Terva komentáře u knih

„Myslela jsem,
že ti koupím flašku.
Ale pro majitele baru
je těžký
kupovat flašku.“

„Dobrý den, tady Terry Trent.“

První věc, kterou jsem zjistil, je fakt, že se děj neodehrává v Baltimore. Jenže pak jsem také zjistil proč. Protože náš děj se odehrává v jakémsi trojúhelníku a svou polohou by se do něj Baltimore nevešel. Druhá věc, která mě při čtení trkla, je fakt, že tu nejsou žlutí motýlci . . . fakt mě to docela vzalo. Jakousi útěchu mi poskytla jen žlutá barva. Je tu všude. Od dveří, pokojů (první patro), vlasů (nahoře), mašliček (dole) a různého ovoce (uprostřed), u kterého by se však dalo pochybovat o barvě. No, přeci ty kozy . . tedy mandarinky i pomeranče mají trochu jinou barvu. Snad jen grepy, ty by mohli být žlutý.

Citát: Naděje v alchymii se zakládá na jistotě, že je cíl. Já mám cíl a teď máš cíl i ty. A tento cíl existuje. Lze ho dosáhnout v tomto, či jiném životě.

Jak to tak u pana Petra Heteši převážně bývá, hlavního hrdinu si ihned oblíbíte. V tomto případě je to Terry Trent, majitel Továrny. Což není nic jiného než kulturně pojatá stavba, (prostě je to taky bar) kde se můžete, nebo spíš musíte, kulturně bavit. Hlavní hrdina jedná skoro automaticky, je znalec přes různé destiláty, holky mu také nevadí, kouří převážně žluté velbloudy. I Jacka Danielse ve své lednici našel, což je v době, kdy se mu hroutí svět, to nejlepší znamení. A to jsem vám ještě neřekl, co Terry dokáže s krví. Ano, mistr Heteša opět vymyslel něco, co v jeho příběhu udělá totální zmatek, a pak ani hlavní hrdina netuší, kde (kdy) to vlastně je. Naštěstí Jack je v lednici.

Malá ochutnávka:
Dobrý den, já jsem Terry Trent.
Prostředí příběhu teda znáte. A teď vám ještě musím prozradit hybnou sílu celý týhle story. Jakýsi parní generátor, benzinový motor anebo spíš thoriový reaktor. Prostě iniciační rozbušku, chcete-li:
UMÍM ČÍST KREV.

Po otevření knihy vám příběh zavoní do nosu svou jemnou žlutou počáteční chutí. Posléze vše překryje hořká chuť mandlí, která se pomalu rozplývá na jazyku a přechází do nasládlé chutě míchaného ovoce. Po posledním polknutí pak cítíte mangan, železitou chuť krve a uslyšíte ruch Českého Krumlova. Jedná se o směs stovky destilátů ze tří až sedmi oblastí zrajících možná až čtyři sta let. Příběh jsem si tedy řádně vychutnal. A pro jistotu jsem se po přečtení přesvědčil, zda naproti mého bytu je opravdu správný počet oken a že žádné nechybí . . . uf, nechybí. Teď přichází zúčtování. A protože jsem asi v půlce příběhu začal tušit, co je Terry Trent zač, musím dát jen čtyři a půl žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Byl jsem sám se sebou spokojenej a šel si nalít dalšího panáka.

124 27.11.2022

„Je to zvláštní slovo, věda.
Mnoho lidí si myslí,
že souvisí s věděním.
Jenže já věřím,
že je odvozeno od zvědavosti“.

Poslední, třetí kniha v sérii, je dobrá. Na mě je tam sice moc technických věcí, některé jsem nechápal a u některých dobrodružství jsem trochu kroutil hlavou. Ale i tak se to četlo rychle, skoro samo. V této knize měl na starosti kresby Petr Kopl a některé „obrazy“ jsou opravdu úžasné. Celý box se třemi knihami je propracovaný a určitě se bude v mé knihovně vyjímat. Myslím, že už k tomu nemám co dodat. Tak že jen popřeji dalším čtenářům, ať s touto trilogií prožijí velkolepé dobrodružství.

Malá ochutnávka:
Obrovská rána mi div neroztrhla ušní bubínky. Rána, to možná není to správné slovo. Označuje krátce trvající silný zvuk, kdežto to, co nás drtilo, bylo burácení přicházející ze všech stran. Srazila mě strašlivá síla. Ocitl jsem se na zemi, ležel jsem na zádech, ruce i nohy rozhozené do stran. Díval jsem se na strop. Zdálo se mi, že se ke mně blíží, že jsem uvnitř nějakého lisu a že strop je dno pístu, které mě rozmačká...

124 18.07.2022

„Jako lípa mezi poli,
v bouři k zemi hlavu skloní,
kořeny pevně vpletla v zem,
svá záda ohýbá, hlavu kloní,
do větru volá JSEM.“

Kniha 3 Odkud vzešli Slované

OBSAH:

Chromozón Y
Strom života
Tabulky osudu (Chaldejské)
Baba Jaga
A mnoho dalšího v knize, která má 161 stran.

KOMENTÁŘ:

Tato kniha opět začíná těžce. Spousty grafů a tabulek, spíš pro matematiky a fyziky, než klasického zvědavého (nevzdělaného) čtenáře. Ale vše jsem překonal a začal si užívat ty naprosté detaily, které umí tvůrci vyvodit z tak dávné minulosti. Hodně mě zaujala pasáž, která se zaobírá Chaldejskými tabulkami osudu. Všechno to kolem matičky Země a genetiky je obzvlášť zajímavé. S chromozónem Y už jsem se setkal. Na planetě Fiorina 161. Na této těžařské trestanecké planetce jsou umístěni muži s chybějícím chromozónem Y. Jejich inteligence není moc vysoká a jsou to vlastně skoro roboti.

Malá ochutnávka:
Souhvězdí Velkého a Malého vozu (též souhvězdí Přemysla Oráče), souhvězdí Lva a Kasiopea, jsou širo širé prostory vesmíru, z jehož směru přicházeli na zem velcí duchové slovanské inspirace.
Entita Rassy, které v čase galaktické války, probíhající před jednou miliardou let, našla na Zemi útočiště a kolonizovala ji.
Přicházeli ze čtyř slunečních soustav a navzájem se lišili barvou duhovky, v přímé závislosti na světelné spektrum hvězdy jejich někdejšího domovského planetárního systému.

Ale jako v každé knize jsem si i zde našel jednu obzvlášť velkou bombu. Vysvětlení, jak to vůbec bylo s Jeníčkem a Mařenkou (Mořenou), Perníkovou chaloupkou a Jadži babou (Baba Jaga – ježibaba). Vím, že lidové pohádky mají kořeny někde dost hluboko v minulosti a jsem schopen věřit. Už v minulé knize jsem žasnul nad pravou podstatou Dlouhého, Širokého a Bystrookého – Žárookého. Ani tady jsem nebyl zklamán. Pasáž o obalení dětí do těsta a takzvané „dopékání“ – moc zajímavé. Pro zvědavce i nevěřící opět knihu doporučuji.

Citát: ….i začala potopa.

124 17.07.2022

„Jsme pro ně tým,
který brání národ před věcmi,
o jejichž existenci
by většina lidí
raději ani nevěděla“.

Tento svazek sešitů (číslo 10) je prvním dílem trilogie „Spálená země“. John Arcudi a Guy Davis se vrací, aby rozpohybovaly další události naší vyšetřovací partičky z Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany. Mezi klasickými členy týmu už je zařazena i Panya. Starodávná egyptská mumie má údajně schopnost manipulovat s lidskou psychikou, avšak přesný rozsah jejich schopností je prozatím záhadou. Jinak klasika: Abe, Liz, Kate a Johann. Malé cameo tu má i Hellboy. „Kde vůbec jsi, když tě člověk potřebuje?“

Citát: Nikdy neuškodí začít od knihy.

Tajuplný a dobrodružný příběh. Napětí, akce a zajímavé situace. Trochu tu postrádám humor, který by se sem tam určitě někam vešel, ale tohle je psané spíše jako drama. Liz neustále navštěvuje Gilfryd a čtenář jen čeká, proč a za jakým účelem to dělá. Kresba je opět perfektní. Lehce utlumené barvy, nic křiklavého. Nejlépe se to dá poznat ve čtvrtém sešitě, bitva, která se tam v podzemí spustí, je sice hektická, ale není zbytečně křiklavá. Odehrává se prostě v tmavých barvách. Perfektní a akční příběh.

Citát: Na tebe Hellboyi.

124 23.04.2022

„Tenhle Žabí kult
se rychle šíří,
a přestože nevíme,
jak je to možné,
jsou pořád o krok před námi.“

Smrt krásně voní. Fakt, po rozbalení komiksu jsem ucítil doslova smrtící vůni. Už dlouho jsem nečuchal ke knihám, a tady jsem si to užil. Stejně si to užívá i tým U.P.V.O., maj totiž nového vůdce. Jmenuje se Ben Daimio a jeho zvláštností je, že byl...tři dny mrtvej a možná je to zombie. „Sice už nejsem takovej fešák, jako dřív, ale když se tak rozhlížím po týhle místnosti, jsem si jistej, že to nebude žádnej problém.“

Citát: Vaše představa o stabilitě je přivést sem kapitána....zombie?

Na kresbu Guye Davise už jsem si celkem zvykl, tak že v tomto směru jsem věděl, do čeho jdu. Naštěstí „obarvovač“ Dave Stewart nepoužívá moc ostré barvy a celý příběh se tudíž line v temnějším módu. Snad jen Liz Shermanová má ty vlasy moc rudé, ale co bychom chtěli od pyromanky, že jo? Krásně je například nakreslen dům v Littleportu na Rhode Islandu. Krásná stavba.

Citát: Bezpochyby to nebyl brilantní vědec.

Co se týče scénáře Mike Mignola a John Arcudi si jedou to své. Samá záhada, sem tam nějaké to překvapení, trocha humoru a spousty akce. Tady bych se trochu pozastavil nad poznámkami pod čarou, které připravilo Comiks Centrum. Sice tu narazíme opět na spousty odkazů, ale mě trochu vadilo, že když se zde v tomto příběhu mluví Německy, není řeč přeložena a ani není překlad vložen pod čarou na stránkách. Jinak však perfektní dobrodružství.

Citát: Nemohu žít ve lži.

124 21.03.2022

„Ze vzdáleného břehu
uslyší jejich volání.
Žalm, kletbu a modlitbu v jediném zpěvu.
Nechat se přivést na svět
je těžší, než si pamatoval“...

„Začalo to na pohřbu“
Tady mě dostala hned úvodní celostránková kresba. Něco jako Predátor se samopalem, fakt nádhera. Teprve později nám je prokázána ta čest, zjistit, kdo to je... K této sérii (ano Fatale je na pět svazků) jsem se dostal díky výjimečně nádhernému příběhu Zatmívačka, kterou má na svědomí právě tato autorská dvojice. Ed Brubaker (scénář) a Sean Phillips (kresba) se prostě našli a jejich spolupráce byla, alespoň v Zatmívačce, dokonalá. Proto jsem nemohl odolat a fatálně a slepě jsem si Fatale pořídil. Prostě jsem si řekl, že to musí být dobré. A nelitoval jsem ...ani chvilku.

Citát: A teď tu jste vy, a pomůžete mi dojít k mému bohu znovu.

Jo, krása. (Jo je taky krásná) Teď však mluvím o formě vyprávění. Prolog nás sice zavedl až do roku 2011, ale hned kapitolou první se vracíme zpět do minulosti. Respektive až do roku 1956. Tady to celé začalo. San Francisco. Odvíjí se tu detektivní příběh dvou základních postav. Scénář promakaný a uvěřitelný, kresba výborná někdy až dechberoucí. Barvy (Dave Steward) tmavé, tlumené. Černá je černější než noc, červená je spíše tmavý chilli ketchup. V příběhu ani jednou neuvidíme slunce. Leda když si odříznete víčka.

Malá ochutnávka:
Vypravěč Nicolas Lash:
Té noci v Dominikově starém domě, kus na sever od pobřeží, jsem přemýšlel o tom, co mi řekla (říkejme jí zatím Jo, jo) o něm (Dominik Raines, ten pohřeb na začátku, pamatujete?) a své babičce.
Že by ten zahořklý starý parchant měl celé ty roky jen zlomené srdce? Byla její babička ta MŮZA, pro kterou chrlil ty své příšerné detektivky? Bestselery, to ano, ale odpad....

Je v tom spousty tajemna, okultismu, lásky (není to to samé?), snahy o přežití, snahy o věčnost, a to celé v hávu nočního noirového nebe, kde všechny stíny v koutech jsou nebezpečné a smrtící. Má to perfektní prostředí, které jsem si neskonale užíval. Jenže jednu vadu to přeci jenom má, tohle není konec, to je teprve začátek. Ještě, že mám druhou knihu hned při ruce. Počítám s tím, že „Ďábelská záležitost“ bude ještě ďábelštější než „Smrt je mi v patách“. Při čtení jsem poslouchal naprosto fatálně brutální Forteresse a jejich studiové album z roku 2006 - Metal Noir Quebecois...

Citát: Na tomhle místě jsem umřela poprvé.

ZAJÍMAVOST - Ed Brubaker věnoval tuto knihu Joeu Hillovi a Megan Abbottové, kteří jej nevědomky inspirovali.

124 11.04.2021

Šerifka Lila Norcrosová, 45, úřad šerifa v Doolingu.
Drew T. Barry, 42, úřad šerifa v Doolingu.
Angel Fitzroyová, 27, vězenkyně č. 4601959-3
dr. Clinton Norcross, 48 vedoucí psychiatr,
Eva Blacková, věk odhadem 30 let, cizinka.


Možná mě měl zarazit ten dlouhatánský seznam jmen, který autoři Stephen a Owen Kingové zařadily na počátek této pohádky. Ale, ne, to mě ani nenapadlo, protože to je mistr King a kdoví, jaké má se seznamem vůbec úmysly.

Citát: Spát je jako být mrtvá.

Krásný a opět geniální nápad, dostal ten King (nevím který) a já mu to žral. Vzrůstající napětí, usínající ženy, zblázněný muži, nepokoje, nemohoucnost a láska. To vše asi tak do půlky příběhu. Pak už to šlo z kopce. Jak dějově, tak logikou.

Malá ochutnávka:
Bylo nebylo, žil jeden záhadný vězeňský psychiatr, který se oblékl celý do černého, vyběhl do noci a lehl si napříč dálnicí. Přiřítil se autobus linek Trailways a zbavil ho trápení a všichni pak žili šťastně až do smrti, nebo možná taky ne, ale to už byl problém toho záhadného vězeňského psychiatra. Konec pohádky.

Chladná druhá polovina příběhu, nezajímavé situace a opakující se události mě pomalu uspávaly. Pak přišla poslední třetina knihy a už jsem se trápil. Rychlost, jakou se události začaly vyvíjet jsem nějak nestačil sledovat. Odstavec střídá odstavec, kapitola kapitolu a všude spousta lidí. Ztrácel jsem v postavách orientaci. Vrcholem toho všeho je jakýsi pokus o dovysvětlení osudů některých obyvatel Doolingu. Tak to už mě vůbec nebavilo, protože bych přivítal, aby to pan spisovatel nechal na mě a na mojí představivosti. Místo toho mi spíš příběh pokazil.

Citát: Pohádky jsou jen pohádky, ale ty, které přežily stovky let, musejí obsahovat zrnko pravdy.

Určitě tento román neodsuzuji, ale mé hodnocení je nízké. Na Kinga, kterého přímo žeru jsou tři hvězdy sice málo, ale dle mého jsem mohl dát i jen pouhé dvě. Ta třetí hvězda je za ukázku umění psát. Z tohoto příběhu jsem totiž vydoloval skoro třicet citátů. To samo o sobě poukazuje na mistrné ovládání pera, nebo spíš dnes už jen klávesnice. Pan King prostě umí a já mu to neberu. Ukázku jeho umění, (všechny citáty jsem věnoval Owenu Kingovi) si můžete přečíst v sekci na mém profilu - Oblíbení – Citáty.

Citát: Bylo by přece hrozné zemřít se špatnou knihou.

Musím se však zmínit o jedné věci, která mě v příběhu totálně rozesmála.
Pravidlo pro to, aby ženy ve věznici neusnuly:
Jak udržíte trestance ve věznici vzhůru? (je tam celkem pět bodů, ale pro zasmáni jsem vybral ten první.)
A) Pusťte do vězeňského rozhlasu Metallicu a přehrávejte jí v nekonečné smyčce!!!!! Tak tohle je opravdu hovadina, která mě rozesmála. Skupina Metallica totiž v poslední dekádě hraje skoro samé uspávací ploužáky. Tady se mistr King trochu víc seknul. Pro doporučení k neusnutí bych ženám vybral například Cradle of Filth.

Citát: Polib svého muže, než půjdeš spát.

124 02.02.2019

Bez začátku
není konce
a bez konce
je to pořád
na začátku.

Díky knize Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012 jsem se dostal až k tomuto snáři. Původní výtisk je uložen v Pelhřimovském muzeu. Tohle je opravdu velký snář. Má přes 1 300 stran. Začíná certifikáty za unikátnost, následuje předmluva, návod, jak se orientovat ve snáři a pak trochu věštění, které jsem již četl ve zmíněné knize o roku 3006. Konec světa je tu opravdu přesný. Nastane v roce 3006 24. 4. ve 14 hodin a 14 minut. Tak že do té doby máte možnost využívat tento snář ke spokojenějšímu životu. Ještě je čas. Před každým abecedním písmenem (seznamem) slov je pokaždé vložen nějaký citát pana Oldřicha Rajsigla. Takže u každého najdete nějaké moudro doslovně od A až po Ž. Všechny tyto citáty jsem vepsal panu spisovateli do jeho profilu v sekci: Citáty.

Malá ochutnávka:
JAGUÁR -
zvíře: dostane se vám od někoho účinné podpory, nebo dovíte se zprávu rychlostí blesku. Také, něco, někdo vás zastihne nepřipravené, v nedbalkách, napadne vás ze zálohy.
Vaše vozidlo: někdo si koupí drahou nemovitost nebo drahou věc (i vaši), a později ji lacino prodá. Též, někomu nebude v něčem rovno, takové udělá hovno, takový zmetek vyrobí.
Něčí, nějaké vozidlo: koupíte nějakou drahou nemovitost, nebo drahou věc, a později ji lacino prodáte. Také, nebude vám v něčem rovno, takové uděláte hovno, takový zmetek vyrobíte.

Nejobsáhlejší, jasnovidný, zábavný a filozofický snář na světě je napsán opravdu zábavně. Nakolik budou vaše předpovědi fungovat to asi záleží jen na vás. Našel jsem tam například u několika hesel doporučení, které zní: Dnes si vsaďte, mohlo by to i vyjít :-) Obsahuje i prvky humoru. Co však jsem ve snáři nenašel jsou některé mé snové situace. Například jsem ve slovníku hesel nenašel slova Vetřelec, samooperace a slepé střevo. Nenašel jsem tam víc slov, ale tyto tři jsem udal jako malý příklad. Je mi však jasné, že při důkladnějším hledání bych tato hesla někde v této knize určitě našel. Najdete tady totiž přes 7 000 hesel a jejich jasnovidné předpovědi. Myslím, že s touto knihou si budu užívat své sny opravdu hodně dlouho. Přinejmenším až do roku 3006.

Citát: WC je jediné místo, kde můžete na věc svobodně a pořádně zatlačit.

123 12.09.2023

Lidé jsou nepolepšitelní, nepoučitelní
a neustále, dokonce v mnoha případech už staletí,
dobrovolně strkají hlavu do pomyslných oprátek.
Tak tomu bude stále, do té doby,
dokud lidská populace nedostane rozum, nevyhyne!

Ani nemáte představu, jak moc jsem byl naštvanej, když konec světa nepřišel v roce 2012. Jak já se těšil. Na Nový rok jsem hleděl k jihovýchodu a čekal tu vlnu tsunami vody, která smete Evropu . . . a nic. Celý rok 2012 . . . nic. Ani pan Oldřich Rajsigl mi nedal naději. Roku 3006 se rozhodně nedožiju a tak si ten konec světa zase neužiju. A proč zrovna rok 3006. Inu, pan spisovatel k tomu má své důvody. Ze snu se totiž dozvěděl přesné datum i hodinu, ba co, i minutu. Kdy to všechno konečně skončí? 24.4.3006 ve 14:14 bude pro mnohé lidi, žijící na této planetě, radostným dnem.

Citát: Od doby údajného přistání na Měsíci uplynulo 42 let! (kniha je napsaná v roce 2011 ) S primitivní kosmickou technikou to šlo a s dnešní supermoderní technikou to nejde?

Těch konců je tu zmíněno více. Nejen ten od Nostradama, ale i ten od Makedonské věštkyně, která si říkala Vanga. Narodila se roku 1911 a prý její věštby se z velké části vyplnily. Sice by se některé věštby daly s úspěchem popřít (hlavně ta o roku 2016 nebo 2023), ale i tak, procento je velké. Podle paní Vangy nastane konec světa v roce 5079. Naopak pan Nostradamus je trochu blíže. Podle něho nastane Soudný den v roce 3797. Tak že konců světa je tu požehnaně. Kdy však doopravdy nastane, to je ve hvězdách. Co je však nejzajímavější z těch lidí o kterých tu pan spisovatel píše, to jsou Nostradamovo básně zde zveřejněné. Jsou velmi zajímavé.

Malá ochutnávka:
Rozpoutají se vichřice a moře bude řvát,
až Gabriel bude nad mořem i zemí stát.
Pak zaduje ve svůj zázračný roh,
stará slova skonají a nový přijde rod.

To bude znamení všem vidoucím,
buďte si jisti, to přihodí se všem dosud živoucím,
naráz odumře láska a manželství vymizí,
ubude národů a nevinnost všem bude cizí.
Ženy pečovat budou o kočky a plémě psí,
zatímco muži žít jak kanci divocí.

Ale tato kniha není jen o koncích světa. Jsou tu hlavně věštby. A to převážně Oldřicha Rajsigla. Impozantně dokáže věštit věci, které nás až do roku 3006 čekají. Je rozhodně zajímavé si některé věštby ověřit ještě za mého života. Pravdou je, že si pan spisovatel někdy dost protiřečí. Například v jedné pasáži se lidstvo potká s mimozemšťany ( 2051 sňatek s mimozemšťanem ) a v druhé, následující o několik let dál píše, že se objevují mimozemšťané ( 2065 důkaz o mimozemském životě ). Ale o těch by už lidé měli vědět z dřívějších jeho proroctvích. Zajímavostí je věštba, kdy komunismus začne převládat, protože Čína dokázala, že i komunismus může prosperovat. A hlavně by lidé měli být pod kontrolou, a zavedení celosvětového trestu smrti by náš konec mohlo trochu oddálit.

Citát: Kapitalisticko-komunistický systém může ruku v ruce vést k vysoké prosperitě, dokonce na světové úrovni i ve státě, ve kterém je povinnost pracovat a je zaveden trest smrti, který je v dnešní době nutnost a má výchovný, odstrašující charakter!

Tohle je kniha o věštbách. Ať už tomu věříte nebo ne. Je tu spousta mouder a vizí, které bych klidně uvítal. Některé jsou však šokující a mrazivé. Knihu a obsah jsem bral s nadhledem, dokonce i pan spisovatel k tomu nabádá. Jsou to jen vize. Vize může mít každý, tak proč si nepřečíst něco o cizích vizích. Jsem rád, že jsem si tuto knihu pořídil. Je v ní dost mysterií, ale i pravdy. Navíc koupí této knihy jsem zpětně přispěl na výrobu Nejobsáhlejšího snáře na světě, který jsem si samozřejmě hned po dočtení této knihy také pořídil. Je to obrovská bichle, která má přes 1 300 stránek. Ale to už je jiné proroctví . . .

Citát: A proto dívejme se na hvězdy, dívejme se k nebi, dál do vesmíru a bojme se, až se objeví neznámá hvězda, neznámé vesmírné těleso, černý, červený, bílý mrak, protože jsme jen hračkou nenasytných, hříčkou přírody, ale ne volní, jak si myslíme, ne svobodní jako ten pták.

123 20.08.2023

Mluvíme
a přemýšlíme
o všem
až do úmoru.
Ale nikdy nic neuděláme.

Třetí kniha v sérii Drakeni z Pernu se tentokrát celá zaobírá životem mladého pána Jaxoma a jeho bílého draka Rutha. Jaxom svou rošťárnou získal na konci příběhu Dračí skok draka. Zachránil ho před smrtí. Nakonec se ukázalo, že bílý drak Ruth je tak trochu výjimečný tvor. Sledujeme tak osudy obou aktérů. Jaxom je pán držby, tedy budoucí pán držby, ale teď se potýká i s tím, že by mohl být draken. Navíc už se začíná otáčet za děvčaty. V tomto příběhu má tři a já byl vlastně dost zvědav, která vyhraje a stane se jeho družkou.

Citát: Držet tajemství před vlastním drakem není vůbec jednoduchá věc.

Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, je v tomto příběhu ještě více dramatických situací. Nejvíc mě bavila poslední třetina této knihy. Na Jižní straně Pernu se najde spousta zajímavých věcí. Kdysi tam žili lidé a současní obyvatelé Pernu opět pátrají v jejich minulosti, aby měli slibnou budoucnost. Průzkumy, lety časem, Jaxomovo činy, Ruthovo klid a v neposlední řadě i spousta mouder, úvah a dedukcí. Spousta věcí byla totiž zapomenuta a právě přichází čas, kdy je třeba najít podstatu tradic a zjistit více z příchodu lidí na Pern.

Malá ochutnávka:
Jitřní sousestří zahlédněš ho jenom za soumraku a pak nad ránem támhle dole, ale mnohem výš na obloze. Vidíš tamty tři velice jasné hvězdy? Mnohokrát mi posloužily jako orientační bod . . .
Brzy zapadají, pokud tedy není na obloze jeden z měsíců . . .
Nechovají se jako správné hvězdy . . .

V malé ochutnávce výše, pokud jste jí četli, je náznak budoucích dějů. Jitřní sousestří se nechová jako hvězdy a už si toho všiml nejen harfeník Robinton, ale i . . . hádejte, ano Jaxom. Tak že v tomto okamžiku už se těším na další příběhy, protože to nebude jako kdysi nepodařený skok na Krkavici. Všechno se to hodně zdramatizovalo a jako bonus jsou tu ještě ohňový dráčci, kteří maj také dost svých tajemství. Jen jim porozumět. A to všechno je zatím zamlžené v nevědomosti. No prostě další kniha nám to snad vše vysvětlí.
Za pět žlutých dračích Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Slyším tvoje pocity, ne tvoje myšlenky.

Začali z pekla
hříšníky vracet
rozpočet nezná
topením ztrácet
(Peníze)

ARAKAIN jedna z prvních heavy metalových kapel v Československu. Můj životní směr na sto procent ovlivnila. Vlastně do dnes Heavy metal poslouchám i se tak oblékám. Vím, od té doby se začalo ohromně škatulkovat a dnes už snad ani neexistuje čistý Heavy metal. Ale Arakain tu byl a bude. I když dnes už bez Aleše Brichty to pro mě není ono. Měl jsem prostě rád tohoto zpěváka a veškerou tu hudbu, kterou kolem sebe šířil. Ale Arakain není jen Brichta, je to spousta hudebních duší a bez nich by skupina rozhodně nemohla fungovat. Pravda je však taková, že když tato kniha vyšla ještě jsem moc neholdoval čtení. Tak že až mnohem později jsem se rozhodl knihu sehnat, ale to už nebyla k mání. Jediná šance byla elektronické vydání.

Malá ochutnávka:
Kompletní texty písniček skupiny jsme záměrně ponechali v původních tvarech, i když víme, že nejsou vždy pravopisně v pořádku. Nepřipadalo nám ale vhodné některé z nich téměř po dvaceti letech upravovat.
(Bohouš Němec spoluautor)

Ano, v knize najdete všechny texty písní skupiny Arakain. Kniha od počátku sleduje vznik skupiny, výběr hudebníků, jejich profily, životní dráhy, spousty fotek a mnoho dalšího. Najdete zde více jak 160 textů této legendární skupiny. Někdy to byla opravdu nostalgie, číst texty, které člověk už několik desítek let neslyšel. Také jsem si neskonale užíval kresby na studiových i live deskách a kazetách. Jejich Rockografie je opravdu hektická. Tohle je kniha pro milovníky této skupiny a myslím si, že i začínající hudebníci by se jí měli věnovat. Aby pochopili, že založit skupinu v komunismu nebyla žádná sranda a ani po revoluci to nebyl med a že vydrželi jen ti nejodvážnější.

Citát: Byli jsme rádi, že padla opona, že si budeme moci dělat sami koncerty, nikdo nebude prudit a otravovat. (Aleš Brichta)

123 07.05.2023

Žádnou odpověď
jsem mu neslíbil,
ale i z otázky
se člověk může dozvědět
spoustu věcí.

Na obalu knihy se píše, že se jedná o příběh ze světa Drsného spasitele. Ano, to je sice pravda, ale nečekejte Drsného spasitele. Sice se v tomto příběhu objeví, ale jedná se už jen o jeho sochu s rotačním kulometem v rukou. Ano, z Drsného spasitele je v tomto příběhu už je BŮH. Ale to neznamená, že nepřijímá dary. Nejlépe nějakou tu mrtvolku zakopanou u nohou jeho sochy. A když to uděláte, možná na vás ta jeho socha i mrkne. Ale nechtějte po něm raději nic, dejte dar, a jen se usmějte :-)

Citát: Muž s jednou rukou vařil čaj a leštil porcelánové hrníčky.

Po sérii Kapitán, Veterán a Válečník, se mistr Žamboch opět vydal trochu jinam. Ale když se nad tím čtenář zamyslí, tak zas tak jinam to nebylo. Opět zde vládne magie, jako v již zmíněných, ale zde je toho trochu víc. Nějaké to sci-fi, zamotané magií a lidská podstata, láska, žal, vztek a um, to vše se skloubí v této dobrodružné záchraně. Proč záchraně? Inu, když vám unesou těhotnou ženu, jste určitě schopni se vydat po stopách únosců a pěkně jednoho po druhém likvidovat. Pro svou rodinu uděláte všechno. A když se vám cestou pomsty vrací dávno zapomenuté schopnosti, děláte to vlastně s radostí. I když se bojíte, kam to povede.

Malá ochutnávka:
Sledoval jsem, jak muže prohledává a to, co jsem přehlédl, schovává do svých kapes. Byl pečlivější než já. Měl jsem pocit, že jeho finální prohlídka bude ještě pečlivější.
Ten čtvrtý ještě žije, upozornil jsem ho.
To nevadí, já si s ním nějak poradím, mávl rukou.
Beznohý muž to zaslechl, něco řekl, ale nerozuměl jsem mu.
Jeho věc, jeho a nákupčího mrtvých. . .

Líbí se mi, jak to pan spisovatel pojal. Hlavní hrdina si toho ze své minulosti moc nepamatuje, ale ví, jak všechno funguje. Ale moc se nad tím nepozastavuje. Řídí se heslem: Hlavně, že to funguje, neptejte se jak a neřeš to. Tak že jsem se neptal, neřešil a byl jsem strašně rád, že mu to fungovalo. Chvilku jsem si tedy připadal jak ve Hvězdných válkách, ale podstata příběhu je drsnější, krutější a krvavější. Malá jednohubka na dvě stě stranách. Rychle a pohodově se to četlo. Sice to mohlo býti delší, ale myslím si, že pan Žamboch toho v poslední době napsal docela dost, a tak má právo na něco povídkovějšího.
Pět Hetešáků, ať se bohové nezlobí.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Ideální je potřeby uspokojovat současně, násobí to rozkoš.

123 04.05.2023

"Pouhej fakt,
že mě místo masa a krve
tvoří vycpávka a drátky,
přece neznamená,
že jsem míň živej než ty."

"Jestli se mezi ně mám infiltrovat, musím vypadat opravdově."

Upozornění: Příběh je plný vojenských zvěrstev a sprostých hraček i slov. Tohle je opravdu jen pro jistý zaměřený okruh čtenářů. Prosím také, pokud vám náhodou vnutí číst knihu v rámci "Čtenářské výzvy" nedělejte to, pokud se na to necítíte! Nejen, že pokazíte hodnocení knihy samotné, ale z obsahu se možná i poblijete. Například scény z masokombinátu jsou opravdu jen pro otrlé. Pokud tu najdete nějaké divné nebo sprosté slovo, prosím nepropadejte panice a CITUJI "Sundej si ty brýle." Poznáte pak, že žít v opravdovém světě není procházka růžovou zahradou s plyšovou hračkou v ruce. I když je to pinda. Pardóón, panda.

Citát: Někdy nejlíp zapadnete, když vyčníváte.

Po nepříliš přesvědčivém příběhu Lidožrouti z Lízátkova jsem se trochu bál, přečíst si další příběh od Bizzarreho CM3. Ale dal jsem to a jsem tomu rád. Plyšákokalypsa je krvavý masakr, plný vraždění, znásilňování a hanobení rasy plyšáků. Tedy až do tý doby, než se hračky vzbouří a začnou s lidstvem vyhlazovací válku. Pak naopak znásilňují, hanobí a vraždí plyšáci. Tak že o zábavu a krev a orgány tu není nouze. Kdo si v bizzarru libuje, bude si to užívat jako plyšová panda se samopalem.

Malá ochutnávka:
Nepřítel scházel po schodišti do chodby v čele se zuřivě vrčícím tygrem s abnormálně velkou hlavou z froté látky. Těsně před tím, než za sebou Julie zavřela, se střetla s tygrem pohledem. Byl to více než dvoumetrový na zadních se pohybující plyšák, ďábelský Tygr z knížek o Medvídkovi Pů, jemuž z korálkových černých očí sršel krvežíznivý výraz.

Musím opravdu vychválit celý koncept příběhu. Nejen, že se zde vracíme do minulosti malé Julie, která se zamiluje do plyšové pandy se jménem Poro, ale prožíváme s ní i pohnutky, které jí v budoucnu dovedou až k několika operacím, aby se z ní panda stala. V příběhu je plno zvratů a překvapení. Čím blíže jsem se dostával ke konci příběhu, tím více jsem žasnul nad tím, jak obrovskou má Carlton Mellick III. představivost a hlavně jsem z hrůzou pochopil, že tak by to asi bylo, kdyby se to stalo. Když se pak dostanete k pointě celého příběhu, zemřete smíchy. A když cestou potkáte oživlé Barbie a Keny, umřete dvakrát.

Citát: Pojďme domů dělat děti.

Pravda je, že jsem už od jedenácté kapitoly nechtěl číst dál. Je tam totiž ještě kapitola dvanáctá. Zdálo se mi, že jedenáctá kapitola je přesně to, jak bych chtěl, aby příběh skončil. Jenže jsem si přečetl dvanáctou kapitolu a řval jsem "co to byl sakra za debilní konec!!!" Tu samou reakci měl fanoušek, čitatel, v komiksovém BONUSU na konci knihy. Nakreslil ho sám CM3 jako doslov ke svému příběhu. Nazval ten komiks jednoduše BONUS. Bonus je o tom, jaké asi jsou reakce čtenářů na konec příběhu. Některé reakce se ani nedají citovat. Kdo chce pěkný klasický konec, přestane číst po jedenácté kapitole. Plyšákokalypsa za to rozhodně stojí. Je to dojemný příběh plný porozumění a lásky . . . krom toho výše jmenovaného ostatního zvěrstva.

Citát: Rozveselovat děti byla skvělá zábava . . . ale nakonec mi vždycky umřely.

123 29.03.2023

"Ty krávo!
To mě nikdy nenapadlo,
že znáš taky všechny řeči ve vesmíru.
Ty! Takový jelito na jazyky!"
Haleluja kejdě, vole!

"Kejda v zažívacím traktu začala pracovat."

Těšil jsem se. Strašně jsem se těšil na tento příběh. Příběh dívky, která čirou náhodou získá vědomosti celého Vesmíru - nejenom planety Země. Tak trochu Lucy (2014), že ano, říkáte si. Akorát to nemá z drog, ale z kejdy, kterou si uvaří sama. Akce může začít. Prvních pět levelů na vojenský základě je něco jako Resident evil (2002). Vojáci, zombíci a tajné zbraně. Experimenty se zvířaty a boj o život. Markéta je chytrá a tak jim všem dává . . . dává najevo, že všechno ví a že pro ní není nic neřešitelným problémem. Až tedy možná na ty mimozemšťany na našem orbitě.

Citát: Pro takovýho profesora totiž není nic horšího, než když student ví víc než on, jelikož v takovým případě pak jeho vlastní existence postrádá smysl.

První třetina a část druhé třetiny jsou perfektně rozjetým akčním příběhem. Jenže, pak si tak nějak milí čtenáři začneš uvědomovat, že Lucy, pardon, Markéta, má sice vědomosti, ale její IQ tak nějak zůstalo na nízké úrovni. Pak totiž jsi pane spisovatel nějako polevil a začal dělat chyby. Tou první je neustálé vnucování sexu, oslovování čtenáře a tvrzení, že by to jako čtenář moc chtěl (ty erotický scény), ale že je tam nedáš, protože čtenář je úchylnej. Pane spisovatel, lesbický sex neny muj konicek! Abych tak nějak parafrázoval jednu hlášku z povedeného Českého filmu. Ne, že by mi vadil, ale tys mi to zhnusil. Hlavně v té fázi, kdy je Týna sama kdesi v Evropě a jen jde a jde, pak se sprchuje, (ty jeden nadrženej čtenářskej prasáku) pak jede a jede, pak se zase sprchuje . . . jako fakt? (Týna je kamarádka Markéty, pokud by tě to ty nadrženej čtenáři zajímalo)

Malá ochutnávka:
MARKÉTA: Budoucnost neznám, ale vím proč jí nemůžu znát. Protože každou vteřinou se tvoří nová a nová varianta budoucnosti, rozumíš? Ta není nalajnovaná dopředu. Jestli někdo věří v osud, tak je blbej.
TÝNA: Hele, a co Bůh? Existuje?
MARKÉTA: Kdepák! To je stejná hovadina, jako věřit v bludičky a vodníky.
TÝNA: A ufouni?
MARKÉTA: Ty existujou! Těch jsou tam v tom vesmíru mrtě!
TÝNA: Ty vole . . . No ty krávo!

A co bylo vrcholem chyb, z toho jsem byl jelen. Srnky. Zombi srnky. Myslím, že pan Kulhánek by zabrečel (1996) Vlastně celá ta konečná anabáze mě vůbec nebavila. Poslední třetina příběhu se tak nějak procentuálně kazila. Potenciál základu příběhu je perfektní, ale to zpracování a hlavně dokončení se už moc nepovedlo. Neříkám, že je to špatné, ale pro mě zklamáním. A protože mě strašně rozesmál konec příběhu, ne snad svou vtipností, to ne, čtenáři, ale když jsem si uvědomil chování obou aktérek a jejich splněné přání . . . to už bylo na mě moc. Tam už to hodně ztrácelo logiku. i když (zpětně) ono i s těmi mimozemšťany . . . Scéna v jeskyni, pokut se ptáš pane spisovatel. Ale vlastně řešením je chlast. Můžeme chlastat. Pro mě průměr.
( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Kurva! To je tak na hovno, když někdo ví všechno.

123 12.03.2023

"Nejsme na téhle planetě
ani dvě hodiny
a už jsi ochoten
bít se pro první slečinku,
kterou potkáš."

Železný král je opět dalším dílem z dílny Jeana-Pierra Garena s legendárním kapitánem Markem Stoneem. Jeho věrnost Službě pro dohled na primitivními planetami je už snad každému zřejmá. Opět se s ním vydáváme do vesmíru ochránit další obyvatele další ohrožené planety. Klasický příběh z lehkým nádechem humoru. Užijeme velkolepé dobrodružství s několika překvapeními, avšak vše proběhne v již známé linii, kdy celý příběh má svou šablonu a moc z ní nevybočuje. Ovšem, jak se říká: v jednoduchosti je síla.

Malá ochutnávka:
Odvaha, kterou jsi dnes prokázal, si zasluhuje být odměněna.
Mark chvíli nerozhodně váhal, protože neznal místní zvyky a nevěděl, jak se zachovat. Dívka si jeho nečinnost vyložila po svém:
Snažně tě prosím, neodháněj mě! Poslal mě k tobě náš stařešina. Kdybych teď odešla, myslel by si, že pohrdáš jeho darem. Urazil by se a mne by nechal potrestat.

Možná snad jediné, co v tomto příběhu vzrostlo na neuvěřitelnou míru je sex. Mark Stone tu prostě řádí a neví, kdy přestat. Ale proč si neužít, že jo. No, vemte si fakt, že přistanete na cizí planetě, trochu dál od lidí, aby neviděli váš přistávací modul, vylezete ven a jdete lesem. A z toho lesa proti vám vyběhne nádherná ženská. No, nekupte to, jak se tak říká. A Mark Stone i vlastně jeho robot Ray, vesele laškují. To je vždycky taková ta odlehčující část napínavého příběhu.

Citát: Vzájemné nepochopení je příčinou většiny konfliktů.

Další věc, které si věrný čtenář této série všimne je jídlo na různých planetách. Ať jste vzdálení od naší Země jak chcete, vždy na primitivní planetě dostanete v hospodě paštiku. Tento fakt tak trochu zamotává můj mozek. Paštiku nemusím, nejsem biatlonista, a představa, že někam někdy poletím a oni budou mít právě toto jídlo . . . ještě štěstí, že existují ty hospody, kde maj mimo paštik i jiné vytříbené chutné jídlo nebo nápoje. Hurá do Vesmíru! Další a další příběhy Marka Stonea si rozhodně nenechám ujít.

Citát: S ústy plnými voňavé paštiky a křupavé pečeně vylíčil barvitě příšery, na které v prokletém lese narazil.

123 05.03.2023

„Tuto knihu
vám přinesla hajzlbába
Květa Pěničková
zodpovědná vedoucí záchodků
v Pivrncových hospodách.“

Varování doktora Chocholouška:
„Některé pudy v této knížce jsou zralé na svěrací kazajku.“

Zajímavostí je, že v antikvariátě, kde jsem tento svazek vtipů koupil, byla kniha evidovaná v sekci „komiksy.“ V jejím úvodu se píše, že věda rozlišuje dva základní pudy – rozmnožování a sebezáchovný. Petr Urban prý rozlišuje čtyři pudy. Přidává k těm základním ještě pud sexuální a pud chlastací. Když se nad tím opilej zamyslím, jsou to vlastně stejné pudy jako ty první dva. Rozmnožování je sex, sebezáchovný je chlast. Knihu sponzoruje firma Vulkan, dodavatel kondomů Primeros®

Citát: To je od vás hezký, že jste se umyl, ale stejně vám nedám, je z vás cejtit, že smrdíte . . . korunou.

Vtipy jsou v první půlce knížky situovány horizontálně, na jedenu stránku tak připadá jeden fórek. V druhé půlce už to můžete vzít do ruky . . . jako knihu. Tím spadají na jednu stranu dva vtipy - v normální poloze. Pokud se u nějakého vtipu uděláte, doporučuji sadu vlhkých papírových kapesníků. Ale jinak jsem se docela bavil. Tím „docela“ myslím, že některé fóry jsou i na mě dost brutální, některé byly dost nechutný, ale spousta z nich byla perfektní. U mě Chocholoušek zaplaká.

Citát: Pánové, přiznejte se . . . včera jsem někomu dala, ale nevím komu.

Teda, u některej vtipů jsem brečel smíchy. Někdy je to tak úžasně podkreslený a k tomu text, že je to síla. A ano, pár jich je opravdu dost úchylnejch. U některej by se člověk i vyblil. Ostatní vás rozhodně rozesmějou. Průser je, že to pobaví víc muže než ženy, protože tady jsou spíš ženský vykreslený a vymluvený jako starý kur**, a to se mnohým nebude zamlouvat. Pivrnec je tu v několika vtipech, ale je to spíš průměr nebo „papírová vlašťovka“, místo „ocelovýho ptáka.“ A některý „frndy“ jsou naruby a na Rudy.

Citát: Pachatel ji přivedl do jiného stavu tím, že ji osumkrát bodnul pyjem do nekrytě ležící, nic netušící pochvy . . .

123 19.02.2023

„Lobo má rád
držkobití,
chlast a ženský,
a to přesně v tomhle pořadí.“
(Gauneři)

Tento svazek obsahuje pět, respektive čtyři příběhy. On je ten poslední „LOBO: Kostěj Nesmrtelný“ rozdělen na dvě části. To jen tak pro upřesnění. Jinak v prvním příběhu je menší parodie na Vetřelce, ve druhém příběhu se paroduje taky jeden známej film. Třetí příběh je jen o filmech. Tenkrát na záchodě je fakt trhák, Lobo tam trhá, každýho, kterej mu přijde pod jeho háček. Masakr jak v tom nejbrutálnějším westernovým hororu.

Citát: Stačí, když přihodíš pár desítek kartonů piva a každýmu hajzlovi, kterej se bude snažit vetřít mezi kočky, urvu koule! (Pěkně prsatý propadák)

Čtvrtý příběh, nejen, že je kulinářsky rozdělený do dvou částí, část 1 a část 2, ale dokonce obsahují příběhy, respektive bonusový dobrodružství. V části č.1 je Casbo - Agresivní duch. A ten po vzoru Loba, se s tím taky neser...páře. V části první nazvané Seance v mokrém odpoledni je ke konci nádherná dvojstrana. Skoro by se to dalo použít na stěnu jako plakát. Nádhera. Ale je tam moc krve. Taky jak jinak, že jo.

Citát: Tak dělej, vyklop to, nebo tě zabiju ještě jednou! (Seance v mokrém odpoledni)

Druhá část Kostěje Nesmrtelného nese podnázev Vodnatější svět a je to také nářez. Pokud někdo z vás četl komentáře k povídkám samotným, tak si určitě vzpomene na můj povzdech nad chudáčky masožravými šnečky. Lobo je na začátku jedničky pěkně zmasakroval. Jenže šneci úder vrátili. Asi to neměli dělat. Páč Kosťej „Lobo“ Nesmrtelný chce !něco“ zpět. Jako bonusy jsou v tomto příběhu podpříběhy s názvy Sammy do masa udělanej šnek. Vystřídaly ducha Casba z jedničky. Vše to krásně ladí s Lobem. Sammy taky.

Citát: Žádný holky, žádnej chlast a tipuju, že nemůžu ani kouřit, páč nemám plíce! (Vodnější svět!)

Tak a je konec. Byla to jízda, to vám povím. Při čtení jsem dostal chuť na kočičky, nějaký to pití, měl jsem chuť pustit si Vetřelce, zastřílet si, zaplavat si s piraněma, sníst nějakýho šnečka a pak v klidu odkráčet vstříc osudu. Byla to pekelná jízda a já si jí od začátku do konce užíval. A na poslední straně jsem si ještě detailně prohlédl původní obálky všech čtyř komiksů. Jen škoda, že přes ně teče ta krev. . . A pokud máte zájem dozvědět se více o samostatných povídkách, tak hledejte v sekci „Části díla“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Během vraždění Lobo ironicky komentuje dění za doprovodu speed metalového rachotu. (Lobo dobývá Hollywood)

123 17.02.2023

„Proč končíme s pistolí v ústech
nebo s bezmocnýma rukama?
Vyroste vůbec někdo bez úhony,
nebo jen dokáže skrývat
jizvy líp než ostatní?“

Ponurý detektivně noirový příběh, který vám vleze pod kůži. Správně nadávkované informace, zajímavá zápletka a šokující vyvrcholení. I když jsem se dočetl, že to je Brubakerův raný komiksový příběh, je v tom vidět začínající potenciál, který později rozvine do dalších děl. Kresba je střídmá a jen doplňuje tu ponurou atmosféru tohoto příběhu. Na konci knihy najdete nádhernou „Galerii původních obálek.“ A na samotném konci je vložen ještě jeden menší příběh nazvaný „Bůh a hříšníci“ Komentář k němu najdete v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Kdyby věděl, jak jsem rozesranej, možná by se tak nesmál.

123 22.01.2023

(SPOILER) „Pane generále,
už více než pět hodin
je Paříž bez proudu.
Máte informace,
jak dlouho tenhle stav ještě potrvá?“

POZOR OBSAHUJE RADIOAKTIVNÍ SPOILERY!!!

Když jsem dočetl tento „katastrofický“ příběh, říkal jsem si „no to je paráda, takhle dopadnout“. Jenže, po několika dnech, kdy se to ve mně rozleželo, to zas tak strhující nevypadá. Kolaps elektrické sítě v této knize, vyžadoval dlouholetou přípravu. V řádu několika let docházelo k postupné infiltraci do celého toho úlu, kterému se říká elektřina a její rozvodné sítě. Pan spisovatel se asi bál, využít nějakého hackera, aby síť napadl během několika hodin. Tím by byl příběh víc strhující a mrazivý. Tímto stylem nemá čtenář to mrazení a je mu to vlastně jedno, protože se nemá čeho bát.

Citát: Víceméně celý výrobní a dodavatelský řetězec potravin se zastavil. Veškeré moderní systémy totiž fungují na elektronické bázi.

Vlastně i katastrofální následky, které se během těch 21 dní, kdy nejde proud, jsou ve své podstatě slabé. Opět mi připadá, že pan spisovatel Marc Elsberg prostě nechtěl strašit lidi tím (nebo se bál?), jak by to všechno bylo jednoduché a jaké by to mohlo mít následky. Mám pocit, že lidé, co „nedostanou svá tři jídla denně“ , by se chovali rozhodně tvrději, než je v této knize. Šílené tak akorát zůstávají situace kolem jaderných elektráren a některé důležité součásti každodenní potřeby lidí. Tím myslím, čerpací stanice, které vám bez proudu nedokážou natankovat, voda a odpady, které se vlastně bez elektřiny také nehnou, nefunguje topení a v neposlední řadě vaření jídla, které dnes už vlastně bez plynu a elektrických přístrojů, skoro neumíme. O telefonech ani nemluvím.

Malá ochutnávka:
Na cestě úzkými uličkami směrem ke katedrále ho doprovázela nekončící symfonie klaksonů. . . . Troubení bylo čím dál hlasitější. Tramvaje se během výpadku zastavily a blokovaly provoz . . . kráčel dál ucpanými ulicemi a v některých se sotva protáhl mezi stojícími auty a fasádami domů. Většina obchodů, které míjel, měla už zavřeno, přestože cedulky s otvíracími hodinami hlásaly něco jiného . . .

Ano, jsem na elektřině totálně závislí a její kolaps by nás určitě dovedl do doby kamenné. Ale tím se tento příběh nezaobírá. Tady je nám dáno tou lehčí formou na srozuměnou, že by se to mohlo stát a možná po pár dnech bez proudu ještě budeme žít. A tak mi nezbývá než konstatovat, že, co se týče dramatu, to zas tak dramatické není. Ale pro jistotu ještě koupím nějaké tuhé palivo, Pepo, pár svíček, balík balené vody a nějakou tu konzervu navíc, abych jako byl klidnější, protože pár dní bez proudu vydržím. Tedy pokud mi během vaření na dřevěném uhlí na podlaze v paneláku nechytne knihovna. Hasiči nemaj naftu, neteče voda a hlasitým voláním hóóóřřřííí si moc nepomůžu . . .
Dávám tři a půl hořících Hetešovo motýlků, na které pomalu dopadá radioaktivní prach. V reálu jen 50%, tedy tři plamenné hvězdy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Nejdůležitějším cílem nejsou fungující dodávky energie do domácností a továren, ale generování zisku.

123 22.11.2022

LÁĎA – Takové jako čtverečky
ŽÍLA – A teď se podívejte na tohle! Co vidíte?
LÁĎA – Takové jako čtverečky.
PEPA – To je ovšem brachiální agresivita.
ŽÍLA – To je normální palička na maso!

Akt – Rodinné drama se zpěvy a tanci

Divadelní hru Akt mám sice rád, ale rozhodně to není nejlepší z Cimrmanových her. Má jen privilegium, že je první z Cimrmanových her. A vlastně, po pravdě, nebýt Miloně Čepelky v roli sexuální alkoholičky mamky Markéty Žílové se čtverečkama na čele, moc by mě to nebavilo. Tak že jsem se sice smál, ale rozpičky jsem z toho neměl.

Citát: Pepa (Zdeněk Svěrák) - My sexuologové máme takovou zásadu: ničemu se nedivit.

Komentář k semináři „Život a dílo Járy Cimrmana“, který proběhl před touto hrou, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/akt-79790

123 30.10.2022