TetaEli
komentáře u knih
Zahrada
Petra Dvořáková
S ohledem na rozsah knihy jsem si říkala, že se bude jednat o čtení na jedno či dvě odpoledne, popravdě jsem měla problém knihu vůbec dočíst. Ne proto, že by byla špatně napsaná a nezajímavá, naprosto naopak! Ale téma a jeho zpracování se mě tak hluboce dotklo, že jsem neměla sílu hned pokračovat. Je to skvělý příklad toho, jak na malém prostoru lze obsáhnout tolik zásadních věcí, vykreslit nejniternější kouty lidské mysli, nechat rezonovat vyřčené i jen naznačené.
Láska s chutí makronky
Sarah Vaughan
Podle českého názvu (který byl podle mě vybrán naprosto nevhodně) jsem očekávala lehkou knihu plnou romantiky, typu série Romantické útěky. Přestože se jedná o oddechové čtení, a pokud máte rádi pečení, budete ji číst o to raději, není to taková lehoučká klasika, kde se nakonec vše v dobré obrátí. Žádná postav nemá lehký a pohodový život, a to ani v tom případě, že se to tak ostatním může zdát. Líbila se mi pravidelná skladba kapitol, prolínání současné a historické linky a samozřejmě cukrářské postupy popsané tak, že byste nejraději v kuchyni zkontrolovali, zda máte všechny ingredience potřebné pro přípravu něčeho dobréno.
Život se mnou pěkně cvičí
Ondřej Horák
Loni na podzim jsem byla na křtu této knížky v Luxoru a musím říct, že ta energie, kterou Hanka vyzařuje, se do textu nádherně propsala. Z čtenářského hlediska to byla taková jednohubka a byla bych radši, kdyby byla podrobnější, ale je pravda, že i na tak malém prostoru nám Hanka nechala do sebe nahlédnout a její životopis je stejný jako ona - žádný zbytečný kecy.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli ohodnotím třemi, nebo čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení. Na to, že se jedná o prvotinu, musím vyzdvihnout opravdu dobrý styl psaní, hezké popisy. Postavám by slušelo větší prokreslení, ale to, že žádná není vyloženě sympatická, není na škodu - v životě nám většina lidí z našeho okolí nemusí sednout. V záplavě knih současných českých autorů, které se zabývají nefunčními rodinnými a mezigeneračními vztahy a traumaty z dětství přetrvávajícími až do současnosti, jsem zde měla pocit, že se postavy zaměřovaly spíš na revizi vlastních rozhodnutí a voleb.
Dcery vzdoru: Ženský odboj v Hitlerových ghettech
Judy Batalion
Přestože jsem knize dala čtyři hvězdy z pěti, mám potřebu toto hodnocení doplnit ještě slovně. Z mého pohledu je nutné knížku vnímat ve třech rovinách. První z nich je výběr tématu, které je zvoleno výborně, je zpracováno obsáhle a oceňuji i závěrečné vysvětlení toho, proč není dosud veřejnosti příliš známo. Dalším hlediskem pro hodnocení je samotné zpracování, kde sice autorce neupírám snahu a velmi oceňuji podrobné rešerše, nicméně text se čte poměrně obtížně, velice často se po pouhých několika stranách opakují téměř doslova stejné informace a bylo pro mě problematické se celou dobu zorientovat ve změti postav. Poslední velká výtka nemůže jít na vrub autorce, ale redakci českého vydání - tak velké množství hrubých pravopisných chyb si tohle dílo rozhodně nezasloužilo. Každopádně nadále Dcery vzdoru hodnotím vysoce, je skvělé, že téma bylo otevřeno a doufám, že by se mohlo dostat do hledáčku i jiných autorů.
Ostrov kamélií
Tabea Bach (p)
Bohužel jsem k této knížce přistupovala s velkým očekáváním. Jako pohodové čtení je fajn, základní příběh je moc hezký, ale i v rámci žánru mohl daleko víc využit potenciál, vadilo mi pár logických nepřesností a úplně mi nesedl autorčin styl, nicméně i tak se četla hezky, ráda se pustím i do zbylých dílů série.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Škoda, že hlavní téma knihy bylo intenzivně propíráno v mediální smršti po jejím vydání, takže mi chyběl moment překvapení a vlastně jsem celou dobu jen čekala na to, kdy k jeho odhalení dojde. Přestože motiv traumat z dětství a následné ovlivnění životů hlavních postav se současnou českou prózou táhne jako červená nit (např. Símka, Srpny), patří podání Aleny Mornštajnové k tomu nejlepšímu, alespoň mě se její styl vnitřně dotýká nejvíce.
Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti
Světlana Alexijevič (p)
Nebylo to lehké čtení. Očekávala jsem asi něco podobného jako Svědectví o životě v KLDR, ale tyto monologické výpovědi/zpovědi byly daleko syrovější a více mě zasáhly, a to možná právě díky jisté neučesanosti textu a mnohdy nepříliš plynulému toku myšlenek respondentů.
Žena z roku 1899
Milan Krčmář
Česká verze Stoletého staříka, tedy vlastně 117leté stařenky... Přestože dialogy občas tahaly za uši a dost špatně jsem snášela, jak postava studentky historie téměř kolabovala pokaždé, když se dozvěděla nějakou zajímavou informaci, knížka se mi četla velmi dobře a bavila mě. Protože nemám k regionu žádný vztah (v Třebíči jsem byla pouze jednou, a to ještě před mnoha lety), místopisné údaje jsou pro mě nové, ale myslím, že při návštěvě okolí může kniha posloužit i jako průvodce. A pokud by někoho zajímalo, jak vypadala Peřinova mohyla, doporučuji článek na stránkách Spolku historie letectví Třebíč https://shltrebic.cz/perinova-mohyla-v-lorenzovych-sadech/
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Překvapivě čtivě napsaná kniha, obecně nemám moc ráda přepisy rozhovorů, ale zde to podáno citlivou formou a autorka byla průvodcem jednotlivými příběhy a vhodně zvolenými faktickými připomínkami a vysvětlivkami zasadila vyprávění do souvislostí. I volba jednotlivých osudů byla zajímavá. Skvělý způsob jak nenásilnou formou představit násilnický režim. A body navíc dávám za ilustrace.
Charlotta: Žena T.G.M.
Lenka Slívová
Za mě velmi dobře zpracovaný životopis, autorka nestvořila pouze kompilát faktů, ale vytvořila na základě nich živý příběh, do kterého vložila i svůj názor, s nímž se můžeme, ale nemusíme ztotožnit. Bylo zajímavé sledovat, jak si Charlotta dokázala poradit s naprosto rozdílným prostředím, než v jakém vyrůstala, a transformovat zvyky své rodiny a kultury do našich podmínek.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
V první řadě nutno říct, že knížka je to po grafické stránce krásná a nápaditá a už to ji odděluje od průměru. Při jejím čtení jsem zpočátku byla rozpačitá, přece jen to bylo mé první setkání s haiku a musela jsem mu přijít na chuť. Knížku jsem tedy na několik dní odložila a ona sama si našla vhodné rozpoložení, kdy se ke mně vrátit. A už dlouho mě nic tak neoslovilo. Ještě je možná moc brzy na hodnocení, ale rozhodně se k ní budu vracet.
Potulný apatykář
Wolf Serno
Když si pořizuji knížku, na kterou nemám osobní reference, většinou je mým rádcem právě Databáze knih. Tentokrát nevím, proč jsem se osvědčeného postupu nedržela... Byla to VELKÁ chyba. Naprotosto se ztotožňuji s komentářem uživatelky Metla, jen s tím rozdílem, že já jsem se nějak přemohla a dílko dočetla, od strany 200 si už nechcete vydloubnout oči a navštívit terapeuta, ale už si počkáte, jak že to vlastně dopadne. Knihu bohužel vlastním, ale bylo by mi stydno někomu ji darovat, je to škoda i do knihobudky. Je to taková pěkná paralela k současnému kultu sociálních sítí - krásný přebal, obsah nula. Hvězdička je za informace o houbách a bylinkách.
Citronová vůně a jemné polibky
Lotte Römer
Obecně mám ráda tohle milé dovolenkové čtení, svým rozsahem je knížka vhodná i pro jízdu v dopravních prostředcích. Prostředí Lago di Garda a Sirmione mi je sympatické, romantické příběhy mám také ráda, ale za mě byl příběh příliš předvídatelný a katarze hlavních postav ne příliš uvěřitelné. Nicméně knížka se četla dobře, prostředí bylo plné slunce a pohody, takže jako odpočinkovou knížku doporučuji.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Popravdě jsem od téhle moc milé jednohubky nic moc nečekala, ale byla jsem příjemně překvapena. Socializace asociála aneb jak se čtenář samotář mezi lidi pročetl. :)