Terka1975 komentáře u knih
Za mě nejpovedenější díl ze série, konec výborný a vše do sebe zapadlo.
Kniha mě dostala, i když jsem si po první třetině říkala, že je to laciný povrchní příběh z válečné Paříže, bez hloubky emocí a postrádá dobová fakta francouzského odboje. Ale pak to přišlo. Uvěřitelný příběh, kde válka bere a láska dává. Naděje, odvaha a dobrosrdečnost hlavních hrdinek mě potěšila, ale útrapy se jim nevyhnuly. Dočkala jsem se i silných emocí v poslední části knihy, i jak fungoval odboj. Takže velká spokojenost.
Není co dodat, Kate opět má brutální případ a tentokrát hodně brutální. Kate je skvělá, moc jí fandím, akorát je někdy horká hlava a pěkně tvrdohlavá, ale to k ní prostě patří. Kniha je napínavá od začátku až do konce. Super.
Ani chvilku jsem se s Davidem Rakerem nenudila, tak trochu superman, ale jinak příběh propracovaný do detailů, že mi bylo unesených žen velmi líto. A přála si, aby byly stále živé.
Osudy karvinské rodiny, četla jsem oba díly za sebou, což doporučuji, nemohu říct, který je lepší, každý vypovídá o své době a to tak, že prožíváte příběhy rodiny s jejími hrdiny naplno. Je to vážné a čtení k zamyšlení, v paralele s dnešní dobou je to poučné. V náročných dobách se projevuje lidský charakter lidí, nakonec se stejně zjistí, že chyby se mezigeneračně opakují a lidé se nepoučili.
Skutečně působivé a poplatné době. A konečně už vím, odkud pochází hláška mého šéfa “ a znovu lépe a radostněji” kterou tak rád používá.
Tak já jsem z této knihy trochu rozpačitá, námět byl skvělý, jen jsem měla pocit, že se kniha táhne líně jako řeka v létě. Jako kdyby jí vyprávěl někdo jiný a ne Lucinda Riley. Takže pro mně zmlsanou příběhy Sedmi sester trošku zklamání, nejvíc se mi líbila situace v Bangkoku, tam to nabralo grády, čekala jsem nějakou větší autentickou vsuvku např. o orchidejích.
Příjemná oddechová svačinka, která vykouzlí úsměv na tváři. Některé příběhy byly humorné nebo vykouzlily úsměv na tváři, některé jen příjemné laděné, v této době pohlazeni pro duši.
Napínavé a čtivé, místy hodně brutální a těžko uvěřitelné včetně toho, kdo za tím vším stál. Zjistila jsem, že nedokážu pochopit jednání psychicky nemocných lidí obzvláště ne v thrillerech. Asi se mi lepší hodnotí jednání lidí v afektu, pod emocemi nebo díky nepříznivých okolností, takže nedokážu docenit hodnotu námětu.
Nemohu jinak, než souhlasit se Šánkou, že se tato kniha přežene jako vichřice, i když ze začátku to je jen jemný větřík, který sled událostí rozfouká tak, že nevíme, kolik škod ještě způsobí. Styl psaní je velmi působivý, protože nechává čtenáře pracovat s fantazií, a kdo už četl nějaké válečné romány o Židech, tak si dobře umí představit, čím Zuzana prošla, i když zde její bolest vnímáme jako celek v průběhu čtení. Těžká doba, nezáviděníhodná.
Je to moje první kniha na toto téma a zřejmě i poslední. Příběhy Magdalén jsou dost smutné, Teagan, Noru i Leu jsem si oblíbila a moc jim držela palce, ale krutost tohoto světa je nebetyčná. “ Autorita” daná rádoby Bohem lidem, kteří se snaží přivést na správnou cestu padlé ženy se odehrává pod rouškou krutosti a takový Bůh není, lidé tu cestu díky Bohu mohou poznat jinak, láskou, pravdou a porozuměním Božích zásad a není k tomu třeba prádelna, kniha působila jak ze začátku 19. století, o to více šokuje datování do roku 1962. Čte se dobře a kdo se chce s tímto tématem seznámit, tak doporučuji.
Psycho to je tak od poloviny, ale poklidnější začátek mě bavil. Zase hledání kdo je kdo? Kdo je ten psychopat? Lehce mi to připomnělo knihu Takoví normální přátelé. Na plný počet to není, ale čte se dobře a svižně.
Tři hlavní postavy se vydávají na cestu do Buenos v Aires na začátku 20. století, každá je jedinečná, každá si projde peklem, každá má naději, odvahu a sílu svůj sen uskutečnit. Všem to přejete. Ale povede se jim to? Bahno drog, násilí, rvaček, bídy, prostituce a znásilňování je velmi naturalistické, víc než v thrillerech. Jednu hvězdičku ubírám pouze za konec, který mi na typ knihy neseděl. Ale nechci ho prozrazovat.
Příběh Tiggy je milý, plný zápletek až do samého konce, rozkrývá nám další osudy sester i táty Soli, příběh tanečnice Lucíi je vášnivý a syrový a plný emocí. Co k tomu dodat? Vypravěčsky více než vynikající, příběh, který dojme k slzám. A ta úchvatná místa, kde se to ve Španělsku i na Vysočině odehrává, stačí jen vyhledat fotografie a hned jste přímo v dění knihy.
Thrillery této autorky nepatří úplně k mým oblíbeným, ale tohle bylo něco úplně jiného. Psychologické rodinné drama, kde všichni moc přemýšlí co říct, neříct a kdy, aby byli dostatečně empatičtí a nezranili city druhých. Bylo to hodně uvěřitelné a čekala jsem nějaký zázrak na konci, ze vše bude jinak, ale realita taková nebývá. A tak jsem poslední strany dočetla přes slzy v očích.
Tak opět stará dobrá a hlavně sebevědomější aristokratka zabodovala. Jsem ráda, že u Marie nastal významný posun vpřed a hlavně kniha zase dokázala pobavit příjemným humorem.
Milostný román na podkladu historické události sestřelení lodi Lusitania několik let po potopení Titaniku. Prolíná se současná a historická dějová linka, což je příjemné. Nicméně milostný román jako z Titaniku jsem ani nečekala a také se ho nedočkala. Jak už bylo napsáno, bylo to bez emocí a to je velká škoda, protože emoce by se sem vyloženě hodily. První polovina byla hodně utahaná, pak už to šlo. Takže za mě nenadchne ani neurazí.
Moje první setkání s touto autorkou a určitě ne poslední, Ana a Daniel, hlavní protagonisté příběhu poválečného Španělska, přišlo mi ze v tomto románu je záměr ukázat charakter různých postav víc než o samotný příběh, i když zápletka dramatu tam je a rozuzlení je jako pohlazení. Konec je příjemný a určitě zasloužený.
Jsem ráda, že jsem díky svým oblíbeným čtenářkám mohla objevit kouzlo knížek od Lindy Castillo, začala jsem od první knihy série a dobře jsem udělala. Sympatická policistka Kate, brutalita hodně barvitě vylíčená, což úplně nevyhledávám, ale zde mi to přišlo na místě. Dějová linka měla spád i nápad, vetřela se tam i romantika. Takže za mě super a určitě si přečtu celou sérii.
Tak tohle je opravdu psychologický thriller, při kterém se neubráníte slzám. Je zvláštní v tom, ze je vyprávěn ztraceným desetiletým chlapcem. Příběh viděný dětskýma očima nabírá na děsivosti toho všeho. Je to obraz neschopnosti vyšetřovatelů, hyenismu médií a zatajování skutečností celou společností. A kolik lidi na to doplácí svým zdravím a životem.