Terva komentáře u knih
Ulice tam páchly smrtí,
tmou plížili se kanibalové,
vrány mrtvolami se krmily
a město se nacházelo v předsmrtné křeči.
Oficiální počet mrtvých dosáhl téměř 4500,
zčernalé ruiny Raccon City
jsou však i nadále prohledávány
s cílem najít další oběti apokalypsy.
Co zmůže hrstka uprchlíků proti miliardovému konglomerátu, který mohl zabít celé město?
Čtvrtá kniha, čtvrtý příběh ze série Resident Evil nám opět trochu přiblíží nekalé podnikání společnosti Umbrella. Tým S.T.A.R.S. se tentokráte dostává do podzemního komplexu kdesi pod Utahem. John, Claire, David, Leon a Rebecca, přeživší z incidentu v Raccon City, se opět pokusí zničit Umbrellu. Ten, kdo hrál hry nebo obdivoval filmové zpracování se dočká svého. Příběh nevybočuje z dané linie a drží se svých pravidel. Rychle se to čte, má to napětí, akci a klasickou pointu. Trochu mě vadil ten konec, ale nebudu se o něm více rozepisovat, určitě by to byl spoiler. Také je škoda, že etapy v podzemí, kterou musí pětičlenné komando projít by mohly být více propracované. V sekcích nazvaných Les, Poušť, Hory a Město mohlo být více smrti a napětí. Sekce jsou tak velmi zanedbané a vůbec nebyl využit jejich potenciál.
Malá ochutnávka:
John se otočil, ale neucukl, neupadl vzad. Zvedl pistoli, zmáčkl spoušť a mířil přesně. Dak se zhroutil na zem, jako by byl najednou z olova, jeho maličký mozeček se proměnil v kaši a vylétl mu z hlavy.
Série však pokračuje a i když každý ze členů umí nakopávat zadky, Umbrella je zatím pro ně těžký oříšek. S.T.A.R.S. jsou dobří lidé, bojují za pravdu, spravedlnost a míň nakažlivých zombie na světě. Přežili peklo Raccoonu, bojovali se zombie, mamutími pavouky a dokonce i s obrovským aligátorem, přesto byla věc pod zemí ta nejdivnější, co kdy viděli. Dokud žvýkala a hltala, dokud jí dolů krkem proudila horká krev a zuby trhala horké maso – plnila svůj účel.
Už teď se těším na jejich další dobrodružství.
CITÁT - Dunění devítimilimetrové pistole v těsném prostoru připomínalo hřímání hlasu podrážděného boha.
"Moudrého slyš, jehož píseň sestupuje shůry,
jak slzy či snad jak nebeský déšť,
a roky i prach z mnoha příběhů smývá
přeslavné ságy o Dračím kopí....."
Já to nedal. Mě to od počáteční cesty prostě nebavilo. Stačí si jen pozměnit jména a už víte vo co go. Například: Tanis Půlelf jakoby vypadl z oka Lego-Lasovi, Raistlin tu zastupuje Gandalfa, šotek Tasslehoff Bosonožka, hádejte koho (boso - ne bosso), Flint Křesadlo zase nějakého trpaslíka - vyberte si, je jich dost. Utěšín je Kraj a Temný les s mluvícím stromem, pardon s mluvící Stromovicí, nebo jak to nazvat, mě jen ujistil, že si další knihu z této série nekoupím. A když přijelo na koních osm Kleriků v kápích - málem jsem to zavřel. Ale překonal jsem se, byl jsem totiž zvědav, zda a jaký bude drak, když se to jmenuje Draci podzimního soumraku. No, nebudu spoilerovat, nechte se překvapit. Pro tvrdé fandy cestovní smíšené Fantasy, to bude dostatečně dobré a možná si koupí i další díl. Nutno dodat, že příběh je napsán již před třiceti lety a tak v tom nehledejte současnou tvorbu.
CITÁT - Mám moc rád příběhy o dracích, jenomže tatínek říká, že nikdy žádní nebyli............
Vybral jsem šest slušných citátů a vložil je k Tracy Hickmanovi do profilu.
"Ast tasarak sinuralan krynawi" - "Uspal jsem je"
Nejasný je vždycky úděl povídkových knih. Ne všechny povídky vám padnou do oka a určitě najdete i ty velmi špatné. Tuhle knihu vlastním již asi deset let a četl jsem ji třikrát, ale jen do sedmé povídky nazvané Chodba zrcadel. To jsou totiž povídky vyloženě z Amberu a Chaosu. Ostatní, nazvané STÍNY - se už jenom tak tváří. Tenkrát, když jsem to koupil, myslel jsem si naivně, že to celé bude o Amberu, ale naletěl jsem. No a teprve v tomto roce 2016 jsem to konečně přečetl celé. A je to zklamání. (ale já nic jiného nečekal) Sedm povídek na dvě stě stranách je perfektních a lehce nadprůměrných. Jsou o Amberu, Chaosu, Corwinovi, Merlinovi a dalších z tohoto světa. Následující povídky jsou z velké části kategorie Sci-fi, tudíž jen obyčejné stíny, tvářící se jako Stíny. Byl to bezesporu kulišácký tah společnosti Banshies. Dal jsem tedy jen tři hvězdy, protože ostatní povídky mě celkem zklamaly. U každé povídky jsem přidal samostatný komentář a tak nemá smysl se tu dále rozepisovat.
Nic, já to nedal. Knihu jsem chtěl asi třikrát zavřít a nedočíst. Nakonec jsem to vydržel až do závěrečného ...a žili spolu až do......,ale já u toho málem chcípnul nudou. Má to velmi povedenou kresbu trojice Medina, Leialoha a Hamilton, ale obsah je hrozný. Mrtvá Růženka mě vůbec neoslovila a vlčí detektiv neměl ty správné zuby. Scénárista Willingham by měl mít ještě při ruce (hlavě) nějakého schopnějšího pomocníka, hlavně v dramatizaci příběhu. Má to ještě několik knižních příběhů na podobné téma, ale já u toho rozhodně nebudu. V mýtické společnosti očekáváme, že budete s to postarat se sami o sebe........
Tohle se povedlo. Šikovný krok ke čtenáři. Zápisník vlastním, ale ještě jsem ho pořádně nepoužil. Nejsem zrovna moc velkej cestovatel. Vous ne trouvez pas le Saint-Graal, c´est le Saint-Graal qui vous trouve. (Nenaleznete svatý grál, svatý grál nalezne vás.
Plnohodnotné a ve stejném stylu se linoucí druhý příběh Sparhawka v trilogii Tamuli. Je to čtivé, zábavné a dobrodružné s nádechem magie a nekonečné lásky. Malá ochutnávka: Prvního muže, který mě přeruší, napíchnu na stěnu, jako motýla........... Opět je kniha Zářící rozdělena na několik kapitol. A ty jsou pojmenované - Prolog (jak jinak), Cynesga, Delféus a Xanetie.
Tak jo, opět dávám za čtyři hvězdy, i když bych možná mohl dát i méně. Beru to však jako důstojné zakončení trilogie a hlavně proto, že jsem si Sparhawka velmi oblíbil. V tomto příběhu se musí Sparhawk a Sefrenie vypořádat s věcí, kterou museli použít v předešlém příběhu k ochraně královny Ehlany. Opět tu figuruje zemošský bůh Azash, ale je hrůznější a má více chutě k ovládnutí světa. Odvaha a láska se tu střetává s černou magií a je jen na osudu, jak tohle vše bude končit. A nebo teprve začínat? Malá ochutnávka: Ozval se ohlušující zvuk. Sparhawk si byl jistý tím, že se otřásl celý svět....... Důstojné ukončení trilogie Elenium a já jej mohu jen vřele doporučit, protože by byla ostuda nedočíst příběh.
Amber: vysoký a jasný vrcholek Kolviru, je kolem poledního. Černá cesta: zlověstná, dole se vinoucí přes Garnath na jih k Chaosu........... Poslední, pátý příběh s Corwinem. Kupodivu mu reediční plán zanechal původní název "Dvory Chaosu". A kupodivu se nic významného nestalo. Nejhorší příběh z panteologie. Hlavně jeho střední část je skoro nečitelná. Bohužel, ale pro mne je to pravda. Corwinovo cestování Stínem je tu popsáváno až moc energicky. Na několika stránkách je tu popisována tato činnost, což možná šlechtí, ale ruku na srdce, kdo si tyto stránky a slova zapamatoval? ......Malý trs modrých květin, když objíždím výběžek skály........Zpětná zákruta stezky.....úzká trhlina.....staré ptačí hnízdo vysoko na skalní římse.....víc modrých květů...atd - tohle vše a mnohem více je na desítce stránkách - a mě to tedy nebavilo moc číst a tak se přiznám, že některé stránky jsem přeskočil. Chaos nevznikl a příběh se obešel i bez těchto výjevů. Bohužel ani konec příběhu moc nenadchl. Poté, co selhal ve svém úsilí obtěžkat mé srdce žalem nad neuspokojivým stavem mého duševna, byl pozřen za monumentálního burácení hromu. Proto tedy jen tři hvězdy, ale věřte, že jako samostatný příběh, bych hodnotil tak za dvacet procent. Kde nás bylo prve devět, je nás jen sedm a jeden se stal králem. Avšak přibyli Martin a Merlin, další hráči ve hře, která pokračuje dál.........
A tak Childe Randon k černé věži dorazil, ach, v jedné ruce pistol, ve druhé pak kord............. Po strhujícím prvním příběhu nazvaném Vládci stínů (Devět princů Amberu) a mírnějším druhém příběhu nazvaném Zbraně Avalonu (Pušky Avalonu) je tu dynamický a akčnější třetí příběh nazvaný Stín Jednorožce, nesmyslně v reedici přejmenovaný na Znamení Jednorožce. Je tu více akce než v předešlém mírném příběhu, je tu spousty otazníků nad cestováním ve Stínech a hlavně pár vysvětlení, které se týkají Trumfů, jejichž přesný počet nikdo neví. Na scéně se dokonce objevují i Trumfy, které zatím vidělo jen pár vyvolených. Malá ochutnávka: I když v pozadí věcí je sex, máme každej i nějakýho jinýho koníčka. Tohle jsem přečetl snad rychleji než první dobrodružství Corwina ve Stínech a mohu jen vřele doporučit.
Tentio příběh nebyl tak originální jako dva předchozí, ale když už jsem si ho koupil, tak jsem se začetl a zjistil, že mě to baví. Tímto však v sérii končím a dávám přednost něčemu jinému.
Zvláštní upířina, které jsem z počátku nemohl přijít na chuť. Knihu jsem dokonce na pár dní odložil. Posléze ji začal číst znovu a dojel jsem ji až do konce. Netradiční pohled na skupinu upírů je čtivá kniha s několika zvraty a dobrým koncem.
Známí příběh s velmi průměrnou kresbou. Tohle jsem koupil v Levných knihách za padesát korun. Taky proč ne, je to celkem nudné.
Těžký příběh, špatně se čtenář dostává do děje, chvilkami jsem se ztrácel a chvilkama jsem usínal. Konec je povedený, ale byla k němu velmi strastiplná cesta.
Tohle bylo dobré. sice ne perfektní, ale dobré. Tři linie příběhu z matičky Prahy, zajímavá prostředí a dobrý děj. Perfektní vyvrcholení. Sice jsou zde hluchá místa, ale jako celek to prostě funguje a je to dobrodružné čtení. Jak je možné zjistit, kdo jsme, když nikdo kolem nás není, za co se vydává?
Strašná fotka nebo obrázek na titulní straně, to strašně odrazuje. Obsah je však velmi povedený. Krásná fantasie, spousty napětí a dobré prostředí. Takovej zdařilej alchymistyckej mix všeho možného. A možná přijde i kouzelník.
Těžké až pekelné zklamání. Podle názvu to vypadá krutě a krvavě, ale je to jen slepičí vývar. Strašně špatně se to čte a měl jsem co dělat, abych to nevyhodil a nedočetl.
Těžko stravitelné až bulvární. Já se v tom špatně orientoval. Možná bych doporučil film Tajemná záře nad Pacifikem, tam se toho dovíte více.
Další ze série knih, kterou napsalo více lidí. Články, eseje, postřehy a fakta profesorů, novinářů a spisovatelů na téma mimozemšťané a bohové.
Nové poznatky, doplňující údaje, několik fotografií a opět plno případů, kdy mimozemšťané zasahují do života na naší planetě.
Tajemství Morie není zas tak obrovské cestování, jak by se dalo vytušit. Většina příběhu je o dialogu a jen sem tam někam popojdou. Ale už ne zpět. Škoda, že pan Šlechta motá své vtipné pasáže kolem sexu, knize totiž trochu toho inteligentního humoru chybí. Jinak se to celkem rychle čte, cesta uběhne a možná si i něco zapamatujete. Trochu mě zarazila přítomnost (G)Legolase, protože, ačkoliv jsem od Tolkiena nic nečetl, vím, že Jackson si Legolase vymyslel pro svůj film, a tak nechápu, že je zde údajně čerpáno z knih, kde tento elf prostě není. Naopak se mi líbí postavy z jiných příběhů. Třeba ten malej z kapucou a hůlčičkou, co si říká nějak jako Yö-dah.