Terva komentáře u knih

Tehdy se nás to netýkalo, i když jinde,
v tom obrovském vesmíru, se děly věci,
které nám v budoucnu způsobily velké potíže,
některé dokonce bolestivé
a některé velké i bolestivé zároveň.

Opět se trochu posunula příběhová linie. Zatím, co jsme v předešlém příběhu opouštěli Boba Broadheada skoro chudého, zde je opět bohatý. Zásluhu na tom má hlavně Nebesa Heechee, obrovská kosmická loď, kterou se podařilo odpoutat od její letové dráhy a lidé se jí naučili řídit. To vše je už minulost. Příběh se posunul o další desítku let do budoucnosti. Nejvíce zde sledujeme počínání muže se jménem Audee Walthers, pilota, co přišel o práci i manželku a pokusí se z Bobyho Broadheada dostat nějaké peníze. Sledujeme tu jeho počínání, jeho postup. Do toho se nám míchají odstavce o životě samotného hlavního hrdiny, tedy Boba. Není to moc napínavé, jako předchozí dva příběhy, ale už podle názvu této knihy čtenář tuší, kam to všechno povede. V příběhu, alespoň do jeho poloviny, nenajdeme nic závratného, převážně se tu opakuje, co už známe.

Malá ochutnávka:
Tak tam Kapitán seděl nad ovladači lodi, zatímco se žhnoucí křemičitý oblak, obklopující jádro před nimi, zmenšoval. Mezitím už na Twice byly znát příznaky úsilí, které ji vyčerpávalo až na pokraj sil; a mezitím se chladní zablácení lidé z plachetnice plahočili svými dlouhými pomalými životy; a mezitím se jedno plavidlo s lidskou posádkou ve vesmíru blížilo k další černé díře . . .

Zhruba od půlky příběhu to nabralo na obrátkách. Zajímavé je, že i když se lidé dostali tak daleko s technologiemi díky Heechee, nechal pan spisovatel v příběhu hodně kulturních rozdílů, které známe z dnešní doby. Zanechal také spousty politiky a různých náboženských stran. Díky tomu (možná), je příběh víc ukotven v naší době a čtenář má pocit, že se to děje právě teď. Ale to jen má domněnka. Jsou tu také teroristé. Tak že napáchají dost škody. Mezi tím nás příběh seznamuje z dalšími mimozemskými rasami a to nejen s Heechee. Je to dokonce rasa, které Heechee říkají Vrahové. Tak je čtenářům vysvětleno, proč se Vrahů bát. Ke konci se to pořádně rozjede a dojde i na několik překvapení. Další velmi povedený příběh z této série.

Citát: Jest-li se nemůžu stát nesmrtelným tak, že doletím na jinou hvězdu, tak alespoň zplodím syna.

113 28.04.2023

„Možná bych se měl
na lidi vykašlat
a normálně se stát
veterinářem.“
(Píseň kosatky)

Když jsem tuto knihu kupoval, přehlédl jsem, že je povídková. Nakonec Japonec Osamu Tezuka dokázal do tohoto svazku vložit dvacet devět (29) příběhů. Black Jack, doktor, který léčí, ale požaduje za to dost vysoké částky (někdy jen malý dárek), se na několik dní stal mým průvodcem lékařským světem. Příběhy jsou rozdílné. Některé jsou smutné, jiné veselé, některé náročné a jiné zase jednoduché. Prostě pestrá škála ze života tohoto svéhlavého a samozvaného doktora.

Citát: Odmítám být doktorem podle vašich škatulek (Odplata)

Vždycky když je na scéně Black Jackova spolubydlící (asistentka a manželta) Pinoko, mám problém. To její šišlání mi docela vadí. Aši ji dám přeš držku. Šišlání je návykový. To bych se sťoho posjal. Kdo je Pinoko bude později vysvětleno, začne to někdy kolem čtvrté povídky. Black Jackovi vyká, i když s ním žije. Její narození a osud nám bude časem objasněn. Například v příběhu „Tělo v kámen . . . “, se o Pinoko dozvíme další velmi zajímavou informaci. A možňá i něšo víče. Vše podstatné se pak dá vyčíst mezi řádky v příběhu „Pinoko miluje.“ A jsou tam dost mrazivé informace.

Citát: Pšeče šem loštla u šeštly v pšiše. Šeštše je ošmnáct, takže Pinoko je taky ošmnáčt! (Pinoko miluje)

Co se týče kresby jedná se o klasickou manga kresbu. Většinou lidské a zvířecí postavy nebo scenérie města, jako jsou auta, nádraží nebo přístavy. Jedna kresba mě tu však hodně zaujala. Je nádherná, ačkoliv je černo bílá. Jedná se o úvodní kresbu k příběhu nazvaném „Klinika Kowe.“ Je to sedmnáctý příběh v tomto svazku. „Teda to je krása“ abych citoval úvodní slova toho příběhu. Není to zas tak šokující kresba, ale ve všem tom lidském ruchu opravdu působí jako balzám na duši.

Citát: Doktor léčí, pacient poslouchá. (Klinika Kowa)

Asi nemá smysl psát o tom, která povídka se mi líbila nejvíc a který příběh mě naopak neoslovil. Přeci jenom, dvacet devět příběhů, to je trochu moc na konkrétní vypisování. Ovšem nejzajímavějším a také nejsmutnějším byl příběh, podle kterého je pojmenovaný celý tento svazek. Pokud se chcete dozvědět víc, všechny komentáře k povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. (a nebo odkaz níže) Tak že, jen zde vypíšu názvy povídek a hodnocení, které jsem jim dal. Celý svazek jsem pak ohodnotil součtem hvězd ze všech povídek, který jsem vydělil číslem 29.

Citát: Vy prý svedete jakoukoliv operaci, pokud dostanete dobře zaplaceno, že? (Šťastlivec)

Odplata *** . . . Píseň kosatky ***** . . . Tři v pasti *****
Někdy jako perla ***** . . . Tělo v kámen . . . ****
Ze vzdálené země ***** . . . Šťastlivec ***** . . . Dvě lásky ****
Time-out *** . . . Mola *** . . . Chlapec, který zemřel dvakrát *****
Pinoko miluje ***** . . . Mravenčí nožka ***** . . . Zlodějský čokl ****
Svědkyně ***** . . . Staří známí **** . . . Klinika Kowe ***
Spálená panenka *** . . Červenka a chlapec *** . . . Kdepak jsi, příteli? **
Dirty Jack *** . . . Učitel a žák **** . . . Pinoko: Love story *****
Nezabíjej to dítě! ***** . . . Hvězda šesté magnitudy ****
Nahoře a dole ***** . . . Jazyk k nezaplacení *** . . . Vyděděný syn ****
U-18 věděl ****

Komentáře ke všem povídkám dočasně najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Transplantovat někomu cizí ruce je nesmírně těžké. A stojí to hodně peněz. (Dvě lásky)

113 10.01.2023

„Ve Vesmíru
pochopíte
pravou podstatu
nesmrtelnosti.“
(Povídka druhá: Útočiště šílenců)

Je to již sedm let, co jsem tento komiksový výběr povídek od Omnibusu četl. Teď nastal ten pravý čas dát si všechno to dobrodružství pěkně znovu. Nechám si tu i ty původní komentáře, abych měl přehled, kam jsem se za těch sedm let, tady na DK, posunul. Například už teď vidím, jak ubohé jsem měl tenkrát komentáře k samostatným povídkám. To musím napravit. A v hlavním komentáři jsem se zbytečně rozepisoval k povídkám samotným. Až později jsem nabral styl, který jsem si osvojil a používám.

Malá ochutnávka:
Existují takové věci, které žijí ve Vesmiru. Smyslem jejich života je jen žrát a nenávidět. Kůži mají tvrdou jak ocel lodního trupu a místo krve kyselinu. Nevidíš je, pokud se na tebe nerozhodnou zaútočit, a pak z nich zahlédneš jen zuby, které se zablesknou, než se ti zaboří do těla.
(Povídka první – Epidemie.)

Nejdelší a nejlepší povídkou v tomto svazku je první příběh nazvaný Epidemie. Skoro kopíruje film Vetřelci z roku 1986. Jen s tím rozdílem, že hlavní hrdinové mají jiná jména. Vysvětlení najdete v komentáři k této povídce v sekci „Části díla“ u této knihy. Objevuje se tu i Engineer a je tu odkaz na misi nazvanou Prometheus. Brutální, akční, krvavé a s trochou lásky. A vlastně i povídka druhá a třetí navazují na tento příběh.

Citát: I když jsem na můstku, nevidím žádná ovládací rozhraní. Že by loď řídil hlasem? (Povídka pátá: Cizák)

A když už tu píšu o prvních třech povídkách, musím přidat i zbývající dvě. Čtvrtá povídka je jakýsi spim-off k předešlým třem příběhům. Tak že vlastně patří do ucelené série. A tak bych tam mohl zařadit i pátý příběh nazvaný „Cizák“. Jedná se vlastně o Engineera. Pokud nevíte o koho se jedná, tak je to například ta mrtvá velká postava mimozemšťana z prvního filmu Vetřelec. K mání je také v těchto povídkách, ale živí. A je to docela hajzlík. Tak že všech pět povídek na sebe ve své podstatě navazuje a já jsem prožil adrenalínový víkend při čtení těchto perfektních příběhů.

Citát: Žijí, aby zabíjeli. Žijí, aby se množili. A nakonec vždy přežijí. (Povídka čtvrtá: Teorie vetřelecké reprodukce)

1 – Epidemie................................( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
2 – Útočiště šílenců..................... ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
3 – Dívčí válka.............................( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
4 - Teorie vetřelecké reprodukce ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
5 – Cizák.......................................( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Nové, remastrované, komentáře ke všem povídkám v tomto svazku najdete v mém profilu v sekci „Části děl “ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-vetrelci-1-17190

Citát: Ripleyová: Já vím, jak tenhle příběh končí – všichni umřou. (Povídka třetí: Dívčí válka)

113 31.10.2022

„Je člověk opravdu připraven,
kdyby vědci nalezli
nezvratné důkazy o životě na Marsu?
Bude to hotová revoluce,
která dokonale změní směr našeho myšlení.“ (Jim Green)

„Záhady Marsu: Závod k rudé planetě,“ a já bych klidně i přidal: „Aneb vše, co byste o Marsu měli vědět“. Tak že, než vystrčíte z okna ručník a pokusíte se stopnout si nějakou loď, která směřuje na Mars, přečtěte si tuto „příručku“. Zde se dozvíte, co tam můžete očekávat a jaké máte šance na přežití. Opravdu vyčerpávající informace, u některých se budete divit, u některých bude jednoznačně souhlasit. Je zde opravdu snad vše, co kdy člověk o Marsu zjistil, kdo, co, a kdy pozoroval a co z toho se dá použít, co je reálné a co se z toho dá i vydedukovat.

Malá ochutnávka:
Ve vědeckých kruzích „grande nation“ koncem 19. století kolovala kuriózní soutěž. (…) Pařížská Akademie věd vypsala vysoce dotovanou cenu za první kontakt s mimozemšťany. Ale s jedním nepatrným omezením: Odměna nebude v žádném případě vyplacena za kontakt s Marťany, protože jejich existence už je beztak zjištěna nad veškerou pochybnost. Takový úkol by byl příliš jednoduchý.

Poslední knížka pana Hartwiga Hausdorfa je vlastně mou první knihou, kterou jsem od něj přečetl. Dostal jsem se k němu díky, nejen panu Jesenskému, který tohoto německého spisovatele, cestovatele a záhadologa, zmiňuje ve své knize „Bohové a astronauti“, ale také díky tomu, že můj obdivovatel, pan Erich von Däniken, již dlouho nic nenapsal. A mě záhady prostě chybí, protože mě lákají, fascinují a baví. A protože věřím tomu, že lidské pokolení je původně z Marsu, nebylo co řešit a knihu jsem si pořídil. Hlavně proto, abych získal více informací o této záhadné (možná naší domácí) planetě.

Citát: Pokud by měl existovat život mimo Zemi, pak i ten je součástí božího stvoření (arcibiskup Winfried Röhmel)

Všechny příběhy a skutečnosti jsou v této knize velmi fascinující. Je zde i „území“ určené pro fotografie, které najdete někde okolo 94 rovnoběžky. Informace o kterých jsem nikdy nevěděl, ale i skutečnosti, které jsou veřejnosti známé. Například „Tvář“ na Marsu a několikrát vyfocená pyramida, která stojí poblíž. Navíc, jako velký bonus beru část, která nese název „Prameny a literatura“, kterou najdete na konci knihy. Je tu opravdu spousta odkazů, nejen na knihy, ale hlavně na internetové stránky, kde si toho může spousty užít a načerpat další informace. Jednoznačně za deset půlek mimozemských Marťanských žlutých Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Na základě nejnovějších pozorování musíme předpokládat, že u Fobosu a Deimosu jde velice pravděpodobně o dva umělé satelity, jež navedla na oběžnou dráhu neznámá rasa, která obývala Mars před dvěma až třemi miliardami let. (Josif S. Šklovskij)

113 18.10.2022

To nepřežiju!
Nejen,
že jsem švorc....
…..já snad švorc
i umřu!

Tohle je vlastně jeden komiks z toho původního dvojkomiksu. Ten obsahoval nejen Útěk z Kůstkova, ale i Velké kraví dostihy. Bylo to původně dvojí dobrodružství v jedné knize. Někde se ale rozhodlo, že po pěti letech byly tyto dva komiksy rozděleny a prodávány jako samostatné sešity. Ale ani to „ale“ nijak neovlivnilo mou lásku ke Kůstkovo dobrodružství, i když jsem si musel trochu připlatit. Sám Kůstek by s tím asi nesouhlasil, ale ten je právě na kravích dostizích a tak mě nevidí...

Citát: Pracháčům se nesmí stát nic, co si nepřejí.

113 04.10.2022

„Hbitě
odvrátil zrak,
aby se nemusel
dívat na můj
zmatek.“

Tento příběh je spíš o psychice. Jak Kaneki, který má své problémy v hlavě, tak Kičimura Wašů který má své problémy venku, jsou spíše psychickým dilematem, které je těžké vyřešit. A ne nemožné, to rozhodně ne. Alespoň Kanekimu jsem věřil. A jako skoro vždy, je tu trochu sexu, srandy, akce a osobních soubojů. Jak těch viditelných, tak těch vnitřních.

Citát: Nelez mi do hlavy!!!

Velmi zajímavá je kapitola #159, která nese jednoduchý název – S. Kapitola, který si zaslouží hlubší zamyšlení. Určitě příjdete na pár maličkostí, které vám zatím unikaly. Naopak následující kapitola nazvaná Truchlení, vám toho také hodně řekne, ale myslíte se zamyslet, protože celá kapitola #160 je bez slov. V hudbě by se to dalo nazvat „instrumentální“.

Citát: To bude zábava, dívat se, jak se topíš...

113 01.10.2022

„Vždyť víly unášely lidské děti
už tisíc let předtím,
než něco podobného
napadlo ufony.“
(Pohádka s hvězdičkou)

Kdo by z vášnivých čtenářů neznal Hellboye? „Dva metry deset vysoký, sto dvacet kilo těžký, jasně červený, jednu ruku normální, druhou jako kovářské kladivo. Ale uznávám, že někteří lidé se potřebují podívat dvakrát. Patří k lidem, kteří si prakticky celý svůj majetek nosí s sebou, mimo jiné i proto, že nikdy neměl mnoho osobních věcí. Nejcennějším majetkem, který má, jsou jeho přátelé, což by jim samozřejmě nerad říkal. A právě pro své přátele v nouzi se dost často dostává do nebezpečných situací.“

Citát: Elizabeth Anna Shermanová se naučila vkládat svou sílu do věcí, které nekřičí, netrpí a neumírají, když chytí plamenem. (Hoř, miláčku, hoř)

Hned v úvodu jsem se musel zasmát. V předmluvě Mike Mignola chválí všech čtrnáct povídek a šestnáct (i se sebou) spisovatelů. Prý se mu líbí všechny povídky. No, odborník na kreslení nemůže hodnotit psané slovo, ale protože i jeho povídku napsal někdo jiný (Chris Golden), je jasné, že se mu vše musí líbit. Já jsem trochu jiného názoru. Povídky nejsou špatné, ale jsou mezi nimi jak unikáty tak také celkem podprůměrné příběhy. Mé názory na samostatné povídky najdete v sekci „Části díla“ na pravé straně z vašeho pohledu, vedle profilu této knihy. A nebo stačí kliknout sem:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Dneska se nenažereš. (Medúsina pomsta)

„Najdete zde některé příběhy, které ve vás vyvolají stejný pocit jako příběhy komiksové. Jiné jsou naprosto odlišné. Další jsou někde mezi těmito extrémy.“ To, co jsem očekával, to jsem taky dostal. Různé pohledy na situace kolem Hellboye, různá zpracování. Taková je prostě antologie. Jednou nahoře, jednou dole. Trochu mi překážel fakt, že skoro každý spisovatel, který jsem vložil povídku na téma Hellboy, měl vždy část té povídky věnovanou tomu, jak Hellboy vypadá. A ono, číst to skoro čtrnáctkrát za sebou, to čtenáře trochu unudí. „Tak tady to máte.“

Citát: Čemu se, ksakru, tlemíš, ty zatracená rybí hlavo? (Hlavolam)

V tomto svazku také najdete kresby. Není jich moc, ale přinejmenším před každou povídkou je jedna. Mike Mignola nakreslil i přebal knihy. Taky proč ne, vždyť to umí nejlíp. Já totiž nejprve opravdu myslel, že se jedná o komiksovou knihu. Nějak jsem se špatně podíval. Ale cena, za kterou jsem to koupil, „nevyzařovala“ cenu za komiks, proto se mi to zdálo levné. Ale překvapení po otevření a hned bylo jasné proč. Ale nejsem zklamán. Většina povídek byla povedených. Viz: Samostatné komentáře u povídek.

Citát: Muži, s nimiž pijete, vám toho řeknou mnohem víc než ti, které přivedete do rozpaků tím, že se s nimi napít odmítnete. (Folie á Deux)

113 24.09.2022

„Na primitivních planetách
je spousta bestií,
které se nenechají
přemluvit
pohlazením...“

Šestý příběh v sérii Mark Stone nám opět přináší klasiku. Podrobné vysvětlení, stejné situace, ohromující známá zápletka, nějaký ten sex, trochu zabíjení, ždibec humoru – bohužel opakovaného, tak že už to berete jako samozřejmost. Ale vesměs opět akční, dobrodružné a sem tam i napínavé. Ovšem, vědomí, že Mark Stone nezemře je jasné a máte ho v mozku. Pomalu vám vysílá signály – nezemře, nezemře.

Malá ochutnávka:
Newcomb se neznatelně usmál.
„To, co děláte, je nebezpečné. Můžete přijít o všechno.“
Mark pokrčil rameny a odvětil:
„Až do teď jsem žil jen ze svého platu agenta. Jestli se zruinuji, na mých zvycích se stejně nic nezmění. Nemějte obavy. A pak, vím, že vám můžu důvěřovat.
„Děkuji, kapitáne. Až budete na Terranii XIX, nezapomeňte mi posílat zprávy.“

Tohle jsou knižní jednohubky, u kterých nemusíte přemýšlet, trápit se, jak to dopadne, kdo zemře a přežije je dávno dané a tak si stačí jen v klidu někam sednout do koutečka a hodinku si číst. Ano, za hodinku je jedna knížečka přečtená. Vylezete pak ven s vědomím, že na světě i ve vesmíru je všechno tak, jak má být. Opět to není na plný počet, ale za osmdesát procent je do povedené.

Citát: Kdybyste byl o třicet let mladší, rozbil bych vám hubu.

113 24.09.2022

Hrozně rád tě pozoruju,
když se myješ.
Fakt, seš jediná
Pussy,
co se vylíže sama.

(Komentář je tak sprostý, jak obsah knihy)
Tady jsem to posral. Můj původní komentář nebyl zrovna moc lichotivý a nebyl ani kladný. Dal jsem knize, a jejímu příběhu, odpad. Důvodem byla má vnitřní situace a rozpoložení. Kniha se mi do kury dostala v době smrti mé mámy. Neměl jsem zrovna dvakrát dobrou náladu a to se projevilo na mém stavu. Myslel jsem, že mi vtípky zvednou trochu náladu, ale spíše jsem upadal do naprosté deprese.

Malá ochutnávka:
Za každou cenu buď vždycky upřímnej a říkej na rovinu, co si myslíš.
I kdyby to měla bejt nepříjemná pravda.
Jak jinak maj lidi poznat, že seš hloupej zlej kretén, co se neumí ovládat?

Jo, a proč tu pláču? Protože nastal čas si obsah této knížečky přečíst znovu. S klidnou myslí a jasným úmyslem se konečně zasmát. Všechno chce svůj čas. Vzal jsem si knihu do práce a vlastně jí přečetl za jeden den. Tedy, četl jsem jen o přestávkách a cestou z práce, ale i tak jsem se u některých situací musel hlasitě zasmát a budit pozornost pro okolí. Vím, proč to tenkrát nešlo, ale stalo se. Tak tedy repete a ne*erte.

Citát: Se na to příště můžeme vysrat.

113 19.01.2022

„Ten blesk mi umožnil
používat energii,
které říkám zdroj rychlosti.
To mi dovoluje pohybovat se
naprosto šílenou rychlostí“.

Do mě vlastně Blesk již udeřil a to stejnojmenným seriálem. Bohužel, dlouho jsem pod proudem nevydržel a někde kolem čtvrté řady už mě to nebavilo. Tohle je druhý úder, který jsem dostal od jedné místní uživatelky. (zdravím Lenku.Vílku) Dělá mi to schválně, protože ví, že miluju Marvel. DC je pro mě nejen španělskou vesnicí, ale i vesnicí, která mě moc nezajímá. Inu, dobrá, darovanému Blesku na množství energie nehleď. A po letmém prolistování jsem musel uznat, že alespoň kresba vypadá lákavě.

Malá ochutnávka:
Děkuji za zájem, ale to, že smrt slečny Macyové připomíná vraždu mojí matky, je přesně ten důvod, proč u toho zůstat musím.
Kdyby se ohledání místa činu v mámině případě provedlo pořádně, nebyla by její smrt patnáct let nevyřešená.

Nepletl jsem se, kresba je povedená. Pravda, je tam moc červené barvy, ale to je hlavně tím, že hlavní hrdina, když šílí jako Blesk, je červený. A že toho má tady opravdu dost na práci. Tady se i hodí ten přídomek „Ideální start pro nové čtenáře“. Dozvíte se tady Barryho minulost, strasti i slasti a to, jak do něj blesk udeřil. Čte se to docela rychle a myslím si, že fandové Bleska, i ti starší a otrlejší, toto určitě ocení víc než já.

Citát: Všechny je zabiju, Flashi!

113 28.12.2021

„Víly přeci nejsou.
A jestli mě sem
nějaká přijde otravovat,
tak z ní touhle motykou
zaživa stáhnu kůži“.

Úděl rozjetých sérií je v tom, že po dočtení, které většinou nezabere víc jak dvě hodiny, jste nuceni několik dní ba i týdnů čekat na další pokračování. Konečně jsem se dočkal dalšího, již čtrnáctého, dobrodružství. Hodně školy, sem tam nějaká ta rozmluva, runy a magie. Všechno, co jsme od příběhu očekávali.

Malá ochutnávka:
Základní runová abeceda čítá čtyřiadvacet znaků. Říká se jí „Futhark“. Tento název je odvozen od zvuku prvních run. Pochází ze středověké Severní Evropy. Podle tamnější mytologie obětoval bůh Ódin sám sebe a devět dní pak visel na stromě, aby runám porozuměl.

Takže o největší zábavu se zde starají runy. A protože je Halloween, tak je tu i zvláštní atmosféra spojená s magií. A nějaká ta legenda. A legendy nás učí, že krást příšeře poklad se mnohdy nevyplácí. Číse se s tímto rčení potká na vlastní kůži. Je to opět dobrodružné a hravé. No, a teď zase čekat.

Citát: Dnes tu nejsou jen živí, ale i mrtví.

113 29.09.2021

„...ostatně byste neměl být
pryč déle než tři týdny.
Přemýšlejte Jacku.
Pouhé tři týdny
a pak bohatství, sláva, zrod legendy.“

Druhá kniha, druhý příběh, tvůrců Pierre Duboise (scénář) a Dimitriho Armanda (kresba) z dalekého západu, z časů kovbojů a rychlých koltů. Sykes (kniha první) se mi moc líbila. Jak kresbou, obsahem, tak i prostředím. Od Texaského Jacka jsem neočekával nic jiného, snad jen to, že to bude ještě lepší. První, co mi došlo, je fakt, že tohle není tak čarovný příběh, jako ten první. Například se tu až moc mluví a dialogy zabírají větší části komiksových oken.

Citát: Teror se nedá šířit jen řečmi.

A další fakt je ten, že mě snad až do půlky knihy nějak moc neoslovila kresba. Byla jednoduchá a neměla žádné ty překvapivé stránky a momenty jako v knize Sykes. Navíc mám pocit, že v této knize jsou použity světlejší odstíny barev. Zatím co v Sykesovi je obloha s mraky lehce do modra, taky je to šedivé. Prostě málo barvy. A tím to škodí i těm krajinomalbám, které se mi v předešlém příběhu tak moc líbily. Otázka je, zda je to záměr tvůrců a nebo jen špatný tisk naší tiskárny.

Malá ochutnávka:
Sykes? A v roli hrdiny?! Hrdiny Divokého západu?! No to určitě. To chce někoho s jiskrou, kdo má šmrnc. Sykes je příliš odměřenej, zasmušilej a temnej! Všiml jste si, jak vypadá pořád škrobeně? Víc by zapadal do gotickýho žánru. Plášť vlající ve větru, strašidelný zámek a celej ten hřbitov s tím spojenej.

Texaský Jack se mi zdá šitý moc horkou jehlou. Nakonec jsem si zvykl i na tu kresbu. Bohužel se mi ani moc nezamlouval scénář. Při čtení jsem poslouchal totálně newesternovou hudbu Řecké skupiny Rootin Christ a jejich „Rituals“ z roku 2016. Vybral jsem několik citátů a vložil je scénáristovi na jeho profil. Za tento příběh dávám jen 50%, což v přepisu znamená tři hvězdy, protože zde to nejde konkretizovat. Pěti bodové hodnocení je prostě nedostačující na statistiku.

Citát: Špatná pověst dokáže zabít rychleji než kulka.

113 25.07.2021

„Jak dlouho? Jak dlouho to je,
co byla Kami vykázána pod zem?
Zahrabána jako střepy rozbitého zrcadla...
...v naději, že odevzdání zemi zlomí moc
zlého znamení přinášejícího neštěstí?“

Obsahuje sešity #25 - #28 stejnojmenné jižanské gotické pohádky.

ÓÓÓóóó.... ta vůně Pochmurného kraje je po rozbalení úplně cítit. Ta beznaděj, temnota i napětí z toho úplně sálá. U třetí knihy „Hadilovka“ jsem byl tak naštván formou kreslení, kdy příběh nakreslilo hned několik umělců, že jsem se i rozhodoval, zda vůbec budu v sérii pokračovat. Naštěstí to byl jen nějaký zkrat a lapač na čtenáře. Jsem rád, že jsem to nevzdal a pokračuju. Toto je již předposlední příběh v celé sérii, tak že do vyřešení už nám nezbývá moc času.

Malá ochutnávka:
Poštvali proti mně mého vlastního tátu.
Chtěl mě zabít. Byla jsi u toho.
Myslel, že se skrze mě na svět vrátilo Hesteřino zlo. A i když se pak všechno uklidnilo, a i když jsem tátovi i všem ostatním dokázala, že ve mně žádný zlo nepřebejvá, neskončilo to....

Vždycky mě fascinovaly pohádky. Je v nich tolik zla, smrti a krutosti, že se až divím, proč nám to rodiče četly na dobrou noc. U gotické pohádky to je snad jasné. Zmrtvýchvstání, svlečená kůže zaživa, nebezpečné stromy a podivní démoni – ano, tady to k tomu prostě patří. A že jich tu Ema má, dokonce i maso ji doprovází. A Ema má tátu, ale toho asi smrt nemine. Jémine. Opět plné napětí, smutku a strachu. Nádhera. Při čtení jsem poslouchal neméně pochmurnou skupinu Dimmu Borgir a jejich studiová alba 1999 - Spiritual Black Dimensions a 2001 - Puritanical Euphoric Misanthropia.

Citát: Jak dlouho tu jsem? Je tohle Peklo?

113 12.04.2021

Tenhle sen je jiný.
Poprvé nevidím jeho tvář jako něco nestvůrného.
Usmál se na mě a já se dopouštím
nejhroznější chyby svého života
....a ten úsměv opětuju.

Přiznám barvu. Mám raději Marvel, protože jejich postavy dokážou mít smysl pro humor, což u DC je spíše výjimkou potvrzující pravidlo. Zase naopak u Marvelu nemají vtipné a vlastně ani moc chytré ženy (omlouvám se Černé vdově) a u DC to pravidlo potvrzuje právě doktorka Quinzelová. A vše je podivné – Marvel má hláškující a vtipné kladné hrdiny, ale DC má hláškující a vtipné záporáky. Jen LEGO potvrzuje výjimku a dělá vše obráceně :-)

Malá ochutnávka:
Chci tím říct, že bychom po provedení důkladné komparativní studie chovanců v Arkhamově ústavu a trestanců ve vězení Blackgate, ve spolupráci s Gothamskou policií, mohli vyvinout metodu zjišťování stádií odumírající empatie, což by nám umožnilo...no...rozpoznat rodícího se sociopata.

Doktorka Quinzelová se mi líbí. Máme totiž jedno zásadní společné – nemáme rády Báťu .(Jo, překlad pana Martina D. Antonína je někdy spíš impulzní, než podle originálu) Akorát s tím rozdílem, že ona se zamilovala do Jokera a já Jokera také nemám rád. Vlastně celé to sleduju jen díky tomu, že je v hlavní roli žena. Žena, která těm mužským tupounům nakonec pěkně nakope koule.
Svazek má tři díly a ty bych pojmenoval: Strach, Pochopení a Láska.

Citát: Jo, téhle běhně se tu říká Harley, protože si na ní zajezdil snad každej dědek s krizí středního věku.

Krásný je doktorčin stín při vstupu do Arkhamu, kde Harleen Frances Quinzelová dostala nabídku na svůj vědecký projekt. V tu dobu na stíny nekoukala, ale byla to předzvěst toho, čím bude. Tato kresba se velmi povedla, je tak trochu mrazivá a vlastně celou knihou nás doprovází příjemně mrazivá, klidná a pohodová kresba. Scénář je klasický, je to vlastně životopis a na něm se přeci nedá nic zkazit :-) Skončí to chaosem a zkázou, ale je to podívaná.

Citát: Můžu vám říkat HarleyQuin? To se mi totiž líbí.

ZAJÍMAVOST: Město Gotham je v této knize označován ženským rodem. „Ta Gotham“.

113 23.10.2020

Zapomněl jsem si doma vzít rezervní knihu a protože jsem tu stávající dočetl, tak vidina toho, že půl dne nebudu mít co číst, mě donutila zajít do antikvariátu. Tuhle knihu jsem tam našel, v celkem dobrém stavu, skoro nečtenou a za padesátikorunu. Proč to nezkusit. Fantasy není zrovna mé top, ale právě jsem jedno dočetl a ...prostě v nouzi čtu všechno.

Malá ochutnávka:
Dostali jsme se až k tělům. Vypadá to na pořádnou melu, než na ně spadl strop. Dvě kostry leží na sobě. Ta horní byla zezadu držená hákem a kryla spodní jako živý štít... Tedy živý, dokud se tahle dýka nedostala zespoda pod žebra. Horní byl chlap, měl široký pás ze zlatých destiček, asi zašitý nebo zavázaný do šerpy.

Jenže svět Modrovlasých mi nějak nepřišel zajímavý. Strašně zmatený začátek, nerozhodný prostředek a od půlky čekaný konec. Kniha, nebo spíše příběh je naštěstí malý a tak jsem překlenul zbytek dne s Thenem, aniž bych mu nějak fandil. Je to klasická fantasy cesta a vlastně v základní kostře se jen změnila jména postav a míst. Upřímně? Nebavilo mě to, ale oceňuji paní spisovatelku, že se v tom naštěstí moc neztratila.

Citát: Pochopila a její čiré zděšení zamrazilo.

113 11.08.2020

Dědek jeden paličatej!
Všechno musí být po jeho.
U všeho musí být osobně.
Jednou půjde
i na svůj pohřeb.

Na scéně se objevuje knížepán, ale už to vlastně není on. I když, koho potká, toho sežere. Tak že nic nového v Jičínském Řáholci, kde jde do tuhého. Tři pavoučci (facehuggeři) už nadělali pěknou paseku. A vraždí dál. Šokovaní obyvatelé lesa Řáholce začínají mít strach. A Rumcajs si jde pro prach do své bambitky. Pořádný žalud dokáže také nadělat paseku.

Citát: Pořád střílíš žaludama? Co takhle zkusit kule?

Tedy, řeknu vám, tohle byl krutej masakr. Řáholec je proteklý krví všech mrtvých. A Rumcajs? No, to vám je borec. Nelekne se nikoho a ničeho. Překoná strach a vrhá se na vetřelce – paráda - taková odvaha! Řáholec si nemohl přát lepšího ochránce a obránce. Jenže, ne všechno mu vyjde. Je tu ještě spousty práce. Vše je příjemně nakreslené, zvířátka jsou milá, lidé přívětivý a vetřelci černí a nebezpeční. Jičín je v ohrožení

Malá ochutnávka:
Vojáci, pozor! Máme před sebou velký úkol.
Zneškodnit nebezpečného tvora, který se ukrývá v Řáholci a nemilosrdně vraždí lesní zvěř i lidi. Jak jistě víte, zabil i.......

Opět jsem se knížepánsky bavil. Obdivoval kresbu,, humorný scénář a akční scény jako vystřižené ze Scottova filmu. Opět na konci nechybí Skicář a ukázka vývoje stránek. Reklama na Macha a Šebestovou mě dostala. Doufám, že se to dá někde sehnat. Při čtení jsem poslouchal další album skupiny Mercyful Fate.

Citát: Došli mi patrony! No, to je skvělý, to je prostě skvělý! Co teď kurva máme dělat? Teď jsme pěkně v pr.....

113 17.05.2020

Vidím okolo tebe velké černé světlo!
Jsi syn temnoty!
V mé daleké zemi na východě
se takovým jako ty, říká....
Vampýři! Střež se slunce!

Michelangelo Merisi Da (na přebalu knihy je De) Caravaggio. Maluje sice umělecká díla, ale erotika z té doby funguje až do dnes, stejně jako malba, která je dechberoucí. Ne jinak je tomu v tomto komiksu. Kreslíř a malíř Milo Manara nejen, že popisuje Caravaggiův krátký život, převážně plný vzteku, a také slasti (hédonismus), ale rovněž se snaží co nejvíce svá komiksová okna přizpůsobit stylu Italského mistra. Zároveň nedochází k vymyšleným situacím, Milo Manara se přesně drží Caravaggiova životopisu. Vznikl tak umělecký komiks, který vzdává hold oboum mistrům.

Citát: Po pravdě, malování je spíš utrpení, než radost.

Pokud se Milo Manara opravdu drží autentických předloh, jak obrazů, tak místa, je mrazivé pohlédnouti na Římské vězení nazvané Tor Di Nona. Dostat se do takového prostředí není těžké, ale vyváznout se zdravím rozumem, to už chce mít drsnou náturu. Vše je nakresleno v temnějších barvách odstínů hnědého spektra se spoustou stínů. A hlavně, to co mám strašně rád – malby, komiksová okna jsou plná detailů. Každý ten samostatný obraz zahrnuje veškeré možné okolí. Schody v pozadí, obrazy na stěnách, koberce, židle, globusy a další a další – spousty detailů.

Malá ochutnávka:
ANTIVEDUTO: Kdo namaloval ten obraz? V tom obraze je cosi...cosi nevídaného...cosi....
MICHELANGELO:Já jsem ten obraz namaloval....
MARIO: To je Michelangelo z Caravaggia, chtěl jsem se vás zeptat, jestli si ho tady můžete nechat v dílně.
ANTIVEDUTO: Nechat si ho tady? Někdo, kdo maluje takhle, nemůže být v malé dílně, jako je ta moje. … musíš jít do velké dílny, té největší ze všech.....

Ze scénáře je vidět, že v té době nebyl problém najít si přátele, ale také nadělat si spousty nepřátel. A s Caravaggiovou povahou nebyla nouze ani o přátele ani o nepřátele. Samozřejmě, že všudypřítomný sex zvyšuje tlak na čtenářovo tělo. Naštěstí se nejedná o porno, ale spíš o lehkou erotiku. Servírovaná po dávkách, nás pomalu, ale jistě zavádí do temnějších zákoutí mistrova života. V té době mělo také velký vliv na život náboženství, ale i když Caravaggio maloval pro církev, dokázal i tam trochu té erotiky propašovat.

Citát: Neměl bys malovat Pannu Marii podle té kurvičky.

Na konci obou dílů komiksu je seznam odkazů, historických faktů a obrazů, které jsou ještě na světě k vidění a kde si je můžete prohlédnout. Možná vám to bude připadat nemístné a divné, ale věřte, že při čtení tohoto díla jsme si pustil kompilační album This is Behemoth, Polské black metalové skupiny. Rozhodně bylo velmi zajímavé poslouchat tuto hudbu a zároveň si vychutnávat Italskou malbu a příběh, která vlastně vychází z temnější strany na kterou moc slunce nesvítí. Velmi povedené dílo mohu všem doporučit. Jak Caravaggia tak Behemoth...... Nedráždi církev, Michelangelo z Caravaggia!

Citát: Už žádná milost, žádná spása, žádná naděje, jenom démoni a temnota....18. Července 1610.

113 25.04.2020

„Nakonec
Prevo propil
všechny své hodinky i krámek
a žil jen po hospodách.“
(Příběhy a osudy: Prevo)

„Tohle že je orel? Vždyť má jen jednu hlavu!“ (Ferdáček)

Když jsem se začetl do této knížky, ptal jsem se sám sebe, zda je označení „figurky“ posměšné nebo nevhodné. Podle mého jsou všichni ti lidé v tomto svazku spíš prostě lidé nebo osobnosti. Figurky se mi zdá zesměšňující. Ano, najdeme tu pouliční dívky, zloděje, šejdíře, ale i známé osobnosti ze světa umění nebo důležité lidi tvořící kolorit Prahy, jako jsou popelářky, brusiči nožů a nůžek, sirkaře nebo kominíky. V té spleti osob a jejich profesí je velmi těžké vybrat nějakou nejdůležitější nebo nejsympatičtější, na to jich tu je moc. Jinak je však tato sbírka velmi poutavá a s nadšením jsem jí přečetl. Je v tom vidět, jak tenkrát lidé žili a že to celé bylo o něčem jiném, než můžeme vidět dnes.

Malá ochutnávka:
. . . postávali na vykázaných místech hrnčíři, opodál se prodávala ve škopcích sůl, své zboží tu vychvalovaly víc než hlasitě melounářky a ředkvičkářky. Před radnicí rozložily ženské na plachty salát, houby a jahody, vedle nich sedávalo od jara do zimy sedm věnečnic, které vily věnce, od svého stolku přivolával chodce prodavač barev a střelného prachu. Na Koňském trhu rámusili při jedné straně ševci, naproti prodávaly babky okurky a zelí z puten, při zdi seděly látačky punčoch. Šenky i domácnosti obcházeli rohlíkáři, koláčnice, dolkářky a preclíkáři . . .

Například jsem si uvědomil důležitou práci tak zvaných popelářek. Každý den hned ráno jste jim mohli dát svůj popel z kamen a eventuélně si hned od uhlíře koupit uhlí na další noc. Také jsem si uvědomil, že v té době bylo zboží buď baleno do papíru, který se dal v kamnech spálit a nebo bylo zboží volně prodejný bez obalů. Umělá hmota neexistovala. Dokonce po městě chodil i mlíkař se dvěma kozama (koza – hospodářské zvíře) a mohl vám ihned „načepovat“ čerstvé kozí mléko. No prostě byla to jiná doba a mám pocit, že kdybych jí označil za „lepší než dnes“ nebyl bych tak dalek od pravdy.

Citát: Ach pryč, ach pryč je všechno, pryč je má naděje, teď pláču jak děcko, co mně to prospěje? (Doktor Uher)

Všiml jsem si, že se v podstatě vše točilo kolem hospod. Skoro všechny ty osobnosti nebo lidé (pokud chcete tak figurky), dost často navštěvují pražské hospody, hospůdky a restaurace. V těchto místech probíhalo mnoho diskuzí, prodávání a zábavy. V této sbírce snad není jediný člověk, který by neměl nic společného s hospodou. Najdete tu názvy snad všech hospod a špeluněk, které se v Praze vyskytovaly. Pro menší přehled osobností zde uvedených jsem se pokusil vám je přiblížit v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: U Žáby je vršíček, proti němu domeček, s rumem, punčem krámeček, Bataljónu stáneček. (Od Dejlů k Bataliónu)

112 25.06.2024

„Cokoliv se nám
v životě přihodí,
se následně promítá
do naší tvorby.“
(Stephen King)

Tato kniha je skoro životopis Stephena Kinga a skoro průvodce jeho činy, kterými se zapsal nejen do literálního světa. Najdeme tu vše od jeho narození a po současnost. V knize najdete spousty fotografií, přebaly knih a filmových plakátů. Jeho bohatou životní cestu tu máme skoro jako na dlani. Musím se přiznat, že životopisy mi moc nejdou. Pokud možno se jim vyhýbám. Ale u pana Stephena Kinga jsem prostě neodolal. Navíc jsem si doplnil pár informací, které jsem nevěděl a nebo ani netušil.

Malá ochutnávka:
„Téměř půl století poté, co vyšel jeho debutový román Carrie, byly publikovány stovky milionů výtisků jeho knih ve více než padesáti jazycích. Většina z velké spousty jeho románů byla zfilmována a i řada jeho povídek se dostala do televize či na plátna kin. Od poloviny sedmdesátých let neuplynul snad ani rok, aby se jedna z jeho knih neobjevila na seznamu bestsellerů či nevyšla adaptace jeho románu, ať už v kinech či na streamovacích službách.“

Když jsem tuto knihu četl, říkal jsem si, kde King sakra bral čas na psaní knih?!?!?! V obsahu zjistíte, že zakládal nadace, daroval peníze na dostavbu a výstavbu Bangoru, města, kde žije, vystupoval s kapelou, vlastní tři rozhlasové stanice, bral grogy a pil, zabil Johna Lennona, (tedy alespoň podle jednoho vyšinutého fanouška – fanatika), namlouvá některé své knihy pro audio verze, hraje ve spoustě filmů a seriálů v adaptacích svých děl, psal básně, zúčastnil se festivalů, dělal komiksy a v neposlední řadě se staral o děti a svou rodinu . . . atd. Tak kde je ten čas na napsání bezmála sedmdesáti knih?!?!?! To je život, co?

Citát: Mám pocit, že většinu života prožijeme bez toho, že bychom mysleli na Boha, dokud se nedostaneme do pořádný rejže.

Viděl jsem snad všechny filmy, které byly natočeny na základě jeho příběhů a v mé knihovně najdete všechny knihy, které kdy u nás vyšly. Včetně knihy od Joyce Reardonové „Deník Ellen Rimbauerové – Dům v růžích“. K tomuto dílu napsal Stephen King scénář a byl natočen dvoudílný televizní film. Ve filmu si S.K. zahrál malé cameo – poslíčka s pizzou. Seznam na konci knihy mě vyvedl z omylu. Mám toho sice od Kinga honě, ale v podstatě nemám skoro nic. Pro obdivovatele toho „mistra hororu“ je tato kniha povinnost a pro ostatní snad jen přidám doporučení o přečtení. Možná budete mnohdy i překvapeni, co vše mu pouť životem přichystala.

Citát: Randall Flagg (Kingova románová postava) je člověk velmi charismatický, hodně se směje, je nesmírně přitažlivý, jak pro ženy tak i pro muže a zároveň osoba, která apeluje na to nejhorší v každém z nás.

112 21.04.2024

„Člověk, kterej hledá
smysl svýho života ve vás,
protože ho neumí najít nikde jinde,
vám ani tak neprojevuje lásku,
jako vás spíš drží jako rukojmí.“

„Takový krásný jazyk máme a ty do něj cpeš cizí slova.“

Knížku jsem dostal darem a tak se nebudu řídit heslem; „Darované Metě na schopnosti moc nekoukej“. Musím přiznat, že jsem to chtěl po několika stránkách zavřít a nedočíst. Prvních 70 až 80 stran je opravdu vopruz. Ale na rozdíl od zbytku příběhu je to alespoň ucelené. Další části dobrodružství jsou roztříštěné a neucelené. Nejvíc mě štvalo přeskakování v ději. Ale znáte to, každý příběh, aby byl zajímavý, „musí věci uvíst do pohybu, ideálně nějakým spektakulárním a vzrušujícím způsobem.“ To se právě pomalu stane někdy kolem té osmdesáté stránky. A od tý doby by se to mohlo zdát zajímavé. Sice to stále hapruje, ale čtenář už má cíl a je zvědavý, jak to dopadne.

Malá ochutnávka:
„Kolik už tý věci je?“ zeptám se skepticky při pohledu na zaprášenej VHS přehrávač.
Pokrčí ramenama. „Víc než tobě určitě. Tehdy se věci nerozbíjely jako dneska. Teď si musíš novej mobil kupovat každý dva roky, protože je naschvál dělaj tak, aby se ti co nejdřív rozbily . . .“
„Jo, jo jasně . . .“
„Můj první mobil vydržel bez nabíjení třeba dva týdny, víš?“
„No jo, ale taky v sobě neměl internet, foťák, pět různej aplikací na vyhledávání kamarádů a džípíesku.“
„Aspoň mě skrz něj nikdo nešpehoval.“

„Fun fact?“
Je to docela vážný a vlastně i smutný příběh o stalkování. Jenže se schopnostmi, které hlavní hrdinka Lenka i uzurpátor mají, to dostává trochu jiný náhled na stalking. Moc jsem se nesmál. Dokonce ani v případě, když se na scéně objevují kačenky Rachel QuackAdams a Ryan Gooseling. Tito dva tvorové tak trochu do příběhu zasahují a někdy jsou i chytači stresů Lenčiny spolubydlící. Nemá to nouzi o dramatické situace, sem tam je to odlehčené nějakou povedenou hláškou, ale vše je to vlastně psané až moc zbytečně dětsky. Opravdu to chtělo trochu přitvrdit. A bohužel, konec mě zklamal. Čekal jsem něco hektičtějšího a dramatičtějšího, třeba něco ve stylu X-Menů. Ale skončilo to, jak to skončilo, a já můžu jen hodnotit. 60%

Citát: Svobodu. Jo, tu máme. Jsme k ní odsouzený. (Vždycky z tebe může být Wolverin.)

112 10.03.2024