Terry11 komentáře u knih

Úvod knihy mě dost zaujal, ale, jak už to tady někdo zmínil, od doby, kterou Karolina trávila v komunitě, už to začalo být zdlouhavé, některé epizody zbytečné, nepřinášely nic nového. Ale jinak popis místa a všech těch mysteriózních událostí byl mistrovský, autorka určitě musela všech těch znalostí někde nabýt, toho si cením, a protože jsem četla její Hračku a nedočetla (pro slabý žaludek) Otroka, čekala jsem v závěru něco děsivého. A taky že jo. Je to zvláštní kniha, hrdinka mi rozhodně nepřišla jako naivka, myslím, že takový závěr jejího pobytu v pralese nikdo do předposlední kapitoly neočekával.

1 23.07.2015

Někdy před deseti lety by se mi to asi líbilo víc. Už jsem ale velká holka.

17.06.2015

Tak ne. Už to čtu třetí měsíc (mezitím šest jiných knih) a nemohu se dostat přes první čtvrtinu. Přitom tam jsou místy fakt zajímavé informace, ale celek mě prostě nebaví. A marně jsem čekala nějaký ten humor. Ale možná je až dál. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím...


Vrátila:

"Nejdříve každého přesvědčíme, že má mít vlastní názor, a pak mu ho dáme."
"Přestože na kalendáři se osamoceně chvěl už jen poslední den roku, venku bylo teplo, že by teplo bylo, i kdyby nebyla zima."
"Upadnul do umělého spánku i na zem."

Tak to jsou příklady, jak autor vytváří humor. Od inteligentního sarkasmu po lacinou šmíru. Po přečtení celé knihy se bohužel mé stanovisko nezměnilo. Nejsem nijak prudérní ve věcech sexu, ale tak nějak jsem důvod zpracování těchto scén v knize nepochopila.
Hvězdičky dávám za zajímavé, byť nevyžádané informace a některé vtipné formulace.

7 15.06.2015

"Nemůžeš věřit ničemu, co je vysloveno v čase války. City ve válce jsou krátké a prchavé jako letní noc."
Radí Sue své dceři. Což je hned první nelogičnost, která se tohoto příběhu týkala. Protože ani v jednom případě se vyslovená myšlenka nepotvrdila. A takovýchto nelogičností je tam víc. I když jsem se tomu bránila, jelikož jindy dávám romantickým knihám vyloženě přednost, celý příběh mi přišel poměrně vykalkulovaný. A forma dopisů tomu jen napomáhala. Úplně jsem viděla, jak autorka sedí a přehazuje již napsané dopisy tak, aby docílila většího napětí či dramatičnosti. A to že jsou všechny psané stejným stylem, to už tu někdo přede mnou zmínil. Příběh je na můj vkus příliš sladkobolný, monotónní, vypočítaný na efekt, zřejmě proto jsem víc vnímala jeho nedostatky než obsah.

3 28.05.2015

"Po setmění jsem začal bojovat s překvapivou nervozitou, která se týkala mého nadcházejícího setkání s panem dobrodincem. Tím člověkem jsem se teď přece podprahově zabýval celé čtyři měsíce a mimoděk jsem při tom úplně překopal svůj vlastní život."

Můj oblíbený spisovatel své alter ego rozhodně nešetří. Gerold Plassek je lenivý novinář bulvárního plátku, alkoholik, zvyklý udělat jen to, co je skutečně nutné a nedá se odložit, žijící ponejvíce se svými kumpány z mokré čtvrti. Takže když mu najednou spadne do klína syn, o němž 14 let nevěděl, a podivný příběh altruistického dobrodince, je z toho rozpačitý a zmatený.
Daniel Glattauer, jehož dva mailové romány dosud okupují nejvyšší místa žebříčku mých nejoblíbenějších knih, by ani nemusel tento laskavý "detektivní" příběh dodávat. Jeho stylistika je totiž tak usměvavá, mile vtipná a sebeshazující, že stačí jen jeho slova do sebe vstřebávat. A zjišťovat, jak jsou Geroldovy jazykové promluvy podobné těm Leovým, jak si autor umí hrát s významy slov, jak je pitvá a jak se tím úžasně baví.
Kniha tolik vypovídá o svém autorovi! Ta plachost, citlivost a soucitnost, kterou jsme mohli pozorovat u Lea a nyní ještě více u Gerolda, je totiž naprosto evidentní a bere za srdce.

"Gudrun, je zbytečné, aby sis dělala o mě starosti, které si já nedělám. Jsou to moje starosti, patří mně. A já si je dělám, když si je dělám, a když si je nedělám, tak si je prostě nedělám, a už vůbec si je nebudu dělat, když si je místo mě budeš dělat ty."

13 21.05.2015

Je mi to líto, ale musím. Prostě víc dát nemohu. Mě tenhle díl zklamal. Na můj vkus už tam bylo mnohem více zbytečných sexuálních pasáží na úkor děje. Vlastně se za celou dobu pouze dovídáme, kdo další brojí proti naší dvojici. Navíc stránkám, které jsou psány z pohledu Gideona, prostě nevěřím. Takhle chlapi neuvažují. Sylvia příběh nesmyslně natahuje.

2 20.05.2015

"Bylo to jako srovnávat perlivou vodu s francouzským šampusem. Počáteční zamilovanost je vzrušující. Je lehká a bublavá. Takhle umí milovat každý. Ale láska po třech dětech, po rozchodu, poté, co jste si navzájem ublížili a navzájem odpustili, jeden druhého nudili a překvapovali, poté, co jste na sobě viděli to nejhorší i to nejlepší - tak takováhle láska je nepopsatelná. Zasluhovala by si vlastní termín."

Už v předcházející knize autorky jsem byla fascinovaná, jak umí zacházet s napětím. Jak rafinovaně odkrývá minulost, souvislosti, tajemství. Použila stejnou formu vyprávění, tentokrát to jsou tři ženy, které ( každá jinou vypravěčskou formou - er-forma, blog, dopisy psychiatrovi) nejen posouvají děj kupředu, ale vlastně i dozadu. Musím přiznat, že některé pasáže Elizabeth jsem trochu přeskakovala, ne že by byly nudné, ale tolik jsem byla zvědavá, "na co Alice zapomněla". Hodně se mi líbily vtipné komentáře na Frannie blog.
Po zkušenosti s předcházející autorčinou knihou jsem až do konce příběhu byla přesvědčena, že příběh neskončí, jak bych si přála, takže mě ten dvojitý happyend vlastně tak trochu zaskočil.

8 04.05.2015

"Můžete se snažit sebevíc vžít se do tragédie někoho jiného - tonoucího v ledových vodách, obyvatele města rozděleného zdí-, ale nic z toho doopravdy nebolí, dokud se to nestane vám samotným. A hlavně vašim dětem."

Kniha má složitou kompozici. Byla jsem ráda, že jsem knihu přečetla takřka na posezení, protože je docela snadné se v postavách ztratit. Sledujeme příběhy tří žen a jejich rodin, jejichž osudy se v určitou chvíli tragicky protnou. Něco pochmurného začnete vnímat už od prvních stránek, a jak autorka nenápadně trousí indicie, vy se začnete obávat. A pak to udeří. Nejhorší pro mne samotnou bylo to, že většina postav byla sympatická, jejich vnitřní monology tak detailní, autentické a sugestivní, že jsem ty hrůzy s každou prožívala, a neměla tak možnost nalézt správné řešení. Epilog mě s tím vším trochu smířil.
Stylisticky je kniha velmi pestrá, čtivá, nápaditá. Jen je tam na můj vkus příliš špatných náhod.

11 09.04.2015

Je už to nějaký pátek, co jsem Annu četla poprvé, a určitou náhodou jsem ji musela přečíst ještě jednou. Tehdy mi bylo něco kolem šestnácti a na ruský psychologický realismus mi chyběla trpělivost. Ne že bych nyní tuto vlastnost nepostrádala, ale asi už mám více čtenářské a lidské zkušenosti. S Annou se mohu jen těžko ztotožnit, nemám její složitou povahu a vlastně ani její odvahu jít sama proti konvencím a pokrytectví tehdejší doby, ale velmi jí rozumím. Chápu, jak to pro ni muselo být složité, jak strádala nepřítomností syna, rozumím tomu, že byla zlá na jediného člověka, který ji miloval. Rozumím i tomu, proč nakonec v situaci, kterou sama nemohla ovlivnit, volila smrt.
Kupodivu mi ani nevadila rozmáchlost a popisnost scén, naopak podtrhovala dobu, v které román vznikal, a tudíž jsem tento milostný příběh neměla šanci zaměnit za nějakou harlekýnku, byť ta zápletka k tomu může svádět.

1 24.03.2015

Asi mě na té knize nejvíc bavilo zjišťovat, jak prožívají a chystají Vánoce v Anglii. Je to příjemná kniha, u které rozhodně nemusíte nijak zvlášť přemýšlet, která končí tak idylicky, že dostanete chuť si na vykompenzování přečíst nějakou hodně krvavou antickou tragédii. Jen ta zápletka se zrádným Patrickem mi přišla poněkud křečovitě vystavěná.

17.03.2015

Totální zklamání. S červenými knihovnami a harlekýnkami nemám příliš zkušeností, ale tohle tedy bylo strašné. Obsahově, stylisticky, originalitou. Ano, neměla jsem to číst, přiznávám, moje chyba, však už to také neudělám.

"...Ale on nás zničí! A ty ho přitom necháš bydlet v našem nejlepším pokoji!"
"Co se stalo, stalo se, Liso, jestli to letovisko začnou stavět, nebo ne, to my už neovlivníme. My musíme myslet na to, abychom vydělaly co nejvíc, dokud to ještě půjde."
"A zásady můžou jít k čertu?"
"Zásady si nemůžeme dovolit, Liso, tak to prostě je..."

Asi do půlky knihy, kdy je temná minulost pouze naznačována a postupně teprve odhalována, jsem si užívala ten čtenářský požitek z autorčiny stylistiky. Ona prostě umí psát. A tohle je tolik zajímavé téma zvlášť pro nás suchozemce - velryby a jejich migrace, vykreslení života v malé sevřené komunitě závislé na přírodě, vztahy mezi nimi, tajemství, které viselo ve vzduchu. Jenže pak přišlo několik melodramatických zvratů, mnou těžko uvěřitelná zápletka a nabídka pochybné oběti, a já musela přestat číst, abych nabrala na to očekávané klišé dech. Fakt mám ráda šťastné konce, ale čeho je moc,...
Ale vzhledem k tomu, že se Jojo v té době teprve rozjížděla a to nejlepší teprve v roce 2007 měla před sebou, jsem více než ochotna tuto generálku přijmout.

4 06.03.2015

Tak u této knihy je ještě více vidět bezradnost Katky se zakončením příběhu než u "S hlavou v ". Prostě ta kompozice je nevyvážená. Nejdříve sledujeme děj takřka den po dni a pak se závěr jen suše odvypráví. Škoda, protože některé přestřelky mezi kamarádkou a Klárou či samotnými hlavními představiteli se mi moc líbily a byly úsměvné. To, že Katka umí nastolit autenticitu a originalitu jazykového projevu, prokázala už v předešlých knihách, ale to je právě taky tak trochu pro ni ke škodě, protože tím pádem může mít čtenář oprávněný pocit, že už se ve svých postupech opakuje. Ale i tak jsem si knihu moc ráda přečetla a baví mě víc než (pro mne stupidní) "Bastardi".

2 15.02.2015

Zvláštní, jedna z mála knih, o kterých mohu napsat, že se mi více líbila její filmová verze.

2 07.02.2015

Její první kniha Manželská smlouva byla plná vtipných dialogů, taky zápletka ještě nebyla tak předvídatelná. Tohle už nebylo originální ničím. Erotické scény byly na můj vkus už příliš explicitní, problémy hlavních hrdinů naivní až neuvěřitelné, jejich vnitřní monology jak kdybych už četla v jiných knihách a lépe zformulované. Téma traumatizovaného miliardáře už prostě bylo tolikrát zpracované, že ani nemůže přinést něco nového. A tady to ještě měl čtenář naservírované tak, že aby určitý problém opravdu správně pochopil, autorka to několikrát v úvahách svých hrdinů zopakovala. Tohle už nebyl žánr pro ženy, tohle už je téměř pornografická červená knihovna.

3 29.01.2015

"Včera v hospodě jsem na ni byl zlý. Řekl jsem jí hodně ošklivých věcí. A nebylo to poprvé."
Neveselý smích.
"Nevíte, jestli včera někoho nepotkala, kdo ji mohl rozrušit?"

Ukázka toho, jak někdy u autorky funguje text. Jak kdyby ty věty měly být zpřeházené. Některé informace či souvislosti jsou zbytečně zdůrazňované, čtenář by je pochopil.
Celý příběh je typická "severština". Depresivní prostředí i vztahy. Chladné neosobní vyprávění. Když už to vypadá na nějakou pozitivní věc (Pernilla se vrací k manželovi), Thomas se zraní.
To, co bylo na knize zajímavé, je její kompozice. Současný příběh se prolíná s historií o sto let starší, až se nakonec v přítomnosti protnou.

26.01.2015

"Je sama. Nakonec zůstane každý sám. Každý člověk musí zemřít vlastní smrtí. Pro ni teď bude umírání snadné."

Ten závěr byl tak krutý, že se s tím vnitřně nemohu smířit. Jennifer si rozhodně takovýto konec nezasloužila. Proč se na ni andělé tak zlobili, jsem opravdu nepochopila.
Jinak styl autora je velmi čtivý, strhne svým dějem, tématem i charakterem postav. Právnické causy, které se v příběhu řeší, jsou pro nás Čechy velmi zajímavé odlišností soudního systému. Také se mi líbí, že vypravěč nestojí jen za jednou postavou, máme tedy ucelenější pohled na problém. A jak tady někteří píší, že byl děj předvídatelný, pak u mne má autor štěstí. Takový konec jsem rozhodně nečekala. A ani si nepřála.

8 17.01.2015

No, opravdu mám ráda Mertovy muzikály, zvlášť Bastard se mi dostal pod kůži. Ale tohle ne. Ani obsah ani stylistika ani pointa, prostě nic, co by mě zaujalo.

13.01.2015

"Zas tak pozdě není, v tomhle státu je o hodinu míň".
Eva si přitiskla prsty k očím. "Takže jsme přistáli dřív, než jsme vzlétli. Jak to, že se lidem z přemýšlení o těchhle věcech nezavaří mozek?"
Roarke ji rošťácky dloubl a zazubil se. "A až se budeme vracet, o hodinu přijdeme."
"Vidíš, nedává to smysl. Jak můžeš přijít o hodinu? Může ji použít někdo jiný? Nahlásí ji ve ztrátách a nálezech?"

Tuhletu sérii čtu už do září. Snažím se číst chronologicky, ale ne pokaždé se mi to podaří. Vtipná, napínavá, psychologicky prokreslená, lehce a stále stejně erotická. Jsem na ní těžce závislá. Evu obdivuju, Roarka (jak jinak) miluju, ale jinak vede Peabodyová, to je moje holka!
Nemáte někdo 27. a 28. díl? Chybí mi do sbírky.

1 27.12.2014

"Svátek 4. července znamenal, že přijdou na řadu smažená kuřata, bramborový salát a maso na rožni. Byl to den, kdy se mává vlajkou, pojídají koláče a pije studené pivo ve stínu. Tam se uchýlili i ti, kteří drželi smutek.
Mlýny spravedlnosti mlely dál, ale za toho jasného letního dne přehodilo Innocence přes zločin červeno-bílo-modrý háv a dalo se do oslav."

Nora Roberts mě znovu a znovu překvapuje. Objevila jsem ji jako průměrnou spisovatelku průměrných románů z řad červené knihovny, pak jako velmi dobrou autorku sci-fi kriminalistických příběhů a teď tato kniha.
Jižanské téma řeší přetrvávající rasismus jen z části. Příběh se odehrává v osmdesátých letech minulého století v ospalém malém městečku v deltě Mississippi za horkého léta jako v některém z románů W. Faulknera, Seznámíme se s obyvateli různých společenských tříd, majitelem plantáží Tuckerem počínaje, přes černošského řemeslníka Tobyho až po slavnou houslistku Carolinu. Sledujeme jejich vztahy, rodiny i minulost. To vše na pozadí nedbalého vyšetřování série vražd. Škoda, že titul knihy je tak trochu zavádějící, jde tam totiž o víc než o vraždy. Roberts napsala dobrý společenský román s uvěřitelnými postavami i psychologickou zápletkou. Není tak kritická jako Faukner, také závěr je zakončen happyendem, ale možná proto je kniha čtivější.

1 05.12.2014