Terka1975
komentáře u knih

Příběh rodiny Francovy, jejich děti a sadu v poválečných letech, kdy se k moci dostávali komunisté a ještě doznívaly dozvuky války. Paní spisovatelka je mým objevem roku a vypravěčka par excellence. Myslela jsem, že knihu Kyselé třešně nemůže překonat, ale je naprosto srovnatelná. Jsem naprosto nadšená.


Námět dobrý, téma zajímavé, v půlce jsem ale měla dojem, že nečtu knihuLucy Clarkové, ale nějaký prvotinový pokus o psychothriller. Nutilo mě číst jen to, že její knihy jsou promyšlené a konec je vždy zajímavý. A dočkala jsem se, asi by kniha snesla dramatičtější první část, Ella mi přišla jen vystrašená žena utopená v minulosti. Ale i tak jsem spokojená.


Pěkné, dobře čtivé a poklidné čtení , i když prostředí psychiatrické nemocnice nepatří zrovna k mému oblíbenému dovolenkovému žánru. Je smutné, jaké se tam děly věci. V tomto příběhu jsem ocenila, ze se nejedná o příběh z minulosti a příběh ze současnosti, ale příběhy se propojí v jeden celek.


Lottie tentokrát pátrání přivede na stopu minulosti svého otce, která je také velmi zajímavá. O napětí a zvraty není nouze. A konec byl lepší, než jsem čekala. Už si ani nedovedu představit, ze by Lottie měla v rukávu další záhady svého života. Ale určitě má, a tak jsem na čekací listině dalšího dílu.


Děkuji paní Kulhánková, za vaši knihu, z které mrazí, za vaší sílu se s tím vším prát. Já jako matka tu sílu pořád někde doluju, ale po roce s dcerou s HPO už někdy nemůžu. Moje dcera zatím žije, ale nikdy nevím, jestli se neprobudím a najdu ji živou. I ostatní příběhy dětí s HPO jsou děsivé, ale dávají nahlédnout do svých niter. Pořád je naděje, že jednou bude lépe. A tomu pevně věřím … pro všechny hraničáře a jejich blízké. Máte můj obdiv.


Tak to bylo pěkně napínavá kniha… Jela jsem na vlně zločinu s Lottie a její rodinou jen pár dní, nemohla jsem přestat číst. Vše tu už bylo napsané, už bych se opakovala. Výborné čtení.


Čekala jsem letní pohodové a oddechové čtení a když si odmyslím tu hroznou dobu války a to, že Margot byla Židovka, tak by to tak mohlo být. Margot jsem obdivovala, čelila v životě mnohým těžkostem a Katherine mi přišla hodně naivní a zvláštní povaha. A chování Armelle a Pattieho v závěru mi přišlo ještě zvláštnější…


Našla jsem díky vám milé komentátorky novou oblíbenou vyšetřovatelku. Lottie mi sedla, má spoustu nedořešených osobních problémů, na krku děti a vyšetřovací tým. Mrtvá Susan je jen začátek nechutného chování těch, kdo si říkají, ze zastupují Boha na zemi. Z toho mi bylo opravdu zle. A nenechalo mě to chladnou, naopak mě to nažhavilo, abych s Lottie mohla postupovat rychle k vyřešení. Ne opět jsem neodhadla, kdo za tím stojÍ, ale podezření jsem měla.


Hodně mě zaujala obálka knihy i název, nabízí totiž velké možnosti, ale nečekala jsem po recenzích žádnou bombu, ač jsem si to toužebně přála. Ztrácela jsem se v ženských postavách, žila každý den se “Stepfordskými” paničkami a očekávala jsem, která je ta panička s velkým P. Tam jsem byla opravdu překvapená a konec už se mi taky líbil. Ale celkově takový průměr.


Moc se mi líbilo, jak se nitky příběhu postupně rozplétaly pěkně pomalu, aby byli podezřelí všichni. A mě to moc bavilo, jen ten konec by si zasloužil trochu víc vysvětlení, už jen z toho důvodu, že se tam vysvětlovalo vše, co se událo.

Já jsem z knihy trochu rozpačitá, vzbuzuje emoce, lítost, čekala jsem, jak se protnou osudy Marka, Alyson a Evie, potažmo i Layly a Connera a Nicole. Četla se dobře, ale vyústění a závěr příliš neuvěřitelný. Je ale ale pravda, že to panu Mussovi pěkně “žeru” a pak se jen nestačím divit.


Neměla jsem z nějakého důvodu žádná velká očekávání, ale kniha měla velmi zajímavý námět, záměnu dětí v porodnici, což víme, se může stát, ovšem vždy je to emocionální peklo a to pro všechny zúčastněné. Nejinak tomu bylo i v této knize, kdyby to nebyl psychothriller, ale jen příběh dvou rodin, stačilo by to. Ale ten příběh byl povýšen do dalšího levlu mnohem děsivějšího ( a znovu koloběh právní byrokracie ) kdy mě to hnalo dál číst, jak tato kauza dopadne. Myslím si, že z ní autor vykřesal maximum. A mě to příjemně překvapilo.


Velmi syrový psychothriller, já opět skoro do konce mimo kdo je vrah. Ale to nebylo asi to nejdůležitější, obě hlavni postavy byly protivně na facku, zvlášť jak se chovaly k dětem. Kniha se četla dobře, ale na závěr je třeba mít silný žaludek a to si myslím, ze už jsem přečetla vše možné. Překvapila mě bezcitnost vraha. A víc než jeho odhalení.


Příběh holčičky Helenky a jejího dětství na konci války a jejích nejbližších. Příběh, který chytí za srdce. A aniž jsem to tušila, načasovala jsem si čtení na zrání třešní na Švédských šancích, kde se odehrál masakr právě v noci z 18. na 19. června 1945. Zapomenutá historie… Ještě jsem shlédla filmový dokument. Dočítala jsem se slzami v očích. Krásný lidsky napsaný příběh. Proč se válčí, když si všichni přejí mír?


Trošku jiná detektivka, trošku ztřeštěná Alice, policistka, nevíme, zda utíká před minulostí nebo vyšetřuje vraždu nebo obojí a Gabriel - naprosto nevyzpytatelný muž, jehož totožnost není zřejmá, vypadá to jako krimi, trochu jako sci-fi, trochu jako psycho. Takže taková všehochuť, která baví a dobře se čte.


Já jsem si příjemně oddychla od těžších témat a tato kniha mě vtáhla rychle do děje a líbilo se mi, jak hlavní hrdinka o všech přemýšlela jako o možných pachatelích. Vlastně me tak zmátla, ze jsem ho jako vždy neodhadla a konec byl dramatický.


Moc se mi líbily vykreslené postavy, dozvěděli jsme se o každé dost na to, zda jsou sympatické či ne, zda jsou oběti nebo vrazi. Moc jsem si přála sympatizovat alespoň s jedním dvojčetem a to se mi nepovedlo. Naivita paní Donovanové byla hodně přes čáru, ale jinak se pořad něco dělo a nebyly to hezké věci. Vraha jsem na rozdíl od jiných neodhadla. Chyběla mi rekonstrukce,, co se přesně stalo u jezera a to si myslím, ze by si to čtenář zasloužil. Proto o jednu hvězdičku méně.


Nečtu takové knihy, co mě to napadlo.. Opravdu dlouhý čas jsem strávila s Claire a Jamiem a dlouhé historické popisy krajiny a událostí se mi táhly jak skotská Vysočina. Ale jak se vám tyto dva dostanou pod kůži, je člověk ztracený a to doslova. Propadne tomu kouzlu a jede na vlně středověku. A proč je tak čtivá? Mně tedy vadily neustálé rvačky a boje o život, vulgární mluva a chování a sexuální praktiky. Ale dnes je to vlastně stejné. Proto tomu rozumíme. Měla jsem možnost shlédnout i par seriálových dílů a je to návykové. Ale potřebovala bych tak několik měsíců prázdnin, abych četla další díly.


Moje první seznámení s touto autorkou a příjemné překvapení, ale je je to díky vám milé čtenářky a vašim recenzím, že jsem po ní sáhla a ráda sáhnu i po další. Pravda, ta milostná linka by nemusela být až tak...., ale příběh to nerušilo a fakt jsem nadšená, jak to dopadlo. Zajímala mě pointa asi víc, než celý příběh a dočkala jsem se překvapení, takže jsem spokojená.


Co v mládí uděláš, ve stáří jako když najdeš... Ale co když Eve udělá rozhodnutí, které jí pronásleduje celý život? Kniha je napsaná tak, že s Eve i Cory člověk soucítí, i přes nelehký úděl se snaží žít dobrý život. Když se měla Eve rozhodnout, zda pravda je lepší než způsobená bolest, tak nevíte, jak jí poradit. Je to těžké téma, ale čte se s lehkostí, a to je na knihách paní Chamberlainové obdivuhodné, náročným tématem se lehce prokouše a ve čtenáři zanechá stopy.
