Terva komentáře u knih

„Jako kdyby to
nebyl skutečný běs,
ale člověk, kterého
v obludu někdo proměnil.“
(Ďuro Červeňák - Černé srdce)

. . . Čas byl . . .
Opět musím udělat jedno ze smutných prohlášení. Knihu jsem si koupil jen díky tomu, že v ní jsou povídky mých dvou oblíbenců. Jsou to Miroslav Žamboch a Petr Heteša. Zatím co mě pan Žamboch jednou povídkou moc nepřesvědčil, druhou měl perfektní. A mistr Heteša mne jako jediný dokázal totálně rozesmát. Jeho povídku Quak jsem doslova hltal slovo od slova, užíval si jí a ke konci jsem i tleskal. Ostatní povídky spíš začínají počasím a jsou převážně fantasy styl. Nevím, zda je pravidlem, začínat fantasy dlouhým rozpisem meteorologické stanice o předpovědi počasí, ale zde je skoro normou.

Malá ochutnávka:
. . . Čas je . . .
Ve fyzice jsem si četl pod lavicí časopis od Henriho. Byl to kreslený časopis, kterým se říkalo comics a které byly nejlepší. Zeměkouli napadli Marťani, ale byl tam jeden děsně silnej chlápek, jmenoval se DESTROYER, a všechny Marťany zabil. Nakonec ho ale 20 těch zelených příšer přece jenom chytlo, svázalo a odtáhlo někam do hangáru. Tím to skončilo a bylo tam napsáno, že pokračování bude příště.
(Petr Heteša – Quag)

. . . Čas bude . . .
Tak že jen čtyři povídky za to stojí, jsem rád, že jsem je přečetl a že je mám ve své sbírce. Ostatní jsou jen průměrem a někdy i dost podprůměrem. Co považuji za další nešťastnou věc je fakt, že jednotlivé povídky nejsou v knize rozeznatelné. Nahoře chybí jméno spisovatele a název povídky. Tak že když zde hledáte nějaký konkrétní příběh po nalistování jakékoliv stránky, nepoznáte, kde jste. Musíte jít podle čísla stránek, které najdete na konci knihy v obsahu. Přibližnější vyjádření k samostatným povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. A když si pozorně přečtete všechny komentáře ke všem povídkám, uvidíte, k jakému hroznému číslu o počasí dojdeme.

Citát: Žádný démon není horší než ten, kterého má člověk v sobě. (Sestra Lukačovičovy - Černá a bílá kočka)

108 28.12.2023

Pravý požitek z odpočinku nepochází
z odpočívání samotného,
ale spíše z příjemného
pozorování jiných
při tvrdé práci.

K čertu s jarním úklidem!

Tohle jsem koupil s jasným cílem, jako dárek pro jedno z mých dětí. Ale neodolal jsem a knihu jsem, (před zabalením a vložením pod Vánoční stromeček) si přečetl. Kdysi jsem to již četl, a vím, že se mi to strašně líbilo. Není tomu jinak ani u této nádherné knihy. Jako bych opět znovu a nově prožíval dobrodružství u řeky s panem Krtkem, panem Krysou, panem Žabákem a mistrem Jezevcem.

Malá ochutnávka:
Várka svařeného piva byla připravena za malou chvilku na ohřívači konzerv přímo na krbu. Brzy svíralů každý z malých myšáků v ruce svůj hrneček a usrkával a posmrkával a pokašlával (protože i malý hrneček svařeného piva má pořádnou sílu) a utíral si uslzená očka a smál se z plných plic a dočista zapomněl, že mu kdy v životě byla zima.

S novým překladem paní Alexandry Niklíčkové máte pocit, že dobrodružství dostalo nový háv a současnější podobu. Ale možná je to jen zdání, možná je to jen sto a deset let starý nový příběh, který se v mnoha podobách stále vrací do našich srdcí. Tak že jsem se pohodlně posadil do loďky a nechal se nést celým příběhem. Navíc je kniha prošpikována bohatými ilustracemi. Je tedy co číst a co obdivovat. S ilustracemi Davida Petersena dostalo toto dobrodružství zase jiný rozměr.

Citát: Pan Krysa se ponořil do psaní a docela zapomněl na svět kolem sebe.

108 17.12.2023

Když vás někdo
napálí brokovnicí do břicha,
jen málokdy
je z toho
něco dobrého.

Název vypadal lákavě, přebal knihy také nebyl špatný, a tak jsem neodolal a zakoupil. Ovšem po přečtení jsem si řekl, že zas tak velký béčkový nářez to nebyl. Hlavní hrdina Bý je spíš žvanil. Neustále vyhrožuje, jak se promění, aby byl pořádný masakr, ale vždycky to na poslední chvíli utne a čtenář má útrum. A když už konečně dojde k nějaké té proměně, tak hrdina hrdinně omdlí. Navíc, hlášky, které mu do úst dal pan spisovatel Ptačímuž, jsou celkem ubohé. Vlastně mě žádná pořádná hláška ani nenapadá. A pokud tam byla nějaká, alespoň lehce průměrná, stejně jsem jí už dávno zapomněl, pokud jsem si jí nepoznamenal a nevložil do citátů.

Citát: Oblíbená výmluva na starou legendární magii: Já nic, to ten čaroděj mě donutil.

Tak že jediné, co mě zaujalo je prvních pár vět na začátku příběhu, což vlastně bylo i použito v anotaci na zadní straně této knihy. . . voněla po medu. . . Zajímavostí je zásadní změna v pojetí přístupu a myšlení mistra Bý. Každýmu odsekává, posílá ho do patřičných míst, a pak najednou u jedné osoby udělá úplný opak. Ale zcela zjevně k tomu neměl důvod! Asi to byl ten legendární oslí můstek, aby se děj konečně někam posunul. Navíc politika vstupu do města byla pro mne trochu zmatená. Asi jsem jí špatně pochopil. Vlastě do města nesměl vstoupit nikdo kdo není nebo nevypadá jako člověk. Ale mám pocit, že ve městě snad ani žádnej klasickej člověk nebyl.

Citát: Smrdí to politikou a tý jsem se vždycky snažil vyhýbat.

Tak že jsem v podstatě celých 400 stran čekal, až dojde k té legendární proměně. Až se probudí, tak nás všechny bla bla bla, doplňte si dle své oblíbené varianty. Jako by to tady už nebylo několikrát. Že ze sebe toho hrdinu jen dělá. Že ve skutečnosti ani netuší, jak těma kecama nudí. Jo, ano, nakonec jsem to dočetl, ale trvalo mi to celkem déle, než běžná kniha. Také se mi zdálo, že ačkoliv hlavní hrdina neměl rád politikaření – smrdělo mu, tak se vlastně celou domu až moc politicky choval. Už jsem byl celkem unavenej těma nekonečnejma debatama a také uvažoval o tom, že to prostě odložím a nedočtu. Dočetl, ale nadšený jsem z toho nebyl. Pořídil jsem si i druhou knihu v této sérii, ale budu se jí bát.

Citát: A začal jsem předstírat spánek tak dobře, že jsem asi opravdu usnul.

108 02.11.2023

Po celý život shromažďujeme cenné vědění
a to všechno jen proto,
abychom po čase, který nám je vyměřen,
shnili v bedně nebo
jako hromádka popela skončili v urně?

Už snad tisíckrát jsem slyšel rčení: Karma je svině!
S něčím podobným nás zde seznamuje i pan Hartwig Hausdorf. Ani snad nevím, proč jsem se pustil zrovna do této knihy. Od pana spisovatele mám rád jeho astroarcheologické příběhy, ale Reinkarnace? To jsem měl poprvé. Mám totiž k reinkarnaci vyhraněné názory. Například já osobně bych se ani nechtěl znova narodit a všechno si pamatovat. Taky co si jako pamatovat? Nejsem malíř, hudební skladatel, spisovatel, známej starej bílej herec ani masový vrah tak proč bych měl lpět nad tím, abych se zase vrátil? Nikomu by to neprospělo.

Citát: Zlá karma má za následek potrestání formou reinkarnace do podoby příslušníka nižší kasty nebo nečistého opovrhovaného zvířete. Přeprogramovat na budoucí život by mohly i nehody a hendikepy.

Na to jsou tady jiní. V knize se dost probírá život i smrt a znovuzrození Johan Sebastiana Bacha a zabývá se snad nejvíce reinkarnovanou osobností a tím je Dalajláma. Tady je všechno v pořádku. Pokud si to ten člověk zaslouží, tak ať se klidně vrátí. Já bych to třeba přál několika lidem, které obdivuju. Ale to je zas jiný příběh. Zpět k této knize. Je v ní spousta rádoby reinkarnací, ale bohužel vše z dávných časů. Dost příběhů je starých jak Metuzalém. Tato kniha mi nedala skoro nic. Je to pro mě průměr. Vím, že je to obrovská otázka, co se s námi děje po smrti, představuje to stálou hádanku. Žije snad naše duše dál? Já bych se spíš ptal Kdo si to zaslouží?

Citát: Jedno můžeme říci s jistotou. Přinejmenším pár prvních hodin po smrti, kdy můžeme člověka ještě přivést zpátky k životu, duch a duše či vědomí ještě nějakým způsobem přetrvávají.

V současnosti už té reinkarnace moc není. A ani se nedivím. Znáte snad v současnosti někoho extrémně významného, kdo by si zasloužil reinkarnaci? Já snad jen H. R. Gigera. Tato kniha se převážně zaobírá obyčejnými lidmi, kteří se nezasloužili k nějakému významnému posunu lidstva. Ale tvrdí se zde, že se snad každá duše vrátí. V Indii se třeba vrací jako zvířata nebo méně cenné osoby. Ti dobří se vrací v jiných tělech a pamatují si svůj předcházející život. Tak jo, příkladů je tu hodně. Já, když už bych se tedy musel vrátit, bych chtěl být papouškem. Nebo žlutočerným Hetešákem.
( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Ministerstvo zdravotnictví EU varuje Život vede nevyhnutně ke smrti.

108 06.10.2023

Pro většinu lidí
je jediným
smyslem života
přežít
za každou cenu.

Já vám pořádně nevím. Na komiks jsem se docela těšil, ale po přečtení mám podivné pocity. Nějak jsem asi plně nedokázal pochopit, co nám tvůrci chtěli říct. Ale pojďme od počátku. Po prolistování musím uznat, že kresby jsou celkem povedené. Příjemné. Jak ty od Briana Terrera tak i ty od ostatních tvůrců. Celkem se na kresbě podílelo pět tvůrců. V kresbách vlastně není skoro žádný rozdíl, tak máte stále pocit, že kreslí jedna a tatáž osoba. Barvy jsou tlumené a spíše táhnuté do tmavých odstínů. Převážně barvil Ondřej Hrdina. Po této stránce je to dobré.

Citát: Kdyby ti šla práce jako kecání, už by to bylo hotový.

Scénář, to už je horší. Když jsem byl v půlce této knihy, zjistil jsem, že jsem vlastně nic nezjistil. Příběh se posunul jen kousek, ale nikdo nic nevysvětlil. Stále se mluví o technologii Nantis (nanoroboti), ale nikdo pořádně nevysvětlí, proč je tak pro člověka důležité, ho mít v těle. Tak že jsem tak nějak jen mechanicky četl, a čekal, co přinese další stránka, další kapitola . . . nebo se snad podstatné dozvím až v epilogu? Bylo to nejasné. Ale alespoň jsem se kochal kresbou, protože spousta dialogů nemá to správné grády. Většinou jsou to jen tlachy o ničem. Neměl jsem z tohodle pořádný očekávaný požitek. Navíc je v tom strašně sprostých slov, což by mě tak nevadilo, ale někdy jsou použita úplně zbytečně až nesmyslně. (Asi na popud mistra K.) Kdepak, jen za 50%

Citát: Nesnáším střelbu do zad, ale když to jinak nejde. . .

108 08.09.2023

Slyšel jste?
Mám syna.
Dám mu jméno
Jonah.
(Než nastala nová 52!)

První příběh v sérii All Star Western se mi celkem líbil, u druhého už to bylo jen tak tak. I tak jsem se, sice s obavami, pustil do třetího svazku. Nic jsem od Černého diamantu neočekával, mohl mě jen překvapit. A opravdu mě první mini povídka překvapila a uspokojila mou zvědavost. Dozvíte se v ní totiž vše, co byste měli vědět o muži jenž si říká Jonah Hex. Jak se narodil, jak žil, co dělal, než byl zjizvený a kam ho to všechno dovedlo. Ano, první, leč krátká povídka mě něco dala. Dokonce jsem byl ochoten tolerovat podivnou kresbu Moritata.

Citát: Nenechám se sežrat něčím pruhovaným! (Podivný případ Dr. Arkhama a pana Hexe)

Musím přiznat, že Dr. Jekyll/Hyde přinesli do příběhu jisté oživení. Díky nim se dokonce rozpovídal i Hex. Jeho suché hlášky a Hydeův humor perfektně oživí tento soubor povídek. A Dr. Arkham nám také ukáže své temné jádro. Musím přiznat, a rád to přiznávám, že tento svazek se velmi povedl. Byl jsem nadmíru spokojen a nadšen. I když poslední pátý příběh, nazvaný Je to blázinec mi zas tak moc nesedl. I když v tom byl alkohol, Whiskey konkrétně, stejně se tam Hex nechoval, jak jsem zvyklej. No a po pěti povídkách ze života Jonaha Hexe v Gothanmu následuje jedna menší povídka. Je o indiánech. V jejich čele je Tomahawk. Je to krutý, je v tom moc politiky a krve. Navíc je to divně nakreslený. Tak že tentokrát se povídka mimo sérii Jonaha Hexe, moc nepovedla.

Citát: Jedinej dobrej indián je mrtvej indián. (Tomahawk)

108 04.09.2023

Život je krátký
a z Bible se povětšinou
předčítá jen
na pohřbech.
( Bat Lash )

Jonah Hex byl pro mne vždycky samotář, rváč a i když bojoval za spravedlnost, nikdy se nepřetvařoval. To, co z něho udělali tvůrci tohoto komiksu je skoro až k smíchu. Navíc všichni ti, s maskama přes ksicht, jsou docela směšní. A tvůrci do toho všeho hodí Hexe a snaží se z něj udělat dobrou duši. Považ jeho čin na začátku tohoto svazku. Nevím jak vy, ale já se prostě musel smát. Bylo to trapné a na Hexe nedůstojné. Ale co s tím asi nadělá, když mu prostě takto napsali scénář.

Citát: Masku už nebudeš potřebovat. Až ti rozřežu obličej na cáry, i bez ní tě nikdo nepozná. ( Válka vládců noci )

Já jsem si tak nějak trapně myslel, že tahle série bude opravdu western z Hexem, ale je to tady samá maska, samej ochránce, samej hrdina, kterej zachraňuje přistěhovalce no prostě děs a hrůza. Navíc to všechno působí tak nějak zmateně, neuceleně a nevěrohodně. Je tam snad víc maskovanej než normálních občanů. Přemršené a přehnané. Navíc kresba někoho, kdo si říká Moritat mě skoro vůbec nesedí. Tak že za slabé dvě hvězdičky. All Star Western mi zatím nedokázal, proč by se mi měl líbit.

Citát: Život nacházíme tehdy, když zvítězíme nad strachem z vlastní smrti. ( Nighthawk & Cinnamon )

Avšak jistá naděje se naděje na konci svazku. Jsou zde totiž opět vložené tři příběhy. A tyto tři příběhy, to už je něco jiného. Musím hlavně vyzvednout kresby. U všech tří povídek je kresba prostě nádhera. Jsou to tři kreslíři. V pořadí od první povídky to jsou: Patrick Scherberger (Nighthawk & Cinnamon), José Luís Garcia-López (Bat Lash) a Scott Kolins (Dr. Terrence Thirteen). Díky těmto kresbám (opominu obsahy příběhů) zvyšuji na tři hvězdy. Další podrobnosti, hodnocení a komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/all-star-western-valka-vladcu-noci-293642

Citát: Pánové, vzpamatujete se přeci, žijeme v 19. století. ( Terrence 13 )

108 12.08.2023

S mým symbiontem
se něco děje.
Jako by přicházel
o rozum.
Jako by byl rozbitej.

Bůh přichází!

Musím uznat, že kresba (Ryan Stegman) je prostě nádherná. Avšak to sestavování oken mi tak trochu nahání strach. Zpočátku se to totiž zdá strašně zmatený. Tak zmatený jako hlava Eddiho Brocka. Tak že jsem musel pěkně znovu od začátku, ale víc pomalu. Abych tak nějak pochopil, co se to děje. Nakonec jsem to dal. Něco mě to stálo, ale už je to dobrý. Marvelovský scénář (Donny Cates) nám ukáže širokou škálu klaďasů, záporáků i ďasů. Jednotka Venom prostě řádí, i když nám zpočátku jde o život.

Citát: Nicota dýchá, propast má zuby a stíny rostou pouze na světle.

Musím přiznat, že když se tam objevil Spider-Man, čekal jsem od něj i od Venoma super hlášky a další ironii. Jenže, bohužel, nic takového se z velké části nekonalo. Příběh je vážnější a dramatičtější. Tak že spíš jen akce, moc povídání a skoro nulový humor. Navíc nemám moc rád, když se v příběhu objevují postavy nebo legendy, o kterých jsem si vždycky myslel, že patří úplně někam jinam. Tak že nemusím ten myšmaš, kdy se do příběhu přidávají, někdy až absolutně nesmyslné bytosti. Příkladem může být Beovulf nebo Grendel to je na mě trochu moc. Tak že jsem se bavil jen tak na půl.

Citát: Nevěděl jsem, že můžeš mít noční můry.

108 08.08.2023

Člověk, jenž se snaží
nacpat si střeva
zpět do vlastního břicha,
podle mého nelže.
(Bélitina píseň)

Komentáře k povídkám zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kolosalni-conan-kolosalni-conan-kapitan-piratu-511534

Další, úctyhodná, kolosální kniha z produkce Comics Centra. Tentokrát čtvrtá v sérii Conan. Tedy, ne v sérii, ale spíš ze světa tohoto bojovníka. Kniha Kolosální váži skoro 4 a půl kila. To už je pořádná dávka dobrodružství a bonusů. Nechal jsem jí na sebe chvilku působit, jen tak položenou, nerozbalenou, na mém stole. Síla. A pak jsem to rozbalil. Prolistoval, standardně očichal a chvilku se díval i na kresby. Tady to bude možná trochu problém, protože hned na úvodní straně zjistíte, že se na těchto příbězích celkem podílelo 21 autorů. Jak scénáristů, kreslířů, koloristů i inkerů. To nikdy nevěstí nic dobrého. Ale, to už záleží na každém vkusu. Tak hrdinně do toho!

Citát: Ten drzí vetřelec popravil našeho popravčího! (Cesta králů)

Na počátku tohoto kolosálního díla je upoutávka, nebo spíš upozornění, že ve svazku se nachází i povídka Královna Černého pobřeží. Je to jeden z nejznámějších dobrodružných Conanovo příběhů. Ale na druhou stranu je to také jedna z nejbrutálnějších povídek. Zemře v ní spousta lidí. Conan se tu opravdu chová jako zvíře. A to všechno díky ženě. V tomto příběhu se jedná o Bélit, Královnu Černého pobřeží a majitelce lodě nazvané Tygřice. Čtenářům se to údajně líbí, ale já jsem jiného názoru. Pro přehnanou brutalitu je tento příběh nejhorším ve svazku a dal jsem mu jen 50%.

Citát: Conan z Cimerie zabil onoho dne mnoho mužů. Popravdě, někteří z nich zasluhovali smrt více než jiní. Avšak on nelitoval ani jediného. (Královna Černého pobřeží)

V příběhu nazvaném Šálení Žlutého lotosu je dost nelogických skutečností. A jedna věc, která mě tam strašně rozesmála. Jak jsem již někde napsal, vůbec se mi nelíbí, že se Conan zamiloval do Bélit. Začal z ní doslova blbnout. V tomto jmenovaném příběhu pronese větu: Všichni jsme otroky žen, jež milujeme . . . a díky tomu jsou z nás lepší lidi. No, a tady je zakopaný pes. Od dob, kdy se Conan zamiloval do Bélit, začal být brutální a krvežíznivý. Klasické dobrodružství s Conanem se zvrtlo v neustálí boj, krev a brutalitu. Podle mého není z něho lepší člověk opak je pravdou. Zmizeli obludy, draci a příšery a zůstali už jen lidé, proti kterým Conan bojuje.

Citát: Jen málo z nás si může zvolit čas a způsob vlastní smrti. (Trůn Aquilonský)

Kniha kolosální se skládá ze šesti příběhů. Šest povídek, šest dobrodružství Conana v pirátském prostředí. První dvě povídky jsou perfektní, třetí a čtvrtá jsou pro mne jen průměrem a poslední Bélitina píseň, ta už je zase perfektní. Stane se v ní totiž něco významného, takový milník v Conanově životě a objevují se už zase jen příšery a obludy. Na samotném konci knihy najdete ještě Galerii obálek. Více bonusů nebylo vloženo.

Citát: U Croma!

108 14.07.2023

Kdyby mu ještě
před pár dny někdo řekl,
že se bude tak těšit na smrt,
považoval by to za nejapný vtip.
(Legenda o truchlivém mořském bohu)

Hned v první povídce jsem se hluboce zasmál i zamyslel. Pan spisovatelů Petr Boček dodal Čechům moře. Díky klimatickým změnám je velká část Evropy zatopená a my máme moře jupí. O čem v základě pojednává jeho povídka se dozvíte v sekci Části díla u této knihy. Avšak, ze čtení této sbírky povídek jsem docela zklamán. Nabyl jsem dojmu, že když se řekne bizarre, český spisovatel pomyslí hned na sex a nebo na horor. Ve většině povídek prostě je sex ve všech možných formách. Čím hlouběji jsem se prokousával těmito příběhy, tím méně mě to bavilo.

Citát: Lentilkovo-medvídková polévka. Skvělé pro růst vlasů a nehtů. (Bimbilárium strýčka Bobana)

Jediná hnací síla byl příběh, který je na konci této knihy. Napsal jej opravdový mistr bizarre Carlton Mellick III. Ale cestou jsem dostal zásilku. Ačkoliv mě Pošta označila svým klasickým: Adresát nezastižen, zásilku jsem si užil. Vilém Koubek opět nezklamal. Jeho povídka (Adresát nezastižen) je jednou z nejlepších v tomto svazku. Nejen, že opravdu vytvořil bizarre sex, ale jeho příběh má ducha a navíc já miluju skládání nábytku firmy IKEA. Možná bych dokonce po této povídce pojmenoval celý svazek.

Citát: Do igráčkové řiti! (O šperháku, pendreku, injekci a doporučeném psaní)

Nejhorším příběhem se pro mě stala povídka s názvem K jádru věci. To mě opravdu nešlo. A tak jsem se už jen strašně těšil na Bonusový příběh, na který jsem celou cestu Bizarropolisem myslel. A že to stálo za to. Je to sice snad nejkratší povídka v tomto svazku, ale svou chutí vás vábí hned o počátku. Tak že opravdu to nejlepší na konec. Jak já lízal v Lízománii a ten sýr. Lahoda.
Komentáře ke všem povídkám najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/bizarropolis-495350

Citát: Když vám hlavu lížou vousatí kamioňáci, balit svlečny není žádný med. (opravdu svlečny) (Lízománie)

108 10.07.2023

Jsem svědek,
soudce
i kat,
pronesl do ticha
Ray.

Nedivím se, že po delší době má tato kniha velmi vysoké hodnocení. Ani ti, kteří nespolknou neustále se opakující situace a aspekty, neodolají tomuto drsnému příběhu. Jako by to ani nebylo ze světa Marka Stonea. V tomto krvavém, bezhlavém, dobrodružství poznáme až do morku kostí, jak dokáže být android Ray pomstychtivý. Pro smrt přítele je schopen smrtí oplácet. Prostě to tu řeže hlava nehlava a dokazuje, že Asimov se ohromně zmýlil. Zde jeho tři zákony robotiky rozhodně nemají právo na svůj život. Jean-Pierr Garen tu krutě dokazuje, že i robot dokáže zabíjet.

Malá ochutnávka:
. . . vtom se do tábora přiřítil jezdec, křičel na všechny strany, dojel k Hawkovi a něco na něj chrlil tak rychle, že mu Mark nerozuměl ani slovo a byl odkázán na Rayovo tlumočení.
Prý se blíží oddíl jezdců. Vypadá to na výběrčího daní, který se vrací na královský hrad.
Hawk rozdával rozkazy a dívka mu pomáhala s brněním.
Pojď, řekl Mark Rayovi, myslím, že si zaslouží, abychom jim pomohli.
Lapka, zabručel Ray, v takové roli tě ještě neznám.
Výběrčí daní! Barňák já nerad.

Opravdu jsem se bavil. Dokonce mě příběh donutil zamyslet se nad aspektem umělé inteligence a lásky v jednom stroji. Obojí dokáže být nebezpečné. Dokonce i vedlejší sex tu neměl místo. Tohle je trochu jinak pojatý příběh ze světa kapitána Marka Stonea. Ano, opakují se tu některé známe věci, ale podstata příběhu je hlubší, než kdy jindy. Myslím si, že tohle je jeden z nejlepších příběhů v této sérii, co jsem zatím četl. Ale jedná se teprve o příběh číslo 23 z 86, tak doufám, že určitě budu víckrát překvapený, než jsem byl teď.

Citát: Když se někdo dovolává práva a spravedlnosti, nemá daleko k přiznání.

108 01.05.2023

Vypadá to,
že budeme
potřebovat
dobrovolníka
pro jeden úkol . . .

Další klasické dobrodružství Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami, z pera Jean-Pierre Garena. Opět jsem se bavil. Jednoduché, přímočaré a předvídatelné. Jednohubka na pár hodinek z celého dne. Tentokrát je příběh ke konci trochu rozvětvený. Jakoby pan spisovatel spojil dva příběhy v jeden. Svou délko to však je stále jen jeden počin. Konec mi připadal jako z jiné knihy. Klidně se to opravdu mohlo celé přepsat do dvou příběhů. Trocha akce, trocha sexu, tentokrát méně humoru.

Malá ochutnávka:
Měla byste přestat myslet na ty vaše knihy! Básně vypráví jen příběhy o tom, jací by měli muži být. Skutečnost je ale úplně jiná. Jakmile je ve hře panství, peníze, žena nebo vaše existence, rychle změníte názor. A chcete-li vyhrát, musíte bojovat pět proti jednomu. Souboj je vždycky nejistý. Jen tak budete potom moci obdivovat básníky a pět na ně chválu . . .

Hledání Svatého Grálu nás zavede na jednu velmi primitivní planetu. Mark Stone a Ray dělají doprovod věděcké dvojici, která se snaží jít po cestách rytířů, kteří hledají tento artefakt. Není to bezpečné a několikrát jsou napadení zvířaty, kteří na planetě žijí. Hlavně tedy ten vodní pavouk no, fuj! Konec cesty by mě měl překvapit, ale tak nějak jsem to očekával. A pak se do toho připletou piráti, tak jako vždy, ale levárnu, kterou tentokrát provedou mohl pan spisovatel klidně rozvést do celé knihy. Ale i tak jsem se bavil.

Citát: Na světě nežijí jen rytíři z pohádek.

108 25.04.2023

S tebou je to
pokaždé stejné,
když začneš prohrávat,
přestane tě hra bavit.
To není pravda Oxi.

Úvod a první kapitola je klasika. Opět se dozvíme, už bezpočetněkrát, jak vypadá Mark Stone, zjistíme kdo je Peggy, kterou Mark neustále zve na večeři, opět poznáme štěkot dogy, tedy generála Knova, a zjistíme důvod, proč si k sobě pozval kapitána pracujícího pro službu pro dohled nad primitivními planetami. Popijí spolu tradiční skotskou, proberou Markovu finanční situaci, a protože je bohatý, vždycky se generál Knov pozastaví nad tím, že Stone neustále zůstává zaměstnancem SDPP. Proberou spolu i Elsu Swensonovou, Markovu přítelkyni . . . ale dost řečí. A teď vážně, povídá Knov, mám problém. No prostě až na konci první kapitoly čtenář konečně zjistí, co je to za problém a na které planetě vznikl.

Malá ochutnávka:
Mark nalil dvě skleničky a řekl:
Tak k věci, co vás trápí?
Knov polknul řádný doušek a zeptal se:
Znáte Mac Donalda?
Je to můj výborný přítel, ale dlouho jsem ho už neviděl. Má nějaké problémy?
Obávám se, že má. Před šesti týdny zmizel!
Jak se to stalo?
Byl vyslán na misi, aby prozkoumal planetu Urka . . .

Na Urce vládne středověk. Kdo s čtenářů čekal něco jiného? Já tedy rozhodně ne. Nejdříve se dějí známé věci. Vřelé přivítání, souboje, ženy, sex, sex, spousta sexu, pivo a pak výprava. Napínavé to začíná být asi od čtvrté kapitoly. Zápletka je zajímavá, ale podstatu nám pan spisovatel prozrazuje jen velmi pozvolna a ještě v mlžném oparu. Rozhodně zase trochu něčeho jiného v těchto příbězích, které mnohdy hraničí s obrovskou jednoduchostí. Ale je to čtivé a dobrodružné, co více si přát. Snad jen technická poznámka od předešlého čísla, kdy tisk knih od Najády převzal Ivo Železný, se telepatické rozhovory mezi Markem a Rayem nerozlišují jiným tipem písma. Někdy je tak složitější rozpoznat, kdy spolu mluví pusou a kdy mozkem. Je to trochu škoda a kazí to celkový dojem z příběhu. Za to však pan spisovatel Jean-Pierre Garen nemůže.

Citát: Napijte se příteli, zabavil jsem sud piva.

108 15.04.2023

"Jsou silní, brutální,
nelítostní,
vedeni zvířecími instinkty
a vybaveni
špičkovou technologií."

"Jde jim jen o jedno radost z lovu."

Začnu tím, že vychválím kresbu titulních listů u všech povídek. Až na malou výjimku jsou prostě perfektní. Dokonce jsou tak dobrý, že firmě FaNaTtiK stály za to z nich udělat předlohu na své obrazy. Je to nádhera, věřte mi, mám je na stěně. V příběhu prvním s názvem Velká hra, který se odehrává v Cibola v Novém Mexiku, je těch povedených kreseb nejvíc. Pravda, sem tam přes ně stříká krev, ale o to víc jsou hororovější. Druhý příběh je nakreslen bez barev, prostě černobíle. A i když je zároveň nejkratší povídkou v tomto svazku, mě osobně se zdá nejlepší.

Citát: Tam venku je někdo, kdo zabíjí lidi modrým ohněm. (Velká hra)

Příběh třetí je trochu o rasizmu. Také má název Rasová válka. Ale věřte, Predátor, který zde vystupuje nemá vůbec ponětí, co rasizmus znamená. S klidem kosí černé, bílé, Mexické a další, kdo mu přijdou do cesty. Jedná se o nejdelší povídku ve svazku. Je v ní hodně celostránkových krásných kreseb. Ale obsahově je dlouhá a ke konci už to nudí. On i konec samotný byl takový, inu nedokončený. Následující čtvrtá povídka je třetí nejkratší v tomto svazku a taky jedna z nejslabších co se týče obsahu i kresby.

Citát: Od Polárního kruhu po rovníkové džungle . . . od nejizolovanější divočiny po nejmodernější město . . . kterékoliv místo může být lovištěm. (Rasová válka)

Číslo pět je Masakr v Two-Witch Mesa. Je to jakýsi pokus o naznačení osudů desátníka Nakkai z prvního příběhu. Ovšem indiánské prostředí vám nažene strach do vašich duší. Předposlední příběh tohoto svazku je popkulturní náhled do starých dobrých časů filmového Hollywoodu. Poslední příběh je jen jedna velká bitva. A objevuje se v ní legendární křesadlovka Rafael Andolfini 1715.
Více informací a remasterované komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy. A nebo v odkaze níže. Jako celek je celý svazek perfektním dobrodružstvím.

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-predator-omnibus-kniha-druha-89898

Citát: Za mých časů se chodili do kina dívat na hvězdy. Nepotřebovali triky. (Vetřelci ze čtvrté dimenze)

108 31.03.2023

Život vyprah na vždy,
zbyly tu jen vraždy,
smrťák kosu zvednul!!
Anděl hrůzou zblednul!!
(Text písně skupiny Root vlastně Debustrol)

„Aj, Loba nasírati nebudeš! Kapišto?“

Nikdy bych neřekl, že Lobo, „jedoucí“ vesmírem na své motorce, si bude zpívat song skupiny Root. A vlastně mám i pravdu, protože tohle není text skupiny Root, jak se píše dole v komiksu, ale text skupiny Debustrol z alba "Neuropatolog" stvořen roku 1991. A song se jmenuje "Příchod zla." Tak že Lobo přichází zabít Boha, nebo Boga, jak chcete, je to úplně jedno. Zabije klidně čtyři Pepíky, nebo oba. Není čas, řešit, kdo je kdo. Rozhřešení dostane každý, dokonce i Libuše Šafránková.

Citát: Zabít! Urvat! Rozčtvrtit! Rozmlátit! A až s tím hajzelm skončíte, tak ho vykuchejte!

Na tom příběhu se mi líbí fakt, že v tom je hodně smrti, teče spousta krve, je tu kvanta hlášek a při tom je to vlastně skoro dětská pohádka. Nebe, peklo, háj. V háji děti a ty maj . . . superschopnosti. Když se však dostanou do křížku z Lobem, je jim to prd platný. Přehlížel jsem místy až jednoduchou kresbu i Lobovu zranitelnost a prostě si to užíval. Nebylo to sice lepší, než když jsem „zašil svýmu dědovi oči a vystrčil ho na dálnici“, ale kde Bůh není, tam bere Ďábel. Nebo spíše Lobo! „Vyliž si Debustrol!“

Citát: Ode dneška jsme volní! Můžeme kouřit . . . chlastat . . . cákat lachtana . . . industrializovat! Můžeme dělat, co chceme! Dneska jsme setřásli řetězy zkostnatělý náboženský tyranie!

108 07.02.2023

„Víš, jaký je rozdíl mezi
kurevskou zimou
a velkou zimou?!
Ne.
„Nějakých dvacet stupňů.“

Když jsem přečetl první knihu v sérii „Evropská Space Opera“, Mráz a hry od Jana Hlávky a Jany Vybíralové, byl jsem totálně nadšený. Říkal jsem si, že pokud to bude takto pokračovat, budou to bomba příběhy. Hned však druhá kniha v této sérii mě zase srazila k Zemi. Tedy, ona se odehrává na jiné planetě, než je Země, ale příběh skoro vůbec není poutavý. Obsahuje strašně moc nelogických a nepřímých událostí, které jakoby uměle ženou hlavního hrdinu k jeho vytyčenému místu a úkolu.

Malá ochutnávka:
Moruše je nějakých dvě stě loktů dlouhá a padesát loktů široká. Má vyklenuté boky a širokou příď a vypadá zhruba stejně elegantně jako stejnojmenné ovoce. Pokud však mohu soudit podle jiných lodí, jenž jsem zahlédl v přístavu, jedná se o typický tvar vhodný pro plavbu v ledu . . .
Zhotovena je samozřejmě z plastoceli, univerzálního materiálu, který je zároveň dostatečně lehký i odolný.

A když už se tam teda jako konečně dostane, čtenář nedostane nic. Otočíte stránku a pět let je pryč a nikdo se nenamáhal nám říci, jak to hlavní hrdina vlastně celé přežil, krom toho, že si tam našel roštěnku. Také jsem se podivoval nad faktem, že Kra je krutá, lovení velryb je nebezpečné, ale pět let otřelá posádka ledoborce je najednou v koncích. A pan spisovatel nám vlastně ani nevysvětlí, proč nabírá vodu a jak skončili další čtyři ponorky, které loď vedou mezi útesy. Tak že nic proti příběhu, ale jeho obsah je tak na dvě hvězdy.

Citát: Nejhorší je první krok. Jakmile ho učiním, otevře se přede mnou celý svět.

PS – Možná snad ani nebudu polemizovat nad tvarem moruše . . .

108 10.12.2022

Já jsem majitelka.
Jmenuji se Rosé,
vítám tě J-23
Centrála oznámila,
že se přihlásíš.

Tento příběh je hodně o politických machinacích. Skoro žádná akce, žádné napětí. Jen chaos mezi postavami, o kterých netušíte, zda jsou pro Německo nebo pracují proti němu. A to má právě Kloss zjistit. Zemře pár lidí, ale u některých vám to bude líto. Tak že sice za čtyři hvězdy, ale zas tak hvězdné to nebylo. Něco přidávám za klasickou kresbu, která se mi líbí čím dál víc.

Malá ochutnávka:
Vážení, dostal jsem právě z Berlína šifrovanou zprávu. Přijíždí k nám doktor Kloss z ministerstva hospodářství. Budete k němu vlídní, pane rado. Budete pečovat o pohodlí a zábavu našeho hosta a samozřejmě mu poskytnete všechny informace, které by ho zajímaly...

108 22.11.2022

„Kult Rudého krále
se šíří každým dnem.
A každý nový kostel,
jenž je mu zasvěcen,
znamená posílení jeho moci.“

Když jsem tuto knihu otevřel, bylo mi jasné, že je zle. Všude se bojuje, kult Rudého krále vítězí. Ale ještě se najde hrstka odvážných, kteří by tomu chtěli zabránit. Spolu s Mike Mignolou se do boje pustili kreslíř Peter Bergting a dvorní barvička Michelle Madsenová. Kresba je nádherná, temná se spoustou detailů. Radost pohledět. Ovšem všude je samá krev, smrt a beznaděj.

Citát: Není důležité, aby důvěřoval celé inkvizici, stačí, když bude důvěřovat vám.

Jenže později to začalo drhnout. Děj se mi zdál zmatený, a připadalo mi, že i někde sem tam něco chybělo. Konečná bitva a konečné rozuzlení je rychlé. Pocit, že už to konečně tvůrci chtěli ukončit co nejdřív mě doprovázel celým tímto svazkem. Jsem sice rád, že lord Baltimore dovršil svou cestu za nalezením Rudého krále, leč jsem si to představoval jinak.

Citát: V této válce nebudeme mít po službě, dokud nepadneme.

108 23.06.2022

„Myslel jsem,
že se tu bavíme o konci světa.
A jestli někdo zničí celej svět,
tak nemám kde bydlet.
Tak že to je i můj boj“.

Obsahuje příběhy Witchblade #76 až #100

Věděl jsem, do čeho jdu. Již čtvrtá kniha v sérii Witchblade by mě neměla překvapit. A přesto se tak, hned po rozbalení a očuchání, stalo. Úvodní strana k příběhu #76 je tak ...božská, že jsem se u ní na několik minut zasekl. Tak nádhernou symbiózu ženy a mimozemského stroje jsem už dlouho neviděl. Tak trochu mi to připomnělo tvorbu H.R.Gigera na příbězích Mutant. V galerii obálek na konci kolosální knihy, takových skvostů najdete víc.

Citát: Kde jsou ty starý dobrý časy, když se vraždilo v přízemí.

Řeší se tu několik brutálních vražd. Sára Pezziniová se pouští do vyšetřování. A to se značnou dávkou černého humoru. „Nevím, co je to za orgán na tom stropě, ale měli byste donést kýbl, protože za chvilku spadne“. Jenže, když se čtenář dozví, proč ta dotyčná osoba vraždí, úplně mu zatrne. Mě tedy rozhodně jo. A věřte, že všichni ti záporáci, kteří se v tomto svazku sejdo, mají své pádné důvody zabíjet. A okamžitě vyvstává obrovské dilema - komu vlastně fandit? Tvůrci to na vás prostě vybalí a milej čtenáři, teď si dělej co chceš.

Malá ochutnávka:
Pravda? Řeknu vám, co je pravda otče. Je mi 28 let, zbožňuju japonské jídlo, obzvlášť tempuru*. Dokážu donekonečna poslouchat Muddyho Waterse**. Za posledních deset let jsem zabila minimálně čtyřicet lidí, z toho třem jsem usekla hlavu. Moje oblíbená barva je zelená. A taky je pravda, že to chci zastavit. (* a ** na konci komentáře)

Tvůrci se rozhodli, že tato část příběhů bude prostě každého přinejmenším šokovat. Celestýna, hlavní záporačka z několika sešitů, je rozhodně zajímavou osobností. Ale reakce Witchblade na její osobu, no to mě podržte. Asi brnknu doktoru Freudovi! Navíc se v následujících sešitech objevuje další artefakt, předvídání budoucnosti, čarodějnoctví, duchové a mnoho nových skutků a věcí. Rozhodně jsem takovéto rozuzlení nečekal. Akce střídá akci, překvapení střídá překvapení. Strhující, šokující – paráda.

Citát: Kostel U svatýho Matěje je v plamenech, někdo asi příliš zahořel pro víru.

Jo a ještě něco. V některých příbězích se opět objevuje má nejoblíbenější postava. Patience alias Magdalena alias katolická verze terminátora. Je úplně k sežrání. Ale pozor, rozhodně s ní není žádná sranda. Je to hodně přísná sexy jeptiška. Těžko hádati, zda by dokázala čelit Witchblade, ale tahle sázka by byla nejednoznačná. Její kopí také lecos dokáže a k tomu má ještě pár mečů a kdoví čeho dalšího. Možná i na souboj dojde, ale to bude překvapení. Čím hlouběji jsem se do příběhů dostával, tím víc jsem byl překvapen možnostmi a způsoby zabíjení. Ale skoro vše bude vyřešeno. Pravda, někdy i dalším brutálním počinem, ale to k Sáře prostě patří. Pardon, k Witchblade.

Citát: Pachatele nebude těžké najít. Hledáme muže s brankářskou maskou a řetězovou pilou.

* Kousky zeleniny nebo masa smažené v jemném těstíčku. Tahle dobrota neodmyslitelně patří k japonské kuchyni.

** McKinley Morganfield (1913-1983) bluesový zpěvák.

108 07.01.2022

„Prachatá děvko,
chtěla ses tahat
s drsnejma chlapama.
Co se stalo bejby?
Už se ti nelíbíme?“

Druhý pokus o vzkříšení Vrány nese název Mrtvá doba. Na rozdíl od druhé knihy „Soumrak Bohů“ je tento příběh opět kreslen černobíle. Do příběhu se pustil John Wagner a kresbu obstaral Alexander Maleev, Bulhar, který si nakreslil i nějakého toho Daredevila. Bohužel, jeho kresba v tomto komiksu se mi moc nelíbí. Je matná, bez života a nepřehledná. A i scénáristicky je to strašně nepřehledný.

Malá ochutnávka:
Pokoušel jsem se... sledovat jejich stopy. Temnota mě poháněla. Něco mé kroky vedlo na pohřebiště... poznal jsem, že je Vraních indiánů – mého lidu.
„KRÁÁÁÁÁÁÁ“
Ulehl jsem a ze všech stran mě obklopila temnota.

Tahle Vrána mi nesedla, možná jsem si jí měl nechat uletět. Ale když už jsem si koupil tu velkoformátovou první Vránu, přibral jsem k ní i ty další dvě. Soumrak Bohů ještě šel a to hlavně proto, že byl barevný, ale Mrtvá doba za to rozhodně nestála. Je to moc sprosté, prosté a nezáživné. Z tohoto komiksu jsem si nic neodnesl. Snad jen hvězda za snahu, a to jsem moc velkorysej.

Citát: Tos myslel čůrákem?

108 07.01.2022