Terva komentáře u knih

Nic mě
tak nedojme
jako pohled na zabijáka,
zmítanýho
morálním dilematem.

Víte, po čtyřech návštěvách ve městě hříchu, tedy v Sin City, už má člověk pocit, že všechno zná – všechno viděl. Ale to se pěkně plete, to zásadní je někde daleko a my se k němu jen velmi pomalu přibližujeme. V čem je tedy problém? V ničem a ve všem. Sin City má spousty zákoutí a ve všech těch místech se dějí věci, které zdánlivě již se známými hrdiny nemají nic společného. Ale město je jeden velký organismus a každý narazí na každého. Ať už chce, nebo ne. Když si třeba zajdete do nejmenovaného baru zavolat své lásce – může se toho hodně stát. A že to tvůrce Frank Miller prostě chce, je snad už každému jasné.

Citát: Víte, na chlápkovi zírajícím na místo vraždy není nic divnýho, ale na vás mi něco nesedí.

Malé cameo tu mají i pánové Klump a Shlubbe. Ano, ti dva, co to dostali do nohou, už zase filozofují nad pivem. Ale jistá závada by se tady našla. Není to tak dlouho, co jsem chválil kresbu malé Miho v předešlém příběhu. Byla to opravdu nádhera. Avšak zde, v Basin City je Malá Miho strašně divně nakreslená. Její souboj na kolečkových bruslích je tak nějak odfláknutý. Celá kresba je odfláknutá. Šálí mě zrak, nebo mám snad pravdu? Stěží krotím příval spravedlivého hněvu, vzbuzeného tímto poznatkem. A pro nedostatek důkazů musím snížit hodnotu tohoto díla. I když konec příběhu je zase jednou pěknej masakr. Tohle byl odfláknutej průměr.

Citát: Andělé jsou mizerný lháři.

100 22.01.2024

„Já tě znám,
řekne si v duchu.
Jsi můj starý kamarád
ENIGMA,
pomyslí si a pak zemře.“

Při čtení úvodního slova tvůrce Petera Milligana – vejde heterosexuál do gay baru - jsem si vzpomněl na slova Jacka Sparrowa: „Měl by sis najít holku, hochu“. Protože, když jste ve svém světě bezradní, mám pocit, že chodit do gay klubu není řešení. Tento příběh však s touto myšlenkou pracuje. Vlastně je na ní postavený. A navíc, hned u čtvrté stránky jsem přestal číst a šel si přepočítat ručníky. Sakra 19.

Citát: . . . a také přepočítal ručníky. Má jich pětadvacet. S menším množstvím se snad ani nedá vyžít, ne?

Michael má zástrčkový den v úterý. Někde je to středa (středa, je ho tam třeba), Michael má úterý. Těší se na to, dokonce dost nehorázně vyhodí i návštěvu, jen aby mohl /smočit/ být se svou milou sám v posteli . . . a najednou řekne, že nemá náladu? Kde se to v něm tak narychlo vzalo? Mám si myslet, že to je ten první pochybný oslí můstek, aby se příběh mohl vyvíjet tak, jak chtějí tvůrci? Je to nelogické, jak říká Spock. Ale oni začali v Pacific City řádit jeho komiksový hrdinové z dětství. Tak možná tady ta nechuť k sexu.

Citát: Pravda je, že ho nikdy neměla tolik ráda jako v tuto chvíli – kdy je zmrzačený a na prahu smrti.

Ta nelogičnost však působí strašně mile, je vřele chaotická a mírně směšná. Jinak to snad ani nemůžu popsat. Děj je trhaný, přeskakuje z osoby na osobu, z děje do děje a z času do jiného času. Čtenář musí vyvinout jistý smysl pro chaos, aby v tom nezabloudil. Jako kdy vám někdo vysál mozek, pak ho vrátil, ale neseskládal tak, jak byl před tím. Všechno se to promíchá. Mám pocit, jakoby tvůrci při tvoření tohoto komiksu byli zhulení. Zkrátka výplod totálně vysmaženýho mozku. Obsahově chaoticky zmatené, kresba chaoticky šílená. 70%

Citát: Lži, polopravdy a klam, to na nich stojí naše společnost. Jsou jich plné církve, školy i ústa politiků A jsou jich plné i vaše životy. Kdo z vás si troufne tvrdit, že je upřímný? Kdo z vás nelže?

100 10.01.2024

Podívej se na slunce,
má barvu krve,
a to nevěstí nic dobrého.
Dnes v noci
se Prolnutí zbarví krví . . .

Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc.

Malá ochutnávka:
. . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . .

Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . .

Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka.

Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.

100 15.12.2023

Zabloudil jste
na špatnou
stranu kopce,
hemží se to tu upíry.
(Pickenský děs)

Již pátý svazek příběhů z nové série Mike Mignoli z prostředí Ú.P.V.O. (Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany) nám přináší tři povídky. Peklo na Zemi pokračuje a agenti se ze všech sil snaží tyto děsy potlačit. Musím konstatovat, že ani jednu povídku nekreslil Mike Mignola. Sejdou se tu tři tvůrci. Kdo a kdy – to najdete v sekci Části díla u této knihy. Jsou tam i komentáře a hodnocení všech třech příběhů. Všechny tyto tři příběhy spojuje jedna osoba. Hellboy. Ale nemyslete si hned to nejlepší, myslete spíš na to nejhorší. V prvním příběhu je jen na dvou obrázcích jako vzpomínka na minulost. Druhá povídka, to je výjimka. Tam se postaví bok po boku profesoru O´Donnellovi, ale zas moc tu vidět není. A navíc se to opět odehrává /kdysi/ Ve třetím příběhu je o něm jen slovní zmíňka. Žádnej jinej známej agent Úřadu se zde neobjevuje.

Citát: Hellboy bojoval s nějakým netvorem a nakonec celý dům, jako obvykle, shořel. (Proměna profesora O´Donnella)

Óóó . . . jak strašná škoda. Hellboyem mě však pan Mignola nepřesvědčí o tom, že tohle není jen taková náhražka za kvalitní tým Ú.P.V.O. Tím, že tam Helboye dal mě jen naštval. Křečovitě nastavená postava, jen aby to mělo něco společného s příběhy U.P.V.O. Očekával jsem kvalitnější svazek. Navíc, co mě hodně zarazilo je fakt, že se v anotaci píše, že všichni se snaží zabrzdit zlo, které vzešlo z předešlých příběhů, ale všechny tři tyto příběhy se odehrávají v minulosti. Respektive ještě před tím, než se začne zachraňovat před následky. Tak to jsem tedy zmaten. Tento svazek příběhů hodnotím jen jako velmi průměrný. 50%

Citát: Technika zkrátka není všemocná. (Propast času)

100 21.11.2023

Obávám se,
že nám to
všichni milovníci
Saturnových prstenců
dají pěkně sežrat.

Purgatory – posádka, která má mnohá tajemství. Jenže, když se stane průser, je potřeba jejich tajemství odhalit. A pak je teprve začnete vnímat. Zaslouží si odpuštění, nebo patří před soudní tribunál? Dobrá, tak že partu tu máme. Možná si jí mnozí o oblíbí. V tom nevidím žádný problém. Trochu horší mi připadá scénář. Všechno to dění kolem nějaké stěny u Saturnu mi připadá lehce zmatené. Pár hrdinů, nějaký ten posera – pohoda. Ale zatím nebylo vůbec vysvětleno, vo co jako go. V prvním díle nazvané Geneze se toho moc nedozvíte. Je to vlastně takové seznamování s hlavníma hrdinama. Tedy, pokud je za hrdiny přijmete.

Citát: Strach je normální věc, nebezpečná je až zbabělost.

Druhý sešit je zcela podobný prvnímu. Plody poznání pro čtenáře nepřinesou plody poznání, ale jen chaos. Něco jako; jeden za všechny, všichni za jednoho, a hrrr na ně, my jim to ukážem. Ale skutek utek. Nějak mi dost dlouho trvalo se zorientovat. Od kresby také nečekejte nějaký skvost. Je to obyčejná, skoro až nevýrazná tvorba, která ve vás nevzbudí nějaké umělecké nadšení. Ovšem posádka eskadry Purgatory vypadá na partu fakt tvrďáků a tak jsem jim moc a moc fandil.

Citát: Další, kdo zpochybní některé z mých rozhodnutí, skončí na úklidu hajzlů, i kdyby to byl generál!

100 25.10.2023

Něco jste strčili do klece,
šťourali se v tom,
dokud jste to neporouchali.
A pak jste překvapení,
když se to naštve a pokouše vás to. (Ve´nam č.1)


Obálka mě docela odrazovala od čtení. Ale již jsem si pořídil všechny Venomy a tak jsem se pustil i do této třetí komiksové knihy. Agresivní červený Venom na přebalu však nevěstí nic dobrého. Co se týče scénářů první část má na svědomí Donny Cates, následuje Ryan Stegman a poslední část napsal Cullen Bunn. S kresbama se to má tak, že první příběh se mi po výtvarné stránce moc nelíbil. Kresba je chudá na barvy a je nepřehledná až chaotická. Třetí a čtvrtý příběh jsou také jen průměrem.

Citát: Propast není smrt. Propast není konec. (Zrození Carnage č.1)

Líbil se mi jen druhý příběh Zrození Carnage č.1. Tomu jsem dal plný počet. Jinak ostatní tři příběhy mě moc nebavily. Jako celek to je průměr. Avšak věřím, že ten kdo má Venoma v oblibě bude s tímto svazkem spokojen. Příběhy v tomto svazku se jmenují Ve´nam č.1, Zrození Carnage č.1, Venom Nespoutaný č.1 a Pohřeb žehem č.1. Všechno to jsou první díly rozjíždějících se sérií. Komentáře k příběhům najdete v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Bůh přichází. (Venom Nespoutaný č.1)

100 27.09.2023

Jestli jsou
všechny ženy
na této planetě stejné,
tak to nevydržím
déle než měsíc.

Třicátá kniha v sérii Mark Stone, kapitán pro dohled na primitivními planetami, se asi někde v minulosti zapomněla. Respektive, pan spisovatel Jean-Pierre Garen jí opomenul vyndat ze šuplíku, nebo mu někam zapadla a našel jí až později. Zde se totiž Mark Stone poprvé setkává s šedými toxickými kameny Lapis oniris. Píšu to proto, že už v předešlých příbězích o nich věděl. Tak že tohle je nějaký prequel nebo co. Ale to nevadí, už jsem si na přeskakování a doplňování informací zvykl.

Malá ochutnávka:
Na náměstí před katedrálou se tyčilo popraviště, dřevěné pódium, zespoda podepřené dvoumetrovými kůly. K němu byl přistaven žebřík, po kterém se lezlo nahoru. Uprostřed pódia stál vysoký kůl a vedle něho statný muž, celý v červeném, s kápí přes hlavu. Stál tam s rukama zkříženýma na prsou. Kat už čekal na svou oběť.

Co k tomuto příběhu dodám, je fakt, že se tu opět sice všechno opakuje, ale opět to má svůj glanc i řád. Věřte třeba tomu, že Mark Stone přistane na planetě ( v tomto případě je to planeta Hark) a v podstatě celou výpravu prom*dá. Sexu je tu požehnaně. Dokonce za jeden sexuální akt dostane zaplaceno formou zeleného smaragdu, o kterém mimo jiné byla řeč už snad ve druhé nebo třetí knize této série. A jako delikatesu k tomu všemu dostane . . . hádejte PAŠTIKU. Celogalaktické žrádlo pro všechny planety. Tak že jo, opět jsem se bavil, akorát jsem dostal při tom chuť na fuck a játrovku.

Citát: Tentokrát jsem vám vybral opravdu odpočinkovou misi.

100 24.09.2023

„Naoja Hašimoto
bude do 10 minut
mít pohlavní styk.
Pokud to neudělá, odsuzuje se
k sebevraždě uhořením.“

Vím, že tyto postupy jsou již stokrát omleté (Saw – třeba), ale mít to nakreslené na papíře je něco jiného než to jen číst a nebo sledovat nějaký podobný filmový snímek. Moc se mi do první knihy nechtělo, nějak jsem tomu tématu nedůvěřoval. Zkusil jsem to na vlastní riziko a kupodivu mě to zaujalo. Napětí se zvyšuje a je zajímavé sledovat celou třídu, jak se k úkolům postaví a reakce jedinců, kterým to nejde moc k duhu.

Citát: Jde jenom o sex.

Jistá dětinskost v tom však je. Některé úkoly se mi zdají nedořešené a někdy jsou i směšné. Vypadá to, že tvůrci zatím ve druhé knize tápou a nevědí, jak děj posunout. Ono totiž zůstat jen u úkolů „ten udělá tohle a ten zas tohle“ - no, prostě to přestane čtenáře po jisté době bavit. Je potřeba přitvrdit. A nebo zjistit, co je Královská hra zač a jak jí zastavit. Jenže na to je zatím velmi brzo. Tento díl byl o hvězdu slabší.

Citát: Když nic neuděláme je to jen čekání na smrt.

100 24.06.2021

Stromy se táhly
od Walesu
až po Vladivostok.
A stromy
si ty časy pamatují.

Na úvod jen jedna technická. Špatným překladem vznikl název Noční kouzelnice, ale v originále „Witch“ znamená čarodějnice. Kouzelník je iluzionista a baví publikum, čarodějnice je plná magie a využívá jí k prospěchu svému. Za pár let vyjde tento komiks znovu s jiným překladem a všichni zase budou nadávat na ten starý překlad. A přitom nikdo nechápe, že je to schválně, aby to pak mohli vydat v jiném překladu a za ten starý se omluvit.

Citát: Jest-li chcete něco vědět o Rusech, musíte si promluvit s Rusem.

Noční čarodějnici už známe. Je to Ruská špionka Varvara. Vy nevíte, kdo to je? Tak to máte smůlu, protože její podstatná část povahy a vztahu k Petru Grantovi je napsána v knihách. A kdo knihy nečetl, ani nemá smysl kupovat si tyto komiksy. Jsou totiž dost vytržený z kontextu knižní série a počítají s tím, že jste knihy četli. A také chci poděkovat panu překladateli Klíčníkovi za krásný překlad Rusky mluvené části komiksu – tedy, že překlad není žádní.

Malá ochutnávka:
Jsme policisti. Z podstaty máme rádi systém, postupy, pořádek...
Ironií zůstává, že na naší práci máme nejraději, když se ráno probudíme a nemáme tušení, co nám den přinese.....

A strašně jsem se musel zasmát. Nightingale a Grant vlastně bojují a hledají Muže bez tváře. A vůbec si nejsou jistý, kde se schovává. To Ruská mafie je na tom jinak maj dokonce na Muže bez tváře telefon. A to už na mě bylo dost. Příběh je zmatený, časově neucelený, plný flashbacků. Spíš chaos než příběh. Špatný nebo neúplný překlad z České strany a nelogika a divné situace ze strany tvůrců. Velké zklamání.

Citát: Vy sledujete je, oni sledují nás.

Pro lepší pohodu při čtení jsem si pustil skupinu Burning Witches a jejich studiové album Hexenhammer z roku 2018. A stalo se něco, co jsem neočekával. Spíše jsem poslouchal texty těchto Švýcarských čarodějnic, protože komiksový čarodějnický (kouzelnický – cha cha) mě nebavil. Tak že za 1 a půl žlutého motýlka. Ke vší té smůle se na Databázi knih hodnotí po 20% a nejde to půlit, tak že jen za jednu místní hvězdu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jdou životem a uvnitř jim hlodá pocit, že jim něco schází.

100 05.02.2021

Jak jsme se to učili?
Pouze bytosti
z jiné dimenze
mají moc
sejmout kletbu

S prací pana Černého jsem seznámen. Pracuje na spoustě projektů a například jeho karikatury jsou na Světě knihy již legendou. No a oba tvůrce tohoto komiksu, tedy druhého tvůrce, pana Opitze, znám již z trilogie „Rumcajs se vrací“. (Zdravím Michale) Dá se tedy říci, že vím do čeho jdu. Hned na počátku příběhu zaznamenám jedno úsloví, které mi v této dimenzi nějak uniklo: „Čůrat do polívky můžete jen v tom případě, že vám hrozí nebezpečí uvaření“.

Malá ochutnávka:
Pelicamort, když měl nás v dlani,
nehnuli jste prstem ani.
Nehnete se tedy věky,
ať jste kámen v času řeky.
V dimenzi jiné naděj klíčí,
bytosti z ní tu kletbu zničí.

Komiks obsahuje krvavou a olejovou mořskou bitvu v Overconeru. Krev stříká, olej teče, všichni vřískaj a nikdo neuteče. Techlandia i Biolandia mají statné a nebojácné válečníky. Těžko, přetěžko pověděti, kdo z nich nakonec tu ukrutnou bitvu přežije. Ale jistá naděje tu je, protože dění v naší dimenzi má vliv na dění v Overconeru. Ale to vše, milé děti – GAMEOVER.

Citát: Teď se tu řežeme mezi sebou, tak se do nás nesej!

100 29.01.2021

„Hitogoroši,
tak Japonci
říkají tomu,
co zabilo
všechny muže“.

Jak začít s komentářem u svazku sešitů, když se vám první čtyři líbí a další dva stoje za hovno? Asi sprostě. Sešity #43 - #46 jdou přesně v té linii, která se mi líbí. Hledání Ampersanda (malpa) v Japonsku pokračuje. Je to napínavé, plné nebezpečí, zvratů, sem tam humoru a spousty krve. Sem tam nějaká ta poznámka z minulosti, ale není jich tolik, aby to kazilo ucelený příběh.

Citát: Můžu si tě přidat na seznam toho, co nesnáším?

Bohužel, poslední dva sešity #47 a #48 jsou ty, co stojí za již zmíněné …
Je v nich spousty politiky a náboženství. Strašná nuda, nic výjimečného vám to nedá, žádné napětí, jen naprostá nuda. Díky těmto dvěma vložkám, které mě spíš naštvali, než aby mě nějak oslovili, snižuji své hodnocení na pouhopouhý průměr.

Citát: Proč židi nemají peklo?

100 23.11.2020

„Asi nejlepší terapií
pro mě teď bude
hodně práce
a srovnanej život“.
(Nahý a zběsilý 1: Mravenci a šílenci)

Dal jsem si cíl. A tím cílem je dočíst všech pět knih, které zatím vyšly v sérii Harley Quenn. Ale nějak mi to nejde. Jak jsem byl upozorněn jedním tvorem zde na DK, zatím jsem spíš negativní. A tak se budu snažit psát tento komentář positivně. Komentáře u povídek se však potáhnou v antikladném rozpoložení. Vidíte, už komolím slova a věty, stejně jako Harley.

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Kdo po mně hodil vzteklou veverku!?!? (Nahý a zběsilý 2: Pozor, mrzutý diktátor)

Tak jo, mysli pozitivně, piš pozitivně. Jo, už to mám. Strašně jsem se smál letící veverce v sešitě #15 s názvem Nahý a zběsilý 2: Pozor, mrzutý diktátor. Dokázala totiž upozornit na zranitelnost okupanta Zorcoma, za což si vysloužila tryskový pohon přes Central park. Jo, fakt dobrá scéna. Její přistání...a to už je jiný příběh. POZOR SPOILER – přežila – KONEC SPOURORU.
Další veselá věc v tomto svazku osmi příběhů se odehraje v čísle #16. Má ji na svědomí Zorcrom. Jedná se o situaci, když v restauraci dojde jeho oblíbené jídlo. To je pak pěknej bordel, kterej po něm zůstane. Jo, a ptáte se, jak se Zorcrom dostal do restaurace a najednou má oblíbené jídlo? Inu, zeptejte se scénáristy. Ovšem scénka je to veselá. No, tak opět něco kladného.

Citát: Běž se někam zabít! (Červené maso 3: Vysaju ti morek z hostí!)

Abych ukojil tu část obecenstva, co požaduje jen kladné věci, musím nezapomenout na čtvrtý sešit tohoto svazku. Tedy spíše úvodní stranu tohoto třídílného dobrodružství. Tady jsem se fakt dost nasmál. Scéna je brutální, rozdělená do dvanácti oken na jedné stránce, ale, to co se tam odehrává, je krásný příklad černého humoru. Skoro jako „Jedna ruka netleská“. Je to jen přirovnání, DC určitě tento Český film nezná. Vlastně celá ta série nazvaná Červené maso, která začíná sešitem #17 a končí # 19 je perfektní. Konečně jsem se začal pořádně bavit. Je to totální změna. Tato část je dobrodružná, napínavá, krvavá a prostě vás sežere zaživa. Harley Quinn má chvilku zalepenou kušnu a tak jsme vyvarováni i těch jejích, mnohdy až hloupých, hlášek. Červený maso je zatím nejlepším příběhem v tomto svazku.

Citát: Víš, můj slaboduchý příteli, snad už ti došlo, že jak se do lesa volá, tak se ucho utrhne. (Červené maso 1: Hóúmles mantra)

Ve svazku jsou pak ještě dvě povídky. První nese název Závan budoucnosti. Tam se objevuje Batžena, která tvrdí, že Harley Quinn zabila Batmana. Zajímavé, ale je to jen „závan z budoucnosti“. Ale, co mě dostalo do kolen plných smíchu, je pointa této povídky. To, co Harley udělal si zaslouží potlesk. Poslední příběh je jen průměrem, ale je v něm i část srandy s Red Toolem.
No a jsme na konci komentáře. Snažil jsem se ho napsat v pozitivním duchu a to se snad povedlo. Za trilogii Červené maso, která je v tomto svazku, dávám celkový počet čtyř žlutých motýlků.

Citát: Kanibalové?! To mi chcete říct, že ti lidé bez domova jsou požíráni? (Červené maso 2: Redukce abdukcí)

100 16.11.2020

A. T. Rott uvádí
Cirkus Spektakulár
Od úderu půlnoci
do neúprosného rozbřesku.
Kouzla a divy.

Krásně zakomponovaná Byronova báseň Manfréd do prostředí cirkusového vystoupení. Báseň sama o sobě zní dost strašidelné a vypráví se s hororovým nádechem. Blesky metané v tomto případě jsou úchvatné. Zemětřes už je jen třešnička na pomyslném dortu. Jsem tomu rád, že pan Dort a celá skupina kolem Comics Centra vydala tuto povídku. Myslím, že v Helboyově raném životě je to stěžejní dílo.

Citát: Dřív nebo později uteče každý chlapec k cirkusu.

Všimněte si, že Duncan Fegredo ještě kreslí pomalu a využívá zákoutí k zaplnění a hlavně obrysy a rysy postav jsou ostré. Prostě je to ještě kreslené z láskou. Jeho pozdější kresby už jsou uspěchané a rychlé, dělané převážně pro peníze. Tady má jeho kresba ještě šmrnc a grády. Temné barvy pak krásně podkreslují ponurou myšlenku příběhu. Veselé barvy pak poukazují na snové sekvence.

Malá ochutnávka:
… i spatřil jsem město ztichlé jako hrob, neúrodné jako vyprahlá poušť, a slyšel anděla pravit: Toto jest místo zmaru. Vstoupiv do města, seznal jsem, že v něm přebývá toliko jediný živý tvor... Podobal se člověku vzezřením i způsoby a pohled na něj mnou nikterak neotřásl... ...avšak poté seznal jsem, že ve své pravé ruce třímá klíč k bezedné propasti.

Co se týče obsahu... Mika Mignola tu využil prostor z doby, kdy Hellboye ještě pořádně nedokázali zařadit. Příběh se odehrává čtyři roky po jeho nalezení, tedy je to z dob, kdy byl ještě dítě. A aby čtenář poznal, co je to být dítětem, je Helboyovi vetkána zdravá zvědavost dítěte lidského. Hlavně pak touha, poznat zákulisí cirkusu. Že to je strašidelné, to je jasné, ale má to i poselství. Nese to náplast odvahy, strachu, ponaučení a odpuštění.

Citát: Já silou psané kletby nad vámi, jež sílu dává mi, vás zaklínám. Nyní! Zjevte se!

100 09.06.2020

Koukni, co jsem našla u Lilith v kabelce!
ZAPALOVAČ.
Lily, tys začala kouřit? ...Ne!
Pálit kostely? ...Ne!
A proč sakra ne!?!

(POZOR BELZEBLBOVÉ: OBSAHUJE INFARKTNÍ SPOILERY .....A NEBO TAKY NE?)
Malá 18-16-1,6, černá, a krásná. Našel jsem jí na jednom satanistickém webu. Cenila zuby, kousala, ale nakonec jsem ji získal. Při čtení jsem jí dokonce pustil klasiku. Black Sabbath. S tím zpěvákem, co požírá netopýry. Moc se jí to líbilo. Když čekala dítě, ptala se zda to bude … kluk nebo holka? ...ne, Antikrist? Za pokus to stálo. Hlavně, když si pak sama překousala pupeční šňůru – to vám byla legrace. A jméno, no to bylo složité. Ale nemohla se přece jmenovat Belfegor, když se tak bude jmenovat každý druhý dítě ve třídě. No, a teď shání bubeníka do Death metalové kapely Belzebubs, kterou vede její táta. Lilith je zlatíčko.

Citát: To není správnej odstín černý. Neladí mi s kalhotama.

Bavilo to i dědu. (Satanova noho, vždyť jsme ho před tejdnem pohřbili) Sice už je mrtvej, ale véču si vždycky rád dá. (Nás žádná blbá smrt nerozdělí!) Hlavně když ti hajzlící Leviathan a Lilith mají k večeři azazelňačku. Tak zatím, co si rodiče užívají dovolenou v Pekle (Počasí je ideální, slunce nesvítí, ale je tu hodně teplo), dětí poslouchají babičku (Sauron je nepustí z oka), vyvolávají démony, (Potřebuju abys zlikvidoval tuhle ženskou) kreslí pentagramy (Zlatíčko, kreslíš je špatně. Takhle se kreslí pentagram) a zamilovávají se. (To jsou zvratky) Ale Osskara bych jim nedoporučoval. (Orgie Satanských Sexuálních Kultů A Rituálů)

Malá ochutnávka:
Smysl života?
Nevím, asi sloužit zlovolný bestii s chlupatýma nohama a ohnivým pohledem, která hltá nicotný smrtelníky a plodí ďábelský potomstvo?
Ne, nemluvím o Satanovi. Mluvím o Lucifeře. Mojí ženě.
Ty seš takovej romantik.

Všechno mě bavilo. I dědova useknutá ruka. Byla to sranda, když ho babička vzala v hrobě tou lopatou. Dokonce i sexsorcismus byl boží, pardon, Satanský. Vymítání nečistého ducha je dobrá hra. Hlavně, když se vymítání přesune tam dolu, mezi rohy, tedy nohy. Že jo Kazatýlku. Ale co mě dostalo nejvíc je slavení Nesvátků. Hlavně, když táta vždycky zmizí zrovna v tý době, co příjde Satan Klaus. Já to chápu. Jenže, kdo je v tom obleku Satana Klause, když táta stojí támhle?!?

Citát: Přísahám, že ti ho ufiknu a pověsím ho k pérům všech svejch bejvalejch!

Je nád-hell-ná. Sakra, je to #megakost! Ženská! Láska je skvělá, láska vše snese. Někdo má rád prog metal, já zase black, já se chci muckat, ta kniha je můj crack. Jdu si udělat deathpresso. O 6 minut a 66 vteřin později... Srdce mi jede jak speedmetal. Jo a už konečně máme bubeníka. Tu poslední bodli do obličeje, smetl ji ventilátor a pak ji rozsápalo publikum. Budeme hrát. Použijem ten silvestrovský ohňostroj. Všichni budou hořet. Já se bavil. Tahle hudební kniha je přímo z Pekla. Příště tam bude turné. Tak si užijte cestu do Pekla a zpět.

Citát: Vy jste na ty diváky vystříleli Novoroční ohňostroj! ...museli jsme šetřit.

ZAJÍMAVOST: JP Ahonen produkuje i virtuální kapelu Belzebubs. Jejich album, kterým vystoupala na hudební nebe, nese název „Pantheon of the Nightside“ Chcete si toho užít více? Tak vřele doporučuji, BELZEBUBS - Cathedrals Of Mourning (OFFICIAL VIDEO) .....BELZEBUBS - Blackened Call (OFFICIAL VIDEO)...pokud jste toho neměli dost a nemáte strach z Belzebuba.

Citát: A jestli neumřeli, tak tam kurva paří dodneška.

100 06.05.2020

Kolikrát jsem ti to říkal?
Na jednu stranu vede cesta Jediů...
a na druhou cesta Temnoty...
která vede pouze ke zkáze.
(Temní pánové ze Sithu)

Nevím, zda jsem spíš pro Světlou stranu a nebo pro Temnou stranu síly. Pravdou však je, že v tomto svazku jsem si nejvíce oblíbil dvojici Satal a Aleema. Hlavně Aleema se mi líbí. Malíř Chris Gossett (Temní pánové ze Sithu) dokázal její obličej dovést k naprosté dokonalosti. Vyjadřuje snad všechny emoce, co někdo dokáže. Přídám-li šedivě modré vlasy, temné oči a styl oblékání – tak zahodím svůj světelný meč, dám vale Jediům a přidám se na Temnou stranu síly. To je ta dívka, co jsem hledal!

Citát: Ať nás síla ochraňuje! (Povstání stoupenců Freedona Nadda)

Co mě nejvíc překvapilo, nebo spíš upoutalo je barva mistra Voda v těchto příbězích. Zatím, co je filmový fanoušek zvyklí na zeleného Yodu, zde je Voda červený. Jenže je pravda, že tyto příběhy se odehrávají několik tisíciletí dřív, než mistr zelený Yoda vůbec poznal světlo Galaxie. Jo a taky musím zmínit, že obličejově a možná i kostrně (anatomie těla) jsou to rozdílní tvorové. Ale upřímně, ta červená barva není moc příjemná a i když Vodovi Baasovi fandím, nejraději bych ho přebarvil, ale v tom mě brání síla a Rambo (Pamela) která mě doprovází.

Citát: Světlo je naší silou a naším spojencem. S pomocí Světlé strany síly tu budou Jediové navěky. Kde je světlo, není místo pro temnotu. (Povstání stoupenců Freedona Nadda)

Co se týče obsahově, tak tohle snad už nikoho nemůže překvapit. Vždycky se najde Temná strana a vždycky proti ní vyrazí řád rytířů Jedi a Republika. Tak už je to od dob vzniku Galaxií, před dávnými a dávnými časy. Takže je snad každému jasné, že se to tu tříská, světelné meče jen lítají, vesmírné lodě bouchají a padají a lidé, zvířata i Jediové umírají. Všechno to dělá buuuch, a auuuuvajs, a ííONK?!, a vžummmm, a WHRRRRRRRRRR, a vzdych, a ÁÁÍÍ, a ….hej, co si to vyzkoušet sami. Dejte se do čtení.

Citát: Ať mě síla zavede, kam mám jít. (Vykoupení)

Vybral jsem spousty citátů. Vložil jsem je vždy k tomu spisovateli, který měl tu danou povídku pod patronátem. Jedná se o dva scénáristy. Tom Veitch a Kevin J. Anderson. Při čtení jejich čtyř příběhů jsem poslouchal soundtracky k filmovým zpracováním Star Wars.
Pro ty, co mají zájem přečíst si komentáře k samostatným povídkám, kde jsem vložil i Malé ochutnávky a Citáty, tak prosím v sekci POVÍDKY u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Pro ty, co nechtějí číst další moje žvásty jsem alespoň napsal pořadí, názvy povídek a přidal jejich hodnocení:

Příběh první se jmenuje: Povstání stoupenců Freedona Nadda ***
Příběh druhý se jmenuje: Temní pánové ze Sithu ****
Příběh třetí se jmenuje: Sithská válka **
Příběh čtvrtý se jmenuje: Vykoupení *****

Citát: Tohle je temný den pro Republiku. (Sithská válka)

100 12.04.2020

Byl jsem dole
tak dlouho,
až mi začalo
připadat,
že jsem nahoře.

Koukám, že jste tady znovu. Pokud čtete tento komentář, dá se s úspěchem napsat, nahán rei ní wanná héna a já nevím, zda je to dobré. Po brutálním krvavém konci předešlého příběhu se úplně bojím, co se bude dít v tomto dalším díle. Nejdřív se přečtu předmluvu Jasona Starra, abych věděl, do čeho jdu.....no, tak hoka hé.

Citát: Tak jen do toho Bože, ty starej vykuřbuřte, já to vydržím. Amen.

První věc, která vás přepadne v tomto sešitě je skutečnost, že Jason Aaron dokáže mistrně flashbackovat příběh do několika časových rovin, které se ke konci krutě spojí a krásně a mrazivě se vypointují. Dokonce tak důrazně, že nemáte ponětí, zda se vyzvracet, vybrečet nebo se jít někam vožrat, popřípadě zhulit a někoho vo*ukat – ne zrovna v tomto pořadí.

Citát: Nikdy se z tohodle světa nedostanu živej.

Co mě chvilku zarazilo byla kresba na celou stranu. Říkám si, tohle přece R. M. Guéra nedělá. A pak jsme zjistil, že některé kapitoly v tomto svazku nekreslil on. Některé sešity nakreslil Davide Furnó a další kreslíř je Francesko Francavilla. K nějak si myslím, že to není dobře a trochu mě to rozrušilo. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal Německou zpěvačku, která si říká Nena a to její studiové dvojalbum „Willst du mit mir gehn” 1CD Orange a 2CD Rot (2005)

Citát: Rezervace Úplné dno. Počet obyvatel: 1

Překlad vět z Lakotštiny:
Nahán rei ní wanná héna – Ještě pořád žiju
Hoka hé – Jdeme na to

100 07.01.2020

Když hledáš nejlepší
postapokalyptický
dopravní prostředek,
bicykl
je tvůj favorit.

Pátá kniha ze série Expanze přináší opět něco jiného. Přináší jiné pojetí psaní příběhu a dobrodružství ústředních postav. Spisovatelé se tentokráte rozhodli posádku vesmírného plavidla Rosinante rozdělit. Tak se stalo, že od začátku sledujeme základní čtyři linie. Amos Burton, Naomi Nagata, Alex Kamal a Jim Holden se rozdělují a čtenář tak sleduje jejich samostatné příběhy.

Citát: Nemůžeme čekat ode všech stejný přístup. Koneckonců jsme lidi. Vždycky mezi námi bude určité procento pitomců.

Zpočátku jsem byl tímto tahem nadšený a bavilo mě to. Jenže, čím hlouběji jsem do knihy pronikal, připadaly mi některé věci až moc náhodné a smyšlené, jen aby zapadaly do samotného příběhu. Některé „náhody“ jsou až moc přehnané. Nemohu se více o tomto zmiňovat, protože by docházelo k vyzrazování děje. A s tím zároveň přicházejí i nudnější pasáže v příběhu. Například mě skoro vůbec nebavila střední část linie, nazvané Naomi. Naopak nejlepší dobrodružství zažívá Amos. Pod ním vyloženě vybuchují planety...opět.

Malá ochutnávka:
Přes tisíc světů, volných, jen si je vzít. Lidé z každé planety, stanice nebo skály ve sluneční soustavě chvátají, aby si kousek utrhli. A v domovské sluneční soustavě se tři vlády předhánějí ve stavbě válečných lodí, aby mohli tohle všechno řídit a kontrolovat.....

Ať se snažím, jak chci, opět jsem neshledal v příběhu dokonalost, mé nadšení postupem času ubývalo až jsem se nakonec zaseknul někde u 75% Dosti dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec jsem uznal, že osnova této knihy je perfektní, jen ne všechny části se povedly. Proto za 4*. Z příběhů jsem vybral dvanáct citátů. A i tak, přes některé nesrovnalosti mohu s klidem prohlásit, že tohle vlastně je zatím nejlepší příběh v sérii.

Citát: Doprdele, co se to děje, všichni tady umřeme!

100 29.11.2019

Od počátku zelenobílých věků
se jako letopočet založení ustálil rok 1905,
jenž zakotvil i v současném oficiálním názvu
fotbalových Klokanů* od Botiče.
*) Klokan s velkým K není pravopisné, ale je to od srdce.

To to je nadčasová kniha. A je teprve první, ze dvou. Bohemians je nerozpojitelně spojená nejen s Prahou, ale Československým fotbalem celkově. Kdo by Jí neznal. Já, ačkoliv fanda všech pražských klubů, převážně Sparty Praha, rád na Bohemku do Ďolíčku chodím. Nevyhýbám se však ani Dukle nebo Žižkovské Viktorce. Každý z těch klubů má svou minulost a je jen na každém, jaká bude budoucnost.

Citát: Bohemians jsem zprvu nikterak nefandil. (Miloslav Jenšík)

Vše základní a podstatné je vloženo do této knihy. Ve svazku první si tak můžeme přečíst o vzniku klubu, prvním krůčkům, zjistíte příběh Klokana, který se stal symbolem Bohemky a jaké byly plány a výsledky v letech 1905 až 1973. A kdo jiný by měl mít právo na první slova v této knize, když ne Antonín Panenka, který má Bohemku v srdci až na celý život.

Malá ochutnávka:
Fotbalový míč mě učaroval již jako malému chlapci, kdy jsem hrál na různých pláccích, hřišťátkách, v parcích. Táta, který se na mě chodil dívat, viděl, že mám talent, a chtěl, abych to zkusil v nějakém klubu.
První naše cesta vedla do Edenu, tam mě vyzkoušeli, řekli, že jsem šikovný, ale také, že jsem tělesně slabí a malý.....
..tak jsme jeli na Duklu, ale výsledek byl naprosto stejný....
Třetí pokus byl na Bohemce a trenér Holeček (otec hokejového brankáře) mi hodil míč a řekl:
Kopni levou, pravou, udělej kličku......a tím se ze mě stal Klokan.

Kniha má uctihodné rozměry. Je ve formátu A4, se spoustou informací, tabulek, statistik a fotografií. Mám pocit, že tuto knihu by měl mít ve své knihovně každý sportovec a ne jenom skalní fanoušek. Je to nádhera, je to legenda, je to BOHEMIANS 1905. Příběh Klokanů.....Ten příběh se nedá přečíst naráz. Budu ji mít při ruce dost dlouho a budu se k ní vracet.

Citát: Sedláček stahuje míč před pardubickým obráncem Zástěrou (příštím kapitánem Sparty). Souboji přihlíží Mošnička. *

*) foto na straně 264.

100 07.10.2019

Jmenoval se Conan.
A zde se píše:
V naší nejtemnější hodině,
až had udeří...
On se vrátí...

Já se vrátím!

Ano, ano. Věta, kterou Arnold Schwarzenegger musí říci v každém svém filmu, od natočení Barbara Conana, má zde kořeny. „Já se vrátím“, slíbil Conan a taky tak udělal. A já jsem tomu rád. Conan je bezpochyb jedno z nejkrvavějších a nejdiskutovanějších dobrodružství, které v knihách, na filmovém plátně a od jisté pravěké doby i v komiksu, můžeme sledovat. Dobrodružství hrdiny z Cimerie tak může završit další úspěch. A tím je toto komiksové vydání o jeho zrození a životě v mládí.

Malá ochutnávka:
Měla-li tahle země před sebou budoucnost, je dávno mrtvá.
Místní lidé jsou jen dobytkem, jemuž je třeba pustit žilou, aby se naplnil jeho osud.

Surová, drsná, temná a krvavá kresba nás provází životem Conana od jeho narození na bitevním poli až po smrt všech jeho protivníků. Kresba je nádherná. Temná až hnědá. Sem tam vytryskne na povrch i nějaká ta barva, blíže k teplým odstínům. Zde je to převážně červená. Ano a ta v Conanovo dobrodružství znamená jen jedno – krev.

Citát: Postavil se nepříteli, který byl rozhodnut ho zabít. A on žil a nepřítel byl mrtev.

Zažijeme nejen Conanovo narození, ale hlavně zde uvidíme a budeme svědky jeho první lásky, na kterou se jen tak nezapomíná a zažijeme jeho první zabití. Uvidíme prvního člověka, kterého zabil, prvního na kostmi vydlážděné cestě, prvního na dlouhé předlouhé Coanově cestě. Hmmm. Bude to krvavá cesta tohoto Cimeřana a já se na ní vydám s ním.

Citát: Narodil se na bitevním poli, to je mocné znamení.

Vybral jsme opět několik citátů a vložil je do profilu mistra Kurta Busieka. Kniha obsahuje i skicář „Conan“ s poznámkami malíře Grega Rutha. Taky slušná podívaná a něco na přiučení. Například zde můžeme najít pár portrétů silně ovlivněných podobou Arnolda Schwarzeneggera. Při čtení této epické dobrodružné ságy jsem poslouchal germánskou skupinu Freedom Call a jejich mix z pěti studiových albumů.

Zajímavost:
Tento komiks je věnován památce Jana Kantůrka, Českého objevitele díla R. E. Howarda a jeho prvního překladatele.

100 12.04.2019

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: obojživelníci (Amphibiae)
Třída: plazi (Serpentina)
Čeleď: suchozemští (Lacertae)
Rod: Chameleon

„Není to ještě úplně dotažené, chameleon přece není . . . ale nevadí.“

Pokud nechápete, o čem to na počátku věků píšu, po přečtení této knihy pochopíte. Ke knize jsem se dostal zcela záměrně. Paní spisovatelka Eva Žilková totiž napsala povídkovou knihu „Zákon chrličů“, která mě zrovna moc dvakrát nesedla. Zákon chrličů jsem si koupil protože měl povedený foto obal a zajímavý námět. Obsah byl však strašný. Trochu jsem se obával i této knihy. Opět má totiž pěkný obal a zajímavý námět. S chameleonem na tričku, který vyrobila Nikola Cuc, (která má na svědomí i krásné ilustrace v této knize), jsem začal číst.

Malá ochutnávka:
Během 18. a 19. století je popsáno více než osmdesát druhů chameleonů. Několikrát se změní systém klasifikace jejich rodů, až se ustálí na dnešních jedenácti.
Postupně je popsáno dvě stě čtyřicet tři druhů chameleonů, ale nikdo nemůže říct, že je počet správný a konečný. Někteří vymřou dřív, než je věda objeví, jiní se dovedně skrývají. Kdo ví, na jakém čísle se jejich počet jednou zastaví. Možná nikdy neobjevíme všechny a některý z malých mistrů neviditelnosti nám přece unikne.
Bude to ten nejšťastnější chameleon na světě.

Musím uznat, že tohle se paní spisovatelce povedlo. A protože jsem se dočetl, že paní Žilková studovala historii, rozhodl jsem se jejím slovům věřit. Ne vše, co je zde řečeno má jisté historické podklady, ale protože nejsem žádný učenec, a historii jsem viděl jen z rychlíku, mohu přiznat, že by to tak kdysi i mohlo být. V příběhu o Chameleonech v běhu staletí se dostaneme na počátek lidstva a svou poutí běhu staletí skončíme až v současnosti. Vše je čtenáři podáváno srozumitelně, sem tam je i možnost zamyslet se nad chameleonem a jeho opravdovou úlohou v daném čase, ale hlavně je to přehledné a zajímavě podložené „fakty“. Byl jsem mile překvapen a příběhy o chameleonech mě prostě bavily. Tuto knihu vřele doporučuji, obsahem je velmi zajímavá.

Citát: Možná jednou, až lidská civilizace zmizí, se planeta lidí stane planetou chameleonů. Náš malý hrdina bude na věk lidí jen matně vzpomínat jako na prchavý zlomek věčnosti.

99 10.09.2024