Terva komentáře u knih

„Podívejte se na toho
mrtvého ptáka.
Právě spadl z nebe
a přímo mně pod nohy.
To je neblahé znamení.“

Třetí příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus vzduchu.
Po rybičce a kyji je na začátku třetího dvoj svazku docela zmatená kresba. Jedná se o hlavu alá kyberpunk. Po chvilce pozorování této kresby pochopíte, že se jedná o papírového draka u kterého na zemi leží mrtvý ptáček. Musím říci, že tato kresba mě trochu zarazila a vůbec jsem netušil, co si pod ní mám o příběhu myslet. Ale čas ukázal a čtenář pochopil. Opět je tu informace, že scénář i kresbu dělal Hub, respektive jeden člověk s původním jménem Humbert Chabuel. Jak by řekla Milla Jovovich – ukaž „multipas“. On se totiž Hub podílel na tvorbě filmu Pátý element.

Citát: Copak v tomhle kraji nikdo nepije?

Jinak se v tomto příběhu na začátku stane z Okka léčitel. Vyléčí, pomocí opilého mnicha, jednu dívku. Najdou totiž v její blízkosti cukumogami * a náležitě se s ním vypořádají. Nemůže u toho chybět láhev saké. (mimochodem mnichu, vůbec nechápu, kdes to saké sehnal) První příběh však v této fázi záhy nabere šílený konec. Skoro až neuvěřitelný. Až mi zatrnulo. Druhý příběh v tomto svazku sice začíná trochu zmateně. Ale nakonec se vše vysvětlí. A hlavně zde proběhne rekapitulace souboje z předešlého sešitu. Z pohledu prodavačky sake ** a soba *** to čtenář také vidí trochu jinak, než by se na první pohled mohlo zdát.

Citát: Ty vrahu, to bylo sake!!!!

Mohlo by se zdát, že alkohol hraje prim v tomto příběhu, ale nezapomínejme na draka. Toho papírového. Určitě nám ještě přinese pár zajímavých překvapení. Tak že další dávka napětí, sem tam sranda, samá smrt, dobrodružství, čest a odvaha. Kresba nádherná, obsah trochu sem tam pokulhává, ale jinak u mě dobrý. No a teď zase čekat, zda vyjde další cyklus. Připomínám, že jsou ještě dva. Cyklus ohně a cyklus prázdnoty. Snad se brzy dočkáme.

Citát: Jsem ráda, že jsem našla ta pravá slova, jež vám pomohou se snažit.

* Cukumogami: podle tradice duch, který začne obývat jisté předměty, když tyto dovrší sto let stáří.

** Sake: Rýžové víno

*** Soba: Nudle

101 19.03.2024

Jak říkají Na´vi:
„Irayo“
„Děkuji“
Užijte si výlet
zpátky na Pandoru.

Avatar a jeho svět je obrazová encyklopedie podle příběhu, postav a světa stvořeného Jamesem Cameronem. Krátkou předmluvu k obsahu této knihy má Zoe Saldana a úvod producent Jon Landau. Zoe Saldana si ve filmu zahrála Nyitiri, partnerku JakeSullyho. Ale tohle není jen o těchto dvou. Je to o všem, a o všech. Je to vlastně geniálně vytvořený svět se všemi myslitelnými detaily. Najdete tu věci geografické, fyzické, vojenské, zvířecí, rostlinné a mnohé další. Tuto kompletní encyklopedii doporučuji všem fanouškům Avatara a Pandory, světa ve kterém se odehrává toto velké dobrodružství.

Malá ochutnávka:
NAVŽDY SPOJENI
Utraya Mokri, neboli Strom hlasů, osvětlený zářícími bioluminiscenčními úponky, je místem klidu a útěchy. Mocné spojení s Eywou na tomto posvátném místě zajišťuje, že sliby nebo přísahy zde učiněné jsou závazné na věky.

Myslím, že spousta lidí tu najde i mnohé vysvětlující, co jim třeba ve filmu uniklo. Je tu spousta informací. A pozor, do této knihy prosákne i několik situací, které jste neměli zatím možnost vidět. Jedná se o odhalení pro další nadcházející filmové počiny z tohoto světa. Obrazová encyklopedie je vlastně oslavou světa Pandory a spojuje tu i spoustu nitek z různých odvětví, u kterých byste to ani nečekali, nebo by vás to snad nikdy ani nenapadlo. Po přečtení a prostudování této knihy budete o mnohé moudřejší, než jste byli na počátku.

Citát: Oel ngati kameie – zřím tě!

101 07.01.2024

Béčková vyšetřující služba.
Až uslyšíte
divný zvuk,
zanechte vzkaz.
Bééééééé.

Brutálně mě to nebavilo. Je to již druhá kniha, vlastně navazující kniha na příběh Stará béčková legenda, od stejného spisovatele. Forma psaní Shigora Birdmana mě vůbec nejde k tělu. Příběh je zdlouhavý, prošpikovaný spoustou flasbacků a absolutně se nehodících hlášek. V těch vracečkách do minulosti jsem docela tápal. Jejich množství a nepřehlednost mě nudila. Dokonce jsem se ke konci knihy přistihl, že při čtení usínám a vůbec si nepamatuji zpětně, co se v příběhu děje. Akorát vím, že tam bylo na mě moc politiky.

Citát: Přísahal jsem, opakovaně, že budu chránit obyvatele města. Nemůžu je jen tak sežrat, pokud neporuší pravidla.

Příběh jsem přečetl jen díky tomu, že jsem si koupil obě knihy najednou. Byla to chyba a zbytečná investice. Hlavní hrdina Bý opět blábolí jako pominutý a sem tam dost krutě oslím můstkem přejde do dalšího děje. Když jsem si uvědomil, že v tom všem zmatku usínám, knihu jsem na dva týdny odložil. Až teprve potom jsem příběh dočetl. Bylo to spíš z donucení než ze zvědavosti. A vlastně ani konec mi nedal uspokojivou odpověď. Díky zajímavému extempore s Chobotem, mazlíčkem, kterého Bý získal v minulém příběhu, dávám tři hvězdy.

Citát: Padání je v pohodě, ale lítání fakt nesnáším.

101 31.12.2023

Nebudeš nenáviděti pouště,
že v ní vody není.
Leč báti se jí budeš.
To budeť dobrý začátek.
(Evangelium zdravého rozumu podle Jonase)

I když si myslí, že přišel o všechno, zbyla vlastně ještě řada věcí, které může ztratit . . .

Na další dva díly Hrobaře jsem se těšil. První dva svazky jsou perfektní a já doufal, že ne jinak to bude i s tímto dílem. Tak že další dva sešity se jmenují Bílý indián a Salvaje. Po předchozích událostech je Jonas opět odkázán jen sám na sebe. Tak jsem byl zvědav, kam ho cesta zavede. Ono přeci jenom, když vám do života kvákají dvě ženy, nestojí to za moc. Naštěstí už je Jonas zase sám a má spoustu prostoru.

Malá ochutnávka:
Jonas Crow je potulný funebrák hledaný pro řadu vražd, kterých se měl údajně dopustit na konci občanské války, v dobách, kdy se ještě jmenoval Strikland. Od těch těžkých dob se toulá po Západě a jeho jediným přítelem je ochočený sup jménem Jed. Několik měsíců měl Jonas naději, že svou samotu ukončí díky společnosti dvou žen, Číňanky Lin a Angličanky Rose. Ta první se mohla stát jeho přítelkyní, ta druhá ženou, na kterou celý život čekal. Obě ho však opustily a jemu zase zbyly jen potulky a mrtvoly.

Bílý indián je prvním, respektive pátým sešitem v tomto dobrodružství. Jenže . . . abych napsal pravdu, trochu mi to od začátku zavánělo nelogikou. Například Jonas odmítne vykopat mrtvolu z hrobu, ale zároveň na nej zaútočí nějaký indián, aby tu mrtvolu nevykopával. Ale, přeci, Jonas už jasně řekl, že to neudělá. Tak proč ten útok? A už v situacích před touto scénou to silně haprovalo. Navíc je tady strašně moc mluvení, moc keců. Bílý indián je zatím nejhorším příběhem v této sérii.

Citát: Společné hroby nedělám nikdy.

Ani sešit šestý Salvaje, mě nepřesvědčilo, že bych se měl nějak radovat ze smrti. Táhne se to ve stylu Bílý indián moc řečí, málo akce a celek je divný. Opravdu jsem od Hrobaře očekával rytmus prvních čtyřech sešitů, ale tohle mě prostě nebralo. Tak že jsem se vlastně u posledního dvojsešitu kochal jen kresbou. Ta se velmi povedla. Co se týče scénáře, poslední dva díly v této sérii mě moc neoslovily. Tak že tři šerifské hvězdy.

Citát: Nesáhneš na nebožtíka, co už patří funebrákovi, nebo o koule přijdeš.

101 21.09.2023

(SPOILER) Žádná ochrana
proti idiotům
nezastaví odhodlaného idiota.
V systému se vždycky
najde nějaká chyba.

POZOR!! Obsahuje spoilersismus!

Artemis je scívko o terorismu. Navíc, hlavní hrdinka je Arabka narozená na Měsíci. Pro prachy klidně spáchá teroristický zločin. Aláh by na ní byl n@$®anej, protože to neudělala zadarmo - nechala si za to zaplatit. Ohrozila všechny lidi žijící v Artemis. Příběh je prošpikovaný rasistickými hesly a to nejen proti bílé rase. Ona Jezz totiž nemá ráda i jiné barvy. Hlavně Brazilci jí lezou krkem. A já tak přemýšlím, jest-li pana Weira donutila současná situace napsat takovou knihu a nebo jest-li to pojal po svém a napsal knihu, kde jsou všechny ty povinné složky (Hnědá. Zlá bílá. Geyové a vykořisťované barevné rasy.) aby ukojil současnou tvorbu . . . a při tom se v duchu smál?

Citát: Volat policii uprostřed páchání zločinu nebyl nejlepší plán.

Zato já se snad ani jednou nezasmál. Hlavní hrdince jsem nefandil. Ne proto, že je Arabka, ale proto, že se s lehkovážností pustila do akce, kterou jsem od počátku neschvaloval. Navíc málem zabila 2 000 lidí a ještě jí jako mám fandit? Nebo snad dokonce uznale pokývat hlavou, protože je pak vlastně zase zachránila? Ne! Takhle si sci-fi nepředstavuju. Ke knize jsem se dostal díky příběhu Spasitel, tohoto spisovatele. Naivně jsem si myslel, že jeho druhé dílo (první je Marťan) Artemis se ponese ve stejném duchu. Omyl. Artemis je špatné dílo. Mám z něho špatný pocit. Vůbec jsem si to neužíval. Knihu jsem četl strašně dlouho, protože jsem stále přemýšlel, zda se k dočtení mám vůbec vracet. Ale nakonec jsem to dal. Napsat rozumný komentář ke knize jde pouze, když příběh dočtete.

Citát: Podlomila se mi kolena. Měsíc je prima místo na omdlévání. Dopadnete na zem docela měkce.

PS Knihu jsem chtěl někomu věnovat, ale nakonec jsem se rozhodl, že toto nebudu šířit. Bůh mě pochopí. Na Měsíci by mě mohl i slyšet.

„Mám ti
tlumočit
poděkování
ústředí
za splnění úkolu.“

Tento svazek má krásně nakreslenou obálku. Stíny na obličejích jsou velmi povedené. Zde se poprvé objevuje Adolf Hitler. Navštívíme jeho hlavní stan v Berlíně. Opět klasická, ale nikterak špatná kresba. Obsah je opět skoro bez komentáře.

Malá ochutnávka:
Varšava 1942.
Šéf Polské výzvědné služby obdržel důležitou zprávu. Předává ji důstojníkovi Polské rozvědky, který je příslušníkem Wermachtu pod jménem Hans Kloss.

Trošku mě rozesmávají ty doprovodné žluté nápisy. Například na jedné stránce v horním levém okně vchází Ruppert do dveří nad nimiž je nápis Bolero. Žlutý titulek nad scénou nám oznamuje že „Ruppert vchází do kavárny Bolero.“ Takových, mě se zdá, že i zbytečných, informačních tabulí je v příběhu plno. Ale asi to k té době patřilo.

Citát. Na tvém místě bych ji pustil a sledoval, kam půjde.

101 27.10.2022

„Nikdy nezjistíš,
čeho jsi skutečně schopná,
dokud tě něco
nedotlačí
za hranice.“

Tento svazek obsahuje sešity #175 - #180 ze série The Walking Dead

Ačkoliv se shledání z další velkou komunitou nejeví moc kladně, přeci jenom tu Michonne zažije strašlivé překvapení. Mě osobně se nová komunita nezamlouvá, ale vzhledem k tomu, že se série pomalu, ale jistě blíží do svého finále, mám pocit, že to tak prostě musí být. Je prostě čas na nový světový řád a to tato komunita může dokázat.

Malá ochutnávka:
Lidé potřebují mít co dělat. To jsme jim poskytli. Civilizace je stroj. Všechny jeho součástky musí být správně umístěné, aby fungoval. To je to, co jsme tu udělali. Bylo to nesmírně náročné, ale objevili jsme všechna ta kolečka a pásy a šrouby a matky a připojili je k motoru. Amy, motory... musíme spolupracovat. Rozumíte?

Ovšem, Princezna, (ta v té růžové bundě), mě dostávala. Její nadšení, jak z nových lidí tak i z boje s nima, mě rozesmálo. Všechno to bere jako hru a náramně si to užívá. Takový člověk v této sérii rozhodně chyběl. V tomto svazku mě celkem překvapí i Dwight. A zatím netuším, zda to je dobře a nebo špatně. Rozhodně se to dozvím v dalším pokračování. Pravda je však taková, že tento svazek je hodně o mluvení bez špetky akce i napětí.

Citát: Je na čase vtisknout světu nový řád.

101 09.09.2021

Všichni jsme to zažili...
znovu a znovu a znovu.
Nemá smysl říkat
„vím, jak se cítíš.“
Víme to už všichni.

Obsahuje svazky #109 - #114 ze série The Walking Dead

Někdy se sám chválím, že jsme začal číst tuto sérii až když jsem měl všechny svazky. Vůbec si nedokážu představit, jak někdo mohl čekat, ne na tuhle knihu, ale na sešity samotné. Tento svazek má šest sešitů a čekat týden co týden na další pokračování – na to nemám nerva. Proto jsem spokojen, že už to mám vše, a v klidu si to celé dočtu, bez jakéhokoliv čekání.

Citát: Všichni si nemyslíme, že je idiot. My to víme.

Na scéně se objevuje Ezekiel a jeho Shiva. Ve filmovém seriálu byl tygr fakt hustej. Tady zatím moc prostoru nedostal. I když jeho setkání s Michonne mohlo dopadnout špatně. Nesmíme však zapomenout i na Negana a jeho Lucille. Problém však je někde jinde. Nemám rád Negana. Trochu za jeho zabíjení a vykořisťování, ale hlavně za ty jeho kecy. Díky jemu se z komiksu skoro stává kniha. Přes ty jeho kecy ani není vidět kresba.

Malá ochutnávka:
Když jsme sem přišli, pověsila jsem meč přímo sem, tady na tu stěnu. Myslela jsem, že už ho nebudu potřebovat. NECHTĚLA jsem ho potřebovat. Skončila jsem s ním. Jenže pak se to všechno zesralo, zase jsem ho sundala a už jsem ho tam nevrátila. Ale pořád ho NECHCI používat. Toužím od něj mít navždy pokoj.

Kresba je opět perfektní, užívám si jí. Sice sem tam trochu lituji, že není barevná, ale asi to tak mělo být a teď už je stejně pozdě, jsme uprostřed rozjetého příběhu. Ke konci je to celkem masakr. Negan má problémy a dokonce i Shiva dostává svou šanci. Já to říkal, tenhle tygr ještě nezařval své poslední ROAARR! Tady opět není co řešit. Za plný počet.

Citát: Bůh buď pochválen, neboť Ježíš se vrátil.

101 27.06.2021

„Jen pár týdnů
uvnitř těch zdí
a už si ani nezvládáme
navzájem
krýt záda“.

Obsahuje sešity #91 - #96 ze série The Walking Dead.

Není jídlo. Zásadní věc, pro komunitu společně žijících lidí. Naštěstí se pomalu nabízí zajímavé řešení. Na scéně se objevuje Ježíš. Ano, je tady. A co je ještě zajímavější, přináší návrh na výměnný obchod. My máme jídlo, vy máte zbraně. Jenže tento vztah si musí projít, tak zvaným, očistcem. Rick už totiž nevěří nikomu cizímu. A navíc, když tenhle Ježíš tvrdí, to co tvrdí. (nebudu to říkat, nechci tu mít spoiler)

Malá ochutnávka:
Jídlo nám zase brzo dojde.
I kdyby se vrátili s plným autem... je to jen otázka času.
Konzervovaný jídlo se nevyrábí už skoro dva roky. Většina toho, co jíme, je už dávno prošlá. A to, co ještě není, no nejsou to zrovna ty nejvyhledávanější jídla. TŘI ROKY stará ryba v konzervě... kdysi bych jí prostě vyhodil.

V tomto svazku je pár jednostránkových a několik dvoustránkových kreseb. Je to krásně nakreslené. Hlavně dvojstránkový pohled na město. To se povedlo. Pravdou však je, že tu není moc akce. Všechno tak nějak probíhá v klidu. Skoro žádné emoce, žádná láska a sem tam nějaká ta krev. Tohle byl hodně poklidný svazek. Ale začalo se tu blýskat na lepší časy....

Citát: Konečně můžeme přestat přežívat a začít žít!

101 28.05.2021

To bylo v šestapadesátým.
Tenkrát jsme měli v týhle oblasti
spoustu potíží a úřad mě sem poslal...
ale bylo to tam zlý. Upíři, čarodějnice...
všechna ta pakáž vyhladila celý města.

První povídky, po které je vlastně pojmenován celý tento svazek, vyšla již v knize „Hellboy: Ďáblova nevěsta a další příběhy“ Je to úvod k celému půlročnímu „alkoholovému“ výletu Hellboye po Mexiku tenkrát v roce 1956 Další příběhy v tomto svazku už jsou samostatné výplody Hellboyova mozku a nikdy nikdo nezjistí, co z toho je pravda a co opice.

Citát: Musím už přestat chlastat. (Hellboy se žení)

Musím uznat, že všechny povídky si zachovávají jistou úroveň. Snad až na příběh „Hellboy versus Aztécká mumie“, který se mi zdál nedodělaný a slabý. Jako klad beru zásadní věc, že u všech povídek má na starosti vybarvení jeden umělec. Tím je Dave Stewart a dává příběhům základní a neměnné prostředí. Jeho barvy jsou prostě perfektní.

Citát: Do hajzlu! (Hellboy versus Aztécká mumie)

Trochu jiné už je to s malíři. V šesti povídkách se jich tu vystřídá pět. Asi nejlepší, krom Mike Mignoly je, dle mého názoru, Gabriel Bá. Jeho kresba se hodně přibližuje té Mikovo, a někdy máte i pocit, že ji i překonává. V příběhu Rakvář 2 Odveta to můžete posoudit sami.

Citát: Hele, vůbec netuším, co to meleš. (Rakvář 2 Odveta)

Scénáristicky je to prostě Mike Mignola. Jeho příběhy jsou mnohdy jednoduché, rychlé a krátké. Do delších scénářů se moc nepouští. Naštěstí se skoro (z důrazem na SKORO) vždy u příběhů zasmějeme. Ano, budeme se i bát a topit v temnotě, ale pointy bývají veselé a mnohdy zastřou i tu horovoou podstatu, která vás pak naopak bude po nocích probouzet.

Citát: Sedni vosle! (Rakvář)

Povídky jsem hodnotil tak jak jsem hodnotil a nic na tom nezměním. Jako celku těchto šesti příběhům jsem se rozhodl dát čtyři hvězdy. Ano, kazí to ta jedna povídka, avšak ani kdyby byla dobrá, nedožene mě to na pět hvězd. K povídkám jsem napsal samostatné obsahy, komentáře a přidal nějaký ten citát. Vše si můžete přečíst v sekci „Povídky“ u této knihy.

Citát: Tak fajn, takže to chceš po zlým? (Dům oživlých mrtvol)

101 18.06.2020

Muž v černém
prchal přes poušť
a pistolník
mu byl v patách.
Ve světě, který se hnul....

Je zajímavé, že snad jen komiksy od Crwe, rozbalené před předčtením, specificky voní. Je dobré se před ponurým příběhem trochu zfetovat. Úplně jsem v té vůni cítil to napětí, ponurost, beznaděj a vše s příchutí červené růže. Cítil jsem v tom Elurii. Ano, pokud vás to zajímá a postrádáte trpělivost, tak Elurie je základem tohoto příběhu. Spolu ze sestřičkami si toto místo zahraje s Deschainovým Ka-teh. Toto je jejich příběh. A věřte, bude to vskutku smrtelné dobrodružství. Nepochybně se děsíte, co Rolanda čeká.

Citát: Roland byl kdysi čestný muž. Je úžasné, jak dobře umí lhát.

A máte důvod se děsit. Už jen krásné temně barevné zpracování příběhu spolu s nádhernou kresbou vám vžene do srdcí strach. Úplně to na vás ze stránek sálá a to nejen proto, že venku je opravdu vedro a každý nádech mám vžene do plic horký až vařící vzduch a máte pocit, že vám žebra propichují plíce. Tohle prostě s Rolandem musíte prožívat, jinak nesdílíte jeho KA. Tak že, jak se říká, každá brána dobrá, rozumíte? Elurii se prostě nedá vyhnout. Sice zde uctívají člověka Ježíše na kříži, ale Bůh se vždycky napije krve.

Citát: Nenazývej krásným to, co pořádně nevidíš.

Když poprvé v Elurii zřím tři sestřičky, srdce se na chvilku zastaví. Vskutku jsou to nádherná, přenádherná poupátka smrti. Ty rysy, ta roucha, červené růže v klopách a smrt v očích, no Rolande, tohle bude asi tvůj konec. Ale neříkejte, že si myslíte, že by se KA takto k němu zachovalo a neumožnilo mu dojít k Temné věži. Jenže situace vypadá nevábně a osud si tu vybere svou daň. Stephen King zavedl Pistolníka do nepěkné situace. A čtenář i pozorovatel je už teď sám zvědav, zda se z toho potomek Elderův vůbec dostane.

Citát: Milá neznamená normální.

Jsme na mýtině, na konci stezky. Jen osud ví, zda je cesty zpět. Pastva pro oči, duši i mysl. Krásný temný a ponurý příběh plný lásky je u konce. KA nezklamalo a kola se točí dál. To co zůstane v duši je zatím skryto, ale pomalu si to najde cestu ven. Několik citátů je toho důkazem. Vložil jsem je do temného KA Petera Davida. Při čtení této smrtelné ságy jsem poslouchal novinku brazilské death metalové skupiny Sepultura - Quadra (2020) A mimochodem, textově se to k příběhu celkem hodí. Asi je to součástí Ka-teh. Toto rozhodnutí však ponechávám zatím na vás.

Citát: Čas patří Bohu, nikoli tobě. Mýliš se. Čas nepatří Bohu, čas patří Věži.

101 02.04.2020

Otroctví nikdo nezrušil,
pouze ho zdokonalil
a dobře zakamufloval za demokratickou svobodu,
když právě tím vytvořil
pouze iluzi svobody a rovnosti.

Každý člověk je vlastně sám sobě Bohem.

V této knize vás nechtějí přesvědčovat, že je snad jen jeden Bůh, i když je trojjediný, ne tak to není. Toto je kniha o reinkarnaci a nebo o uvědomění si duše. Lidskou mysl tak v tomto svazku čekají jen dvě věci. Buď je to neustálá reinkarnace, bez toho, že by si člověk pamatoval, co prožil dříve, nebo si člověk musí uvědomí svou duši, zřeknout se materiálních věcí a tím přetrhne šňůru reinkarnací a může tak postoupit o level dál.

Citát: Materiální podstata – to je diktatura mrtvoly!

Kam postoupí není zas až tak důležité, mě spíš napadlo, že to vlastně znamená konec těch reinkarnací. Tak mi pak řekněte, co je život věčný. Třeba se mi ty reinkarnace líbí. V tomto životě mám třeba tak trochu strach z pavouků. Jsme arachnofobik. Podle této knihy se tak v příštím životě pravděpodobně převtělím do pavouka. A mě to docela láká. Já budu zlej a jedovatej pavouk. Akorát netuším, jakou fóbii mají pavouci. Možná mají někteří strach z much, možná mají strach, že jim dojde semeno na pavoučí sítě nebo mají strach z lidí. A možná to znamená, že až mě nějaký idiot arachnofobik zašlápne, budu v příští reinkarnaci inkubovat do člověka – hurá, už jsem zase tady, světe boj se!

Malá ochutnávka:
Když počet skutků pro dobro kvůli poznání pravdy bude mnohem větší, než počet slov od rozumu v zájmu ega, pak poznáš to jediné zrno pravdy.

Ta podstata ukončení reinkarnačního cyklu je však podivná. Musí se člověk zbavit materiálních věcí jako jsou peníze, drogy, chlast a všechny další ty věci kolem. Což je ve své podstatě neuskutečnitelná věc. Dám příklad: vyzývám vás, aby jste zítra ráno nešli do práce, zahodily klíče od bytu, hodili auto ze skály, spálili kreditní karty a...... no a jste v prdeli. Co asi budete tak na tomto světě dělat? Logické, budete mít hovno, žít na ulici, smrdět – budou z vás bezdomáčka, sociálka po vás ani neštěkne. Reinkarnace nereinkarnace.. To je diléma, co?

Citát: Bohužel si dnešní svět zapomíná přát lepší svět.

Ať mi spisovatelka Anastasia Novych netvrdí, že žije na Ukrajině v zemljance a knihy píše na papyrus černým uhlím. Nějak se živit musí a materiálně právě získala další peníze už jen tím, že jsem si knihu koupil. V knize se však dá najít spousty rozumu, poučení a dost věcí z historie různých náboženství, států a nauk z celého světa. Je to taková povedená příručka a když vynecháte ty věci okolo duše a reinkarnací, získáte z této knihy i dost dobrých rad, jak žít a přežívat. Zajímavá je například část o voňavkách. Tady se mnohému o vůních přiučíte. Vrcholem toho všeho pak je tvrzení skoro na konci knihy, že ti co pijou a berou drogy jsou určeni k neustálým reinkarnacím a nikdy nesplynou se svou duší. No a je to. Jsem v prdeli. Ať si paní spisovatelka myslí, co chce, já se piva nikdy nevzdám!!!!! V příštím životě ze mě bude asi chmel.
A nebo Groot. Ale jedno vím zcela určitě. Já se vrátím!!!!

Citát: Znaky, to je právě ten nástroj vlivu, který zaručeně působí na podvědomí jakéhokoli člověka.

S obrovskou částí věcí v této knize nesouhlasím, ale z velkou částí zase jo. Je to takové na vahách. Nejdříve jsem knihu nechtěl vůbec hodnotit, z prvu jsem jí chtěl dát odpad, ale po kompletním dočtení musím uznat, že to má něco do sebe. A přinejmenším ráno nepřijdu o auto, žádné nemám. A tak dávám tomuto naučnému příběhu čtyři hvězdy a jdu hledat ten bod ve Vesmíru, kde se....vožeru jako prase.

101 05.04.2019

No jo,
společným
jmenovatelem
toho všeho
je alkohol....

Járo, kakao!
Pokřik pochází z dnes již legendárního živáku z roku 1992, který se odehrál v Klášterci nad Ohří. Tímto heslem si harmonikář Sup objednal u milého Járy další desítku.

Citát: Nelpím na hračkách a vlastně za největší průšvih bych považoval nemoc a fakt, že bych nemohl pít.

Oproti první knize „Tak to bylo, tak to je...“ je v tomto příběhu cítit, jak se Lou Fanánek lehce změnil. Je tu více úvah, filozofie a finálních rozhodnutí. Ano, alkohol démon nás doprovází jak předchozí tak i touto knihou, ale tohle je ucelenější a má to i pár point, které překvapují. Nebudu psát jaké, příběh není tak dlouhý, aby si ho nemohl každý přečíst. Alespoň bude vědět, jak to tenkrát bylo a jak to tenkrát žilo, …..až na pár úmrtí. Járo, kakao!

Malá ochutnávka:
Celý ten koncert byl podařený v tom, že já a Sup jsme právě dočetli ...a bude hůř, úžasné dílo Jana Pelce, máničky z Klostrdlé (Klášterec nad Ohří) , který tak nazývá své rodné městečko, kde jsme měli v místním kulturáku koncert. Již pár kilometrů před cílem jsme si vyprávěli oblíbené pasáže a dohadovali se, zda některé z těch památných míst ještě stojí....….

Packo, kakao!

K tomuto snad jen dodám, že ….a bude hůř je bible a kdo jí nečetl je neznaboh.

Lou Fanánek se přiznává, že je skřivan a vstává v půl šesté, někdy i dřív. Zasedá k počítači a začne psát. Tady je krásně vidět, co „naše“ doba přinesla. Zatím, co v prvním příběhu žebrá u svého táty o magnetofon kazetový přenosný, o pár let dále už má počítač. A v některém čase ještě ani neexistovaly mobilní telefony. Šokující, že jo? Járo, kakao!

Kniha je prošpikována asi desítkou textů Tří sester. Mnozí si tak můžou přečíst, o čem, že to vlastně je.

No a je konec, co dál? Napustím si vanu a skočím za Aidou.

Je tady Čingischán,
Rumcajz i Cipísek,
koktejl je namíchán
a myši diví se.
Je konec pásmu dní,
ráno už nespatřím,
prstýnek zásnubní,
na můj prst nepatří.
Vanu si napouštím
a skočím za Aidou,
vylezu na poušti,
ráno mě nenajdou.....

...a tak jsme ze zoufalství odjeli na pivo.
Járo, kakao!!!!!

101 05.08.2018

„Tak to prostě tady chodí.
Prezident má
doživotní mandát,
ale zřejmě
nikdy nezemře.“

„Přemíra svobody otupuje základní lidské pudy.“

K této knize jsem přišel na Světě knihy v Praze v květnu 2024. Nutno dodat, že spíše náhodou, než cílenou koupí. Ale jsem spokojený. Pravda, chvilku vám příběh připadá trochu dětský, některé ty situace a děj, ale když jsem to překonal, začal jsem si příběh užívat a obdivovat. Obdivuju hlavně to, jak se pan spisovatel vypořádal s budoucností. Hlavně ty domy, to je skoro až geniální myšlenka. Ovšem ne vše mě přesvědčilo. Na druhou stranu jsem uvítal delší časové skoky. Když už se zdálo, že se čtenář začne nudit, otočí na druhou stranu a je třeba o padesát dní ve předu.

Malá ochutnávka:
Dalším důležitým orgánem, jehož vedení vychází z plebiscitu je SkyServ, jakýsi americký ekvivalent k evropskému Skynetu. Obecně je spousta věcí v Americe podobných Federaci. Lidé nemusí chodit do práce, neexistují tu peníze ani školní docházka a také bohužel není v celé zemi dostupný alkohol . . .

Překvapilo mně například že se v budoucnosti hraje fotbal (Sparta), ale už nehrají klasické kapely (Pearl Jam) tady jsem trochu posmutněl. Ovšem fotbal v zařízení nazvaném skyroom, to byla bomba. To mít doma, už bych nikdy nevyšel ven. Najdete tu spousty popkulturních odkazů. Hlavně hudba a filmy. Terminátor vede. „V těch Terminátorech je všechno tak jednoduchý.“ Celkový dojem z příběhu je kladný. Trochu to pokazila anabáze v Rusku, ta mi připadala nedodělaná. Ale konec dobrý všechno dobré. Nebo to nebyl dobrý konec? Inu to nechám na vás.

Citát: Nadměrné množství informací může způsobit deprese.

100 20.08.2024

„Problémy
očekávám
vždycky,
proto
ještě žiju.“

Další v pořadí Českých spisovatelů se v rámci série Mark Stone kapitán pro dohled nad primitivními planetami představila spisovatelka Ivana Kuglerová. Příběh se nese v duchu zakladatele Jean-Pierra Garena. Najdeme tu základní znaky, humor, napětí a dobrodružství. Příběh nikterak nevybočuje ze zajeté koleje daného děje. V hlavní roli Mark Stone a jeho věrný robot Ray. Jen s malou změnou. Oba službu konající muži se na cizí planetě představují ve válečném – což není novinkou – ale oba mají štíty se znakem černého havrana na červeném poli. Kam se poděla modrá hvězda v bílém poli? Tady si paní spisovatelka vymyslela svůj vlastní symbol. Ale je to jen malý přehlédnutelný detail. Četlo se to rychle, děj není nikterak složitý. Měl jsem z toho radost. Chyběla mi paštika :-)

Malá ochutnávka:
Je to v pořádku, oznámil Ray po chvíli usilovného žvýkání Markovi výsledek analýzy. Maso je sice trochu tuhé, ale jinak myslím docela chutné, chleba má k čerstvému daleko, ale jíst se dá, stejně jako sýr. A to pivo je sice slabé, ale vcelku pitné. Dochucují ho nějakým zvláštním kořením, ale nezdá se, že by ti mohlo uškodit.

Citát: Jednou z věcí, které na primitivních planetách miloval nejvíc, byla právě kuchyně.

100 16.08.2024

„Jednou se mi zdálo, že jsem umíral,
a v tom snu se má duše nečekaně vznesla.
Konejšivě se smála; dolů za mnou zpět.
A zdálo se mi, že jsem vzlét . . .
(Paul Simon 1973)

„Kdybych se ještě jednou narodil, tak bych . . .“

Fantastický fenomén znovuzrození není zas tak fantastický. Spousty příkladů, které zde pan Hartwig Hausdorf uvádí už jsem v mnohé beletrii četl. Ovšem jedno z nejstarších a zároveň nejtajuplnějších témat celého lidstva o návratu po smrti je neustále promíláno po celé generace lidí na této planetě. Osobně jsem toho názoru, že pokud se má někdo po své smrti vrátit, má to být člověk hodný, příjemný, mírumilovný a má se něčím významným přičinit do života naší planety. Nechápu, proč by se měl vracet třeba nějaký Pepík, který půl života strávil ve věznici Pankrác. Ano, takový tu příkladem není, ale je jich tu dost, co si to rozhodně nezaslouží. U některých jsem to chápal, jejich návrat by byl přínosem pro další životy, ale u některých jsem nechápal.

Malá ochutnávka:
Francouz Pierre Teilhard de Chardin žil v období 1881 až 1955, působil jako jezuitský kněz a vědec. Všechny jeho práce vycházejí z následující otázky: Je-li veškerá hmota mrtvá, odkud potom pochází vědomí? Hledat tudíž „duši“ hmoty. Předpokládal, že se na světě – případně ani v kosmu – nemůže nic stát, aniž by to v zárodku neexistovalo od samého počátku. Platí to údajně i pro život a vědomí. Na počátku existovala pouze „mrtvá“ hmota, a proto do ní, v nějaké formě, muselo být vloženo jakési vědomí.

A když už tak kritizuji, musím asi nejdříve napsat, že ačkoliv já osobně na reinkarnaci a posmrtný život naší duše skoro věřím, rozhodně nejsem hoden toho, abych se vrátil. (Tu možnost by měl mít třeba Arnold Schwarzenegger, když už jsme u toho vracení) A osobně jsem dal pokyn ke svému spálení po smrti, . . . to abych se už nevrátil. Rozhodně je to však tajuplné téma o kterém vlastně nikdy s jistotou můžeme tvrdit, že funguje. Možná tak u jedinců jako je třeba Dalajláma, protože to je jeho životní osud. Vím, že pro některé herce, tvůrce, malíře, duchovní postavy, umělce, vědce a další je nepříjemný osud smrti, a říkají si; a to všechno jenom proto, abychom se nakonec rozpadli v rakvi na prach?

Citát: Vědomí je nepřetržitě bdělé, jinak by část naší osobnosti zmizela ve věčné noci.

„Na tomto místě bych chtěl položit otázku, není-li fenomén znovuzrození, o který jde v dané knize především, něco jako /dar/ vesmírných návštěvníků našim předkům“ Pokud budeme přesvědčeni, že nás geneticky vytvořil nějaký mimozemšťan, proč nám dal omezení například využití malého procenta našeho mozku . . . a mohl nám dát i dar návratu? Tohle bylo snad nejzajímavější téma této knihy. Jinak je tu takových příkladů spousty, ale je to přinejmenším zajímavé počteníčko. Kdo si v tomto libuje, ten tu najde takových nezodpovězených otázek, že by to nepochopil ani kdyby se vrátil deset krát. No a nám ostatním zbývá jen uvěřit jedné filozofii, která tvrdí, že jsme se narodili jen proto abychom spěli ke smrti. Ona totiž nesmrtelnost s sebou nese dost nebezpečných skutečností. Ale to zas jindy.

Citát: Zvládne to planeta Země, když najednou osm až deset miliard lidí dostane příležitost dožít se pěti set a více let?

100 03.07.2024

„Jste první astronaut,
kterého dokážu poslouchat
déle než deset minut
a nezívat
při tom nudou.“

Oproti předcházejícím příběhů, vydávaných u nás popořadě, je tohle vlastně průměrný příběh. Není v něm skoro žádné napětí a má to strašně předvídatelný děj. Avšak je v něm strašná spousta vysvětlujících informací. Protože se jedná, v pořadí o sedmé dobrodružství v této řadě, kterou napsal Jean-Pierre Garen, najdete v něm hodně věcí, o kterých jste neměli ani ponětí. Například zde je vysvětleno, kde získala Pozemská unie tak kvalitní pohony pro své mezihvězdné lodě. A z toho v budoucnosti čerpá i Mark Stone. Jeho astronef Merkur tento pohon také využívá.

Malá ochutnávka:
Plukovník Hiwo vpadl do guvernérovy pracovny jako smrt. Byl tak rozrušený, že zapomněl i pozdravit, což se mu za třicet let vojenské kariéry nestalo. Slag už nabíral dech, že ho patřičně seřve.
„Pane generále, vězňové uprchli!“ vychrlil ze sebe Hiwo.
Zpráva byla tak neuvěřitelná, že ho Slag požádal, aby mu to zopakoval.
„Kde je Kral?“ Byl za ně odpovědný! Dám ho zastřelit!“ zuřil.

Jenže Mark Stone tu ještě není a možná ještě ani netuší, že se stane kapitánem služby pro dohled na primitivními planetami. Založení této agentury je ještě daleko. Nalezenec, který na naší planetě získal jméno od člověka, který jej v lese nalezl, se zde jmenuje Silvanus Kramer. A tento muž, mimozemšťan, se pomalu propracovává na post astronauta. Něco ho neustále táhne do vesmíru. Jeho intuice je dokonalá a vše, co mu napoví, se také stane. Je to klasické dobrodružství, skoro bez humoru, s nějakým tím napětím, trochou sexu a pohádkovým koncem. Jednoduché – účelové – rychle se to čte.

Citát: Miláčku, nevím, jaký nás čeká zítřek, ale aspoň prožijeme jednu noc štěstí!

100 13.05.2024

„Zůstal jsem s tátou,
dokud nepřišla Ona.
Morti,
bílá dáma se kterou tančím
ve svých snech.“

Po přečtení několika knih Jakuba Hozy jsem narazil na dvě knihy jeho sestry Hany Clerien. Neodolal jsem a do jedné z nich se pustil. Smrt je má tanečnice sice v anotaci na zadní straně knihy slibuje strhující fantasy román, ale není tomu ani z poloviny pravda. Rozjezd celkem slušný, člověk je v očekávání a po krvavé scéně, kdy hlavní hrdina opouští město, jsem opravdu očekával krvavou pomstu. Jenže pak se Malako dostane do školy v Tarn´Utu a zde se nám paní spisovatelka prostě zasekla. Několikrát se tu opakují stejné scény. Boj v aréně, boj v kleci, koupání, boj, koupání, boj, koupání a sem tam ve vaně přibude ke koupání i sex.

Malá ochutnávka:
Ten večer se můj amulet rozezněl písní Morti znovu a neustal, dokud se poslední z duší nedostala bezpečně na Onen svět. Na naší straně nebyl žádný mrtvý, bojový trans, do kterého jsme se všichni uvedli, včetně mě, vnes do našich pohybů zuřivost a necitlivost k únavě či bolesti, nedovolil nám žádné zaváhání. Jakoby naše tělo samo nejlépe vědělo, jakým chvatem a kdy udeřit tak, aby zanechalo na protivníkovi fatální následky . . .

Tak že Malako ještě nevykonal krvavou pomstu, ale stačil se asi desetkrát vykoupat. Musím se přiznat, že když už lezl zase do vany, chtěl jsem knihu odložit. Je v tom strašně moc zbytečných detailů, které paní Hana Hozová obšírně rozepisuje až to začne nudit. Ale, když se tou střední částí příběhu prokoušete, nebo prokoupete, záleží na úhlu pohledu, dostanete celkem povedené finále. Není to zrovna strhující, ani nějak výjimečně akční, je to spíš jen převyprávěný příběh o pomstě.

Citát: Věřím, že konečně jsem připraven. Jen nevím, jestli je smrt dostatečná pomsta za to, co provedl.

V příběhu najdete několik oslích můstků, aby se příběh někam posunul. Jako největší postrčení děje jsem shledal ve scéně se ztraceným náramkem. Takové náhodě se nedá moc uvěřit. Víc neprozradím. Musím přiznat, že na konci knihy už jsem si vzpomněl jen na . . . koupání. Pevně věřím, že druhá kniha nazvaná Smrtonošův slib bude lepší a to hlavně díky tomu, že má méně stránek. Této knize by slušela tak půlka z těch cca čtyřista stran příběhu. 50%

Citát: Já neumím dělat zázraky. Ještě ne.

100 08.04.2024

„Chodím
ve spánku,
nevraždím
ve spánku!“


Hlavní hrdinka tohoto příběhu se mi vůbec nelíbila. Zora, (to je ona), se provdá za muže (tady je to ještě normální), ale Aurel (její muž) má jistý druh nemoci. Zora do toho jde dobrovolně, ale když se začnou dít věci, způsobené tou nemocí, tak si začne stěžovat. Najednou se jí její rozhodnutí nezdá tak dobrým nápadem. Ano, příběh se odvíjí od situace, která vůbec nemusela nastat. Vlastně je to celé postavené na hlavu. A když jsem se pročítal do finálního „překvapení“, nějak jsem tomu nechtěl uvěřit vůbec.

Citát: Proč by někdo takhle znesvěcoval hrob? Myslíš, že chtěl ošukat mrtvolu?

Zora se chová silně divně a v nouzi nejhorší se dokonce vydává na cestu, kterou jsem vůbec nepochopil. (Jen tak mimochodem, co si představujete pod pojmem „tunel v okolí“?) Ale, aby mohl pan spisovatel Erik Hofstatter příběh dokončit, tak jak měl v plánu, byla cesta vlastně nevyhnutelná. Konec mě dostal, to už jsem fakt kroutil hlavou. Byl jsem připraven křičet, jak se píše v anotaci, ale úplně z jiného důvodu. Tohle mě vůbec neoslovilo. Dávám 40% a to jen za to, že Zora má ráda pivo.

Citát: Nic se nevyrovná jednomu chlazenýmu uprostřed noci!

100 01.04.2024

„Tohle je absurdní.
Tohle je šílené.
Tohle nemůže být pravda.
Nepřátelé mi dali drogy
a mám halucinace.“

Když už jsem se ocitl v Sin City, rozhodl jsem se přečíst i poslední knihu v této sérii, i když jsem jí vlastně docela nedavno četl. Teď to mám pěkně ucelené, příběh po příběhu, tak nebudu kazit štíhlou linii. Musím přiznat, že jsem si příběh moc nepamatoval. Ale vzal jsem si prášek, zapil ho pivem a už jsem v tom lítal. Jak jsem již psal v předešlém komentáři, kresba není tak kvalitní, jak jsme si u pana Millera zvykli, ale když je dobrý obsah, kresba se poddá. A některé celostránkové portréty jsou . . . no, postaví se vám . . . lžička v černé kávě. Ono, když vám krásná, mladá a nahá černoška spadne z nebe . . . Jo, já vím, skočí ze skály, ale to „z nebe“ zní líp, nemyslíte?

Citát: Možná jí nezáleží na životě, ale na tom jak vypadá ano.

V sázce je tentokrát život Ester. Byla unesena. Jenže nikdo neví kým a kam. Wallace, její zachránce (když spadla z nebe) když skočila ze skály, to tak nechce nechat. Pátrání po Ester však přináší nebezpečné situace. Například další krásné ženy nebo další smrtící a nebezpečné zločince. Zde máme konečně možnost studovat Deliu. Ano, Delia, Modroočka z předešlého svazku povídek „Chlast, děvky a bouchačky.“ Tady se formuje ta její nymfomanská povaha. A je s ní docela sranda. Inu, ženská posedlá sexem si chvilku na sex najde vždycky.

Malá ochutnávka:
(automobilová honička s přestřelkou)
WALLACE - „Střílejí! Dejte hlavu dolu“
DELIA - „Chápu. Ráda.“
WALLACE - „Nechte toho, tak jsem to nemyslel!“
DELIA - „Určitě ano.“
WALLACE – Rozptylujete mě.“
DELIA - „Já vím.“

Opět, stejně jako v prvním komentáři musím vyzvednout scénu s cherubíny. Já se u ní mlátil smíchy víc, než když Wallace připoutal Modroočku k posteli. Cherubíni jsou pruďasové a jejich slovník se tu snad ani nedá citovat. Tak že kušuju. Ale ti cherubíni jsou fakt třída. Ovšem nejsou na to sami. Je tu ještě několik létajících vílek a mluvící dinosaurus. Mě osobně dostal Rambo a Kapitán Amerika – síla. (jo, nebojte, ještě jsem v Sin City) Opět připomenu, že tohle je jediná celobarevná pasáž v této knize. A jsou to halušky. Wallaceho halušky. Ale Walalce se z toho dostane a bude se snažit, jak říká Hellboy – Poslat je všechny k čertu!

Citát: Udělej z toho zmrda pohřešovanou osobu.

Ke konci je to hektické. Ozývají se výbuchy – BUM, BUM, hodně se střílí – RATATATA, tříští se sklo – KŘACH, létají granáty – PLESK, PLESK, PLESK a protože se to odehrává ve filmovém studiu, stačilo jen říct – AKCE! „Tohle bude bolet.“ „O tom nepochybujete.“ Začalo tam být poněkud hlučno. Pak začne svítat a přijde nový den. Perfektní konec.
V této knize, mimo jiné, najdete i propašovanou malou povídku. V hlavní roli Josh a jeho první rande. Komentář a hodnocení k povídce najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. A jako bonus na konci knihy jsem čuměl jak Marv na Nancy. Na konci knihy je totiž několik celostránkových BAREVNÝCH obrázků – výřezů situací z příběhu. Je to nádhera. Všechno to vybarvila Lynn Varleyová. No a následuje tradiční černobílá Galerie obálek.
KONEC.

Citát: Je příliš dokonalá, než aby to byla pravda.

100 04.02.2024