Terva komentáře u knih

„Všichni jsme nakažení.
Všichni se na tenhle osud
můžem těšit.
Až chcípnem,
přidáme se k nim.“

Obsahuje sešity #121 - #126 ze série The Walking Dead

Všichni chtěli do války a ve válce se, logicky, i umírá. Jeden boj a půlka lidí dostane strach a chtěj utéct. Nedivím se, ale není to od nich fér. Rick se opravdu snaží a Negan, i když je to zmrd, tak má větší štěstí, než by bylo vůbec možno. Tak že část svazku se jen řeší, zda ve válce pokračovat a kdo chce odejít.

Malá ochutnávka:
Ale takhle to skončit nemusí. Jsme na tom špatně, to je pravda, ale teď to nemůžeme vzdát. Oni jsou na tom úplně stejně.
Plánujete dnes odjet. Žádám vás jen o to, abyste počkali a jeli až s námi...

A najdou se i tací, v Neganově skupině, kterým se jeho jednání ani trochu nelíbí. Jenže chtějí přežít a tak „zatím“ s Neganem bojují a respektují jeho pravidla. Ale i tak se začíná blýskat na lepší časy pro Ricka a jeho lidi. Tedy, pokud se něco mimořádně neposere. A to se, v tomto komiksovém dobrodružství, může stát kdykoliv. Například futuristický zombiologický zbraně hromadnýho ničení – co myslíte, koho to napadlo?

Citát: ...a zabijem všechny ty nevděčný vošousty až do posledního nevymrdanýho zmrda!

112 09.07.2021

„Vidělas ten krásný
revolver, co měl pan
Sykes? Jsem si jistý,
že musí být
nejrychlejší ze všech.“

Mám strašně rád malbu krajiny. Krajinomalba, to je prostě moje. A v Sykesu je to hned první strana. To je tak krásný obraz, jen ho zarámovat a pověsit na stěnu. Vlastně kresba celé knihy se mi strašně líbí. Je to hlavní důvod, proč jsem si tento komiks koupil. Obsahově mě to zas tak moc nelákalo, ale kresba, to je prostě nádhera. Dimitri Armand ví, co kreslí, baví ho to, a já jako čtenář a prohlížitel, mu to velmi oceňuji. I barvy jsou klidné, spíše dohněda a neexistuje tu žádné okno nebo snad stránka, která by svou barvou nějak extrémně a výrazně převyšovala nad tou klidnou a pohodovou kresbou.

Malá ochutnávka:
Promiňte, maršále... nechtěl byste si u nás dát něco k snědku? Moc toho sice nemáme, ale...
Cením si toho, madam, ale mám před sebou ještě dlouhou cestu.
Musím vás ale varovat...nehodlám zpochybnit, že je váš manžel nedaleko...měla byste vědět, že se v okolí potulují nebezpeční pobudové...pokud vám smím radit, tak odsud odejděte co nejdřív.
Tento dům je naším jediným majetkem, maršále a dokážeme se ubránit!

Obsahově už to však tak klidné není. Jde tu o život. Jenže ještě před tím napětím a masakrem jsem se musel zasmát. Barman Sam v salónu v „burranově“ je asi kříženec Danny Treja a Rona Perlmana. Fakt. Jen se podívejte. Musel jsem se zasmát. A navíc je celkem vtipný a já už vím, že tento člověk je pro mě nejlepší postavou v příběhu, ať se děje, co se děje. A i když je v tomto příběhu hodně smrti, není tu nouze ani pro smích. Mě se tato první kniha líbila. Má snad jen jednu vadu a tím je velmi malý počet stran. Ke konci to bylo strašně zrychlené.

Citát: Něco ti řeknu, Sykesi. Začínáš mi dělat starosti. Tvé sebevražedné sklony jsou čím dál tím větší.

112 27.06.2021

Prostě k žádnému vyjednávání nedojde.
Tohle nejsou žádní
teroristi z civilizovaných měst.
Tohle jsou spíše
lidojedi z amazonských pralesů.

„Biologicko-kybernetický systém Cybrain (Cybernetic Brain)“
Přesně, jak jsem předpovídal v komentáři u prvního dílu. Pan Heteša má nejslabší třetí čtvrtiny příběhů. V této části dobrodružství se vždycky tak nějak sekne, hlavní hrdina vymyslí spousty hypotéz, jak to bude pokračovat, a za rohem je všechno úplně jinak. V tomto příběhu je to to samé. Greg Honberg tu vymýšlí různé situace, dělá vlastně ze sebe blbce, který nic nechápe, ale má spousty teorií. Že mu žádná nevyjde je už každému jasné. Jenže ty situace čtenáře skoro odrazují od dalšího čtení. Jsou v podstatě zbytečné.

Citát: Virtuální realita uvnitř sebe samotné vytvořila svoji vlastní virtuální realitu.

A jak to vypadá v Cybrainu? Všechno je v podstatě jinak, než v předešlých dvou knihách. Cybrain po výbuchu pěti granátů nabral úplně jiný směr. Začal se hroutit a předělávat. Tak že je tu všechno monstróznější, dravější, žravější a měl bych napsat, že i akčnější, ale to bych kecal. Akce tu moc není. Skupina vedená Gregem naopak do všeho padá rovnýma nohama a z vražedných situací se vesměs dostávají nějakými podivnými náhodami. A všechno se to tak několikrát opakuje, až už vám je to jedno.

Malá ochutnávka:
Kdybych vám musel vysvětlovat, proč jsem musel odmítnout vrátit se (do Cybrainu) i za ty prachy, bylo by to na dlouho. Přečtěte si první díl této story, ve kterém jsem skoro přišel o život, a kdo by to i přesto nepochopil, ať si přečte i ten druhý díl, ve kterém jsem přišel skoro o čtyři životy. Pak vám bude jasné, že v tomto třetím už tam nepáchnu ani za nic.

Nejsou tu žlutí motýlci, škoda. Ale je tu spousta pestrobarevných papoušků, většinou umírají ,ale někdy dokáží udělat pěkný prachově peříčkový bordel. Hlavně ti upíří papoušci. Ano, zmutovaný papoušek je nebezpečný. Vlastně všechno v Cybrainu mutuje, přeprogramovává se, upgraduje a žere cizí data. Je to bez napětí, bez humoru a vlastně nás to jen vede tam a zpět a nic podstatného nezjistíme. Ale i tak se do rychle čte, není to vysloveně nudné a je to nutné pro překlenutí do poslední knihy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: A za další zatáčkou skutečně byla hospoda.

112 12.05.2021

Fakt rád vyměním
dlouhý a nešťastný život
za krátký,
ale bohatý.
(La Belle Dame sans Merci)

Vzhledem k tomu, že v poslední době čtu „nevonící“ komiksy, tak jsem si čuchací rituál řádně užil. Ano, Lady Mechanika po otevření nádherně voní barvami. Což se například nedá říci o Hachette Spider-Man, Y – Poslední z mužů a nebo o černobíle nakresleným příběhu Živí mrtví. Tak že Lady Mechanika je skvost na vrcholu vůní. A když jsme u těch nej, kresba je v tomto komiksovém příběhu také úžasná. Jen letmo jsem knihu prolétl před čtením a už se začal nesmírně těším na některé celostránkové kresby i kresbu některých oken.

Citát: Tragédie udeří navzdory dobrým úmyslům. (Vraždící automaton)

Kniha je rozdělena na dva příběhy. „Vraždící automaton“ a „La Belle Dame Sans Merci“. Oba příběhy jsou nádherně nakreslené a je parádní se těmito kresbami kochat. Se scénářem už je to trochu horší. Hned v tom prvním příběhu je celkem hodně nelogických situací, které více popisuji v komentáři u této konkrétní povídky. Příběh druhý napsal M. M. Chen a trochu mu v tom pomáhal hlavní tvůrce těchto příběhů, Joe Benitez. Bohužel v tomto scénáři mě praštila do očí jedna zajímavost, která mě měla napadnout už dřív. Lady mechanika je prachsprostá zlodějka. A v tomto příběhu to jen dokazuje. Ale já jí fandím :-)

Citát: Znát umění znamená znát umělce. (La Belle Dame sans Merci)

Obsahově je druhý příběh lepší. Má spousty tajemna a pohádkový nádech. Navíc je inspirován básní o které se dozvíte víc v mém komentáři k této povídce. Nakonec jsem se rozhodl dát celému svazku plný počet.
Při čtení tohoto komiksu jsem poslouchal klasiku Ozzy Osbourne a jeho počiny The ultimate sin (86), No more tears (92) a Ozzmosis (95)
Komentáře k povídkám najdete v sekci „povídky“ u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Jak jste to mohli dopustit, když jste byli všichni tak geniální? (Vraždící automaton)

112 01.01.2021

Toto je příběh o vší té
hrůze, nádheře a smrti,
které se skrývají
v zákoutích
našich životů.

Joe Michael Straczynski měl opět jeden „neuskutečnitelný“ sen, který se opravdu stal. Po seriálu Babylon 5 vstoupil do komiksového světa a vytvořil geniální dílo. Obsahuje 24 sešitů od počátku až po opravdový konec. To nás čeká asi v půlce této obrovské knihy. Druhá půlka jsou tak zvané spin-offy. Příběhy doplňující, souběžné a jen lehce navazující na základní část. Změnil se scénárista a vlastně i malíři. Některé příběhy jsou povedené, jiné jsou podprůměrné a najdete je v kolonce „povídky“ u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Nemůžu však říci, že by kresba Keu Cha byla nějak geniální a nadpřirozená, to ne. Ale je to kresba detailní, bez ostrých linií, spíš taková klasická, ale s uklidňující mi barvami a díky tomu málem nepoznáme to blížící se nebezpečí. Krásně však rozeznáváme tváře a příjemné okolí plné detailů, vás nutí si samostatná okna prohlížet trochu déle, než je u klasických komiksů zvykem. Tak že je to vlastně svým způsobem geniální. Zvláště si všímejte tmavých stínů a toho, co se v nich skrývá. Někdy to jde zahlédnout jen koutkem oka. A někdy, jako je třeba poslední list pátého úvodního příběh, je potřeba kouknout i skrze světlo.

Malá ochutnávka:
V den, kdy město Pederson zasáhl onen záblesk. S v lůně matek nacházelo celkem 113 počatých dětí. Pokud vím, já byl úplně poslední. Stihl jsem to jen tak tak a, obrazně řečeno, proběhl cílovou páskou přesně ve chvíli, kdy došlo k onomu záblesku. Možná právě proto jsem byl vždycky trochu jiný. A my všichni jsme byli, právě díky tomu záblesku, o dost jiní než....obyčejní lidé.

Scénář – to je zajímavost sama o sobě. Talentovaní, nebo říkejme jím speciálové, nedostali ke svým schopnostem žádné manuály a jsou i tací, kteří ještě nepřišli na to, co vlastně umí. Létání je zvláštností, Mathew přišel na to, že umí létat, ale zároveň i pár dalších přišlo na stejnou schopnost – to směřuje k velmi složitému příběhu. Navíc se mi líbí ten obrácený směr. Místo megalomanských ukázek schopností tu probíráme smrt několika jedinců a detektivní směr příběhům dodává jakýsi noirový pohled s komentářem jednoho z Hvězd.

Citát: Nejsi žádný zachránce, jsi jen mizerný anděl smrti. (Zrození z ohně)

Mezi sešity #8 a #9 nám scénárista J. Michael Straczynski nařizuje patnácti minutovou pauzu. Tak jsem si dal oběd, pivo a česnek. Osmý příběh je takovým mezníkem. Už známe skoro všechny, kteří jsou obdařeni schopnostmi, víme, kdo je zabíjí, tušíme, kdo je parchant a kdo opravdový hrdina, jen netušíme, co se stane, když jich pár zemře. Proto je nutná ta pauza, protože dále už půjde jen do tuhého a nebude to žádná sranda a celý svět již brzy zjistí, že se jich bojí právem.

Citát: ...v každém případě vyhraje zákon! (Paměti)

Avšak sešitem #24 to vše končí. Jsme uprostřed velké knihy a v půlce je konec. Nemáme se obávat dalších, následujících příběhů? Já strašně. Asi nejlepší z těch přídavných příběhů je příběh Hlasy mrtvých. V šesti sešitech tu poznáme smutek, strach ale i zrození a lásku. Tato povídky se povedla. Další příběhy jsou spíše takový průměr. A na konci celé té obrovské knihy najdete i krásnou galerii alternativních a nepoužitých obálek.

Citát: Odešla, ale ne daleko. Pořád jsem ji u sebe cítil.(Hlasy mrtvých)

ZAJÍMAVOST: V povídce „Hlasy mrtvých“ vyšetřuje Lionel Zerb několik úmrtí v domě, který je prohlášen za strašidelný. Ve státě Maine existuje zákon, kdy je majitel povinen označit dům, který prodává, za strašidelný, pokud v něm opravdu straší. Je to stejné, jako povinnost nahlásit při prodeji, že v domě došlo k vraždě nebo sebevraždě.

Citát: Jste můj nepřítel a nepřátelé si navzájem nepomáhají. (Nedotknutelní)

112 01.09.2020

The truth is out There
I want to believe – Chci věřit.
Paranormal Activity
Government denies knowledge
Vláda popírá znalost

TAM NĚKDE VENKU JE PRAVDA

Tato kniha se zaobírá případy první a druhé řady a krom ocenění, detailních profilů a dalších podrobností pro milovníky tohoto seriálu, zde najdete scénáristy, obsazení, citáty a zajímavosti. Kdo by neznal agenta Foxe Muldera (David Duchovny) a agentu Danu Scullyovou (Gillian Andersonová). A pokud se najde někdo, kdo je nezná, mohu jen říci: Vy jste z jiné planety, když tyto dva vyšetřovatele FBI neznáte!

Vždy na konci úvodních titulků se objevuje nápis. Převážně zní: „The truth is out There“ (Tam někde venku je pravda), ale tento nápis se někdy mění. V posledním díle druhé řady je nápis v indiánském „Anasazi“ jazyku. Fox Mulder má ve své kanceláři plakát s létajícím talířem a nápisem I want to believe – Chci věřit. Kdo by tento plakát doma chtěl mít, ať zvedne ruku.....tak dost, tolik zase ne!

Tento seriál mám strašně rád. Koukám vždy od prvního dílu až na samý konec, tak jednou za tři roky. Sice už je to ukončené jedenáctou řadou, kdy je Andersonová hubená, vysoká a krásnější než dřív a Duchovny vypadá spíše jako stařeček, ale i tak je poslední řada velmi povedená. Jako celek mě to nikdy neomrzí a pokud budu moci, každý třetí rok si všechno zase pustím znovu.

Nejhorší případy jsou ty, kde se objevuje „kuřák“ a nebo ty, kdy Mulder vyšetřuje únos své kolegyně Scullyové nebo své sestry. Tyto případy jsou někdy až nudné. Teď bude následovat výpis těch nejlepších příběhů z první a druhé řady. Pro mě to jsou nejlepší případy. Těžko říci, který bych dal na první místo, ale asi příběh „Padá soumrak. Ten mě vždycky fascinoval. Má TOP 10 z 49 dílů obou řad následuje:

Hned třetí příběh (01x03 - Škvíra) je jeden z mých nejoblíbenějších. Příběh požírače lidských jater, (Eugene Victor Tooms) který se stejně jako například Kingův Pennywise, jednou za X (24 až 30) let vrací, aby pozřel pár jater a opět se uložil k spánku. Ne jinak je na tom tvor z filmu Jeepers Creepers a spousty dalších. Pravda je někde tam venku.
Citát: Víte, jakou cenu mají pro retikulína játra na cibulce?

Velmi povedený díl je 01x08 s názvem Led. Je to ten příběh podobný filmu Věc. Hororový nádech, psychologické napětí a nevědomost je silnou stránkou tohoto dílu. Záporem tohoto dílu je, že ve Věci to byli jednoznačně mimozemšťané, ale v Aktech X, jako by se mimozemšťanů báli. Ale pořád to tam je, dva tisíce metrů hluboko v ledu.....
Citát: My nejsme, to co jsme!

Další příběh, který se mi strašně líbí je 01x12 Oheň. Muž zvaný Bob alias Cecil L´ively, je srandista, který dokáže vytvořit oheň ze svého těla a strašně jsem mu fandil. Fox Mulder má naopak nezvladatelný strach z ohně – zajímavý případ. Z natáčení si David Duchovny přivezl jizvu od ohně na pravé ruce. Otázkou však není jest-li zapálí zase někoho, ale spíš, kdy? Ke svému „zmrtvých vstání“ však nepotřebuje L´ively žádná játra.
Citát: (Bobovi hoří celá ruka) Chtěla jste připálit?

V mé TOP 10 se stoprocentně musí objevit příběh 01x20 s názvem „Padá soumrak. Je to o pavoučkovi Nezbedovi, který likviduje partu dřevorubců hluboko v lesích severozápadního státu Washington. Na tomto příběhu mě fascinuje velikost lesa. Jako obyvatel České republiky si ani nedovedu přestavit plochu lesa, který je dvakrát větší než náš stát. A já blbec zabloudím i v Kunraticích.
Citát: Tak že, když vyjdu ven, tak mě to sežere za živa a omotá to kolem mě pavoučí síť?

02x02 druhý příběh druhé řady je také velmi povedený. Příběh nese název „Hostitel“. Má to hororový nádech a pletky s radiací-mutací. Člověka napadeného zmutovanou tasemnicí nazývají Zrůda. Zahrál si ho Darin Morgan. Případ je také důležitý pro znovuotevření Akt X.
Citát: Asi vážně budu muset říci Skinnerovi, že hlavní podezřelí je velký červ.

Nespavost, takový nese název případ 02x04. Je to psychologický thriler a vždycky jsem si přál, aby tvůrci seriálu udělali z tohoto případu celovečerní film. Nepovedlo se. Tak si alespoň užívám řádění Augustuse Coleho, muže, který 24 let nespal. Také je to případ, kde se objevuje kontroverzní agent Alex Krycek.
Citát: Pravda je nebezpečná.

Záhadně zajímavým bych označil příběh 02x11 Svátost boží. Sestřička v domově důchodců je znásilněna neviditelným člověkem. Zvláštní je také fakt, že to je jeden z mála příběhů, kdy už Mulder vzdává vyšetřování, ale Scullyová vymýšlí další, mnohdy až, na ní, nezvyklé teorie.
Citát: Scullyová, ty mi chceš říct, že jí znásilnil 84-letý, neviditelný schizofrenik?

(02x18) V mém TOP 10 je tento příběh na druhém místě. Jmenuje se „Pekelná souměrnost“ (filmová verze se jmenuje Děsivá symetrie). Smutný příběh o únosech zvířat z jedné nejmenované ZOO, která má tu smůlu, že se vyskytuje poblíž jednoho místa, které hojně navštěvují mimozemšťané. V příběhu se objevují i Osamělý střelci.
Citát: Člověk ochrání člověka.

Hned následující příběh (02x19) Mrtvé ticho je dalším parádním počinem scénáristy Howarda Gordona. Tak trochu příběh Philadelpského experimentu. Hrátky s časem. Mulder a Scullyová se ocitají na lodi na které běží čas o hodně rychleji než v reálném světě. Tomu, komu bylo 28 let je za dvanáct hodin 90 roků.
Citát: Cítím se jako pulitr whisky.

Poslední příběh v mé TOP 10 má název „Přítmí“. Napsal jej Vince Gilligan. Příběh pracovníka Magnetic Polarity, který díky pokaženému pokusu dokáže vraždit vlastním stínem. Mrazivý námět. Tato povídka by si zasloužila celovečerní filmeček.
Citát: Nepřibližujte se k mému stínu!

ÉÍ ´AANÍÍGÓÓ ´ÁHOOT´É (Řečí indiánského kmene Anasazi – Oni přicházejí)

112 29.07.2020

To je fakt boží začátek.
Ahoj, jsem Lisa
a musím čúrat.
Přicházím v míru,
zaveď mě k záchodu.

Psát o fantasy je snadné. Stačí popsat probíhající válku nebo nějaké to proroctví a je to. Ale jak mám sakra něco napsat o tomhle? Takže....milostný příběh dvou holek, co jsou na sadomaso. Jo, to určitě přitáhne zvědavce, co mají rádi erotické příběhy. A ještě k tomu nakreslené erotické hrátky dvou dívek? No, to už vzbuzuje zvědavost i u těch puritánštějších čtenářů. A neříkejte, že ne, lžete sami sobě. Vždyť, kdo kdy nechtěl vidět dvě dívky v jedné posteli? No tak, i holky k tomu někdy tíhnou......

Citát: Počkejte! Neodcházejte ještě! Je tu taky plno žhavýho sadomaso lesbickýho sexu!

Příběh je sice na nějaké úrovni hnaný sexualitou, ale v podstatě se jedná o lidské povaze. Každý je do určité míry divný, jenže, jak specifikovat divnost? Já sbírám figurky Vetřelců a Predátorů – jasně, v očích některých jsem vysloveně úchyl, ale to ještě neznamená, že jsem pitomec. Někdo holky, jiný vdolky a já si klidně přečetl tuto polopornovou knihu, která je skvěle nakreslená a v nejednom muži vzbudí i erekci. Možná i u holek? Tedy, spíš navhlčení, ztopoření u holek asi neproběhne, ale touhu by tento příběh mohl vzbudit u velké části čtenářů i čtenářek.

Malá ochutnávka:
Když jsem naznačila, že bych ráda zkusila něco nového, většinou to dopadlo akorát tak, že jsem to dostala zezadu. Nebylo to špatné, jenže když máš chuť na něco ostřejšího, kopeček zmrzliny tě fakt neuspokojí.....

Zajímavý je i výběr barvy. Dominuje tu červená. Je všude. Snad jen kočka paní domácí není červená. Mňau. Když se však dá někdo spoutat, musí mít jistotu, že dominantní, nespoutaný partner, poslechne kouzelné slovo a okamžitě přestane, když už to bude na druhého moc. Vše by se jinak mohlo zvrtnout. Ale slyšel tady někdo, že bych řekl „Sunstone“? Tak do toho Má paní!!! Jop, budu potřebovat nové spodky.....Botanik nejsem, ale za jeden den jsem viděl dvě křovíčka.....

Citát: Potřebuju postel na míru. Ráda bych něco, co má všude oka, nejenom v rozích.

Scénář není složitý, krom vztahu, který v něm dominuje, ale co by jste taky chtěli u erotického červeného románu, že jo. Vybral jsem uctihodných devatenáct citátů a vložil je mistru Scjepanu Čejiči do pi....profilu. Při čtení jsem poslouchal Ozzy Osbourna a jeho studiové album z roku 2001 „Down To Earth“. Ještě něco mě dojalo. Ve skicáři na konci Knihy první je Lisa nakreslená v koženém fialovém obleku mořské panny. Bože, to je nádhera! Prosím, čekejte, načítám mozek. Mozek nenalezen...nový pokus?

Citát: Teď si lehni a můžeme začít.

112 03.10.2019

„U Bohů, abyste se neposrali.
Vždyť je to ta nejpřirozenější věc.
A zdravá. Ranní vysrání
nečisté duchy z těla vyhání.
Tak, jak zaslouží, prdelí rovnou ven.“

Podle tříhvězdičkového hodnocení jste asi pochopili, že mi tohle moc nesedlo. Což o to, o krev tu není nouze. Brutální zabíjení, vyrvaná střeva z břich, gore scény jedna za druhou. Ale to je asi tak vše. Každej tu jen zabíjí. Uprchlíci, Vyvrženci, Lovec, i ti, které cestou potkávají. Trpí tu vlastně každý. Jenže, mě to nestačí, chtěl jsem něco smysluplnějšího a ne jen cestu tam a při tý cestě aby teklo co nejvíc krve. Neměl jsem komu fandit. Jo, jednomu jsem „skoro“ mohl fandit. Nathaniel, ale ten zas moc prostoru neměl a když jo, tak jen zabíjel. Prostě je to moc monotonní.

Malá ochutnávka:
„Nechte ji být!“
Všichni tři se otočili za tichým hlasem. Sotva dva sáhy od nich stál Stefan. Ruce měl spuštěné podél těla. Celou scénu si měřil klidným pohledem a tvář měl prázdnou, prostou všech emocí. I jeho tichý hlas byl nezúčasněný. Možná proto všechny zmrazil na místě.
„Mám toho dost.“ Wargan od sebe dívku odstrčil, až upadla do trávy. „Teď ti ukážu, že se nemáš hned do všeho srát jako nějakej podělanej hrdina!“
Čepel krátkého meče vylétla z pochvy jako blesk . . .

Vím, že cesta má cíl, ale kdo a v jakém stavu tam dojde, mě tak nějak v půlce přestalo zajímat. Dočetl jsem to, vychutnal si krvavé scény (u některých se i zvedá žaludek), ale konec jsem neocenil. Přišel jsem na to, že knihy s Nathanielem jsou krvavé a bez špetky humoru, kdežto série ze Strašákem má také gore scény, ale je v tom alespoň humor na odlehčení. Oceňuji, že v tom má pan spisovatel jasno a vytyčil každému hrdinovi jeho cestu. Doporučuji těm, kteří mají v oblibě brutální krvavé scény.

Citát: Společné mlčení někdy spojuje mnohem víc než večer strávený tlacháním nad korbely.

111 26.04.2024

„Jestli vaši muži
nejsou schopni poradit se
s hrstkou
degenerovaných primitivů,
pak si ani nezaslouží žít.“

Opět další z příběhů v sérii Mark Stone bez Marka a Raye. A druhý příběh se sympatickým ochranářem primitivních civilizací kapitánem Jessem Kanem. Jen pro upřesnění, Jess Kan byl napsán o několik let dříve, než Jean-Pierre Garen začal psát příběhy s Markem Stoneem. Nepřítel z paralelního vesmíru byl napsán v roce 1976, kdežto první kniha s Markem Stoneem, Poslední obyvatel z planety Zwor, byla napsána až v roce 1982. Tak že ten chaos vydávání příběhů stále pokračuje a přináší nová a nová překvapení.

Malá ochutnávka:
Když si Kan zvykl na přítmí, začal si prohlížet vězení. Podlaha byla z udusané hlíny a posypaná napůl shnilým listím, které sloužilo zřejmě za podestýlku. Větralo se tam dvěma malými otvory těsně pod stropem.
Vzadu leželo na zemi asi dvacet zcela apatických vězňů.
Pozemšťané ještě nějakou dobu zůstali stát, potom klesli k zemi. Někteří, a byli mezi nimi i tvrdí lodníci, propukli v pláč . . .

Příběh je opět akční, plný překvapení a smrti. Jess Kan se v první knize usídlí na jedné planetě, kde žije se svou družkou Brit. Objevují se zde opět rosolovití humanoidi, kteří si Jesse Kana žádají, jako mluvčího unie. Jess Kan se vydává na další dobrodružství. Jeho málomluvná žena je s ním. A to ona připravuje zajímavá překvapení v příběhu, i když vlastně skoro vůbec nemluví. A objevuje se zde i strojník Gregory. Pokud nevíte, o čem to tu píšu, doporučuji si nejdříve přečíst příběh s názvem Magnetická bouře.

Citát: Vysekl mu facku něžnou jako náraz buldozeru a hned nato druhou.

111 06.04.2024

RAY: Vidíš,
považuje mě za debila.
MARK STONE:
Jen klid
a hraj to dál.

Již 42 příběh z pera Jean-Pierre Garena. Kapitán Mark Stone pro dohled nad primitivními planetami tentokrát letí zachránit kolegy na planetu Wreck. Tak že taková klasika, dalo by se říci. Ale opak je pravdou. Je to zase trošku jiný příběh. Jsou tu například bytosti ne nepodobné narozením Vetřelce, jen je pan spisovatel moc nepropracoval, ale i tak, když „opouštějí“ lidské tělo, je to horor a krev. Dokonce i Ray, věrný přítel/robot Marka Stonea je tu brutálnější. A to dává jen facky. Jenže, když ten fackovanej drží v ruce zapnutý hořák – stát se může cokoliv.

Malá ochutnávka:
„Netvor,“ vydechl do vysílačky. „Hrůza. Zaútočil na nás zezadu. Tak střílejte, sakra, palte! Vyhýbá se světlu.“
Ozval se křik a střelba.
„A další,“ vydechl kapitán, „Ach ne!“
Někdo táhle zaúpěl a následoval dutý úder.
„To spadla vysílačka,“ konstatoval Ko-Ja.
Výstřely. Podivné praskání, dlouhé nádechy.
„Jako . . . jako když netvor požírá oběť . . .“

To, co by se zprvu mohlo zdát jako jednoduchý úkol, se totálně vymkne z rukou. Mark nejen že zabrání vymření milionů lidí, ale udělá ze své mise nebezpečné a kruté dobrodružství. A, protože se teď příběhy stabilizovaly a už jsou vydávány popořadě, opět se tu sejdeme se starou známou sekretářkou Peggy. Tak že další perfektní příběh. Jednoduché, přímočaré a akční i napínavé. A ti, jenž čtou tyto mise častěji, se úplně těší na známé situace a výroky, které se v knihách neustále opakují. Já se těšil snad víc, než když Arnold Schwarzenegger oznámí: Já se vrátím!

Citát: Není nic nudnějšího než stroj fungující bez problémů.

111 23.02.2024

„Copak
duch vody
pije saské?
To je proti
přírodě.“

První příběh ze série Okko nese podtitul: Cyklus vody.
Když se po otevření zadíváte na první stránku tohoto komiksu, je na ní nejen název podtitulu (Cyklus vody), informace o scénáři i kresbě (Hub) a barvách (Hub & Stéphane Pelayo), ale je tam také malý obrázek. Chvilku jsem se na něj soustředil a nejdříve jsem se musel smát a pak mě tý rybičky bylo vlastně líto. Pro upřesnění, už je to jen kostřička rybičky. Kostra je přidělaná na půlkruhovém dřevě s řasama. Je to malá, ale velmi silná kresba a vypovídá o mnoho věcech. Jen se nad tím zamyslete, než začnete číst toto dobrodružství. Možná budete později překvapeni. Co se týče dalších příběhů v sérii OKKO najdete další informace v mé recenzi. Zde:

https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/kolik-je-pribehu-okko-102593

Citát: Jsou schopnosti o kterých nemáš ponětí.

OKKO je postava mistra, samuraje bez pána. Má pověst živé legendy. Možná je čestný a výkonný. A vlastně ani nevím, zda je mi sympatický. Je to složitější. Dalo by se totiž říci, že Okko je nájemný zabiják. Ale asi bude přeci jenom čestný. V tomto příběhu se vydává hledat unesenou gejšu. Když se mu zaváže oddaností bratr unesené dívky, začne tím velmi zajímavé „saké“ dobrodružství. Barvy jsou velmi lehké a líbivé. Nijak nedráždí čtenářovo oko.(až na některé červené pasáže) Komiksová okna jsou různorodá a hlavně plná detailů. Někdy je však těch detailů moc a ztrácí se v nich děj. Ale po delším zkoumání najdete správnou cestu.

Citát: Slib daný housenkou nezavazuje motýla.

Co se týče obsahu, je to docela krvavé a i když je to vlastně sranda, celkově je to docela smutné. Partička, která se vydává hledat Rybičku je hodně různorodá. Cestou se dozvídáte střípky jejich osobností, předností a jejich démonů. Zatím jsou vlastně pro čtenáře záhadou, ale určitě bude víc času je poznat blíže. Zatím se napijme saké a vydejme se za rybičkou. Je to velmi zajímavé dobrodružství, cesta je prolita krví a smrtí. Je to dobrodružné, tajemné, napínaví a já se bavil. Za chvilku se vrhnu na druhou dvoj knihu. Ta nese název Cyklus země.

Citát: Můj meč by k tobě příště nemusel cítit takový odpor, jako dnes.

111 23.02.2024

„Fakt si myslíš,
že v tom nic není?
Že jsem ty předpovědi
dostal . . . jenom
kvůli prachům?“

„Vždyť šlo jenom o pomeranče. To nemohlo nikomu ublížit.“

Rozhodně zajímavé téma s velkým potenciálem, který však pan spisovatel/kreslíř nevyužil v plné hrůze. Postavy jsou detailně vykreslené, prostředí je mrazivé, ale něco furt chybí. Jako největší problém, který jsem asi ve své blbosti nepochopil je Stránka. Webová Stránka s velkým S, která si v příběhu žije svým životem. Tady mi to hlava prostě nebrala. Hlavní hrdina Will Stránku plní prorockými věštbami, ale stále si stěžuje, že Stránka si dělá co chce ????. Navíc se opravdu děsí využít možnosti a předpovědi, které získal a propadá se do depresí.

Malá ochutnávka:
REVEREND HOSIAH BRANSON VEŘEJNĚ ODMÍTL VĚŠTCOVU PŘEDPOVĚĎ: „NIKDO MI NEBUDE DIKTOVAT, JAK SI DOCHUTIT VEČEŘI!“

V tomto bodě příběh docela kulhá, a protože je to stěžejní bod celého příběhu, kulhá to až do konce. Navíc, těch věšteb bylo (jen) asi 108, ale čtenáři je neustále opakováno jen malé množství a tak se vlastně o dalších skoro nic nedozví. Je to příběh o smutku, nemoci a neschopnosti unést na svých bedrech takovou zodpovědnost. A díky tomu asi přichází na řadu Stránka, aby rozhodla za hlavní postavu. Kniha se mi velmi těžce četla, od třetí třetiny mě to skoro nebavilo. Nic neříkající konec to vše jen opepřil. Slabých 60%

Citát: Netrap se tím, že lidi chtějí něco vědět.

111 17.02.2024

„Můj otec využil svých kontaktů.
Dělal to rád.
A tak jsem toho mrazivého dne
v březnu 1929
vystoupil v Berlíně z vlaku . . .“

Musím přiznat, že nikdy jsem nečetl románovou předlohu Mokrá ryba a nikdy jsem neviděl seriál Babylon Berlín. Komiks jsem si koupil hlavně proto, že mi prostě komiksy došly. Tento vypadal z nové nabídky nejlépe. Nemohu tedy posuzovat jak od jednoho tak druhého příběhu. Osobně se mi líbila kresba a tak jsem si tento komiks pořídil, aniž bych věděl, do čeho jdu. Berlín 1929 mi moc neříká, ale proč se do toho nepustit. Člověk si nastřádá jiné zkušenosti a vědomosti. Navíc se to tváří jako detektivní příběh s politickou zápletkou. Tak hurá do Německa.

Citát: Možná, že lidé obvykle dělají, co jim nařídíte, ale o tom, kde a jak mám dělat svou práci, mohou ze všeho nejméně rozhodovat nějací Rusové v exilu.

Tušil jsem, že půjde o peníze, ale to, co na nás tvůrci vytáhnou mě překvapilo. Je jasné, že díky tomu začne umírat hodně lidí. A že to začalo hned na začátku, jen potvrdilo mé myšlenky. Někdy jsem měl však pocit, že komisař Gereon Rath se k některým informacím dostal bez vědomí čtenáře. Jeden takový „oslí můstek“ byl někde okolo 80 strany tohoto příběhu. Nechci spoilerovat, a tak víc neprozradím. Jen, že to bylo velmi, řekněme, nevysvětlené. Případ je napínavý, je v něm spousty mrtvol a hodně politiky. Avšak celkově se mi to líbilo. Zabloudil jsem trochu do jiné sféry, než obvykle čtu, ale jsem spokojen.

Citát: Možná ode mě bylo hloupé si myslet, že s jedním jménem, fotografií a policejním průkazem zmůžu víc než slavné oddělení vražd.

111 13.02.2024

„Je lepší mít
sebedestrukční tlačítko
a nepotřebovat ho,
než ho nemít
a potřebovat.“

Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal.

Malá ochutnávka:
Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . .

Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den.

Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil.

Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . .
Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER!

Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.

111 22.12.2023

Mé
jméno
je
Artur Gordon Pym.
(Dobrodružství A. G. Pyma)

Strašně zajímavé se mi jeví šestnácti stránkové povídání na počátku tohoto svazku. Dozvíte se tam spousty zajímavostí, faktů i úvah o životě E. A. Poa. Takto dlouhé a skoro vyčerpávající úvody se dnes už jen tak nevidí. Jinak v tomto svazku najdete celkem sedm povídek tohoto spisovatele. Všechny příběhy mají jisté napětí, notnou dávku strachu a nemalé množství hororových situací. Nutno dodat, že to je ten starší druh strachu, který dnes už moc nevídáme, a tak možná v některých situacích vám bude připadat až dětinský. Leč je potřeba se vžít do doby ve které se příběhy odehrávají a hned bude o strach uděláno. A věřte, že se zde například otroci ještě oslovují negři. Nedoporučuji tudíž genderkám, aby nedostaly infarkt.

Malá ochutnávka:
Má obrazotvornost tak pracovala, že jsem skutečně věřil, že nad celou budovou i nad krajem visí zvláštní atmosféra, vlastní jen jí i jejím nejbližším okolí, - atmosféra nemající podobnost s normálním ovzduším, ale vypařující se ze zetlelých stromů, šedých zdí a mlčenlivého močálu . . . (Pád domu Usherů)

K povídkám samotným jsem toho dost napsal v komentářích v sekci „Části díla“. Tak že tady jen lehké poznámky. A. G. Pym je román, bezdebat. Jediný román A. G. Poa. Je strhující, skoro až podobný Cestě do pravěku. Toť vše. K povídce Pád domu Usherů jen malá poznámka – všechno je to ponuré a hororové prostředí, ale nikdy nepochopím, proč ten dům na konci povídky spadnul. Vražda v ulici Morgue je pocta siru A. C. D. Sherlock Holmes by zaplesal.

Citát: Toto tajemství je pokládáno za nerozřešitelné právě pro onen důvod, pro nějž by se mělo pokládat za snadno řešitelné. (Vražda v ulici Morgue)

Záhada Marie Rogetové je nejslabším článkem v tomto svazku. Možná až zbytečná návaznost na Vraždu v ulici Morgue. Zlatý brouk má dost dlouhou šifru. Černý kocour je nejlepším příběhem v tomto svazku. Poslední příběh v této sbírce nese název Sestup do maelstromu. Dobrodružně mrazivé vyprávění. Celkem se jedná o velmi temné a povedené povídky.

Citát: Všechny černé kočky jsou zakuklenými čarodějnicemi. (Černý kocour)

111 05.12.2023

S funebrákama
se nemluví.
Buď pro ně máme práci,
nebo děláme že nejsou.
(Jedlík zlata)

Po otevření a prolistování vám dojde, že Ralph Meyer kreslí své obrazy do jednoduchých, dá se říci, žvýkačkových oken. Najdete tu škálu čtverců a obdélníků a nic složitějšího. Ale, když se nad tím zamyslím, jedná se o spaghetti western, a ten nepotřebuje složité tvary. Barvy Caroline Delabieové jsou zrzavé a prašné jako město a jeho okolí, ve kterém se děj tohoto příběhu odehrává. Co se týče obsahu podle námětu Ralpha Meyera a Xaviera Dorisona, no je to sice trochu na vážkách, ale když je ve westernu v hlavní roli hrobař, čeká čtenář tak trochu jiný pohled na Divoký Západ.

Citát: Jonasi, mám pro tebe dobré zprávy! JONAS Copak, někdo umřel? (Jedlík zlata)

V tomto svazku jsou dva sešity. První sešit má název Jedlík zlata. A supama to začalo. Když mě došlo, kdo to začal vyprávět, musel jsem se smát. A smál jsem se i dál, protože příběh je prošpikovaný ironickým, skoro až hrobařským černým humorem. Všechny ty veselé kecy hrobníka Crowa, všechny ty prazvláštní situace kolem pohřbu a otevřený zvláštní konec prostě sranda a napětí v jednom

Citát: Za mých časů jsme se o svoje mrtvý starali sami. Stačil kout zahrady nebo pěkná mýtina . . . lopata a hotovo. Ale lidi si už nic neuměj udělat sami. (Jedlík zlata)

Ten druhý příběh se zove Tanec supů. Trochu se ti odhaluje minulost slečny Rose i číňanky Lin. Tu hrobníkovu už tak nějak známe. Ale průser je, že tu není skoro žádný humor. Tak nějak po perfektním rozjezdu v prvním sešitě, je druhý sešit až moc vážný. Škoda, že ten černý humor nezůstal. A ještě je tu jedna věc. Ta s tou rakví na konci příběhu i vozík na uhlí byl trochu divný. Tady mi to smrdělo nelogičností. A nebo jsem blbej jak ten sup a nepochopil jsem to. Tak že první příběh za pět výstřelů ale ten druhý nestál skoro ani za tři.

Citát: Původně jsem se vám chtěl dostat do zad, ale když jsem vás uviděl, neodolal jsem představě, že budu vidět vaše ksichty, až budete chcípat. (Tanec supů)

111 24.08.2023

Dobrá,
tak pojďme dovnitř.
Dáme si šálek čaje.
Nemáme sice cukr,
ale zato spoustu mléka.

Tak trochu se smutkem jsem rozbaloval tuto knihu. Smutek je na místě, protože tohle je údajně poslední dobrodružství z tohoto světa. Hlavní hrdiny jsem si oblíbil. Zejména Babču. Kdo by jí neměl rád. Musím však přiznat, že této série jsem se zpočátku bál. Vlastně jsem si první knihu koupil až když vyšla kniha třetí. Nakonec jsem dal celou sérii a ona mi teď končí . . . fňuk. Ovšem po rozbalení a očichání jsem si ihned vzpomněl, proč se mi tento příběh tak moc líbí. Kresba! Ta dělá půlku krásy. A že Dan Mora kreslí nádherně, to už snad nemusím ani připomínat.

Citát: Mám pocit, že zemřít obyčejnou kulkou je urážka. Má mě přeci sežrat drak, krucinál.

Mary, Bridgette, Merlin i Rose jsou na konci, a už brzy bude zpečetěn jejich osud. Excalibur čeká na svého pána. A kdo jím bude, to se dozvíme v tomto příběhu. Osobně jsem měl jistý tip, a věřil jsem si. Ale . . .uf . . za pokus to stálo, kariéristo. Ovšem to předbíhám. Vraťme se na začátek této knihy. Hned na třetí straně je celosatránková kresba Robinovo družiny. No, jest-li tyto tvory někdo někdy v Anglii viděl, ten se asi musel zbláznit. Vypadají dost bizzáro. Ovšem kresba je to nádherná. Navíc jsem se i docela zasmál. Asi nejvíce jsem se smál, když jsem uviděl na mostě Malého Johna. Fakt prcek. A Babča? Síla. Cvak.

Citát: Proč mě v klidu nenechají vraždit anglosasy?! To vážně chci tak moc?

A co dodat? Něco končí a něco jiného zase začíná. Tento svět mě bavil, užíval jsem si ho, a dostal jsem chuť na čaj s cukrem a mlékem. A bylo by skvělé si to všechno nalít do Svatého grálu. Aby to mělo šmrnc nějaké té legendy. Bavilo mě to, nenudil jsem se a ještě ke všemu ten zajímavý konec. Prostě paráda. Celý ten komiks je neotřelý a zábavný. Akční a humorný. Je plný legend, které prostě do Británie patří. A jsou tu i draci. Jo a mimochodem veselé Vánoce.

Citát: . . . a teď má drahá dcero, jim nakopeme prdel!

111 15.08.2023

Když bylo Randžimu
dvanáct let, už věděl,
že se mu líbí zabíjet.
Jeho rodiče ho
přirozeně povzbuzovali.

Od původního příběhu (Povoláni do zbraně), se zde děj posunul opět o několik stovek let dál do budoucnosti. Příběh je to trochu horší. Nějak divně se mi to četlo. Prostor tu dostávají převážně jedinci. Další novinkou je fakt, že se začínají všichni mimozemšťané až moc podobat lidské rase. Ti bojácnější se najednou vrhají do situací, kterých by se dříve báli a ti akčnější nám trochu začínají lenivět. Je to trochu jiný koncept, než kniha první. Ale má to asi svůj účel a tak se držme spisovatelovo osnovy a nevzdávejme to.

Malá ochutnávka:
Jsi rychlý, ale u mne to nebude fungovat. Teď už ne. Už nikdy. Jsem na tebe připravený. Celý život jsem strávil přípravou na toto střetnutí.

Randžiho, jednoho z hlavních hrdinů, mi bylo docela líto. I když on za to vlastně nemohl, ale i tak není to sice jeho boj, ale už se angažuje. Kniha je rychlejší a přímější. I když například některé scény bych klidně vynechal. Zvláštní je, že jsem z této knihy ani nevybral moc citátů. Jako by už na tom panu spisovateli moc nezáleželo a tak do příběhu nevkládal žádná zbytečná moudra. Musím přiznat, že jsem trochu zklamán a příběh jsem si moc neužíval.

Citát: Budeš na sebe dávat pozor.

111 27.07.2023

Ale k čemu jim Ničitel je,
když ho nevyužijí?
Jakým způsobem,
a pokud vůbec,
jsou schopni ho kontrolovat?

Musím přiznat, že ne zrovna povedený první příběh v této trilogii, Válečníci, mě moc nezaujal. Ale, protože jsem si v sérii Evropská Space Opera koupil všechny, zatím vydané knihy, nevidím důvod, proč je všechny nepřečíst. Trilogie Cyklus Atalaya má zatím dvě knihy. Dva příběhy. V tomto rasa Válečníků a skupina Atalaya řeší způsoby přežití. Abych to tak nějak zjednodušil. Nadlidé maj velký problém přežít a schyluje se k jejich zániku. Ale spousta okolních skutečností je zatím proti.

Malá ochutnávka:
Strážce vystřelil na sloužícího, který seděl kousek od něj a bezmyšlenkovitě kutálel sklenice od vína sem a tam. Krev z rozervaného hrudníku se rozstříkla po podlaze. Tělo se zhroutilo. Hlava, nedotčená střelbou, se odkutálela jako míč a hleděla široce rozevřenýma, zaskočenýma očima. Tlustá žena procházející kolem o ni zakopla a hlučně se svalila na zem . . .

Válečníci čelí mimozemské rase, která si s nimi psychicky hraje a přímo je deptá. Přidejte spiknutí, výbuch supernovy, nadlidské selhání a lidskou pomíjivost. Je to určitě lepší a lépe propracované než Válečníci. Jak jsem již psal v komentáři u první knihy, nelíbí se mi to doslovné popisování postav, jejich vzhled a tvar. Jedná se hlavně o lidi, kteří se paní spisovatelce moc nelíbí. A snaží se to vnutit i svým čtenářům. Jinak je to jako na naší planetě, rasový boj, ale ve velkém vesmírném měřítku. Jsem strašně zvědav, zda vyjde kniha třetí Ušlechtilé příměří, aby se dozvěděl, jak to se všemi vůbec dopadne.

Citát: V tomhle souboji nejsem na tvé straně.

111 10.07.2023

Hloupí Jedi!
Chystal jsem se tě zabít rychle,
ale vážně jsi mě naštval . . .
pocítíš můj hněv!
(Vesmírná havárie)

Pangalaktická válka se blíží a Jediové jsou zaneprázdněni tisíci různých hrozeb na tisíci různých místech. Že za vším stojí sithové, je zřejmé, avšak kdo, odkud a jak tahá za nitky, zůstává nadále skryto. Než vstoupíme do světa Zjevné hrozby je potřeba si uvědomit, že těch lokací, soubojů a střetů je opravdu hodně. Tato sbírka má dohromady třináct samostatných příběhů a nebude lehké ZJEVNOU hrozbu najít. Na oko to vypadá, že hrozba je vlastně všude.

Citát: Ať vás síla provází!

Jedna z těch delších povídek se jmenuje Hon na Aurru Sign. Mám tuhle nájemnou lovkyní rád. Líbí se mi její styl. Není vražedkyně v tom slova smyslu, je to nájemný zabiják. Ano, loví nejvíce Jedie, protože jsou osoby, co jí za to platí. Ale také loví i další bytosti, bez ohledu na rasu a vyznání. Prostě všestranná, celkem punk-styl, říznutý streamem a určitě má i čest, i když jí spíš pohání celková zloba. Příběh o lovu na ní, je bezesporu nejlepší povídkou ve svazku tomto. Že je to dobrý příběh o tom svědčí i fakt, že jsem z něj vybral nejvíce citátů. Ty už má Tim Truman ve svém profilu.

Citát: Nájemná vražedkyně možná, ale ne svévolný vrah. Přesto je to zabiják. (Hon na Aurru Sign)

V příbězích se postupně setkáváme se známými tvářemi jako je třeba Anakin Skywalker, Obi-Wan Kenobi, Yoda nebo například s dalším nájemným lovcem Jango Fettem. Je prý nejlepší v Galaxii, ale, upřímně, je to kec, nejlepší lovec je Auura Sing. Zajímavostí je, že povídka s Jango Fettem je velmi zvláštně a nádherně nakreslená. A jen tak okrajově, Boba Fett je Jangův syn. Ale v tomto příběhu je ještě malej a hraje si s hračkami, které zatím nezabíjejí ostatní. I druhé povídka, kde vystupuje Aurra Sing je perfektní. Jmenuje se Nájemní lovci: Aura Sign. A je to také příběh hoden pěti hvězd.

Citát: Zadržet někoho živého je mnohem těžší. Mnohem komplikovanější. Bude to drahé. (Nájemní lovci: Aurra Sing)

Trošku mě zklamal konec této sbírky. Poslední čtyři povídky byly velmi krátké a nic podstatného se v nich nestalo. Jen bojové ukázky Jediů, světelných mečů a bitevních lodí. Ale když to vezmu kolem a kolem, je tohle velmi slušný svazek povídek. Většina je jich krásně kreslených, tak že si můžete užít lahodu pro vaše oči a přitom si třeba zahrát na lovce odměn nebo nějakého toho Jedie. Síla je ve vašich rukou!

Citát: Temné časy blíží se. Sjednocení a připravení Jediové musí být, aby zastavili je, než příliš pozdě bude. (Samá překvapení)

Komentáře ke všem povídkám, hodnocení vi obsahy najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

111 15.06.2023