TerapieKNIHOU komentáře u knih

Pozn. čteno v Originále.

“Theres nowhere in existence you could go that I wouldnt find you, Violence.

Osobně jsem od Fourth Wing dostala přesně to, co jsem chtěla. A i něco navíc. Autorka a tahle série má zajištěné čestné místo v mé knihovně, hned vedle SJM. Kniha mi neskutečně sedla – postavy, zápletka, romance, draci? *chefs kiss*

Stránky mi ubíhaly pod rukama stejnou rychlostí, jako draci létali po obloze. Půlku knihy jsem se culila stylem poblázněné puberťačky. Ke konci jsem měla na krajíčku a fakt jsem nechtěla, aby tahle zběsilá dračí jízda někdy skončila. A závěr?

Rozhodně musím vyzdvihnout Violet, Vi, Violence. Hlavní hrdinka, která si mě získala od 1. stránek a s jejich počtem moje sympatie k ní jen narůstaly. Všem těm, kteří ji od začátku podceňovali, pochybovali o ní, dokonale vytřela zrak. A i přes chronické onemocnění a v podstatě mizivou šanci na přežití, to nebyla žádná chudinka, žádná dívka v nesnázích, co potřebuje zachraňovat. Naopak. S elegancí využila všech kliček, co mohla, a ještě u toho házela do placu vtípky. Statečná, drzá, empatická, chytráVěrohodně vykreslená.

"But I will not run. I wouldn't be standing here if I'd quit every time something seemed impossible to overcome. I will not die today."

Xaden, co dodat – wingleader? I'm yours.

Rychle se zařadil do mého Top book boyfriends listu, hezky vedle Rhyse a Rowana. A ten jeho POV na konci a bonusova kapitola ze speciální edice? Oh.

Violet a Xaden dohromady? Víc hot než dračí oheň.

A samotní draci? Byli DOKONALÍ! Jejich osobnosti, interakce s jejich jezdci – perfektní. A víc už psát nebudu, asi jen – Goldie je aaaw.

Vedlejší postavy jsem si taky oblíbila. Ale Dain? Na facku, nemám prostě ráda tyhle ochranářský typy :D celkově jsem z něj stejné pocity jako z Tamlina.

Na závěr asi jen -Ten HYPE, který kniha rozpoutala v zahraničí naprosto chápu, je zasloužený :)

A pro ty, co od toho čekají fantasy typu Game of Thrones nebo ho s tím dokonce srovnávají - ne tohle se opravdu srovnávat neda protože Fourth Wing je NEW ADULT ROMANTASY.

“Vampires know better than anyone how important it is to protect their hearts. And love, understand, is sharper than any stake.

Tohle je asi moje 1. kniha po Twilight, kde hrají prim upíři. Byl kolem ní dost hype a není možné, abyste na ni při scrollingu nenarazili. Moje očekávání a zvědavost na „the next SJM“ tedy byla velká.

Ale naplněna úplně nebyla.

Nechápejte mě špatně, knihu jsem si nakonec užila, bylo to něco nového a má všechny prvky, které v romantasy obvykle vyhledávám. Krvelační upíři s křídly, zajímavý akční svět, charaktery, turnaj na život a na smrt, SMUT - co víc si přát? A nechyběl ani humor (Ix's tits :D) a plot twist na závěr.

Takový Hunger Games řízlý Underworld. S tím, že hlavní hrdinka Oraya je člověk, ale hodně badass – prostě sassy little serpent. Do toho daddy Vincent - upíří král, jehož morally grey charakter a složitý vztah s Orayou byli jednoduše *Chef's kiss* Jeho postava mě celou dobu zajímala a bavila víc než samotný Raihn, který si moje srdce extra nezískal, ani sama nevím proč.

K dokonalosti mi k tomu ale chybělo trošku víc hloubky. Navíc se mi ze začátku děj hrozně táhl, nebyla jsem schopná napojit se na postavy, byla jsem zmatená pojmy a nedostatkem informací, např. ohledně konfliktu mezi upíry, co je jeho příčinou? A protože na konec knihy zpravidla nikdy nekoukám, tak až po dočtení jsem zjistila, že je na konci glosář, který určitě doporučuji přečíst hned na začátek – dost pomůže nastínit svět, rozdělení upírů atd.

Další věc – chemie – do 50% jsem ji tam prostě necítila a vůbec mi jejich vztah nedával ten enemies to lovers vibe. Z její strany ano, ale z jeho ne..

První půlka mě zkrátka obzvlášt nechytla, pak se to však začalo pomalu lámat a v 70% jsem byla jakože oh, go girl, tohle mě baví. Ale až samotný závěr mě přesvědčil, že si přečtu novelu.

Kniha samotná však za přečtení rozhodně stojí, a to i přestože mě nedokázala úplně pohltit a nevyvolala takovou tu posedlost jako u Fourth Wing nebo knih od SJM.

Za e-book děkuji @humbook_blogeri a @humbook #spoluprace #humbookbloggeri

(SPOILER) Recenze obsahuje SPOILERY!

Tak jo, chtěla jsem něco oddechového a padla volba na tento debut od slovenské autorky, kterému jsem na základě kladných recenzích nakonec neodolala a pořídila do knihovny.

Upřímně jsem po všech těch pozitivních a nadšených ohlasech čekala něco wow. Něco, z čeho si sednu na zadek.

To se bohužel nestalo a po dočtení bojuji s vnitřním konfliktem.
Hlavní postavy Nero i Elisa jsou víceméně fajn, taková klasika. Chemie mezi nimi fungovala a jejich vzájemné štengrování u kterého jsem se i několikrát zasmála, jsem si užívala. Cením i střídání pohledů.

Další, co knize nemohu odepřít je bezpochyby čtivost – kniha obsahuje velké množství dialogů a stránky tak ubíhají opravdu rychle – neměla jsem problém ji přečíst za den.

Teď přichází to ALE a většina mě asi ukamenuje, ale whatever. Chápu, že se jedná o prvotinu, ale kniha je za mě plná nelogických věcí, které by se daly více promyslet, dopracovat, pojmout jinak. Ať už se jedná o drobnosti nebo věci u kterých jsem vyloženě protáčela oči a říkala si: what the fuck? Proč?

Občas to na mě působilo dojmem jakoby autorka ani sama na začátku nevěděla, jak chce některé věci vysvětlit či pojmout. A přišlo to prostě, tak nějak za pochodu.

Pár příkladů, které mi nedávaly hlavu a patu:
- Setkání ústřední dvojice – předpokládala bych, že mafiáni mají nějaký SAFE PLACE, kam jsou schopni někoho v případě nebezpečí odklidit, a určitě to nebude byt dcery, se kterou rodiče nejsou 5 let v kontaktu.
- Vážně se Nero vydá s Elisou na hike, když ho chce někdo zabít a má být prostě v „úkrytu“? Ta kšiltovka ho jistě dostatečně maskovala.
- Nero si k snídaní neumí udělat ani míchaná vejce, ale pak s přehledem zvládne syrníky?
- Úplně nevím, jestli by Nero žadonil o předčítání úryvku z erotických knih, nějak si to nedovedu představit u žádného chlapa :D natož mafiána.
- 4letá Emma přijde o rodiče, a v podstatě ji stačí vysvětlení, že rodiče jsou pryč a teď se o ni bude starat sestra, kterou v životě neviděla?
- Elisa vyrůstá v mafiánské rodině a jak víme, do fungování se zapojuje. Člověk by čekal, že riziko povolání – smrt – bude schopná nějak zpracovat, protože zná a ví, jak to v branži chodí. Ale ne, snoubence teda zastřelí a ona se z toho na rok zhroutí, skončí u psychiatra, na práškách, přestane jíst a nepomůže ani hospitalizace – trošku úlet na to, jak vyobrazena jako silná, vzpurná a kdesi cosi. Ale největší pecka je, že Elisa si z tohoto odnese i sexuální trauma – blok, kdy se není schopná intimně sblížit. Pochopila bych to, kdyby ji někdo zneužíval atd. ale takto? Navíc naznáky toho, že by měla problém se sexem jsou do té doby v podstatě minimální.
- Elisa a zbraň – v podstatě má problém ji vzít i do ruky, natož vystřelit na terč, ale ve výsledku nemá problém sáhnout pohotově po zbrani a střelit chlapa? Adrenalin i guess

Nakonec oslovení motýlku? To je snad ještě horší, jak neustále miláčku u Zvrhlého krále. Za mě cringe. Navíc konec byl hodně z rychlíku, bum bum prásk a šlus? Nebylo by na škodu pár stránek navíc. Suma sumárum, v mém případě sice Konflikt není kniha, co bych si přečetla znovu, ale ve výsledku ji jako prvotinu hodnotím spíše kladně.

“We live in a world where exceptional women have to sit around waiting for mediocre men."

V prvé řadě děkuji @vnicova & @knihydobrovsky za zaslání recenzního výtisku.

Evelyn Hugo i Daisy Jones jsem si zamilovala. Obě knihy mě vtáhly a vyvolaly ve mně zájem.

A Carrie Soto? Ta byla prostě oukej.

Samotný nápad knihy se mi líbil, bývala světová špička v tenise se vrací ze sportovního důchodu, aby všem dokázala, že je ještě ve hře.

Carrie je silná, ambiciózní, zarputilá, arogantní, extrémně soutěživá. Chybí jí pokora a schopnost přijímat hořkost prohry stejným způsobem jako sladkost vítězství. Na stupnici sympatie by moc neobstála. Takže chápu, že někomu její postava nesedne. Já ji i přesto fandila, aby se v životě dostala do bodu přijetí sama sebe a své ceny.

Zpracovaní příběhu mi ale nesedlo. Kniha je na můj vkus až moc zaměřená na tenis a tenisové pojmy. Dost často opakující se. Milovník tenisu to možná ocení, ale já v tom kouzlo nenašla.

Hlavní příběh o odhodlání, o naději, o hřejivé dynamice mezi dcerou a jejím otcem/trenérem, o silných urputných ženách a očekávání společnosti se v mých očích odehrával spíše na pozadí. A to i přesto, že si postupně získával tu správnou emoční hloubku.

Carrie Soto je za mě kniha o tenisu pojatá způsobem, jakým Evelyn Hugo nebyla o filmech nebo Daisy Jones nebyla o hudbě.

Rušivě působila i španělská slovíčka. Občas si člověk něco domyslí, ale u celých dialogů bych ocenila překlad. Samotný konec mi přišel hrozně rychle utnutý, větší náhled do života Carrie po jejím posledním turnaji by vůbec nebyl špatný.

Škoda, v určitých pasážích je kniha čtivá ale nedokázala si mě získat a vtáhnou do děje natolik, aby mě bavilo neustále číst o popisech tenisových zápasů, odpalech, podáních a jejich provedení.

Sere pes, dávám 10 (v tomto případě 5). Bylo to super!

Hned na začátek se přiznám, že české autory až na výjimky moc nečtu. Ale Magdu si po této její prvotině na svůj seznam přidám. Ehm, kdy bude další??

A čím mě Teorie Býka tak uchvátila?

- Jednoznačně OBÁLKOU, ta prostě zaujme na první pohled - strašně čučavá a taková jiná Opravdu se moc povedla!
- Pak video @magda_z_hongkongu na instagramu @nasenakladatelstvi – po tom jsem už byla 100% zinfluencovaná.
- A po přečtení můžu napsat, že i OBSAHEM.

Upřímně? Smála jsem se často a nahlas :D Přečtenou jsem ji měla za 2 dny – a asi bych ji zvládla i za večer...

Příběh bezprostřední Eleny, která je opravdu taková Bridget Jones po česku (čti neřízená střela) a toho jejího siciliána Francesca, který mě nonstop vysíral, mi sedl jak prdel na hrnec.

"A když bude nejhůř, pořídím si hromadu koček. A vibrátor."

Bylo to vtipný, svížný, čtivě napsaný a vlastně i poučný. Ani nevím kolikrát mi při čtení problesklo hlavou něco ve stylu: tohle je úplná klasika.

Prostě příběh ze ŽIVOTA.

Teorie Býka je jasná oddechovka u které si odpočinete, zasmějete se, ale zároveň Vás donutí se zamyslet. Aneb ano, jak je uvedeno i na obálce: Kdo vybírá, přebere a štěstí musíme hledat v prvé řadě sami v sobě, protože nikdo nás štastnými neudělá, když nejsme spokojení a štastní sami se sebou.

Je psaná stylem „jak mi zobák narostl“ a stránky mizí podobnou rychlostí, jak v mém případě prosecco v láhvi. Nějákou tu skleničku si k téhle knížečce na 99,9% totiž nalejete. A aby nebylo málo, příhodíte i nějaké mňamky – protože jak píše sama autorka: tohle je výlet ve stylu "žrát, pít, číst".

Moc děkuji @sberatelka.knih & @knihydobrovsky za zaslání knížky. #spoluprace #nasenakladatelstvi

PS: už ji házejte do košíku kámošce na Vánoce!

Tohle nebyl můj šálek kávy. Jedna se autorčin debut a jde to pochopitelně vidět. A to nejen na stylu psaní, který je na můj vkus dost trhaný. Chybí tomu kapku logika, větší propracovanost a rozvinutí děje. Samotné přecházení kapitol a časová osa, ne vždy úplně sedí a působí to rušivě.

Celá zápletka je trošku cheese a předvídatelná. Taková zvláštní „mafiánská“ romance, která má s mafií pramálo společného. Spíš mi to dávalo takový ten romcom vibe. Je to plné rádoby vtípků, narážek na 50 Shades či jiné filmy/knihy a akčních scén jak z Bondovky, něco bylo fakt too much :D Ani nevím, kolikrát jsem u knihy protočila oči.

Čtení mě nějakým způsobem bavilo jen při interakcích Lucy a Ashera, a jelikož ten byl pořád někde v tahu tak to opravdu nebylo často :D Tím pádem i ten jejich vývoj vztahu byl takový meh a až neuvěřitelný. Tu chemie jsem mezi nimi prostě necítila, bylo vzrušující asi jako sledování National Geography.

Na větu : “ojet jako háravá fena“, která je teda i v originále snad nikdy nezapomenu :D

Spicy scéna tu byla pořádně jen jedna a to až na konci, s výjimkou teda té jedné hned ze startu :D a možná je to jen dobře..

Postava Lucy mi od začátku nesedla. Ty její nonsense myšlenkové pochody, opakující vnitřní monology (kterých je fakt HODNĚ) a random odbíhání od tématu. Nevím no, v její chaotické hlavě jsme strávili až příliš moc času. A s ohledem na její minulost a na to, že měla být super chytrá, mi přišlo, že v některých situacích byla až neuvěřitelně naivní. A její kamarádka - Aimee byla teprve bonbonek. Ta mi lezla na nervy od okamžiku, kdy otevřela pusu, taková slepice.

Samotný Asher self made milionář, co měl kdysi vazby na mafii. Nato, že je popisovaný jako nebezpečný a tajemný, tak nevím. Neměla jsem ten pocit. Nemůžu, říct že by mě jeho charakter a postava nebavila, ale sotva se v knize mihl :D k jeho dokreslení a k tomu, abych si ho oblíbila hodně chyběl jeho POV.

Asher Black a já jsme si prostě nesedli, čekala jsem něco jiného. Nepochybuju však o tom, že většinu bude kniha bavit. Já s touto sérií už pokračovat nebudu ani v aj a raději od autorky zkusím Darling Venom.

Pozn. - snažím se nesoudit knihu podle obalu, ale....navíc proč má borec na sobě koženou bundu s cvoky, když Asher nosí obleky šité na míru?

HODNOCENÍ: 3/10

PS: knihu jsem neměla v rámci spolupráce, ale vyhrála jsem RC v soutěži.

Druhý díl série vyprávějící příběh Kiery a Mounta začíná přesně tam, kde skončil. Opět jsou zde pohledy obou a z Mountova POV nahlédneme tentokrát i do jeho dětství, což cením. Přestává být taková velká neznámá. Podrobněji se nastiňují motivy chování a ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá.

Kiera se snaží zpracovat zjištění, která vyšla na povrch a je pořád stejně svérázná a neovladatelná. Jediné, co ji však od začátku hází klacky pod nohy je její tělo, které Mountovi nedokáže odolat.

Mount si naopak pomalu, ale jistě uvědomuje, že Kiera by mohla být ta pravá a úplně neví, jak si se svými pocity poradit. Pro své okolí si pořad drží masku toho drsného bosse, ale před Kierou se tahle jeho maska začíná pomalu, ale jistě rozpadat a ukazuje jí i svou druhou stranu.

Závěr knihy je jako u předchozího dílu otevřený a nutí Vás sáhnout hned po dalším díle. Sérii určitě doporučuji, mně osobně styl psaní sedl a tyhle jednohubky si dost užívám

Haló?! Proč jsem s touhle knižkou tak dlouho váhala? Přečetla jsem ji ani ne za 2 dny, a to jsem ji měla jen ve fyzicky. Page-turner jak blázen a za mě skvělý opening série. Absolutně jsem neměla čas se nudit a už vůbec jsem nečekala, že mě takto chytne. Prostředí distopické Budapeště mi neskutečně sedlo.

Tenhle příběh plný násílí, napětí, politiky, ale i erotického vibu se odehrává z pohledu Brexley. Ta se poté, co se věci nepovedou tak úplně podle plánu ocitne na druhé straně barikády, na hranici uzemí fae souhrný výraz pro nadpřirozené bytosti. Ty se s ní překvapivě moc nemažou a rovnou ji šoupnou do všemi obávaného vězení - Halalhazu, kde se odehrává drtivá většina příběhu.

Halalhaz je vskutku propracované kruté místo, kde má vše svůj řád a hierarchii. Jeho „obyvatelstvo“ je rozmanité jsou tu lidé, démoni, hybridi, skřítci, druid, ale hlavně tu Brex narazí na legendárního Warwicka Farkase, který je záhada sama o sobě. Jop, ten Jason Momoa (alias Khal Drogo) vibe je tady celkem znát. A ikdyž to vzhledově není úplně můj typ, tak s tímhle chlapem bude ještě sranda. Záhadný, děsivý, arogantní.

Samotná Brex je celkem sebevědomá badass hlavní hrdinka, která mě dost bavila. V některých situacích trošku naivní, ale budiž. Každopádně to čím si prošla ve vězení? Klobouček. Rozhodně jsem zvědává na její další character development.

Brex a Warwick mají mezi sebou určitý druh propojení, kterému ani jeden úplně nerozumí. A přestože by se mezi nimi dalo sexuální napětí doslova krájet, je to až bolestivě slowburn. Ani nevím, jak bych to popsala...

Celou atmosféru skvěle dotvářely vedlejší postavy. Kek, Tad, Opie and Bitzy? Love it. Zvlášť poslední dva byli rozkošní <3

A Caden? Not my type.

Potrženo sečteno, postapokaliptickou Budapešť jsem si dost užila. Na úvod opravdu good job :) Už by mi ten 2. díl mohl přijít. Obzvlášť po tom cliffhangeru, který jsem absolutně nečekala. Potřebuju odpovědi

Dokonalá smrt je od předchozího dílu diametrálně odlišná. Žádné drsné a brutální vraždy. Byla méně napínavá a akční? Měla pomalejší rozjezd? Yop, ale nevadilo mi to.

Autorka nám kromě zapeklitého vyšetřování sebevraždy bývalého šéfinspektora Begbieho, naservírovala také dokonale propracované a precizně provedené vraždy. Ty mohou na první pohled vypadat jako nešťastné nehody. Vrah zabíjí velice promyšleným způsobem, přičemž jeho oběti si vůbec nejsou vědomy toho, že je látky v jejich krevním oběhu pomalu přibližují smrti. Až dokud není příliš pozdě.

Vraždy jsou motivovány jediným účelem žalem. Pachatel, ukázkový sociopat má zvláštní potřebu - obklopit se zármutkem pozůstalých a doslova se jím opájet. Je až znepokojivé, jak snadno se dají lidé zmanipulovat a jak málo stačí k tomu, abyste si pustili k tělu sociopata.

Co se týče osobní roviny vyšetřovatelů, tak v minulém díle jsme měli možnost nahlédnout do toho Avina. V tomto se svými démony z minulosti naopak vypořádává Luc. Jejich vzájemný vztah je víceméně na mrtvém bodě, a to díky nedávnému povýšení Avy na pozici šéfinspektory. Oba se srovnávají s tím, že jsou postaveni do pozice podřízený/nadřízená.

Překvapivě Vás tu čeká spousta úsměvných situací, seržant Lively prostě rád brousí na hraně, ale myslím že se z něj nakonec vyklube ještě fajn chlápek :D Opět se setkáváme i s novinářem Lensem, který snad už dostal svou dávku vzrušení :D

Budu se opakovat, ale styl psaní autorky je neuvěřitelně chytlavý. Vždy mě ohromí, jak je příběh propracovaný a vše se na konci hezky sejde. Helen má opravdu až neskutečnou fantazii, klobouček.

A Jan Šťastný? Opět pecka.

Vyložme karty na stůl. Za mě je ten hype jednoznačně zasloužený. Už po několika stránkách mi bylo jasné, že je to přesně ten typ knihy, který nebudu schopná odložit. Zlatá éra Hollywoodu mě uchvátila, stejně jako Evelyn Hugo samotná.

Fiktivní postava, kterou Reid vytvořila, je až neskutečně uvěřitelná...jako bych četla skutečnou autobiografii. Rozhovory s Monique, ale i novinové články dodávaly příběhu na autentičnosti. Neustále mě provázela nutkavá potřeba si tuhle filmovou legendu a ikonu 60. let „vygooglit“ a pustit si každý zmíněný film. Evelyn je komplexní, není černobílá a má v sobě snad všechny odstíny šedi.

"When you're given an opportunity to change your life, be ready to do whatever it takes to make it happen. The world doesn't give things, you take things"

U Evelyn najdete hned několik společných rysů se skutečnými ikonami Hollywoodu. Za svůj život vystřídala skoro stejný počet manželů jako Elizabeth Taylor. Každý ji provázel jinou životní fází a každý vztah měl svůj důvod. U každého našla to, co právě potřebovala útěk, kariéru, bezpečí. Představovala sex symbol s platinovou blond jako Marilyn Monroe. Charakterizovaly ji obdobné exotické kořeny jako Ritu Hayworth. A kdybyste opravdu pátrali, našli byste těch podobností s dalšími hvězdami daleko víc. A já si ji právě takovou zamilovala. Opravdu mi neskutečně sedla a často jsem si u ní kladla otázku: Byla taková mrcha nebo prostě jen chtěla být šťastná?

Příběh skrývající se v této knize je velkolepý, přesvědčivý, strhující - fenomenální. Najdete v něm mix všech různých lidských emocí strach, vztek, lítost, smutek, štěstí, lásku, ale i ego a touhu po moci. Upřímně mě příběh Evelyn, ve kterém se nacházelo tolik životní pravdy, opravdu zajímal, bavil a já knihu můžu jen DOPORUČIT :)

Ne, tahle kniha opravdu nepotřebuje mít 616 s. :D opět tu je Poppy a její vnitřní monology, sáhodlouhé popisy a neustále se opakující scény, dialogy, hlášky. Jak gramofonová deska. V knihách od JLA mi chybí určitý balanc mezi kapitolami plných dialogů a těch, které jsou vyplněny pouze myšlenkovými pochody a popisy.

PS: schválně kolikrát Poppy prohlásila, že někoho probodne? Nebo kolikrát Cas básnil o tom, jak je násilná a jak je to hrozně hot? :D Ach bohové

Na začátek oceňuji, že díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil. Nicméně dějově se tady úplně nikam neposuneme a rozhodně to není díl nabitý akcí. Worldbulding probíhá převážně prostřednictvím Poppy a jejích nikdy nepřestávajících otázek. Ale konečně se dozvíme, jak to tam funguje.

Pak tam máme trable s láskoukežby si Poppy raději hodila mincí :D hned by jsme tu záležitost „miluje mě/jen to na mě hraje“ vyřešili rychleji :D a kniha by byla hned o něco tenčí ikdyž kecám, pak přijdou na řadu sexuální scény a narážky all the time. Jako takhkle - chemie tam je, ale aby byli 24/7 nadržení jak banda puberťáků? To asi není úplně třeba, zvlášť v podání Case už by měl mít trochu rozum. A SERIOUSLY? Uprostřed bitvy? Cringe

Ať ale nejsem jen negativní. Přes tohle všechno mě něco pořád nutilo otáček stránky a pokračovat. Dost tomu pomohla má autokorekce a taky skvělá vedlejší postava - Kieran(ty jeho vtípky). Kladně hodnotím i vlky a jejich propojení s Atlanťany.

Nejlepší na tomto díle je asi posledních 20%, závěr mě fakt bavil - konečně nějaká akce, zvrat.

Při téhle knize se ve mně pere po rereadingu hned několik pocitů.

Poprvé jsem ze začátku dost tápala, kdo, kdy, kde. Jste hození do světa a plavte. Moc jsem se neorientovala a přiznám sem, že s JLA a jejím worldbuldingem bojuju v průběhu celé série :D Jakmile se člověk trochu chytne, do skládačky přibudou nové dílky, a ty ne vždy dávají smysl. Ale příběh mě ve výsledku bavil - hlavně jak se děj rozběhl.

Poppy nebojácná, drzá, vynalézavá ale i naivní. Vážně šla pokaždé ven jen v negližé? :D Na druhou stranu, není to žádná křehká květinka, umí se bránit a nebojí se riskovat. To vše navzdory tomu, že je vychovávaná jako ptáček v kleci. Panna. Vyvolená o tom hodně uslyšíte

Hawke její nový osobní strážce, o jehož perfektních dolíčcích uslyšíte taky. Často Nebudu lhát, je zábavný, okouzlující, charismatický.

Jejichch špičkování a škádlení Vás bude dost bavit - chemie mezi nimi fungovala na 1*

„Wow efekt“ na konec hrozně předvídatelný.

Nedávný rereading mi však potvrdil 1 věc. Nemůžu se ubránit dojmu, že kniha by potřebovala zredukovat. Tolik neustálých sáhodlouhých popisů a opakujících se myšlenkových pochodů a vnitřních monologů, kde se nedozvíte nic, co už by nebylo řečeno. Mám pocit, že JLA se v tomhle dost vyžívá a s každou další knihou, to jen graduje. V každém díle bych vyškrtla 200 s. - a obsah by zůstal stejný.

ALE když si tyto okecávačky v hlavě trošku zredukujete, je to za mě rozhodně zajímavá romantická fantasy, která stojí za přečtení.

Ten slow burn vibe mezi Poppy a Hawkem si užijete a budete se u toho chtě nechtě culit.

(SPOILER) "Na razrusha'ya. I am not ruined. E'ya razrushost. I am ruination."

Z 1. jsem byla poměrně nadšená. Druhý na mě působil jako taková vyplňovačka - mezi slibným začátkem a samotným závěrem se nic moc neudálo. A třetí? Lepší jak dvojka, ale zase o kapánek horší, jak 1.

Alina si po předchozích událostech líže rány v úkrytu podzemí, kde dějově strávíme takmer 70 stran...Strašně nezáživný a zdlouhavýAparatus byl něco na moje nervy.

Poté se KONEČNĚ vyhrabeme na povrch zemský a člověk se nestačí divit. Děje se toho až příliš, jeden zvrat za druhým. Zanechalo to ve mně dojem, jako by autorka chtěla dohnat to, co do té doby nestihla. Spousta věci mi přišla nedovysvětlena, nedotažená i co se týče magického světa. Potřebuje Alina slunečný světlo k přivolaní moci či ne?

Alina byla pro mě jako hlavní hrdinka hrozně nemasná a neslaná. Mal ten tu konečně dostal směr a já ho vzala na milost. Daleko víc jsem si užívala vedlejší postavy - Nikolaj, Genya, dokonce i Zoya.

Nejzajímavější postavou celé série pro mě ale bude vždycky Temnyj. A je velká škoda, že autorka jeho příběh víc nerozvedla. Střípky z jeho minulosti ale cením.

A samotný závěr? Hrozně zrychlený. Po tom všem jsem očekávala nějaký epický battle, něco propracovanějšího. Za mě spousta nevyužitého potenciálu. A o tom happy endu a klišé ani mluvit nebudu.

Griša je asi první knižní série, kdy se mi líbí víc seriálové zpracování.

Suma sumárum. Zarytý fanoušek Grishavers nejsem, ale i tak si myslím, že celá série za přečtení stojí minimálně jednou. Kdybych ji měla hodnotit jako celek, dávám 6/10.

Určitě ale doporučuji duologie Šest vran.

(SPOILER) "With my sword and with my life, I vow to keep you safe Penellaphe."

Při téhle knize se ve mně pere po rereadingu hned několik pocitů.

Poprvé jsem ze začátku dost tápala, kdo, kdy, kde. Jste hození do světa a plavte. Moc jsem se neorientovala a přiznám sem, že s JLA a jejím worldbuldingem bojuju v průběhu celé série :D Jakmile se člověk trochu chytne, do skládačky přibudou nové dílky, a ty ne vždy dávají smysl. Ale příběh mě ve výsledku bavil - hlavně jak se děj rozběhl.

Poppy nebojácná, drzá, vynalézavá ale i naivní. Vážně šla pokaždé ven jen v negližé? :D Na druhou stranu, není to žádná křehká květinka, umí se bránit a nebojí se riskovat. To vše navzdory tomu, že je vychovávaná jako ptáček v kleci. Panna. Vyvolená o tom hodně uslyšíte :D

Hawke její nový osobní strážce, o jehož perfektních dolíčcích uslyšíte taky. Často :D Nebudu lhát, je zábavný, okouzlující, charismatický.

Jejichch špičkování a škádlení Vás bude dost bavit - chemie mezi nimi fungovala na 1*

Wow efekt efekt na konec hrozně předvídatelný.

Nedávný rereading mi však potvrdil 1 věc. Nemůžu se ubránit dojmu, že kniha by potřebovala zredukovat. Tolik neustálých sáhodlouhých popisů a opakujících se myšlenkových pochodů a vnitřních monologů, kde se nedozvíte nic, co už by nebylo řečeno. Mám pocit, že JLA se v tomhle dost vyžívá a s každou další knihou, to jen graduje. V každém díle bych vyškrtla 200 s. - a obsah by zůstal stejný.

ALE když si tyto okecávačky v hlavě trošku zredukujete, je to za mě rozhodně zajímavá romantická fantasy, která stojí za přečtení.

Ten slow burn vibe mezi Poppy a Hawkem si užijete a budete se u toho chtě nechtě culit.

(SPOILER) "You know what else power is, Keira? An aphrodisiac. You can fear me and still want me at the same time. It will heighten every experience."

Skvělá oddechovka o 250 stránkách, kterou přelouskáte za den u bazénu! Nalijte si panáka whisky, pohodlně se uvelebte a užijte si tuhle hru kočky s myší.

Musim říct, že autorka mě svým stylem psaní opravdu mile překvapila a hrozně dobře se četla.

Kniha je úvodním dílem Mount Trilogy a jsem ráda, že jsem měla všechny 3 díly a nemusela čekat. Protože ten konec budete potřebovat další.

Děj se odehrává v New Orleans, hlavní hrdinka temperamentní zrzka Kiera je majitelkou tak trochu zadlužené palírny na whisky - nutno dodat, že dluhy ji nasekal její ex manža a nezadlužil se, jak jinak než u krále New Orleans Lachlana Mounta (s tímhle jménem jsem teda neskutečně bojovala a pořád mi v hlavě najížděl obrázek lachtana :D :D jediné štěstí, že ho Kiera nejčastěji oslovovala příjmením Mount).

Ovšem nic není, jak se na první pohled zdá a dluh nevznikl tak úplně náhodně, ale spíš hodně cíleně získat Keiru. A ji ve výsledku nezbude nic jiného, než se tomu panovačnému, sexy, dominantnímu chlápkovi v obleku odevzdat. Cením, že odolávala statečně a občas ho doháněla k šílenství - potřeboval srazit hřebínek.

Stánky rychle ubíhaly, děj se začal rozjíždět a já najednou zjistila, že jsem na konci. Fakt je to taková jednohubka.

Kladně hodnotím i POV obou hlavních hrdinů.

(SPOILER) "I can do this. Life as a trophy wife? Piece of freaking cake."

U této knihy mě zaujala anotace a řekla jsem si, že by to mohlo být fajn oddechovka, má to však jedno velké ale... Erotické romány mě normálně baví a odpočinu si u nich, ale jáj bože... tenhle absolutně nebyl my cup of the tea.

Celkově bylo v příběhu hrozně moc věcí, co mě doslova praštily do očí a říkala jsem si: What the fuck?. Kámen úrazu byl i styl psaní autorky, kdy ženský pohled byl psán v ich-formě a můžský v er. Tohle střídání mě vždycky zaručeně rozhodilo.

Začátek byl hrozně utahaný a do příběhu jsem se pořádně nemohla začíst. Samotný děj se pořádně rozběhl až za polovinou, kdy se konečně začalo něco dít. Kniha si udržela moji pozornost hlavně ze zvědavosti...

Ale abych nebyla jen kritická - námět se mi jako takový líbil, nebyla to hned pohádka alá žili spolu šťastně až do smrti. Nicméně chyběl tomu ten drive.

Ve zkratce to byla taková jiná verze 50 odstínů šedi říznutá Pretty Woman. Candace - chudá holka, co se sotva protlouká životem a pracuje jako striptérka. Má sotva na zaplacení účtenek, natož aby se postarala o svého nemocného otce...a s touhle situací ji milerád pomůže boháč Nathan, který přitom sleduje vlastní zájmy a Candace bere jako prostředek k dosažení svým cílů. Ale jakých? A proč si vybral zrovna Candance?

(SPOILER) "What we think to be our greatest weakness can sometimes be our biggest strength."

Nedávno jsem měla takovou naivní představu, že si znovu přečtu Dvory a vezmu to rychle :D Hmm, jop hltala jsem slovo od slova. Některé věci jsem úspěšně zapomněla a nad některými jsem se při 1. čtení ani nepozastavila. Mým neoblíbenějším dílem je jednoznačně 2. Srdcovka, kterou nic nepřekoná. Některé části mě bavili moc, některé méně, něco mi přišlo zdlouhavé a něco zase hrozně hrc prc :D nicméně četlo se to samo. To je prostě specialitka SJM, píše neskutečně čtivě a prostě Vás vcucne.

SPOILERY

Z knihy bych vypíchla několik věcí.
- začátek na Jarním dvoře... pomsta a mistrná manipulace Feyre - KRÁSNĚ si je omotala okolo prstů.
- setkání vladařů ta debata byla skvostná, navíc jsme blíže poznali jejich charakter a schopnosti. Nejvíc mě zaujal asi Helion.
- Celý vnitřní kruh a jejich dynamika, tam není o čem - každý dostal i víc prostoru.
- Suriel, Řezbář, Tkadlena a Bryaxis.

Trošku rozporuplné pocity mám z konce, všech těch událostí na závěr. V krátkém časovém úseku jedna akce střídala druhou, bylo toho hrozně moc. Celkově to na mě působilo jak z rychlíku a hodně věcí mi chybělo dovysvětlit.

Otec sester, který se z ničeho nic zvencl. Léta jen seděl na prdeli a najednou takový game changer, co se rozhodne na stará kolena zachránit celý svět? FAIL. Jaktože Tkadlena mohla tak snadno umřít? Opravdu by Rhyse nenapadlo, že se Drakon a Miryam jen skryli? A tak..

Celkově bych ocenila, kdyby to nebyl takový HAPPY END. Asi by ve mně kniha zanechala trošku větší dojem, kdybychom o nějakou hlavní postavu přišli a vše nebylo tak sluníčkové.

(SPOILER) Už jen podle obálky víte, co od knih autorky čekat, a pohádky na dobrou noc to fakt nejsou. :D

Musím přiznat, že po přečtení 2. dílu jsem byla na vážkách, jestli se do dalšího vůbec pouštět, ale nelituju a z celé série mě bavil úplně nejvíc.

V porovnání s 2. dílem si u mě autorka napravila reputaci. Přečteno jedním dechem, super erotická oddechovka, která měla děj, byly tam emoce, obě postavy se určitým směrem posunuly, nechyběla romantika a samozřejmě pořádná nálož erotiky.

Ústředními postavami tohoto dílu je majitel Klubu zavázaných očí Joseph a studentka vysoké Noemi. Josepha už okrajově známe z předchozích dílů musím říct, že na mě vždy působil jako takový oplzlý týpek, ale v tomhle díle..sympatický muž středního věku, který už má v životě něco za sebou, má rád věci pod kontrolou a vyřazuje z něj moc a autorita. Naproti tomu mladičká zodpovědná Noemi, která se chce vymanit ze svého životního stereotypu. Prostě přestat být rozumná a zažít dobrodružství. A to přesně ji čeká po náhodném setkání s Josephem. Posune její limity, zejména po sexuální stránce a pomůže ji objevit nespoutanou verzi svého já. Naopak Noemi, přiměje Josepha přehodnotit, co je v životě důležité a možná se i poprvé zamilovat? Kdo ví..

(SPOILER) "Through love, all is possible."

Přiznám se, že do této série se mi úplně nechtělo. Asi jsem měla trošku obavy z toho moderního pojetí. Díky bohu, že jsem se nechala touhle skoro 800 s. bichlí zlákat! Svět SJM, kde hrdinové chodí do práce, na rande, dávají si pizzu, píšou emaily, ale zároveň mají magické schopnosti? Totálně mě vcucnul. Byl svým způsobem tak odlišný a já si ho zamilovala, stejně jako tu obálku.. Při čtení knihy jsem se smála, uronila slzu a občas koukala jak péro z gauče.

Připravte se na to, že děj knihy ubíhá opravdu pomalu. Až teda na posledních 200 stran. Autorka nás hodně seznamuje s novým světem a jeho fungováním. A že to teda má zase perfektně propracované. Bylo tam tolik informací, že jsem si musela psát poznámky, než jsem si v tom udělala přehled. Jakmile se však příběh konečně rozjede, je to rozhodně fičák. A tu jízdu, kterou nám autorka připravila na závěr, jsem si neskutečně užívala.

Hned v začátku knihy sice naše hlavní hrdinka poloviční víla Bryce - ztratí své přátele, ale hlavní děj tímto teprve začíná. Na scénu přichází padlý anděl Hunt, aby společně s Bryce odhalili skutečného viníka smrti jejich přátel. Každý přitom z počátku sleduje své vlastní cíle. Postupně se však začínají sbližovat a přicházet všemu na kloub.

Romance vznikající mezi Bryce a Huntem je opravdu pozvolná, autorka si se čtenářem v tomhle ohledu opravdu pohrává.

SJM v této knize krásně ukázala důležitost, sílu a hodnotu přátelství. Pokud jste knihu četli, taky mi sami dáte za pravdu, že Bryce by tolik věcí bez lásky a podpory svých přátel, sama nedokázala.

"When people say impossible, they usually mean improbable."

Z tohoto dílu jsem tak trochu na vážkách, úplně nevím co si myslet a nejsem nadšená z toho, jakým směrem se série začala ubírat.

Knihy od Leigh jsou fakt chytlavé a její styl mě baví ALE Tento díl ve mně ve směs zanechal pocit takové vyplňovačky. Nejvíc akce se odehrává v podstatě na začátku a na konci.

Některé pasáže mě bavily, některé naopak méně. (třeba Mal) Celkově byl děj jak na houpačce a točili jsme se v kolečku :D útěk, honba za umocňovačem, zajetí, boj, politika atd.

Alina se opět obrátila na Mala, jako svého zachránce a vrátila se do role podceňujícího se ubohého sirotka. A Mal? Jak ten mi lezl na nervy :D jediný co chce je, aby se věci vrátily do starých nudných kolejí a Alina zůstala bezmocná laňka, kterou je třeba chránit. To je fakt dvojka k pohledání. Neustále neshody a hádky, trust issues, žárlivost a sobecký Mal. Romantická linka a chemie mezi Alinou a Malem na bodu mrazu - tohle za mě nefungovalo.

Tahounem a zároveň i spasitelem byla nepochybně postava Nikolaje, hodně rychle se zařadil k mým oblíbencům. Ten jeho humor a charisma, díky bohu za něj a za jeho posádku v čele s Tamarou a Toljou.

Nejvíc mě ale stejně bavily části, kdy se na scéně konečně objevil Darkling. Těch bylo ale jako šafránu - žalostně málo. Přitom on je tak nepochopená, šíleně zajímavá a dynamická postava. Je manipulativní, zlomyslný, ale skutečně věří, že dělá to nejlepší, co může. To jak každého znervózňoval, bylo fantastický. Jop, moje slabost pro něj je dost očividná.