tereza1198 komentáře u knih
Tady nám bylo nastraženo několik chytáků a já se opět nechala obalamutit. Vždycky když Hercule odhalí vraha, tak jsem ve stejném šoku jako ti nevinní lidé, co si musí v salónu poslechnout rozuzlení. Ze mě detektiv asi nikdy nebude, ale ráda je sleduji při práci.
Knihu jsem se pokoušela poslouchat jako audioknihu. Bolestivě nudný Krampol zničil celou knihu po patnácti minutách poslechu. Tak jsem si dala nějaký čas pauzu a pak se vrátila k papírové verzi. Je to nostalgické vyprávění stárnoucí legendy. Skvělý a milovaný herec, ale jako vypravěč nic moc. Většina jmen mi nic neříkala a bylo to takové utahané. Ale dozvíme se, že začátky byly těžké, o tom že tíhl spíše ke komedii a že se nevyspal s Bardotkou, i když se asi dost snažil. Celkově dost průměr, ale jsem ráda, že jsem nakoukla do jeho životních osudů.
První setkání s partou vyšetřovatelů. 27 díl série. Takže se nedivím, že jsem v tom měla bordel a netušila, kdo je kdo. Ale bylo to výborně napsané a já se pokusím dostat k dalším dílům a vezmu to pěkně od začátku.
Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké
Tuhle knihu jsem četla kvůli výzvě. A bylo to zdlouhavé a nudilo mě to. Náboženský fanatismus, samé zatracení, šikana. Tam snad nikdo nebyl normální. Obyčejné holky přeci v kruhu neřvou a nehází na jinou holku věci (nebo jsem vždycky měla štěstí na normální lidi). Ale já být Carrie, tak z toho také zešílím. Konec byl šílený. A člověk si říká, jak málo stačilo, aby Carrie zažila životní obrat a měla lepší život. Chudáci nevinné oběti.
Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí byly o něco lepší. Ale pořád jde o nadprůměrnou knihu. příběh se opět dotýká silných témat a problémů. Tentokrát jde hlavně o chyby dospělých, které se podepisují na dětech.
I když se pokaždé nesetkáme se slečnou Marplovou, tak povídky stojí za to. Některé mě sice tolik nebavily, ale kvalita převažuje. Překvapilo mě, že se Agatha věnovala i strašidelnějsím věcem a tématům.
Scarlett není nejsympatičtější postava. Je sebestředná, marnivá a občas vysloveně otravná. Jižanská dáma, která byla vychována k plesům, slušnosti a řízení velkého domu. Pak přijde válka a přerod v tvrdou a chladnou ženu, která má na starosti přežití svoje a celé své rodiny. Občas dost popisné, ale líbilo se mi to. Těším se na druhý díl.
Předchozí dva díly pro mě tak nějak ztratily kouzlo. Tenhle díl to napravil. Všechny čtyři příběhy se mi líbily, zabrnkaly na melancholickou strunu. Zmizelo opakovaní pravidel a příběh to tak nějak odlehčilo. Hezké "snad" rozloučení.
10 000 kilometrů to není. Kniha končí v půlce na hranici Bolívie. Bylo to dobře napsaná a opravdu čtivé. Kniha napsaná bez servítků a tak jak to opravdu je. Takže když autor letí balónem nad plání Nazca, tak to odbyde jednou větou. Ale kde všude dostal průjem se dozvíme vždycky. Tím nechci knihu srážet, líbila se mi a určitě si přečtu i ty další.
Trochu mě zarazila autorova osobnost. Pořád obchází předpisy, leze kam nemá a hrozí mu zmrzačení, stěžuje si na evropskou společnost a tak. Asi se v životě potkal s dost zvláštními lidmi, protože ten pocit odcizení, materialismus bez citu, blbnutí s Instagramem a podobné věci na které si pořád stěžuje, já vůbec nepociťuji a ani neznám někoho, kdo by to řešil. V přátelství věřím spíš na kvalitu než kvantitu. Takže autorovi přeji, aby našel někoho, kdo mu pomůže změnit názor na lidstvo k lepšímu. A mnoho dalších kilometrů
Na mě byla kniha příliš rozvleklá. Dlouho se nic nedělo a mnoho informací se opakovalo stále dokola. Líbil se mi vývoj postavy Coriolana, který si dokáže ospravedlnit i seběvětší hnus a sám sebe vidí jako kladného hrdinu, který ctí Kapitol. Větší akce přišla až nakonec. I sledovat ty desáté Hladové hry musela být celkem nuda.
Ztratilo to magii a překvapení prvního dílu. Recyklace nad recyklaci. Úplně se bojím kolik knih o kavárně ještě autor napíše. Škoda.
Je to síla. Kniha je skvěle napsaná. Ani nevím, jak to popsat. Jiná kultura, jiné obyčeje, obrovská síla žen a kult ohledně předků a moře. Vůbec jsem netušila, že na tom Korejci byli tak zle. Válečné hrůzy a okupace. Co lidé dokážou udělat jiným lidem. A je jedno kdo byl na jaké straně. Trpěli všichni. Hlavní hrdinka má můj obdiv a chápu její chování v pozdějších letech. On život není černobílý a ani se nedá žít bez nějakého toho hříchu. Nečetlo se to lehce, ale stálo to za to.
Prévit ušel docela dlouhou cestu od té doby, co vylovil hysterku z rybníku a ztratil služební zbraň. Je sebevědomější a drsnější. Humoru ubylo, cynismu přibylo. Ale pořád je to super čtení. Moc se těším na další díl. Ještě dost věcí není dořešeno.
Tady jsem velmi zaměstnala své šedé buňky mozkové. Musím přiznat, že jsem vraha tušila a nakonec jsem měla pravdu. To se mi málokdy stane. Většinou jsem totálně mimo. Bravo paní Christie. Pointa geniální. Hercule ví prostě všechno.
Tahle kniha mě rozzuřila k nepříčetnosti. Máma ji miluje, hezká hodnocení a hodí se do výzvy, protože byla zmíněna v knize Levandulový pokoj. A pak jsem se začetla a nestačila se divit.
Žena a inteligentní domovnice čte jedině klasiky a za svoji inteligenci se stydí a celý život hraje na ostatní divadlo, protože má pocit, že když je z chudé a povrchní rodiny, tak by svou sečtělostí urážela "lepší" lidi. Takže si tu svoji sečtělost hýčká o samotě a ve vnitřních monolozích uráží všechno a všechny, kteří podle ní nejsou tak skvělí jako ona. Podle mě měla šanci se ze svého sociálního prostředí vymanit, ale neudělala to, protože se v životě o nic nebyla schopná snažit a o nic bojovat. Ani sama za sebe. Tak je teď zapšklá, otrávená a snaží se sama sebe přesvědčit, že je vlastně chytrá a že ten svůj smutný život zvládla.
Na druhé straně je tu chudinka geniální holčička z bohaté rodiny. A protože je chytrá, hezká, má oba rodiče, peníze, velký byt, kočku a skvělé vzdělání - tak se chce zabít. Nedávno jsem četla knihu Všechny barvy nebe, která byla o nucené prostituci v Indii, kde rodiče desetileté holčičky prodávali do bordelů. A ty holky bojovaly, doufaly a chtěly žít. Tahle bohatá holka z Paříže, co se chce otrávit je výsměch všem, co mají v životě opravdické problémy. A je jedno do kolika filozofických řečí se tenhle příběh zabalí.
Překvapilo mě, jak dobré a napínavé to bylo. Z míry popisované brutality se mi občas zvedl kufr. Doufám, že v tomhle ohledu trochu autorka ubere. Jinak příběh skvěle plynul, hlavní vyšetřovatelka je sympatická. Mrazivé zločiny v mrazivém ročník období. Hned jdu na další díl
(SPOILER) Autor má tak rád detektivky Agathy Christie, že mnoho jejích postupů vykrádá. Sněhem odříznuté místo, vánice, skupina podezřelých, vražda, knihovna a staré křivdy. Nemá to ale žádný náboj, pořádný spád. Líbily se mi ty poznámky směrem k čtenáři. Byla to novinka, ale to bylo všechno. Celé mi to přišlo překombinované a hlavně jsem poznala vraha téměř okamžitě. Já totiž čtu Agathu Christie a tak jsem zápletku poznala.
Krásné a čtivé. Ze všech knih o Fridě, co jsem četla, byla asi nejuhlazenější. Stejné události, ale popsané bez té řezavé bolesti. Tady je s životním postojem Diega smířená. V jiných knihách trpěla jeho nevěrou až na kraj šílenství. Takže bych knihu doporučila těm, co se s životem Fridy chtějí seznámit bez zbytečně velkých popisů jejich útrap. Protože těch zažila mnoho.
Kniha je základní kámen celého žánru. Byla jsem překvapená, jak skvěle se to četlo. Výborné popisy, skvěle vykreslený svět, správné dobrodružství. Conan prochází světem a nikomu nic nedaruje. Někdy jako zloděj, pirát, chudý žoldák, jindy jako vůdce, zaplétá se s magickými nepřáteli, seznamuje se s hromadou dívek v nesnázích. Prostě bomba. Jdu na druhou část.