najde.

2 17.05.2023

Druhý díl nás opět vrhne do světa plného tajemství a nepředvídatelných postav. Upřímně? po přečtení 1. dílu jsem měla rozporuplné pocity. Kniha byla čtivá, ale ten jejich vztah mě úplně neoslovil. A určitě to není tím dark romance vibem mám přečtené všechny knihy od Amo Jones, a ty si moje zvrácená mysl dost užívala :D

Na pokračování mě výrazně navnadil až konec temná tajemství mě prostě zlákala. A Ocelová princezna? Půjdu proti proudu, ale kniha mě zklamala výjimku tvoří posledních cca 70 stran.

Elsu jsem si oblíbila, stála si za svým a měla jsem z ní pocit, že nebude tak snadno zmanipulovatelná. No, chyba lávky. Tady jsem začala lehce pochybovat o jejím psychickém zdraví :D Kniha má 363 stránek, a z toho na 290 s. se omílá jedno a to samé. Over and over again. Nenávidím Aidna, nechci s ním mít nic společného, miluju Aidna, nemůžu bez něj být. Fůha. A jako bonus - jako hlavní komunikační prostředek tu slouží sex. Well done :D

Autorka píše opravdu čtivě, ale jediné co u čtení udrželo moji pozornost, byly ty střípky minulosti, které nám autorka pomaličku drobila jak drobečky z perníku v Jeníčkovi a Mařence. A taky těch posledních již zmiňovaných 70 stran, které stály za to. Tam se děj hezky rozběhl a chytlo mě to, mělo to spád a samozřejmě opět zvrat na konci. Jen je to za mě trošku málo

Přečtu si další díl? Asi jo, nerada nechávám věci takto otevřené a chci vědět jak to dopadne, ale asi se budu muset obrnit trpělivostí :D

PS: Po přečtení knihy mám alergii na slovo "miláčku" nebo "že, ano miláčku?" :D Celkem by mě zajímalo, kolikrát tam to slovo padlo.

3 09.05.2023

Dokázali byste žít ve lži?

Exodus zbožňuju a zároveň nesnáším. Bože, za co mě trestáš. Jako by to bylo včera, co jsem dočetla Hejno havranů a zjistila, že na další díl si ještě budu muset počkat. Bylo jasné, že to nedám a tak jsem se pustila do dalšího dílu v angličtině. Ten konec, ten příběh, musela jsem vědět, co bude dát Na ten emocional damage, který mi celkově kniha způsobila jsem však byla naprosto nepřipravená.

S přehledem můžete zapomenout na všechno, co jste si mysleli o Hejnu Havranů. Exodus je úplně jiný level. Máte pocit, že víte naprosto všechno, ale záhy zjistíte, že jste úplně mimo.

"Loving you made me sick, and I dont ever want to get well."

Po vydání knihy u nás jsem si ji dala cvičně ještě jednou, asi jsem trochu narušená a mám ráda sebetrýznění Never mind. Ale může mi někdo prosít vysvětlit, proč bylo nutné přeložit Tobias na Tobiáše? WTF. Naprosto otravný a smysl postrádající.

Nicméně ke knize. Lezla mi Cec občas na nervy? Protáčela jsem oči v sloup nad některým jejím chováním a ne jen jejím? Iritovalo mě její utápění v sebelítosti?

Ano, Ano a Ano. Ale vůbec to nemění nic na skutečnosti, že jsem si ten příběh zamilovala a užila si každou jeho stránku. Polapil mě do svých sítí a dostal se mi pod kůži.

"Yours. I was always supposed to be yours."

Popravdě je to asi jedna z nejlepších knih tohohle žánru, co jsem zatím četla. Odlišná, tajemná, napínavá a neskutečně čtivě napsaná. Tenhle příběh o zakázané a vše pohlcující lásce, zlomeném srdci, smíření, uzdravení, poznání a přijmutí sebe sama byste si prostě měli přečíst. Já se k němu v budoucnu nepochybně vrátím.

Každý z nás si zaslouží určitou formu šťastného konce ne jen konce.

"I dont get a happy ending. I just get an ending."

7 25.04.2023

"Duše se navzájem přitahují."

Knihu už mám doma nějaký ten pátek, ale hrozně mě odrazovala obálka, za mě nevkusná, laciná, prostě meh. Obálka anglického vydání od Blackthorn Books je teda úplně jiný kafčo. Nicméně jak se říká nesuď knihu podle obalu a nutno přiznat, že zde toto tvrzení jednoznačně platí, a to i přesto, že jsem s určitými věcmi při čtení hodně bojovala a měla smíšené pocity. Ale autorka hned na začátku varuje..

Elsa působí jako milá holka, co má celkem srovnané priority. Postupem času mi však přišlo, že je hrozně snadno ovlivnitelná. Aiden je na první pohled sice fešák, ale chováním žádný princ Charming rozhodně není. Morální kompas u něj opravdu nefunguje. Je to arogantní, manipulativní, drzý parchant, co nezná hranice, ale zároveň je to ten typ člověka, který přitahuje pozornost a nějakým zvráceným způsobem Vás fascinuje. Nicméně při konfrontacích s Elsou mu občas na malý okamžik spadne maska a vy si říkáte, jestli se za tou fasádou bad boye přece jen neskrývá něco víc. V konečném důsledku se Else vlastně ani nedivíte, že ji k němu něco táhne, a to i přesto, že se snaží odolat.

Z anotace můžete očekávat, že se jedná o středoškolskou dark romanci s takovou tou love-hate tématikou a scénami 18+. Knize jako takové nemohu odepřít čtivost, za 2 dny jsem neměla co dělat a musím říct, že mě hodně poháněla zvědavost a touha odhalit tajemstvími opředenou minulost hlavních postav.

Co je ale věc druhá je samotný příběh a vztah Elsy a Aidna - ten je svým způsobem tak zvrácený a toxický, že ve výsledku nevím, jestli se mi vlastně líbil nebo ne. Na konci knihy mě však čekal takový plot twist, že další díl si určitě přečtu a uvidíme, kam se jejich vztah posune.

3 21.04.2023

"Pity those who don't feel anything at all."

Moje úplně první kniha od SJM, které jsem se vyhýbala jak čert kříží :D Víly? To nebude můj šálek kávy. Ani ta obálka mě nenadchla, ale co si budem - nakonec jsem podlehla.

Upřímně? Začátek byl pro mě menší utrpení, nemohla jsem se začíst. Hlavou mi běželo, jestli je to jen nějaká nová verze Krásky a zvířete. Vůbec jsem to nečekala - jediné co jsem si přečetla, byla anotace.

Celý ten úvod a pobyt na Jarním dvoře na mě působil moc pohádkově a zdlouhavě. Místy jsem se nudila a hlavou mi běželo: bude se něco dít a kdy? Proč je kolem toho takový rozruch? Já bláhová.

Naštěstí se to cca v polovině knihy zlomilo, na scénu přišel Rhys a konečně se příběh rozjel. Od té doby jsem v knize byla lapená jak muška v pavoučí síti.

Nejvíc mě v první polovině asi bavila postava Luciena. Tamlinovy jsem nemohla přijít na chuť a něco mi na něm prostě nesedělo. Ty zlaté vlasy a všechno zalité sluncem. Takový goldenboy. S Feyre jsem ze začátku taky úplně nesympatizovala a občas mě dost iritovalo její chování. V jejich vztahu s Tamlinem mi hrozně chyběla chemie.

Zatím je to asi jen negativní co? První polovina knihy mě sice moc nebrala, ale ta druhá? Jednoznačně mi to trápení vynahradila, změnila se celá dynamika příběhu, rozjela se spousta akce a já knihu nemohla dát z ruky. Přiznávám iam in - Acotar fan jak vyšitej.
Recenzi píšu až po dočtení celé série, takže s čistým svědomím můžu napsat, že ikdyž moje recenze na 1. díl není, kdo ví jak pozitivní, tak ty další dílyLove it.

Ten hype naprosto chápu. A pokud se s prvním dílem trápíte jako já doporučuji tomu dát šanci. Maas píše neskutečně čtivě a opravdu umí čtenáře vtáhnout do děje, celý svět Prythianu je dokonale promyšlený do nejmenšího detailu.

2 19.04.2023

První díl ze série případu inspektorů Luca a Avi. Dokonalé stopy jsem četla snad už 5 let zpět a musím říct, že mě kniha tenkrát naprosto pohltila. Nicméně nastal čas pro opáčko a tentokrát formou audioknihy, kterou předčítá Jan Šťastný. V podstatě to byla moje první zkušenost s audioknihou a musím říct, že mě hlas pana Šťastného doprovázel snad všude. Při vaření, procházkách, ve vlaku Bravurně Vás vtáhl do děje, obratně si pohrál se střídáním mužských a ženských postav, poradil si i s hrubými dialogy a pachatelovou vyšinout povahou. Za mě 100% doporučuji, i když už máte knihu třeba přečtenou.

Anotace čtenáři v podstatě hodně napovídá, čeho se bude hlavní vyšetřovací linka týkat. Co nám už, ale neprozradí je to, že identitu hlavního pachatele známe už od prvních stránek. Kapitoly se střídají jak z pohledu vyšetřovatelů, tak z pohledu vraha. Dostává se nám tak možnost nahlédnout do jeho mysli, postupně nám odhaluje své motivy, vyšinutý způsob myšlení a pečlivě zvolené způsoby zabíjení. Což osobně považuji za naprosto neotřelé a vůbec to knize neubralo na napětí.

Co se děje týče, paralelně zde sledujeme dva různé případy. Oba jsou ale stejnou měrou zajímavé. První případ se nám začíná komplikovat v tom okamžiku, kdy dojde k zmizení další ženy reverendky s velice podobným modusem operandi. Luc si tak uvědomí, že má ještě méně času na její záchranu a vše závisí na něm a jeho týmu. S druhým případem, za mě na daleko citlivější téma, a tím jsou nálezy odložených mrtvých novorozeňat, se potýká inspektorka Ava.

Kniha je velice čtivá, napínavá, promyšlenost děje naprosto brilantní a má za mě vše, co od dobré detektivky očekávám, takže pokud jste ještě nečetli DOPRUČUJI. Ale žádnou oddechovku nečekejte. Navíc Luc i Ava spolu tvoří sympatické vyšetřovací duo.

11 17.04.2023

Dokážete udržet tajemství?

Fuhaa. Tohle byla jedna velká emocionální horská dráha. O knize jsem přemýšlela ještě dlouho po jejím přečtení, což se mi fakt nestává. Love it.

"Jediná láska, kterou jsem kdy poznala a po které toužím, je ta která mě udržuje nemocnou, nemocnou touhou, nemocnou chtíčem, nemocnou potřebou, nemocnou zármutkem."

Knihu jsem dost dlouho odkládala a žila v domnění, že se jedná o nějáké fantasy. Omyl. Žádná kniha tohohle žánru ve mně asi nikdy nevyvolala takové nutkání ji dočíst během 1 dne nebo dokonce začít číst další díl v AJ. Čtivá, vášnivá, plná záhad, napínavá zkrátka návyková. Mělo to všechnonapětí, jiskru, drive, bylo to spicy a co víc? Perfektní příběh opředený tajemstvími s obrovským na konci. Už rozumím té poznámce v anotaci. Kniha má tempo, pořád se něco děje a stránky až moc rychle ubíhají.

Tentokrát máme hned 3 hlavní postavy. Uuu. Tohle trioCecila (u mě Sísí), Sean a Dominic. Anotace nám z tohohle příběhu plného hádanek, rychlých aut a přitažlivých fešáků prozrazuje celkem hodně, takže to skipnu a navícdokážu udržet tajemství.

Cecília - sympatická, mladičká, trošku masochistka, v mnoha ohledech naivní, toužící po velké lásce.

Sean - sympaťák na první pohled, milý, pozorný a velice trpělivýklasický dream boyfriend.

Dominic - sarkastický, chladný, tajemný "Vajíčka-naměkko, káva-černá, pivo-studené, hudba-hlasitá, auta-rychlá. A ženy..."

Oba dva jsou přesně ten typ, před kterýma Vás máma varuje a táta vítá na verandě s brokovnicí. Oba převrátili její svět o 180°, učinili barvy živějšími, zvuky sladšími a život snesitelnějším a oba Vám ukradnou srdce stejně jako Sísí. Jenže kterého si vybrat? A co když nemusíte? Jednomu patří dešťové dny, druhému ty slunečné.

Pokud hledáte spicy romanci se dvěma pohlednými muži, opředenou hádankami, tajemstvím a obřím cliffhangerem na konci tak tohle je přesně kniha pro Vás.

7 11.04.2023

K autorce a jejím knihám jsem se dostala po zhlédnutí seriálu, kdy jsem se platonicky zamilovala do Bena Barnesa a jeho postavy Temnyje "Make me your villain."

Knihy tak na sebe nenechaly dlouho čekat a já se naplno vrhla do světa Grišů.

Musím přiznat, že tím že jsem napřed viděla seriál, jsem měla 1. díl knihy hodně zkreslený, zápletka už mě nepřekvapila a postavy jsem si představovala podle seriálu. Nicméně bylo zajímavé sledovat vývoj jednotlivých postav, jejich růst a transformaci v knižní podobě. Takže napřed doporučuji určitě knihu!

I přesto mě však kniha bavila. Měla rychlý spád, od samého začátku se něco dělo. Leigh píše fakt chytlavě a stránky rychle odsýpají. Musím pochválit také mapu, kterou autorka pro příběh vytvořila a celý magický svět, jež byl do detailu propracovaný. Je to skvělá fantasy pro všechny věkové kategorie.

V úvodu této série se seznamujeme s originálním světem inspirovaným carským Ruskem. Zemí sužovanou existencí vrásy stínu - pruhem temnoty, uvnitř kterého číhají nebezpečná monstra. A dívkou, která je se svým nově objeveným nadáním schopná přinést naději a změnu.

Postavu Aliny jsem si úplně neoblíbila. Kartografka, která má pocit, že tak úplně nikam nezapadá a nepřipadá si ničím výjimečná. Po získání moci se v tom vyložené plácá a některé její myšlenkové pochody mi hlava prostě nebrala. Její nejlepší přítel z dětství Mal můj favorit bohužel taky nebyl, asi mi pohled na něj zkreslil seriál, ale i přes něj jsem jim to prostě nevěřila.

To nejlepší nakonec - Temnyj fascinující postava s velkou mocí, která prahne po změně, ke které však potřebuje Alinu. Za mě bohužel hodně nepochopený.

"Čekal jsem na tebe dlouho, Alino. Ty a já změníme svět."

2 11.04.2023

"Máme sice internet v mobilu a lety na Mars, ale z mentálního a emocionálního hlediska žijeme ještě pořád ve středověku."

Představte si, že se jdete ráno s kocovinou projít se psem na trochu čerstvé vzduchu a narazíte přitom na holčičku visící na stromě. Naaranžovanou v panenkovských šatičkách, s aktovkou na zádech a cedulkou kolem krku s nápisem CESTUJI SAMA.

Tak přesně takhle začíná tenhle nordic noir crimea aby toho nebylo málo, děvčátko má na nehtu vyrytou nepatrnou číslici, což znamená jediné bude jich víc. Případ je tak zvrácený a šokující, že na scénu přichází obnovená zvláštní vyšetřovací jednotka v čele s detektivy Holgerem a Miou.

Musím říct, že dramatik se v autorovi opravdu nezapře a rozjíždí hru hned s několika postavami najednou. Začátek je poněkud složitější a zamotanější. Střídání několika různých pohledů, pasáže vnitřních monologů sloužících jako náhled do osobnosti detektivů a krátké kapitoly, které pokaždé skončí tak, že prostě musíte číst dál a dál. Při čtení narazíte na několik dějových linek, o kterých si říkáte, že jsou naprosto nonsense.

Ale čím blíž jste závěrečným kapitolám, tím do sebe jednotlivé díly skládačky začnou krásně zapadat a vytvoří tak perfektně promyšlený celek, který neponechá nic náhodě. Autor Vás neustále nutí k vytváření různých domněnek a hypotéz, ale ve výsledku budete vedle jak ta jedle :D Ale nebojte nic nezůstane neodhaleno.

Kniha má za mě vše, co správná detektivka mít má - napětí, mrazivou, dobře vykreslenou zápletku, psychicky narušeného pachatele a soudržný vyšetřovací tým. Navíc ta chladná pochmurná severská atmosféra, to já prostě můžu. Rozhodně stojí za přečtení

Jen musím říct, že samotný závěr na mě byl moc rychlý, tak nějak málo propracovaný a něco mi tam chybělo.

8 11.04.2023

"Maska zdánlivého klidu, obyčejného lidského štěstí, drobných záblesků radosti, protože nevím, kdy bude to, co nazývám kůží, rozřezáno, kdy to, čemu říkám ústa, přijde o maso v okolní tkání, kdy se to, co nazývám očima, náhle setká s černým mlčením nože."

Přečtěte si anotaci a položte si otázku: DOKÁŽETE SI PŘEDSTAVIT, ŽE SE TATO FUTURISTICKÁ NOČNÍ MŮRA STANE SKUTEČNOSTÍ? Protože řekněme si to na rovinu, ta myšlenka zase tak nepředstavitelná není a naše společnost k ní možná pomalu, ale jistě spěje. V dnešní době už ani nevíme, co všechno se může stát a realita někdy daleko přesahuje fikci (a někdy i dystopii).

Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, tak jedině bizár. Je to brutální a syrové. Nemilosrdná, znepokojivá a zároveň neskutečně fascinující, uvěřitelná dystopie.

Fráze, kterou kniha začíná je naprosto všeříkající.

Autorka nás neutrálním, hypnotickým způsobem a naprosto bez filtru vtáhne do příběhu, který Vás totálně vcucne, nutí Vás přemýšlet, a to i dost dlouho po tom explicitním, ale silném konci. Cenu Clarina 2017 si kniha rozhodně zaslouží. Upřímně jsem knihu nemohla odložit, dokud jsem se nedostala na poslední stránku.

Kvůli smrtelnému viru, který postihuje zvířata a konzumace jejich masa je tak pro lidi smrtící, se svět stal šedým, skeptickým a nehostinným místem. Společnost je rozdělena mezi ty, kteří jedí a ty, kteří jsou chování a následně jedeni.

Hlavní protagonista Markus svádí vnitřní boj s novým fungováním světa, svým svědomím a zármutkem, svou prací a snaží se nějak přizpůsobit. Prostřednictvím svých myšlenek nám ukazuje, jak se svět transformoval a legalizoval kanibalismus. Sledujeme různé aspekty jeho osobnosti jeho roli manžela, otce, bratra, syna a zaměstnance. Ve světle všech událostí ho považujete za takový světlý bod, ale jediným svým rozhodnutím Vámi otřese takovým způsobem, jakým opravdu nečekáte.

Myslím, že poselství této knihy je celkem do očí bijící a reflektující naše konzumní návyky.

5 30.03.2023

"Žena, kterou si nesu na rameni, se stane nástrojem, s jehož pomocí konečně svrhnu Dia, nebo se stane mou zkázou."

VE ZKRATCE: jako takhle, nápad zajímavý, velká očekávání jsem neměla jen mi to celé trochu připomínalo 50 odstínu šedi v trošku jiném hávu a light verzi. Možná otázka, proč zrovna Neonový bohové?

Pravidelně po přečtení detektivky nebo thrilleru šáhnu po něčem na odlehčení, něčem, u čeho můžu vypnout. U této knihy mě zaujala v prvé řadě čučavá obálka a pak anotace lákající na moderní převyprávění řecké mytologie. Jako malá jsem ujížděla na Disney pohádce Herkules, tak co bych to nezkusila :D

Moderní pojetí Olympu, kde bohové nemají žádné zvláštní schopnosti a žijí si v mrakodrapech jako tzv. Manhattanská smetánka. Do tohoto prostředí je zasazen příběh Persefony (která jak napovídá anotace, utíká před manželstvím s Diem) a Háda, který je pro tamní obyvatele jedna velká neznámá.

Musím se přiznat, že knihu jsem všeho všudy četla asi týden, začátek mě úplně nechytnul, postupně jsem však knize začala přicházet na chuť a celkově ji hodnotím jako originální oddechovku s ne úplně špatným příběhem. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla žádná křehká květinka, ale spíš cílevědomá žena, co ví, co chce a jen to pečlivě skrývá za maskou naivní a usměvavé slečinky. Hádes jako takový nezklamal, jen bych čekala, že se bude trochu víc cukat a nepropadne kouzlu Persefony tak snadno. A upřímně? Ten konec jsem čekala trochu víc akčnější.

NOTES: je to erotický román, takže peprné scény tu máme. ALE, boha jeho opravdu mám bytostný problém s pro mě rádoby sexy názvy typu mušlička, lasturka, štěrbinka - to se mi spíš chce smát, když to čtu :D Ale s tím bojuju u více knih tohoto žánru.

3 30.03.2023

Už dlouho jsem nenarazila na knihu tohoto žánru, co by mě takhle chytla a nemohla se odtrhnout. Podle anotace jsem předpokládala ten klasický kýč jak bič a nenechte se zmást ona to je mafiánská pohádka pro dospělý holky, ale hrozně čtivá. DOPORUČUJI!

Elena, na první pohled jemná, občas naivní, empatická mladá žena, která vyrůstala ve světě tradiční mafiánské rodiny a moc dobře ví, jak se má chovat a co se od ní očekává. Alespoň na první pohled. S každou další kapitolou odhalujete její pravou tvář a nahlédnete pod její pečlivě udržovanou masku dokonalé dcery. Na druhou stranu, dominantní, majetnický, arogantně působící mafiánský boss Nicolas. Ten typ muže, který bez mrknutí oka zmáčkne spoušť. Typický bastard který Vás bude tak dlouho vytáčet a dohánět k nepříčetnosti až mu stejně podlehnete. Za tímhle vším však pečlivě skrývá nejen svoji minulost ale také lidskou stránku. Tito dva se setkávají, za ne zcela standartní situace. Okolnosti a zákon přitažlivosti však zamíchají kartami osudu.

Přiznávám, že tato kniha skrývá takové moje guilty pleasure: mafiánské prostředí, slow burn romance, spicy momenty. Chemie mezi postavami fungovala na 1* a s každou další kapitolou se sexuální napětí jen stupňovalo, zároveň to však nebylo jen o sexu, a co oceňuju je ne úplně standartní zápletka, žádné únosy. Pokud Vás tohle baví tak s touto knihou nešlápnete vedle a nebudete ji chtít pustit z rukou.

Za co dávám + body je střídání pohledů hlavních postav a úvodní citáty. Autorka svým stylem psaní umí vtáhnout do děje. Pro dokreslení atmosféry používá v knize řadu italských slov a slovních spojení, což se mi líbilo. Už se těším na další díly z této série a jen tajně doufám, že budou takto dobře napsané, protože Sladká nevědomost nastavila laťku poměrně vysoko.

7 30.03.2023