tereza7090 tereza7090 komentáře u knih

Kdo hledá pravdu? Kdo hledá pravdu? Ann Granger

Viktoriánská detektivka Kdo hledá pravdu? mi nadmíru sedla, je opět velmi zdařilá a čtivá jako předchozí knihy z této série. Čtenář se nenudí a rychle se dostává do děje. Ann Granger dokáže strhnout čtenáře při prvních stránkách.
Tentokrát je v knize upřednostněna Benova manželka Lizzie, která se je hlavní osobou v tomto příběhu. Se svou tetou se vydává na pár týdnů na venkov. Teta se cítí slabě a nepřímo donutí Lizzii, aby odcestovala jako společnice s ní. Líbí se mi popisy anglického venkova devatenáctého století. Úplně vidím ty chaloupky a přírodu, to si velmi užívám. Prostředí bylo opravdu skvěle vykresleno, jako bych se tam právě ocitla-to se mi líbilo asi ze všeho nejvíce. Tato autorka mě baví svou mluvou této doby, naprosto dokonalým vykreslením charakterů osob, ale hlavně prostředím. Dýchá na mě ponurost a chudoba venkova devatenáctého století.
Kniha začíná odjezdem a následnou večeří tetičky a Lizzie u bohatého statkáře. Ten je ale nalezen druhý den zastřelený ve své posteli. Proč by se chtěl zastřelit a ještě k tomu takto ponižujícím způsobem? To se zdá nadmíru podivné nejen Lizzie a tak se pouští do vyšetřování. Motá se okolo hodně divných lidí. Nakonec tetička povolá i Lizziina manžela Bena, aby vyšetřil Henryho smrt. Kdo je vrah a proč byl starý muž zastřelen? Jaký to vlastně byl člověk a co rodinné poměry? Na to musí hledat odpovědi oba hlavní hrdinové. Zdravotní odpočinek na venkově se pro nikoho nekoná. Lizzie opět dokazuje, že není slabá žena, ale naopak se vymyká tehdejším ženám. Má vynikající instinkt a stejně jako její manžel obrovský smysl pro spravedlnost a schopnost vidět detaily. Zanedlouho dojde k další vraždě. Lizzie svým laickým pohledem a neotřelým chováním a názorem vnáší svěží duch do případu. Řekla bych, že v té době je nebývale moderní a odvážná. Ve vesničce se potkává s místními obyvateli a pomalu se dobírá pravdy.
Pachatele jsem neodhalila, ani motiv. Bylo to pro mě v závěru knihy velké překvapení.
Určitě hodnotím pěti hvězdičkami, protože jsem velmi spokojena, knihu jsem měla přečtenou za tři dny. Už se těším na další záhadné příhody Bena a Lizzie.

06.12.2024 5 z 5


Běda mužům, kterým žena mládne Běda mužům, kterým žena mládne Alena Jakoubková

Příjemná čtivá oddechovka, kde Alena Jakoubková opět ukázala, že romantické příběhy jí jdou ze všeho nejlépe. U knížky jsem se bavila, zajímaly mě osudy všech hrdinek, byly skoro jako ze života. Tento román bych hodnotila jako příjemnou jednohubku třeba na podzimní večery či na dovolenou. Měla jsem ji přečtenou za tři dny, četla se opravdu dobře.
Příběh začíná vyprávěním čtrnáctileté Zity, která se platonicky zamilovala do čtyřicátníka Karla. Naivně si myslela, že Karel je do ní také zamilovaný. On však na rodinnou oslavu dorazil se svou manželkou, což Zitě zlomilo její, ještě dětské, srdce. V tu chvíli zatím netuší, že Karla ještě několikrát v průběhu let potká...
Do života Zity patří i kamarádky Eli, Dáša, Ingrid a Tereza. Také ony se potýkají se svými problémy a láskami. Nejvíc mi přirostla k srdci Dáša, která přesně věděla, čeho v životě chce dosáhnout a šla si za tím. Eli mi bylo upřímně líto. Ale ani ostatní kamarádky to nemají úplně lehké. Každá má také svůj samostatný příběh, ne vždy snadný a bezproblémový.
Líbilo se mi, že kniha mapuje několik let, od puberťáckého mládí až po dospělost.
V knize je několik milníků ,které určují další průběh života všech zúčastněných, každý hledá své místo v životě, uplatnění a lásku. Všechno je hodně zamotané, řeší se soukromé problémy nejen hlavních postav, původu, ale i rodičů a lidí okolo.
Kapitoly jsou svižné, rychle ubíhají. Přímé řeči je zde hodně, což mi vyhovuje. Postav je v knize více, ale čtenář se v nich neztrácí. Nikdo není černobílý, postupem času se vyvíjí.
O knize by se dalo napsat určitě více, ale ráda bych čtenářům nechala momenty překvapení a zážitku z knihy.
Za mě palec nahoru, už jsem si zvykla i na NU. :-D Těším se na další "romanťárnu" a dávám knize pět hvězdiček.

12.09.2024 5 z 5


Noc špatných polibků Noc špatných polibků Dagmar Digma Čechová

V noci špatných polibků opět Dagmar dokázala, že rozhodně psát umí. Knížka je velmi čtivá, slupla jsem ji jako malinu za dva dny.
Mám přečteny všechny knihy od Dagmar, líbí se mi autorčin styl psaní. Tato je za mě další topka.
Kniha je sondou do charakterů postav, jako většina knih od této autorky. Autorka má výjimečnou schopnost vytváření charakterů postav, popis jejich vnějších i vnitřních vlastností, tužeb a přání.
Knížka vypráví o čtyřech kamarádkách, které se sejdou po několika letech na rozlučce se svobodou jedné z nich a tím se většině změní od základů život.
Každá z nich má jiné starosti a trable, ať s dětmi nebo bez nich. A jiný život, než by si přála. Radka, Mariana, Agáta a Zora jsou typické čtyřicátnice, které řeší mezi sebou svůj život, některá úspěšný, jiná méně. Mohou si spolu cokoli říct, svěřit se se svým trápením a společně hledají východisko.
Uvědomí si, jak žijí a jak by chtěly žít. Najdou sílu změnit svůj život a myslet hlavně samy na sebe?
Moc se mi líbilo střídání vyprávění postav i zpětné ohlédnutí do minulosti. Krátké kapitoly jsou za mě super, rychlá jízda o to víc graduje. Nejvíce mě bavily kapitoly z milosti a kapitoly, kde jsou kamarádky pohromadě.
Řekla bych, že tato kniha je snadno uvěřitelný román, který se mohl stát. Právě to mě baví, že je jako ze života, že někdo životem proplouvá a má štěstí a někdo se v něm plácá a těžce nachází vnitřní štěstí a sílu cokoli změnit.
Nechybí ani zvraty a rozhodnutí, která by určitě hrdinky ze začátku neudělaly a nevěřily, že jsou něčeho takového vůbec schopné. Vyhrocené emoce, sex jsou součástí života i tohoto příběhu a ne rozhodně malou měrou.
Opět tedy Dagmar nezklamala, patří mezi mé neoblíbenější české autorky. Rozhodně si tato kniha zaslouží plný počet hvězdiček. Už se těším na její další román.
Doporučuji tuto knihu nejen ženám, ale i mužům, kteří by si měli přečíst tuto sondu do ženských srdcí i mysli. Třeba nás pak více pochopí. :-)

18.06.2024 5 z 5


Kdo pozdě chodí... manžel mu škodí Kdo pozdě chodí... manžel mu škodí Alena Jakoubková

Tento román od Aleny Jakoubkové bych hodnotila jako příjemný neotřelý počin na letní večery či na dovolenou.
Děj se odehrává v Itálii, což je má oblíbená destinace, takže jsem se na knihu těšila a byla jsem zvědavá, jak autorka knihu pojme. Těšila jsem se na úchvatné italské prostředí, na plavbu benátskou lagunou, na malebné uličky se zákoutími a různá místa a okolí, čehož se mi vrchovatě dostalo.
Příběh začíná vyprávěním mladinké Leny Vranské, která odjíždí na tři měsíce jako au pair do Itálie. V této chvíli zatím ještě netuší, že je těhotná s bývalým přítelem Ivanem, se kterým chodí od šestnácti let.
V Itálii se ale téměř ihned zamiluje do charismatického budoucího lékaře Alessia. Stojí tak před rozhodnutím, zda přizná Alessiovi, že dítě není jeho, nebo si toto tajemství uchová. Co se z počátku zdá jako bezvadný nápad, v průběhu měsíců už to tak nevypadá a Lena si začíná myslet, zda neudělala obrovskou chybu. Naštěstí má kolem sebe ty správné lidi a podporu rodičů.
Škoda, že anotace odhalila téměř celý příběh Leny, takže jsme ochuzeni o překvapení a hlavní zápletku. I když musím říci, že i tak jsem si knihu ráda přečetla a užila a závěr byl pro mě nečekaný.
Hlavní hrdinka Lena mi přišla nerozhodná, naivní a k srci mi příliš nepřirostla. Alessio se v průběhu pěkně vybarvuje, trošku se mi to zdálo přitažené za vlasy. Nepochopila jsem, proč si Lenu vůbec bral. Nejvíce jsem si oblíbila překvapivě Leninu tchýni Donnu a nejlepší kamarádku Irenu.
Byla jsem tedy spokojena, musím přiznat, že knihy této spisovatelky mě baví (tedy až na to stokrát "Ach jo" a "Nu") a mám ráda Alenčin styl vyprávění.
Za mě pěkné čtyři hvězdičky, nenudila jsem se a určitě si další román od této spisovatelky přečtu.

02.01.2024 4 z 5


Mrtvá z Deptfordu Mrtvá z Deptfordu Ann Granger

Opět vynikající a zdařilá detektivka z viktoriánské doby. Kdo má rád starou Anglii, ten si zajisté přijde na své. Jsou zde ukázány ponuré uličky londýnského podsvětí, temná zákoutí, doky s loděmi, devatenácté století plné špíny a utrpení chudých, nedůstojné postavení žen ve společnosti.
Tato autorka mě baví svou květnatou mluvou, naprosto dokonalým vykreslením charakterů osob, ale hlavně prostředím, ve kterém se ocitám při prvních řádcích. Vše je naprosto věrohodné, zdá se mi, jako bych v Londýně devatenáctého století byla a nechám se unášet spolu s místními obyvateli po proudu řeky Temže.
Příběh začíná povoláním inspektora Benjamina Rosseho k vraždě ženy, kterou našel jeden z místních dělníků v Deptfordu. Zdá se, že případ se ocitá ve slepé uličce a musí jako vždy nastoupit Benova žena Lizzie. Lizzie má totiž mimořádné schopnosti vnést do případu světlo a dopomáhá s vyřešením.
Na scéně se ocitají další protagonisté příběhu, ať už je to teta Parryová, rodinný přítel Frank se svou snoubenkou Patience a jejím bratrem Edgarem, služebná zavražděné ženy Britannia, hadrář Jeb se svou rodinou, obyvatelé okolích domů.
Každý tady má své místo, postavení i svůj úděl. Každý má svůj styl a jsou zde vidět rozdíly bohatších a chudých. Jsou zřejmé nejenom v chování a oblečení, ale také v projevu.
Lizzie fandím a držím palce, je to neuvěřitelně silná žena, která se až vymyká pravidlům této doby. I inspektor je velký klaďas, který má srdce na svém místě, i když se zdá na první pohled hodně přísný. Má pro strach uděláno a rád dovede případy do zdárného konce. Občasné vtipné glosy jsou zpestřením celého příběhu.
Pachatele jsem neodhadla, i když menší náznaky ke konci knihy byly. Na první pohled zřejmý motiv je také povoděním čtenáře.
Je to nadprůměrná detektivka, která nepotřebuje potoky krve, zbytečné oběti. Naopak si vystačí s jednou vraždou, ale zato tak spletitou a s mnoha tajemstvími, že to právě ji dělá zajímavou a neotřelou.
Opravdu jsem si vychutnala celou knihu na tři přečtení a už se těším na další případ Benjamina a jeho ženy. Doufám, že by se Agatha Christie nebo
Arthur Conan Doyle neurazili, kdybych tuto spisovatelku přiřadila právě k nim. Tato série je totiž dokonalá a nemůžu ji nic vytknout. Myslím, že právem zaslouží plný počet hvězdiček. A vydavatelství Moba má šťastnou ruku při výběru autorů.

22.11.2023 5 z 5


Sagittarius Sagittarius Václav Křivanec

Napínavá česká detektivka, která se odehrává v prostředí Šumavy. Od této oblasti bydlím jen kousek, o to mi byla tato kniha bližší. Všechna popisovaná místa jsem navštívila a mám k nim vztah. Ať už je to Železná Ruda, Špindl nebo Špičák.
Ale k samotné detektivce. Kniha začíná prologem, který již dává tušit, že něco nebo vlastně všechno nebude v pořádku.
Ženy se rády seznamují na seznamkách, kde ovšem číhá i velké nebezpečí. Nikdy si nemůžeme být jisti, kdo se skrývá na druhé straně za obrazovkou...
Že se nevyplácí věřit neznámým lidem a už vůbec za nimi nevyrážet sami do odlehlých míst.
Do šumavských lesů přijíždí na dovolenou Martin Horn a těší, že si zde odpočine a nabere energii z místní přírody, ale i jídla a piva. Bohužel mu plány zkříží jeho synovec Ondřej Bek, také policista, který na Šumavě slouží. Najde se totiž mrtvá žena s devíti šípy v těle a vyříznutým jazykem. Ondřej navrhne tedy místní kriminálce, že by mohl pomoci jeho strýc, který je zde nedaleko ubytovaný v hotelu a má se zločiny velké zkušenosti.
Martin Horn si přizve ještě svou kolegyni, policistku z Prahy, Barboru Bachovou, se kterou tvoří tým, který je vyhlášený po celé Praze i okolí.
Dají se do pátrání a obětí přibývá. Zdá se, že mají i něco společného. Vypadá to, že vraždy připomínají umučení svatého Šebastiána. Jak ale tato symbolika zapadá do vražd a co to vypovídá o pachateli?
Moc se mi líbilo Martino a Báry špičkování, humor, nadhled i dvousmyslné poznámky. Oba mi byli sympatičtí a Báře jsem držela palce, když se dostala díky vyšetřování i do ohrožení života.
Pachatele jsem absolutně neodhadla, bylo to pro mě velké překvapení.
Na českých detektivkách mám nejenom ráda české prostředí, které je mi blízké, ale i jména, která jsou pro mě více přehledná než u zahraničních autorů.
V této knize je pěkně popsáno nejen prostředí Šumavy, krásná příroda, okolní lesy, hotely, kostelíky ale i charaktery osob.
Kapitoly jsou krátké a postav tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel.
Tato kniha je opravdu velmi čtivá, nejsou zde žádná hluchá místa, všechno do sebe perfektně zapadá.
S tímto autorem jsem se setkala poprvé a vůbec ne naposledy. Určitě si ráda přečtu i přechozí knihy, protože dvojice detektivů HornBach mě velice bavila a jsem zvědavá na jejich další vyšetřování.
Za mě tedy plný počet hvězdiček, přes tři sta stránek jsem měla přečteno za tři dny.

16.09.2023 5 z 5


Možná už zítra Možná už zítra Šárka Hieková

Troufnu si říct, že tato kniha je jeden z nejlepších počinů českých autorů tohoto roku. Ač čtu většinou jiný žánr knih, tak tento román mi úžasně sedl a jsem opravdu nadšena.
Je to taková letní pohodovka, vtipná, chvílemi k zamyšlení. Je opravdu čtivá, měla jsem ji přečtenou za dva večery.
S touto autorkou jsem se setkala poprvé, velmi se líbí její styl psaní, není to kostrbaté, nejsou tam hluchá místa, věty pěkně navazují a systematicky plynou. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát. Určitě si od Šárky Hiekové něco dalšího přečtu.
Kniha je svižná, nápaditá, jako ze života, chvílemi k neuvěření. Střídají se zde úspěchy s neúspěchy, pády i vzlety. Peripetie všech se na konci spojí v jeden celek.
Příběh je o mladé ženě jménem Kamila, která chodí s Erikem a čeká, kdy ji požádá o ruku. Pracuje na poště, protože nedokončila vysokou školu, ale se svým životem je spokojena. Pak ale přichází šok-rozchod a ztráta práce. Utápí se v žalu a neví, jak se z této situace dostat ven. Sama ovšem ani netuší, jak silná je a co za ten další rok prožije. Nachází nové přátele, práci, vyšší sebevědomí, radost a smysl života. Najde také lásku? Pak přijde osudná sázka, která změní další okolnosti jejího života...
Objeví se pár mužů, ale který je ten pravý?
Dostává od života novou šanci a dokáže ji zplna využít. Díky setkání s kartářkou Marií v sobě najde i nové možnosti, o kterých ani nevěděla.
Jsem velmi spokojena s koncem, čtenář potřebuje také příjemné knihy, které člověka pohladí po duši.
Na knize se mi líbí, že je z českého prostředí a není přeslazená. Postav tam není mnoho, takže se v nich čtenář velmi dobře orientuje. Nikdo není úplně černobílý, v knize se postavy postupem času vyvíjí. Nejvíc je to zřetelné právě u hlavní hrdinky a pak u její nejlepší kamarádky Radky.
Myslím si, že tato kniha, která je určena převážně ženám, se ženám bude líbit. Mně se líbila moc a dávám jí plný počet hvězdiček.

18.08.2023 5 z 5


Stopa rysa Stopa rysa Kerstin Signe Danielsson

Mé první setkání s touto dvojicí autorů i s netypickou a neotřelou dvojicí vyšetřovatelek Ingrid a Stinou.
Moc se mi líbí severské detektivky a ani tato mě nezklamala. Za mě velmi čtivá kniha, kterou jsem měla přečtenou za tři dny.
Tento téměř čtyřsetstránkový krimithriller začíná po prologu o přepadení skoro nevinně.
Skupina aktivistů protestuje proti kácení lesů a vrchní vyšetřovatelka Ingrid se jde porozhlédnout na určené místo. Tam ji ovšem čeká nemilé překvapení. Do toho pak jí přichází hlášení o pohřešované skupině studentů včetně učitele. Ti měli zkoumat v nočním lese můry v rámci projektu z biologie. Nachází se pouze jedna učitelka, která nic neví a jedna žákyně, která je tak otřesená, že vůbec nemluví. Kde je tedy zbytek skupiny a co se v lese stalo? Začíná závod s časem a snaha o nalezení ostatních účastníků expedice.
Musím říci, že tato detektivka je dobře promyšlena a každý dílek do sebe v průběhu knihy zapadá. Konec vše vysvětlí a kruh se uzavře.
Každý z vyšetřovatelů věděl co má dělat, líbila se mi jejich profesionalita, ale i nadhled a spolupráce.
Byla jsem překvapena, jaké vztahy můžou na prestižní škole panovat a jak se tam mohou studenti cítit. Tajemstvích je tam víc než dost, zdá se, že každý něco skrývá.
Nejvíce mě oslovily vsuvky proloženým písmem, ve kterých jsem absolutně netušila, kdo je píše.
Závěr byl pro mě překvapením, to se autorům povedlo. Nic takového bych nečekala. Karty všech se postupně odkrývají, až do finálního závěru.
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, rozdělené po dnech vyšetřování. Severská jména mi dávala chvílemi zabrat, ale zvykla jsem si a dobře jsem se v nich potom orientovala.
Zjistila jsem, že se Stinou a Ingrid už vyšly jiné knížky, ráda si je také přečtu.
Hodnotím tuto knihu jako zajímavou detektivku, kde se stále něco děje a přitom nemusí téct potoky krve.

10.08.2023 4 z 5


Na králův příkaz Na králův příkaz František Niedl

Další díl a další osudy Ondřeje z Rohatce. Zase velmi vydařený historický kousek od Františka Niedla.
Musím říci, že tento třetí díl mě opět velmi bavil a zaujal mě nejen vyprávěním z osobního života ale i z hlediska historického.
Příběh pokračuje vyprávěním o osudech obyvatel hrádku Jenčov, ale tentokrát hlavně z jeho rodného panství Rohatec.
Opět se zde setkáváme s manželkou Chiarou a věrným Brunem, stejně tak i se psem Markusem a chlapcem Modráčkem. Líbí se mi, že spisovatel navazuje na první dva díly i zmínkou o lidech a událostech z předchozího dílu, takže i ten kdo první a druhý díl nečetl, tak se dostává rychle do děje.
Hrádek stále jen kvete, protože Ondřej postavil hutě a posléze i hamr a nyní se mu dostává peněz z prodeje železa.
Ovšem nehodlá ani zapomenout na své bývalé rodiště, vydává se tam a střetává se s nehodným správcem. Tím se začínají odvíjet další nepříjemnosti.
Ondřej se musí několikrát bránit, jednak bojuje za svůj život, jednak za jeho obyvatele jeho tvrze.
Několikrát se stane obětí spiknutí, kdy s pomocí přátel i Chiary vyvázne se zdravou kůží.
Ondřej je velký sympaťák, je velmi chytrý i odvážný, nebojí se postavit proti nepřátelům a oplácí těm, kteří ublíží jemu, jeho ženě i přátelům. Je zdatný v boji i v jednáních. Bojuje za svou pravdu, má čistý charakter. Má smysl pro humor a jeho trefné vtipné narážky mě baví. Přirostl mi k srdci.
Nejde mu než držet palce, aby zvítězil. Aby spravedlnost vyhrála nad zlem a intrikami.
Naštěstí má i oporu v králi a v markraběti.
Začíná se ovšem schylovat ke konfliktu mezi Anglií a Francií a Ondřej nesmí zapomenou, jakou má podmínku. Musí na vyzvání splnit králův příkaz - zúčastnit se tří válečných tažení do bitev. A ty ne vždy končí dobře...
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, v postavách jsem se neztrácela, jsou dobře vykreslené, stejně tak i prostředí a doba čtrnáctého století. Téměř jsem se viděla na hradech i v bitvách, spisovatel má velký dar vykreslit vše reálně do detailů.
Za mě opět pět hvězdiček a opravdu doporučuji. Měla jsem přečteno za dva dny.

16.06.2023 5 z 5


Víš, že nemusíš? Víš, že nemusíš? Dagmar Digma Čechová

(SPOILER) Naprosto peckovní, dovolím si říct nejlepší kniha od této spisovatelky.
Mám přečteny všechny knihy od Dagmar, ale tato mě zaujala nejvíc, námětem i zpracováním.
Řekla bych, že autorka se knihu od knihy zlepšuje a zraje.
Knihu jsem měla přečtenou za dva dny, je velmi poutavá, potřebovala jsem vědět, jak to s oběma ženami dopadne. Chvílemi smutná, chvílemi veselá a vtipná, prostě jako ze života.
Příběh začíná vyprávěním Katky, rozvedené matky dvou dospělých dětí. Je to fotografka na volné noze, nezávislá, silná žena se smyslem pro rodinu. Zvláště ale se synem má problémy, skončil v práci, do noci hraje hry, užívá si mamahotel bez naděje na osamostatnění. Zpočátku jí to nevadí, později i kvůli synovi samotnému, se snaží jeho laxnost změnit.
V této době se do Prahy vrací její kamarádka z práce Marie, která byla delší dobu v zahraničí. Marii onemocněl tatínek, navíc se zapletla se ženatým cizincem a čeká s ním dítě. Čeká, že zde najde klid a bezpečí pro své nenarozené dítě. Má obavy, jak to zvládne, doufá v pomoc maminky...
Obě kamarádky by chtěly od života více jistot, klid a lásku. Navzájem se drží a pomáhají si. Do života Katky vstupuje Norbert a do života Marie její dávný kamarád Vojta. Jsou oba ti praví? A vyjde jim všechno, v co doufají a očekávají?
Kniha se rozdělena do kratších kapitol, velmi mě zaujaly názvy kapitol tučným písmem, které přechází v samotné vyprávění. Naprosto originální a sedí mi to.
Povahy a osoby jsou věrohodné, v knize jich příliš není, takže se v nic čtenář neztrácí. Obě ženy mi byly sympatické, držela jsem jim palce a sledovala s napětím jejich osudy, strasti i vítězství.
Kniha je volným pokračováním Nemusíš.
Této knize i autorce dávám plný počet hvězdiček a určitě si další knihu od Dagmar nenechám ujít.

22.05.2023 5 z 5


Dvě oběti Dvě oběti Helen H. Durrant

Skvěle vystavená a propracovaná detektivka do nejmenších detailů.
Čtenářům doporučuji si jako první přečíst předchozí díl, i když v tomto díle je hodně informací zopakováno, včetně vztahu hlavní hrdinky Rachel k bývalému milenci a otci její mladší dcery.
Kniha začíná nálezem těla ženy na pozemku, kde se budou stavět obytné budovy. Majitelem je právě bývalý inspektorčin přítel Jed.
Rachel tedy vyjíždí k místu činu. Policisté tam najdou i další tělo ženy, které tam leží zhruba o dva měsíce déle. Souvisí spolu tyto vraždy a kdo byly oběti?
Vcelku rychle zjišťují totožnost první oběti, avšak totožnost druhé ženy jim stále uniká.
Do toho Ráchel řeší i svoje osobní problémy, vztah s bývalým manželem a oběma dcerami.
Líbí se mi rozpracované charaktery zúčastněných osob, velmi sympatičtí mi byli i kolegové Ráchel. Obzvlášť se mi líbily slovní přestřelky mezi Ráchel a Elwynem.
Inspektorka se dostává brzy na tenký led a do nebezpečí. Setkává se s mafiány i s klubem, ve kterém nutí dívky k prostituci.
Autorka skvěle rozehrává partii podsvětí, hlavních aktérů i násilníků, poukazuje na velmi rozšířený jev a to obchodování s ženami.
Počet osob je tam tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel.
Vraha žen jsem neodhadla, motiv se mi vyrýsoval až ke konci knihy.
Knihu jsem měla přečtenou za tři dny, je velice čtivá.
Dobře se čte, stránky se otáčejí skoro samy, byla jsem napnutá, jak to celé dopadne.
Inspektorka mi velmi přirostla k srdci, její myšlenkové pochody se mi líbí, je to silná energická žena, která jde tvrdě za svým. Byla mi blízká svou citlivostí ke členům rodiny i ke kamarádům a nesmlouvavá k protivníkům.
Helen zraje a tento díl je lepší než předchozí. Myslím si, že ještě další díly budou následovat. Vím, že si je nenechám ujít.
Dávám plný počet hvězdiček a doporučuji.

26.04.2023 5 z 5


Už nikdy mě nespatříš Už nikdy mě nespatříš Lesley Pearse

Nádherně a citlivě napsaný příběh z období první světové války.
Zemi zmítá válka a od toho se odvíjí i osudy lidí. Naštěstí je válka zmiňována jen okrajově, v první řadě jde o zajímavý a poutavý příběh Betty a její dobrodružství.
S touto autorkou jsem ještě neměla možnost se setkat a už teď vidím, že to byla velká chyba. Velmi mě oslovil autorčin styl psaní, vytříbenost, lehkost, popis krajiny i charaktery osob.
Kniha začíná v roce 1917, kdy mladá dívka Betty zjišťuje, že neví, co dál má v životě podniknout, aby se necítila jako v pasti.
Manžel se jí vrátil z války psychicky nalomený bez možnosti na vyléčení. K tomu je Betty sirotek a tchyně ji psychicky týrá.
Rozhodne se, že zinscenuje svoji smrt a uprchne z rodného domu i vesničky. Změní si i jméno, aby ji nešlo vypátrat.
Zažívá po cestě různé své i další osudy, někteří lidé na její cestě mají ryzí charakter, jiní pokřivený.
Nejprve narazí na dům postarší paní Gladsworthyové, kde se nechá na doporučení zaměstnat . Brzy se spřátelí s hospodyní a kuchařkou a cítí se konečně svobodná a po delší době i šťastná. Ale paní domu náhle zemře a dům zdědí její bratr. S tím Betty (Mabel) nevychází, musí tedy putovat dál.
Po pouličním přepadení si najde nový domov a zázemí u Nory, kde se prvně setkává s duchovnem a spiritismem. Zjistí, že má také určité schopnosti mluvit s mrtvými.
Její další putování ji zavede do domu ilustrátorky Clary a stanou se z nich přítelkyně. Zde se seznámí s německým válečným zajatcem, se kterým se velmi sblíží. Do toho přichází epidemie španělské chřipky...
Nechci prozrazovat všechny osudy Betty, jsou ale velmi klikaté. Ještě jednou se setká i se svojí tchyní a najde novou lásku.
Knihu jsem měla přečtenou za tři večery, dávám jí plný počet hvězdiček a doporučuji všem. I když si myslím, že více je zaměřena na nás ženy.

10.02.2023 5 z 5


Zavři oči Zavři oči Michael Robotham

Tak to byla jízda. Musím říci, že se autor každou knihou zlepšuje. Mám od něj doma všechny a paráda.
Hodně mě baví případy klinického psychologa Joea a jeho kamaráda Vincenta Ruizeho, jejich trefné narážky i břitký humor.
Tento kriminální případ začíná násilnou smrtí matky s dcerou. Matka má několik bodných ran, oproti dcera je jakoby s láskou udušena. Případ nedá spát tamní policii, veřejnost tlačí na vyřešení případu. Proto je přizván Joe, aby vytvořil profil pachatele. Jak dny ubíhají, tak na povrch vyplouvají další okolnosti smrti těchto žen, hlavně matčin nelichotivý život, a podezřelí přibývají. Kdo měl zájem na jejich smrti?
Mezitím se vynořují i další ženy, které také byly napadeny. Sice nebyly zabity, ale zohaveny. Jak to souvisí s tímto případem?
Tentokrát se do vyšetřování pouští i starší dcera Joea Charlie a dostává se tím do velkého nebezpečí. Pachatel je nablízku a nenechává svědky.
Musím říci, že mě kniha úplně pohltila, jede ve svižném tempu. Četla se velice dobře, přes čtyři sta stran jsem měla přečteno za tři večery. Hlavně od poloviny jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Pachatele jsem odhalila až ke konci knihy, i tak jsem měla radost, že můj tip vyšel, protože to vůbec nebylo snadné.
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, zajímavé byly pro mě kapitoly, které psal proleželým písmem sám pachatel.
V této knize je popisována opět i minulost a soukromý život Joea, jeho nemoc. Sledujeme, jak se vyvíjí povahy obou dcer a opětovné sblížení s manželkou. Jen ten konec - to mi neměl Robotham dělat....
Nicméně pět hvězd je málo, dala bych i deset.
Jsem prostě nadšena, Michael Robotham stále píše lépe a lépe a už se těším na jeho další knihu, která by měla vyjít v průběhu tohoto roku.

08.01.2023 5 z 5


Dokonalé propojení Dokonalé propojení Jana Jánská (p)

Mistrně napsaná kniha od české spisovatelky, do této doby pro mě neznámé. Už teď musím říci, že se těším na další knihu.
Kniha začíná vyprávěním Anny a tím se rozvíjí celý příběh. Líbí se mi, že je kniha napsaná z více pohledů, v knize se střídají pasáže, které vyprávějí hlavní hrdinové příběhu. Kapitoly jsou děleny i po dnech, čtenář má stále přehled, jak se vyšetřování i osudy postav vyvíjí.
Kapitoly jsou krátké, mají spád, na konci každé se těšíte na vyprávění této osoby, protože vždy skončí v tom nejlepším.
Postav v knize je méně, což mi vyhovuje, čtenář se v nich neztrácí. Každá má svůj charakter, který není černobílý a je dobře vykreslen.
Hodně mě zaujal příběh Dany, Markétiny kolegyně. Je zde ukázáno, že člověk se opravdu může změnit a to i k lepšímu.
Soucítila jsem s Josefem a Hanou, rodiči Markéty. Je to to nejhorší, co může rodiče potkat.
Jak je do toho zapleten bratr Markéty-Lukáš a jeho přítelkyně Jana a proč náhle zmizí?
Velkým sympaťákem byl pro mě Markétin bohatý přítel Erik i se svými novými přáteli-Tomášem a Kamilem(Standou). Šel za svým, měl srdce a snažil se ze všech sil vypátrat Markétina vraha.
Méně sympatický byl pro mě Lukášův přítel Tony. Ale i on Markétu miloval a nemohl se z její smrti vzpamatovat.
Zdá se, jako by každý něco skrýval a měl svá tajemství.
Knihu jsem měla přečtenou za dva dny, příběh mě úplně pohltil a potřebovala jsem vědět, jak to celé bylo, proč a kdo vraždil.
Pachatel se odkrývá pozvolna, ke konci jsem už podle náznaků vytušila, kdo za tím stojí. Vše je opravdu dokonale propojeno a náhody bohužel existují.
Dávám knize plný počet hvězdiček a nemůžu jinak, než doporučit a chválit a chválit...

05.11.2022 5 z 5


Šachy pod sopkou Šachy pod sopkou Håkan Nesser

Hodně dobrá detektivka, která mi připomínala díla Agathy Christie.
Má spád, má hlavu a patu, příběh, kterému chceme přijít na kloub-co víc si přát.
Kniha začíná vyprávěním spisovatele France Lundeho, kdy při psaní knihy do ní promítá svůj vlastní příběh. Někdo ho začíná sledovat a ohrožovat-v knihách nebo i ve skutečnosti?
Pak za záhadných okolností zmizí...Jenže to není jeho první zmizení, v minulosti se schválně po smrti manželky na několik měsíců vypařil, i když jeho dcera Viktoria byla strachy šílená. Udělal by to i podruhé? Dcera si myslí, že ne a povolává policii.
Zaujal mě i případ Lundeho manželky, která se ztratila v divočině a není jisté, zda je mrtvá nebo schválně utekla.
Zde se setkáváme se sympatickým detektivem Barbarottim, který řeší zrovna svůj soukromý život s manželkou, rovněž policistkou Evou a vypadá to na odloučení. Držela jsem mu palce, aby vše dobře dopadlo.
Detektiv má břitký humor a jeho úvahy, dedukce a narážky mě bavily. Celkově to byl správný chlap, který chce přijít na záhadu ztracených spisovatelů, protože se ukazuje, že Lunde byl sice prvním zmizeným, ale bohužel ne posledním. Kam se poděla básnířka Marie Greenová a spisovatel Jack Walde?
Musím říci, že závěr knihy mě dostal a předpokládám, že asi nikdo ze čtenářů zápletku neodhalí.
V postavách jsem se neztrácela, kapitoly jsou přiměřeně dlouhé.
Kniha mě bavila, dávám plný počet hvězdiček a doporučuji.

04.08.2022 5 z 5


Probudit se jako delfín Probudit se jako delfín Johana Kral (p)

Probudit se jako delfín je čtivý román z českého prostředí.
Líbí se mi vyprávění z více pohledů. Kapitoly jsou rozděleny podle hlavních hrdinů- matky Karolíny, otce Jakuba a starší dcery Justýny.
V knize je postav spíše méně, což je za mě super, alespoň jsem se v nich neztrácela.
Román vypráví o osudu jedné české pětičlenné rodiny, kde došlo k odcizení a následné nevěře. Propast se po letitém manželství stále zvětšuje.
Každý se v tom vypořádá po svém.
Karolína se upíná k práci psycholožky. Neví, jak se se situací vypořádat. Radu hledá u svého nejlepšího kamaráda Oldy a kamarádek z práce. Zajímavé byly i osudy klientů z poradny.
Karolíně jsem od začátku fandila, její myšlenkové postupy mi byly blízké. Chápala jsem i její nelehkou situaci, zradu manžela i své kamarádky.
Jakubovi se zdálo, že se v životě ztratil a neví, jak dál. Přidaly se finanční problémy ve firmě a on si jako únik hledá potěšení u jiné ženy. Odchází od rodiny, aby si promyslel, co dál. Tím trpí ale jako vždy nejvíce děti, hlavně malý Vítek.
Děti se mi zdají být rozmazlené, hlavně dcery, mají všechno, i velkou volnost.
Když se Justýna dozví, s kým si začala matka, odchází ke svému kamarádovi Skipovi a na svou matku se zlobí. U Čendy (Skipa) nachází porozumění i lásku, jeho matka jí pomůže s nastalou situací i se zpětným návratem k rodině.
Knížka se čte dobře, mohla by být ze života, i když konec je až příliš happyendový.
Nicméně za mě pět hvězdiček, je to odpočinková kniha, která se podle mě skvěle hodí na letní dovolené.

14.05.2022 5 z 5


Vražedná jáma Vražedná jáma Mick Finlay

Pravá anglická detektivka přesně jak od mistra Doyla.
Byla jsem vtažena do této historické detektivky a moc mě bavila. Dýchla na mě ponurost zákoutí londýnských uliček a venkova devatenáctého století. Syrovost, chudoba a špína tohoto prostředí a této doby. Prostředí bylo skvěle vykresleno, jako bych se tam právě ocitla-to se mi líbilo asi ze všeho nejvíce.
Kniha začíná seznámením se se soukromým detektivem Williamem Arrowoodem, který je spíše opakem Sherlocka Holmese. William je neomalený tlouštík, kterému není cizí alkohol. Je na hony vzdálený kultivovanému štíhlému Holmesovi. Jedno ale mají společné, jdou po stopě jako psi, dokud případ nevyřeší. Oba mají tu správnou intuici a smysl pro spravedlnost, touhu po zdárném vyřešení případu.
Knihu vypráví jeho společník a asistent "Dr.Watson" jménem Barnett.
Příběh začíná, když si manželé Barclayovi najmou detektiva ke zdánlivě jednoduchému úkolu. Jejich dcera se provdala a manželova rodina jim odmítá setkání s dcerou. Detektiv má zjistit, jestli dcera ještě vůbec žije, jak se jí daří a proč se rodiče nesmí stýkat s dcerou. Detektiv tedy vyrazí s Barnettem na londýnský venkov a už začátku jim zde něco nesedí. Rodina je vážená, chráněná i policií, přesto skrývá obrovská tajemství. Na statku vládnou dva bratři a jejich setra pevnou rukou. Proč ale na statku pracují jen duševně zaostalí lidé? Jaká je spojitost s ústavem, kde byla chvíli i dcera pana Barclayho?
Cestou se detektivové setkají se starou cikánkou, která jim mezi řečí řekne, že na statku jsou tři mrtvé děti. Policie to ale vyšetřovat nechce, ani když se cikánka záhadně ztratí. Do případu se vloží i detektivova setra, která chce všem na statku pomoci.
Tato detektivka mi neskutečně sedla, 455 stran uběhlo ani nevím jak. Vše do sebe skvěle zapadalo, vše bylo do detailu popsáno a vysvětleno. Detektiv s jeho humorem mi sedl, charaktery postav byly také dobře vykresleny.
Já jsem spokojena, příjemně překvapena a hodnotím všemi pěti hvězdičkami.

10.04.2022 5 z 5


Není jako ty Není jako ty Ellery Lloyd

Vynikající thriller ze současnosti aneb kam až může dojít sdílení osobních záležitostí na internetu.
Příběh začíná vyprávěním Emmy, ze které se stala známá instagramová blogerka @mamabezobalu, která všechny své prožitky a fotografie veřejně ukazuje na sociálních sítích. Ano, pro ni to je práce, musí živit rodinu a platit hypotéku. Sama ví, že ne vždy ukazuje a říká pravdu, některé věci ale byly až přes čáru, jako když si přivlastnila příběh kamarádky Polly.
Její manžel ji zpočátku podporuje a toleruje, v průběhu mu to začíná vadit a cítí, že vše není v pořádku. Že se děje něco podivného a z manželky se stává někdo jiný, než koho si vzal.
Hlavně si ale uvědomí naléhavost situace, když se ocitnou ve velkém nebezpečí. Kdosi je začíná sledovat a ukradne jim jejich notebook s osobními fotkami dětí-Coco a Méďou. To ale je jen začátek...Má to spojitost jen s jednou osobou nebo je zde ještě někdo další?
Emma mi nebyla příliš sympatická, možná je to tím, že jsem nechápala její pohnutky. Sama si nedokážu přestavit takovýto život.
Naopak Dan mi byl blízký, takových chlapů je asi málo-co by se dokázali postarat o děti, podporovat ženu a stát ji věrně po boku i v těžkých chvílích. Dokázal by pro ni i děti nasadit život.
Chápala jsem i sledující ženu, i když pak už bylo její jednání hodně na hraně.
Kniha se dobře četla, kapitoly byly krátké a a líbilo se mi, že vyprávění bylo z více pohledů- Emmy, Dana(manžela Emmy) a sledující ženy.
Tyto proložené kapitoly mě bavily asi nejvíc, zajímalo mě, co se ženě a její rodině přihodilo, proč se snaží Emmě tak strašně uškodit.
Kapitoly rychle ubíhaly, hlavně konec jsem hltala stránku za stránkou, potřebovala jsem vědět, jak to se všemi dopadne.
Byla to jízda a za mě plný počet hvězdiček.

10.03.2022 5 z 5


Ano, můj pane Ano, můj pane František Niedl

Naprosto perfektní historický román, u kterého jsem se ani chvilku nenudila.
Jsem nadšená. Žádná hluchá místa, děj rychle plynul.
Zjistila jsem, že František Niedl opravdu umí, ať už jsou to detektivky nebo právě historické romány.
Určitě si od něj zase něco brzy přečtu, jeho styl vyprávění mě zaujal a baví mě.
Kapitoly jsou krátké, vypravování je z pohledu hlavního hrdiny Ondřeje z Rohatce. Ondřej je sympatický, chytrý mladý muž, odvážný se srdcem na pravém místě. Zbytečně nezabíjí a je ohleduplný a citlivý i ke zvířatům. Prostě velký sympaťák se srdcem na pravém místě.
V knize jsou vylíčeny boje i obléhání, ale nejvíce mě bavil jeho osobní život a putování k novému domovu-na hrádek Jenčov.
Příběh začíná kamarádstvím Ondřeje a Haška, jak bok po boku spolu stojí při dobývání hradů. Úplně jsem se dostala do historie, viděla jsem i kraje, které zde byly popisovány. Ondřej si za své hrdinství i bystrost vysloužil zlaté ostruhy a po smrti přítele i hrádeček v Čechách.
Začíná tedy jeho pouť za svým domovem, při které potkává dívenku Chiaru, psa Markuse a Bruna. Ti se stanou jeho společníky na cestě i v životě. Po příjezdu na hrádek se ale nesetkává se vřelým přijetím, nejvíce proti němu zbrojí místní purkrabí Diviš a snaží se ho nekalými úmysly vystrnadit a pošpinit. Podaří se mu to a jak to s Ondřejem dopadne? Určitě si knihu přečtěte, stojí za to.
Rozhodně doporučuji a dávám plný počet.

26.01.2022 5 z 5


Vražda ve Vídni Vražda ve Vídni Beate Maxian

Velmi čtivá detektivka z vídeňského prostředí se zajímavou zápletkou.
Původně jsem si myslela, že hlavní hrdinka bude někdo úplně jiný, no spletla jsem se, ale myslím si, že příjemně.
Sarah je prototypem moderní ženy, která si jde za svým. Její novinářský nos ji přináší výhody, ale také se ocitá v nebezpečí, o kterém ani netušila. Sarah mi byla velmi sympatická svou ctižádostí a cílevědomostí. Byla ochotná i za cenu svého života vypátrat pachatele svých známých a přesvědčit ostatní, že se nemýlí. Dozvídáme se i o jejím soukromém životě, proč žije v jedné domácnosti s bratrem a co se stalo jejich rodičům.
Při hledání pachatele narazí na překážky a nepochopení ostatních.
Ve Vídni se totiž usadil sériový vrah a nikdo tomu nevěří. Jeho pohnutky jsou totiž více než neobvyklé. Proč ženy vraždí, jaký k tomu má motiv a podle jakého klíče si je vybírá? Pachatele jsem neodhadla ani náhodou, do konce knihy jsem netušila, kdo za tím vězí.
Kniha se mi četla dobře, postav je tam tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel.
Kapitoly jsou středně dlouhé, nejsou zde žádná hluchá místa.
Četla jsem předchozí knihu autorky Vražda v Schönbrunnu. Tato kniha se mi asi líbila o malinko více, zločin byl zajímavější.
Této knize ale nemám co vytknout, dávám krásné čtyři hvězdičky a doporučuji. Od této spisovatelky si určitě zase něco brzy přečtu.

21.12.2021 4 z 5