Terka1975 komentáře u knih
Osudy karvinské rodiny, četla jsem oba díly za sebou, což doporučuji, nemohu říct, který je lepší, každý vypovídá o své době a to tak, že prožíváte příběhy rodiny s jejími hrdiny naplno. Je to vážné a čtení k zamyšlení, v paralele s dnešní dobou je to poučné. V náročných dobách se projevuje lidský charakter lidí, nakonec se stejně zjistí, že chyby se mezigeneračně opakují a lidé se nepoučili.
Skutečně působivé a poplatné době. A konečně už vím, odkud pochází hláška mého šéfa “ a znovu lépe a radostněji” kterou tak rád používá.
Tak já jsem z této knihy trochu rozpačitá, námět byl skvělý, jen jsem měla pocit, že se kniha táhne líně jako řeka v létě. Jako kdyby jí vyprávěl někdo jiný a ne Lucinda Riley. Takže pro mně zmlsanou příběhy Sedmi sester trošku zklamání, nejvíc se mi líbila situace v Bangkoku, tam to nabralo grády, čekala jsem nějakou větší autentickou vsuvku např. o orchidejích.
Příjemná oddechová svačinka, která vykouzlí úsměv na tváři. Některé příběhy byly humorné nebo vykouzlily úsměv na tváři, některé jen příjemné laděné, v této době pohlazeni pro duši.
Napínavé a čtivé, místy hodně brutální a těžko uvěřitelné včetně toho, kdo za tím vším stál. Zjistila jsem, že nedokážu pochopit jednání psychicky nemocných lidí obzvláště ne v thrillerech. Asi se mi lepší hodnotí jednání lidí v afektu, pod emocemi nebo díky nepříznivých okolností, takže nedokážu docenit hodnotu námětu.
Nemohu jinak, než souhlasit se Šánkou, že se tato kniha přežene jako vichřice, i když ze začátku to je jen jemný větřík, který sled událostí rozfouká tak, že nevíme, kolik škod ještě způsobí. Styl psaní je velmi působivý, protože nechává čtenáře pracovat s fantazií, a kdo už četl nějaké válečné romány o Židech, tak si dobře umí představit, čím Zuzana prošla, i když zde její bolest vnímáme jako celek v průběhu čtení. Těžká doba, nezáviděníhodná.
Je to moje první kniha na toto téma a zřejmě i poslední. Příběhy Magdalén jsou dost smutné, Teagan, Noru i Leu jsem si oblíbila a moc jim držela palce, ale krutost tohoto světa je nebetyčná. “ Autorita” daná rádoby Bohem lidem, kteří se snaží přivést na správnou cestu padlé ženy se odehrává pod rouškou krutosti a takový Bůh není, lidé tu cestu díky Bohu mohou poznat jinak, láskou, pravdou a porozuměním Božích zásad a není k tomu třeba prádelna, kniha působila jak ze začátku 19. století, o to více šokuje datování do roku 1962. Čte se dobře a kdo se chce s tímto tématem seznámit, tak doporučuji.
Psycho to je tak od poloviny, ale poklidnější začátek mě bavil. Zase hledání kdo je kdo? Kdo je ten psychopat? Lehce mi to připomnělo knihu Takoví normální přátelé. Na plný počet to není, ale čte se dobře a svižně.
Tři hlavní postavy se vydávají na cestu do Buenos v Aires na začátku 20. století, každá je jedinečná, každá si projde peklem, každá má naději, odvahu a sílu svůj sen uskutečnit. Všem to přejete. Ale povede se jim to? Bahno drog, násilí, rvaček, bídy, prostituce a znásilňování je velmi naturalistické, víc než v thrillerech. Jednu hvězdičku ubírám pouze za konec, který mi na typ knihy neseděl. Ale nechci ho prozrazovat.
Příběh Tiggy je milý, plný zápletek až do samého konce, rozkrývá nám další osudy sester i táty Soli, příběh tanečnice Lucíi je vášnivý a syrový a plný emocí. Co k tomu dodat? Vypravěčsky více než vynikající, příběh, který dojme k slzám. A ta úchvatná místa, kde se to ve Španělsku i na Vysočině odehrává, stačí jen vyhledat fotografie a hned jste přímo v dění knihy.
Thrillery této autorky nepatří úplně k mým oblíbeným, ale tohle bylo něco úplně jiného. Psychologické rodinné drama, kde všichni moc přemýšlí co říct, neříct a kdy, aby byli dostatečně empatičtí a nezranili city druhých. Bylo to hodně uvěřitelné a čekala jsem nějaký zázrak na konci, ze vše bude jinak, ale realita taková nebývá. A tak jsem poslední strany dočetla přes slzy v očích.
Tak opět stará dobrá a hlavně sebevědomější aristokratka zabodovala. Jsem ráda, že u Marie nastal významný posun vpřed a hlavně kniha zase dokázala pobavit příjemným humorem.
Milostný román na podkladu historické události sestřelení lodi Lusitania několik let po potopení Titaniku. Prolíná se současná a historická dějová linka, což je příjemné. Nicméně milostný román jako z Titaniku jsem ani nečekala a také se ho nedočkala. Jak už bylo napsáno, bylo to bez emocí a to je velká škoda, protože emoce by se sem vyloženě hodily. První polovina byla hodně utahaná, pak už to šlo. Takže za mě nenadchne ani neurazí.
Moje první setkání s touto autorkou a určitě ne poslední, Ana a Daniel, hlavní protagonisté příběhu poválečného Španělska, přišlo mi ze v tomto románu je záměr ukázat charakter různých postav víc než o samotný příběh, i když zápletka dramatu tam je a rozuzlení je jako pohlazení. Konec je příjemný a určitě zasloužený.
Jsem ráda, že jsem díky svým oblíbeným čtenářkám mohla objevit kouzlo knížek od Lindy Castillo, začala jsem od první knihy série a dobře jsem udělala. Sympatická policistka Kate, brutalita hodně barvitě vylíčená, což úplně nevyhledávám, ale zde mi to přišlo na místě. Dějová linka měla spád i nápad, vetřela se tam i romantika. Takže za mě super a určitě si přečtu celou sérii.
Tak tohle je opravdu psychologický thriller, při kterém se neubráníte slzám. Je zvláštní v tom, ze je vyprávěn ztraceným desetiletým chlapcem. Příběh viděný dětskýma očima nabírá na děsivosti toho všeho. Je to obraz neschopnosti vyšetřovatelů, hyenismu médií a zatajování skutečností celou společností. A kolik lidi na to doplácí svým zdravím a životem.
Zajímavý detektivní příběh, kde jsem vraha vůbec neodhadla. V postavách jsem se trochu ztrácela, i když se mi to obvykle moc nestává. Rozhodně si přečtu i další detektivky i z toho důvodu, ze jsou české.
Tak opravdu váhám, co k této knize napsat. Thriller opravdu nečekejte, hlavní hrdinka má firmu, která vyklízí prostory, a tam někde číhá zločin. Mně přišel děj trochu chaotický, příliš mnoho detailů a jako celek mě nepřesvědčila, ze za to stála.
Sestra Cece hledá své kořeny v Austrálii; další výprava za původem a opět krásně napsaná - tentokrat jsem byla hodně dojatá.
Nečekala jsem, že zrovna tahle kniha mě dostane. Čekala jsem šílenou sociopatku, která se chová nelogicky a zmateně, ale Juliette byla opravdu dokonalá v tom negativním smyslu. Ale její manipulátorství mě hodně bavilo, mělo to spád a i když si tady mnozí stěžují na odbytý konec, mě se tento konec líbil. Líbilo se mi i prostředí práce v letadle, letušek a pilotů, protože autorka sama jako letuška pracovala, tak to dodalo knize punc důvěryhodnosti.