Terva komentáře u knih

„Tyto poznatky
mohou být šokující
pro ty, kdo se doposud
setkávali jen s pozitivními
aspekty tematiky UFO.“

„Někde „tam venku“ se nachází pravda.“

Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela.

Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my!

Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy.

Malá ochutnávka:
Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové.

Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji.

Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.

112 05.03.2024

„Bylo to jako útok vosím žihadlem.
Rychlé, téměř neviditelné bodnutí.
Tam a zpět a hotovo.
Zlomek vteřiny?
Tolik oblíbená pikosekunda?“

Světla v temnotách druhá kniha.
Musím říct, že první příběh se mi docela líbil. Několik dobrých hlášek, vtip, akce – paráda. Jenže druhá kniha je jakoby z jiného světa. Našel jsem tu asi tři dobré hlášky, což znamená, že ubyl humor. Příběh je rozdělen do několika pasáží, což tomu dodávalo trochu nudy. Když se zrovna v jedné rovině začalo konečně něco dít, přepnul pan spisovatel na jiné místo a začalo to znova. Když se konečně začalo něco dít, opět přepnutí . . .

Malá ochutnávka:
Byl to jen záblesk. Brnění mi poslalo do těla dávku stimulantů, které by dokázaly postavit slona na chobot. Tmu ve zlomku vteřiny vystřídalo prudké světlo a zase zmizelo. Pak se ten záblesk opakoval znovu a znovu a intervaly se prodlužovaly. Někdy v té chvíli mi naskočil mozek a pak i srdce. Tělem mi znovu začala proudit krev a brnění zajásalo.
Ne, fakt si nedělám srandu. Mělo z toho radost jako děcko o Vánocích. Každý má přece radost, že mu Pére Noël * přinese dárky, že?

Nejlepší pasáže byly ty s hlavním hrdinou. (lovec Prokop Koutný) On si svůj příběh totiž vyprávěl v ICH formě, kdežto ostatní jsou vyprávěny vypravěčem – spisovatelem. Tak že jsem si nejvíc užíval ICH pasáže, které jste ostatně ihned od první věty poznaly. Byly srandovnější, . . . i když zas tak moc ne. Nejvíc mě na příběhu vadily sprosté nadávky. Byly totiž ve své podstatě jen dvě - „Kurvamať“ a „Job svoj mať“. Víc toho pan spisovatel prostě nedokázal. Tak že jsem si musel najít své hrdiny. Asi největším, i vizuálně, byl pan Trojka. Někdy prý vypadal jako „Ty vole, to je Hulk!“ Jeho akce je prostě krása sledovat.

Citát: Nevěřím nikomu, kdo vylezl z hrobu.

Obsah je mixem magie, fyziky, alchymie, chemie, astrologie a astronomie – vše se to smíchalo, tak že vznikl celkem nevyrovnaný guláš, ze kterého vyšel jen průměrný příběh. A jako jednu z dalších výraznějších osob byl upřednostnil lovcovu matku Světlanu Griškinovou. Ta svým činem dostala děj příběhu do jiné reality (prolnutí/časová realita), čímž se to stalo zajímavějším. Jenže to se stalo až za půlkou knihy a to už bylo docela pozdě. Po první povedené knize jsem byl vlastně u tohoto příběhu zklamán. Velká část možností tu nebyla využita a ztratila se v „překladu/prolnutí“. Tak že tři hvězdy, ale v podstatě 50%

Citát: I na pohřbu může být veselo . . .

* Pére Noël je francouzskou obdobou Santa Klause nebo Ježíška.

112 26.02.2024

Trochu déle mi trvalo, než jsem se do příběhu dostal. Zpočátku to bylo moc nadupané vším možným a pak z toho vyšla hlavní dvojice příběhu. Spousta věcí už se jakoby stala a čtenář teprve po delším čtení získá všechny potřebné informace. Skoro není vidět všechny ty mimozemské i pozemské postavy a čtenáři se formuje jen ta základní dvojice. Tu naopak bezpečně poznáte i z větší vzdálenosti. Agenti se jmenují Swany a Izzuu. Swany je pozemšťan, Izzuu je mimozemšťanka z planety Sandžar. Oba agenti pak dostávají svůj první úkol.

Kresba je příjemná na pohled, barvy jsou tlumené a jednoduché. Ale svým způsobem je všechno až moc jednoduše nakreslené. Žádné výrazné kresby, byť jen malá okna tu nejsou. Snad až ta poslední celostránková kresba Anguse. Ptáte se, co nebo kdo je to Angus? Myslím, že to nebude spoiler, když prozradím, že to je živá kosmická loď. Ovšem obsahově je tu hodně politiky, terorismu a neshod mezi rasami. A největší průser je, že jsem z těchto dvou sešitů vybral jen jeden citát!!! Dialogy jsou totiž tak jednoduché, že z nich nic rozumného ani vybrat nešlo. Jsem tak trošku zklamaný a doufám, že další svazek už mi půjde líp.

Citát: Rozumně uvažující člověk? To je vzácnost.

112 30.09.2023

Jsme Američané,
máme svoje práva.
Tak se neboj,
všechno
dobře dopadne.

Tento příběh se časově odehrává dříve než obě filmové zpracování Hory mají oči 1 a 2. Ale i tak jsou čtenáři upozorněni, že je děj napsán podle filmu Wese Cravena. Tak si v tom každý musí udělat jasno sám. Třeba i sekyrou. Stejně tak jasno si v tom udělala rodina Sawney Beana. Místo vystěhování se ukryjí v místních horách. Následující události už jsou jen na vlastní nebezpečí. Přeci jenom, dva roky v jeskyních pod palbou atomových bomb to z člověkem pěkně zacloumá.

Malá ochutnávka:
. . . protože už město neexistovalo, pustila se armáda do díla, do zkoušek svých atomových bomb.
Ti, kdo přežili, ten výbuch zaslechli hluboko ve svém nitru. Cítili, jak se planeta otřásla pod strašlivou sílou, jakou by žádný člověk neměl vládnout.
Netušili nic o radiaci.

Kresba je povedená, temná s příchutí krve. Některé celostránkové obrazy jsou fakt kruté. Obsahově je to trochu pokulhávající v logice, ale jako celek to působí dost hororově a někdy i smutně. Ale společně je to prostě jen masakr. Tak že nic pro fňukny a citlivky. Po přečtení máte chuť vzít sekyru a běžet jim na pomoc. Tak že jo, tohle nebylo zas tak špatné, jak by se mohlo zdát. Já se bavil.

Citát: Může holka otěhotnět když bude na kluka jen myslet?

112 20.08.2023

Poukázku typu A-V je třeba vyplnit takto:
Název a sídlo banky: IPB Praha
Číslo účtu: 126437826/5100
Konstantní symbol: 379
Adresa: FC Arakain, Post Box 33, 130 04 Praha 34

Přibližně o dalších dvacet let později vyšla tato kniha. Je to v podstatě Arakain 20 let natvrdo, ale doplněná o dalších cca 200 stran. Jedná se vlastně o soupis všech aktivit Fan Klubu Arakain. V této prodloužené části najdete i několik rarit, které se do původní knihy nedostaly. Tak že tu po dalších dvaceti letech máme znovu Arakain (40) 20 let na tvrdo. Nevím, co více napsat k této povedené publikaci, protože už jsem k původní knize komentář napsal a není důvod psát více. Tak snad jen, sežeňte si tuto knihu, ať víte, jak to v hudební světě chodilo a chodí.

Malá textová ochutnávka:

Procitnutí, pochopení
ovládnutí mozkový kůry
osamění telepatů
odhalení, že všichni jsme zrůdy
Jekyll a Hyde, Dorian Gray
Abel i Kain jenom se smáli
vymkli se z pout zavedených
zapomenout, o to by stáli

Poznání, že tohle ne je ano
každej z nás by chtěl svatej grál
poznání, že jsi nulou odepsanou
a tupej dav vede krutej král

Je šílený mít cizí tělo
je to šílený touhy znát
je šílený, choutky se melou
je to šílený, vášně i chlad

Rolniček pár nezazvoní
šašek i král měněj svý jména
Oběť a kat ke špalku jdou
krvavej šat, poslední scéna.

(Je to šílený Text Aleš Brichta Muzika Jirka Urban)

112 20.05.2023

Poslouchej!
Bzučící světlo (světelný meč)
šeptá přísliby spravedlnosti . . . pravdy . . . smrti!
Jaký to je pocit, mít v rukou takovou moc?
(Star Wars: Vyslanci na Malastaru)

Nechť vás síla provází. (Star Wars)

Všech sedm příběhů v tomto svazku se odehrává přibližně třicet dva let před bitvou u Yavinu. Fakt, že na to tvůrci v každé povídce upozorňují však neznamená, že o tom účastnící vyslanců i zabijáků vědí. Bitva u Yavinu je ještě daleko v budoucnosti. V těchto dobrodružství si všichni účastnící řeší své, úplně jiné povinnosti. Avšak události pomalu k této významné bitvě směřují. Obsahově to jsou zajímavé příběhy. První čtyři jsou použity jako náměty pro filmové zpracování Star Wars episody 1, 2 a 3. Všechny ty základní děje můžete vidět právě v těchto filmových dílech.

Citát: Republika otroctví vymýtí. . . na všech světech. (Star Wars: Epizoda I královna Amidala)

Pátý příběh s názvem Cizinec je o zabijácích i lovcích Jediů. Významnou a zajímavou postavou je ta se jménem Aurra. Strašně jsem jí fandil. Vypadá jak pankajda říznutá steampunkem a je to kočka. Cizinec je zároveň i nejdelším příběhem v tomto svazku. Šestá povídka Vyslanci na Malastaru trochu navazuje na Cizince. Taky obsahuje jeden nezvratný důkaz. A to o tom, že i když se tvrdí, že planeta Tatoonie není ničím výrazná a republiku i korporaci tato pouštní planeta nepřitahuje, odehrává se tady v podstatě všechen děj těchto sedmi povídek. Na Malastaru žije Yaddle, takovej zlej protějšek taťky Yody. Je s nim sranda.

Citát: Nepočítejte s tím, že odtud vyváznete živí. (Cizinec)

Poslední příběh v tomto svazku je o Jango Fettovi. Je to poslední z Mandalorianů, který přežil jediovský útok na Galidraan. Na planetě Concord Dawn umřeli jeho rodiče a on se stal sirotkem. Asi mu to dodalo sílu. Tohle je obsahově nejlepší příběh v tomto svazku. Také jasně dokazuje, jak jsou Star Wars na válkách závislí. Tento příběh, jak nás tvůrci informují, se přesouvá do doby deset let před bitvou na Geonosisu. Inu, mějte oči otevřené. A popřemýšlejte jaká bitva byla dřív. Zda ta na Yavinu nebo ta na Geonosisu. Inu, je to oříšek, použijte sílu.

Citát: Sirotci jsou vždycky nejnebezpečnější. (Star Wars: Jango Fett Lovecké sezóny)

Co se týče kresby je to rozporuplné. Prvně se zaměřím na obálky, respektive úvodní listy. Většinu nakreslil Tim Bradstreet. Jedná se o průměrné až podprůměrné kresby. Jako nejlepší úvodní obálku bych označil tu v příběhu Cizinec. Nakreslil jí Ken Kelly. Bohužel už zesnulý borec, který například kreslil albumy legendární rockové skupiny Kiϟϟ . Jeho kresba je prostě nádherná. Čest jeho památce!!! Poslední obálku, k dobrodružství nazvaném Star Wars: Jango Fett lovecké sezóny, nakreslil dva tvůrci. A to Ramon Bachs a Raul Fernandez. Není sice nějak moc oslňující, ale má své kamenné kouzlo. Až uvidíte, pochopíte poznámku ke kameni. Jinak všechny příběhy v tomto svazku mají kresby povedené a snad ani jedna není nějak špatná.

Citát: Nesoustřeďuj se na svou úzkost, Obi-Wane, udržuj pozornost tady a teď, kam patří. (Star Wars: Epizoda I Obi-Wan Kenobi)

PS Komentáře ke všem povídkám v tomto svazku najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo na mém profilu v sekci . . . části díla :-)

112 03.05.2023

Ďábel se
do mě zakousl
a probrala jsem se
v pekle.
(Oběť)

V tomto svazku najdeme sedm samostatných povídek ze světa Vetřelců. První příběh je nejdelší, a tak trochu připomíná jednu filmovou verzi o Vetřelcích. Druhý příběh je o víře. Labyrint je vyvražďovačka s tajnou laboratoří, nelegálním výzkumem a skoro veselým koncem. Čtvrtý příběh Vykoupení je dílo samo o sobě, protože ho nakreslil mistr umění Mike Mignola. Přenesl otisk svého Hellboye na Vetřelce. Pátý příběh je dobrodružství, šestý je tří listová sranda. A poslední příběh nazvaný Horor show je prostě horor o Vetřelcích.

Malá ochutnávka:
Ačkoli jsme se naučili, že se Vetřelců musíme obávat, nebylo by moudré opomenout pronikavý účinek jejich vlivu na lidskou kulturu . . . pro potlačení hrozby, kterou představovali, jsme vyvinuli množství technologií, které nyní přirozeně uplatňujeme ve všech myslitelných oborech . . . do komerčního prodeje už byly uvedeny léky vyráběné z krmné šťávy Vetřeleckých královen . . . díky stvůrám, které nás využívaly jako dobytek pro své rozmnožování, vznikají celé nové trhy . . .

Jak vidíte, svět se hnul a z hrozby samotné se stala jediná hrozba nezneužít technologií, které jsme díky Vetřelcům stvořily. Nenechat se Vetřelci ovlivňovat, a třeba je i uctívat. A já si z hrůzou uvědomuji, že za těch sedm let, co jsem naposledy tuto knihu četl, jsem se také hnul. Začal jsem Vetřelce uctívat. Příběhy, kterým jsem kdysi dal třeba jen tři hvězdy, jsou pro mne z odstupem času krásnější a lepší. A to nemluvím o příběhu, který nakreslil Mike Mignola. Ano, i on sem přispěl. A ne, není to Hellboy. Kdysi jsem, a to se stydím i říci, dal tomuto příběhu s názvem Vykoupení, jen jednu hvězdu!!! Dnes jsem to změnil na plný počet. Ostatně komentáře nové i ty staré si můžete přečíst v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen peníze. (Vykoupení)

112 20.04.2023

Moji příbuzní
Viola a Sebastian
s vámi byli na lovu
říkají, že dokážete
zabít cokoli.

Dlouho jsem se na Mechaniku těšil a ona pěkně dlouho další nevyšla. Ale nakonec jsem se dočkal. Ve světě už jsou další tři knihy a u nás vyšla teprve pátá. Tak že se máme ještě na co těšit. Po rozbalení jsem si pořádně začichal. Temné hnědé barvy temně voní. A když knihu otevřete první kapitolou, určitě zalapáte i po dechu. Tak kresba, to je prostě nádhera. Temnější barvy a zvláště použitá komiksová okna dávají příběhu nádech tajemna. Hlavně mě kolikrát fascinovalo to rozpoložení komiksových oken. Někdy jsou normální čtvercová nebo obdélníková, pak otočíte list a úplně vás překvapí ta změna. Okna jsou rozházená, prolínají se a někdy jakoby vstupují jedno do druhého. Vizuální stránka je poctivě provedená práce.

Citát: Sny jsou zprávy z vaší mysli. Snaží se vám říct něco, co jste zapomněla.

Obsahově je tohle o démonech. Posedlost a vymítání. Ani se moc neptejte, jak se k tomu Lady Mechanika dostala. Ale pozvánku do Španělska neodmítla. Je to masakr. Démon, či co to je (nechci spoilerovat), je rychlí a brutální. V příběhu je spousta smrti. Taky proč ne, když tu vystupuje naše stará známá z jednoho předešlého příběhu s názvem La dama de la muerte. K tomuto povedenému příběhu bych měl jen jednu připomínku. Ale, když jí prozradím, vyjevím vám podstatu příběhu. Tak že si to nechám pro sebe. Ti, co si tento příběh přečtou, možná pochopí, o čem jsem chtěl psát. Díky této situaci dávám jen čtyři hvězdy. Ale jinak je to nádherně kreslený a má to své démonické kouzlo.

Citát: Nechávají za sebou stopu krve a mrtvol.

112 17.04.2023

„Jsem nehmotný oblak
s německým přízvukem
ve skafandru.“
„Vážně myslíte,
že já texasany uklidním?“

Klasická série Ú.P.V.O. je ukončena. Kdo se zajímá, ví, že měla sedmnáct knih. Teď nastala nová éra pod názvem „Peklo na Zemi.“ Opravdu se píše Zemi s velkým Z. Na konci v Epilogu to píše sám Mike Mignola. Jinak, pokud máte problém s uspořádáním a čtením těchto svazků z „Hellboy Univerza“, mohu vám doporučit stránky nakladatelství CC, kde v „Menu“ najdete odkaz na článek, „Jak číst Hellboy universum“. Jsou tam uvedeny nejen všechny knihy, co byly vydány, ale hlavně, jsou tam časově seřazené. Tak neváhejte, jděte, klikněte a čtěte.

Citát: . . . i ve slepé uličce se dá něco zjistit.

A teď se vraťme na Zem. Nový svět a Peklo začíná.
Kresba je sice dobrá, ale nedělal jí Mike Mignola. Ten měl na starost jen námět a scénář. Celé mu to nakreslil jiný borec, jenž se zove Guy Davis. Tento člověk už na Hellboy universu dělal nesčetně příběhů a kreseb. Avšak není to klasický Mignola. Tvary základních postav zůstávají. Abe Sapien, Dr. Kate Corriganová, Johann Kraus, Panya, Daimio a třeba Andrew Devon jsou „stejní“ a s přehledem je poznáte. Mění se okolí. Guy Davis má pozadí veselejší a barevnější. (Barvy: Dave Stewart) Příběh se tak může zdát méně ponurý. Ale zdání klame. Je to prostě peklo.

Citát: Kterej idiot si postaví rodinnej barák bez zadního vchodu?

Co se týče scénáře, na pomoc k námětu si Dave Mignola vzal Johna Arcudiho. Tito dva borci jsou naladěni na jednu notu a tak žádný problém nenastal. Příběh se odehrává po „Žabích válkách“, které se „konají“ v původní sérii. Došlo k posunu. Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany se tak nemusí věnovat ničení žabího kultu. Díky tomu se na světě objevují jiné hrozby. Těžko říci, zda byly ty hrozby i za časů „Žabího kultu“, ale prostě na ně nebyl čas. Ten čas teď nastal. Agenti maj spoustu práce. Trochu víc slov a politikaření, ale jinak akční jízda. Epilog na konci s názvem „Seatlle“ navnadí na další díly.

Citát: Nevím, proč se tyhle věcí dějou, ale vím, že to jen tak neskončí.

112 22.02.2023

„Ocitla jste se v nouzi
a já měl vybavení potřebné k tomu,
abych vás pomohl.
Léčil jsem vás a krmil
jako každé z našich zvířat.“

Ihned po rozbalení už jsem věděl, že tohle nebude nic moc. Zjistil jsem, že půlka z těch 120 stran jsou skici!!!! Tak že příběhu samotnému byl dán prostor jen cca 60 stran? Za tu cenu jsem tedy hodně rozhořčen. Ačkoliv Gabriel Rodríguez rozhodně nádherně kreslí, vidět jeho nevybarvené a teprve připravované skici to rozhodně nemusím. Dvě, tři stránky na konci knihy, to beru, ale víc jak půlka knihy, to je na mě dost. Kdyby to byl třeba nějaký úplně jiný příběh, tak možná přihmouřím oko. Jenže on je v těch skicách zase jen Ostrov Dr. Moreaua. A že jsou některé z nich „dosud nepublikované“ - to spíš měla být samostatná naučná kniha, nebo nějaká podobná publikace pro začínající malíře. A ne, že zabírají víc prostoru než příběh samotný.

Citát: Kdyby se mi nelíbila vaše tvář . . . kdo ví, zda byste přežila.

Komiks je vlastně čtyř-složková záležitost. Někdo to nakreslí, další to obtáhne, třetí to vybarví a poslední věc je text. A já mám někdy pocit, že kreslíř zase tak moc dobře nekreslí. Teprve po obtáhnutí (Lettering a retuš) dodá kresbě tvary, a pak přijdou barvy (Collor) a pak je dílo dokonalé. Tady to vypadá, že si Gabriel Rodríguez „obtahoval“ sám, což je asi nejdokonalejší způsob kresby. (nebo nám tvůrci komiksu „obtahovače“ prostě nezdělili) Rozhodně lepší, než když retušování dělá jiná osoba. Jenže krásu této kresbě, podle mého názoru dodala až barva. Tu má v tomto krátkém příběhu na starost Nelson Dániel.

Citát: Nechodit po čtyřech. To je zákon. Jsme přece lidé.

Divíte se, proč píšu o tvorbě a ne o příběhu? Příběh je tu krátký, ale tvorbě příběhu je tu dán ohromný prostor. Podle mého tato kniha není Ostrov Dr. Moreaua, ale o jeho vzniku, tvorbě a přípravě. Příběh sám o sobě je tak krátký, že napsat tento komentář mi trvalo déle, než si dobrodružství na Wellsově ostrově přečíst. A to jsem to dal dvakrát. Na konci ještě najdete tři (3) celostránkové kresby obálek a na samém konci pak je vložen rozhovor z tvůrcem tohoto komiksu. Rozhovor zabere sedm stran, respektive tři a půl listu. Nebudu hodnotit vzhled příběhu, nebudu hodnotit dokumentární část knihy, budu hodnotit celkový dojem z této knihy. Slabej průměr.

Citát: Tenhle ostrov je plný zvířat, ale myslíte, že tam venku je to lepší?

112 31.01.2023

„Lidi si většinou
pamatují jenom minulost.
Ale já si někdy
pamatuju i budoucnost. „
(Sheemieho příběh)

V tomto svazku prožijeme tři příběhy z putování k Temné věži, které musí prožít někteří z ka-tet Rolanda Deschaina z Gileadu. Opravdu zarážející je, že ty příběhy od prvního až po ten třetí mají časově sestupnou tendenci. Postupně se dostáváme čím dál hlouběji do minulosti. Ale je to důležité pro pochopení budoucnosti a celkového Ka. Je to důležité pro náš pohled na celý příběh. Abychom mohli dosáhnout budoucnosti, musíme pochopit její minulost.

Citát: Musíš se dívat očima mrtvých. (Zlá půda)

První, co čtenář zahlédne je kresba. Je karmínová, stejně jako úhlavní Rolandův protivník, Karmínový král. V prvním příběhu se trochu změní v kresbu dětskou. A to když Sheemie vypráví svůj příběh. Jeho hlava toho moc neumí, to mi musíte věřit. A je hlupák, a tak ani neumí popsat své události, jak to dokáží dospělí. Druhý příběh vám poví Roland Deschain z Gileadu. A věřte, je to příběh temný, plný tmavých barev, ze kterých jde strach. Příběh třetí už je živější, i když v něm také umírají lidé. Nakreslen je živějšími barvami, to asi proto, aby se čtenář tak nebál hluboké minulosti. Prostě proti kresbě nic nemám.

Citát: Jeden jediný muž může způsobit, že padne celá armáda, pokud ví, kam je třeba udeřit. (Tak padl lord Perth)

Problém nastává v obsahu. V obsahu všech tří příběhů. Nic nového vám vlastně nepřinesou. Krom pohledu do minulosti, kterou vlastně známe už z dřívějších knih. Jen snad poslední, třetí příběh, je trochu něco novějšího. Rozhodně je zajímavý osud lorda Pertha. Je to smutný osud, kterému se však musíte zasmát. Protože on si svůj osud rozhodně zasloužil. Co si však nezasloužil čtenář, je poslední list tohoto třetího dobrodružství. Ale to už je jiný příběh.

Malá ochutnávka:
V řeči Konečného světa znamená Devar-Toi Velké vězení, a je to to jediné, co se tady v temné krajině Hromové tišiny nachází. Uvnitř „Devaru“ je celé město a na oknech nejsou mříže. Asi proto někteří lidi dělají, jako že to není vězení . . .
(Sheemieho příběh)

Z celého tohoto svazku mám jen boláky. Tvůrci sice předložili čtenářům další dobrodružství ze světa Temné věže, ale když se na to podíváte rozumnou hlavou a vnitřním KA, zjistíte, že to je jen pozlátko. Třpytka na konci udičky, která má uměle ukojit vaši touhu a duši. Za ty prachy to rozhodně nestálo, to já povím vám. A také se obávám, že tohle je vše. A pokud bude víc, bude to ještě horší. A tak od dob, kdy stojí Temná věž, se poprvé stalo, že dávám menší hodnocení celému svazku, i když jsem povídky hodnotil větším počtem karmínových hvězd. Komentáře k povídkám najdete v kraji „části díla“ v Topece.

Citát: Dokud zbývá aspoň jeden bojovník, vždycky je naděje. (Tak padl lord Perth)

112 16.01.2023

„Na chlápka,
co měří přes dva metry
a nosí pruhovaný triko
lidi jen tak
nezapomenou.“

„Hlavní myšlenkou bylo pokusit se vytvořit 24stránkový komiks během 24 hodin.“

Asi tak nějak vznikla tato kniha s názvem „Zatoulaní psi“. (I když jen za deset hodin a půlka příběhu) Vyzbrojen pitím, (osobně se přikláním k té whisky, když dělal v pankáčském klubu) skicákem a touhou, vytvořil Jeff Lemire, toto dílo. Upřímně? Je to hrozný! Ale i v hrůze se dá najít krása. Hlavně s vědomím, že ty čtenáři, bys pravděpodobně něco podobného ani nedokázal vymyslet, natož nakreslit. Tak že obrněn kávou, pivem a česnekem, jsem se do toho pustil.

Citát: Je to hrůza, to vám tedy řeknu . . .

„Rozmáchlé, tlusté a chaotické tahy“, ano, to mě také napadlo, ihned po dočtení předmluvy „Ten starý zatoulaný pes“, a po otočení na první stranu tohoto „komiksu“. Ano, i „ohromují hrůza“, když jsem to poprvé spatřil . . . ale pak jsem v tom našel ucházející krásu. Pravda, spíš ve scénáři, než v kresbě samotné, je ta síla příběhu. Ale když člověk skloubí scénář s kresbou . . . těžko pak hodnotit celek. Tak že pro mě spíš průměrný příběh.

Citát: Chaotická kresba je jedna věc, ale přes chaotický lettering nejede vlak.

112 06.01.2023

„Zítra večer
buď za městem
u starého
větrného
mlýna“

Kloss opět v akci. Tentokráte s ním navštívíme Varšavu a Lisko. Zajímavé, že se Kloss v tomto příběhu dopustí několika chyb a stejně mu to všechno projde. Tohle byl celkem nudný příběh, kde se spíš víc mluví než že by se něco dělo. Zatím nejhorší příběh v této sérii. Skoro mě to nebavilo. „Dvojitý Nelson“ dostává jen dva zásahy.

Citát: Dejte mi světlé pivo

112 24.12.2022

Nezapomínejte,
jsme jen pozorovatelé.
Přiblížíme se, natočíme to
a potom vypadneme.
(Temná řeka)

Sedm let trvá tělu než si kompletně vymění své buňky. Sedma je pro někoho šťastným číslem. Pro mě sedm znamená koloběh. Tak že sedm let od doby, co jsem tuto knihu četl poprvé, už je pryč. Čas, dát si tyto příběhy znova. Sám sobě si přeju štěstí . . . a budu si dávat pozor na hlavu. Tento svazek obsahuje sedm (jak typické) příběhů. Pokud chcete vědět více o příbězích, musíte se přesunout do sekce „části díla“ u této knihy. Tam najdete mé remastrované komentáře k povídkám, které jsou v této knize.

Citát: Tohle nebyl rituál. To byl masakr. (Studená válka)

Zajímavostí příběhu prvního, nazvaného Betonová džungle, je fakt, že zde vystupuje detektiv Schaefer, který má bratra Dutche. Ano, toho Dutche z prvního predátora, kterého si zahrál Arnold Schvarzenegger. Tento příběh ale spíš připomíná filmovou verzi z roku 1990 s Dany Gloverem v hlavní roli detektiva z Los Angeles. Ale všechny příběhy, jak tento kreslený, tak i filmové, jsou naprosto perfektní masakry.

Citát: Jest-li to krvácelo, tak se to dalo i zabít. (Betonová džungle)

Betonová džungle je nejdelším příběhem v tomto svazku. Na podobné délce jsou i následující dva příběhy – Studená válka a Temná řeka. Další čtyři příběhy už jsou o hodně kratší, ale to neznamená, že jsou horší. Všechny ty příběhy mají něco do sebe. Přináší zajímavé pohledy do světa Predátorů, jejich zvyků a jejich krvežížnivosti. U všech sedmi příběhů najdete nějaké ty zajímavosti a rady do přežití při setkání s těmito mimozemskými tvory.

Citát: Ze stromu seskočit velká duch a úplně zabít šéf. (Lov v Nghase)

Čtvrtý příběh je němý. Beze slov. Střet domorodce s Predátorem. Více se dozvíte v mém komentáři k této povídce. Pátý je z Afriky a je zajímavý svým dějem. Šestý je z válečných polí různých lidských časů. Od roku 1916 až po současnost. Má dokonce i velmi zajímavou pointu. Poslední, sedmá povídka je z Japonska a slepém bojovníku. Avšak Predátor slepý není, jen chce svou krevní mstu. Některé příběhy jsou dobré, jiné průměrné. Z toho vyjde mé celkové hodnocení.

Citát: Ta věc se dokáže maskovat. Vypínat a zapínat svou podobu. Je to nebezpečnější, než jsem si myslel. (Krevní msta)

Všechny mé nové remastrované komentáře k povídkám najdete za tímto odkazem:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/predator-predator-1-89897

Citát: Brzo zůstanou naživu jen generálové a politici. Všichni kteří války začínají, ale nebojují v nich. (Krvavé písky času)

112 20.11.2022

„Jedním
z aspektů
poznání grálu
je pochopení posvátnosti krajiny,
Země.“

Toto je má druhá kniha od pana Miloše Jesenského a opět musím konstatovat, že je jen průměrná. Asi jsem si první dvě jeho knihy nevybral zrovna moc šťastně. A v čem že spočívá můj problém? Je to prosté, abych použil slova jednoho detektivního mistra. Vydáváme se zde hledat spousty věcí, ale zůstáváme jen v mlžných možnostech a příběh spíše vyrukuje s ještě větším množství otázek než aby dal nějaké specifičtější odpovědi. A já po odpovědích doslova dychtil... Bohužel jsem se nakonec dozvěděl, že Svatý grál možná ani nikdy neexistoval . . .

Malá ochutnávka:
Zní to jako další pokračování Dobyvatelů ztracené archy: Legenda o Hitlerově zlatě. Ve skutečnosti jde o záhadu ze skutečného života, která dodnes zaměstnává historiky, záhadu, točící se kolem německé ponorky a číslem U 534. Příběh této ponorky je jednou z bizarních historek obklopující režim Adolfa Hitlera. Více než padesát let vydržely pověsti o tom, že na palubě bylo něco tajemného a důležitého . . .

Vydáváme se například po stopách Svatého grálu, hledáme konec stříbrným „Jidášovo“ úplatných mincí, spolu s Adolfem Hitlerem hledáme ztracené relikvie, řešíme záhadu ztracené a nalezené Německé ponorky U-534, jdeme po stopách krále Artuše a mnoho dalšího. Bohužel, skoro nic není dořešeno. Pan spisovatel tu jen shrnul snad všechny báje, pověsti (což je velký klad tohoto svazku) a některá fakta k různým relikviím, ale čtenář nedostane skoro žádnou odpověď.

Citát: Je zapotřebí konstatovat skutečnost, že průkazného materiálu je žalostně málo . . .

112 31.10.2022

„Hlas zvona unášal duše zosnulých
za hranice pominuteľnosti,
sprevádzal človeka
od narodenia po smrť
a to už od najdávnějších časov.“

„Živých zvoláva, mŕtvych oplakáva.“

"Kysuce (někdy také Kysúce) je území na Slovensku, rozprostírající se severně od města Žilina, směrem k polským hranicím. Zasahují do regionů okresů Čadca a Kysucké Nové Mesto. Na západě hraničí s Českou republikou. Oblast charakterizují horská políčka, louky, lesy, pastviny a malé shluky dřevěných domků.“ (wiki)

Citát: Zvon je hlasem k Bohu.

Vždycky mě fascinovaly zvony. Jejich, přímo magické, vlastnosti, kterých se bál každý démon a někdy i smrtelníci. Skoro každý vyrobený zvon dostal jméno, což bylo nanejvíc zajímavé. A tak, když jsem zjistil, že pan Jesenský se podílel na vzniku knihy o zvonech, neodolal jsem. Kysickou oblast jsem vlastně nikdy nenavštívil, ale věřte, že takových zvonů je (bylo) po celém Slovenském a Českém území strašně moc. A to nepočítám celou Evropu a dále....

Malá ochutnávka:
V Turzovke sa na prelome 18. - 19. storočia začínali bohoslužby v nedeľu ráno prvým zvonením o ôsmej. Panna Mária, sv Štefan a sv. Jozef zvolávali veriacich veľkej Turzovky, do ktorej petrili v tom období aj okolité obce. Ich zvuky sa Turzovčanom vryli do sŕdc i do biorytmu ich života. A tak mnohí pridali do kroku, ak chceli stihnút „In nomine patris et...“

Tato kniha vám přiblíží Kysucké zvony, jejich umístění, jejich vliv na obyvatele, jejich „úkoly“, a jejich osudy. Příběhy zvonů jsou doprovázeny skoro až vyčerpávajícími informacemi, příjemnou kresbou a spoustou fotografií. V dnešní době už zvonům skoro odzvonilo. Ve velkoměstech je do dnes slyšet pár „přeživších“, ve vesnicích přebral jejich hlas místní roz-hlas, ale jsou místa, které si na své zvony nedají dopustit. Kysuckému území držím palce, ať jim to vydrží co nejdéle.

Citát: Zvony majú svoju reč, univerzálny jazyk, ktorému rozumejú domáci, cudzari i cudzinci...

112 24.10.2022

„Jestliže je dráp
výplodem představivosti,
pak by
nekonečný chaos
mohl zplodit život“.

Tento díl, tento příběh, přináší celkem zajímavou a docela obrovskou změnu. Společný nepřítel nutí aby se lidé spojili s Ghúlama a nebo obráceně, záleží na úhlu pohledu. Za všechno může Furut, protože už od počátku má nějaký šílený plán. Hned první kapitola #145 nazvaná „Titul“ je nádherně nakreslená. Úplná pastva pro oči. No, jen se podívejte na to jízdní kolo a nebo o stránku dál ten nádherný tmavý pohled na město. Krása.

Citát: Cíl se dal do pohybu!!!!

Ano, cíl začíná město ničit. Je to peklo, samé zuby, samá přísavka a vše svým tělem bourá. Tokio zažívá svou další Godzillu. Tak že opět více akce, více krve, ale tentokrát i více spolupráce. Sem tam nějaký ten kanibal, trocha politiky, inu chaos, který se pomalu snaží uklidnit. Další povedený svazek. Ke konci je trochu útlum a moc slov, ale jinak dobrý.

Citát: Všichni se to tu společně snažíme vyřešit.

112 18.09.2022

„Čeká nás boj.
Tak proč
marníme čas
nad prázdnými hroby?“


„I pro vás, až přijde čas, vykopeme hrob“.

Děj přímo navazuje na šestou knihu „Kult Rudého krále“. Tak že opět jsme v roce 1920 a sledujeme životní cestu Henryho Baltimora a jeho „přátel“ na cestě za zničením Rudého krále. Zajímavé je sledovat proměnu lorda Baltimora. „Už v něm nezůstalo nic lidského“ a jde prostě přes mrtvoly. A ty mrtvé pěkně nakreslil Peter Bergting s pomocí barvičky Michelle Madsenové.

Malá ochutnávka:
Pokud budete jediný lidé, kteří po mé smrti uctí mou památku, pak chci, abyste věděli, proč bojuji. A na oplátku bych rád zjistil, proč bojujete vy. Proto bych si rád vyslechl vaše důvody.

Koukal jsem, že poslední dvě knihy v této sérii nemají zas tak nějak moc vysoké hodnocení. Pro mě osobně je tu až moc návratů do minulosti, které zas tak přímo s tímto putováním nesouvisí. Ano, pravda, jedná se o lidi, kteří lorda Baltimora na jeho cestě doprovází, ale upřímně, jsou to jen lidé. Mě spíš zajímalo, jak to celé dopadne. Ale tvůrci to tak nějak uměle neustále oddalují.

Citát: I mrtvý může zemřít podruhé.

Například první dvě kapitoly tohoto příběhu jsou jen o kopání hrobů a vyprávění minulých událostí. Vlastně jde o jakési opakování, které čtenář už dávno zná. Až teprve třetí kapitola přinese nějaký posun, napětí a krev. Ve čtvrté a páté kapitole je to smícháno vše dohromady. Tady. Teče krev a několik návratů do minulosti. Avšak v páté kapitole jsou dvě nesrovnalosti. Jakési nelogické přechody, které mi hlava moc nebrala. Tak že za 50%. Což je zde za tři hvězdy.

Citát: Snad naleznou ve smrti víc klidu, než jim dopřál život.

112 08.06.2022

„Vždycky
mě překvapovalo,
jak je
zabíjení lehký.“
(Zbabělec)

Komentáře k povídkám zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/criminal-kazdy-je-zlocinec-139482

Center City je centrum všech tří příběhů vložených do tohoto Omnibusu. Příběhy na sebe ve své podstatě navazují, ale každý příběh má jiného hlavního hrdinu. Při čtení tedy sledujete hlavního hrdinu a jelo příběhovou linii, ale cestou potkáváte staré známé. Tak že se vlastně všechny tři příběhy prolínají, vystupují v nich stejné postavy, poznáváte stejné ulice a základem je bar nazvaný Podzemí. Tam zavítají všichni.

Citát: Líbí se mi, jak město vypadá čerstvě...zasněžený...než se probuděj lidi a zničej to. (Lawless)

Příběh má perfektní scénář, pan Ed Brubaker si na tom nechal moc a moc záležet. Sean Phillips zase vše krásně zachytil svým malířským uměním. Vše pak dokonal svou barvou Val Staples. Například jsou překrásné pohledy na zasněžené město. A hlavně nová obálka, kterou dostal tento dotisk. Je lepší, než ta původní na které je Teeg Lawless s rozbitým nosem. Původní obálka je spíš odrazující. Ta nová, je přehledná a chytlavá.

Citát: Lhaní mi šlo snadno, protože jsem věděla, že Ježíš po mně netouží, stejně jako jsem já netoužila po něm. (Mrtví a umírající)

Ale aby čtenář nebyl ochuzen, najdete tuto původní obálku s Lawlessem ve druhé povídce třetího příběhu. Nese název Vlk mezi vlky a je to úvodní kresba k příběhu. On stejně třetí příběh v tomto svazku je zvláštní. Obsahuje totiž tři povídky. Je to jakýsi svazek ve svazku. Nejhorší povídku jsem označil tu s názvem Samičí forma druhu. Je celkem nudná, obyčejná a nezáživná. Leč, do tohoto celého svazku prostě patří.

Citát: Byl jsem v takový náladě, že pro mě „ne“ nebyla odpověď. (Zbabělec)

Na konci knihy najdete pár bonusů. Deset návrhů obálek a hlavně jakousi „filmovou“ upoutávku. Jedná se o ochutnávku z příběhu o Seynourovi a jeho pravidlu „bez zbraní.“ Tato upoutávka vznikla ještě v době, kdy nebyl scénář ani v plenkách. Skutečnost pak vypadá trochu jinak, než tato upoutávka.

Citát: Měli jsme jenom jednu příležitost. Loupež za denního světla v hodnotě pět milionů. (Zbabělec)

112 09.11.2021

„Lidí,
kteří nás zvládají ochránit,
máme víc než dost.
Potřebujeme víc těch,
kteří umí něco vypěstovat.“

Svazek obsahuje sešity #181 - #186 ze série The Walking Dead

Předposlední svazek série poukazuje na nové možnosti, ale také na nové problémy. Světový řád nebude tak jednoduché vytvořit. A opět je v tom lidská povaha, nenávist a zloba. Negativní emoce jsou prostě špatné a nedá se určit, kdy v někom vypuknou. První půlka příběhů je právě o těch emocích. A také o útlaku a povyšování. Mám pocit, že to nedopadne dobře.

Malá ochutnávka:
Nabízíme dřevo, bezpečnost, kovařinu – a časem přidáme přebytky naší úrody. Čím víc nabízíme, tím líp na tom budeme. Vzpomínáš si na Neganův způsob, tehdy se žilo ve strachu – a nikdo nebyl šťastnej. Jeho způsob byl brát, a to vytváří nepřátele. Náš způsob je dávat a tím si děláme přátele.....

Michonne tu má docela dlouhý proslov. Tolik toho snad neřekla za celou dobu její přítomnosti. Až se mi to k ní nehodí. Ale co se dá dělat, jen doufat, že to co řekla bude mít positivní vliv na ostatní. Soudní proces je pak velká nuda, která snad do příběhu ani neměla být vložena. Cítím se ochuzen o dobrodružství, protože do příběhu vchází politika a nuda. Ale za ten perfektní konec dám hvězdu na víc.

Citát: Teď mi ale povězte o tom Neganovi, ze kterého mají všichni takový strach.

112 12.09.2021