tereez komentáře u knih

(SPOILER) Čtivé, ale asi nejsem cílovka, kdybych předem věděla, že to sice má 89 %, ale je to Young Adult, asi bych měla jiná očekávání… Neměla jsem při čtení sympatie ani k jedné z postav, rozčilovalo mě, jak naivně se chovaly. Násilník a manipulátor byl od samého začátku násilníkem a manipulátorem - mělo být překvapením, že jím bude i nadále? Asi jsem za posledních 20 let na internetu přečetla až moc lidských příběhů na to, aby mě tenhle vývoj vztahu překvapil a aby mě chytilo za srdce, že byl krásnej, bohatej a svého chování hrozně litoval, protože přece u chudáčka malýho to mělo jasnej spouštěč, na kterej to mohl hodit. Jasně, je záslužný psát o domácím násilí, udělat osvětu, že něco takového existuje, ale v tak nereálných kulisách supervysněných životů to konstatováním “domácí násilí existuje taky končí, protože si ženy násilníků moc dobře uvědomují, jak moc finančně v háji po rozchodu budou a že násilníkovi navíc budou muset dávat děti, se kterými bude bez dozoru. Má být happyendem to, že násilník svoje problémy vlastně nijak dál neřešil a když mu rupne v kouli, může se začít realizovat na dítěti a taky na dalších svých partnerkách? Oh, vlastně paní Květinková to zase rozjíždí s rozkvetlou první láskou, to bude ten happyend… omg. Dopisy Ellen mě odrazovaly do té míry, že jsem v jednu chvíli už chtěla knížku odložit a nedočíst. A taky mě celou dobu rozčilovala snaha přes klišoidní děj manipulovat čtenářstvo k velkým emocím. Když si to tak po sobě čtu, skoro bych z těch tří ještě hvězdičku ubrala, tak uvidím časem, jak to uzraje.

7 20.08.2024

Možná kdybych měla v ruce onu zdařile vizuálně zpracovanou knihu a ne e-knihu v telefonu, byla bych shovívavější k tomu, že jsem se ani po čtvrtině příliš nedokázala začíst; možná bych se byla bývala na knihu lépe naladila a začetla? Nevím, po jazykové stránce je to bezesporu obohacující, ale plyne to tak šíleně pomalu, že zůstanu u té přečtené čtvrtiny.

Taková uhlazená pohádka pro dospělé, no, místy mi to přišlo až vtipně přehnaně popisné, jako by autor už při psaní neskromně počítal se zfilmováním. Po půlce jsem přeskočila cca 70 stran, protože mě nebavilo, jak se děj pomalu šine - a ono to vůbec nevadilo! Asi jako byste se podívali na 2365. díl Ulice, jeli na dovolenou a pak viděli zase až 2383. díl; drobnosti člověk dovodí a hlavní dějové linky se nijak výrazně neposunuly.

6 13.07.2024

Já nechci, aby to vyznělo nějak urážlivě, autorka umí psát čtivě, dávkovat napětí, vytvořit zápletku… ale asi bych u knížek tohoto typu potřebovala zkrácenou verzi pro matky v poklusu, protože ten příběh člověka chytne, chce to mít co nejdřív přečtený a záhadě přijít na kloub, než se děcka vzbudí a budou něco chtít, ale u pátýho popisu vůně/barvy/zvuku lesa, které se děly, když hrdina házel míček psovi, ty květnaté zbytečné popisy začnou být trochu frustrující.

4 01.07.2024

Kdo má rád Kuchařku pro dceru, protože v ní autorka vysvětluje, co a proč se stane, když... tomu se bude líbit i tahle kniha. Výtvarné zpracování se mi taky velmi trefilo do noty. No a právě jsem upekla čokoládové muffiny s olejem místo másla a hádejte, co - fakt jsou měkký a nadejchaný, jak muffiny z Lidlu, paráda!

27.06.2024

Fuha, příběh chytne a nepustí, je plný zvratů, jedinou vadou na kráse jsou ty 2-3 chybky, které v textu utekly korektuře. Některý děj vám bude možná povědomý, ostatně na konci je to i přiznáno, ale vůbec to není na škodu, jde spíš o méně známé události.
Předchozí knížka autorky byla taky čtivá a zajímavá, takže minimálně u mě se tímto zařadila mezi Hanišovou, Soukupovou, Tučkovou a spol., jejichž jména jsou synonymy skvělého čtenářského zážitku.

8 08.06.2024

Kaťata, dort a mytí podlahy ok, ale zbytek je taaaak ukrutně nudnej, že radši dítěti existenci dalších příběhů tajím, abych je nemusela předčítat.

2 07.01.2024

Od zápletky jsem čekala poněkud víc, ale chtěla bych vyzdvihnout překladatelskou práci Petry Andělové, výborné to bylo. Pobavila mě pasáž monologu prezidenta, obsahovat to “motýle, tak jsou tihle egomaniaci k nerozeznání. Celkově originální zážitek.

6 27.10.2023

Tato kniha bývá dost zmiňovaná jako univerzální návod, jak na partnerské vztahy, takže jsem si řekla, že se k ní vyjádřím i tady, nejen nárazově v diskuzích. Četla jsem to kdysi asi v 16? letech, přišlo mi to bá-ječ-né, návod jak na chlapy, jak být víc ženská, no prostě super. Bylo to zároveň kolem roku 2005, takže celkem dávno, tradiční rozdělení rolí a nucená výrazná ženskost x mužskost pořád byly dost v kurzu. I na základě téhle knížky jsem si tehdy říkala, že jsem asi divná, když na mě víc sedí mužské charakteristiky a měla bych se nějak přeprogramovat. Naštěstí to šlo jen krátkodobě, z dlouhodobého hlediska mi došlo, že je lepší se nepředělávat a přeju naprosto každému, kdo si připadá být víc "ženský" nebo "mužská", než mu předkládá knížka, psaná v raných devadesátkách (!), aby se sebou začal být spokojen tak, jak je teď. Mezi top bizárky bych zařadila návod na x stran, jak mluvit s mužem tak, aby vyhověl vašim žádostem o pomoc kolem domácnosti. Dále taky kapitolku "Jak naprogramovat muže, aby řekl ano".
Ve výčtu 101 způsobů, jak u ženy získat body, jsou mé oblíbené
52) Noste v peněžence její fotku, občas ji vyměňte za novou a postarejte se o to, aby se o tom dozvěděla,
62) Nabídněte se, že nabrousíte kuchyňské nože,
63) Kupte nějaké lepidlo a opravte rozbité věci,
64) Nabídněte se, že vyměníte žárovky hned jak prasknou,
73) Jestli obvykle umývá nádobí partnerka, nabídněte se, že umyjete hrnce a pekáče,
xx) dalších x bodů, kde je vysvětleno, že když muž dokonce vynese koš, ustele postel, vypere nebo uklidí, má za to u ženy plusové body.
Zbytečná eskalace konfliktů ve vzorových rozhovorech byla taky hrozně super, ale tak třeba tak někdo funguje a vyhovuje mu to, co já vím...

Když do knížky nahlídnu teď, nechápu, jak jsem mohla tehdy nevidět autorův svět, kde muži jsou neempatičtí zádumčiví tupounci a ženy emocionální panovačné hysterky. Návody z knihy někde asi skutečně fungují, vzhledem k množství pozitivních reakcí, ale jestli nejste přesně výše popsaný typ lidí (a tím nechci urazit nikoho, kdo se v tom najde, myslím, že úplně na 100 % se v tom v dnešní době beztak najde jen minimum lidí), pak je pro vás tahle knížka spíš k ničemu.

3 18.02.2022

Jeden typ internetových maniaků velmi rád píše, ať už o sobě (jako tady pan premiér) nebo o svém vykonstruovaném světě (jako tady pan…) a nejrůznějších spiknutích (Kalousku!)

Ale aby byla na světě rovnováha, existují i maniaci, kteří díla těch prvních na oplátku skutečně rádi a s chutí čtou? Vážně, chci vidět člověka, který tuto knihu přečte slovo od slova, aby získal nárok ji zhodnotit.
Jak s potěšením přečíst literární dílo, které na čtenáře na 400 stranách pravidelně štěká 3-4slovné věty, a nejde přitom o fimfárovské Chlap, děd, vnuk, pes a hrob? Jak si užívat čtení, u kterého cítíte, že jste hovorovou češtinou, pečlivou volbou slov a nakonec i přes “dojemné minipříběhy”, manipulováni?
Zvráceně jsem si užívala asi jen náhodné pasáže, které jakoby vypadly z Československých týdeníků (představovala jsem si je s takovou tou budovatelskou dikcí).

Jako nejlepší od autora doporučím Andykódy. Sdílejte, než… je prostě jen předvolební agitka, kterou můžete za 3 měsíce zas vyhodit. Nebo schovat jako bizárek pro vnoučata vedle Andykódů.

P.S: jestli vás točily smajlíky u tělocvikáře s Marťanem, tak tady jsou taky. A vyznívaj úplně stejně křečovitě.