Terva komentáře u knih

Nic nedělání je těžká dřina.
Člověk sám nepozná,
kdy má hotovo.


Naštěstí se paní spisovatelka Darynda Jonesová nechala poučit a v této čtvrté hrobní knize tolik neopakuje děj z předcházejících příběhů. Zápletka se tak mohla okamžitě rozjet a čtenář nebyl zbytečně zdržován opakovanými tlachy. Co naopak přibilo, jsou extempore s Reisem. Tam, kde spisovatelka dokázala vymyslet úžasnou zápletku okolo Harper, s perfektní pointou na konci, nudí své čtenáře druhým příběhem Reise vs. Charley. Vzhledem k tomu, že jí nejdou erotické scény, tak jim raději říká jen romantické a pro mě se setkání těchto dvou osob stává nejnudnější částí příběhu. Když jsem pak knihu dočetl, úplně jsem se zhrozil konce těchto dvou. Bojím se páté knihy.

Malá ochutnávka:
Když se podívala na Margaret, kterou jsem měla zastrčenou v pouzdře u boku, ohradila jsem se:
Co je? Spousta soukromých detektivů nosí zbraň.
….Přes pyžamo?
Jasně. Zvlášť když je to pyžamo s Hvězdných válek a ta zbraň připomíná blaster.

Humoru je tu dost, dokonce možná i více, než v předcházejících příbězích. Není nouze o akční zvraty, krev, dokonce i Will Robinson a Nebezpečí, dvě kozy hlavní hrdinky, se ocitnou pod tlakem a což teprve Sigourney Weaver, ta si taky užije – a neptejte se. Čtěte!

Koukal jsem, že v zahraničí vyšly již další dvě knihy. Pátý a Šestý hrob, tak jsem zvědav, kdy se to dostane k nám. Jak jsem však již napsal, trochu se bojím, aby se do příběhu moc nemotaly nudné setkání Reise s Charley – to mi totiž nepřipadá veselé, spíš trapné a nudné. Ale už se opakuju.
Toto je zatím konec Hrobů a hurá na něco jiného.

Vybral jsem asi deset citátů a zakopal jsem je přímo pod nohama Daryndy Jones.

77 04.12.2017

Sračky jsou hovno - je málo spisovatelů, kteří si můžou dovolit napsat hanlivé slovo, dokonce udělat z těchto slov větu a nakonec ji použít jako úvodní citát ve své knize. "Sračka je hovno" je v tomto románu vlastně základem příběhu. Někdo tu píše, že tento příběh je lepší než Pan Mercedes, ale já bych to tak neviděl. Je to spíše pocit, že je čtenář vržen do stejného prostředí jako první příběh a potkává zde i stejné "části známých" postav. Opět se tu postavíme do tisícového davu lidí před Městským centrem a opět budeme čekat na práci. Pan King si práci posunul o úroveň výše. Vybral si z fronty jinou postavu, která chvilku sleduje "návrat" Bradyho Hartsfielda, řidiče mercedesu, který udělá u Městského centra takový masakr, že to postihne velkou část přítomných. Po tomto incidentu však již sledujeme jen tuto ústřední postavu. ............Nevíš, zda v New Hampshiru mají trest smrti?............ Její příběh však začíná v hluboké minulosti. Vše vzplane již v roce 1978 u úplně jiné postavy a příběh se s námi, čtenáři, přehoupne až do roku 2014, kde dojde k finálnímu setkání. Do příběhu se vrací detektiv Bill Hodges (Taky proč ne, když celou trilogii spojuje, že), aby opět čelil kruté minulosti a dělal současná rozhodnutí pro budoucí nesmazatelné činy. Se svými společníky Jeromem a Holly tak pomáhají dalším lidem, kteří jsou v nesnázích. Malá ochutnávka: Byl tu špinavý dětský kočárek kulhající na jedno kolo, stojací lampa s tropickými ptáky na stínítku, stará vydání časopisů a hromádka plesnivých dek, které odporně smrděly. ..........Sračka je jen hovno......... První polovina příběhu je označena roky, ve kterých se odehrává děj, druhá část knihy je pak rozdělena po očíslovaných kapitolách. Je to nepatrná změna, ale měla zvláštní účinek na mou četbu. Prostě pan King si se svými čtenáři hraje. .........Sračka je jen hovno........ Malý pohled na americký sen - Vychovají beznadějné děti a na kolenou budou houpat beznadějná vnoučata, než doputují k vlastnímu beznadějnému konci v beznadějných nemocnicích a domovech důchodců, odkud odstartují do temnoty s vírou, že prožili Americký sen a Ježíš je s plnou slávou uvítá u nebeských bran.......... Miluju Kingovo ukončování některých kapitol, kdy jakoby údajně prozradí spoiler v příběhu, ale pak ho krutě utne úplně jinou událostí. Mluvím třeba o takovém prohlášení - A už ho nikdy neviděl (i když mu něco slíbil) a další podobné zvraty, které jsou příběhem prošpikovány. Sračka je hovno. Mohu jen doufat, že pan spisovatel nezůstane jen u trilogie a napíše víc takových temných a krvavých detektivek. Například u série Temná věž, také tvrdil, že zůstane jen u čtyř knih a nakonec na toto téma napsal knih hned osm, plus několik dalších odnoží. Potřebuju ženskou ze který se nezblázním. Další šílený citát, kterých je v příběhu požehnaně. Osobně jsem si z této knihy odnes deset velmi povedených citátů. Ale ten ústřední je nejlepší - SRAČKA JE HOVNO.

77 23.12.2015

Pamatuji si, když jsem To četl poprvé. Jak já nadával, jak je to To dlouhé a nemohl jsem si zvyknout na styl psaní a kdo, že to vůbec je ten King? Moje první setkání s tímto spisovatelem. Postupem času jsem získal a přečetl více jeho románů a až po několika letech se k To vrátil. Není to jeho nejlepší kniha, ale je to klasika. Zfilmovaná verze nebyla to pravé sametové. Chtělo by to nějaké remake.

77 28.10.2015

Nová, leč velmi krátká kniha Stephena Kinga nás zavádí do prostředí jednoho lunaparku.
Vlastně je to na Kinga celkem lehký a nenásilný příběh.
Vypadá to na jednu z knih, které napsal Stephen někdy před dvaceti lety - jinak se to snad ani nedá napsat.
Přečteno za dva dny.
Pár citátů:

Láska nechává jizvy..........

Historie je kolektivní hovno předků lidské rasy, obrovská a stále vyšší hromada sraček.............

77 19.04.2015

Dočetl jsem další z řady již asi čtyřiceti knih světoznámého vyznavače archeoastrologie Ericha von Dänikena.
Nemá smysl se tu pozastavovat nad tím, jak tento člověk dokáže vyvrátit některé pochybné teorie nejprestižnějších "učenců" celého světa a převrátit je na svoji víru.
Což je jedna jediná teorie a to, že naši bohové prostě přiletěli z Vesmíru.
Důkazem těch nepravd a omylů některých archeologů a dalších profesorů je určitě kamenná deska nalezená v roce 1949 mexickým archeologem Albertem Ruz Lhuillerem
v Palengue v Mexiku.
O této desce bylo řečeno hned několik teorií. Od pádu Pakala (bůh, který je na desce) do podsvětí po jeho smrti, přes jakýsi strom života až po velice zajímavou teorii o jakém si kultu včel.... Pan Däniken nás vyvede z omylu.

77 19.04.2015

Vybrala jsem si vůbec
někdy správně?
Kéž bych si
mohla naposled
dát kafe!

Dalších jedenáct sešitů v jednom svazku. Nutno dodat, že již v předposledním svazku. Vše se schyluje do finále. Inspektoři jsou čím dál blíže Sově a možná je to předzvěst konce Anteiku. Ale nepředbíhejme, ještě se stane mnoho událostí, které zamíchají kartami. Zde najdete sešity #122 až #132.

Citát: Drtím mravenečky.

Big madame z prvního příběhu #122 nazvaného „Zlatá rolnička“ je fakt hustá. Šel z ní strach. A byla i tak nějak šíleně nakreslená. Rovnováha se hroutí, inspektoři chystají velký boj. Dokonce píší i rozlučné dopisy a závěti. Schyluje se k masakru. Bude opět tak krvavý, jako ten před deseti lety?

Malá ochutnávka:
Brát si je špatné bez výjimky. A my přitom pořád jen bereme, už od chvíle, kdy přijdeme na svět. Bereme jiným jídlo, dokonce i vlastní rodině. Bereme si, vraždíme a zabíjíme jen abychom přežili. Život...život je sám o sobě zlo. Vršíme jeden hřích za druhým. Uvědomuju si, že jsem zlo. A vy to také víte. No tak mě pojďte zabít!

Malá ochutnávka je ze sešitu #126 z příběhu nazvaném „Prvotní hřích“. Tento sešit má ještě jednu zvláštnost. Je nádherně nakreslený a najdete tam pár krásných jednostránkových kreseb. Je to nejlepší sešit ve svazku.

Citát: Jsem tuhej, pohřeb nechci.

Ve 20. tém okrsku to vře, bitva vrcholí, nikdo netuší, jak to dopadne. Tento svazek se povedl a určitě na tom má velký podíl hlavně to, že už se blíží konec. Při čtení jsem poslouchal Cellar Darling a jejich studiové album This is The Sound z roku 2017. Ale nebyla to moc dobrá volba. Zpěvačka Anna Murphy dost kňourá a hudba je uspávací.

76 05.07.2019

Dám si s tebou rande
v knihkupectví
a pak ti jemně
jemňoučce
promíchám střeva.

Hned od prvních stránek se mi zdá kresba celkem nepřehledná. Nakresleno moc zhuštěně a nemá to tu klasickou přehlednost, jako dříve. Vše se asi odráží v mistrově náladě a možná spěchem, aby splnil požadované časové kvóty.

Citát: Žít znamená požírat druhé. A tak teda budu žrát!

Největší psycho zažijete v příběhu #107 nazvaném Trhlina. Tohle se povedlo. Přidám pár dobrých soubojů, zaujme i nová postava a hlavně, děj se posouvá o kus dále. Vše se řítí buď do vítězného finále nebo naprosté zkázy. Není to žádná extra třída, ale v tomto světě je to celkem povedený příběh.

Malá ochutnávka:
ÚPG se kromě svých běžných povinností podílí na výchově sirotků po obětech ghúlů. Poskytuje jim vzdělání a pomáhá s každodenním životem.
Po dosažení 18 let jich více než polovina nastoupí na akademii ke dvouletému studiu, po jehož absolvování se stávají inspektory ÚPG.

Možná jsem to někde přehlédl, ale v tomto svazku je informace, která mě celkem překvapila. Povídá se tady, že Ghúlové jsou i v Číně. A já, pako, myslel, že jsou jen v Japonsku. Inu, je vidět, že nás čeká ještě dost překvapení.
Vybral jsem devět citátů a vložil je mistru Ischidimu do profilu. Při čtení jsem poslouchal blacketalovou skupinu Bathory.

Citát: Kanibalismus dokáže ghúla připravit o rozum. Je to síla šílenství.

76 21.06.2019

Koukám,
že ses nezměnil.
Stále neumíš
vypnout.



Už nejsme v Lese Smrti, ale stále bojujeme s Naruťáky z Listové na život a na smrt. Je to boj! Opět tu Technika stíhá další Techniky. Asi nejvíc se mi líbila Technika změny duší....... ale to jen můj názor. A vůbec netuším, proč zrovna tato Technika.

Malá ochutnávka:
Těchto pět dnů boje o přežití mělo otestovat jest-li máte schopnosti potřebné k tomu stát se Čuninem. A vy tři jste ve zkoušce obstáli.

Sešit číslo #65 obsahuje nádhernou úvodní kresbu. Je temná snad ve všech odstínech černé. Je to kresba na dva listy a opravdu jsem se pokochal zkoumáním této kresby. Ale ani tak si nemyslím, že by celý svazek dosáhl na pět hvězd. Některé situace se stále opakují, kresba jednotlivích oken sem tam stagnuje a celý příběh je vlastně dosti předvídatelný.

Citát: Ty parchante pitomej! Přestaň dělat ramena!

Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal můj nejnovější přírůstek v hudební scéně za rok 2019. Nové CD legendární skupiny Gaia Mesiah - Excellent Mistake (2019) Myslím, že zpěvačka Marka Rybin by se Narutovi líbila. Je to stejný šílenec, jako on.

76 08.03.2019

Smradi
z Listové
se nám tu slejzaj,
jako švábi
na pivo.


Už jsem dlouho tento příběh nečetl. Chvilku mi trvalo, než jsem se do děje dostal. Ale nakonec to vlastně nebylo tak složité. Parta kolem Naruta zatím stále bloudí po Lese Smrti a ….bojuje, jak jinak, na život a na smrt.

Malá ochutnávka:
Technika zvětšení:
Zvláštní technika klanu Akamiči.
Na krátkou chvíli umožňuje uživateli zvětšit jednu nebo i všechny části těla......

Tady je svět stále stejný. Samá technika. Technika Posednutí, Technika Stínů, Technika Tlustoprdů – no co vám budu psát. Opět je to akčí, legrační a hravé. A opět tomu něco chybí. Nějak vyloženě mě příběh nesednul, ale svou hravostí mě přesvědčil. Potřeboval bych asi Techniku Posednutí.

Citát: Chcípni spratku!

Sešit obsahuje i historky z dětství Masašiho Kišimota. Hlavně mistrovo přiznání, že už v dětství si kreslil na zeď rodného domu. Že to bylo hovínkama? No, pak nemá kreslit Naruta.

Citát: Kráčím po stezce, na které potřebuji sílu. Musím ji přijmout, i když jí nabízí Ďábel.

Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal skupinu Sodom a jejich CD Epitome of Torture (2013) a In War and Pieces (2010) A vůbec se mě neptejte proč. Asi mi ta sodomie k Narutizmu sedla.

76 01.03.2019

Bože,
jaké hříchy jsou napsány na tabulce života,
když smrt je jediný způsob,
jak ji vymazat?

Co mě zamrazilo už na přebalu knihy bylo vyjádření Marlowa Lewise, který píše
Cituji: V nadcházejících letech, až bude celá třicetidílná série úplná, se tyto publikace stanou nedílnou součástí kingovského kánonu.....
Třicet komiksových knih na téma Temná věž. A jsme teprve u čtvrté. Fajn, toho se asi nedožiju.

Ale zpět do Gileadu a k Rolandovu Ka-tet.

Co opět zaujme, je temná, skoro gotická kresba mistra Richarda Isanoveho. Dodal Temné věži tu pravou temnou atmosféru. Scénář není o moc pozadu, ale ten by se měl držet Kingovo předlohy, což zatím dělá. I když sledujeme jakou si odnož, vedlejší kolej Ka-tet, stále jsme v Gileadu a postavy nám jsou také známé. Tak pravím já.

Malá ochutnávka:
Můj životaběh už skončil, ale váš a jejich bude záviset na tom, co jsem vás všechny naučil...
...a nezapomeňte tvář svého otce.

Je to masakr. Umře spousta dobrých lidí Gileadu i tváře některých otců budou zapomenuty. Zrada a lež zahalí vše pod svou roušku. Mrtvá těla ještě nestačí vychladnout a už se na ně kácí jiná, zákeřně zabitá. Smutek a žal by měl všechny zahalit, ale na to není čas. Farson útočí na Gilead a ti, kteří ještě nezapomněli tvář svých otců se musí bránit. To je začátek konce.

Jediné, co se příběhu dá vytknout je jeho krátkost. Než jsem stačil oželet všechny ty mrtvé, byl konec. V uších ještě slyším žal umírajících, ale poslední list byl otočen. Teď zas dlouhé čekání na další knihu, dny beznaděje a noci plné nočních můr.

Na konci knihy je opět několik návrhů obálek a vskutku jedna kresba hezčí než druhá.

Citát: Tímto zlem přineseme dobro.

76 08.01.2018

Tohle je prostě kult. Klasika, kterou snad může přečíst každý a nemusí být uražen žánrem. Takže když budete ochotni přistoupit na to, že to tak v podstatě je, mohl bych si zatím odskočit na půl hodinky do hospody. Co vy na to? Možná pak budete ochotni přistoupit i na to, že Ford Prefect je ve skutečnosti z jedné malé planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl věděl, bylo by mu to úplně jedno.

76 14.11.2015

„The
Truth
Is
Out
There“

Komentáře k samostatným povídkám zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Sice se jedná o druhý časopis, ale teprve zde je uvedeno, kdo příběhy píše a kreslí. Autor scénáře je vlastně také uveden poprvé. Tak tedy věřte, že zde jsou další dva příběhy z této série a scénář má na svědomí Stefan Petrucha, kresbu předvedl Charles Adlard.

Malá ochutnávka:
Mulder postupuje s absurdním přesvědčením, avšak se zoufalým strachem, že už zná pravdu. Jsem jeho partnerkou víc než dva roky a naučila jsem se jednu věc. Mulderův svět je nebezpečné místo.

Příběh nazvaný Ohnivák, který je rozdělen na několik částí není moc povedený. Průměrná kresba a lehce chaotický scénář, dělá z příběhu je průměrný dobrodružství. Možná si tvůrci měli vybrat jiné příběhy. Mulder a Scullyová toho zažili rozhodně víc a spousta dobrodružství bylo poutavější než jsou v tomto svazku.

Citát: Je smutné být Bohem? (Ohnivák 1 Khobkův nářek)

75 08.07.2019

The truth
is out there!
Pravda je tam
někde venku!

Dva příběhy vložené do jednoho svazku. Žluté stránky, recyklovaný papír a jeden tvůrce. Tak začíná série, která se snaží být velmi levná. Leč, bohužel, s nízkým rozpočtem přichází i průměrný nakreslený příběh. Oba příběhy jsou divné, vytržené z kontextu a kdo nezná celek, bude mírně zmatený. Malé ochutnávky si můžete přečíst u samostatných povídek – zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Moc se mi to nelíbilo. Divné, ani ne moc povedeně nakreslené a jistá zmatečnost zůstává i v ději. Ale jako milovník Akt X a legendárních vyšetřovatelů FBI Muldera a Scullyové jsem přeci jenom potěšen.

Citát: Tady to je, dotkněte se toho, jen si to osahejte!. (Zapomenutá minulost)

75 05.07.2019

Slova vyřčená i napsaná
jsou zvuky i tvary
jež získaly duši.
Jak jednou spatří světlo světa,
už je nelze vzít zpět.

Jsou vánoce, nejveselejší den v roce. Číše se vydává do Londýna koupit dárek. Opět taková příjemně jednoduchá kresba, kdy nemám problém rozeznávat určité postavy, jaku u některého manga. Tak že i problémy na dalším obrázku rozeznám a vím, že bude zle. Nečekejte však, že poteče krev, tohle je růžovoučký vánoční příběh. Sice se tu dozvíme něco o drogách, ale nakonec vánoční nákup všechno zahalí do zapomnění.

Citát: Absťák je děsná věc.

V kapitole #29 jsem se tak trochu ztratil. Stella tam ztratí svého brášku. Číse a Elias jí pomáhají ho najít. Pak se do toho připlete Sivoočko a toho bráchu jejího má. Tady je to ještě všechno v pořádku, ale pak se něco stane, zafouká vítr a Číše se Stellou jsou najednou sami a maj něco najít. Jak se do té situace dostali jsem nepochopil a najednou se tam objeví další postava a už jsem jen kroutil hlavou. Kde se tam vzala Ruthe?!?!?!? A všichni hledají :-)

Malá ochutnávka:
Kdyby mě mistr tenkrát nezachránil, prodávala bych dnes drogy v nějaký zapadlý uličce a dostávala přes hubu.....nebo bych někde chcípla a všem by to bylo jedno.

Začíná nebo spíš je to na mě moc dětský a růžovoučký. Čekal jsem od toho úplně něco jiného. Kdybych tuto sérii nekupoval pro svou dceru, které se to líbí, už bych dávno přestal. A tak i když vyjde další díl, stejně si ho přečtu. Ale už z velkýma výhradama.
Nedá se nic dělat Vánoce neVánoce, tohle bylo ke konci příšerně zmatený a logicky šíleně nevyrovnaný. Tento příběh se mi skoro nelíbil. Za příjemnou kresbu dávám dvě hvězdy.

Citát: Jest-li mi budeš děkovat za poděkování, tak z toho příště zase budou Vánoce.

75 05.04.2019

Pak jednoho dne
nebe zrudlo
a Barry zemřel,
aby zachránil Vesmír.


Víte, co mě na Batmanovi sere, že má dost často jen jednoho a toho samého protivníka. Jokera. Kdykoliv vezmu do ruky komiks s Batmanem, je tam Joker. Už mě to ani nebaví. Copak tvůrci nedokážou na toho pomalovaných šaška zapomenout?!?!

I Flash má furt ten samý problém a tím je on sám pro sebe a v čase a zdvojenej a ztrojenej a aby to nebylo málo tak......bla, bla.

Tak že jediné, co se mi tomto hubeném komiksu je kresba. Velmi detailní, povedená, libá. Ani barva není špatná a ladí oku. Bohužel scénář mi moc nesedí, ale to se dá čekat, protože já jsem Groot a patřím do Marvelu. K tomuto komiksu jsem se dostal náhodou, když jsem si koupil časopis Pevnost. Prostě mi to vnutili k němu. Nahlédl jsem, přečetl jsem, ale nejde mi to. Jako dárek pro mého syna to bude dobré. Ten to ocení víc než já.

Malá ochutnávka.
Jest-li to nezvládnete, je to v pohodě.
Vyrovnám se s tím.
Ale nechci si hrát na Batmana a Robina.

Víte, co mi na Batmanovi, Supermanovi, Flashovi a dalších z této party vadí? Oni se furt mračí. Nedokážou si z ničeho udělat srandu. Jen smutek, vrásky a ach, co budeme dělat, tempus fugit a sakra a …..... tak nic.
Snaha byla.

Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy, ale naprosto nádherná kresba mě přesvědčila, že to není zas tak špatné.

Nakonec je na tomto příběhu nejkrásnější Epilog. Je skoro beze slov a je Boží!!!

Citát: Nic nikdy nekončí.

75 22.05.2018

Já jsem. Stejně, jako ty jsi.
Dobro a zlo nemají význam.
Sloužím něčemu většímu – času,
dějinám a vzpomínkám.....

V poslední době tvrdím, že fantasy nemá fantasy. Jako-by Tolkien udal směr do Mordoru a zpět a všichni se tím směrem cpou. Něco budeme obléhat, něco dobudeme, cestou seženeme draka, ten něco zničí, přijde i trpaslík a špičatoušatý elf a máme v tom jasno.
Všechno na stejný brďo, jen názvy cest, hlavních hrdinů, sídel a údolí se mění, dle uvážení daného spisovatele.

Malá ochutnávka:
Náčelníkovy chrániče předloktí byly z oceli, uloupené kdysi dávno jeho předky, zatímco ty mladíkovy byly vykované z bronzu. Oba však nosili stejný náhrdelník: šňůry bílých šupin, drápů a tesáků z těl draků, které zabili při svém vstupu do dospělosti.

Jednou jsem se docela i zasmál. A to v případě, kdy se jeden nejmenovaný bojovník probudil po zranění a první věc, která ho zajímala, je: kolik je hodin?

Jediným hrdinou se tak stala hlavní elfská dívka Shedara, Tato zlodějka má nejen talent, ale i jakýsi smysl pro spravedlnost. Její osud mě zajímá a možná proto si koupím druhou knihu a dám této sérii ještě šanci.

Citát: Jest-li přežijeme, pivo je na mě.

….....................................Teval im eosang, shai-unak poralan.............................

75 13.04.2018

Pokud chce být člověk alespoň trochu v obraze, musí číst i takové věci, které nejsou slučitelné se současnou politikou. Leninovo knihy jsem musel číst povinně a taky jsem nesouhlasil. Tak proč ne knihu Adolfa Hitlera, která u nás stejně vyšla a áno, zase byla žádána zpět. Ale to už si jí spousta lidí přečetla. Myšlenka dvanácti politiků v kongresu není vůbec špatná. V knize je cítit rasismus, ale s tím čtenář musí počítat a buď to ignorovat, nebo to odložit a nečíst a vrátit.

75 12.05.2015

Den bez magie.
Byl to úsvit
dne bez magie.
První z mnoha,
které přijdou.

Tak vám nevím, ale už se mi dlouho nestalo, že bych fandil záporákům, ale tak nějak začínám chápat rasu zvanou Imperikulu. No jo, já vím, rouhám se, ale někdy je třeba si trochu zařádit. Ikdyž mohu být očarován ke kladnému postoji, ať dělám, co dělám, kresba Chrise Bachala mi prostě nesedí. Ne a ne.

Citát: Abrakadabra ty hajzle!!!

Ale scénář už je propracovanější. Takový katastrofičtější. A jednou jsem brečel smíchy, to když se na scéně objevil Harry Potter se svou hůlkou, chudáček. Ale dost srandy, tady jde o život, nebo spíš o magii. Tohle se mi líbilo víc než prvních pět sešitů v příběhu Cesta podivných. Tady bylo víc akce a víc strachu a i barvy byly temnější.

Malá ochutnávka:
Blahopřeji ti, muži magie, právě si učinil svůj první krok k očištění. Pálí to, že ano? Zvykej si na to. Moc vědy vypálí všechny lži a anomálie. Chceš-li, smíš teď prosit o odpuštění, doktore zvráceností.....

Tak ještě pár technických věcí: Poslední sešit v tomto svazku je první sešit z příběhů Poslední dny magie a odehrává se mezi sešity #6 a #7. Nechápu, proč tedy nebyl zařazen na druhé místo tohoto svazku? Při čtení tohoto komiksu, který má ve svazku čísla Doctor Strange #6 - #10 a Poslední dny magie #1 jsem poslouchal skupinu Kreator a jejich studiové album z roku 2009 Hordes of Chaos.

Citát: Až tě příště čaroděj z Village požádá, abys mu udělala pořádek v knihovně.....začni utíkat opačným směrem.

74 26.07.2019

Máte čtyřicet sedm nových zpráv.
Odfiltruj všechny,
co se týkají mezigalaktických soudních poplatků.
Máte dvě nové zprávy.
Fajn, přehraj je,

Tento svazek obsahuje příběhy #7 - #11. o cestách mluvícího mývala Rocketa a mluvícího stromu Groota. Je to o penězích a dluzích. A ještě jedna zajímavost. Mývalí fakt číslo 842: Mývalové obvykle žijí v mokřinách. Mají rádi bažinaté prostředí středních teplot. Věděli jste, že Vesmír nejsou žádné mokřiny? Možná proto je Rocket pořád tak nasranej.

Citát: Říkal jsem ti....že nejsem....mýval!!!!!

Jedna informace mě v tomto svazku potěšila. Vše se odehrává po incidentu s Thanosem. Svět pokračuje, tak jako vždy. Jenže ho ohrožuje další monstrum. A to je další zajímavá věc. Ale víc ne, by to byl spoiler. Co je však strašnější je kresba příběhů. Já ty přechody moc nemusím a chvilku mi trvá, než si zvyknu na jinou kresbu. Tady se to má tak, že díly #7 - #8 kreslí Filip Andrade a #9 - #11 zase Jake Parker. A ta Parkerova kresba je horší. Sice ne tolik, ale je.

DIALOG:
GROOT: Já jsem Groot!
ROCKET: Můj Bože! Já to chápu, jsi na mě naštvaný, ale potřebovali jsme oheň.
GROOT: Já jsem Groot!
ROCKET: A ty jsi jediné dřevo, co tady máme. Kam zmizela ochota obětovat se pro tým?
GROOT: Já jsem Groot!
ROCKET: Co? Já se obětuju pro tým v jednom kuse!
GROOT: Já jsem Groot!!
ROCKET: Ale za pár dní ti to zase doroste, že jo?

Ovšem scénáře ke všem příběhům (a v tomto svazku se jedná o tři plnohodnotná dobrodružství), jsou povedené. Je tu spousty akce, vtipu, lásky a zrady. A ještě něco Já jsem Groot!! Ano, ano, přesně o tohle tu jde. Doufám, že neumíte Grootsky, protože jsem vyzradil důležitou věc. Ups. Jo a ještě jedna věc, která mě tak trochu v těchto příbězích štve. Místo Alternativních obálek a náčrtů mohl být klidně ještě jeden příběh. Při čtení těchto příběhů jsem poslouchal skupinu Accept a jejich studiová alba Balls to the Wall a Metal Heart. Vybral jsem deset citátů a vložil je do profilu scénáristy Skottie Younga.

Citát: Já jsem Groot!

74 26.07.2019

Ty to
možná nepoznáš,
ale tenhle
je fakt
brutální magor.

V tomto svazku najdete sešity #112 až #121 Opět začínáme jedním soubojem,. Soubojem na život a na smrt. Situace se vyostřuje, souboje jsou krvavější a brutálnější. Kaneki získává nové odpovědi na to, co se mu přihodilo a kým vlastně je. I inspektor Amon tu získá jednu zajímavou informaci a ta mu, bohužel, trochu otřese jeho sebejistotou. Děj se opět posune více do finále.

Citát: Nevadí, že jich posílají hodně. Horší je, kdo stojí v jejich čele.

Nec possum tecum vivere, nec sine te. Ano, ano, láska, té je v tomto svazku hodně. Až moc, řekl bych. Možná proto se mi to tak ošemetně četlo. Začíná to super soubojem, pak otočíte stránku a jste v … jste jinde. Ty zaláskovaný obrázky jsou spíše pro mladší čtenáře než jsem já. Nemůžu žít s tebou. Ani bez tebe. No fuj! I Chvilky poezie mezi příběhy mě daly celkem zabrad. To mi připadá, že Sui Išida trochu oddaluje nevyhnutelný konec dalšími, pro mě celkem nesmyslnými příběhy.

Malá ochutnávka:
„KANEKI“
Hodně četl, o přestávce nebo po škole, kdykoliv měl chvilku.
...Ve třídě mu to občas dávali sežret.
...Ať se mu dělo cokoliv, všechno snášel bez odporu.
...Vždycky se jen tak trapně usmíval.
Ale po mámině smrti se změnil.

Rize je mi trochu líto. Její touha jí dostala do velmi blbé situace. Teď už jen maso, maso a maso – jsem zvědav, zda jí ještě vůbec bude pomoci. Jinak je krásně až brutálně nakreslená. I čtenář sám však v těch zaláskovaných pasážích získá nové informace, které, jako puzzle, krásně zapadnou do sebe. Jen musíte rozumně vybírat. Ne každá informace je pravdivá.

Citát: Ten ghúl nenáviděl celý svět.

Na konci příběhu #119 nazvaného „Stará devítka“ je nádherně nakreslená dvojstrana pohled na město. To se povedlo. Při čtení jsem stále poslouchal skupinu Bathory a jejich Soumrak Bohů. Vybral jsem šest citátů a opět je zaghúloval mistru Išidaovi do profilu.

74 28.06.2019