Terva komentáře u knih

Zrovna si zvykám na nový život
a najednou přijde Arthur Dent
a pic – zabije mě.
Dente!
Ty mnohonásobný vrahu mých já!

Každý určitě pochopí, že při čtení těchto příběhů se vám může stát cokoliv. A mě se stalo. Po otočení na stranu 10 mě polilo horko. Strany 10 a 11 totiž pohltila velká bílá, čert ví, kde se tu vzala, díra. Ano, je hluboká. Absence písmen je nedozírná. Postavy i děj se propadli někam do neznáma a možná i známa. Může za to Akcent a asi jí už omrzel stereotip a tak se v tiskárně rozhodli, že páté vydání trochu okoření. A to se podařilo. Text se s námi rozloučil a utekl někam do Vesmíru. Je tu řešení tisku a vůbec. Doporučuji sehnat si elektronické vydání a ty dvě stránky si prostě vytisknout a do knihy vložit. Možná je to smysl života, Vesmíru a vůbec.

Citát: Inteligentně na ni zacivěl.

Další, celkem očividné, a pro ty, co maj dvě hlavy u dvojvidné, je fakt, že v této knize se opakují některé ilustrace. Prostě jsou tu kresby, asi tři, které už jsme si mohli prohlížet v těch dvou předcházejících knihách. Jo a mimochodem, víte, kdo ty kresby způsobil? Dan Černý. Tedy nezpůsobil to opakování, jen to prostě nakreslil, aníž by tušil, že některé budou k vidění dvakrát, (nebo to možná tušil?) pro dvojhlavé i čtyřikrát. Faktem však zůstává, že ilustrace jsou pěkné, výstižné, vtipné...no prostě povedené. Sice je tu jistý pokus o poČeštění obsahu, ale to se snad dá přehlédnout.

Citát: Prázdná sklenice je znamení, že by se mělo objednat další pivo.

A teď tak trochu k příběhu z Vesmíru, života a vůbec. První pasáže mě moc nebrali. Stále se tu Arthur potuluje mezi bandou idiotů společnosti Golgafrinčamanů, což se mi moc nelíbí. A i následující akční scény s chytáním kanape – no, přiznejme si, to je opravdu přehnané. Takový oslí můstek, dodaný a svedený na Život Vesmír a vůbec. Až teprve po těchto několika nesvůdných scénkách se děj opět rozjíždí a začneme blbnout. Hlavně proto, že se v příběhu objevuje jedna nejmenovaná postava, osoba...jak se vyjádřit? Maniodepresivní postava, která tiše v koutku rezne a při tom si pobrukuje rýmovačky. A ta teprve dodává Vesmíru i příběhu i životu jistou jinou demenci, ...tedy dimenzi.

Malá ochutnávka:
Unaven zde sedím sám, mými jedinými společníky bolest a zoufalství. A ovšem obrovská inteligence. A nekonečný žal. A.....
...“Nazdar chlapče. To jsi zpíval ty?“
Jo, jsem v obzvlášť skvělé formě.

Ovšem opět tu jistou dávku dvojhlavého humoru udržuje Zafod Bíblbrox. V jedné scéně se snaží totálně ztřískat. Tedy nemyslím tím, že by se zase mlátil, ale chce se ožrat. Ale jak to krásně zvládnete dvěma hlavama a dvěma ústama, (dvěmi(a) hlavami(a) a dvěmi(a) ústy) ….no na to si připijem. Tahle scéna mě rozesmála a při psaní komentáře jsem dostal chuť na...pivo, panáky nemusím............................................... omlouvám se za zdržení, došel jsem si do ledničky pro to pivo. Jen tak mimochodem, čas je divný společník. Dnes se posouval čas o hodinu dopředu a já si teď dávám alkohol v čase 12:05, ale ještě včera bylo v tuhle hodinu 11:05. Dávám si tedy pivo po obědě, nebo před obědem?

Citát: Lidi, co se baví sami ze sebou po telefonu, se nikdy nedozví nic, co by jim prospělo.

Tento komentář je nekonečný jako Vesmír, konečný jako život a tak vůbec. Tak to shrneme, zahrneme a rozuzlíme. Tisková chyba, opakující se ilustrace, nesmyslné počáteční scény, to vše se rovná (=) třem hvězdám. Ať Vesmír i život říká, co chce, mě tohle do jisté míry celkem, možná zklamalo...a tak vůbec. Jenže je tu taky konec. A s ním přichází...Prak. Je to zjevení. Něco jako, návrat Jediho, což je znamení, že se všichni nacházejí (ocitnou) kdesi kdysi dávno v jedné předaleké Galaxii....Boží poselství je totiž zapsáno desetimetrovými ohnivými písmeny na vrcholu hor Quentula Quazgara v zemi zvané Sevprbeupstry na planetě hor Preliumtarn, třetí od slunce Zarss v galaktickém sektoru QQ7 Aktivní J Gama. Nápis střeží Lajestátní Vantrašel z Lobu...no, a začíná to znovu. Za ten konec hvězda navíc.

Citát: Po břehu kráčel kouzelník, ale nikdo ho nepotřeboval.

111 02.04.2020

Kápnětě božskou.
Máte strach,
že vám neuvěřím?
Ne.
Mám strach, že mi uvěříte.

Tim Lebbon napsal několik knih na téma Predátor vs. Vetřelec a protože příběhy byly velmi povedené, byl jsem strašně zvědav na jeho nový počin. Příběh s tajemným náhledem do jiného světa není klasické sci-fi a nejsou tam Vetřelci ani Predátoři. Spíše bych to zařadil do světa fantasy a pohádek. Vystupují zde tvorové, narození na naší planetě, tvorové, jenž vstoupily kdysi dávno do říše mýtů a pohádek. Vše je pak trochu smícháno s detektivním příběhem. Výsledný mix pak dává čtenářům celkem slušný, napínavý a dobrodružný příběh, kde nechybí láska a kde teče celkem hodně krve.

Citát: Tajný svět, do kterého vstoupila, tancoval na jinou písničku.

Dobrodružství je lehce rozděleno do tří částí. Na střídačku sledujeme linii Vince, muže, lovce relikvií, který se při jedné výpravě záhadně ztratí, druhá linie je příběhem jeho přítelkyně Angeli, která detektivními prostředky svého přítele hledá. Třetí linii nalezneme až ve druhé části příběhu. Vše se tam spojí a čtenář sleduje krvavou výpravu za pomstou. Celkem slušně napsané, ale některé výhrady bych tu našel. Ten svět mi zpočátku moc neseděl, byl takový divný. Nechci spoileřit a tak to nebudu rozvádět. Naštěstí se to záhy zvrtne a začne téci krev. Příběh se tak stává směsí fantasy a hororu.

Malá ochutnávka:
Auta rachotila po silnici, klaksony troubily na křižovatkách. Pes nebo nějaké jiné zvíře vylo na zapadající slunce. V dálce kvílela siréna. Londýn nikdy nespí, ale teď zvolna klouzal ode dne k noci......

Konec byl lehce prodlužovaný a posledních pár stránek i nudnějších. Bylo to však nutné k překlenutí příběhu, který má údajně mít dvě další pokračování. Postavy zde vystupující, jak kladné tak záporné jsou zajímavé a některé strašidelné. V tom všem mixu postav a jejich povah se ani nedá později rozeznat, kdo je kladný a kdo záporák. Během příběhu se jejich chování mění a někdy i dosti překvapivě. Relikvie je dobře napsaný příběh a opět hodně záleží na čtenáři, nakolik tento svět bude vnímat a jak se s ním ztotožní.

Citát: Někdo právě přešel po mém hrobě.

Zajímavý je také fakt, že i když má kniha 360 stran, vybral jsem pouhopouhé čtyři citáty. Možná to svědčí o tom, že se pan spisovatel soustředil spíš na příběh jako celek a nevkládal do něj zbytečná moudra. Asi tím nechtěl rozptylovat své čtenáře a spíše chtěl napsat syrový příběh z Londýna. Není to na pět hvězd, ale čtyři tomu sluší a krásných 80% je přijatelných. Pravděpodobně a pokud vyjdou u nás další příběhy z tohoto cyklu, si příběh přečtu znovu.

111 25.09.2019

Je zajímavé, že v posledních letech
stále přibývá žen, kterým je velikost penisu lhostejná.
Je tedy docela možné,
že v budoucnu bude stopořený penis
vhodný už jenom k oplodnění.

K této knize jsem se dostal úplně náhodou. Kámoš mi na Světě knihy 2018 povídá, že mu přítelkyně dala za úkol sehnat novou knihu „Sexuální mýty a pověry“ od Dr. Uzla podepsanou. No a já, když už jsem s ním šel, si knihu koupil a také si jí hned chtěl nechat podepsat. Proč ne, Svět knihy a je třeba spisovatele podporovat. Stoupli jsme si do fronty na autogram za tři, celkem korpulentní, dámy. Hned jsem si vzpomněl na novodobý trend, kde se říká, že lepší když deset tlustých žen zemře na cévní choroby, než aby jedna zemřela na podvýživu. (nic ve zlém, holky) Ale to hlavní teprve přišlo, pan Uzel se zrovna smál nějakému sexuálnímu vtípku jedné z dam, které už odcházely, no a já s kámošem jsme se pomalu vynořovali z jejich stínu. Reakci pana Uzla jsem si možná přibarvil, přestal se smát, vyvalil oči, ale když mu vypadla propiska z ruky, musel jsem se zase smát já. Asi na nás byl zajímavý pohled. Já, vysoké kožené boty, elastické kalhoty (holky říkaj, že mám hezký zadek) a bílé tričko skupiny Iron Maiden s Eddyem, který třímá zakrvavenou sekyru, na levé ruce jsem měl kožený nátepník z dračí kůže a v druhé ruce knihu Sexuální mýty a pověry. Jirka byl lepší. Když se na něj pan doktor Uzel zaměřil, spadla mu ta tužka znovu. Jirka si zrovna ten měsíc koupil černý kilt, přidejte boty s indiánským logem NIKE, bílé ponožky a tričko s nápisem I Love Fear Walking Dead....... …...Podepsal a dvakrát i jeho spoluautor fotograf Jan Uzel.

Citát: Člověk je jedinou opicí, která postrádá celotělové ochlupení.

Dlouho mi kniha ležela v knihovně. Skoro patnáct měsíců. Až teď jsem se k ní dostal A to ještě spíš náhodou. Potřeboval jsem nějakou rychlovku na dva dny. Hledal jsem něco štíhlého, a Sexuální mýty a pověry měly tu ideální tloušťku. Zaujala mě první věta v knize a dal jsem jí šanci. Pan doktor Uzel se na počátku knihy zaobírá první větou, Neboť, jak tvrdí skoro každý, kniha je tak dobrá jako její první věta. Od té se vše rozvíjí. Buď vás první věta odradí a nebo navnadí. Začal dobře a já byl navnaděn, ba co víc, úplně navlhčen. A i já vám chci povědět příběh a přemýšlím, jak začít, aby vás to odradilo. No, neva je to na vás.

Citát: Žádná koitální poloha není „normální“ nebo „nenormální“. Každá poloha, která vyhovuje oběma partnerům, je správná a přijatelná.

Povím vám příběh o ponožkách. (to je ta první věta) Byla zima, byl únor, lásky čas a já byl pozván k jedné vdově do jejího království. Na cestu jsem si zabalil náhradní ponožky, dvě ochrany na třetí nohu s názvem Proméros a vyrazil směr Železný Brod. První den nic nebylo. Nebylo by to etické a přítelkyně musela ráno do práce. Ale druhý den svitla naděje. Při líbání a laskání prsou jsem jí trochu rozdivočel, až my do uší zašeptala, zda mám ochranu? Jo, mám, povídám, ale nahoře v patře, musím pro ní zaskočit. Cestou do prvního patra jsem si odříkával, jak budu pokračovat, nejdříve jí sundám svetr (únor a byla zima), pak tričko, kalhoty, podprsenku a nakonec kalhotky – dost vzrušující. (všimněte si, že nepíšu o ponožkách). Jaké však přišlo zklamání, když jsem se vrátil do přízemí. Milá Wanessa už ležela na kanapi zcela nahá. No nic, říkám si, mám jedenáct pomocníčků a snad mě trochu rukou pomůže. Začal jsem jazykem, nejdřív ústa a pomalu jsem jel dolů. U pupíku jsem byl rázně zastaven a upozorněn, že takhle to nemá ráda! Inu, mám ještě deset prstů. Začal jsem opět jazykem v puse a rukou pomalu laskal její prsa. Už zase začala vzdychat a tak jsem pomalu rukou zajel mezi její nohy...stisk, výkřik a opět upozornění, že takhle by to tedy rozhodně nešlo! Už jsem byl nervózní a erekce nikde. Pusa, jazyk, prsa a pak jsem rukou vzal její ruku a pomalu se s ní přibližoval ke svému penisu. A milé děti pohádky je konec. Vdova se nasrala, vytrhla se mi a utekla do sprchy. Když jsem jí zaťukal na dveře, bylo mi oznámeno, že bych měl odjet.
Už jsem půl hodiny v jedoucím vlaku směr Praha, když mi přišla SMS-ka. Prý by bylo dobré, kdybychom se už nikdy neviděli, ať si vymažu její telefon a, že jí nejvíc vadilo, že jsem si nesundal ...ponožky. (únor, byla zima) A co z toho plyne, pane Uzel? Že přehnaná ochrana nohou z vás může udělat impotenta. Od těch dob, to už je tři roky, chodím na každé rande naboso a pro jistotu ...i navostro.
Ale mám tě holka stále rád. (Jakákoliv podoba jmen a místopisu je zcela asexuální)

Citát: Pouze nevzdělaní primitivové přistupují k pohlavnímu styku bez přípravy a neznají žádné techniky mazlení.

Obsah Sexuálních mýtů a pověr je různorodý. Hlavní je, že se převážně zaobírá ženama. Ano, je to tak. Kluci v tom maj celkem jasno, hupky dupky, pak do toho bušit a pak utíkat do hospody a tam si měřit penisy a vychloubat se délkou. A jak pan doktor Uzel tvrdí, některé ženy ani penis nepotřebují. Mnohdy je uspokojí i našich jedenáct pomocníčků a ženské erotogenní zóny, jako jsou třeba uši, části krku a nebo laskání prsou (byla zima). Tak že tohle by si spíše měli přečíst chlapi a chlapci, protože jinak budou se svým „hupky dupky“ brzy v rozvodovém řízení. Ale samozřejmě, že i ženy tu najdou spousty rad a vyvrácených mýtů. Vtipnou formou napsané a velmi poučné. Vřele doporučuji všem. Vybral jsem čtrnáct citátů a zasunul je Dr. Uzlovi do pr...óófilu.

Citát: Každý z nás alespoň jednou v životě onanoval, a kdo by to chtěl popřít, ten onanuje dosud.

111 06.08.2019

Dnezka se mnou ďelaly tezt.
Mislím že sem to neuďelal
a mislím mňe teťka nepoušijou.

Pracovňý hlášeňi č.1 tř. břesen

Ríkal mně můj kňychkupec ať si to kupým že prí mňa to svíši íkvé a ja ani nevým co toto íkvé vobec je aň netušým estli vobec umym čisť A sem si říkal to skuzím a snad mňato opravdu to íkvé ňěgke v mozku najdě ihneď spočaťku mi to ďelalo obrovzkéj průblém sem si něpamatoval co štu to prí buďe lapší gkiž si budu psát ďěníček abich jako veďěl co štu bich to nesapomňěl

pracovňý hlášeňí č2 štvrt. břesen

malý ohuthnávki
Kdyš mně budou platit budu to dělat. Ale psát je velmi těškí.

Pracovňý hlášeňí 5 6ho břes

Předtím sem aspoň nevjeděl že sem hloupjejší neš miš. Asi uš nebudu psát pracovňí – pracovní – hlášení.

PRACOVNÍ HLÁŠENÍ ČÍSLO 10 - 22. DUBNA

Dnes mňe můj beta čtenář visvjětlil co to je interpukce a já vní našel oblíbeňí. ::,.!““a sem“, !si !řekl., Že je.... to,,,? Dobrá ?_!!věc/(/ tahle““ interpukce, ..,tak%% proč jí nezačít ˇ““poušívat....

24.dubna:
Pracovní hlášení, které jsem dříva psal jsou nějaké divné.
Snad jsem to ani nebyl já.
Říkali mi: s pravopisem si nedělej starosti nebudeme stoho dělat vědu.

30.dubna:
I to slovo „interpunkce“ jsem si musel najít ve slovníku. A našel jsem tam i další slova a teď už jim rozumím. A zjistil jsem, že mé IQ tam někde bylo a začíná pracovat na plné obrátky.

10. května – Je ironické, že veškeré mé IQ (teď už má hodnotu 180) nedokáže vyřešit takovou banalitu, jako je lidské chování. I Algernon je chytřejší než všichni ti vědci, které denně potkávám.

20. května - – Nejsem ten Terva, co kdysi. Jsem jiný. Dokonce nejsem ani ten, co tu začínal psát. Snad nějakej zázrak. Změnil jsem se, jsem chytřejší. A dělat na míchačce na těsto a chodit po roznáškách, to není práce pro chytrého člověka.

PRACOVNÍ HLÁŠENÍ 12

6. června – Psaní je pro mě už velmi pomalé. Musím přejít na diktafon. Se čtením je to už také horší. Čím víc tuhle knihu čtete, tím víc zjišťujete, že zas tak inteligentní a chytrá není. Pan spisovatel Daniel Keyes je omezen svou minulostí a do budoucnosti zas tak moc neviděl. Svého hlavního, tupého a následně inteligentního, hrdinu nedokázal dostat nějak moc daleko ani vysoko. Sice o něm tvrdí, že je inteligentní, ale z obsahu příběhu mi to moc nepřipadalo. A tak jsem dnes byl nakopat do prdele svého knihkupce a řekl jsem mu, ať si podobné příběhy prodává někomu méně inteligentnímu.

10. června - Toto je poslední pracovní hlášení, psaní je velmi pomalé. Několik odstavců jsem napsal v jiném jazyce. Už jich umím deset a ještě dva staré, dnes již nepoužívané. Dokonce jsem přišel i o přátele, už se nedokážu s nikým pořádně pobavit. Ve srovnání s idiotem se každý cítí jako inteligent a co mám pak říkat já o vás?

Pracovní hlášení: Diktafon - červenec

Suomen kielen varsinaiseen äännerakenteeseen ei kuulu sananalkuisia konsonanttiyhdistelmiä. Vanhoissa lainasanoissa sellaiset yhdistelmät ovat yksinkertaistuneet, joskin vanhassa kirjakielessä ja joskus muutoinkin on säilynyt joitakin jäänteitä.

Z příběhu jsem vybral několik citátů, ale musím vás varovat, některé jsou ještě s doby, kdy jsem mňěl íkvé 30 a přál jsem sy bít nejchitřějším človjěkem na celím zvjeťe......

PS – Přineste, prosím, někdo růži pro Algernon.

111 30.09.2017

„Dodržováním
okopových
norem
bojujeme
za mír.“

Díky Čtenářské výzvě (a Odznakům :-) :-) :-)) jsem se opět vrátil k této knížce. Tankový prapor jsem již kdysi několikrát četl. Podobné příběhy se tenkrát odehrávaly skoro na každém Vojenském útvaru. Já osobně jsem byl u protiletecké roty T3 (Těžká třetí). Také jsem si užil mnoho srandy, nepochopení i lásek. V tomto nám pan Josef Škvorecký nelže. Akorát je jeden z mála, který o tom prostě napsal. A protože u tankánů sloužil, měl to, jak se tak říká, z první ráčny.

Malá ochutnávka:
„Hovno“ zaznělo z věže. „Na to se vyseru.“
„Neser Juraji,“ pravil pedagogicky řidič. „Koukej maskovat!“
„Do prdele, nech mě bejt!“
„Kurva Juraji, neser boha! Přece nenecháš starýho Střevlíčka, aby maskoval za tebe.“
„Vyserem se na to kolektývně,“ řekl nabíječ.

Je v tom mnoho pravdy, jak to tenkrát vlastně celé fungovalo. Jenže, díky filmu se z knihy stala jen podřadná záležitost. Jakoby si lidé o tamní době nechtěli pořádně číst a tak dali přednost filmovému zpracování. To bylo přímočařejší a díky hereckým výkonům herců „herecké“ doby i přehlednějším a srandovnějším. Ale pozor, nemyslete si, že to byla nějaká zas tak moc špatná doba. Jak řekl pan Pelc . . .a bude hůř.

Citát: Ten si zas nasral do krku, až mu hovna tečou po bradě.

110 23.08.2024

„Fajn.
Popravdě
téměř s jistotu zemřete.
Ale chcete
umřít žížnivá?“

„Ve vzduchotěsné místnosti nemá smysl křičet.“

PAN King vždycky věděl, že největší terno na celém světě dokáže jen člověk. Lidstvo samo o sobě je hororem. Kam se hrabou zombie, upíři nebo vlkodlaci. Všechno zlo pochází z člověka. A tak našel způsob, jak vyjádřit zlo a nepotřebovat k tomu tajemné, mýtické či mimozemské bytosti. Začal se věnovat detektivkám. V těch vlastně může popisovat zlo, které pochází z lidské duše. Román Holly nás nenechává na pochybách, že mistr to ví, a dokáže to náležitě využít.
Jen pro informaci: Knihy ze světa PRÁVO NÁLEZCE jsou: Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, Outsider, Když teče krev (povídka ve stejnojmenné sbírce) a Holly.

Citát: Rodina drží při sobě, i kdyby měla společně vraždit.

Hnacím motorem v tomto příběhu ze série (myslím, že už se to tak dá napsat) PRÁVO NÁLEZCE, je bělošská dvojice, která se snaží o prodloužení života, tak trochu neortodoxním způsobem. Jsou to velmi inteligentní lidé, ale podlehli vidině nesmrtelnosti. Z příběhu přímo vyzařuje rasizmus. Bílí zde opovrhují černými a černí zase nemaj rádi bílé. Je to snad poprvé, co jsem si všiml, že pan King jasně dává čtenáři na zřetel, která z jeho postav je běloch a která ta, „kterým se kdysi říkalo na N“. Skoro až povinné informace nám sdělují, kdo je kdo. Nevšiml jsem si v Kingovo předešlých románech, krom série PRÁVA NÁLEZCE, že by to čtenářům dával tak jasně na zřetel. Ovšem je to jasné, protože všechny tyto romány vyšly v letech 2014 až 2023.

Citát: Všichni savci jsou kanibalové, ale jen hommo sapiens z toho dělá takové hloupé tabu, které je v rozporu se všemi známými medicínskými fakty.

Holly Gibneyová žije ve starém městě, které už není v příliš dobrém stavu, což platí i o jezeře. Ale místní lidé se snaží město udržovat v poměrně udržitelném stavu. Avšak jsou tu místa, kde se dá páchat zlo. Opuštěné průmyslové zóny, kinoskála (kde můžete zdarma sledovat filmy i když neslyšíte zvuk) a tak zvaná Křoviska. Jakoby tu King popisoval hroutící se společnost, která už jako samostatný jedinec nedokáže fungovat. A v takové společnosti se rodí jednotlivci, kteří se snaží světový řád ještě víc narušovat. A takový jedinci dokáží ostatním udělat ze života peklo. (Bill Hodges o tom kdysi vyprávěl) Naštěstí se Holly nenechá zviklat nebezpečím a nebojácně se žene za vyřešením několika zmizení a možná i vražd místních obyvatel. Netuší, že jí to bude něco stát.

Citát: Ten, kdo drží dietu, nemá zakázáno číst si jídelníček.

Příběh je dramatický, smutný (pro vyvolené s dobrými játry), má napětí a jisté pochybnosti. Když už si totiž myslíte, že víte víc než Holly, vyvede vás PAN King z omylu. Co napadne vás napadne i Kinga. Jen si to nechává pro sebe, aby byl čtenář spokojenej, že to jako ví. Pak vám nasadí ránu, a vy zjistíte, že vlastně nic nevíte. Nedělá z Holly kdoví jak inteligentní vyšetřovatelku, protože jednoduché věci jí nenapadají a ty složitější jí dojdou až později. Někdy už je možná až moc pozdě. Sem tam jí vesmír hodí lano a ona jej pevně chytne a . . . pochopí. Ne jinak jsou na tom i její společníci. Jerome i jeho sestra Barb se sice nevědomky dozvídají pravdu trochu dřív, než Holly, jenže vesmír mlčí, lano nikde a čtenář to ví.

Malá ochutnávka:
Cestou z kanceláře si vzpomene na reklamu, kterou viděla v televizi. Několik puberťáků v ní utíká před mužem, který vypadá jako Kožená tvář (Leatherface TERVA). Jeden navrhne, aby se schovali na půdě. Další chce do sklepa. Dívka řekne: „Co kdybychom prostě nasedli do toho nastartovaného auta?“ a ukáže na něj. Čtvrtý z nich, její přítel, řekne: „Zbláznili jste se? Schováme se za těmi motorovými pilami.“ A schovají se tam. Vypravěč pronese: „V hororovém filmu prostě děláte špatná rozhodnutí.“
Holly se ovšem nenachází v hororovém filmu a řekne si, že nedělá špatné rozhodnutí. Má pepřový sprej, a kdyby to bylo nutné, i Billův revolver . . .

Klišé s mobilními telefony, které neberete, když je to zrovna životně důležité, beru jako vtip PANA Kinga. Bylo by to totiž o hodně jednodušší, ale zároveň by divák přicházel o to napětí. A další klišé věc je ta s nabytým revolverem. Tu chybu jsem pochopil dřív, než došlo k výstřelu. Holly si na návštěvu k již „skoro“ jasně a nepochybně jisté dvojici sériových vrahů bere Billyho kolt. Ten jí naučil, že první komoru pod úderníkem má nechat bez náboje, protože zbraň nemá pojistku a může dojít k nechtěnému výstřelu. Jenže zbraň vystřelí hned napoprvé . . . dalo by se říci „chyba ve filmu?“ Netuším. Pan King v doslovu sice uvede na pravou míru význam syrových jater na životní prostředí, ale o prázdné komoře se nevyjadřuje.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Většinu filmů na Netflixu považuje za průměr, včetně těch s vyšším rozpočtem.

110 14.06.2024

Já vím,
chlapi nemaj brečet,
ale holky nemají mít
tachometr a řadící páku.
(Eugenův bourák)

Útlá malá knížečka, která obsahuje šest povídek, mě docela potěšila. Některé příběhy se dají předpovídat, ale jako celek to čtenáře potěší. Jsou to jakési pocty různým spisovatelům jako je třeba Stephen King (Eugenův bourák) nebo Lovecraft (V osidlech temnoty). Pan spisovatel má osobitý styl, na který si lehce zvyknete. Jediné, co by se dalo vytknout je přemíra sprostých slov. U některých se mi zdálo, že jsou zbytečné a do příběhu se nehodí. Jinak to jsou vesměs hororové příběhy. Možná až na postapo sci-fi „Svět poté“.

Malá ochutnávka:
Obyčejní lidé nemohou evolučně konkurovat „inovovanému“ druhu, jenž přebere nadvládu na touhle žumpou plnou tupců a nastolí novou éru existence. Věk vyvolených!
(Pandemie obskurnosti)

V sekci „Části díla“ najdete kompletní komentáře ke všem povídkám, postřehy, úvahy a také hodnocení. Co se týče příběhů samotných, tak se mi (krom výše uvedených dvou povídek) líbila upířina „Pandemie obskurnosti“. Povedená je také katastrofická „Sněhobílá smrt“. Nejméně se mi líbila povídka první, „Variabilní lásky“, jejíž obsah je již profláknutý a lehce předvídatelný. Ale je to spisovatelova prvotina, a někde se prostě začít musí. Není to na sto procent, ale 80% se mi zdá dobrých.

Citát: Pranic bych se nedivil, kdyby dno ústilo až v samotném pekle. (V osidlech temnoty)

110 15.01.2024

Mám rád své vzpomínky.
Dokonce i ty špatné.
Z některých období
mého života
mi zbyly jen ony . . .

Lehce radioaktivní elf se rozprskl po okolí.

Pravdou je fakt, že jsem z příběhu vybral docela dost citátů. Celkem asi dvanáct. Jenže průser nastal za dva dny po přečtení tohoto dobrodružství. Já si totiž skoro nedokázal vzpomenout o čem příběh je. Navíc jsem si krutě lámal hlavu s tím, co se mi tam vlastně líbilo nebo nelíbilo. Já si nemohl vzpomenout! Vypadá to, že jsem z prvním příběhem z cyklu Prolnutí pořádně neprolnul. Tak že co já mám vlastně vůbec napsat?

Citát: Alkoholem démony nepřemůžete. Stane se jen to, že si ty svině pozvou kamarády . . .

Nakonec jsem musel knihou trochu listovat, abych si připomenul alespoň nějaké postavy a možná i děj. Je v tom dost magie a Tovaryš ke svému osudu přišel vlastně úplně náhodou. V té rychlosti mu bylo přisouzeno být katem. Pár povedených hlášek najdeme v prolnutí celým příběhem. Prostě jsem se zasmál, ale zatím jsem se do příběhu nezažil. Tak jak bych si přál. A protože mám i druhou knihu v této sérii, věřím, že k prolnutí později dojde.

Citát: . . . tušení smrt lidi děsí víc než smrt samotná.

110 03.12.2023

Koukejte vysmrdět,
vy kulturně deprivovaný
ksindlové!
Hňupy v kosmu nechceme!
( #34 Bo drandí delfína)

Další svazek příběhu ementála Loba je zde. Najdeme tu hned čtyři gurva dobrý příběhy. Se scénářem se snad ani nedá diskutovat. Drsný hlášky, drsný kecy, drsné smrti a drsní tvorové. A protože ve všech příbězích má scénář na starosti Alan Grant, užijeme si čtyřnásobnou dávku gulí, keců a Lobomouder. Co se týče kresby a barev, úřaduje tu vícero tvůrců. Ale naštěstí si s tím moc hlavy nelámou a v podstatě opisují jeden od druhého. Tak že žvýkačkové kresby, žvýkačkové obrazy a žvýkačkové barvy. Prostě guma tývole!

LOBA vytvořil Keith Giffen a Roger Sliter

Hned první příběh, Bo drandí delfína, vás naladí na Lobovu notu. Budete gurva čučet, co dokáže záchrana divokých delfínů s uvědomělým Lobem. Čučel u Lungren, oblíbený herec mezi delfíny. Zbytek máte vy mentálové v komentáři u povídek. Teď vysmahneme na další příběh. Tím je Jízda smrti 100. Na počest stoletého výročí Jízdy smrti si Lobo v současnosti užije zgurvenou druhou Jízdu smrti. Další super masakr v pořadí.

Citát: Tývole, to je voprc! (#35-36 Jízda smrti 100)

Lobův bedekr po děvenkách je třetím a nejhorším a vlastně i nejsmutnějším příběhem v tomto svazku. Vůbec mi to nesedlo. Ale protože jsem se gurva párkrát dobře vyblil, tak za tři kozy to dám. Poslední příběh, Poslední Bo na Zemi je parodií na Jurský párek, tedy Park. Taková vcelku dobrá žranice. Trochu zmatkoidní, ale jurský párek a praprase na grilu - dobrý.

Malá ochutnávka:
Některý buchetky si řeknou ANO, ale zaty trable ti nestojej, jako třeba číča Billy. . .
BILLY – Ty se mi líbíš Lobáku!
Seš drsnej, hustej a s ničím se moc nepářeš!
Navíc vraždíš, kudy chodíš!
Tak co, že bysme na to vlítli?
(#37 Lobův bedekr po děvenkách)

A něco málo vopruzu na konec. První příběh je pocta příběhu Hledá se Willy a všem ekologickejm vorganizacím. Druhý příběh je vzpomínka na Shakespeara a jeho romanticko krvavý příběh Romeo a Julie. Třetí příběh, Lobův bedekr po děvenkách je o mužích, co hledí na kozy. Je v tom moc sexycizmu a moc hormonů. Poslední je Poslední Bo na Zemi a to je něco pro Elena Granta a jeho Jurský Park. A protože komiksy o Lobovi často končí zběsilou explozí, je potřeba si to vysvačit opravdu chirurgicky s citem pro detaily.

Citát: Pro žár mordování! Pro chuť krve! Pro řev chcípajících a těžce zraněnejch! (#38 Poslední Lobák na Zemi)

PS – Hele vy mentální ementálové, kompletní komentáře najdete v sexi části díla u této knihy nebo u Alana Granta v doupěti.

110 11.11.2023

Nastává nová éra,
staré křivdy
budou pomstěny
a my vstoupíme
do nového a očištěného světa.

Zatím, co první kniha v této sérii (Tajemná historie Bornnu) byla jakýmsi přepisem počítačový hry, a druhý příběh (Kletba) celkem slušnou noirovou jízdou, je třetí příběh zase o něco jinačí. S příchodem Oggerda se kniha Padající Archanděl stala možná víc politickou vizí než něčím jiným. Pomalý rozjezd, trochu moc větvení příběhů a v podstatě nezáživné tlumené akce, jsem byl trochu z obsahu zklamán. Kniha, respektive příběh v ní, je spíše mezičlánkem událostí - spojnicí mezi Kletbou a Ostrovem.

Malá ochutnávka:
Hledáme Paula Norrise. Na toho jsme se tě už vyptávali. V Karanténě by měl žít jeho mladší brácha Peter. Možná i jejich fotřík a další příbuzní. S těma se potřebujeme zkontaktovat. Zkus se nějak dopídit toho Petera Norrise.
Ti magoři v Karanténě se jmenujou jinak, řekl Heinrich. Říkají si Červ, Párač, Tchoř, Honič a tak podobně. Jestli se tam někdo jmenoval Peter Norris, tak ho uvařili v kotli, maso sežrali, kosti roztloukli na prášek, z prášku upekli placky a ty taky sežrali.

Gouvernet Raymond Fink, přezdívaný Gowery tu má opět hlavní slovo a příběh nám vypráví. Ale jak jsem se již zmínil, nemá to správnou šťávu. Ovšem vyjednávání a detektivní práci tu moc nevyužije. Párkrát jsem se zasmál. Zejména situaci, kdy někdo tvrdí, že dřívější telefony měli v sobě zabudovaný fotoaparát. Těžko tomu uvěřit, že jo. Ve své podstatě je tohle zatím nejslabší článek Posledního velkoměsta. A já pevně věřím, že Ostrov a posléze zatím ještě nevydaná Bílá jako sůl budou rozhodně lepší.

Citát: Vážně? Teď už mě nezavřou, když u mě najdou počítač?

110 25.10.2023

Kdo jsi?
Já jsem Čise.
A ty jsi . . .. . . Philomela.
Tak první střípek už máme.
Však mi tě postupně dáme dohromady.

Ačkoliv nás pan Pavlovský přesvědčil, že bude vydávat komiksy rychleji, na manga si musíme prostě klasicky déle počkat. A tak jsem se zase po delší době dočkal pokračování mé oblíbené postavy. Číse je nezaměnitelná, svérázná a někdy má dokonalá řešení. Kdo má načteno, tomu je snad už dávno jasné, že její řešení prostě dokážou překvapit. Ani v tomto příběhu tomu není jinak. Philomela by vám mohla vyprávět.

Citát. Za to můžeš ty, protože se od nás nechceš nechat sežrat!

Hned na úvod mě překvapila první celostránková kresba. Je povedená a svým způsobem docela pohledná až magická. Více méně v tomto svazku žádné jiné výraznější kresby nejsou. Tedy až na úvodní stránky k jednotlivým kapitolám. Například je hezká ta u kapitoly 87. Jen si vzít barvičky a vymalovat si to. Tak že další povedený příběh. A navíc to má temný konec. Bohyně Morrigan je docela kočka. Tak že snad bude brzy další kniha.

Citát: Proč jsem se musel narodit zrovna do týhle rodiny?

110 21.10.2023

Následně Dolores
volá Podvědomí
a žádá o odpovědi
na klientovy otázky
a o uzdravení.

Při čtení obsahu této knihy jsem měl rozporuplné myšlenky. Vnímal jsem tak nějak, co nám chce paní Dolores Cannon zdělit, ale na druhou stranu jsem nechápal, proč nám to chce zdělit. A hlavně, proč pokládá svým „pacientům“ zavádějící otázky. Respektive, proč otázkou vyžaduje určitou odpověď. Ona má někoho v hypnotickém stavu a klade mu otázky, na které se snad ani jinak než kladně nedá odpovědět. Ptáte se proč píšu „pacientům“? Všichni, kteří jsou v této knize a jsou s nimi vedeny hypnotické rozhovory se za paní Dolores přišli léčit. Ona jej zhypnotizuje, klade otázky a pak požádá někoho v pozadí, (třetího pozorovatele) aby danou osobu vyléčil. Všechno to působí strašně uměle. Tak že paní Dolores Cannonová neléčí, je jen zprostředkovatel léčby.

Citát: Stále více lidí si začíná uvědomovat, že jejich obyčejný život, ve kterém se dřou, není ten důvod, proč přišli na Zemi.

Navíc, nikde není řečeno, jak osoby dostává do transu. Zda používá Aztécké zlato na řetízku, metronom na stole nebo nějakou jinou metodu. Ani slovo. Jen, že zavede pacienta na nějaký obláček a už je hotovo. Ale i v tom veškerém zmatku jsem si liboval. Vlastně mě začalo spíš zajímat to, co paní spisovatelka nepovažuje za důležité. Krásným příkladem je rozhovor s Richardem. (strany 65 - 74) Vše nezákladní (tedy co paní Dolores moc nezajímá), co nám Richard řekl mě stavělo chlupy na celém těle do pozoru. Pyramida se svítícím objektem na vrcholu je zářným příkladem. Ano, mimozešťany se to tady jen hemží.

Malá ochutnávka:
Země je škola, kde navštěvujeme jednotlivé lekce, ale není to jen škola. Žili jste na jiných planetách a v jiných dimenzích. Dělali jste mnoho, mnoho věcí, které si ani neumíte představit. Mnozí lidé, se kterými jsem pracovala v posledních pár letech, se v regresi přenesli do období, kdy byli světelnými bytostmi žijícími ve stavu blaženosti. Neměli žádný důvod přijít do hustoty a negativity Země. Dobrovolně přišli do této doby pomoct lidskému druhu a Zemi.

Jenže to paní spisovatelku moc nezajímá. Ona má v merku jen duše. A to i mimozemské, které přiletěli na naší planetu pomáhat lidstvu. Mimozešťané mají totiž něco jako my máme Evropskou unii. Oni mají Vesmírné dohlížitele. Jenže, například když prý nám dali atomovou energii a lidstvo ji využilo k ničení, začala se VU (Vesmírná Unie) lidstva bát. Pak už jsem v tom měl čím dál tím větší zmatek. První, druhá a třetí vlna duší, které přilétli nám pomoc si vlastně nepamatují, proč přiletěli. Ale je jim neustále řečeno, ať dělají svojí práci. Jak to maj dělat, když to nevědí? Inu, i tak by to prý mělo fungovat. Ačkoliv jsou tu mimozemšťani, výjevy z cizích planet a další zajímavé věci, nedoporučuji tuto knihu lidem, kteří nevědí, do čeho jdou. Je tu strašně moc rozhovorů, které vám vlastně řeknou jen jedno. Jsem duše, která sem přiletěla pomáhat vytvořit Novou Zemi.

Citát: Ve skutečnosti žijeme všechny minulé, současné a budoucí životy naráz.

110 11.10.2023

Byl velký.
Silný a mohutný
jak buldozer z pekla.
A byl zelený.
Rozumíte?

Obálka mě dostala. Je fakt perfektní. A tak jsem neodolal a komiks si koupil. Po prolistování musím uznat, že kresba i barvy jsou fakt hustý. Samá zelená, kam se podíváš. I když se tvůrci v tomto svazku střídají, je kresba stálicí na nočním nebi nebo spíš nočním zábleskem zelené barvy. Obzvláště chutné jsou celostránkové kresby. Je vidět, že si tvůrci na tom nechali hodně záležet.

Citát: Bruce Banner umřít může. Jenže je tu ještě ten druhý.

Obsahově to také není špatné. Naopak je to velmi dobré. Bruce Banner cestuje od nikam do nikam. Ale snaží se v tom daném městě, kde se právě nachází, pomáhat. Tu najde vraha, tady zase nebezpečné záření, tady zachrání nemocnici a možná sám sebe. Ale to už bude zase jiný příběh. Uprostřed a na samém konci si ještě můžete užít alternativní obálky. Příjemná jednoHulka.

Citát: Jak mám vědět, že se nepřestanu měnit?

110 15.09.2023

Dokonce mají
živého boha.
Sice už jednou zemřel,
ale je opět naživu.
To mi znělo lákavě.

Ben Stenbeck přenechal kreslení jinému mistru. Tím je John Severin. Bohužel byl tento komiks posledním dílem, který vytvořil. Na počátku roku 2012 zesnul. A tak, ti jenž neznají jeho obrazy a díla, mají jedinečnou šanci pokochat se zajímavou kresbou. Vlastně je to první umělec, který se nesnaží napodobovat kresbu, kterou se reprezentuje Mike Mignola. Tak že ti, kteří očekávají podobný styl se asi budou divit. Na jednu stranu to trochu nabourává řád Hellboy Universa, ale na druhou stranu poznáte opravdu umělecké dílo. Kresby Johna Severina byly a do dnes jsou oceňována různými společnostmi. V roce 2022 dostal cenu in memory za celoživotní dílo.

Citát: Sem lidi přicházej, aby je nikdo nenašel.

Lovec čarodějnic 2 Zatracen navěky je kresbou i scénářem (Mike Mignola a John Arcudi) nasměrován do stylu Western. A hned první obrázek mě ve čtení trochu pozastavil. Koukám na něj a říkán si: Co je na něm zvláštního? Vůz tažený muly (velké uši), jezdec s rouškou proti prachu (Utah 1880) to vypadá normálně. Ale co se to děje vlevo nahoře na obloze? Záhada hned v prvním okně. Ta kresba, to je prostě úžas. Mladí napíšou wow. Je plná detailů a tím myslím opravdu narvaný okna vším, co se do nich vejde. Například obrázek pohledu na čelní stranu Hotelu Betz. Chvilku si jí prohlížím a nacházím stále nové věci. Flašky, odpadky, muž s cigaretou, lampa, židle, opilec . . . no prostě paráda.

Citát: Ten den vykopnul Satan pána Boha z jeho vlastního baráku.

Obsahově je to magické, ekumenické, strašidelné a plné zonbí. Ano, opravdu se tam mluví o zonbí a ne o zombie. Je v tom samozřejmě i čarodějnice. Co by to bylo za sira Edwarda Greye bez čarodějnictví. Zde je ještě umocněno indiánským kmenem Pajutů. Všechno to je nadpřirozené a snaží se to chovat přirozeně. Spolu s nádhernou kresbou je to jeden z nejlepších svazků z Hellboy Universa, co jsem zatím četl. Nechybí ani doslov, který napsal John Arcudi a na konci najdete klasicky Skicář s poznámkami. . . KONEC.

Citát: Buďte opatrný. Dobře víte, že smrt ještě nemusí znamenat konec.

110 13.06.2023

Moje tetička furt mele
o konci všech dní
a možná není
tak úplně mimo.
(Odložená smrt)

Tento svazek obsahuje dva příběhy. Vlak plný příšer a povídku Odložená smrt. Tak že jsme se zase dostali do fáze, kdy čtenářům není předložen kompletní příběh, ale kniha je rozdělena na dvě krátké povídky. Neříkám, že se mi příběhy nelíbí, ale to kouskování mě strašně štve. Mike Mignola tak vytvořil další dokonalý tah, kterak získat více peněz z jeho fanoušků.
A další věc, která mi vadí, je, že Liz je nezvěstná, Abe na pokraji smrti, o Helloboyovi ani nemluvím, a tak fanouškům nezbývá nic jiného, než se spokojit s podřadnými agenty Ú.P.V.O.

Citát: To tě napadlo teď nebo jsi to plánoval od začátku? (Vlak plný příšer)

Tím prvním je ektoplazmatický agent Johann Kraus a tím druhým je Andrew Devon. No řekněte, když si koupíte Ú.P.V.O. s Hellboy univerza, co čekáte? Inu, odpovězte si sami. A tak tedy odložme zatím smrt a vyražme za příšerama. Třeba to bude stát za to. Protože vlastně obě povídky navazují na předcházející děje, a zvědavý čtenář by rád zjistil, jak to všechno dopadne. Zaměřme se zatím na kresbu. Je to nic moc. Hlavně druhá povídka, kterou nakreslil James Harren. Ze všeho nejhezčí jsou předěly kapitol. Všechny je nakreslil Duncan Fegredo. Další postřehy a informace si můžete přečíst v komentářích u povídek v sekci části díla u této knihy.

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/u-p-v-o-peklo-na-zemi-vlak-plny-priser-a-odlozena-smrt-515153

Co se týče scénáře, tam je to docela v pohodě. Když opominu ten výše uvedený fakt o hlavních postavách, je příběh prostě klasika. A klidně bych si třeba místo Devona představil Abe Sapiena. (I když vlastně Devon jde po osobě, která právě Abeho vyřadila ze hry) Například ve Vlaku plných příšer by si podle mého poradil lépe než Agent Devon. Co se týče Johanna Krause, ten si tak jede za svým. Chce prostě zabíjet. Myslím, že Hellboy by s ním zas tak nesouhlasil. Musel by ho někdo třikrát nasrat, aby se rozhodl zabíjet.

Citát: Na tu misi jsem se přihlásil kvůli pomstě. (Odložená smrt)

110 07.06.2023

„Vidíte jen to, co je na povrchu.
Ale tentokrát jde o něco většího a
. . . zároveň menšího.
Ocitli jsme se na pokraji změny,
ale vy jí nevidíte.“

Druhá kniha, druhý příběh v nové sérii Ú.P.V.O. Přináší opět akci, nestvůry a spousty osobních příběhů. Ale zatím co Abe a ostatní tvrdě makají a nasazují životy, jedna postava jen slídí. Panya. Nevím proč, ale zatím se mi nelíbí. Ta ženská vůbec nespí. A možná se není co divit po třech tisících letech, které prospala v sarkofágu, ale to nic nemění na tom, že se chová divně. Příběh je rozdělen na dvě samostatné části. Bohové a tou druhou částí jsou Netvoři. V prvním sledujeme osud Abeho Sapiena a ve druhé zase osud Liz Shermanové. Vesměs jsou to smutné příběhy, bez Hellboyovského humoru a se spoustou příšer. A ke všemu vůbec nic není vysvětleno. Veškeré příběhy v této knize zůstávají otevřené a to hodně. A já si teď nejsem jist, zda se mi to líbí. Kresba perfektní, scénář dobrý, ale celé pojetí je jen průměr, který nalákal čtenáře, ale nic mu nedal.

Citát: Všim sis, kolik je tu poslední dobou žab?

110 01.03.2023

„Zatímco jeho milá spí,
tvor z bažin sedí
v doutnajícím
růžovém soumraku
a obhlíží svá území.“

„Když jsem byla malá, představovala jsem si, že se vdám přesně za někoho jako ty. Jen jsem nepočítala, že bude zelený a že na něm porostou houby.“

Celé to vyprávění v prvním sešitě jsem nějak nepobral. Abby Cableová stále spí na strži a probudí se až v druhé kapitole na šestnácté straně. Je tam o ní malý příběh. Ten nebyl špatný. Ostatně celý druhý sešit (kapitola druhá) je plný zajímavých informací. Informací o všech zúčastněných. A kapitola končí něčím jako nekrolog. Ale „hlavu vzhůru, Ameriko!“ On přichází. . .

Malá ochutnávka:
Hele, já tohle pil pár měsíců a teprve pak jsem přišel na to, co to je.
„Odpad“ tak tomu říkaj. Odpad z jadrnýho štěpení. Člověku to má škodit.
Poslední dobou škodí člověku úplně všechno. Kdo má pořád sledovat, co je zdravý? Bejt proti jadrný energii je tak módní . . .

U třetího sešitu, respektive u třetí kapitoly to už jsem úplně brečel. Po úvodní černobílé krásné první knize, je tu obrovský obrat. Pan Moore dovolil kolorizaci (Tatjana Woodová) a jde to celé do bažin. Mě z těch barev totálně bolí oči. Celý Bažináč se dostal do – já tomu říkám ŽVÝKAČKOVÝ formát. Jednoduchá komiksová okna, spousta barev kolem, někdy i nesmyslných barev kolem. Strašný! Zaplakal jsem si a postesknul si nad černobílou verzí.

Citát: Sním. . . .Ale v čím snu jsem se to ocitl?

Naprosto úžasná byla kapitola pátá. Teprve s příchodem Johna Constantina to začalo být zajímavé. Tím „zajímavé“ myslím obsahově. Pro Bažináče to znamená několik nových možností. Hlavně nad jednou jsem se dost zamyslel, a uvědomil si, kam až příběh může i s Bažináčem dojít. Jenže na druhou stranu jsem si zase říkal, bude ještě Bažináč Bažináčem, nebo dostane červený plášť jako třeba Superman? Nevím, nevím, ale vývoj se mi zatím moc nelíbí.

Citát: Mé tělo se nedá spravit. Nechám ho umřít.

110 27.02.2023

„Cesta k neviditelnému království
je předlouhá a ti,
kdož ho chtějí nalézt,
musejí po ní kráčet
nezatíženi předchozím životem.“

„Svět se tě nebude chtít vzdát.“

Musím přiznat, že několik kapitol jsem jen tápal. Nemohl jsem se do příběhu vžít a nějak mi unikala podstata. Například na Rúlu jim nechtějí dát palivo do kosmické lodě, ale najednou už odlétají a maj dokonce i jídlo – o jídle tam nebyla ani řeč a byli rádi alespoň za to palivo – ale pak jsou spokojený, že neumřou hlady. Jako spousty dalších věcí. Je to psané rychle a spousta detailů si čtenář prostě musí domyslet nebo je vzít jako fakt a nepátrat po nich. Což bylo pro mne utrpením.

NÁSLEDUJE DIALOG:
ZETER - Kéž bychom žili ve světě, kde by se rozdělovaly věci . . . podle potřeby, místo jejich hromadění a smlouvání o cenách.
GRIX - Nezdá se ti, že zníš podezřele jako revolucionář?
ZETER - Víš, když odvysíláš informaci o spiknutí mezi Luxem a Odříkávači, lidé od tebe čekají . . . že povedeš revoluci.
GRIX - Já to s lidmi neumím.

Pokud mám problémy se scénářem G. Willow Wilsonové, tak musím vyzvednout kresbu. Ta je dechberoucí, úžasná a hýří všemi barvami. Christiana Warda je pro tento „očouzený“ scénář totální škoda. Každou stránku jsem si doslova užíval. To široké spektrum, pojetí vesmíru a použití snad všech barev – musím zatleskat. Tak že až někdy později dám tenhle příběh znovu, už ani nebudu muset číst. Budu se jen kochat. A snad cestou najdu neviditelné království a uslyším ten křičící šepot. Za kresbu a Galerii obálek: 70%

Citát: Lidé o pravdu nestojí. Chtějí jen takové informace, které je utvrdí v tom, co si myslí.

110 13.01.2023

„Ale co Castor a Pollux?“
„Napadlo tě někdy,
že pro ně můžeš být jen objekt na hraní,
se kterým si pohazují
a zkoušejí, kolik vydržíš?“

Druhá kniha z trilogie Blíženci není tak zajímavá, jako příběh první. Vlastně se tu až do půlky knihy skoro nic neděje. Ano, všechno se to stupňuje, ale paní spisovatelce celkem dlouho trvalo, že ty všechny děje někam dospějou. Na začátku mě třeba skoro nebavilo sledování trojice Tilde, Lenoxe a Mikhaela. Tady to mělo velké nelogické mezery a celé to hledání jedné osoby na planetě Zemi bylo prostě divné a nevěrohodné. Ke konci tohoto příběhu to ještě trochu pokazí válečné vstupy. Naštěstí je mezi tím spousta dramatických situací a tak jsem byl hnán vpřed, abych zjistil a věděl, jak to všechno nabere obrátky.

Malá ochutnávka:
Nepřestávala se usmívat, ani když šla do kantýny na večeři a pak se chystala k spánku.
Když uléhala, stále myslela na stromy a jejich zvláštní způsob komunikace. Už věděla, jak je přimět ke zřejmě smysluplného šepotu. Co se jí ale enti snaží říct?

Zajímaly mě hlavně linie o výzkumu Ronnie Callahanové a jejích entích stromech. Rád jsem sledoval dění kolem „šílené“ a odvážné Amelie Valdezové a její průzkum nalezeného artefaktu. A také jsem byl zvědav kam dospěje Celeste Hewittová svým zkoumáním dvojice Castor a Pollux. Od každého se mi dostalo trochu. Každá z těchto vědkyň se posunula o velký krok dopředu. Jenže, jak to vše dopadne budu vědět až dočtu knihu třetí „Hvězdoměnci“
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Za pár dní se probudíte a budete jako znovuzrození.

110 06.01.2023

O co vám
vlastně jde?
„O starou dobrou
Anglii.“
Prásk!

„Proč ti, babčo, tolik jde o nějakou starodávnou pochvu?“

Tomuto příběhu jsem se tak trochu snažil uniknout. Nějak mě moc nelákal. Až pak jsem si přečetl pár komentářů a řekl si, že to zas tak špatné asi nebude. A když už bylo na světě čtvero příběhů, jsem si řekl, že to koupím. Na Černý pátek nám Comiks Centrum připravilo slevy na úrovni prodejních cen . . . tak jsem si to pořídil. Mou volbu potvrdí až čas. Prolog k příběhu je sice klasika, ale je tak krutý a „klišé“, že mě to začalo zajímat.

Citát: Jistě, drahý, pokud na tom trváš, beze všeho si ten program přepni. Ale měj na paměti, že ve tvém věku se zlomeniny prstů nehojí právě snadno.

Po rozbalení jsem zběžně projel stránky. Musím uznat, že kresba Dana Mora je nádherná. Střídá bílé a černé podklady ke kapitolám a používá jednoduchá komiksová okna. Jako celek je to velmi působivé. Ovšem vstup hlavního hrdiny do příběhu je bomba. Britský humor je prostě klasika. Cituji: „Tím „víno“ je na mě, jsem rozhodně nemyslela tohle“ (holka politá vínem v restauraci) Tak že po brutální smrti v epilogu se čtenář zasměje.

Malá ochutnávka:
„Už jsi někdy slyšel o štěkající šelmě?“
Babčo, vždyť jsi mi nedovolila koukat ani na Scoobyho! Jak bych asi mohl znát to, o čem mluvíš?
„ . . . Teď ji poznáš.“
Á á á , co si teď počneme?
„Pro začátek ti dám dobrou radu, když nevíš . . . UTÍKEJ! Většina tvorů totiž reaguje na pohyb. Trochu ji zabav!“

Duncan je borec. Nebudu prudit o tom, že je skoro blbec, ne, je to borec . . . a to si myslel, že nic horšího, než pokažené rande (vylité víno) už nezažije. UÁÁÁÁÁÁ! A jeho „babča“ je babča. Záhadná postava v záhadném světě. Tak že i dějově je to povedené. Můžu být nakonec spokojen s dobrým, a sem tam legračním, příběhem. Nebýt té pointy, kdy se všichni zrodili, jen aby „babča“ byla spokojená, dal bych za plný počet. Hold, některé fráze mi tam moc nesedí.

Citát: Meč pojmenovali, ale pochvu ne? Co je to vlastně za meč?
„Ále, nějaký Excalibur.“

110 10.12.2022