tereza5844 komentáře u knih
(SPOILER) Kde začít.
Nejprve je důležité zmínit, že nejsem z generace, kterou kniha a seriál zasáhly ve své době. Je mi 23 a Ptáky v trní považuji za novodobou klasiku, a to je jeden z důvodů, proč jsem si právě tuto knihu vzala s sebou k moři na plážové čtení.
Knihu i seriál po celý svůj život opěvovala moje milovaná babička, která tu s námi dnes již bohužel není. Nesmírně ráda vzpomínám na naše dlouhé konverzace o knihách a právě Ptáci v trní je jedna z knih, u které nesmírně lituji, že ji s ní probrat nemohu... (dnes se mi o tom však zdálo, tak alespoň tak).
Zpět k obsahu knihy. Je velice rozsáhlá, přes 500 stran a psána poměrně malým písmem, tudíž jsem očekávala, že mi bude chvíli trvat, než se skrz ní pročtu na konec. Opak byl však pravdou. Knihu jsem četla tři dny a četla bych ji klidně i dva dny, kdyby nebylo mé rodiny kolem mě, která mě během večerů donutila vyjít do města a knihu odložit. Když jsem nebyla na pláži v moři, byla jsem ponořená do příběhu.
Takže schopnost autorky vyprávět příběh je bezkonkurenční, celkové vykreslení atmosféry, špíny a všech neduhů australského venkova... jak mě bylo vedro s nimi!
Milostný příběh v knize je krásný, ale frustrující. To jak Ralph bojoval proti své lidskosti mě dohánělo k šílenství. Měl vystoupit z církve, žil by šťastnější život. Zarputilost Meggie mě také frustrovala, byla k Ralphovi až moc upnutá a to ji vzalo šanci na šťastný život. Poslední stránka v knize, ve které Meggie uvažuje nad tím, že by nic neudělala jinak mě píchla u srdce. Tím, že jsme ji sledovali od malé holčičky, jsem pro ni chtěla ten nejlepší osud. Nakonec žila poměrně spokojeně, až do smrti svého syna. Bylo to hezky provázané, avšak bylo to pro příběh nutné? Asi ano, jinak by mě to tak nechytlo za srdce.
Nutno dodat, že první polovina knihy, tj. před tím, než se Meggie vdala, mě bavila o trochu více, protože jsme byli zahrnuti i do životů ostatních obyvatelů Droghedy. Mé srdce plakalo pro Franka a pro Fee...
Paddy si smrt nezasloužil, ani Stuart ne, ale opět, pro příběh to byla funkční zápletka. Nečekala jsem ani Paddyho smrt, natož Stuartovu.
No, mohla bych psát o Ptácích v trní dál a dál, rozebírat každou část knihy, ale to by bylo na román. Suma sumárum, už vím, proč mě babička celý život nutila si tuto knihu přečíst. Dnes jsem ji vracela do knihovny v jejím pokoji a krásně jsem si zavzpomínala. Místo toho, abych své dojmy sdělovala jí, sděluji je zde, na databázi knih.
It ends with us jsem hodnotila dvěma hvězdami a stejně tak hodnotím pokračování románu. Tato kniha je však ještě trochu slabší. Je to čistý fanouškovský servis těm, kteří první díl milovali. I sama autorka zmiňuje, ze se rozhodla pokračování napsat až potom co první díl dostal obrovský hype na Tiktoku. Já četla ze zvědavosti a bohužel, kniha je pro náročnějších čtenáře opravdu velice slabý průměr.
Jsou to za mě spíše 2,5 ze 5, ale zaokrouhlím to spíše na horu než dolu.
Toto je moje již čtvrtá kniha od autorky a musím konstatovat, že zatím byla nejslabší. Abych ji mohla hodnotit spíše kladně, potřebovala by alespoň sto stran navíc, které by se věnovaly vztahu Niny a Sebastiana. Přišlo mi, že ze začátku se jejich vztah dlouho nerozvíjel vůbec a pak najednou příliš rychle. I rozuzlení zápletky s cukrárnou bylo příliš uspěchané - vše na posledních deseti stránkách.
Cca 100 stránek mi trvalo než mě příběh úplně pohltil, ale poté jsem zbytek dočetla jedním dechem. Samozřejmě že na pláži - klasická dovolenková detektivka se skvělým příběhem.
Četla jsem k maturitě před několika lety. Nebylo to tak plynulé a lehké čtení jako například Matka či Bílá nemoc, ale promyšlené to je. Líbí se mi, jak oba dva Čapkové přemýšlí a jak na říši hmyzu popisují lidskou společnost.
Četla jsem to (asi jako většina lidí mého věku) k maturitě. V rámci maturity jsem od Čapků přečetla divadelních her více. Matka a RUR mě zaujaly o malinko více, ale hvězdiček je to pořád pět. Aktuální a mrazivé. Veledílo.
Co psát... stejně jako v hodnocení u prvního dílu, toto je pro mě prostě skvost. Ohromná nostalgie. Četla jsem to já, mamka i babička. Babička už mezi námi bohužel není a moc mi chybí naše rozhovory o knihách. Právě Eldest mám spojený s jedněmi v Vánocemi, ke kterým moje milovaná babička knihu dostala a měla z ní ohromnou radost. Právě knihy a příběhy ulehčovaly babičce její nelehký a bolestivý odchod ze světa a já jsem vděčná, že takové příběhy existují.
Absolutně nehodnotím objektivně, protože tato kniha na mě měla v mém dospívání ohromný vliv. Mezi 12. a 15. rokem života jsem nejen tuto knihu, ale celou ságu četla dvakrát. První knihu Eragon spíše pětkrát. Milovala jsem celý tento knižní svět a dodnes pamatuji na své zklamání z té zpackané filmové adaptace :D Dnes je mi 22 a již je to pár let, co jsem knihy četla naposledy. V létě se k nim plánuji vrátit. Obecně je mám spojené s letními prázdninami a dlouhým čtením na pláži.
Postava Murtagha se mi vryla pod kůži a dodnes zůstává mým nejoblíbenějším "antihrdinou" ever. Eragonova zarputilost a paličatost mi je taktéž velice blízká... Zkrátka a dobře toto je fantasy lahůdka!
Je to jedna z těch lepších knih od autorky. Přečteno za jeden den, taková letní odychovka, ale nesmíte to brát moc vážně. Postavy jednají hodně iracionálně a hloupě, a to všechny. To byl můj problém, prostě žádná postava mi nebyla sympatická. Líbil se mi konec, že se čtenář sám musí rozhodnout komu věřit. Nejvíce mě bavila linka deníků Verity.
Když to porovnám s ostatními knížkami autorky, které jsou více než problematické (paní autorka má jakýsi fetiš na násilí agresory) tak by to hvězdiček ode mě klidně mohlo dostat víc. Když ale porovnávám s jinými knihami z psychothrillerového žánru, je to průměr.
Musíte se do toho začíst a musíte na to být naladěni, ale jakmile splňujete tato dvě kritéria, čeká vás literární zážitek naprosto výjimečný. Prolínání rovin příběhu s Pilátem a ďáblem ze začátku velký smysl nedává, ale jak se to na konci všechno propojí... to je prostě chef's kiss. Magický realismus at its finest.
Miluju ten příběh, miluju tu knížku. Nečekala jsem, že mě klasika TAK MOC pohltí a dojme. Rozhodně doporučuji klidně i studentům SŠ jako maturitní četbu. Nebojte se délky knížky, je to psáno čtivě a vdechnete ji jako nic :)
Knížka se mi líbila a přečetla jsem ji rychle. Nicméně jako posluchačka podcastu jsem se bohužel nedozvěděla nic zásadně nového. Bylo to jako sledovat konverzaci dvou kamarádek, což zjevně je i cíl knihy. Moc se mi líbila kapitola o přátelství, ta mě paradoxně chytla za srdce mnohem více než kapitoly o všech možných sexuálních tématech.
Doporučuji všem! Holkám, klukům, ženám i mužům. Jednu hvězdičku strhávám pouze za velkou podobu z podcastem a překrývání informací.
Knihu jsem četla už před nějakou dobou, myslím, že cca před půl rokem, ale stále si pamatuji tu podivně kouzelnou pochmurnou atmosféru, kterou měla. Je to novodobá klasika a dílo, o kterém se zajisté brzy (pokud už) bude učit na středních školách a objeví se v seznamech povinné četby k maturitě.
Popisuje reálný problém skrz dojemné lidské příběhy a jsem moc ráda, že jsem se skrz tyto příběhy mohla vzdělat a více dozvědět.
Psáno čtivě, přečteno jedním dechem, doporučuji!
Já moc nechápu to vysoké hodnocení. Kniha glorifikuje domácí násilí, snaží se polidštit agresory... hlavní hrdinka se jmenuje Lilly Blossom Bloom a má obchod s květinami? Jako vážně? To mě upřímně rozesmálo. Příběh předvídatelný až to bolí. Psáno čtivě, ale žádnou velkou literární hodnotu to nemá. Nejvíc mě bavila dějová linka s Atlasem.
Za mě to bylo super, stoprocentně lepší než Normální lidi, kde jsem nemohla vystát postavu Conella. Tady mě postavy neštvaly, naopak mě každá zajímala a o každé jsem se chtěla dozvědět více. Velice oceňuji otevření tématu endimetriozy, je to taková neviditelná, ale šíleně bolestivá nemoc. Jednu hvězdičku strhávám za konec, mohl být mnohem více rozpracovaný, kniha klidně mohla mít o 100 stran navíc. Například vztah Frances a jejího otce mi přišel málo rozebraný, stejně tak vztah Bobbi s jejími rodiči. Taky mi chyběl POV Nicka, hrozně by mě zajímalo, co se mu honilo hlavou. Takže knížka super, jen klidně mohla být dvakrát delší.
Když mi bylo 15, bylo to moje první kniha, kterou jsem přečetla v originále. I přes vědecké termíny a jazykovou bariéru jsem ji přečetla během pár dní o Vánoční prázdniny. Hned na to jsem dvakrát za sebou viděla film. Jednou sama a podruhé s rodiči, protože jsem byla přesvědčená, že si jej zamilují (a taky že zamilovali!). Mám k Marťanovi hrozně blízký vztah a je to jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy přečetla :)
(SPOILER) Já zase vůbec nevím jak hodnotit. Na první přečtení jsem nebyla ohromená, ale to bylo tím, že jsem od knihy očekávala něco na styl Norského dřeva. Celou dobu jsem čekala, že se dozvíme, co se s Fialkou stalo, avšak Godot nepřišel a já chvíli seděla a přemýšlela co jsem to vlastně přečetla. Od Murakamiho jsem doposud přečetla jen výše zmíněný hit Norské dřevo, proto jsem byla tímto magickým realismem poněkud zaskočená. Zpětně však hodnotím více než kladně. Téma jakési "druhé strany" či paralelního Vesmíru je zajímavé a líbí se mi, že je na čtenáři, ať si knihu vyloží po svém. Sputnik, má láska prostě funguje a těším se na další Murakamiho knihy!
Nechávám prozatím bez hodnocení, protože bych tím knihu nejspíše urazila a to není v mém zájmu :)
Četlo se mi krásně, takže po stránce schopnosti vyprávět příběh se autorce nedá vytknout mnoho. Problém jsem měla trošku s postavou Conella. Hned ze začátku se mi zprotivil svým chováním vůči Marienne (kdo knihu četl, ví) a přišlo mi proto těžko uvěřitelné, že ji skutečně tolik miloval, když jí dokázal tak ponížit a ublížit.
Marienne je zajímavá postava, ale autorka si toho na sebe naložila hodně, jelikož se rozhodla zpracovat několik těžkých témat. Nevím, jestli by se na Marienne nepodepsala ještě trochu více, než jako Rooney popisuje.
Viděla jsem i seriál. Líbil se mi. Snažil se trošku polidštit matku Marienne, ale jinak se knižní předlohy věrně držel. Hlavní herecká dvojice byla úžasná, jejich výkonům nebylo co vytknout.
Bohužel se moc nemohu ztotožnit s chválou, která je otištěna na zadní obálce knihy. Měla jsem pár problémů. Prvním z nich je, že v knize prostě není postava, která by mi byla něčím sympatická. Autorka se v nás sice snaží probudit sympatie k určitým postavám, ale moc to nefunguje, jelikož ty špatné a nepochopitelné činy hlavní postavy nejsou výrazně vykoupené ničím dobrým. Další problém je ten, že kniha je bolestivě předvídatelná. Už v polovině víte, jak to cca celé dopadne. Jediné co knize dám k dobru je její čtivost - čtivé to nepochybně je, ale v dnešní době máme v nabídce lepší thrillery, než tento brakový počin.
Já moc nevím, kudy do toho hodnocení vkročit. Na jednu stranu se jedná o velice zajímavé a v kontextu země původu i nesmírně důležité dílo, které popisuje postavení žen v jihokorejské společnosti. Na druhou stranu se jedná o bizarní vykreslení nám až téměř nepochopitelného chování hlavní hrdiny. Slovy "nám" myslím nám, kteří nepocházíme z Asie a je pro nás těžší vžít se do tamních poměrů. Samozřejmě neříkám, že toto platí pro každého, možná jen pro mě. Myslím si, že Vegetariánka je kniha úžasná, jen si však nejsem jistá, jestli jsem já pro ni byla tím pravým čtenářem.
Co se týče stylu psaní, neměla jsem s ním vůbec žádný problém. Rychle to utíkalo a četlo se krásně. Musím se přiznat, že mi styl psaní i styl příběhu v mnohém připomínal Murakamiho.
Hodnotím třemi hvězdičkami a třeba jednou, až se ke knize vrátím, uvidím v ní více, než jsem v ní viděla teď.