Terva
komentáře u knih
Bratři černé planety
Ludvík Souček
Jako fantastika je to krásné. Útlá knížečka, příběh odsýpá a rychle se čte. Taková jednohubka z černého kamene.
Za modrým horizontem událostí
Frederik George Pohl Jr.
Trochu pokles, oproti první knize. Ale zase trochu něco jiného se zajímavým popisem na konci příběhu. Hurá na třetí.
Návrat bohů 2012
Erich von Däniken
Další spousta doplňujících údajů. Už jsem si na tento styl zvykl a prostě se jen těším na další knihy. Tady ten rok sice moc nevyšel, ale kdoví, jak to s tím našim kalendářem vlastně je.
Nové Důkazy!
Erich von Däniken
Další z těch lepších knih. Spousty nových a doplňujících poznatků, krásné fotografie a hlavně další dobrodružství, které si můžete, jako čtenáři, užít.
Tajemství mayské studny
Erich von Däniken
Tohle mi moc nesedlo. Jiná forma vyprávění a jakýsi pokus o roadmovie z Mayského světa.
Akvaristická příručka
Ivan Petrovický
Tahle kniha mi kdysi strašně pomohla vytvořit akvárium, které vlastně žije do dnes. Je tomu již dvacet let !!!!!! Naprosto úžasná příručka každého milovníka ryb.
Tanec s bílou smrtí
Vladimír Kroupa
Je tomu již pět let, co jsem tuto knihu četl a vím, že mě to bavilo.
Pak jsem si ji přečetl znovu a zjistil jsem, co mi na ní vadilo.
Moc osobní, moc vzteku a velké propojení spisovatel-hlavní hrdina.
Kniha na mě působí jako polodokument a ne detektivka o drogách.
Musím však dodat, že příběh je svižný a rychle se čte. Kdo se do něj pustí, tak ho dočte.
A možná si bude i něco pamatovat.
Malá ochutnávka:
Máš to za sebou, hajzle, a doufám, že sis to užil...
Vetřelci omnibus. Kniha pátá
Dan Jolley
Najslabší článek Vetřelčí série. Některé povídky už nestojí ani za..... ale jo, je to nutnost pro ty, kteří vlastní ty předešlé čtyři vydání.
Město mrtvých I.
Miroslav Žamboch
Svůj svět si musíme zasloužit.
John Francis Kovář se vrací do své původní syrovosti. Po sérii knih napsaných převážně mladými spisovateli se k žezlu vrací Miroslav Žamboch a příběh hned dostává energetickou injekci.
John F. Kovář se vrací k základům své povahy, opět ho zajímají krásné ženy, znovu pije pivo a hlavně, vydává se na dalekou a dobrodružnou výpravu. Roste v něm nespokojenost s tím, že je jeho osud směřován okolnostmi, místo aby události ovlivňoval a utvářel on sám.
Malá ochutnávka:
Co to znamená, to k vašim službám? Jste pohřebák? Zeptal se JFK.
Muž se nad otázkou vážně zamyslel.
EH, už vím, co vás vede k této domněnce. Barva mého oblečení. Pořídím si výraznější kravatu. Jsem účetní.
Z berňáku? Opáčil JFK a pohlédl na revolver v přihrádce........
Jen dodám takový malý postřeh. Tento příběh má jen 96 stran. Dalších třicet stran je totiž zaplněno povídkou Miroslava Žambocha nazvanou Kněžna. Povídka ve své podstatě vůbec nemá co do činění ze sérií JFK a tak lze jen konstatovat, že je dodána, aby zaplnila místo do těch standardních 150 stran na jednu knihu.
Město mrtvých II. tak dostalo šanci na samostatnou knihu.
Nezdá se mi to moc fér, ale už se stalo.
Proto jsem také dal jen tři hvězdy, protože příběh zde není dokončen a tudíž se nedá hodnotit jako celek, ale jako jen příběh z města, kde se vlastně skoro celý odehrává.
Věci nejsou, jak se zdají. Co bylo uvězněno, nesmí za žádnou cenu ven. Za žádnou.
Z této knihy jsem vybral jen jeden citát, buď v ní žádný nestojí za citování a nebo jsou to staré a již použité výroky.
…..ukončil život svého drinku a odložil sklenici na zábradlí.
Povídku „Kněžna“ jsem zařadil ke knize, napsal jsem k ní obsah, komentář a dodal jsem samostatné hodnocení. Dal jsem jí...ale to si zjistěte sami.
…....................................TO BE CONTINUED.............................
Pár kapek krve
Vladimír Šlechta
Subjekt: Agent John Francis Kovář.
Statut: Ve službě.
Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem.
Vladimír Šlechta poprvé ve světě Miroslava Žambocha & Jiřího „Dědečka“ Procházky.
Abych řekl (napsal) pravdu, od pana Šlechty jsem četl jen Tajemství Morie a to mi moc nešlo. Vím, že rád bloudí ve světě LOTR a jiných magických planetách a tak jsem čekal něco podobného.
U Johna Francise Kováře už si čtenář zvykl na magii i čarování a tak by to nebylo zas tak velké překvapení. Pan Šlechta nezklamal a poslal agenta Kováře na cestu do světa LOTR Reality show. Ale aby to nebylo tak jednoduché přidal i cestování časem a časový paradox. Cesta tam a zpátky není vůbec jednoduchá, možná totiž ani nebude cesty zpět.
Příběh se řadí do kategorie vážnější s minimen humoru, ale o to víc se cestuje, bojuje a zachraňuje.
Malá ochutnávka:
Skoro mě dostali. Ve skutečnosti nebyli nebezpeční, ne pro mě s mým výcvikem a zkušenostmi. Kdyby na to přišlo, udělal bych z nich žrádlo pro psy a netrvalo by mi to ani pět pikosekund. Jenomže mě přechytračili. Obelstili mě.
Agent John F. Kovář tu není pro to, aby předváděl svou sílu. Má svůj přesně definovaný úkol a nebude jednoduché jej splnit. Romantické krajinopsaní už jsem tu jednou hodnotil, naštěstí není těchto vstupů moc a tak si čtenář nebude myslet, že čte nějakou romatíku. Naopak škála tvorů je celkem početná. Je tu elf, ork, půl ork, kouzelník a sem tam přijde i žena a to všechno množném čísle.
Naopak se mi moc nelíbil konec. Tak zvaný oslí můstek byl přímo příšerný a přišel jako blesk z čistého nebe. Strašně to zjednodušilo celé putování a čtenář zůstane jen se spoustou otázek.
CITÁT - Ta nešťastná politická korektnost, Kováři, ta váš svět jednou úplně zničí.
Kladem knihy je samostatný obal. Je to jedna z nejhezčích kreseb v této sérii. Obraz jsem si pojmenoval jako tento příběh a tak mohu napsat, že Pár kapek krve nakresli známý a skoro legendární Petr Vyoral. Ostatně, tento malíř a karikaturista se podílel skoro na všech kresbách této série. Ale tahle je opravdu nejpovedenější.
Nádherný je Epilog 2: Osamělá věž. Zde spisovatel Vladimír Šlechta krásně podchytil vznik a přikrašlování legend. Tak nějak vznikají kroniky.
Na místě tak vzdáleném, že se do něj z Johnova světa už nikdo nikdy nepodívá, stála v zahradě sirén osamělá věž.......
Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.
Kalibr .45
Petr Schink
V pořadí je Kalibr .45 již osmou knihou v sérii JFK (John Francis Kovář), druhým příběhem, který nenapsal Miroslav Žamboch a první pokus Petra Schinka, vyrovnat se mistrovské dvojici Žamboch & Procházka.
Celkem se mu to povedlo, vybral si klidný humor Miroslava Žambocha a zvláštní prostředí, které spíše vyhovuje Jiřímu W. Procházkovi.
Nutno však dodat, že je to první příběh ve kterém nezazní hlavní heslo společnosti E.F.
– místo „Svůj svět si musíte zasloužit“ tu zazní něco podobného - „Víme o tom sice houby, ale nakonec spasíme svět“ , ale mě to nespasilo.
Ovšem příběh je to dobrý. Vše se odehrává v jakési dimenzi, kde převládá forma Divokého západu, ale tak trochu jinak. Samozřejmě se nabízí spousta provokujících a vtipných přirovnání ke spaghetti westernům našeho světa.
A naštěstí je tu ústy Johna F. Kováře opět zmíněno i pivo, což je panu Petru Schinkovi k dobru a nezastřelím ho za to Pepřovkou, tamní dimenzionální bubínkovou zbraní kalibr .45.
Malá ochutnávka:
Taky máš dojem, že za tamtím kaktusem už prostě musejí číhat hodný, zlý a ošklivý?..........
Dal bych hrst dolarů za studený pivo a ještě studenější sprchu......................
Příběh je protkán magií a láskou a opepřen trochou smutku a beznaděje. Není to sice to pravé ořechové, ale dobře se to čte, příběh vás zaujme a možná i pobaví, i když to není žádná sranda.
Na konci knihy je opět přidána malá povídka ze života Vincenta Vegy.
A jak už je skoro zvykem, je brutální, krvavá a je v ní spousty krásných holek.
Povídka se jmenuje Svatba a protože nikde v Databázi knih není, vtisknul jsem její obsah, komentář i hodnocení do sekce „Povídky“ a přiřadil ji k této knize.
Protože povídka nenese jméno tvůrce, je nepřímo jasné, že ji napsal Petr Schink.
A pokud ne, není to nic interdimenzionálního a KILLERovi to nebude vadit.
Na úplném konci této,160 stránek, „dlouhé“ knihy je opět malá ukázka z připravovaného devátého příběhu nazvaného „Zatmění“, který napsal Jan Hlávka.
Hurá ne něj.
Citát – Občas se věcí musí řešit nekonvenčně.........
Velká kniha sudoku
kolektiv autorů
Líbí se mi to rozdělení. Stupňování obtížností je velkým plusem této knihy. Nemám ještě vše vyluštěné, chce to čas. Sudoku je ve své podstatě celkem obtížné a vyžaduje mozkovou aktivitu na velké obrátky - a to mi někdy nejde:-)
Detektivní osmisměrky
kolektiv autorů
Osmisměrky jsou jedním z nejjednodušších rébusů v poli křížovek. Jediné velké plus jsou v této knize samotné tajenkové odhalení. Kniha je pro celou rodinu a určitě je to zábava na dlouhé zimní večery.
Zloději času
Vítězslav Jareš
Váhal jsem mezi třemi a dvěmi hvězdami. Úděl povídkových knih je nejednoznačný. Ne všechno se vám bude líbit. Mě se však líbila ta menšina. A ta menšina má obrovský potenciál. Jen ho dokončit. Chce to jen vymyslet pořádné téma, třeba na motivy skutečných událostí. Má to být aktuální, dramatické, znepokojivé se špetkou černého humoru. Musí se umět pracovat s tématem a ne jen tak halabala vršit vztahy, problémy a nelogická řešení. Těch náhod bylo v příbězích strašně moc. Motivace a jednání postav v knize je mnohdy nelogická a přizpůsobena spisovatelově náladě. Vždyť jste vystudoval filmovou, rozhlasovou a televizní produkci, šmarija! (Použito 80% citace a 20% vlastní vůle). Není to špatné, ale je toho moc. Jako kniha na jedno přečtení je to paráda, ale asi se k tomu nebudete chtít vrátit. Jó, jiná věc by byla pokusit se na tato témata napsat celistvý román. Mohl by se třeba jmenovat "U Habásků". A další nesrovnalosti v logice: Na obalu knihy je kresba hospůdky, hodin a muže vstupujícího do hospůdky U Habásků - dle mého je ten muž pán Vonk (vždy jen pán s dlouhým Á - to si vyprošuji), ale moc se mu nepodobá - vypadá spíš jak strašák pro zasmání a ne postava, která vyvolává obavy a možná strach. Dále je tu nesrovnalost v otvírací době zmíněné hospůdky. V několika povídkách se "povídá", že zajdeme k Habáskovi na oběd, ale běda - otvírací doba na dřevěném poutači je 17:00 - 3:00 - tak jakýpak oběd, pane Habásko? Takové detaily mě někdy dokáží rozházet a určitě ovlivňují moji závěrečnou kritiku. Nenapsal jsem nikdy nic, ale určitě jsem toho přečetl dost, abych si mohl někdy dovolit kritizovat. Neodrazuji od přečtení, ale tato kniha zůstane již pohřbena někde dole, blízko stanoviště Syndikátu. Co se divíte...to je prostě ži....Žižkov. Pokud kliknete na "povídky" najdete tam mé komentáře k jednotlivým příběhům.
Královna
Steve Perry
Normální žena s vyjimečnou vůlí k životu - Skrývající se dívka v potížích - Svět na pokraji zkázy - Bez možnosti úniku............ Tak při tomhle jsem chrochtal blahem, Dle mého je tohle nejlepší příběh celé série a připočtu-li nádhernou kresbu na obálce - je tohle přímo dokonalé dílo. Malá ochutnávka: Ripleyová stiskla spoušť a vypálila rychlou dávku do masivního hrudníku příšery. Běžící monstrum se na místě zastavilo. Jeho podbřišek pod silou explozivní náplně střel vybuchl........
Strážci Západu
David Eddings
Jo, jo, jo, jsou zpět - Garion, Belgarat a Pol, řečená Polgara. Další proroctví, další cesta při které bude hrozit ještě větší nebezpečí než při posledním cestování. Jedenáct let od smrti boha Toraka a Gariona varuje Orb před velkým nebezpečím. Dobrodružství začíná. Růže rozkvétá a pak opadá, ale její vůně trvají v mysli navěky. Krátký prolog a hned to začíná, žádné zdržování - tak hurá za dalším proroctvím. Malá ochutnávka: V Kamaaru, v jedné přístavní krčmě narazil Belgarat na starého přítele. Když pak přivlekl vousatého a do kožešin oděného Šereka do hostince, kde se ubytovali, Polgara po kymácejícím se námořníkem jen střelila zkušeným pohledem. "Jak dlouho se už zpíjíš, kapitáne?"...... Příběhy v této knize jsou rozděleny do kapitol nazvaných - Prolog, Aldurovo údolí, Riva a Alorie. Jak Belgariad tak i Malloreon mohu vřele doporučit.
Klíče království
Joe Hill (p)
Známé klíče: Zjevný, Ozvěnný, Tudytam, Lebeční, Obojetný, Stínový, Gigantů, Nápravný, Animální (Zviřecí), Muzikální, Kožoměnný, Andělský, Filosofů a Herkulův. Tak je tu další dobrodružství z Klíčova a tamní rodiny Zámků. Tentokráte je barva výtisku bílá, páč se skoro vše odehrává v zimě. .....Napadá mě, že pro jednou je, do prdele, všechno skoro normální, a celkem se mi to tak líbí, napadá mě, že šíleností jsem už zažil dost..... Tak tohle není pravda, protože toto dobrodružství je ještě šílenější než to předešlé. Nejmrazivější a nejhezčí je kapitola třetí, nazvaná "Únor". Ta se velmi povedla. Útržky situací den po dni, kdy si čtenář (divák událostí) může dle svého vše doplnit, tak jak si myslí, že to bylo. Nejkrásnější a nejšílenější je obrázek a situace, která se odehrává 18. února - Vem si nůž, vem si nůž, nastal zábavy čas, vem si nůž, vem si nůž a do někoho ho vraž....... Děj se opět posunul, přibylo více otázek a také nějaké ty klíče, ale ještě není konec. Malá ochutnávka: ....ale je to mizerná čtvrť, celá ta oblast je stará, bílá, Irská, chudá a nasraná. Lidi tam mají na náraznících samolepky hlásající "Někde v Africe je jistě vesnice, která postrádá svýho idiota"......... Tak se připravte na další várku hororu a lásky, připravte si kapesníky, protože v tomto čísle NĚKDO ZEMŘE......... Na samotném konci opět najdete seznam již známých klíčů, nesmí chybět ani klasicky krásná ObrazÁrna, která je tentokráte velmi krvavá a jsou tu i nakreslené všechny známé klíče. Perfektní a vřele doporučuji. Pokračování ponese název: Hodinové strojky.
Na bledém oři
Piers Anthony
Tento příběh mě fascinoval hned od první věty: To je smrt....... a tak smrtelně jsem se do něj začetl, až jsem byl zklamán, že končí. Naštěstí je v této sérii napsáno ještě čtvero příběhů a já věřím, že budou stejně kvalitní, jako příběh muže, který zastřelil Smrt. Zaneův příběh o smrti, lásce a věrnosti, je jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Novodobá fantasy mě nějak moc neoslovuje, ale dobrodružství, které napsal Piers Anthony v roce 1983 je fascinující a plné překvapení. Malá ochutnávka: Ty se nebojíš Pekla?............ Nebojte se, vy, kdož máte rádi velká dobrodružství do kterých se můžete vtělit i vám se něco podobného klidně může stát. Tak bacha na koho střílíte, když vám zazvoní u vašich dveří.
Holomráz
Štěpán Kopřiva
Trilogie Wolrich & spol. byla kupodivu jen klasickým průměrem, možná lehkým nadprůměrem. Zato bonusové povídky vylepšily celkové hodnocení této knihy až na 80% Mě osobně Wolrich moc nesedl, hlavně svým jednáním a svým pohledem na svět - prostě mi to nesedlo. U dalších povídek jsem se křenil jak křen.
Anály Heechee
Frederik George Pohl Jr.
Tak tohle mi nešlo. Čekal jsem pompéznější vyvrcholení a ono nepřišlo, tedy nepřiletělo. Skoro jsem se u tohoto příběhu nudil. Další knihu jsem již nekoupil. Strach z neznámého je veliký.