Terva komentáře u knih
„Nezasloužím
si žít.
….
...měl by mě
zabít.“
Děj se trochu posouvá. Nová nařízení, nová rozhodování a nové boje. V řadě již osmá kniha začíná brutálním, skoro až hororovým soubojem. Vlastně celý příběh je protkán souboji, krví a hororovými scénkami. Zas jsem si musel povzdechnout a zamyslet se nad tím, jak by to vypadalo v barvě.
Citát: Moji rodinu vyvraždili ghůlové.
Na konci každé kapitoly je vloženo pár příběhů ze života Cukijami. Převážně humorné „vložky“ do již tak brutálního příběhu. Takže si vždy na konci kapitol odpočiňte, zasmějte a teprve pak pokračujte. Co se týče kresby, jsou tu nádherně zobrazené souboje v lese. Tohle se fakt povedlo.
Citát: Tak že ty mě nemíníš zabít?
„Venku číhá temnota.
Bere na sebe
lidskou podobu
a mísí se mezi nás.
Loví nás...“
Na této knize mě uhranula úvodní barevná kresba. (Je to inspektor – kdepak, nepovím) Tak trochu mi připomněla přebal knihy Chlad. Ještě, že ten prst nesměroval dásní až k oku. Ale nemá od toho moc daleko. Jinak obálka vypadá díky tomu strašidelně, ale ne moc krvavě. Naopak obsah příběhu je krvavý dost. Sálá z toho krev, beznaděj, ale i láska a naděje. Taky je to honba za povýšením. Každý má svůj cíl.
Citát: Už tě nenechám bojovat samotného!
Další z těch kvalitních příběhů z pera i hlavy Sui Išida. Akční, kde se neustále něco děje. Čte se to velmi rychle. Až nebezpečně rychle. Musel jsem si to dát dvakrát, protože jsem nějak moc nevnímal kresbu. Jen jsem hltal situace a text. Nečekal jsem, že tato řada bude lepší, než klasický Tokijský ghúl, ale opak je pravdou.
Citát. Tak na krásu!
„Říká se,
že když se ghúl
upne na jedinou oběť,
nakonec
ho to zničí“.
Další Ghúlové, další krev a další láska. Druhá série se celkem slušně rozjela a já jen doufám, že jí to zůstane. Že se díly nebudou houpat jak na houpačce a že zažijeme ještě hodně dobrodružství. Druhý díl RE série mě zatím nenechal na pochybách, že to bude jízda. Hned na začátku se objevují Quinxové a to je vám kolem nich řevu!
Citát: Já mám jen nasytit hlad.
V příběhu se mi líbí pár postav. Z holek je to Hanbee Abara (neptejte se, kam na ty jména tvůrci chodí) 190 cm a jen 79 kilo. Fakt kus. A z inspektorů to je jednoznačně Džúzó Suzuja. Vypadá skoro jako pikatchu. A někdy se i tak chová. Tak že, zase jsem si užíval, i když to není na pět hvězd.
Citát: No jo, tak si dáme nudle....
„Až se spolu
vezmeme,
budeme sledovat
i východy
slunce....!
Obsahuje komiksové sešity Amazing Spider-Man #303 - #309
Peter Parker tu řeší Mary Jane, stěhování a víc a více rodinných problémů. Je to hodně ze života. Ale i tady se najdou padouši. Vlastně o ně není nouze. Jenže Spider-Man tu bere i práci na zakázku a nechá si za to platit. Což je vlastně jen vadou toho, že má ženskou. Všechno je to moc sentimentální a romantické. Vložené souboje jsou už jen takové vynucené, aby to Parker a Jane neměli tak jednoduché.
Citát: Rybí vajíčka? Vy tady asi nemáte párek v rohlíku...?
Kresba je klasika. Nic výrazného, ale také nic, co by nebylo vyloženě ošklivé. Barva decentní, spíše světlejší. Obsahově průměr. Sice je tu opět pestrá škála protivníků a k dobru musím dát, že i méně známých protivníků, ale jako celek to prostě působí průměrně a jak jsem již několikrát psal, i opakovaně. Jen ten únos Mary Jane tomu dodal trochu víc šťávy. Jo, a asi nejlepší je sešit #308 nazvaný Hrůza.
Citát: Já se po tomhle městě plížil, ještě, když jsem byl larva.
Byla to šerá zem,
jenž jak by ve spárech svých
chránila veškeré větry,
oblaka a sny,
jež slunce straní se.
Další z počinů Comics Centra, který mě na jedné straně vadí a na té druhé vítám možnost nebrat do rukou velkou knihu, ale přečíst si příběhy po jednom. Ano, toto je vlastně první příběh z Druhé Kolosální knihy s Conanem. Však na to také v redakci upozorňovali, aby lidi nebyli naštvaní, když si to koupí a pak zjistí, že už to četli právě v tom Kolosálním svazku. Já ten svazek doma mám, ale nějak jsem se furt nemohl donutit jej začíst číst. Zabírá to strašně moc místa na stole, je to těžké, neforemné a čtením se to ničí. Tak že jsem vlastně přivítal možnost, kdy došlo k rozdělení na malé knihy. Toto je příběh první.
Citát: Není příliš chytré nazývat hlupákem Cimeřana s mečem v ruce. (Znamení vlka)
A začneme básní. Jmenuje se „Cimérie“. Taky proč ne, trocha poezie pro barbary v čele s Conanem – to nikdy neuškodí. Tu měl přednést Arnold Schwarzenegger ve filmu Barbar Conan, ale nějak se od toho upustilo. „Jako, sorry, kámo, já jsem barbar, nejdřív praštím, a potom se ptám“. Ano, v úvodním slově nám José Villarrubia omlátí o hlavu nesmyslnost filmů s Arnoldem, ale na druhé straně vlastně přiznává, že teprve filmová verze vyzvedla nad povrch všechny ty komiksové a psané příběhy o legendárním Cimeřanovi. Díky, božský Arníí!
Malá ochutnávka:
Vzpomínám na lesy temné, příkré srázy chlumů chmurně halící, na mračna šedá, olověná, nehybně se klenoucí...
Na temné říčky, vinoucí se ztichle po stráních, na větry pusté, jenž v průsmycích bez ustání špitají...
Za chlumem chlum, za vrchem vrch...
Za srázem další úbočí a všechny lesem pokryté a plné stromů nevlídných tam naše zem kdys ležela...
…..CIMERIE...
Další část básně už si musíte přečíst sami. Opět velmi povedená kresba, temné barvy, zimní zákoutí a v kresbě je vidět i ta všudypřítomná smrt. Tomás Giorello nezklamal a dokázal, že prostě Conana nakreslit umí. Pravda, pomáhají mu v tom Richard Corben a vybarvovač José Villarrubia (měl by děkovat Arnoldovi?). O velké části odvedené perfektní práci můžeme také děkovat Timothymu Trumanovi. Nebýt tohoto scénáristy, který rozumí počinům Roberta E. Howarda, byly by příběhy jen poloviční. Conan Cimerie je opět ponuré, dobrodružné, plné krve, ale pro fandy je to něco úžasného.
Citát: Proč jíst krysu, když můžeme povečeřet koně. (Kletba úplňku)
Trochu mě tam vadili ty vložené příběhy o Conanově dědovi Conachtovi. Kreslí je Richard Corben (R.I.P.), ale mě jeho kresba moc nesedí. Conan je na ní úplně jiný, takový moc hnědý. Vypadá spíš jako nějaký kromaňonec. Corben zde kreslí jen tyto vzpomínkové spin-offi, ale je jich celkem hodně a tak řídne ta kvalitní Giorellova kresba. A za tento počin dávám o jednu hvězdu méně. Vybral jsem několik citátů a vložil je do Cimerie, mistru Trumanovi. Při čtení této dobrodružné ságy jsem poslouchal přízračné Angellore a jejich předlouhé studiové album Rien Ne Devait Mourir z roku 2020.
Citát: Démoni? Nevím, co jsou zač, ale krvácej. (Skrutové)
A než řeknete
nejneobhospodařovávatelnější,
už se nám známá červenomodrá postava
houpe na sítích mezi rozeklanými
Newyorskými mrakodrapy...
Obsahuje komiksy Amazing Spider-Man #194 - #200
Opět se tu čtenář musí obrnit jistou dávkou shovívavosti, protože zase začínáme v podstatě v půlce. Ed Hammond sice v úvodníku tohoto svazku říká, že jsme toho za těch předešlých 200 dílů už zažili dost, ale to on netuší, že nám se do rukou dostávají díly na přeskáčku a my tak nějak tápeme mezi všemi. Neustálé opakování začíná ubíjet a už se těším, kdy se to konečně posune dál.
Malá ochutnávka:
To na mě doktore vůbec nezkoušej, doktore... Neříkej, že jsem šílenej, protože nejsem. Rozumíme si? Nejsem šílenej. Doktoři v base to říkali taky. Ale já vím, že nejsem šílenej. Jasný doktore? Jasný?! Nejsem šílenej!
Co mě však v tomto příběhu překvapuje, je doznání, že muž, který zabil Spider-Manovo (Peter Parker) strýčka Bena – údajně něco u strýčka hledal. A já si vždycky myslel, že Benovo setkání s jeho vrahem bylo v podstatě náhodné. A díky roztříštěnosti Hachette se tu Spíďa setkává s BlackCat vlastně poprvé. Jenže čtenář už jí zná, setkal se s ní v dřívějších příbězích od jiných autorů.
Citát: Opravdu tě nechci zabít, ale udělám to, pokud se mi budeš plést do cesty!
Když si tak nějak rychlostně prolistujete celý svazek, padne vám do oka, kolik prostoru tu zabírá veselá barva. Scénárista Marv Wolfman se snažit o co nejmenší počet slov na stránku a někdy mu to i vyšlo. Opět se sem vrací protivníci, jako je Kingpin nebo Mysterio – ano, stále to samé. Kreslíři Keith Pollard, Frank Giacoia nebo Sal Buscema celkem příjemně kreslí, a tak nám tu vzešel klasický Spider-Manovský svazek sedmero sešitů. Jen třešničku na pomyslném dortu doplňuje velmi povedený sešit #200 s přispěním legendárního Stana Leeho.
Citát: Černé kočky nosí smůlu.
Ty... ty jsi Batman.
Vedeš tuhle válku už léta.
Ale teď jsme tu my.
A... Jestli ji vedeme špatně...
...ukaž nám, jak ji vést správně.
Další v sérii darovaných knih pod stromeček. I když, tohle je už jiná liga, než Liga Spravedlnosti. Batmana ve své podstatě totálně nesnáším. Ale, abych si pořádně připomněl, proč ho vlastně nemám rád, je potřeba si čas od času o něm něco přečíst. Už jen, když se podíváte na titulní obálku – no, já bych to nekoupil. Batman ve své plné kráse. No, schválně, kdy jste ho viděli se usmát? Oni jsou Gotham, on je Batman, a tady končí sranda.
Citát: Přišels pozdě! Změnu ročních období nezastavíš!
Kresba v tomto svazku mě nebere. A hlavně, střídá se tu strašně moc kreslířů. Celek je nevyvážený, a ve své podstatě převládá tmavě hnědá a černá barva. Čekal jsem, kdy nad Gothamem vyjde Sluníčko nebo alespoň, kdy zahlédnu osm žlutých motýlků, a nic. Ani jeden motýl. Alespoň černý, ale ne, jen nějakej černej netopejr. Vlastně tři. Jo, ano, na počátku bylo Slunce, ale jen asi na dvou stránkách. Bez motýlků.
Malá ochutnávka:
Měli bysme mít bojový pokřik třeba „Gothamovi spolu“
...„Batman jde vždycky do akce beze slov“.
Nemusíš dělat všechno, co on. Kdyby skočil z mostu, skočil bys taky?
...“Já lítám, to je něco jiného“.
No, a podívej se na sebe.
Obsahově je to Batmanovská klasika. Vznikne konflikt, ON ho začne řešit. Nejdřív má problémy, sem tam u toho někdo hekne, nebo se přidají Gothamovci, pak se Batman nasere a začne mela. U příběhu se ani jednou nezasmějete, všechno je to až moc vážné, uřvané, zuřivé, tmavé, a ano, i krvavé. Ale jako celek to na mě působí hodně deprimovaně. Ne, nečetlo se mi to dobře. Dva hodně a sytě žluté motýlky, ať to trochu prosvítí. Tak ne, půl motýla ještě uberu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Gotham city neustále upadá do zmatku.
HARLEY VÁM HELFNE!
Volejte 1-555-555-0069
Prohlášení:
Toto není eskortní služba.
Jiný číslo nám nenabídli. Vopravdu. (Pták se zlobí)
Zde zaznamenáváme jednu moc zásadní změnu. Odešel jak hlavní scénárista tak i kreslíř. Nahradili je Frank Tieri za scénář a Inaki Miranda a Mirka Andolfová za kresbu. Hlavní aktéry, kterými byli Jimmy Palmiotti a Amanda Connerová, to už přestalo bavit a odjeli do Vegas na dovolenou. Musím však uznat, že jak Inaki Miranda tak i Mirka Andolfová kresbu zvládají. Stále je dost podobná té od Connerové.
Citát: Když vám horská dráha nedělá dobře, tak na ní nelezte! (Na pálce)
Se scénářem už je to pochybnější. První příběh, vložený do dvou sešitů a nazvaný „Na pálce“, byl dobrej. Tak trochu šmrncnutej hororovým napětím se povedl. Z druhým, „Pták se zlobí“ už mi to moc nešlo. A to asi hlavně proto, že je v něm Pinguin. A ptáte se proč ho nemusím? Vůbec se mi nelíbí zmutovaní ptáci, jako jsou Maurice a Pierre. Ten muzikant za to nemůže. Třetí příběh „Babi Harley“ ani nebudu rozebírat. Byl strašněj.
Citát: Co mi to teče z ucha? Je to krev? (Pták se zlobí)
Vlastně tři příběhy, které obsahuje tento svazek, jdou postupně dolu. A ten poslední už vůbec za nic nestál. Více informací najdete v mých komentářích ke každé povídce zvlášť. Najdete je v sekci „povídky“ u této knihy. Ale svatá prostoto, to snad už víte sami! Pří čtení tohoto svazku jsem poslouchal dívčí skupinu Burning Witches - Dance with the Devil (2020) a neznělo to vůbec špatně.
„Prosím, uřízněte mi
jako první ty uši,
ať už ty vaše kecy
nemusím poslouchat!!“
(Volte Harley)
U těchto příběhů se držím jen díky dvoum věcem. První je fakt, že tuto sérii kupuji pro někoho jiného a mít jí doma a nepodívat se, by byla pěkná blbost a ignorantství. Druhou věcí je fakt, že se mi strašně líbí styl, jakým je to nakreslené. John Timms, Mirka Andolfová, Michael Kaluta a další, kteří se v sérii střídají, mají stejný styl, který má tolik shodných aspektů, že mnohdy ani nepoznáte, kdo z nich je právě na tahu. Celkově je kresba velmi povedená.
Citát: Ale no tak. Podporuješ jí proto, že je kus. Jen to přiznej. (Volte Harley)
O scénáři už se to samé říci nedá. Všechno je jak na vlnách. Jednou je příběh perfektní, že musíte zatleskat, ale pak otočíte na další podpříběh a žasnete, kam se podělo to nadšení, které jste měli při předcházející kapitole. Ne jinak je tomu i v tomto svazku. Pravdou však je, že je scénář převážně v rukách Amandy Connerový a Jimmyho Palmiottiho. Ti, příběhy opouštějí jen v časech, kdy jim dobrý příběh vydělá dost peněz na delší dovolenou. Ale když prachy dojdou, zase se vrací.
Citát: Páni, já hurikán ještě nikdy nezažil. Jak zlý to může být? (Soustrasti)
Nakonec, bohužel, byly příběhy s politikou asi to nejlepší v tomto svazku. Vůbec se mi nelíbila povídka Soustrasti a poslední příběh byl už jen taková šaškárna. Více podrobností, více citátů, nějaké ty ochutnávky, více názorů a více informací najdete v kolonce „povídky“ u této knihy a nebo zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
„Jen co ta pohroma udeřila,
začaly jste si syslit všechny šampóny.
Byl jsem v supermarketu kde ženský nechaly
celý řady konzerv netknutý, ale kompletně
vybílily oddělení „péče o vlasy“.
Zvláštní vydání sice tak trochu zavání novinovým článkem, který v tomto příběhu vydá jeden bulvární plátek, ale název tohoto svazku má dvojsmysl. Jedná se tu totiž o spousty flashbacků, vraceček do minulosti. A všechny ty návraty nám vlastně základní děj nějak moc dál neposouvají. Vlastně, loď na které se Yorick plaví, přistála v Sydney a zůstane tam všech šest sešitů. Tedy „zůstala“ v uvozovkách. Jak jsem řekl, dost se tu opět zaobíráme minulostí. Ale zase se tu dozvíme dost důležitých věcí, a některé jsou docela zásadní.....
Malá ochutnávka:
Jak to, že kluci mají knoflíky ne jedný straně a holky je mají na tý druhý?
„No, dámy mívaly na oblíkání služebnictvo, takže když byly knoflíky nalevo, šlo to služce, která byla pravák, snadněji. Kdežto páni tenkrát nosili kordy, tak že levá strana kabátu musela jít přes pravou, aby se jim, když tasili, zbraň o nic nezachytila“.
Kresba opět neurazí a i když se tu střídají tři tvůrci, jejich styl není tak moc rozdílný, že by to kazilo celkový pohled. Jenže nic významného nikdo z nich nenakreslí. Malba je nevýrazná, jednorázová a ničím nevyniká. Je to prostě styl na který si zvyknete a moc vás nevyvede z míry, pokud se někde změní barva nebo se víc zaplní nějaké to komiksové okno. Jak jsem však už někde psal, tento příběh ani není tak o kresbě, jako spíše o obsahu a dobrodružství.......
Citát: Na každým vyhynutí je něco dobrýho, co?
Před dávnými časy, v předaleké Galaxii....
...zuří vesmírná občanská válka.
Aliance odvážných bojovníků za svobodu se vzepřela
tyranii a útlaku děsivého Galaktického impéria.
Toto je jejich příběh!
Tento svazek čítá 27 (dvacet sedm) povídek. Ke všem jsem napsal komentáře, přidal malou ochutnávku a nějaký ten citát. Najdete je v kolonce „povídky“ u této knihy.
#1 - #6 *****
Je to nádhera. Má to snad stejné barvy jako byly použity ve filmu. Na ploše se neustále něco děje, řeší nebo se střílí. Han Solo opravdu vypadá jako Harrison Ford, Millennium Falcon září na hvězdné obloze a kecy robota Artoo Detoo jsou stále k popukání. Je to radost, číst tyto příběhy. Události odehrávající se v povídkách #1 až #6 skoro do detailů kopírují filmové verze George Lucase. Stává se pak faktem, že čtenář, který filmy viděl, už se nezaobírá okolnostmi komiksového děje, ale děj samotný si prostě užívá. A vzhledem k tomu, že viděl filmy, je pak nadšen z toho, že dokáže i děj předvídat. Strašná pohodička..... Napětí se, sešit od sešitu, stupňuje. Světelné meče kmitají, lasery neúprosně drtí povrchy kosmických lodí a malých stíhaček, hláška střídá hlášku a hudba temně zní. Dokonce jsem viděl i žluté motýlky, bylo jich osm. Kde se tu vzali ví snad jen Darth Wader a „síla“.
Citát: Polohu máme správnou. Jen tu není Alderaan! (#03 - Hvězda Smrti)
#7 - # 10 ***
Jenže pak se objevují „Nové planety, nové příběhy! a hned od #7 se mi to zas tak moc nelíbí. Tvůrci si jako příklad berou film Sedm statečných a několik sešitů se tomuto westernovému příběhu věnují. Události na planetě Adubu-3 mě moc neoslovily. Málo vtipu, jen trocha dobrodružství, prostě celkem nuda. Všem těm sešitům z Adubu-3 dávám tři motýlky a to hodně vybledlé motýlky. Strašně jsem se těšil až tyto události budou dořešeny a tvůrci se zase vrátí ke hvězdám. Raději nějakou bitvu v daleké, předaleké Galaxii, než králíka v poušti. Ano, součástí osmi statečných je i Jaxxon – metr osmdesát vysoký králík, který radši ohlodává kosti, než chroupe mrkev.
Citát: Vítězi jsou ti, kdo zůstali stát. (#08 Osm za Adubu-3)
#11 - #15 ****
Příběhy z vodní planety v systému Drexel nejsou špatné, i když se neodehrávají ve Vesmíru, jsou dobrodružné, je tu epická finální bitva, trochu lásky a smutnější konec, než by si to zasloužilo. Je to slušně napsané, pěkně nakreslené a má to příjemné barvy. Navíc finální epická bitva s Dračími jezdci je úchvatná. Není to stoprocentní dobrodružství, ale za čtyři hvězdy to ujde.
Citát: Proč to neřekneš bez těch ošklivých dodatků o mém charakteru?! (Duel mezi hvězdami #15)
#16 - #23 *****
Jeho nástrojem jsou smrt a zkáza! Jeho terčem Vesmírní válečníci! Jmenuje se Valance a je Lovec! Nemá rád roboty a nosí s sebou velké tajemství. A dal si za úkol zlikvidovat C-3PO a R2-D2.
Tohle bylo na úrovni prvních sešitů. Napínavé, akční, smrtící a zdařile nakreslené Akorát mě dost naštvalo, že Lovec, Valance tu nedostal tolik prostoru, jak by si čtenář myslel a přál. Ale i tak jsem tomu dal pět hvězd.
Citát: A teď fofr! Vezmeme to načisto... ať nikdo nepřežije! (Lovec! #16)
#24 - #27
Jsme opět u Yavinu. Další nebezpečí pro tuto planetu a její měsíce. Jenže je v tom i něco jiného. Nějaká konspirace nebo snad schovaná Imperiální základna. Těžko říci. Ale mě tak trochu zklamalo, že se naši hrdinové nevydají raději někam do...třeba do nějaké daleké, předaleké Galaxie. Ale, to ne, oni se musí vrátit. Musím však přiznat, že příběhy z této lokality jsou akční a plné soubojů, prolhanosti i lásky. A konec, který vlastně není koncem nás žene do dalších nebezpečí-
Citát: Droidi a lidé se takhle nechovají. Nepokládají život jeden za druhého! (#27 Návrat lovce)
Pokud máte zájem přečíst si i komentáře ke všem povídkám v tomto svazku, tak zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
…...................................POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ................................
I vylil Hospodin na Sodomu a Gomoru
z nebe déšť síry a ohně...
A vyvrátil města tato,
i všechno okolí jejich,
i všechno obyvatelstvo měst těchto.
Mám trochu prokluz v knihách Arnošta Vašíčka a tak přidávám pomalu, ale jistě. Toto je další z jeho tvorby. Několik témat, nějaké záhady a hlavně zde, pan Vašíček přidává i své teorie. To je právě to, co mi chybělo v knize předcházející. Tady se nebojí přidat polínko do ohně a dokonce si své teorie i obhajuje. Osm námětů, několik záhad a pár vysvětlení, kterým však nemusíte věřit. Záleží jen na vás, do jaké krajnosti zajdete.
Malá ochutnávka:
V dávných dobách žily na Zemi podivné bytosti. Obři i trpaslíci, kříženci lidí a zvířat, mořské kreatury s hlavou člověka i tajemná stvoření, která sestoupila z hvězd. Fascinující zprávy o výskytu těchto stvůr se dochovaly doslova na celém světě a byly dlouho považovány za pouhou báji. Některé archeologické objevy ale naznačují, že naši planetu skutečně obývali velmi zvláštní tvorové.....
Asi nejvíce záhadný je článek na téma Létajících špionů. Hlavně to přirovnávání z Rumburakem jsem náležitě ocenil. Každá pohádka má své temné kořeny. Článek, který mě nejvíce zaujal je ten o bludných lodích. Ano, také mám rád Piráty z Karibiku, ale tohle je tak trochu z jiného rumového soudku. Rozhodně jsem se u této knihy nenudil a těm, kteří pana Vašíčka moc nečtou, mohu pro svou umírněnost, doporučit.
Citát: Nikdo tedy netušil, jak byla ta podivná věc vyrobena.
Sražený autem,
nadopovaný oblbováky
a ještě postřelený?
Ne, nemáš dneska dobrý den,
Spider-Mane.
Obsahuje komiksy Marvel Knights: Spider-Man #1 - #6
Po rozbalení jsem skoro zaplesal. Kresba je parádní. Manželská dvojice Terry & Rachel Dodsonovi to mají zmáklé. Tohle vypadá na temnější příběh než jak naznačuje obálka. Celý příběh na černém podkladě, tak se mi to líbí. Tak tedy vzhůru Dolů mezi mrtvé. Další příběh Spider-Mana alias Petra Parkera, a opět tak nějak z jiné reality a jiného úhlu pohledu. Zde například teta May ví, že je Parker Spider-Man.
Citát: Všiml sis, že v našich kruzích mají lidé ve zvyku vstávat z mrtvých?
Scénáristicky to však nebylo tak dobré. Už jen ta snaha vložit do příběhu známé Avengers, jako je Iron Man, Kapitán Amerika nebo Nick Furi. Ono, totiž, místo toho, aby Spider-man hledal svou unesenou tetičku, tak místo toho škemrá u všech superhrdinů, aby mu pomohli. Faktem je, že na něj serou, ale i tak měl scénárista nutkání tam všechny ty postavy propasovat (propašovat). Má je tam, ale bylo to zbytečné.
Malá ochutnávka:
Na vteřinu mě napadlo, co asi takhle v neděli ráno dělají normální lidé.
Rozespale zíraj na své budíky? Tulí se ke svým ženám? Láme jim žebra starý rodinný přítel navlečený do gumového kostýmu?
Nebo to mám takhle jenom já?
Vybral jsem sedm citátů a už je má Mark Millar na svém profilu. Při čtení jsem poslouchal skupinu Mötley Crüre a jejich dvě první studiová alba 1982-Too Fast For Love a 1983-Shout At The Devil. Sečteno a podtrženo: Perfektní až noirová kresba, část velmi povedených akcí, pár dobrých záběrů, ale jinak pokulhávající scénář. Například ta anabáze u X-Menů – no nebylo to trapné? Bylo!
Citát: Jsem superhrdina. Nikdy to není tak špatné, jak to vypadá.
Rodina....
to je něco jako
lesní požár.
Na začátku nic moc,
ale jak se to pak sakra rozjede!
Svazek obsahuje sešity #37 - #42
Je čas připravit se na nový zvrat v ději. Máme jednu křídlatou, jednoho s rohama a jejich Hazel, potomek, který vlastně podle propagandy vůbec neměl přežít své narození. No a aby to nebylo tak jednoduché, Alana a Marko, respektive Fiona Staplesová a Brian K. Vaughan, nám připraví další překvapení. Další želízko v ohni dvou znesvářených a stále proti sobě bojujících stran. Děj se zdramatizuje ani nevíte jak. Asi se stane něco moc špatnýho....pojďte rychle na to!
Citát: Kdo tvrdí, že cesta může být cíl, je totální sráč.
Dřevěná kosmická loď musí natankovat a křídlatí a rohatí a duchové a androidi musí spolupracovat, aby mohli pokračovat ve své cestě. Ale, kurva, moc to nejde. Spousty vyhrocených situací, a když to vezmete z té ironické stránky, musíte se furt smát. Malé žabomyší války, tedy slovní přestřelky, mezi cestujícíma, za to prostě stojí. Myslím za to se smát. Povedené dialogy, zajímavé situace a nádherná kresba. Hlavně poslední tři strany jsou temné.
Malá ochutnávka, respektive dialog:
ALANA: Snaha tu byla Izabel.
ROBOT IV: Vážně? Mně spíš připadá, že té vaší nehmotné přicmrndávačce se úspěšně daří být stále naprosto k ničemu.
IZABEL: Říká chlápek, co celý den jenom sedí u sebe v kajutě a honí si ho?
ROBOT IV: Ty...ty si dovoluješ mě špehovat v soukromí?
IZABEL: Ani omylem, ale beru to jako potvrzení svejch nejhnusnějších podezření.
Zatím, co si mezirasová rodina užívá nejdelší tankovací zastávku v dějinách Ságy, síly, které se jich chtějí zbavit na tom pořád usilovně makají. Čtenář tak netuší, kdo, kdy a kde, nebo co na ně zaútočí......dřív. Ano, žádná slaďárna. Krev stále teče a stále je červená. Tedy u některých. Netuším třeba co Pan Robot, kdysi IV. Jakou on má barvu vnitřních tekutin? No nic. Na scénu přicházejí i nové postavy. A jak jsem říkal už v minulém komentáři, oba tvůrci vždy dokáží překvapit. Například Pochod....to není povel, to je jméno další postavy, tedy dalších postav. Zmatek? To si prostě musíte přečíst.
Citát: ...a na rozdíl od reality je vymyšlené násilí prostě boží a cool.
Jste tady proto, abyste prokázali,
že máte na to, stát se
Vikinskými hrdiny....
A to znamená, že nejdřív
musíte chytit draka!
Škyťák Šelmovská Štika Třetí je malý Viking s dlouhým jménem. Přidejte se ke Škyťákovi na výpravě za posláním, i když ještě sám neví, že nějaké má..... BOX PRVNÍ obsahuje čtyři knižní příběhy. Zažil jsem plno srandy, napětí i dobrodružství. Oproti filmové verzi je tohle tak nějak jiné. Ti co viděli nejdřív filmy budou možná trochu zklamaní, ale dá se to přežít. Knižní příběhy jsou trošku rozvláčnější a delší.
Kniha první: Jak vycvičit draka ****
Zde Škyťák zjistí, že profesor Sígroň Ph.D., Dsc., Etc. nemá pravdu v tom, že vycvičit draka pomůže jen to, na něj hlasitě řvát. Bezzubka se probouzí a Škyťák na něj začne mluvit. Více zjistíte v knize Dračtina pro samouky. Úvodní kniha je skoro přesně to, co jsem očekával. Až na absenci klasického Bezzubky. Ale ten je jen ve filmu.
Citát: Nene dyclat e-ee webárak símtye – Nekakejte v domě, prosím.
Kniha druhá: Jak se stát pirátem ****
Příběh v druhé knize je trošku s hororovým nádechem. Ten začne v momentě, kdy se potopí loď se Škyťákem a dalšími Vikingy, kteří cvičí pirátský šerm pro začátečníky. Loď je potopena rakví. Nejstrašidelnější živou mrtvou postavou se tak stává Alvin Chudý, ale čestný farmář. Tohoto chlápka by jste se měli děti hodně bát. Hlavně mu nakakejte do přilby....tedy nekakejte.
Citát: Simtye nene hamihami mňauki - Prosím nejez tu kočku.
Kniha třetí: Jak správně mluvit dracky ***
Tak tady se objeví i Thor. Sice neprdí, ale řvát umí. Pro nemalé množství koktání a šišlání dávám o hvězdu méně, než předcházejícím knihám. Nejsem si jistý, zda to koktání prospěje dětem až tohle budou číst. Naštěstí tam toho zas tak není, snad děti neponesou větší následky.
Citát: Ne hamita podpulki, ne hamita spinkiplát a tuplo tuplo ne hamita mňauki!
Nebudeš jíst židli, nebudeš jíst postel a už vůbec nebudeš jíst kočku!
Kniha čtvrtá: Jak zlomit dračí prokletí ****
Víte, možná je tohle prokletí, číst to za sebou. Pokud máte malé děti, přečetl bych jim tuto čtvrtou a poslední knihu v boxu a dal bych velkou pauzu, než se pustíte do dalšího boxu. Už při čtení „Jak zlomit dračí prokletí“ mi trochu hrabalo. A abych řekl pravdu, už mě to i nudilo. Neustále opakování již řečeného mě unavuje. Tento příběh není nejhorší, ale zatím poslední. A mám pocit, že do dalších se už nepustím a rovnou je dám dceři. Obávám se, že jí se to bude líbit míň než mě.
Citát: Bezzubka, ta dyk mášayn yá cí ta kaky do zeledrápla kakíto.
Bezzubko, vždyť víš, že chci, abys kakal v dračím záchodě...
Škyťákovy knihy nemusíte číst popořadě. Je vlastně úplně jedno čím začnete. Možná snad doporučení: nejdřív si přečtěte knihu první a pak už je to úplně jedno. Dokonce můžete i některé úplně vynechat. V tomto boxu se mi nejméně líbila kniha Jak správně mluvit dracky. To bych například klidně vypustil. Příběhů Škyťáka Šelmovské Štiky III. Už je dvanáct a tak je z čeho vybírat. V každé knize najdete seznam, jak byly příběhy vydány popořadě.
Citát: Nadešel čas draků, a teď vás může zachránit jen král. Králem se stane mistr mezi mistry.
Jsem ministr ve vládě psychopata,
který má za sekretářku vraha,
za manželku děvku
a za poskoka špiona.
Krásně se to celé posunulo dál. Vše je sladěné a opět není místo pro nudu. Oba spisovatelé přitvrdili, přibyla akce, láska a lehce více politiky. A zatím, co se v předešlých příbězích dali mrtví počítat na desítky, zde si přidejte několik nul. Brutálně romantický konec jsem snad ještě nečetl.
Malá ochutnávka:
Mlčky stáli v půlkruhu a dívali se. Šero okolo nich se měnilo v noc. Tiché pomníky zimy, řady kamenných, po kolena vysokých náhrobků, vyrovnaných jako nastoupená armáda, se táhly, kam oko dohlédlo.......
Objevil se tady aspekt, který pan Hlávka dokonale umí. Postupem času si totiž uvědomíte, že fandíte úplně někomu jinému, než na počátku příběhu. Marně pak pátráte v paměti, kdy se to stalo. Dobráci jsou svině a svině jsou dobráci. Sakra a od kdy?!?!
Citát: Pokud není možné vzniku nežádoucí legendy zabránit, lze jí čelit vytvořením jiné legendy.
Výše uvedený citát řekl Andrej Korwarian vůdce Algoru. Jeho „pomsta“ za události v předešlé knize je boží a drsná, ale nemůže se z ní stát legenda. Proč? Vždyť se přeci nic nestalo...........
Co se naopak stalo, je to, že z příběhu, alespoň na čas, zmizel Patrik Hill. Po událostech na Algoru, při návštěvě krále Viridianu, je zatím mimo hru. Tato uměle vytvořená postava mi kazí příběh. Proto jsem rád, že tu je jen okrajově a hned se počet hvězd vyšplhal na pět.
Přibylo i humoru. Lehkého, stravitelného a neironizujícího. Prostě takového vtipu, hodného králů a pážat, kteří jsou ve hře. Nejnápadnější je pak reklama na film Vetřelec, kdy Nikola, momentálně z Newelu, prohlásí – cituji: Jistě Vetřelec. Třicáté pokračování. Nebo dvaatřicáté?!?! A Natalie odpovídá: Tak je to přece vždycky. Když je někde vetřelec a ostatní odejdou z lodi, tak tam vleze a sežere toho, kdo tam zůstal. A pak se schová a sežere zbytek.
Ostatně příběh Nikol a Nat by určitě dal na samostatnou knihu. Jejich dobrodružství v tomto dobrodružství je velmi zajímavé a … dobrodružné.
Trochu jsem se lekl, když jsem zjistil, že příběh zdaleka nekončí a je připravována další, již čtvrtá, kniha v sérii. Tato ponese název „Chlad Chiméry“. A jak tvrdí mistr Hlávka, je to předposlední kniha v sérii.
Tak snad brzy.
Jedna z mála knih, kterou budu číst až do skonání světů. Naprosto perfektní katastrofický román, plný napětí, překvapení a dobrodružství. Obsahuje i spousty návodů, co dělat a jak se zachovat v podobných situacích.
„Jasně že bych chtěl,
aby se mi syn vrátil,
ale zároveň se nedokážu
ubránit pocitu,
že by se mi vrátit neměl.“
„Neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“
Nemá to sice originální námět, ten koncept už je tisíckrát omletý,
ale tím, že jej pan spisovatel vložil do Českého prostředí, tím to dostává jistou originalitu. Rozhodně to má napětí a hororové prostředí. Trochu mi tam vadila ta „závislost“ na internetu, ale dnešní mládež už to prostě bez netu neumí. Vlastně, když jim ho vypnete, jsou na prahu hororu. Tak že nevěřil jsem všem těm kecům, ohledně videa, který natočila Adéla. Navíc ten styl „Blair witch“ mi nesedí už od dob, co jej někdo vymyslel. Tak že z původního nadšení jsem trochu slevil, protože všechny ty dohady kolem záhadného bytu mi připadaly nesmyslné. Třetina příběhu obsahuje jen dohady, odhady, úvahy a scestné domněnky. Hrubá kostra příběhu – oltář, hřeby a prostředí – jsou perfektní. Tudíž tomuto příběhu zatloukám tři hřeby.
Citát: Člověk nikdy neví, život venku je tvrdej a slunce je hitler.
„Vidíte!
Žádná slanina, žádná šunka,
žádná vepřová pečínka?
Žádnej já! Tohle je košer ráj,
vy pitomci!“
„Většina lidí si myslí, že krávy nemyslí.“
Kráva, prase a krocan vejdou do baru a barman řekne . . . VEČEŘE. Ty krávo! To bylo tak ujetý, až to bylo hezký. Nenapsat to David Duchovny, věřil bych, že to napsal nějakej sjetej mimozemšťan z Akt X. Dobrej rozjezd, příjemný útěk a hlavně ta geniální myšlenka celého putování – paráda. Pravda, ty anabáze v různých zemích, to už bylo trochu přes míru . . . ale jinak super výlet. Nebudu se ptát, jak kráva mohla chodit po dvou, (Ukradla jsem z domu mapu světa a pár svazků Encyklopedie Britannica), aby vypadala jako „lidská kráva“, nebudu se pídit po tom, jak mohli krást v obchodech a nikdo si jich nevšimnul, nebudu bazírovat na tom, jak mohl krocan používat mobilní telefon a lítat s letadlem . . . příběh mě vzal pod svá křídla, ale nenechal jsem se vodit za čenich.
Citát: Tahle země byla celá šílená a já šílela z ní. Tak tohle znamená být šílená kráva.
Pochopil jsem i, že tam pan spisovatel-herec musel vložit sex, nadávky i fekální humor, aby to pobrala větší část čtenářů, a aby se příběh donesl ke všem . . . a i s tím souhlasím. Tak že jsem se obrnil, opevnil a smál se u tohoto, trochu ujetého, ale jinak velmi krásného, a poučného příběhu. Jen škoda, že to v Hollywoodu už nenatočí a věřím, že Netflix na to neskočí, protože by to celé pokálely kravskou mrvou. Ostatně dokážete si u nich (Netflix) představit film, kde židovské prase v Izraeli ukamenují muslimové? A to nepíšu o tom, že zde mluvící zvířata ukazují dětem cestu k drogové závislosti. Ne, to by vám, ty krávo, hlava nebrala. Jinak David Duchovny nese odpovědnost za všechny kraviny v mém textu.
Citát: Malý krůček pro krávu, ale obrovský skok pro skot.
„Zajímalo by ho,
jaký je to život,
když jeden
přesně ví,
co si myslí druhý.“
„Ed Tand, narozen v New Yorku na Zemi, 23 let. Před třemi lety absolvoval s vyznamenáním Astronautickou akademii . . .“
„Trestancem na Edenii“ je docela krutý příběh. Tím krutý nemyslím ani tak „krvavý“, ale „krutý“ tím faktem, jak dlouho Ed Tand čeká na svou pomstu. Dokonce bych mohl i říci, že tohle je tak zajímavý příběh, z pera Jean-Pierre Garena, že by si zasloužil i celou knihu. Mám pocit, že materiál by se našel. Časový úsek v této „bružůrce“ je dostatečně dlouhý, aby vydal na celý román. A navíc jsem si tuto zkrácenou verzi docela užíval. Ed Tand je tak trochu jiný hrdina, než jsme si u pana Garena zvykli.
Malá ochutnávka:
Povídejte mi o Kalo. Je vás hodně?
„Tak milion. Už delší dobu se snažíme udržovat stálý počet obyvatelstva. Dožíváme se zhruba vašich dvou set let a neznáme nemoci. Kdybychom nekontrolovali porodnost, byly by nás brzy miliardy a život by byl nemožný . . .
Čtenář ví, že je Ed odsouzen neprávem. Ale hlavní hrdina nikam nespěchá. A jak léta běží, jeho úmysl se pomstít narůstá a zdokonaluje se. Tak že jsem to jeho vězení na Edenii chápal. A jako on, jsem i já přijal trest a jen čekal jak se mu pomsta povede. Zajímavý jsou také protivníci na planetě, kterou Země využívá jako trestaneckou kolonii. Jsou to létající hmyzí mutanti, unášejí trestance i dozorce a kdoví, co s nimi dělají. Navíc je tu i zvláštní mimozemská inteligence. Konec příběhu je perfektní a po dlouhé době jsem musel i zatleskat.
Deset půlek létajících hmyzích Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )
Citát: Ještě štěstí že tento národ je mírumilovný, jinak by klidně dobyl celou Galaxii.