Terva komentáře u knih

„Jsem absolutně přesvědčený,
že není nejmenších pochyb o tom,
že se zde popsané události skutečně staly,
jakkoli nám mohou na první pohled
připadat neuvěřitelné a nepochopitelné“.


….................místnost je teď tak temná, že zde žádný stín nemůže přežít...............

Trochu jsem se bál počtu stran v této „gotické“ knize. Ono přeci jenom přes 500 stran deníku, to trochu nahání hrůzu. Ale naštěstí to není jen deník Brama Strokera, ale vstupují do příběhu i jiné aspekty a časové linie. Všechno to však spěje ke skoro uhodnutelnému konci. Taky proč ne, že. Je to přeci prequel k Draculovo dobrodružství. Příběh má stupňující se napětí, jistou část tajemna a hlavně obsahuje krásné popisování života z té doby. Z toho čtenář pozná, jak je naše současná civilizace rozhýčkaná, doktoři na zavolání, zabijáci vlkodlaků na e-mailu a lovci upírů jako seriál v televizi. To lidé v té době neměli a museli se se svými „démony“ poprat sami.

Malá ochutnávka:
Kde začít? Je toho tolik, o čem je třeba povídat, a tak málo vzácného času, aby se to dalo vypovědět. Až se přiblíží konec jednoho konkrétního týdne, já budu uzdravený, naše drahá chůva Ellen bude pryč a jedna rodina bude mrtvá. Začalo to docela nevinně, jen takovým drobným odposloucháváním. Byli jsme pouhé děti, mně bylo sedm, Matildě osm, a přesto na ten podzim nelze zapomenout. A rozpoutalo se to pouhými dvěma slovy: „Pohřbený zaživa“.

….................jest-li ho pohřbili zaživa, tak ho vlastně zavraždili....................

Navíc obrovská, tajemná, neprozkoumaná rodinná sídla, absence elektrického proudu a ústředního topení......... víte proč to píšu? Určitě jo. Kde chcete dnes v paneláku potkat upíra nebo vlkodlaka, když všude fungují časové světelné spínače. Ano, strašně se mi líbí ta doba, kdy tohle všechno nebylo a svítilo se loučemi, doktoři používali pijavice na léčení a topilo se dřevem a uhlím. Tento příběh Brama Stokera jsem si neskonale užíval, skoro jsem ho prožíval s ním. To, jak nakonec dopadl, to už je zas jiný příběh. Velmi povedený je i přebal knihy, kdy je do tvrdé přední strany vyříznuto okno věže z něhož Bram kouká. Rozhodně pět černých motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Znal jsem jednou jednoho malého chlapce, který nachytal do sklenice tolik much, že tam neměly dost místa, aby mohly umřít!

…..................neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra..................

138 13.06.2021

„… a všechny věci
směřující k životu,
všechny věci,
viděné pouze očima toho,
kdo si váží srdce srdcem
a ne pouze myslí.“

„Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené druhy.“

Že tohle bude těžká kniha jsem věděl už jen podle názvu. Také mi bylo jasné, že tohle jen tak na jeden zátah rozhodně nepřečtu. Obsahově je to totiž dost roztříštěné. Najdete tu spousty vyprávění, příběhů, úvah, postřehů, mýtů, pohádek a dalších věcí ze života dr. Estésové. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to opravdu neuspořádané, po delším čtení vám dojde, že je to naopak velmi logicky poskládané.

Malá ochutnávka:
Není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost. Není tak těžké pochopit, proč se na staré lesy a stařeny pohlíží jako na nedůležité zdroje. Není to zas takové tajemství. Není rovněž náhodou, žer vlci a kojoti, medvědi i divoké ženy mají podobnou pověst. Sdílejí příbuzné instinktivní archetypy, a jako takový jsou mylně pokládáni za nemilosrdné, zcela přirozeně nebezpečné a dravé.

Studie všech těch mýtů, bájí, pohádek a dalších důležitých částí této knihy jsou určitě velmi hluboké. Až tak moc, že jsem v některých pasážích paní spisovatelce moc nerozuměl. Ale to je asi tím, že nejsem žena, ale muž. Asi nejvíc mě zaujaly pasáže „Vnitřní žena“ a „Ztráta vlastního kožichu.“ Hlavně Vnitřní žena jsou ty stavy, kterým muž moc nerozumí a někdy je bere spíš svéhlavě než aby se snažil pochopit. Mám pocit, že číst tuto knihu mnohem dřív, mnohé bych udělal jinak. Ale to už je jen další báje, další příběh.

Citát: Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Musím uznat, že schopnost vytáhnout z pohádek, mýtů a bájí ty základní fragmenty, to dokáže málokdo. Jsou to velmi prastaré příběhy a časem si je lidé upravují, upravují a upravují, až se z nich stane úplně něco jiného. Pak přijdou lidé, jako například paní spisovatelka a dokáže vyhledat tu podstatu, ten vznik příběhu. Tak že mi mrazilo, když jsem četl například kapitolu 16 s názvem „Vlčí rasa.“ Rozmluva ženy s vlkem je fakt mrazivá. Ale v této knize toho najdete o mnoho víc a tak ji vřele doporučuji nejen mužům.

Citát: Musíme vkročit do té špíny a hledat drahocenné dary, které pod vším tím nánosem leží.

137 19.01.2023

Víte,
jak se jmenoval kůň,
který stál modelem
pro koně svatého Václava
na Václavském náměstí?

Další z knih pana Černého o Praze a o tajemstvích, které ji doprovází už od jejího vzniku. I když tady jsou některé záhady ještě před samotným vznikem. Jako první mě moc zaujala legenda o neviditelné Praze a o domě U poslední lucerny ve Zlaté uličce. V jedné staré pověsti se říká, že nahoře ve Zlaté uličce stojí dům, který se objeví jen za mlhy a vidí ho jen nedělňátka, tady lidé narození v neděli. Další zajímavostí je Klementínum. Vlastně tak nejde ani o něj, spíše o rekordní teploty zde naměřené. V roce 1983 27. července bylo naměřeno rekordních 37,8°C a 1. března 1785 zase naopak rekordních -27,6°C Citát níže však měření nabourává.

Citát: Za oknem pod meteorologickými přístroji byla kuchyně. Stávalo se, že hospodyňka vylila z okna horkou vodu z brambor, čímž vědecké měření znehodnotila.

Tato publikace je převážně o architektuře pražských budov. Také něco málo o pohřebištích, perličky o navrácení se Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí a mnoho dalšího. Tato kniha se mi nezdá tak poutavá, jako ty předchozí, co jsem četl. V podstatě jsem tu nenašel moc událostí, které by mě překvapily. O spoustě historek jsem věděl dříve. Publikace mi je jen připomněla. Hezké jsou pohlednice, které nám ukazují okolí Prahy, než se na místech začalo stavět. Je tu k zhlédnutí asi šestnáct pohledů. A jsou to velmi zajímavá místa. Například fotografie z výstavby Libeňského mostu z roku 1928. Myslím, že každý si tu vybere to své.

Citát: Doktor Johann Georg Faust uzavřel smlouvu s ďáblem a zaprodal mu svou duši. (Záhada Faustova domu)

136 31.03.2023

„V každém davu
se vždycky najde někdo,
kdo netuší, o co jde, a řve:
„Mrdat!“
nebo „Ukaž kozy!““

„V jedné předaleké galaxii“.

S Legií se to má tak, že „jednou jsi nahoře, jednou dole“. (ve vesmíru je to ještě horší, tam nevíte, jakým směrem) Aga je rozhodně hodně nahoře. Syrové, akční, srandovní, s trochou sexu a hodně krve. A vlastně už ani nevím, co o tomto příběhu více napsat. Nic mě tam nevadilo, všechno to mělo řád. Na konci dokonce i náznak vyšších možností a dalších cílů. Potyčka s archeology, získané schopnosti Kapitána Bouchače alias Moravce, nepřekvapující sex, ale naznačující další možnosti, které vás nenechají na pochybách, že je mistr Kotleta schopen jít ještě dále (nebo hlouběji?), ...u těch emzáků člověk nikdy neví.

Malá ochutnávka:
Karskému komandu velela Sekáček. Šlo o jednu z nejdrsnějších karských vyšetřovatelek. Přesto ale nesplnila svůj rozkaz a místo nařízené popravy nás zachránila. Měl jsem takové ženy rád – tvrdé, drsné, ale přemýšlející nad tím, co dělají a proč. Civilní karský oděv, jejž měla na sobě ona i tři členky jejího komanda, připomínal kabát, který jsem nosil na Jednotykadlákovu památku. Zdálo se, že se v něm necítila zrovna nejlépe. Nejspíš to byl dar od tanečníků petragunu.

Na konci tohoto příběhu je vystínováno pokračování, které napsala Kristýna Sněgoňová. No, přečetl jsem si pár komentářů a moc to lidi nechválej. Tak že se toho trochu bojím. Navíc, „Pán hor“, jako fakt? Kdo dá vesmírné lítačce takový název? Trochu mi to připomíná názvy ze série JFK (John Francis Kovář). Po chvilce rozvažování další knihu zatím odkládám, protože si chci zanechat dobrý pocit z Agy. Tohle je zatím nejlepší příběh ze série Legie. A já doufám, že přijdou ještě lepší nebo alespoň na stejné úrovni. František Kotleta za toto dílo dostává deset půlek plnohodnotných Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Znovu a znovu mi dochází, jak je vesmír obrovský a pro nás lidi neznámý a nebezpečný.

136 04.07.2022

„Nevadí mu,
když špatní lidé platí za to,
aby zabil jiné špatné lidi.
V podstatě vidí sám sebe
jako popeláře se zbraní.“

„Hledáme profesionála, toho nejlepšího střelce z nejlepších.“

Na další příběh z pera (klávesnice?) mistra Stephena Kinga jsem se moc těšil. Avšak mé očekávání bylo trochu zmraženo. Ve své podstatě mě první půlka příběhu nebavila. Navíc další kniha, kterou píše Billy Summers, při čekání na svůj úkol, a se kterou nás pan spisovatel postupně seznamoval, se mi v podstatě zdála zbytečná. Ano, jsou v ní některé střípky, které souvisejí z hlavním příběhem, ale říkal jsem si, je to vůbec nutné?

Malá ochutnávka:
Večer si Billy na velké televizi v brajglpokoji prochází filmy na Netflixu. Ví, že nějaký Netflix existuje, ale nikdy ho nenapadlo to zkoumat, protože je vždycky co číst. Vypadá to, že je i co sledovat. Velikost výběru je až děsivá a Billy se nakonec rozhodne jít místo koukání raději spát....

Avšak neházejte flintu do žita, jako celek je tohle dobrý příběh. Několik odkazů na předešlé Kingovo knihy, které jsou čtenáři dávkovány, určitě potěší nejedno srdíčko. Navíc od půlky knihy se to konečně rozjede a začne to být zajímavější. Konec příběhu je také povedený a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co vlastně byla „kniha“ a co byl příběh. A tak už je pak jenom a jenom na čtenáři, aby si vybral zda chce hezký konec nebo „hezký“ konec. 50%

Citát: Žádné diskuze, namířit a vystřelit.

136 23.06.2022

„Od okamžiku narození
máte určený čas,
než zemřete, rozložíte se
a pak budete pryč...
ztracení, navždy“.

„Lidi na Facebooku vážně až příliš snadno zpanikaří.“

Poslední, třetí, díl této série mě ohromil a krutě překvapil. Čekal jsem útlum a propad, ale Alex Scarrow dokázal, že to má prostě propracované a s ničím a nikým se nemazlí. Tentokráte sledujeme vícero linií a musím přiznat, že mě to přeskakování zpočátku docela štvalo. Ale nakonec jsem uznal, že to byl dobrý tah. Ono se totiž bylo pak na co těšit. Skončila jedna událost, otočíte stránku a v další kapitole už jste zase jinde. Těšíte se na návrat původní linie, ale pak jste překvapení, že mezi tím končí ta druhá linie. No a tak krok za krokem se béřeme k absolutně totálnímu konci.

Malá ochutnávka:
Kdy to bylo, nějak před třemi miliardami let? První buňky schopné replikace? Pokud to chápu dobře, tak existoval jeden druh jednobuněčného organizmu, který mohl, jakože, vytvářet energii ze slunce nebo tak, ale nedělal celou tu věc s genetikou. A pak tam byly viry, které měli DNA a RNA a dokázaly se měnit a přizpůsobovat a tak... protože to viry dělají, že jo? Ale viry jsou paraziti a nejsou schopni té věci s přeměnou energie. Takže jednoho dne, asi před třemi miliardami let, v jednou určitém bahnitém jezírku někde na planetě Zemi chytla buňka chřipku, která ji nezabila...

Celý ten příběh je o smrti, záchraně a lásce. Čtenář dokonce ani nedokáže odhadnout, jak to vůbec s lidstvem dopadne. Vlastně jsem to nevěděl až do poslední věty. No a pak si samozřejmě můžete vybrat ze dvou až čtyřech verzí a stejně nebudete spokojeni. Jedna poznámka v příběhu mě překvapila a dokonce i rozesmála. Lidstvo je virus, ale více se dozvíte v této trilogii. Avšak spokojenost panuje a já jsem rád, že jsem se k tomuto příběhu odhodlal a celý jej přečetl. Rozhodně, tuto postapokalyptickou vizi o „přežití“ lidstva doporučuji.

"Takže jíme dobře. Většinou rybí polévku".
"Ve zkratce – jsem naživu".

S láskou Leon.

136 23.04.2022

Moderní civilizaci
dělí od úplné anarchie
jen tři porce jídla
a internetové připojení.


V Nigérii propuknul neidentifikovatelný virus.

Ačkoliv Alex Scarrow vytvořil velmi poutavý a brutální příběh o konci lidstva, musím poukázat na fakt, že z velké části se údajný „virus“ chová skoro úplně stejně jako mimozemská entita v příběhu Anihilace od Jeffa Wandermeera z roku 2014. Trilogie „Jižní zóna“ čtenářům moc nevoněla a tak zde máme jakousi obnovu a remake (Remade). Musím však uznat, že tohle je rychlejší, krvavější a napínavější. Doslova jsem stránky požíral.

Malá ochutnávka:
Vystudoval jsem mikrobiologii a všem tady říkám, že není možné, aby tohle byl přirozený patogen. Příroda takhle rychle prostě nepracuje. Úspěšný virus hostitele nezabije za několik minut, to je šílené, protože potřebuje, aby hostitel fungoval jednak jako jednotka přepravy a jednak jako továrna pro další výrobu. Jakýkoliv virus, který zabíjí tak rychle, by ani nedokázal začít. Vymřel by s pacientem nula.

Zdá se, že lidstvo má odzvoněno. Brutální vyhlazení je nadosah. Avšak jistá naděje tu je. Skupinky lidí po celém světě stačí zatím odolávat. Má to rychlost, spád, je to plné smrti a naděje. Avšak zakořenila ve mně jistá pochybnost ohledně dalších dvou knih na pokračování. Mám pocit, že tu pan spisovatel došel až tak daleko, že už nám v dalších příbězích nebude moc odhalit něco víc šokujícího nebo překvapujícího. Ale i tak se pustím do další knihy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Zprávy prosperují díky odstrašujícím zprávám.

136 09.04.2022

„Tohle přece nejsou pozemšťané,
to jsou mimozemšťané.
Narození tady
na naší planetě.“
(Pablo Escobara)

Vzhledem k tomu, že věřím – jak na „Bohy“, tak na mimozemšťany, nenechal jsem si tuto, zatím poslední, knihu Erika Antóna Paula von Dänikena ujít. Musel jsem prostě porušit jedenácté přikázání: NEPŘEČTEŠ! Tento spisovatel mě doprovází skoro celým životem. Jeho první knihu „Vzpomínky na budoucnost“ jsem četl už někdy v roce 1985 a od té doby věřím. Věřím, že tam někde ve Vesmíru je pravda. A že bůh je metalista, cestovatel, tak trochu lhář, mentalista a hlavně mimozemšťan. Tedy, jeden z těch mnoha Bohů - mimozemšťanů, co naši planetu Earth navštívili.

Citát: Proč by vlastně měly lebky mimozemšťanů obsahovat vůbec nějakou DNA? Třeba jsou ET úplně jiní než mi. Možná vypadají jako létající sloni (ODKAZ NA ZAJÍMAVOSTI U TÉTO KNIHY) nebo keře schopné pohybu.

Navíc mistra astroarcheologa obdivuju. Ten člověk navštívil tolik zemí na naší planetě, že u některých jsem ani netušil, že existují a u několika dalších i pochyboval, zda jsou vůbec ještě v naší sluneční soustavě. Vím a tuším, že některé jeho dobrodružství jsou „vyšperkované“ pro knižní podání, ale ten tvrdý základ tam prostě je a věřím mu. Navíc, mnoho svých důkazů o jiných mimozemských civilizacích na naší Zemi má zdokumentováno a jeho tvrzení doprovází velká spousta fotografií, o kterých se rozhodně nedá pochybovat.

Malá ochutnávka:
...vše navíc komplikuje skutečnost, že neexistuje jednotně stanovený počátek letopočtu. Pro porovnání: My křesťané jej počítáme od narození Krista, staří Římané ho vedli „od založení města“, tedy podle křesťanského kalendáře od roku 753 př. n. l., Mayové ve Střední Americe určili jeho počátek podle příchodu bohů z vesmíru v roce 3114 př. n. l., židovský kalendář začíná rokem 3761 př. n. l., kdy Hospodin podle židovské víry stvořil svět. Nikdo ale neví, od kterého roku se odvíjí historický kalendář starých Egypťanů.

Ne jinak je tomu i v této knize. Poutavě podaná dobrodružství, logicky vysvětlené důkazy a vše je to podpořeno souborem fotografií. Jenže skoro všechny důkazy jsou časově neurčitelné a nebo, což je horší, když už jsou určené do hluboké minulosti, jsou výsledky samotnými vědci zpochybňovány. Všichni se něčeho bojí. Opět se tu pan Däniken setkává se spoustou lidí z celého světa, probírá s nimi své názory a mnohdy z nich i zajímavé postřehy dostane.

Citát: Podle propočtů NASA existuje jenom v naší galaxii zhruba 4,5 miliardy planet podobných Zemi.

Opět jsem se dozvěděl spousty nových informací. Zároveň si tu čtenář osvěží již známé a dávno napsané údaje a také jsem se dostal k dalším zajímavým osobnostem, které se zajímají o stejný problém a tím je bůh-momizemšťan. Jednou takovou osobou je Immanuel Velikovský:

https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/immanuel-velikovsky-18625

Díky Eriku von Dänikenovi jsem zjistil, že tento pan Velikovský napsal zajímavou knihu. Jmenuje se „Světy v kolizi“. Už jsem si jí dokonce sehnal a k tomu jsem přidal i druhou spisovatelovu knihu „Ztráta paměti lidstva“.

Citát: Je logičtější předpokládat, že ten materiál spadl z nebe (dr. Spencer)

A to není vše. Zjistil jsem, co to je Raëliánské hnutí, které hlásá, že „Vesmír není stvořený Bohem, nýbrž je vědeckou konstrukcí mimozemšťanů“. Také jsem navštívil internetové televizní vysílání společnosti Gaia-TV. A další.... Ale to bych tu musel vypsat celý seznam. Kdo pana Dänikena čte pravidelně ví, že tento „Muž“ čerpá z nepřeberné studnice informací, knih, mýtů a dalších pramenů. Někdy je dobré se vydat po jeho stopách. Za tuto knihu dávám pět mimozemských Hetešovo žlutých motýlků
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: V závislosti na stupni vývoje skončila doba kamenná na některých místech před 7 000 lety, na jiných ale teprve před 4 000 lety. A v amazonském pralese, v oblasti horního toku Amazonky, žijí lidé na úrovni doby kamenné dodnes.

ZAJÍMAVOST:
V této knize Erich von Däniken vyslovil, mimo jiné, možnost, že by mimozemšťané také mohli vypadat jako létající sloni:
(https://groot.rajce.idnes.cz/Prazska_graffiti/1318801632)

136 15.07.2021

"Krajina byla plná strojů a šrotu
tak nebo onak spojených
s ústavem experimentální fyziky.
Na obzoru se věčně tyčily
obrovské chladící věže reaktoru."

Jedná se o umělecké sci-fi. Je to s trochou historie i lehce výpravné. Ovšem s důrazem na označení sci-fi. Musím přiznat, že jsem nikde a nikdy na internetu nenašel pojem magnetrinový pohon, (neplést s magmetronovým) čímž se právě vracíme k tomu sci-fi. Hned na začátku se totiž mluví o lodi MS Ancylus s údajným magnetrinovým pohonem. Nakonec se mi podařilo zjistit, že se jedná o loď řady M/F Ancylus s naftovým pohonem a vždy to byla jen rybářská loď. Tak to jen pro počáteční ujasnění pojmů a pochopení podstaty příběhu.

Citát: Příběhy, jež vyprávím, vycházejí z vlastních, ale i cizích vzpomínek.

Co se týče dojmů z knihy, tak o tom se trochu rozepíšu. Poutavě napsané a krásně namalované (???) sci-fi dobrodružství. Neskonale se tu prolíná dětská fantasie s dospělou obrazovou verzí. Nebo spíš se to umění doplňuje s těma výpravama z mládí, kdy jsou dětské myšlenky a hry plné speciálních přání jako jsou roboti, akční lodě, levitující lokomotivy nebo podivné objekty, které je nutné rozhodně prozkoumat, než nás rodiče zavolají k večeři. Musím však uznat, že spousta těch obrazů na mě působí pozitivně. A některé hrůzostrašně.

Citát: Dokonce šly řeči, že kluk, co bydlí jen s matkou na samotě u Lennartsvägenu, chová v kurníku dinosaura.

Úžas ve mně vyvolával fakt, že se spisovatel snaží nabudit zdání, že příběh už se stal a je ztracen v minulosti. Tohle někdy způsobuje vstávání chlupů na celém těle. Tak že po dočtení, a hlavně po doprohlížení celé kolekce, máte chuť si koupit letenku do Švédska a pokusit se v levitující lokomotivě osobně zjistit, zdali na těch polích ti roboti nereznou do dnes. Záporem této knihy je formát a velmi nekvalitní, asi recyklovaný, papír. Ovšem o to je také kniha levnější, protože je v ní spousta uměleckých obrazů, které by v současnosti asi stály mnohem víc.

Citát: Smyčka byla definitivně vyřazena z provozu 5. listopadu 1994.

135 15.03.2023

Kdo je
Jára Cimrman?
Nikdo.
Fikce.
Smyšlená postava?

Tuhle knihu už mám doma docela dlouho „nepřečtenou“, a tak jsem se rozhodl, že jí vyhodím... ...Že jí vyhodím z knihovny, kde se na ní dlouho práší a že jí opráším a konečně přečtu. Jako správný fanda pánů Svěráka a Smoljaka, mám nakoukány všechny jejich semináře i hry. Takže se nořím do psaného, knižního, světa Járy Cimrmana obeznámen s tím, co mě tam čeká. A co mě nemine. A to obrovská záplava ironie, humoru, vlastenectví a lásky. A tak jsem během čtení řval jako Přetržené dítě, tleskal Zlatým ručičkám, pojídal u toho Švestky a zpíval Blanickou hymnu „Kdož su Boží bojovníci“.

Citát: Nedělat přestávku, jinak utečou. (Dlouhý, Široký a Krátkozraký)

V tomto „úplném vydání“ najdete patnáct seminářů a patnáct her. Zarazilo vás to stejné číslo 15? Vysvětlení je jednoduché, ke každé hře je jeden seminář. (Najde se i „Němá“ výjimka) Nebo ke každému semináři je jedna hra? V každém případě je nejdříve seminář a potom hra. (Najde se i „Němá“ výjimka) Hry jsou v tomto svazku brány podle jejich premiéry v divadle. Tak že nejsou abecedně, ale od první až k té poslední v tomto svazku. Začínáme Aktem a končíme Českým nebem. Mezi tím se projedeme Orient Expresem, něco se naučíme ve škole, ať nejsme debilové nebo blbečci, jukneme se na Krátkozrakého, Zaskočíme na Lijavec, zaletíme do Afriky, nebo si poslechneme pořádnou hudbu. Každému něco a všem přeji zábavu.

Citát: Debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček, jen támhle vzadu - to je výjimka – sedí dva blbečci vedle sebe!! (Vyšetřování ztráty třídní knihy)

Možná bych měl trochu napsat o tom ,která hra, které hry se mi líbí nejvíc a které naopak zase ne. Tak že tady je pár mých postřehů k seminářům. K hrám se vyjadřuji jinde, v samostatných knihách, protože mám pocit, že seminář a hra jsou úplně něco jiného. (Najde se i „Němá“ výjimka)
Tak že hry nejlepší, abecedně:
(semináře najdete v této knize v sekci „Části díla“ hry jsou jinde, poskytnu vám odkazy)
***** Blaník, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Němý Bobeš, Švestka, Vražda v salonním coupé.
Hry horší, avšak nejsou špatné. Opět abecedně:
**** Akt, Hospoda na mýtince, Lijavec, Posel z Liptákova, a Záskok.
Hry, které mě moc nebaví a nebýt Seminářů před nimi...a ani semináře někdy nepomohly...
*** Afrika, Cimrman v říši hudby, České nebe a Vyšetřování ztráty třídní knihy

Citát: Hledej, šmudlo. (Vražda v salonním coupé)

Jenže vše výše ohodnoceno se může měnit. A to díky semináři nebo hře samotné. A proto jsem se rozhodl udělat takový malý, řekl bych zlý, zlý ... až nepěknou...kulišárnu. Osobně jí říkám cimarmanka. Jak tedy zní taková cimrmanka? Vlastně jednoduše. U knih, které jsou určené konkrétní hře, budu komentovat a hlavně hodnotit, jen hru samotnou. Tedy, nebudu u ní hodnotit seminář. Inu, už asi těm bystřejším (hlavně tam vzadu) došlo, že zde u této obsáhlejší a větší knihy budu v sekci „část díla“ komentovat a hodnotit jen semináře samotné, tedy bez her. A právě tímto rozhodnutím se může a také stane (dost častokrát), že hodnocení bude rozdílné. Tak že, to co jsem výše hodnotil jsou hvězdy za hry a v sekci „část díla“ bude hodnocení za seminář. Tak už vám to snad došlo? A pokud budete mít náladu si přečíst komentáře k samostatným hrám, odkazy najdete v komentářích k seminářům v sekci části díla u této knihy.

Citát: Cos to udělal, Pepíku? Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju!! (Němý Bobeš aneb Český Tarzan)

135 08.01.2023

„Nikdy nevíš,
kdy budeme
potřebovat někoho,
kdo si umí
vykloubit ruce.“

„Jsme lidé z planety Země, vy kurvy.“

Ačkoli mě odrazovaly některé komentáře, a nakonec i název díla samotný, jsem se i navzdory tomu rozhodl, se do čtení pustit. Proč mít doma zbytečně nepřečtený díl série, která se vyvíjí velmi uspokojivě. A dobře jsem udělal. Pán hor není sice na pět hvězd, ale jako zábava je to dobré. Dobrodružný příběh z pera Kristýny Sněgoňové má rytmus, napětí a sem tam nějaký ten humor. Musím také uznat, že s dvojicí Vodička – Giuseppe se mnohem hůře pracuje. Nejsou tak akční, jako první dvojice.

Malá ochutnávka:
„Věřím, že tomu věříš, ale myslím, že nám právě něco upadlo.“
Větve xenthanového stromu před nimi vybuchly po zásahu laserem.
„Do prdele práce!“ zaklel Vodička, rozepnul si pás a vstal z křesla. Na roztřesené podlaze se mu rovnováha udržovala špatně, dvakrát málem spadl, z toho jednou na Rakka. „Hned se vrátím“.
„Pálí po nás,“ připomněl Giuseppe. „Žádné hned už nebude!“

Mistr Kotleta si vybral Lorda Mrdáka a Kapitána Bouchače a tak od něj očekávám víc, než od technika a italského pěvce, nebo kuchaře, jak chcete. Po lehce zdlouhavém rozjezdu to nakonec dostane koule, Amanda jednu, a čtenář může být spokojen. A když nakonec zjistíte, kdo že je to ten „pán hor“, dojde vám (mě), že ten název k tomu prostě patří. Tak že spokojenost je na místě (má) a teď zase kdoví jak dlouho budeme čekat na další knihu v sérii Legie.

Citát: I když pocházel z Ostravska, k šachtám kladný vztah neměl.

135 12.07.2022

„Jak rád bych zapomněl na šmik-fik.
Jenže znáte to, čím větší blbost,
tím pevněji vám uvízne v mozku.
A tohle mi tam vydrží pěkných pár století.“
(Jiří Pavlovský)

V předmluvě k této knize se dozvíte informace, jak tohle vůbec vzniklo a jak povídka Josefa Nesvatby inspirovala zpěváka Aleše Brichtu v napsání textu jedné ze svých písní. A následné rozhodnutí vydat k stejnojmennému albu i povídkovou knihu. Co mě trochu zamrazilo, je fakt, že byl přizván i pan spisovatel Jiří Kulhánek. Prý dokonce neumí psát povídky. Asi se spíš bál, jak by do krátké povídky naskládal hodně mrtvol. Jenže pak prý od napsání příběhu do tohoto projektu odstoupil. Díky tomu musel Aleš Brichta sednou ke stolu a desátou povídku si napsat sám. Taky proč ne, když si to vymyslel.

Citát: Život na planetách jsme našli, rozum ne. (Jiří W. Procházka)

Pořád myslíte na to šmik-fik? Kdo si přečetl úvodní citát k tomuto komentáři, musí tušit, že takovou blbost už z mozku nedostane. Já vám to zlehčovat nebudu, taky to mám v palici. Šmik-fik je prostě hit tohoto příběhu. A musím říci, že povídka „Anděl posledního soudu“ od mistra Jiřího Pavlovského je nejlepším příběhem v tomto svazku. Opravdu. Brečel jsem u ní smíchy, popíjel pivo a měl chuť vydat se na velkou a nebezpečnou výpravu. Třeba do prvního patra, to bude dobrodružství. Ve zkratce jsem popsal události zmíněné povídky zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/03x-andel-posledniho-soudu-26883

Malá ochutnávka:
Začíná svítat. Dopíjím poslední hlt kořalky z otlučené kovové placatice a mám strašnou chuť si zapálit. Bohužel mi došly papírky, tak že nemám možnost ten zbyteček tabáku do něčeho zabalit. Za zoufalství jsem prolezl i záchody, než mi došlo, že na nich papír zmizí vždycky jako první. Ostatně tak je to ze vším. Nezbylo mi už vlastně nic, jen to poslední čekání...
(Aleš Brichta)

Deset příjemných povídek pobaví, u některých se zasmějete, u dalších se zamyslíte. Je tu sice spousty odkazů na Bibli, Pána prstenů a další příběhy, ale jsou to vesměs originální díla a zaslouží si, aby si je čtenář přečetl. Zajímavostí je příběh od mistra Jiřího W. Procházky. Myslím si, že pan Nesvatba by zíral. Při psaní tohoto komentáře a samostatných komentářů k povídkám, jsem poslouchal CD Anděl posledního soudu. Jak typické, že? Je to album Aleše Brichty jehož součástí byla i tato povídková kniha. Samostatné komentáře ke všem povídkám najdete u této knihy v sektoru „Části díla“.

Citát: Lidi přestali na konec světa věřit. Nebojí se ho. Nepřipravují se na něj. Je jim lhostejný... (Ondřej Neff)

135 27.04.2022

Úvod do tajemství,
konspirací
a podivných skutečností.
Pravda ze zákulisí
slavné show.

Tato kniha je naprosto neoficiální a tajná.

Nastal zase čas podívat se na Akta X. A to pěkně od prvního dílu. Při sledování seriálu jsem si k ruce vzal i tuto Neoficiální příručku, nebo-li společníka. Již jsem do této knihy kdysi nahlédnul, ale seriál jsem hltal tak rychle, že jsem nestačil knihu pročítat. Teď jsem již starší a rozumnější a tak vždycky po několika dokoukaných dílech jsem si dal pauzu a zkoumal obsah této příručky – společníka.

Citát: Tak koho jste naštvala, že jste skončila v tomhle týmu, Scullyová? (Mulder S01E01 – Akta X)

Najdete zde první dvě sezony. Historii příběhů, stručné shrnutí a pak spousty materiálu o pravdě, fikci nebo skutečnostech, které vedou k odhalení a vysvětlení toho kterého dílu. A komu by se to zdálo málo, je tu spousta kontrolních otázek ke každému příběhu. Seriál hrou – nazval bych to já. Nebojte, pokaždé na další straně najdete správné odpovědi. To v tom případě, že je nevíte.

Citát: Věděla jsem, že mě někdo začne poslouchat, když budu křičet dost hlasitě a dost dlouho. Ale nikdy jsem neočekávala, že to bude FBI. (Darlene Morrisová S01E04 - Průchod)

První sezona:
Já osobně mám rád velkou spousty příběhu v těchto dvou řadách. (Ve své podstatě všechny) Ale jako ty nejlepší bych označil: Jerseyský ďábel (S01E05), Led (S01E08), Temnota padá (S01E20), Tooms (S01E21), Roland (S01E22)
Druhá sezona:
V tom druhém cyklu označuji za nejlepší: Nespavost (S02E04), 3 nebo-li Svatá trojice (S02E07), Excelsis Dei (S02E11), mrazivou historku Aubrey (S02E12) a naprosto démonickou a brutální epizodu Neodolatelná (S02E13).

Citát: Lidé, kteří chtějí vyskočit z okna, si obvykle před skokem okno otevřou. (Mulder S01E22 – Znovuzrození)

Pro milovníky Akt X je tohle velmi podrobná kniha. Jsem rád, že si někdo dal s tímto takovou práci a oceňuji detailní informace o všem a o všech. Sehnal jsem také další knihu „Tajná Akta X – Neoficiální průvodce“ od Teda Edwardse, která mimo první a druhé řady zahrnuje i řadu třetí. Tak že podrobnější analýzu některých příběhů najdete až v dalším komentáři, k již zmíněné knize.

Citát: Vždycky mě fascinovaly ženy, které se jmenují B. J. (Mulder S02E12 - Aubrey)

135 18.03.2022

Pro totální
kuchyňské začátečníky
doporučuju si místo
wok pánve
koupit remosku.

V remosce skoro nic nezkazíte. Tedy krom těch, co dokáží připálit i čaj. Pokud se přeci jenom rozhodnete pro pánev Wok a stir-fry jídla, je hlavní věc pozorně si přečíst úvod této knihy. Jak předvídat, jak si připravit k ruce ingredience, proč mít vždy po ruce vodu, jak správně používat nože a nebo jak vybrat eňo ňuňo olej. Já osobně se přiklonil k oleji kokosovému. Už jen proto, že když olíznete vařečku, ...je to prostě kokos.

Pro výběr masa se dohodněte se svojí peněženkou. Je jisté, že nejlepší je kančí, dančí a srnčí, ale já si postačím buď s hovězím nebo, a to se každý posere, s kuřecím z Polska :-) Všechno chutná jako kuře, jen kuře z Polska chutná jako ryba. Maso nesolte. Kazíte ho tím. Úplně nejlepší je dát na pánev olej, (v mém případě kokosový) a až do rozpáleného oleje posléze přidejte sůl (v mém případě Pákistánskou růžovou) ....a sůůůůl!!!!, jak říká jeden super kuchař v Českém filmu. Maso jen nakrájejte na kousky a posypte jedlou sodou !!! – to není vtip.

Přídavky a to myslím koření, to je také loterie. Já se přikláním k paní spisovatelce Ching-He Huangové a používám skoro to samé jako ona. A tím je paprika, česnek a chilli papričky. A já to ještě ostřím Carolínou Reaper. Ale pozor, s Carolinou reaper opravdu opatrně. Jen na jazýček nože. Dejte tam byť jen kávovou lžičku tohoto koření a budete šlehat plameny zadem. Ano, proto ta připravená voda, když šlehají plameny voda všechno uhasí. Hlavně to nezapíjejte mlékem. Polská kuřata ho nesnáší a pákistánská sůl je na něj alergická, ...zčerná.

Po přečtení této příručky se z vás sice nestane Casey Ryback, ale už něco budete vědět. Hlavně si s tím musíte hrát, improvizovat a dochucovat dle svého. Co zkazíte, dejte psovi, možná to sní. Nemáte psa? Tak si ho pořiďte a nebo ho dejte na pánev a, což je lepší, chce to prase. Na vykrmení. Dávejte mu zkažené pokusy z Woku a budete mít vykrmené maso na další pokusy. A ptáte se, kdo je Tervo kurva Ryback? Ryback je legendární kuchař na lodi USS Dwight D. Eisenhower. A věřte, že na pánvi wok udělal i dort.

Chtěl jsem dát, nebo spíš vložit, nějakou malou ochutnávku, ale bez plamenů to nejde a skoro všechny recepty v této knize jsou boží. Těžko vybírat ten nejlepší. Neměl jsem tu možnost je zatím všechny vyzkoušet, ale mám je nastudované. A časem na všechny dojde.
Dávám s radostí všech pět žlutých motýlků. A prosím vás, motýlky nežerte, ...i když, myslím, že pánev wok by si s nimi poradila. ...pět proteinů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

135 01.02.2021

Když se Nejstarší zase pohnul,
všechny jeho děti také poskočily.
Věděly,
že teď něco udělá.
Jen nevěděly, co to bude.

Kdysi jsem četl celou sérii, a protože se mi to líbilo, rozhodl jsem se si jí přečíst znovu. Mám ještě ty první čtyři knihy od nakladatelství Laser ve tvrdém přebalu. Všechny čtyři knihy, když je sestavíte do čtverce a přisunete k sobě vytvoří krásný obraz. To se u těch dalších vydání nemůže stát ani náhodou. Jsou menší, měkčí a obrázky na nich nejsou moc hezké. Tahle stará původní série má své kouzlo. A to nejen přebalem, ale i obsahem. Tohle se snad nikdy neomrzí, nezestárne a časem si to stejně zase přečtu.

Malá ochutnávka:
Když první průzkumníci Venuše objevili stopy, co po sobě Heechee zanechali, zářící modře pruhované prázdné tunely, jeskyně vřetenovitého tvaru, byl to šok. Několik artefaktů další šok co to bylo? Byly tam kusy stočeného kovu, který kdosi nazval modlitební vějíře (ale modlili se vůbec Heechee a když, tak ke komu?) Byly tam malé zářivé kuličky, co dostaly jméno ohnivé perly, ale nebyly to perly a ani nehořely. Potom někdo objevil asteroid Gateway a to byl další šok, protože tam bylo pár stovek provozuschopných vesmírných lodí . . .

V tomto příběhu už nejsme na Gateway. Pan spisovatel opustil dobrodružství prospektorů, kdy se vydávali na neznámé cesty a připravil pro své čtenáře něco jiného. Poslal jednu čtyřčlennou posádku na konkrétní místo. Na továrnu pro výrobu potravin, kterou postavili Heechee. Trochu mi vadilo, že nepoznáme moc psychologii všech čtyř členů, protože příběh vlastně začíná už jejích příletem na tuto továrnu. Cesta jim trvala tři a půl roku vesmírnou lodí vyrobenou lidma a čtenář neměl moc šancí více se seznámit z posádkou. Ale o to víc se toho děje po přistání. Jsou nám odhalovány další a další možnosti využití přístrojů vyrobených Heechee.

Citát: Národ, který se střetne s vyšší kulturou, je zničen. Nikdo si to nepřeje. Oni prostě nemohou přežít.

Děj se časově trochu posunul. Robinett Broadhead (pamatujete Boba a von Cvoka z první knihy?) je teď bohatý a financuje cesty za hledáním všechno, co Heechee vyrobili. Příběh je vážný, bez humoru a vlastně až do půlky skoro bez napětí. Pak se to všechno hnulo. Zajatci, vysvětlení k čemu slouží modlitební vějíře, erekce, a mnoho dalších zajímavých informací. Myslím si, že nejstrašidelnější a nejzajímavější byla kapitola s názvem Nejstarší. Byla fakt mrazivá a perfektně propracovaná. Protože když Nejstaršího probudili, začali se dít šílené věci. Další. Velmi zajímavý příběh ze světa Heechee.

Citát: Možná by se mohl zachránit před smrtí. Ale jak měl zařídit, aby se nezbláznil?

134 17.04.2023

Nad řekou Blanicí tyčí se hora,
chudé tam políčko sedláček orá.
Hlouběji zatlačil do země radlici,
kov na kov narazil, vyoral přilbici.
Tak pověst nelhala! Jsou tam a čekají....

Blaník – Jevištní podoba historického mýtu

Rytíř Smil Flek z Nohavic je borec. Ale jeho klidné sezení a zapisování není nic proti rebelovi zvanému rytíř Veverka z Bítýšky, vězeň z Bítýšky, vězeň! Velitel druhé jízdní od Lipan je tak trochu „hrrr do boje, hrrr na ně“ a kritizuje velitelský sbor. Dokonce má jedno svévolné vyjetí z hory. Je zajímavé, že když to čtu, vypadá to trochu jinak než divadelní představení. A našel jsem malý rozdíl ve hře divadelní a ve slově psaném. V této knize není zaznamenáno, že když vězně z Bítýšky (Ladislav Smoljak) probudí, zívá ve stylu písně „Kdož sů Boží bojovníci“. Tento detail vyvolal u diváků velký ohlas a potlesk. V knize to není. Asi rebélie jednoho vězně z Bítýšky, vězně.

Komentář k semináři, který předcházel této hře, nejdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/blanik-79796

DIALOG:
UČITEL CHVOJKA: A páni rytíři, co je pravdy na tom, že se tady třeba oves nebo koňský trus mění ve zlato?
VEVERKA: Nejen koňský.
UČITEL: Tak to bych si potom, jestli dovolíte, něco malého na památku nadělal....

134 04.12.2022

„Já bych zase chtěla mít
zlatý vlas,
malou nožku
útlý pas
a ňádra dmoucí“

Dlouhý, Široký a Krátkozraký - pohádka, která u dětí propadla.

Nebudu už snad psát, že kdykoliv se na scéně objevuje Miloň Čepelka, získává atmosféra novou formu geniality. V tomto případě se jedná o dvojnásobnou dávku. Jeho dvojrole bratrů Jasoň vs. Drsoň je prostě perfektní. V tu chvíli je vám úplně jedno, zda princezna Zlatovláska bude plešatá a mít vousy nebo útlý pas a ňádra dmoucí. Když se Jasoň a Drsoň do sebe pustí tak i Koloděj se počůrá....se zhroutí.

Citát. A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci.

Komentář k semináři Cimrmanova cesta za Českou pohádkou si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/dlouhy-siroky-a-kratkozraky-79800

134 15.11.2022

„Kohouti, kteří lžou svým slepicím...
Laně, které truchlí...
Koně, kteří se stydí...
a prase cítí právě tak,
jako my...“

Oproti předešlé knize „Tajný život stromů“ mě tohle vlastně vůbec nepřekvapovalo. Dlouhodobým pozorováním zvířat by k tomuto cíli došel každý. Jen se podívejte na svého zvířecího přítele, kterého máte doma. Tušíte, co chce, co ho trápí a dává vám to všemožně a jasně najevo. Je vám tudíž jasné, že nějaké ty city určitě má. A čím déle se svým tvorečkem jste, tím je vztah víc a víc prohlubován. Dlouhodobým a vytrvalým pozorováním můžete přejít mnoha nepříjemnostem u utrpením zvířat.

Citát: Vytvořit si vztah k hmyzu je obtížné.

Já měl v jedné chvíli doma bílou hrdličku, dva diamantové holoubky, dva papoušky, jedno morče, myš a afrického šneka Achatinu velkou. Je vám asi jasné, že takové zvířectvo by bez citů spolu v jednom bytě nemohlo žít. Dlouhodobým pozorováním jsem zjistil, že i ta všemožná zvířata se spolu dorozumívají. Například, když morče dostalo salát, začalo vrnět blahem, okamžitě přiletěl jeden z papoušků a dal se s ní do jídla. Z akvária na ně smutně koukala Achátina, že by si jako taky dala a svými výkruty a klepáním na vrchní sklo, to dávala hlasitě najevo. Nakonec morče i papoušek na mě začali vrnět a pískat, tak jsem musel kus salátu odrhnout a dát ho do akvária. Všichni byli spokojení.

Citát: Energie investovaná do soudržnosti vytváří společenství, která jsou zvlášť odolná k vnějším hrozbám.

Ale zpět ke knize. Jediné, co mě tam překvapilo, je fakt, že mezi zvířata pan spisovatel zařadil i jednu houbu. Ano, houbu. Ale, kdo četl Tajný život stromů, nebude vůbec překvapen. A tak jsem se dozvěděl, že Vápenatka mnohohlavá (to je ta houba) miluje ovesné vločky a je schopna se pohybovat směrem k vytoužené potravě. A teď si představte, kdyby jste s touto houbou mohli komunikovat. Jednoduchými gesty se však dá domluvit s každým zvířetem. Otázka však je, co je to cit. Každé zvíře to má trochu jinak. Ale když chcete víc, tak si tuto knihu přečtěte, třeba budete překvapeni, co všechno vaše zvíře umí a jak to dokáže vyjádřit.

Citát: Člověk je z pohledu biologie rovněž zvíře, tudíž z řady ostatních živočišných druhů nijak nevystupuje.

134 15.08.2022

„Mor je to, mor!
Ze začátku
to máš na kůži
a pak tě to začne
žrát uvnitř. Je to mor“.

„Ať žije válka!“

Karel Čapek byl génius nebo měl přístup k hodně staré historii lidstva. Dějiny se totiž neustále opakují a lidstvo si zatím nikdy neuvědomilo, jak by bylo důležité změnit myšlení a přístup k sobě a ostatním lidem. A tak čas od času se tu objeví nějaká nemoc, která se snaží lidstvo vyhladit. Zde jí říkají Bílá nemoc, lékařsky Morbus Tshengi, podle profesora Čenga, který ji jako první popsal v Pejpinském špitále.

Malá ochutnávka:
Tak si představ, maminko, že mě dnes pan baron jmenoval vrchním účetním. Víš, kolik kolegů si na to místo brousilo zuby? A všichni pomřeli na tu Bílou nemoc! Zaplať pánbůh, že ji tu máme! Bez ní by se nám tak nedařilo.
„Tak bys neměl mluvit!“
Ale vždyť je to pravda! A nám se už nemůže nic stát, prý na ni objevili lék!

Vizuálně je tento komiks v tmavých barvách, nakreslen na jednoduchém levnějším papíře. Ale zase je to na úkor ceny, protože komiksy v této řadě nejsou předražené a může si je pořídit opravdu každý. I chudí a malomocní, pokud tedy udrží mír a svět bez války. Ano věčný mír – takový zločin, když jsme vydali tolik miliard za zbrojení. Tohle je nesmrtelné téma, nesmrtelný román. Nevím, jak si povede jeho komiksová verze, ale mě se to líbilo.

Citát: Copak se tohle může psát? Od čeho máme cenzuru?!

ZAJÍMAVOST: Jan Štěpánek věnoval tuto knihu všem zdravotníkům, kteří v první linii bojovali a bojují proti covidu-19.

134 04.07.2022

„Umřít,
protože člověk nic neudělá,
se zdálo horší,
než umřít kvůli tomu,
že něco udělá“.

„Stačily dva roky a příroda si od lidstva všechno převzala zpátky.“

Jak jsem se již zmínil v předešlém komentáři ke knize Remade, strašně mi to připomíná trilogii „Jižní zóna“ od Jeffa VanderMeera z roku 2015 respektive 2017. Anihilace (Remade), Autorita (Reborn) a Adaptace (Rebuilt). Přesně i tady se v dalších dvou knihám hodně vracíme do minulosti, a prožíváme s hlavními aktéry ty doby, před virem a nebo těsně po jeho příchodu. Musím však uznat, že Alex Scarrow v Rebornu nezasahuje až tak do hluboké minulosti, ale spíše se věnuje postupu, vývoji a možným cílům mimozemského „viru“

Malá ochutnávka:
A pak, Tome, starý brachu, tady budou ty zatracené následky. Miliony mrtvých. Stovky milionů, možná miliardy. Zhroucená infrastruktura. Ohrožené sítě zásob. Nestabilní vládní systémy. Nějaké země si s tímhle poradí mnohem lépe než jiné. Bude chaos. Labilita. Oportunistické zabírání země a zdrojů. A to končí jak? Atomovkami.....

Čekal jsem trochu úpadek ve vyprávění, ale je to stále podmanivé a plné nových a staronových překvapení. Pravda je taková, že tu vlastně sledujeme nejen Leona, ale i jeho otce Toma. Děj se tudíž střídá. Je to trochu nepřehlednější, ale dá se to vstřebat. V příběhu se objevuje baseballová pálka opletená ostnatým drátem (Zdravím Negana), jen škoda, že nedostane víc prostoru, a v jedné hororové scéně určitě každý pozná podobu z příběhem Thing (Věc). Ano, je tu pár věcí, posbíraných z různých příběhů, ale tomu se už asi žádný spisovatel nevyhne.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Tak šílené to tam venku je, když je kulka do hlavy tou „lepší“ možností.

134 16.04.2022