Terka1975 komentáře u knih
Příběhy s psychoterapeutické praxe o dospívajících, zajímavé z pohledu psychoterapeutky. Dnes se mnoho dospívajících potýká s mnoha psychickými problémy, tak není od věci se s nimi seznámit. Vzhledem k tomu, že jsem se jako matka dostala do této zátěžové skupiny, tak aspoň mě to ujistilo, že moje dcera není výjímka a mnoho dospívajících s něčím bojuje a dodalo mi to i sílu ji v tom boji podporovat.
Chamtivost vyhnaná do extrémů, tato klasika je věčná, Molière ve své době s touto divadelní hrou příliš úspěšný nebyl, ale kolik je dnes takových Harpagonů, když se člověk podívá kolem sebe. Musela jsem doplnil své čtenářské znalosti.
Tahle série mě prostě baví… Ubrala jsem hvězdičku za příliš fanatická jednání, samozřejmě se to při dobré víře může stát, ale znehodnocuje to primární myšlenku, ze víra je založena na svobodné vůli každého člověka a zlem ji někomu nutit rozhodně není Bohu vlastní.. Chtěli byste snad, aby vás někdo měl rád, protože k tomu byl donucen? Samozřejmě že ne. Ani Bůh to tak nechce.
Odlehčený románek odehrávající se před první světovou válkou; milostný příběh z cukrářství voňavé Paříže. Příběh má dvě dějové linky, současnou a historickou. Za mě nenadchne a neurazí. Nejhezčí byla představa vyráběných sladkosti, ta atmosféra mě tam vcucla.
Prochází těžkým obdobím, s novou diagnózou člena rodiny, tak sbírám informace, abych mohla pochopit, co doma prožíváme. Tato kniha mi pomohla dozvědět se víc.
Zajímavá zápletka jak si prohrával vrah s myslí a emocemi zúčastněných postav. Detektiv Frost je sympatický a další knihy mají u mě zelenou.
Těšila jsem se po dokonalých Černých leknínech na tuto knihu moc. Námět se mi moc líbil, ale občas jsem se v ději ztrácela. Něco mi tam scházelo, asi větší přehlednost a motivy postav, hodně času a myslím, ze zbytečně moc se rozebírala postava detektiva a chybělo mi víc emocí a propojení Emilie, Marca a jejich rodin.
Přečteno podruhé, abych si připomněla děj a mohla si tuto lahůdku vychutnat ve filmové podobě. Některé situace jsou vyhnány až do absurdna, ale všechno to do sebe zapadá, a je tím zachována komičnost a humor ryze mužského pojetí života.
Moc pěkný román o bezdomovci, který ztratil paměť. Co se skrývá v každém z nás? Vzpomene si, jak žil dřív? Příběh plný úvah o životě a jeho smyslu, plný bolesti a poznání mi pomohl uvědomit si, že na naše nejbližší a nejzranitelnější má vliv naše chování. A můžeme tím hodně pokazit. Ale stejně tak i v knížce tak i v životě, pokud je co napravovat a chtějí to obě strany, tak nikdy není pozdě.
Satirický příběh, který je absurdní, ale přesto se v něm pravda zrcadlí jako křišťál. Pod politickou slupkou se dá vždy najít shnilé ovoce. Kniha vykouzlí úsměv na rtech a pak i smutné pokývání nad žalostným vedením lidstva.
Příjemné a odpočinkové čtení, historický příběh ze Sumatry o houslistce Rose Gallwayové se mi moc líbil a jak to u podobných knih bývá, tak příběh z minulosti se mi líbí víc než příběh Lilly, který je ze současnosti. Lilly měla opravdu velké štěstí, že se jí příběh povedl poskládat dohromady, bylo to hodně o náhodných a vlastně osudovych setkáních, řekla bych, ze příběh byl na nich vystavěn. Nicméně ráda si přečtu i ostatní knihy této autorky.
Opět skvěle napínavé a závěr překvapivý, Kate mě prostě baví.
Upřímně řečeno, já jsem moc ráda, že paní Mornštajnová napsala tento román, příběh matky, která přijde o vše díky režimu, a příběh dívky, která je vychovávaná režimem. Mně to vůbec nepřijde jen jako fikce, věřím tomu, že za jiných okolností by to takto klidně mohlo být, a díky Bohu to tak není. Příběh z dětské ozdravovny mě tak hluboce zasáhnul, protože tak to opravdu před rokem 1989 fungovalo, sama jsem jako velké dítě na jaře 1989 byla několik měsíců v dětské léčebně, všechno se mi to vrátilo a jako dítě, to člověk přijímal tak jak to bylo, i když bez té ideologie, nebrala jsem to jako traumatický zážitek, ale až dnes když jsem si přečetla tuto knihu a bylo mi z těch částí i psychicky špatně, došlo mi, že to traumatické bylo. Doporučila bych ji čtenářům, aby nezapomněli na to, co třeba v mládí zažili a neuvědomovali si plný rozsah toho, v čem žijí. A také našim mladým, kteří tu dobu vůbec nezažili, aby věděli, jak to fungovalo.
Detektivka a jsem ráda, staré téma v novodobém kabátu. Čte se dobře a ani já neodhadla, kdo je vrah. Takže doporučuji.
Opravdu tyto knihy nečtu, protože mě politici nezajímají…. Ale tento rozbor postav me zaujal jen díky psychogii postav nebo-li psychopatů, pár jich v okolí mám a ujistilo mě to, ze se jim mám nadále vyhýbat, protože s nimi nechci trávit čas, stejně tak jako se zmiňovaným politiky v této knize…. ale to naštěstí nemusím.
Napínavé, akční, jak jinak by Raker mohl existovat, zase navlékne svůj kabát superhrdiny, aby vše přežil? Souhlasím s komentářem ennlady prakticky ve všem, Davidovy vylomeniny jsou nakonec milé a nějak k němu patří. Raději bych chvílemi přemýšlela, kdo je vrah, ale David jede jako mašina pořád dál a já přestanu přemýšlet a prostě jen čtu...
Velmi krásný příběh, který me moc potěšil, asi i symbolicky jsem četla tuto knihu zrovna když Lucinda zemřela. Brala jsem to jako rozloučení. Propletené vztahy, i když z válečné Francie jsem měla trochu strach, mám na tyto knížky teď štěstí, ale příběh byl romanticky laděný, takže jsem nečekala velké drama. Bylo to tak akorát.
Příběh dvou sester ve válečné Francii, slavík zazpíval symfonii tklivých tónů, ale nesmírně polidštěných do odvahy, lásky a naděje. Jedna z nejlepších válečných knih, co jsem četla, vše je tak hmatatelné, že se vše odehrává tak jakoby ani nezuřila válka, která si vybírá krutou daň. Kniha, která se musí vstřebat a na kterou se jen tak nezapomíná. Silný příběh, takový “válečný Titanik”.
Jestli se mi některé thrillery dobře čtou, tak je to právě tato série. Vše kolem smrti mladé Elity je magické, tajuplné a jak už to bývá, nechá nás autor v napětí až do konce. Kdybych mohla přečíst najednou, neodkládala bych tuto knihu, vcucne vás do děje a nechce pustit. Ale neodpustím si dodat, že všechny knihy z této série mají něco společného, ale to zjistíte až na konci. Škoda, že není víc ročních období.
Mně se moc líbí styl vyprávění paní Mornštajnové, protože to umí tak, že si názor na postavy musí čtenář udělat sám. A v této knize obzvlášť. Každá postava má své rysy, vyvolává emoce ve víru událostí, které jí ovlivňují, ale posouzení je na nás. I když působí postava nesympaticky, tak samotný příběh zůstává “ neposkvrněný “. A to už považuji za mistrovský styl psaní.