Terror | Komentáře u knih | Databáze knih

Terror Terror komentáře u knih

Beznaděj Beznaděj Stephen King

V komentářích často narážím na jisté rozčarování nad přílišným zapojením boha a jeho vlivu na celý příběh. Na Beznaděj lze ale nahlížet i jinak. Události v Nevadě se odvíjí pod božskou taktovkou pouze v myslích a představách hlavních postav. Co skutečně je ono zlo a jaká síla se snaží ho zastavit? Lze to opravdu brát tak prvoplánovitě, že staré božstvo je to zlé, kdežto vcelku moderní Ježíšek je ten hodný? Pokud budu brát, že zlo je prostě bubák, který zlobí bez nějakého napojení na vyšší moc a boha ochránce nahradím čistě jen dobrem, které je sice povahy nadpřirozené, ale s dědkem na obláčku nemá co dělat, vychází mi z toho podobné schéma jako v mnohých dalších Kingových románech. Vždyť přece ani jedna z entit o sobě nikde netvrdí, že jsou božského původu. Všechno to přesvědčení pramení z myslí zúčastněných, protože si prostě nedovedou jinak všechny ty děje a zázraky vysvětlit. Nabízí se paralela s pravěkým lovcem a bleskem zapalujícím zasažený strom. Jasně, něco nadpřirozeného v knize působí, ale má to co dělat s božstvy? Opravdu?
Celkově román hodnotím veskrze kladně. Začátek příběhu je naprostá pecka a div jsem se neudávil při hltání dalších a dalších stránek. Postupem času však nějak tempo opadlo a v druhé polovině už jsem jen čekal, kdo z tematicky profláknuté izolované skupiny ohrožených přežije, či lépe řečeno, kdo z nich je na řadě. Tek!

28.01.2023 4 z 5


Milenci našich žen Milenci našich žen Eduard Martin (p)

Jednou za čas dostanu na Martina chuť. Ééé... Teda na jeho knihu. Vím, že je to pořád dokola, že nemohu čekat žádný akční nářez, žádné hard SF ani nic, co by mne rozbilo svými pointami. Je to prostě něco jiného. Je to milé, uklidňující a jazykově bohaté. Asi jako dvanáctihlavý plyšový medvídek. Nebo ovce.
Slabinou knihy je ale právě její plyšovost a hlavně délka. Nejde se mazlit s plyšákem donekonečna. Časem vám naskákají pupínky a nakonec se o jeho chloupky, slepené vaším potem, či co to z lidí teče, poškrábete.
Je to milé, ale bylo toho moc. Další Martinova kniha přijde na řadu, až se mi škrábance zahojí a plyšák uschne. :)

28.12.2021 3 z 5


Výtvarné umění Zeměplochy Výtvarné umění Zeměplochy Terry Pratchett

Víceméně jen zopakuji obsah předchozích komentářů. JE to krásná kniha. JSOU zde nádherné ilustrace. JE to zajímavé čtení pro ty, kdož si chtějí rozšířit povědomí o Zeměploše. Přesto kniha jednu slabinu má. Měla mít alespoň trojnásobný počet stran!

07.12.2021 5 z 5


Srovnáno se zemí Srovnáno se zemí Richard Bachman (p)

Kinga jsem se rozhodl číst od začátku, tak jak knihy vyšly v originále. Srovnáno se zemí je první, do které jsem se nemohl začíst. Kašlu na to, že Bachman. Dlouhý pochod je super a na Running Mana se těším už podruhé. Nemůžu si pomoct, ale tohle mistr napsal buď totálně nalitej nebo po konzumaci alobalem skrytého potěšení. Nejde ani tak o to, jak moc je z textu cítit beznaděj, deprese a zjevná touha se odprásknout. Hlavní problém tkví v samotném stylu, podání a gradaci příběhu. Když si Bart na začátku koupil pušku na dinosaury, tak nějak jsem čekal, že minimálně v půlce začne masakr, který bude pocákán krví a prošpikován útoky ze zálohy. To bych Bartovi fandil. Ať si tu zasranou dálnici postavěj jinde, tady vládnu já! Ale ono ne... Ono šup sem, šup tam s náhodnou stopařkou. Ono "sožeťoježarůžovýhošloníka" na silvestrovské party. Ani toho právnickýho hajzla nesejmul!

Nechápejte mě špatně, tohle není blbá kniha. V porovnání s jinými veledíly je to pořád slušné čtení. Jenom toho Kinga je tam málo a Bachman se taky moc nevycajchnoval.

15.04.2021 3 z 5


Duna Duna Frank Herbert

Dunu právě čtu a snad i konečně dočtu. Ovšem to není to, o čem se tu chci zmínit. Jedna z Muad´dibových písní mi svým textem byla poněkud povědomá a ejhle! Kapela Asmodeus, album Prosincová noc blíže neurčeného roku, skladba Heroes. To jen tak pro zajímavost.

13.02.2016 4 z 5


Dítě, které v noci našlo slunce Dítě, které v noci našlo slunce Luca Di Fulvio

Obecně historické romány moc nečtu. V tomto případě bych možná knihu zaškatulkoval do ranku dobrodružné a romantické četby. Snad právě proto jsem byl z první třetiny díla naprosto unešen. Trampoty v dětství a dospívání hrdiny jsou skvěle napsány a nemám opravdu nic, co bych jim vytkl. Královsky jsem se bavil a hltal stránku za stránkou.
S proměnou mladíka v muže se proměnila i náplň románu a ta už mě tolik nenadchla. Poslední třetina knihy už bylo z mé strany jen mechanické dočtení tohoto kolosu. Ano - kolosu. Pokud by autor zbytečně neodbočoval k nepodstatným věcem, trochu ubral na šířce záběru, více se věnoval hlavní linii - cestě za pomstou, určitě bych hodnocení zvedl na plný počet.
Celkově příjemné překvapení.

30.12.2024 4 z 5


To nejlepší ze Silverberga To nejlepší ze Silverberga Robert Silverberg

Klasická cesta po schodišti do sklepa.
Je docela dost autorů, jejichž raná díla mi vyhovují více než ta pozdější. Silverberg je jedním z nich.
Hned zkraje na mě vybaflo několik skvělých povídek a já se rozplýval nad jednoduchostí, úderností, nápady... Říkám si: Sakra, takhle má vypadat žánrová povídka, škoda, že jich od Roberta nevyšlo víc.
Jenže s postupem let se začalo autorovi zdát, že jeho dosavadní tvorba je ve stínu jeho spisovatelského ega. A začal se rozplizávat. Místo příběhu se začal pitvat ve vztazích, místo zápletky zvolil spíš jen kulisu, opustil akci na úkor filozofování. Tahle poloha už mě nebaví.
Zvláště v povídkové tvorbě by měl být každý autor logicky trochu pestřejší, ale přechod z šedého koberce na tmavě bílý opravdu moc nepomůže.
Co mi na knize postupem času vadilo nejvíc, byly nesoudné a samochvalné autorské komentáře k jednotlivým dílům. Tím u mne R.S. klesl ještě o úroveň níž. A už jsem v tom sklepě...

20.12.2024 3 z 5


Kořist Kořist Darcy Coates

Má první kniha od autorky, z níž nakladatel učinil něco jako novodobou ikonu žánru. Dle hodnocení čtenářů by se dalo předpokládat, že jsme to zbaštili i s navijákem. Ale...
Kořist je příběhově slušný thriller se všemi prvky, který má tento žánr obsahovat. Všechno ostatní je špatně. Těžko uvěřitelné postavy, nelogické a nedotažené sekvence, opravdu pitomá vyšetřovatelka.
Místo mrazení se dostavilo jen nevěřícné kroucení hlavou a nechybělo ani občasné uchechtnutí. Jako oddechovka pro mladší čtenáře budiž. Jako dílo autorky, která trhá žebříky svými bezpetržely, je to ovšem bída.

16.12.2024 2 z 5


Puls Puls Stephen King

Je to jen můj pocit, že pozdější literární dítka Stephena Kinga jsou jako bernardýn a čivava? V obou případech jde o psy, ale rozdíly jsou značné. Tyto potomky bych si dovolil rozdělit do dvou školských zařízení.
První jsou propracované a vypiplané dětičky, které jsou tak dokonalé, že s klidem přeskočí několik stupňů základky a rázem se vrhají na studium gymnázia. Běžní žáci je mají rádi, ale někdy by si od nich raději odpočinuli, protože všeho je příliš a občas přece neškodí vypustit z hlavy únavné studie a vyrazit třeba na plácek honit mičudu.
Druhé jsou naopak repetenti, jimž se otec příliš nevěnoval, nebo nad nimi zlomil hůl v okamžiku, kdy nevěděl, co s nimi dál. Ti jen s odřenýma ušima dokončí základku a radši půjdou někam makat, protože to jim jde nejlíp. Ostatní je mají rádi, protože je s nimi zábava, ale čekat od nich něco víc by byla bláhovost.
Co to melu? Jak to souvisí s Pulsem? No, Puls je ten druhý případ. Vypadá nadějně, zábavně a chcete se s ním kamarádit, ale po několika stech stranách zjistíte, že jste pořád v šesté třídě, nic nového jste se nenaučili a je třeba jít dál, najít si jiné spolužáky.

15.12.2024 3 z 5


Házím ti laso, kamaráde Házím ti laso, kamaráde Josef Pecinovský

Pecinovský je silný povídkář. Tento soubor obsahuje většinou kousky, které vyšly v Ikarii, což není na škodu, ne každý se k tomuto starému periodiku dostane. Přestože jsem tedy většinu četl již poněkolikáté, bavil jsem se. Autor mě prostě chytil do lasa, vylepšil mi index vitality a nabídl ke koupi svět, který není šťastný, ale procházet jím jako čtenář je čirá radost.

11.12.2024 4 z 5


Mučitelův stín Mučitelův stín Gene Wolfe

Jsou knihy, které si přinesete domů a ještě z nich pořádně nestrháte obalový papír a už je nedočkavě čtete a hltáte a mlaskáte.
Pak jsou knihy, které si donesete, dáte do knihovny a normálně na ně zapomenete. Jako by vám nějaký vnitřní čtenářský šotek zatemnil paměť.
Mučitelův stín byl u mne druhý případ. Jo, kdyby byl ten šotek co k čemu, tak mi zpřerážel pracky ještě předtím, než jsem po téhle knize v knihkupectví sáhl. Přes pár světlejších momentů, čímž myslím několik slušně vykreslených scén, je to nezáživná a nudná cesta odnikud nikam. Tedy pardon, někam vlastně jo. K dalšímu pokračování. Díky, nechci.

09.12.2024 2 z 5


Čtyři kluci z Vraného Čtyři kluci z Vraného Jaroslav Boček

Po přečtení anotace na zadní straně obálky jsem se automaticky přepnul do režimu Školák prvního stupně. Těšil jsem se. Perspektivně pokroucené ilustrace mne navnadily ještě víc. A už tu máme první příběh. No, dalo se z toho vyždímat víc. Druhý už byl lepší. Hezky se uvelebím, učit se dneska nemusím, zítra máme ve škole práce na zahradě. A čtu. Jenže co to? Kam se podělo nostalgické vzpomínání na mládí? Historie Vraného? No tohle! Ani slibně začínající pohádkové příběhy nijak nezaujmou. O čtveřici hlavních protagonistů se toho vlastně ani moc nedozvíme, krůpěje vzpomínkové rosy začínají taky vysychat, lehký humor je opravdu tak lehký, že ho odfoukl vítr průměrnosti. Škoda. No nic, takže zavírám knihu a zítra zase do práce.

07.11.2023 3 z 5


Vítr se vrací Vítr se vrací Nikolaj Terlecký

Šestice fantastikou políbených příběhů, které mají společné téma. Člověk a jeho duševní zakrnělost, neschopnost se přizpůsobit, touha po moci a strach připnout si křídla fantazie. Nejlepší povídkou byla pro mne Na zastávce. Vlak, co zastaví ve stanici, kde nic není, koleje dál nevedou a záleží jen na cestujících a jejich vůli, jak se s podivnou situací vypořádají. Úžasný nápad. Také nejdelší Cirkus Zambezi je o hledání smyslu života a směle bych jej zařadil mezi romaneta. Snad jen titulní povídka mne zklamala. Zřejmě jsem ji nepochopil.

07.11.2023 3 z 5


Hon na vodní příšery Hon na vodní příšery Vojtěch Alberto Sláma

Pro mne zatím nejlepší kryptozoologická kniha Vojtěcha Slámy. Obsahuje spoustu informací a zaměřuje se na jeden živel - vodu. Spoustu kryptidů můžete znát z jiných zdrojů, někteří vás možná překvapí. Neocenitelné jsou autorovy osobní zážitky při pátrání po těchto tajemných tvorech. Jako čvachtat se na gumovém člunu směrem k ostrovu, kde může žít dravé monstrum, to bych teda nedal.

26.09.2023 4 z 5


Melodie proti Siouxům Melodie proti Siouxům Otto Janka

Román podle skutečných událostí, který mne příliš nenadchl. Může za to z větší části autorův úsporný styl. Občas holé věty, rychlé prolétnutí zásadních dějových událostí a následné pozastavování se nad nevýznamnou příhodou. Skvělý je doslov, kde se dozvíme, kde vzal autor námět a také něco o pozadí událostí v knize popsaných, jakožto i o postavách v něm se vyskytujících.

30.05.2023 3 z 5


Popravčí Popravčí Chris Carter

Když odeberu průměrný a pro mne nezáživný průběh vyšetřování, zmačkám a zahodím postavy, které se vyskytují v každé druhé knize a jejichž životní osudy jsou až směšně okopírované odjinud, zbydou mi tolik diskutované popisy zavražděných a občas i samotný sadistický průběh činu. Carterovy nápady ohledně likvidace obětí jsou opravdu originální, což o to, ale stačí to, aby tento prvek unesl celou knihu? Stačí to, abych se pustil do dalšího dílu? A pak dalšího? Ještě nevím. Každopádně mne druhý díl eskapád chlapáckého Roberta bavil o poznání méně než díl první.

01.05.2023 2 z 5


Efektivně mrtvá žena Efektivně mrtvá žena Václav Erben

Víceméně konverzační detektivka s mým nepříliš oblíbeným kapitánem. Opět jsem kroutil hlavou nad jeho postupy nepostupy, opět mi vadila jeho dobově nezapadající osoba. Také Erbenův styl je místy přeskakující. Motiv činu, který jsem mimochodem objevil mnohem dřív nežli ulízaný elegán, je profláklý a soudružsky poplatný časoprostoru. Nicméně jako oddychovka k odpolednímu čaji se Exner číst dá.
Spoiler: Míša má novou holku! To ale není vlastně nic nového, že? Takže spoiler se nekoná.

08.04.2023 3 z 5


Nový hrabě Monte Christo Nový hrabě Monte Christo Jules Verne

Přestože jde o víceméně totální kopii Dumasova příběhu, nelze románu upřít čtivost a napětí. Tady se mi Verne trefil do nálady a strastiplná cesta hraběte Sandorfa za pomstou mě bavila víc, nežli rozvláčné cestopisy. Pamatuje si někdo starý maďarský televizní seriál? Častokrát jsem si během čtení na toto dnes již nevysílané dílo vzpomněl.

05.03.2023 3 z 5


Zen a umění psát Zen a umění psát Ray Bradbury (p)

Čekal jsem návod, kterak se státi úspěšným spisovatelem. Ten v knize není. Více než radami pro začínající pisálky, byť se zde také v malé míře vyskytují, jsou jednotlivé eseje plny vzpomínek a genezí různých Bradburyho děl. Přesto nejsem zklamán. Ač nejde o beletrii, z každé věty je cítit mistrova poetika, nostalgie a hlavně obyčejné lidství, na které se v poslední době, plné superhrdinů a sériových vrahů, mnoho nedostane. Nebýt posledního oddílu, pojednaného jako nedělní chvilka poezie, dal bych plný počet. Díky, pane spisovateli…

29.01.2023 4 z 5


Strážci zákona Strážci zákona Richard Bachman (p)

Ten, kdo nečetl Beznaděj, bude ochuzen o souvislosti. Ten, kdo ji četl, bude naopak pravděpodobně kroutit hlavou. Stejné postavy v jiných rolích, stejné zlo, jen s jiným plánem. A žádné vyšší dobro. Tak jste se dočkali, ateisté!
Kniha je akční, krvavá, brutální a nekompromisní v likvidaci kohokoliv ze zúčastněných. Žádné filozofování, tady máš broky do ksichtu! Přesto, že se tu King skryl za Bachmana, nemohu se ubránit pocitu, že na té knize je něco špatně. Jasně, je to jízda z hodně vysokého a strmého kopce, ale ta jehla, která příběh šila, ležela, dle mého, v rozpálené výhni příliš dlouho. Tek!

28.01.2023 4 z 5